16 C 96/2021
č. j. 16 C 96/2021-37
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 151 § 202
- o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), 325/1999 Sb. — § 42
- o pomoci v hmotné nouzi, 111/2006 Sb. — § 29
- Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, 389/2011 Sb. — § 1
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1968 § 1970 § 2991
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Poláchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem titul jméno příjmení , titul , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 1 064 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 064 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 064 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 1 064 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaná byla evidována od 15. 2. 2019 v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí a byl jí vyplácen finanční příspěvek namísto stravy podle § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dne 4. 8. 2020 jí byl předem vyplacen příspěvek na 15 dní ve výši 1 775 Kč, načež dne 9. 8. 2020 svévolně pobytové středisko opustila, čímž na část příspěvku ztratila nárok. Žalovaná část příspěvku nevrátila, ač k tomu byla žalobkyní vyzývána. Jelikož pobyt žalované není znám, byl jí ustanoven opatrovník. Při jednání uvedl, že tvrzení v žalobě nejsou dostatečně prokázána. Není zřejmé, že podpis na výplatnici patří žalované. Není ani zřejmé, že to byla žalovaná, kdo čerpal příspěvek. Z předložených listin pak vyplývá skutkový závěr, že žalovaná ode dne 15. 2. 2019 pobývala v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí. Dne 4. 8. 2020 byl žalované na dobu 15 dnů vyplacen příspěvek 1 775 Kč. Dne 9. 8. 2020 žalovaná z Pobytového střediska odešla. Žalovaná byla následně vyzvána k vrácení části příspěvku. Soud věc posoudil podle § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, podle kterého neposkytuje-li se v azylovém zařízení strava, poskytne se žadateli o udělení mezinárodní ochrany finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele o udělení mezinárodní ochrany a společně s ním posuzovaných osob. Po dobu poskytování finančního příspěvku žadateli o udělení mezinárodní ochrany kapesné nenáleží. Pokud zdravotní stav žadatele o udělení mezinárodní ochrany vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, finanční příspěvek se zvýší o částku, o kterou se zvyšuje podle zvláštního právního předpisu částka živobytí osoby z důvodu dietního stravování. Finanční příspěvek náleží žadateli o udělení mezinárodní ochrany pouze za dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení a poskytuje se předem formou zúčtovatelné zálohy. Dále pak soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Žalovaná byla od 15. 2. 2019 ubytována v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí, v souvislosti s čímž jí vznikl nárok na příspěvek podle § § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve výši podle nařízení vlády č. 61/2020 Sb., dále zvýšený o zvýšené náklady na dietní stravování (§ 29 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve spojení s § 1 vyhlášky č. 389/2011 Sb.) na částku 118,33 Kč denně. Tento jí byl na dobu 15 dnů vyplacen předem dne 4. 8. 2020, přičemž vzhledem k tomu, že žalovaná dne 9. 8. 2020 pobytové středisko svévolně opustila, je nutno uzavřít, že právní důvod poskytnutí příspěvku za dobu 9 dnů, tj. ve výši 1 064 Kč odpadl, a tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je povinna vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku s prodlení (k tomu soud poukazuje na § 1968 a § 1970 o. z.) ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (podání žaloby, příprava účasti na jednání, účast na jednání) podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.