17 C 67/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Steinerovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem

I. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 014 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 6 014 520 Kč od 3.10.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. Jako nezákonné rozhodnutí specifikoval sdělení Policejního prezidia České republiky - Policejního prezidenta [číslo jednací] ze dne 22.10.2019, jímž bylo žalobci sděleno, že na základě žádosti žalobce, že důvody, na jejichž základě byl žalobce označen za nežádoucí osobu a byl zařazen do evidence nežádoucích osob (dále též jen„ ENO“), i důvody, na jejichž základě byly osobní údaje žalobce v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1987/2006 vloženy do Schengenského informačního systému druhé generace SIS II (dále též jen„ SIS II“) nadále trvají (dále též jen„ nezákonné rozhodnutí“). K výzvě soudu žalobce specifikoval nesprávný úřední postup, za který požaduje rovněž odškodnění, tak, že tímto je nepřiměřená délka řízení primárně v kontextu celého trvání evidence žalobce v ENO, kdy žalobce byl do evidence, dle údajů sdělených žalovanou, zařazen dne [datum] a až sdělením orgánu státní správy ze dne 2.11.2021 bylo žalobci sděleno, že v evidenci nežádoucích osob (již) evidován není, tedy evidence žalobce v ENO trvala 3 roky (téměř) 4 měsíce. Zároveň však žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce řízení též v samotném řízení vedeném na základě žádosti žalobce ze dne 5.9.2019, na jejímž základě bylo dne 22.10.2019 vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo rozsudkem soudu ze dne 30.9.2021 zrušeno a žádost žalobce následně vyřízena sdělením orgánu státní správy ze dne 2.11.2021. Fakticky tedy trvalo řízení o žádosti žalobce déle než dva roky, což je vzhledem k okolnostem a povaze žádosti žalobce a jejímu předmětu, nutno považovat za délku nepřiměřenou.

2. Žalobce vylíčil podstatné skutkové okolnosti věci následovně. Dne 24.7.2018 byl žalobci odepřen vstup na území ČR, a to na hraničním přechodu Mezinárodního letiště Václava Havla Praha, když se žalobce vracel se svojí manželkou z Gruzie. Postup ze strany policie byl zcela nečekaný, neboť této události nepředcházelo nic, z čeho by žalobce mohl dovozovat, že by proti němu mělo být přijato takové či obdobné opatření. Nepříjemnost situace byla stupňována tím, že jí byla přítomna manželka žalobce, která již v té době měla společně s žalobcem 6 měsíční dceru. Žalobce byl umístěn do azylového zařízení Ministerstva vnitra ČR na Letišti Václava Havla, kdy žádal o azyl z humanitárních důvodů. Následně vzal žalobce svou žádost o mezinárodní ochranu zpět a odcestoval zpět do Gruzie. V souvislosti s evidencí žalobce v ENO neměl žalobce možnost vstupu na území ČR a byl mu výrazně komplikován pohyb, resp. vstup na území zemí zařazených do Schengenského systému. Ze sdělení policejního prezidenta ze dne 10.12.2018, [číslo jednací] žalobce zjistil, že byl podle § 154 odst. 2 ZPC označen za nežádoucí osobu a podle § 154 odst. 6 ZPC zaevidován do evidence nežádoucích osob ode dne [datum] do [datum]. Dne 31.10.2018 podal žalobce žádost ve věci ENO. Na tuto žádost žalobce obdržel reakci příslušného orgánu státní správy, ve které byl informován o údajích, které jsou o něm evidovány, o údajné správnosti zařazení žalobce do ENO a rovněž o tom, že s odkazem na § 83 odst. 4 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, nelze k dané věci poskytnout bližší informace. Dne 16.7.2019 bylo právnímu zástupci žalobce doručeno sdělení Ředitelství služby cizinecké policie, odboru podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců, ze dne 15.7.2019, [číslo jednací] o přezkoumání důvodů, které vedly k zařazení žalobce do ENO. V předmětném sdělení Ředitelství služby cizinecké policie toliko cituje příslušná zákonná ustanovení a pouze zmiňuje, že na základě opětovného dotazu u zadavatele požadavku na zanesení žalobce do ENO bylo zjištěno, že důvody, které vedly k zařazení žalobce do této evidence, i nadále trvají. Dále je ve sdělení uvedeno, že byly přezkoumány důvody, které vedly k zařazení žalobce do ENO s tím, že nebyly shledány důvody pro jeho vyřazení. Dne 5.9.2019 podal žalobce k orgánu státní správy žádost o sdělení informace o zpracování osobních údajů a o likvidaci nesprávných osobních údajů vedených v ENO a SIS II. Žádostí se žalobce domáhal (i) sdělení přesného rozsahu osobních údajů, které jsou o něm zpracovávány, (ii) označení rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které posloužily pro zařazení žalobce do ENO a rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které jsou důvodem pro ponechání žalobce v ENO ke dni podání žádosti, (iii) likvidace osobních údajů žalobce z ENO v SIS II, tj. vyřazení žalobce z ENO a umožnění vstupu žalobce na území ČR. Na základě této žádosti vydal orgán státní správy předmětné nezákonné rozhodnutí, v rámci kterého žalobci sdělil, že důvody, na jejichž základě byl žalobce označen za nežádoucí osobu a byl zařazen do ENO, i důvody, na jejichž základě byly osobní údaje žalobce vloženy do SIS II, i nadále trvají a jeho žádosti o výmaz osobních údajů proto nelze vyhovět. Proti rozhodnutí podal žalobce žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 22.11.2019, o které bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 4.12.2019, č.j. [číslo jednací], kterým byla žaloba odmítnuta. Žalobce proti rozhodnutí soudu podal kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem ze dne 6.5.2020, č.j. [číslo jednací], napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že sdělení policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] měl Městský soud v Praze považovat za rozhodnutí. V návaznosti na to vydal Městský soud v Praze rozsudek ze dne 30.9.2021, č.j. [číslo jednací], kterým sdělení Policejního prezidia ČR ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud v Praze v tomto rozhodnutí dovodil, že podklady rozhodnutí shromážděné ve správním spise ústí v jiný skutkový závěr, než na kterém je založeno napadené rozhodnutí, skutková podstata, z níž vycházela žalovaná, nemá nyní oporu v důkazech, které jsou součástí spisu. Věc tedy vyžaduje zásadní doplnění, a proto bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Následně obdržel žalobce sdělení orgánu státní správy ze dne 2.11.2021, [číslo jednací], kterým bylo žalobci mj. sděleno, že v SIS II je veden záznam o odcizeném, neoprávněně užívaném, pohřešovaném nebo neplatném dokladu totožnosti (cestovní pas). V SIS II není vložený záznam pořízený pro účely odepření vstupu nebo zákazu pobytu vztahující se k osobě žalobce, ENO /národní databáze) nezpracovává žádné osobní údaje vztahující se k osobě žalobce. Žalobci byl tak po více než třech letech umožněn vstup na území ČR.

3. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené zamezením vstupu žalobci na území ČR ve výši 5 000 000 Kč (zařazením žalobce do ENO a postupem policejního orgánu ze dne 24.7.2018 na Mezinárodním letišti Václava Havla Praha, kdy byl žalobci znemožněn vstup na území ČR, přičemž tento stav byl udržován až do druhé poloviny roku 2021), dále nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou dobou trvání řízení ve výši 150 000 Kč (stav, kdy žalobci nebyl umožněn vstup una území ČR, byl udržován po dobu více jak 3 let) a majetkové škody vzniklé v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a řízením před orgány státní správy spočívající v nákladech na právní zastoupení (žalobce vynaložil za dobu více jak 3,5 let na právní zastoupení částku 200 000 Kč, přičemž toliko částka 11 400 Kč mu byla uhrazena jako náhrada nákladů právního zastoupení před správními soudy, dále žalobci vznikla škoda ve výši 664 520 Kč, která představuje součet měsíčního nájemného ve výši 800 USD, v přepočtu dle současného kurzu ČNB 17 960 Kč, za byt v Tbilisi, který si žalobce musel pronajímat v průběhu svého nuceného pobytu v Gruzii, vynásobeného počtem 37 měsíců, po kterých nemohl přicestovat do ČR). Svůj nárok žalobce uplatnil u žalované žádostí ze dne 27.3.2022. Žalovaná nárok žalobce ve lhůtě dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. neuspokojila, přičemž se k němu ani nevyjádřila, když přípisem ze dne 21.9.2022 žalobci sdělila, že nárok žalobce nestihne projednat v uvedené lhůtě. Žalobce dále uváděl skutečnosti týkající se jeho osoby, které však s ohledem na právní posouzení věci, jak bude uvedeno níže, soud nepovažuje za významné, a proto je ani nerekapituluje.

4. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Nárok žalobce byl předběžně projednán s tím výsledkem, že nárok byl posouzený jako nedůvodný a nároku tak nebylo vyhověno, o čemž byl žalobce informován prostřednictvím svého právního zástupce přípisem žalované ze dne 9.1.2023, [číslo jednací]. Na závěry uvedené v tomto přípisu potom žalovaná plně odkázala. Ohledně skutkového stavu žalovaná uvedla následující. Žalobce je občanem Gruzie, v ČR pobýval od roku 2010 do 24.7.2018, kdy mu byl při příletu do ČR na Letišti Václava Havla Praha odepřen vstup na území ČR s odůvodněním, že je zařazen v ENO. Žalobce byl v ENO zaevidován na dobu od [datum] do [datum]. Důvodem evidence žalobce v ENO byl požadavek Národní centrály proti organizovanému zločinu uplatněný podle § 154 odst. 2 ZPC, podle kterého Policie ČR rozhodne o označení cizince za nežádoucí osobu na základě vlastních poznatků. V souladu s čl. 21 a 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1987/2006 byly osobní údaje na uvedenou dobu vloženy do SIS II. K tomuto opatření nebylo ze strany Policie ČR vedeno žádné správní řízení ani vydáno žádné formalizované rozhodnutí. Z příslušných zákonných ustanovení přitom vyplývá, že Policie ČR cizinci jeho zařazení do ENO nesděluje. Dne 3.7.2019 obdrželo ŘSCP od žalobce podání, v němž žalobce žádal o přezkoumání důvodů označení za nežádoucí osobu. Dne 15.7.2019 byl záznam o vedení žalobce jako nežádoucí osoby přezkoumán a na základě dalšího požadavku Národní centrály proti organizovanému zločinu bylo dne [datum] prodlouženo vedení žalobce v ENO a SIS II do 19.7.2020. Dne 2.10.2019 brojil žalobce proti postupu Policie ČR neúspěšně správní žalobou proti rozhodnutí o zařazení žalobce do ENO, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2018, č.j. [číslo jednací] odmítnuta a navazující kasační stížnost zamítnuta. V návaznosti na sdělení ŘSCP ze dne 15.7.2019, [číslo jednací], že důvody pro zařazení žalobce v ENO trvají, podal žalobce dne 16.8.2019 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2019, č.j. [číslo jednací] pravomocně odmítnuta. Dne 15.8.2019 podal žalobce dále žalobu proti vyjádření, resp. rozhodnutí [číslo jednací] a současně navrhoval vydání předběžného opatření. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.9.2019, č.j. [číslo jednací] návrh na vydání předběžného opatření zamítl a žalobu odmítl usnesením ze dne e16 .10.2019, č.j. [číslo jednací]. Kasační stížnost byla zamítnuta Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 30.3.2020, č.j. [číslo jednací]. Dne 2.11.2018 podal žalobce žádost u ŘSCP ze dne 31.10.2018 o výmaz z ENO, na kterou PPR reagovalo sdělením ze dne 10.12.2018, [číslo jednací], ve kterém byl popsán shora uvedený postup označení žadatele za nežádoucí osobu. Dne 5.9.2019 bylo na PPR doručeno podání žalobce, v němž žádal o sdělení informace o zpracovávaných osobních údajích vztahujících se k jeho osobě v SIS a v ENO a požadoval jejich výmaz. Sdělením policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] byla předmětná žádost žadatele vyřízena, kdy žadatelovu požadavku na výmaz jeho osobních údajů ze SIS a [jméno] nebylo vyhověno, a to z toho důvodu, že žadatel byl označen za nežádoucí osobu podle § 154 odst. 2 ZPC a podle § 154 odst. 6 ZPC byl zaevidován do ENO, osobní údaje žalobce byly vloženy též do SIS, přičemž důvody, které vedly k zavedení osobních údajů žadatele do ENO a SIS, stále trvají. Proti uvedenému sdělení podal žalobce žalobu dne 22.11.2019 k Městskému soudu v Praze, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 4.12.2019, č.j. [číslo jednací] odmítl. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 6.5.2020, č.j. [číslo jednací] tak, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.12.2019, č.j. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze věc dále projednal s tím, že k jeho žádosti mu bylo příslušným správním orgánem sděleno, že ke dni vyřízení žádosti soudu, tj. ke dni 18.8.2021, byl k osobě žalobce v SIS veden pouze záznam o odcizeném, neoprávněně užívaném, pohřešovaném nebo neplatném dokladu totožnosti pořízeném ČR. Dne 1.10.2021 byl PPR doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2021, č.j. [číslo jednací], kterým bylo sdělení policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] zrušeno a věc byla vrácena PPR k dalšímu řízení. Tím je tedy dána existence nezákonného rozhodnutí. V reakci na předmětný rozsudek byla žádost žalobce ze dne 5.9.2019 opětovně vyřízena sdělením policejního prezidenta ze dne 2.11.2021, [číslo jednací] a žalobci byly poskytnuty informace, které jsou o něm vedeny, nebylo vyhověno žádosti žalobce o výmaz osobních údajů a dále mu bylo sděleno, že v SIS není vložen záznam pořízený pro účely odepření vstupu nebo zákazu pobytu k jeho osobě. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2021, č.j. [číslo jednací] vyplývá, že důvodem zrušení sdělení policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] bylo zjištění, že napadené sdělení trpí vadou řízení, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisem, resp. nemá v něm oporu a vyžaduje zásadní doplnění. Skutečnost, že skutkový stav záznamů vedených k osobě žalobce v ENO a SIS ke dni 18.8.2021 nekoresponduje se stavem ke dni 22.10.2019, je přitom důsledkem plnění povinnosti Policie ČR přezkoumávat důvody pro zařezaní cizince do ENO jedenkrát ročně nebo vždy, má-li poznatky tyto důvody zpochybňující a na základě tohoto přezkumu cizince v evidenci ponechat nebo jej z evidence neprodleně vyřadit. Dne 14.7.2020 byl záznam o vedení osobních údajů žalobce jako nežádoucí osoby přezkoumán na základě dalšího požadavku jiného útvaru policie a dne 14.7.2019 bylo prodlouženo vedení osobních údajů žalobce v ENO a SIS, avšak pouze do [datum]. Počínaje dnem 20.7.2021 tak již žalobce nebyl nežádoucí osobou. Žalobce byl od [datum] do [datum] v ENO v souladu se zákonem. Ačkoli je tedy v dané věci splněna podmínka odpovědnostního titulu – nezákonného rozhodnutí, nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., tedy vznik škody a zejména příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. V daném případě nezákonné rozhodnutí nebylo příčinou vzniku tvrzené škody a nemajetkové újmy na straně žalobce. Neexistuje příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a znemožněním vstupu žalobce na území ČR. Příčinou znemožnění vstupu žalobce na území ČR bylo označení žalobce za nežádoucí osobu a jeho vedení v ENO postupem stanoveným a v mezích zákona. Tento postup označení žalobce po dobu od [datum] do [datum] za nežádoucí osobu a jeho vedení v ENO nebyl zrušen nebo označen za nezákonný, a to ani na základě podaných žalob, kterými žalobce i proti tomuto postupu Policie ČR brojil. Pokud se týká nesprávného úředního postupu (průtahům v řízení), žalovaná uvedla, že ani správní orgány ani soudy neporušily povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a rovněž neporušily povinnost učinit úkon či vydat rozhodnutí v přiměření lhůtě. Odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu není dán.

5. Z hlediska skutkového stavu soud především konstatuje, že o skutkovém stavu v podstatě nebylo mezi stranami sporu. Jak žalobce, tak žalovaná vylíčili skutkový průběh věci obdobně. Vzhledem ke shodným tvrzením účastníků řízení a provedenému dokazování zjistil soud následující skutečnosti a učinil následující závěry o skutkovém stavu věci. Pakliže se soud některými skutkovými okolnostmi blíže nezabývá, je to z toho důvodu, že z hlediska svého rozhodnutí a právního posouzení věci nepovažuje tyto skutkové okolnosti za podstatné.

6. Přípisem ze dne 27.3.2022 uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, který je předmětem tohoto řízení (viz přípis právního zástupce žalobce ze dne 27.3.2022). Žalovaná přípisem ze dne 21.9.2022 žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce sdělila, že jeho nárok nebude projednán v 6 měsíční lhůtě od podání žádosti, za což se mu omlouvá (viz přípis žalované ze dne 21.9.2022).

7. Dne 18.7.2018 obdrželo Ředitelství služby cizinecké policie (dále též jen„ ŘSCP“) žádost Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování o zařazení žalobce do ENO a SIS II. Důvodem byla skutečnost, že cizinec by svým příjezdem a pobytem v ČR a ostatních státech EU mohl ve smyslu § 154 odst. 1 zákona č. 326/199 Sb. závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Bylo tedy navrhováno označit žalobce za nežádoucí osobu podle § 154 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. a podle § 154 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb. jej evidovat v ENO a SIS II po dobu 1 roku od zaevidování. K zaevidování došlo dne [datum]. Jak vyplývá ze schvalovací doložky na dokumentu ŘSCP ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žádost byla schválena (viz dokument ŘSCP – označení za nežádoucí osobu - ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], je obsahem spisu PČR, ŘSCP pod číslem svazku 651, I. díl). Z výpisu z ENO ze dne 20.7.2018 je zřejmé, že ohledně žalobce je v [jméno] veden záznam s platností od [datum] do [datum] (viz výpis z [jméno] ze dne 20.7.2018, je obsahem spisu PČR, ŘSCP pod číslem svazku 651, I. díl).

8. Žádostí ze dne 31.10.2018 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce obrátil na Policejní prezidium ČR (dále též jen„ PPR“) s žádostí dle § 83 odst. 2 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, o označení údajů vztahujících sek jeho osobě, kdy popírá jejich přesnost, domnívá se, že je v evidenci nežádoucích osob veden v rozporu se zákonem a žádá o sdělení, na základě jakých skutečností byl zařazen do evidence nežádoucích osob (viz žádost žalobce ze dne 31.10.2018 podaná prostřednictvím právního zástupce žalobce). V návaznosti na tuto žádost obdržel žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělení Policejního prezidia ČR, policejního prezidenta ze dne 10.12.2018, [číslo jednací], ve kterém je žalobci sdělováno, že v Schengenském informačním systému II je veden záznam dle čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1987/2006 vztahující se k osobě žalobce, v této souvislosti byl pořízen k osobě žalobce záznam pro účely odepření vstupu nebo zákazu pobytu na území států Schengenského prostoru, který byl vložen příslušnými orgány ČR. Žalobci bylo sděleno, že byl podle § 154 odst 2 zákona č. 326/1999 Sb. označen za nežádoucí osobu a podle § 154 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb. byl zaevidován do evidence nežádoucích osob ode dne [datum] do [datum]. Žalobci bylo též sděleno, že v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1987/2006 byly osobní údaje žalobce na základě uvedených skutečností vloženy do Schengenského informačního systému II ode dne [datum] do [datum] (viz sdělení Policejního prezidia ČR, policejního prezidenta ze dne 10.12.2018, [číslo jednací]).

9. Žádostí ze dne 1.7.2019 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce domáhal přezkoumání důvodů k zařazení žalobce do ENO. Žádost byla přezkoumána s poznámkou na aktuálním výpise z ENO ze dne 15.7.2019, že důvody stále trvají, a vyřízena přípisem ŘSCP, odbor podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců ze dne 15.7.2019, [číslo jednací], který bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce sděleno,. Že důvodu pro zařazení do ENO i nadále trvají (viz obálka spisu [číslo] [číslo], žádost žalobce ze dne 1.7.2019 učiněná prostřednictvím jeho právního zástupce, výpis z ENO ze dne 15.7.2019 vč. ručně psané poznámky, přípis ŘSCP, odbor podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců ze dne 15.7.2019, [číslo jednací], je obsahem spisu PČR, ŘSCP pod číslem svazku 651, I. díl).

10. Dne 8.7.2019 obdrželo ŘSCP požadavek Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování o prodloužení doby označení žalobce v informačním systému ENO a SIS II, a to o dobu 1 roku, tedy do 19.7.2020. Jak vyplývá ze schvalovací doložky na dokumentu ŘSCP ze dne 9.7.2019, [číslo jednací], byl tento požadavek schválen (viz obálka spisu [číslo] [číslo] – prodloužení označení za NO, dokument ŘSCP – prodloužení doby označení za nežádoucí osobu - ze dne 9.7.2019, [číslo jednací], je obsahem spisu PČR, ŘSCP pod číslem svazku 651, I. díl).

11. V návaznosti na správní žalobu podanou žalobcem prostřednictvím jeho právního zástupce ze dne 15.8.2019 byly správním orgánem pro účely vyjádření se k této žalobě opětovně přezkoumány důvody pro zařazení žalobce do ENO a SIS II s tím, výsledkem, že důvody i nadále trvají (viz obálka spisu [číslo] [číslo], správní žaloba ze dne 15.8.2019, vyjádření k žalobě ze dne 9.9.2019, je obsahem spisu PČR, ŘSCP pod číslem svazku 651, I. díl).

12. Žádostí ze dne 5.9.2019 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce obrátil na Policejní prezidium ČR, kancelář policejního prezidenta s žádostí o sdělení informace o zpracování osobních údajů a o likvidaci nesprávných osobních údajů vedených v evidenci nežádoucích osob a Schengenském informačním systému II. generace. Žalobce žádal sdělení přesného rozsahu osobních údajů, které jsou o něm zpracovávány, označení rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které posloužily k zařazení žalobce do ENO a rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které jsou důvodem pro ponechání žalobce v ENO ke dni podání této žádosti a likvidaci osobních údajů žalobce z ENO a SIS II, tj. vyřazení žalobce z ENO a SIS II a umožnění vstupu žalobce na území ČR (viz žádost žalobce ze dne 5.9.2019 podaná prostřednictvím právního zástupce žalobce).

13. Sdělením Policejního prezidia ČR, policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce sděleno, že v SIS II je veden záznam podle čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1987/2006 vztahující se k osobě žalobce, přičemž v této souvislosti byl k osobě žalobce pořízen záznam pro účely odepření vstupu nebo zákazu pobytu na území států schengenského prostoru. Žalobci bylo dále sděleno, že podle § 154 odst. 2 zákona č. 326/1999 sb. byl označen za nežádoucí osobu a podle § 154 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb. byl zaevidován do [jméno] a od [datum] do 19.7.2020 a v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1987/2006 byly osobní údaje žalobce na základě uvedených skutečností vloženy do SIS II ode dne [datum] do 19.7.2020 o výmaz osobních údajů z ENO a SIS II proto nelze vyhovět (viz sdělení Policejního prezidia ČR, policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací]).

14. Proti sdělení Policejního prezidia ČR, policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] podal žalobce k Městskému soudu v Praze žalobu ze dne 22.11.2019 (viz žaloba ze dne 22.11.2019). Městský soud v Praze usnesením ze dne 4.12.2019, č.j. [číslo jednací] žalobu odmítl s tím odůvodněním, že v případě napadeného sdělení se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 s.ř.s. (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.12.2019, č.j. [číslo jednací]). Ke kasační stížnosti žalobce datované dne 9.12.2019 (viz kasační stížnost ze dne 9.12.2019) bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.12.2019, č.j. [číslo jednací] zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. NSS soud dovodil, že předmětné sdělení Policejního prezidia ČR je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. a Městský soud v Praze se tak má nadále zabývat podanou žalobou po věcné stránce, tedy posoudit, zda podmínky pro zápis žalobce do ENO i nadále trvají či zda měl být k podané žádosti žalobce proveden jejich výmaz (viz rozsudek NSS ze dne 6.5.2020, č.j. [číslo jednací]). Následně rozhodl ve věci Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.9.2021, č.j. [číslo jednací], kterým mj. sdělení Policejního prezidia ČR, policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že správní orgán je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 400 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil Městský soud v Praze tak, že vázán právním názorem NSS učinil dotaz žalovanému správnímu orgánu, zda žalobce je stále veden v SIS II. Správní orgán dne 19.8.2021 odpověděl, že k tomuto dni, tj. k 18.8.2021, je v Schengenském informačním systému II k osobě žalobce veden pouze záznam o odcizeném, neoprávněně užívaném, pohřešovaném nebo neplatném dokladu totožnosti (konkrétně se jedná o [číslo pasu]) pořízený ČR, jež byl vydán osobě žalobce a je hledaný zejména za účelem jeho zabavení z důvodu zamezení jeho eventuálního zneužití či neoprávněného užívání osobních údajů. Předpokládané datum výmazu je stanovena na 19.6.2023. V napadeném rozhodnutí správní orgán uvedl, že nadále trvaly důvody pro zařazení žalobce v ENO a SIS II., platnost záznamu byla prodloužena nejprve do 19.7.2020, podle vyjádření k žalobě do [datum]. K dotazu soudu však správní orgán uvedl, že k datu 18.8.2021 je v SIS II veden pouze záznam o odcizeném, neoprávněně užívaném, pohřešovaném nebo neplatném dokladu totožnosti (cestovním pasu žalobce). Takovýto záznam však nekoresponduje s obsahem napadeného rozhodnutí, v němž trvání důvodů pro zařazení žalobce do ENO a SIS II správní orgán odůvodnil důvodným nebezpečím, že by žalobce mohl při vstupu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit bezpečnost smluvních států. Lze tak dovodit, že skutková podstata je v rozporu s obsahem spisu, důkazy shromážděné ve správním spisu ústí v jiný skutkový závěr, než na kterém je založeno napadené rozhodnutí. Soud proto předmětné sdělení Policejního prezidia zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Městský soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před správními soudy tak, že správní orgán je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 400 Kč (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2021, č.j. [číslo jednací]).

15. Sdělením Policejního prezidia, policejního prezidenta ze dne 2.11.2021, [číslo jednací] správní orgán sdělil žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce, že v Schengenském informačním systému je veden záznam o odcizeném, neoprávněně užívaném, pohřešovaném nebo neplatném dokladu totožnosti (cestovní pas) pořízeném ČR, jenž byl vydán žalobci a je hledaný zejména za účelem jeho zabavení z důvodu zamezení jeho eventuálního zneužití či neoprávněného užívání osobních údajů žalobce. Žádosti o výmaz osobních údajů proto nebylo vyhověno. Zároveň bylo žalobci sděleno, že v SIS II není vložený záznam pořízený pro účely odepření vstupu nebo zákazu pobytu podle čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1987/2006 vztahující se k osobě žalobce ani záznam podle čl. 26, čl. 32, čl. 34 a čl. 36 rozhodnutí Rady 2007/533 vztahující se k osobě žalobce. Rovněž bylo žalobci sděleno, že ENO (národní databáze) nezpracovává žádné osobní údaje vztahující se k osobě žalobce (viz sdělení Policejního prezidia, policejního prezidenta ze dne 2.11.2021, [číslo jednací]).

16. Žádostí ze dne 27.10.2019 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce obrátil na Úřad pro ochranu osobních údajů s žádostí o prověření zákonnosti zpracování osobních údajů vedených v evidenci nežádoucích osob a Schengenském informačním systému II. generace a ve věci stížnosti na postup Policie ČR v souvislosti s vyřešením jeho žádosti sdělením policejního prezidia ČR, policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] (viz žádost žalobce ze dne 27.10.2019 učiněná prostřednictvím právního zástupce žalobce). Úřad pro ochranu osobních údajů žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce přípisem ze dne 22.1.2020 sdělil, že Úřad vyzval Policii ČR mj. k prověření postupu zpracování osobních údajů žalobce v SIS II a ENO, zejména s důrazem na kritérium přiměřenosti tohoto požadavku. Policie ČR reagovala vysvětlením, v němž uvedla, jakým způsobem postupovala při vyřizování žádosti žalobce. Na základě tohoto vysvětlení si Úřad zejména z důvodu ověření požadavku přiměřenosti záznamu požádal o přístup ke spisu žalobce na vkladatelském pracovišti. Úřad přezkoumal postup Policie ČR, jakož i právní titul (účel), pro který byl záznam žalobce do SIS II a ENO vložen, včetně správnosti a úplnosti sdělení policejního prezidenta ze dne 22.10.2019. Dospěl přitom k závěru, že sdělení policejního prezidenta fakticky naplňuje skutkový stav ve smyslu § 28 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/2019 Sb., jež opravňuje spravující orgán za určitých podmínek vyhovět pouze částečně. Text i formát sdělení zaslaného žalobci odpovídá standardní odpovědi, jež je žadatelům zasílána v případech, kdy kompletní informace o zpracování nemůže být z vážných důvodů sdělena. Úřad rovněž přezkoumal kritérium přiměřenosti záznamu žalobce v ENO s SIS II. Za tím účelem si Úřad vyžádal nahlédnutí do spisu žalobce vedeném na vkladatelském pracovišti. Byla ověřena přiměřenost zásahu včetně odůvodnění, které vedlo k zařazení žalobce do ENO, včetně prodloužení lhůty uchování záznamu. Odůvodnění záznamu PČR je podle zjištěných skutečností Úřadem relevantní a splňuje kritérium přiměřenosti. Šetřením se nepotvrdilo, že by PČR porušila § 154 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb. tím, že by nezachovávala kritérium přiměřenosti a neposuzovala dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Důvody, pro které byly údaje žalobce do ENO a SIS II vloženy, byly od doby zařazení přezkoumány dotčenými orgány celkem pětkrát. Úřad konstatuje, že důvody pro uchování osobních údajů žalobce v SIS II a ENO nepominuly a nadále trvají. Úřad tedy nedovodil, že by postupem PČR došlo k nezákonnému zásahu do práva žalobce na ochranu osobních údajů (viz přípis Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 22.1.2020).

17. Dne 20.11.2019 požádalo Policejní prezidium ČR, odbor správy a kontroly osobních údajů Ředitelství služby cizinecké policie o důsledné přezkoumání požadavku přiměřenosti záznamu žalobce v ENO a SIS II. k této žádosti bylo ke dni 25.11.2019 sděleno, že opětovným dotazem u zadavatele požadavku bylo zjištěno, že důvody, které vedly k zařazení žalobce do ENO, i nadále trvají (viz žádost Policejního prezidia ČR, odboru správy a kontroly osobních údajů o prověření ze dne 20.11.2019, přípis ŘSCP ze dne 25.11.2019, je obsahem spisu PČR, ŘSCP pod číslem svazku 651, I. díl).

18. Dne 9.7.2020 obdrželo ŘSCP požadavek PČR o prodloužení platnosti označení žalobce za nežádoucí osobu, neboť důvody označení za nežádoucí osobu u žalobce nepominuly. Navrhuje se prodloužit dobu zaevidování v ENO a SIS II o 1 rok, tj. do [datum], neboť by žalobce mohl při pobytu zde nadále závažným způsobem narušovat veřejný pořádek nebo ohrožovat bezpečnost ČR a zároveň ohrozit bezpečnost smluvních států. Ze schvalovací doložky dokumentu ŘSCP ze dne 14.7.2020, [číslo jednací] vyplývá, že tato žádost byla schválena (viz obálka spisu [číslo] [číslo], dokument ŘSCP – prodloužení doby označení - ze dne 14.7.2020, [číslo jednací], je obsahem spisu PČR, ŘSCP pod číslem svazku 651, II díl).

19. Soud jako nadbytečné neprováděl a zmítl návrhy na provedení důkazu výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno], návrh na provedení důkazu výpisem z listu vlastnictví [číslo] katastrální území Praha – Vinohrady, návrh na provedení důkazu výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno], návrh na provedení důkazu výpisem z listu vlastnictví [číslo] listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Praha – Vinohrady, návrh na provedení důkazu propouštěcí zprávou ze dne 2.4.2022, návrh na provedení důkazu potvrzením o výši nákladu na právní zastoupení, uznání dluhu a návrh na provedení důkazu potvrzením o výši nájemného. Všechny tyto důkazy byly navrhovány k prokázání vzniklé nemajetkové újmy či škody. Vzhledem ke skutečnosti, že jak bude uvedeno níže, nejsou splněny ostatní podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu, soud se těmito důkazy z důvodu nadbytečnosti nezabýval.

20. Soud rovněž zamítl a neprováděl k důkazu utajovanou část policejního spisu. Soud má za to, že s ohledem na právní posouzení věci uvedené níže, není utajovaná část policejního spisu významná z hlediska jeho rozhodnutí. Proto tento navrhovaný důkaz jako nadbytečný zamítl.

21. Podle ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pobytu cizinců“ nebo ZoPC“) nežádoucí osobou se rozumí cizinec, jemuž nelze umožnit vstup na území z důvodu, že by tento cizinec při pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek, ohrozit veřejné zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých nebo obdobný zájem chráněný na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy. Podle ustanovení § 154 odst. 2 ZoPC policie rozhodne o označení cizince za nežádoucí osobu na základě vlastních poznatků, požadavku ústředního správního úřadu České republiky, požadavku zpravodajské služby České republiky anebo závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy. Podle ustanovení § 154 odst. 6 ZoPC cizinec označený za nežádoucí osobu je evidován v evidenci nežádoucích osob. Je-li důvodné nebezpečí, že cizinec označený za nežádoucí osobu může závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit bezpečnost smluvních států, policie zařadí do informačního systému smluvních států údaje v rozsahu stanoveném přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství20a); to neplatí v případě občana Evropské unie) nebo občana smluvního státu. Podle ustanovení § 154 odst. 7 ZoPC policie cizinci jeho zařazení do evidence nežádoucích osob nesděluje. Podle ustanovení § 155 odst. 1 ZoPC policie přezkoumá důvody, které vedly k zařazení cizince do evidence nežádoucích osob podle § 154 odst. 2, jedenkrát ročně nebo vždy, má-li poznatky tyto důvody zpochybňující, a na základě tohoto přezkumu cizince v evidenci ponechá nebo jej z této evidence neprodleně vyřadí. Nemůže-li sama tyto důvody objektivně přezkoumat, požádá o jejich přezkum toho, kdo uplatnil požadavek na označení cizince za nežádoucí osobu. Podle ustanovení § 155 odst. 3 ZoPC při vyřazení cizince z evidence nežádoucích osob vyřadí policie z informačního systému smluvních států údaje, které tam byly vloženy podle § 154 odst. 6.

22. Podle ustanovení § 168 ZoPC ustanovení části druhé a třetí správního řádu se nevztahují mj. na řízení podle § 154 odst. 2 ZoPC.

23. Podle čl. 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006, o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (dále jen„ Nařízení č. 1987/2006“) zřizuje se Schengenský informační systém druhé generace (dále jen "SIS II"). Podle čl. 24 odst. 1 věta první Nařízení č. 1987/2006 údaje týkající se státních příslušníků třetích zemí, o kterých byl pořízen záznam pro účely odepření vstupu nebo pobytu, se vloží na základě vnitrostátního záznamu vyplývajícího z rozhodnutí přijatého příslušnými správními orgány nebo soudy v souladu s procesními předpisy, které stanoví vnitrostátní právní předpisy. Podle čl. 24 odst. 2 Nařízení č. 1987/2006 záznam se vloží, pokud se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 zakládalo na tom, že přítomnost státního příslušníka třetí země na území členského státu může představovat ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo bezpečnosti státu.

24. Podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném do 23.4.2019 (dále jen„ ZoPČR“) policejní prezidium na písemnou žádost sdělí žadateli bezplatně osobní údaje vztahující se k jeho osobě, a to do 60 dnů od jejího doručení. U osobních údajů zpřístupněných nebo předávaných podle § 80a odst. 1 také uvede, zda byly předány nebo zpřístupněny dalšímu příjemci a povahu takového příjemce. Podle ustanovení § 83 odst. 2 ZoPČR policejní prezidium na písemnou žádost osoby provede neprodleně po jejím doručení bezplatně a) opravu, likvidaci, blokování nebo doplnění nepravdivých anebo nepřesných osobních údajů vztahujících se k osobě žadatele nebo žadateli poskytne vysvětlení. Pokud by opravou, likvidací, blokováním nebo doplněním osobních údajů bylo ohroženo plnění úkolu podle § 85, může policie místo těchto operací připojit k souboru opravné prohlášení, b) označení údajů vztahujících se k osobě žadatele, jestliže žadatel popírá jejich přesnost a nelze zjistit, zda jsou přesné nebo nikoli. Toto označení se odstraní pouze se souhlasem žadatele nebo na základě rozhodnutí příslušného soudu anebo úřadu. Podle ustanovení § 83 odst. 5 ZoPČR o vyřízení žádosti policie žadatele písemně informuje. Informace o vyřízení žádosti obsahuje odůvodnění, s výjimkou případů, kdy se žadateli vyhovuje v plném rozsahu. Pokud by vyhověním žádosti nebo sdělením o nevyhovění žádosti došlo k ohrožení plnění úkolu podle § 85, policie žadatele písemně vyrozumí o tom, že nezpracovává žádné osobní údaje vztahující se k jeho osobě. Informace o vyřízení žádosti musí obsahovat poučení o tom, že žadatel má právo obrátit se na úřad. Podle ustanovení § 83 odst. 6 ZoPČR na postup při vyřizování žádosti se nepoužijí ustanovení správního řádu o správním řízení.

25. Podle ustanovení § 84 odst. 1 ZoPČR policie v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv o odstraňování kontrol na společných hranicích a s nimi souvisejících předpisů Evropské unie provádí zpracování informací včetně osobních údajů v Schengenském informačním systému. Podle ustanovení § 84 odst. 2 ZoPČR policejní prezidium provozuje národní součást Schengenského informačního systému a plní úkoly orgánu centrálně odpovědného za národní součást Schengenského informačního systému a úkoly orgánu zajišťujícího výměnu doplňujících informací k záznamům v Schengenském informačním systému. Podle ustanovení § 84 dost. 3 ZoPČR policejní prezidium provede na základě žádosti soudu, státního zástupce, celního orgánu nebo zpravodajské služby podané v souladu se závazky České republiky vzniklými na základě mezinárodních smluv o odstraňování kontrol na společných hranicích a s nimi souvisejícími předpisy Evropské unie operaci v Schengenském informačním systému. Operaci učiní bez zbytečného odkladu a v rozsahu vyplývajícím z této žádosti. V odůvodněném případě tak učiní po předchozím projednání s orgánem navrhujícím příslušnou operaci.

26. Podle ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 110/2019, o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoZOÚ“) spravující orgán na žádost subjektu údajů sdělí, zda zpracovává osobní údaje vztahující se k jeho osobě. Jestliže takové údaje spravující orgán zpracovává, předá je subjektu údajů a sdělí mu informace o a) účelu zpracování osobních údajů, b) právních předpisech, na základě kterých tyto údaje převážně zpracovává, c) příjemcích, popřípadě kategoriích příjemců, d) předpokládané době uchování nebo způsobu jejího určení, e) právu požádat o opravu, omezení zpracování nebo výmaz osobních údajů a f) zdroji těchto údajů. Podle ustanovení § 29 odst. 1 ZoZOÚ spravující orgán na žádost subjektu údajů provede opravu nebo doplnění osobních údajů vztahujících se k jeho osobě. Vyžaduje-li to účel zpracování osobních údajů, může spravující orgán namísto opravy osobní údaje doplnit nebo k nim připojit dodatečné prohlášení. Podle ustanovení § 29 odst. 2 ZoZOÚ spravující orgán na žádost subjektu údajů provede výmaz osobních údajů vztahujících se k jeho osobě, pokud spravující orgán porušil zásady zpracování osobních údajů podle § 25 nebo jiného právního předpisu nebo omezení zpracování některých kategorií osobních údajů, nebo pokud má spravující orgán povinnost tyto údaje vymazat. Podle ustanovení § 30 odst. 1 ZoZOÚ spravující orgán vyřídí žádost podle § 28 nebo 29 bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 60 dnů ode dne jejího podání.

27. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoOdpŠk“ nebo„ zákon o odpovědnosti státu za škodu“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 1 odst. 3 ZoOdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) ZoOdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány. Podle ustanovení § 5 ZoOdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 6 odst. 1 ZoOdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) ZoOdpŠk Úřadem podle odstavce 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Podle ustanovení § 6 odst. 3 ZoOdpŠk došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

28. Podle ustanovení § 7 odst. 1 ZoOdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 ZoOdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Podle ustanovení § 13 odst. 1 ZoOdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 13 odst. 2 ZoOdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Podle ustanovení § 16 odst. 1 ZoOdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle ustanovení § 14 odst. 3 ZoOdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ustanovení § 15 odst. 2 ZoOdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Podle ustanovení § 31a odst. 1 ZoOdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

32. Podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu.

33. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda byl nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy žalobcem řádně uplatněn u příslušného úřadu ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1, § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 ZoOdpŠk. Nárok byl žalobcem uplatněn u Ministerstva vnitra ČR coby příslušného úřadu žádostí ze dne 27.3.2022 Lhůta pro vyřízení žádosti v délce 6 měsíců uplynula dne 27.9.2022. Přípisem ze dne 21.9.2022 přitom žalovaná žalobci sdělila, že jim uplatněný nárok nestihne projednat ve stanovené době šesti měsíců, za což se mu omluvila. Žaloba byla podána dne 3.10.2022 a ke dni rozhodnutí soudu nebyl nárok žalobce plně uspokojen. V tomto směru soud považuje formální podmínky týkající se uplatnění nároku u příslušného úřadu za splněné.

34. Náhrada škody i nemajetkové újmy za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem předpokládá kumulativní splnění těchto tří požadavků: a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, b) vznik škody a nemajetkové újmy na straně poškozeného, c) příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou či nemajetkovou újmou. Soud má přitom za to, že tyto podmínky nejsou v daném případě splněny.

35. Žalobce se odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí, za které označil sdělení Policejního prezidia ČR, policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] a dále z titulu nesprávného úředního postupu. Nesprávný úřední postup přitom k výzvě soudu žalobce specifikoval tak, že se jedná o (i) nepřiměřenou délku řízení v kontextu celého trvání evidence žalobce v ENO, kdy žalobce byl do evidence zařazen dne [datum] a až sdělením orgánu státní správy ze dne 2.11.2021 bylo žalobci sděleno, že v ENO již evidován není, jakož i (ii) nepřiměřená délka řízení v samotném řízení vedeném na základě žádosti žalobce ze dne 5.9.2019, na jejímž podkladě bylo dne 22.10.2019 vydáno nezákonné rozhodnutí, jež bylo příslušným rozsudkem správního soudu zrušeno a žádost žalobce dále vyřízení sdělením orgánu státní správy ze dne 2.11.2021, řízení tedy trvalo déle jak 2 roky, co je vzhledem k okolnostem a povaze žádosti žalobce a jejímu předmětu nutno považovat za délku nepřiměřenou.

36. Pokud se týká náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, dospěl soud k závěru, že toto nezákonné rozhodnutí nemůže být v příčinné souvislosti se škodou a nemajetkovou újmou tvrzenou žalobcem. Tvrzená nemajetková újma a škoda totiž vznikla žalobci z důvodu jeho zařazení do ENO a SIS II. Předmětné nezákonné rozhodnutí (sdělení Policejního prezidia o vedení žalobce v ENO a SIS II ze dne 22.10.2019) však nemá žádnou souvislost se zařazením žalobce do těchto evidencí. Nezákonným rozhodnutím orgán státní správy pouze k žádosti žalobce sděloval žalobci, zda důvody pro jeho zařazení do ENO a SIS II stále trvají či nikoli, resp. zda jsou o žalobci v ENO a SIS II vedeny údaje jako o nežádoucí osobě. Žádost žalobce o výmaz údajů z ENO a SIS II, ke které bylo vydáno nezákonné rozhodnutí (předmětné sdělení Policejního prezidia ČR), jakož i samo nezákonné rozhodnutí však nemohly žádným způsobem vyvolat změnu evidovaných údajů, tedy ani vyřazení žalobce z ENO a SIS II. V tomto směru se tak jedná toliko o jakési deklaratorní rozhodnutí, které potvrzuje stav, který zde je ke dni vydání rozhodnutí (sdělení).

37. Předmětné sdělení Policejního prezidia ČR ze dne 22.10.2019 sice bylo správním soudem zrušeno, což tedy způsobilo jeho nezákonnost, avšak důvodem tohoto zrušení byla skutečnost, že v době rozhodování správního soudu (30.9.2021) již žalobce v ENO a SIS II evidován nebyl (jeho evidence totiž skončila dnem [datum]). Z tohoto důvodu tak již skutkový stav nekorespondoval s obsahem napadeného rozhodnutí (sdělení Policejního prezidia ČR ze dne 22.10.2019) a muselo být proto soudem zrušeno. Pokud by však správní soud rozhodoval ve věci před [datum], kdy evidence žalobce v ENO a SIS II skončila, má soud za to, že by sdělení nemohlo být zrušeno, jelikož skutkový stav by v té době odpovídal napadenému rozhodnutí. Zrušení předmětného sdělení Policejního prezidia ČR tak bylo v podstatě dáno toliko během času.

38. Pokud se týká náhrady způsobené škody a nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, dospěl soud k závěru, že ze strany státních orgánů k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. V případě tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v kontextu celého trvání evidence žalobce v ENO, uvádí soud, že žalobce byl do ENO zařazen dnem [datum] postupem dle § 154 odst. 2 ZoPC, a to na základě požadavku Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 18.7.2018. Na rozhodování dle § 154 odst. 2 ZoPC se přitom nevztahuje část druhá a třetí správního řádu a zařazení do ENO se cizinci nesděluje (§ 168 ZoPC a § 154 odst. 7 ZoPC). V souladu s § 154 odst. 6 ZoPC a Nařízením č. 1987 /2006 byl žalobce následně zařazen též do SIS II. V řízení přitom bylo prokázáno, že zařazení žalobce v ENO a SIS II bylo v souladu s § 155 odst. 1 ZoPČR pravidelně přezkoumáváno, a to jednak vždy jednou za rok na základě požadavků Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování o prodloužení zařazení žalobce v ENO a SIS II (viz dokument ŘSCP – prodloužení doby označení za nežádoucí osobu – ze dne 9.7.2019, [číslo jednací] a dokument ŘSCP – prodloužení doby označení za nežádoucí osobu – ze dne 14.7.2020, [číslo jednací]). Zároveň však bylo zařazení žalobce v ENO přezkoumáváno i mimo tyto doby, a to buď na základě požadavku žalobce či v souvislosti s vyjádřením ke správní žalobě žalobce, které správní orgán připravoval (viz podrobněji shora v části o skutkových závěrech). Tento postup přezkoumávání zařazení žalobce v ENO je přitom v souladu s § 155 odst. 1 ZoPC. Prodlužování zařazení žalobce v ENO bylo vždy činěno nejpozději do 1 roku od zařazení žalobce do ENO, resp. od posledního prodloužení, což je postup předvídaný právními předpisy. Pakliže tedy zařazení žalobce do ENO a potažmo též do SIS II, jakož i přezkoumávání důvodnosti trvání této evidence, bylo činěno v souladu s právními předpisy, nelze uvažovat o nesprávném úředním postupu (nepřiměřené době zařazení žalobce do ENO a SIS II).

39. Pokud se týká o nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného na základě žádosti žalobce ze dne 5.9.2019, ne jejímž podkladě bylo dne 5.9.2019 vydáno nezákonné rozhodnutí, jež bylo rozsudkem správního soudu zrušeno, a žádost žalobce vyřízena sdělením orgánu státní správy ze dne 2.11.2021, neshledal ani v tomto případě soud nesprávný úřední postup. Pro vyřízení žádosti žalobce je správnímu orgánu stanovena lhůta v délce 60 dnů (§ 83 odst. 1 ZoPČR, resp. § 30 odst. 1 ZoZOÚ). Tato lhůta byla přitom ze strany správního orgánu dodržena. Žalobce žádost podal 5.9.2019 a ta byla vyřízena správním orgánem sdělením ze dne 19.10.2019. V návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2021, č.j. [číslo jednací] byla správním orgánem žádost žalobce opětovně vyřízena sdělením ze dne 2.11.2021. V obou případech tak správní orgán vyřádil žádost ve lhůtě 60 dnů. V případě druhého rozhodnutí je třeba přitom tuto lhůtu počítat až ode dne právní moci rozsudku. Ta sice soudu není známá, nicméně lhůta 60 dnů byla zachována i od doby vydání rozsudku (tj. 30.9.2021), a proto zjišťování právní moci rozsudku bylo nadbytečné. Žádné průtahy přitom soud neshledal ani v soudním řízení správním. Správní žaloba je datována dnem 22.11.2019, dne 4.12.2019, č.j. [číslo jednací] ve věci poprvé rozhodl Městský soud v Praze. Kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí je datována dnem 9.12.2019, Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl dne 6.5.2020 rozsudkem č.j. [číslo jednací], přičemž Městský soud v Praze následně o žalobě opětovně rozhodl, a to rozsudkem ze dne 30.9.2021, č.j. [číslo jednací], kterým bylo sdělení Policejního prezidia ČR ze dne 22.10.2019 zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Ačkoli tedy celkově trvalo řízení o žádosti žalobce ze dne 5.9.2019 (včetně řízení před správním orgánem a správními soudy) přes dva roky, není tato délka způsobena průtahy na straně ani správního orgánu, ani správních soudů. Celková doba řízení je dána opravnými prostředky a procesním postupem jejich vyřízení, nikoli nesprávným úředním postupem správního orgánu a správních soudů.

40. Nadto soud uvádí, že v případě tvrzeného nesprávného úředního postupu v souvislosti s řízením o žádosti žalobce ze dne 5.9.2019 má soud rovněž za to, že nemůže být dána příčinná souvislost mezi vzniklou nemajetkovou újmou a škodou tvrzenou žalobcem a případným nesprávným úředním postupem, a to ze shodných důvodů, jaké soud již uvedl v části týkající se požadavku na odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí (viz odst. 36 a 37 tohoto rozsudku).

41. Vzhledem ke skutečnosti, že soud neshledal existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou nemajetkovou újmou a škodou, jakož ani neshledal nesprávný úřední postup coby nutných podmínek pro přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy a škody dle zákona o odpovědnosti státu za škodu, nezabýval se soud z důvodu procesní ekonomie blíže ani skutečnostmi ohledně tvrzené nemajetkové újmy a škody.

42. Jak tedy vyplývá ze shora uvedeného, soud má za to, že v daném případě nejsou splněny základní podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu (a to jednak příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou a nemajetkovou újmou, a jednak nesprávný úřední postup), a proto žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. písemné vyjádření ve věci, příprava účasti na jednání a účast při jednání soudu dne 3.3.2023).