17 C 81/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Steinerovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro: zadostiučinění z nezákonného rozhodnutí

I. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobci částku 500 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 28. června 2022 do zaplacení a dále s tím, aby se žalovaný žalobci písemně omluvil doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem v tomto znění:,,Vážený pane [celé jméno žalobce], tímto se vám omlouváme za nezákonné trestní stíhání zahájené Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, ve věci vedené pod spisovou značkou [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova], kdy tímto nezákonným zahájením trestního stíhání došlo k porušení Vašich práv nebýt trestně stíhaný jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované peněžitého zadostiučinění ve výši 500 000 Kč a rovněž písemné omluvy tak, jak je tato specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán ve věci vedené Policí ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] [číslo], ve které byl obviněn ze závažné hospodářské kriminality, a to usnesením o sdělení obvinění ze dne 30.10.2015. Obžaloba vůči žalobci byla podána k soudu dne 13.11.2018 Trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem vydaným Městským soudem v Praze dne 5.10.2020, pod sp. zn. [spisová značka], a to z důvodu podle § 226 písm. b) trestního řádu O odvolání státního zástupce bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2022 pod sp. zn. [spisová značka]. V trestním řízení hrozil žalobci vysoký trest, a to v rozsahu 5-10 let. Nezákonným rozhodnutím byla zasažena práva žalobce a byla mu způsobena újma. Žalobce musel snášet po dlouhou dobu psychické strádání spojené s nejistotou ohledně svého zjevně nezákonného trestního stíhání. Po dobu trestního stíhání měl zajištěn veškerý svůj majetek, což mělo vliv na jeho všechny činnosti a i jeho psychický stav. Žalobce byl zdravý člověk, přičemž v průběhu trestního řízení u něj byla diagnostikována Parkinsonova choroba (diagnóza byla stanovena v roce 2019), přičemž žalobce má za to, že základem pro její diagnostikování byl stres spojený s předmětným trestním stíháním. Nejistota ohledně výsledku trestního řízení měla vliv na jeho psychiku a zdraví a ovlivňovala jeho veškerý život, především avšak nikoliv jen v pracovní sféře, rodinné sféře a podepsala se i na zdraví žalobce. Trestní stíhání žalobce přitom i nadále pokračuje, neboť v době od uplatnění nároku do podání žaloby bylo ve věci podáno dovolání. Žalobce požaduje odškodnit újmu, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 27.4.2022. Dne 14.10.2022 obdržel žalobce sdělení od žalované, že jeho věc nebylo možno projednat, jelikož žalovaná nezná identifikaci řízení, ve kterém byl žalobce trestně stíhán a že žalobce nevytvořil součinnost pro projednání věci, a to i přesto, že žalobce identifikoval ve svém podání tím, že odkázal na sp. zn. PČR. Dále se žalobce zabýval tím, že prodlení žalované požaduje již od 2.2.2022, jelikož má za to, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti / techniky atd. Po poučení ze strany soudu k doplnění tvrzení ohledně nemajetkové újmy při přípravném jednání dne 14.12.2022 žalobce nad rámec již uvedeného toliko doplnil, že byl zajištěn veškerý jeho majetek, jedná se o byt, ve kterém realizuje svou potřebu bydlení, čili psychika žalobce byla ovlivněna tím, že o toto bydlení může přijít. Žalobce má i další nemovitosti, které hodlá využít pro zpříjemnění si zbytku života a toto nemohl činit. Trestní stíhání mělo vliv na jeho rodinný život, ovlivnilo podstatným způsobem chod domácnosti a intimní život manželů, čili bude řešeno, jak se změnila četnost souloží a jak se chod domácnosti změnil k horšímu s ohledem na prožívání žalobce ve vztahu k trestnímu stíhání.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila následovně. Při přípravném jednání dne 14.12.2022 uvedla, že se již ví, že žalobce byl nezákonně stíhán a má za to, že je žalovaná schopna věc vyřídit v rámci své běžné agendy. Za tím účelem navrhla přerušení řízení (tomuto návrhu nebylo ze strany soudu vyhověno a návrh na přerušení řízení byl usnesením ze dne 2.1.2023, č.j. [číslo jednací] zamítnut). Ve věci se dále vyjádřila písemně s tím, že uvedla následující. Žalovaná obdržela dne 26.4.2022 podání, kterým žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil nárok ve výši 500 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí za předmětné trestní stíhání vedené PČR pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] [číslo]. Podání žalobce neoznačovalo konkrétní nezákonné rozhodnutí ani spisovou značku a soud, před kterým bylo trestní řízení žalobce vedeno, a proto žalovaná vyzvala žalobce k součinnosti, aby mohla být věc projednána. Žalobce však žádnou součinnost žalované neposkytl a až z podané žaloby a jejího doplnění bylo pro žalovanou patrné, v jakém konkrétním trestním řízení byl žalobce stíhán. Žalovaná uvedla, že trestní spis ještě studuje, nicméně předběžně lze konstatovat, že žalobce byl trestně stíhán ve věci vedené před Městským soudem v Praze sp. zn. [spisová značka], přičemž vůči němu bylo trestní stíhání zahájeno usnesením Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV [číslo jednací] ze dne 30.10.2015, které bylo žalobci doručeno dne 3.11.2015. Obžaloba byla podána Vrchním státním zastupitelstvím v Praze dne 13.11.2018, následovala řada hlavních líčení, na základě kterých byl žalobce dne 5.10.2020 rozsudkem Městského soudu sp. zn. [spisová značka] zproštěn obžaloby. Po odvolání státního zástupce proběhla dvě veřejná zasedání, na kterých byl předchozí zprošťující rozsudek vůči žalobci dne 11.4.2022 potvrzen a ten samý den nabyl právní moci. Dále není proto žalobci trestní řízení vedeno, neboť dovolání bylo podáno pouze odsouzenými [příjmení] a Bendou. Trestní řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] nadále běží vůči jiným účastníkům, než je žalobce, proto je i pro žalovanou obtížné vyžádat a vyhodnotit trestní spis s ohledem na minimalistická tvrzení žalobce. K dalším tvrzením žalobce žalovaná uvedla, že zdravotní stav žalobce nebyl dobrý ani před zahájením trestního řízení. Příčinnou souvislosti mezi trestním stíháním a Parkinsonovou chorobou nechť prokáže žalobce, přičemž uvedla, že v medicíně je známo, že Parkinsonova choroba má příčiny v dědičných předpokladech, vlivu vnějšího prostředí, traumatické encefalopatii, věkových či konstitučních faktorech a jejich kombinacích. Dále uvedla, že četnost manželských souloží těžko může být dávána do příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce, který je osobou vyššího věku a minimálně od roku 2011 se léčí se závažnými onemocněními, která mu bránila i v běžné práci.

3. V návaznosti na vyjádření žalované žalobce mj. doplnil, že pokud by se žalovaná byla ochotna s trestním spisem seznámit, věděla by, že ze strany státního zástupce bylo podáno dovolání týkající se žalobce a toto dovolání připojil.

4. V návaznosti na provedené dokazování zjistil soud následující skutečnosti a učinil následující závěry o skutkovém stavu věci. Žalobce uplatnil u žalované přípisem svého právního zástupce ze dne 27.4.2022 nárok na náhradu škody – odškodnění za nezákonné rozhodnutí, a to ve věci vedené Policí ČR pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] [číslo], ve které byl žalobce obviněn z přečinu podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, přičemž byl v následné fázi trestního řízení obžaloby zproštěn. Žalobce uvedl, že nezákonným rozhodnutím byla zasažena jeho práva a byla mu způsobena újma, kdy musel po dlouhou dobu snášet psychické strádání spojené s nejistotou ohledně svého nezákonného trestního stíhání. Žalobce měl po dobu trestního stíhání zajištěn majetek, což mělo vliv na všechny jeho činnosti a i jeho psychický stav. Žalobce požadoval písemnou omluvu za nezákonné trestní stíhání a úhradu částky 500 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí (viz přípis právního zástupce žalobce ze dne 27.4.2022).

5. Žalovaná přípisem ze dne 28.4.2022 potvrdila, že obdržela žádost žalobce týkající se právní věci projednávané před Policí ČR pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] (viz přípis žalované ze dne 28.4.2022).

6. Přípisem ze dne 14.10.2022 žalovaná žalobci oznámila, že nárok uplatněný žádostí ze dne 27.4.2022 na přiměřené zadostiučinění není možné věcně projednat, jelikož žalobce ani přes výzvu neoznačil soud, včetně označení spisové značky, u něhož bylo trestní řízení vedeno. Žalovaná dále uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žádanou součinnost, je nucena předběžné projednání nároku ukončit (viz přípis žalované ze dne 14.10.2022).

7. Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV bylo usnesením ze dne 30.10.2015, [číslo jednací] zahájeno trestní stíhání mj. žalobce, a to pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Žalobce měl úmyslně zkrátit daňovou povinnost [právnická osoba] s.r.o. na DPH ve zdaňovacím období 4. čtvrtletí 2010 v rozsahu 285 268 152 Kč (viz usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV ze dne 30.10.2015, [číslo jednací]).

8. Vrchní soud v Praze projednával ve veřejném zasedání konaném ve dnech 1.4., 4.4. a 11.4.2022 odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a odvolání státního zástupce podané v neprospěch obžalovaných [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.10.2020, č.j. [spisová značka] O těchto odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2022, sp. zn. [spisová značka], a to tak, že prvostupňový rozsudek byl zrušen ohledně obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] toliko ve výrocích o trestu a o nich bylo rozhodnuto znovu způsobem uvedeným ve výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze (výrok I. rozsudku), odvoláním státního zástupce napadený rozsudek byl zrušen ve zprošťujících výrocích ohledně obžalovaných [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] a v tomto rozsahu byla věc vrácena Městskému soudu v Praze (výrok II. rozsudku) a odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] bylo zamítnuto (výrok III. rozsudku). Žádný jiný výrok rozsudek Vrchního soudu v Praze neobsahuje. Rozsudek Vrchního soudu v Praze tedy neobsahuje výrok týkající se rozhodnutí o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaného [celé jméno žalobce] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.10.2020, č.j. [spisová značka], ačkoli dle záhlaví rozsudku vrchního soudu v Praze mělo být rovněž o tomto odvolání rozhodováno (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2022, sp. zn. [spisová značka]).

9. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2022, sp. zn. [spisová značka] podal nejvyšší státní zástupce dovolání. Z obsahu dovolání (bodu 11.) se mj. podává, že z celého výroku napadeného rozsudku není patrné, jakým způsobem bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného [celé jméno žalobce] proti výroku o vině, resp. proti výroku zprošťujícímu. Odvolacím soudem výrok o odvolání státního zástupce ohledně obviněného [celé jméno žalobce] učiněn nebyl a jedná se tak o výrok chybějící. Státní zástupce tak navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl mj. o chybějícím výroku rozsudku ze dne 11.4.2022, sp. zn. [spisová značka] ohledně odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného [celé jméno žalobce].

10. Žalobce dne 31.5.2022 absolvoval ambulantní vyšetření ve Fakultní nemocnici v Motole, klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol, ambulance pro dospělé. Ze zprávy se podává, že žalobce má asi tři měsíce pocit poruchy koordinace při chůzi, subjektivně chodí jako opilý, neudrží rovnou dráhu chůze, pocit závrati spíš ve smyslu nejistoty a nestability při chůzi. Někdy se mu klepe ruka. Když se soustředí nebo při pohybu se třes zmírní, stává se to na obou rukou, třes ale není pořád. Potíže vznikly po několika dnech po aplikaci 3. dávky očkování proti Covid 19, kouří cca 20 cigaret denně. Lékař uvádí, že se jedná o klinicky mírné příznaky hypokoneticko-rigidního syndromu, podezření na počínající Parkinsonovu nemoc, žádá o vyšetření pacienta v expy poradně a návrh dalšího postupu, děkuje za převzetí pacienta k neurolog. vyšetření (viz lékařské zpráva ze dne 31.5.2022 z FN Motol, klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol, ambulance pro dospělé).

11. Manželka žalobce, paní [celé jméno svědkyně], docházela od června 2019 do listopadu 2019 na psychosociální péči do Ústavu hematologie a krevní transfuze. Psycholožku kontaktovala za účelem intervence dlouhodobé úzkosti. V psychiatrické ani psychoterapeutické péči do té doby prozatím nebyla, bere nárazově dle vlastního uvážení Lexaurin. Dlouhodobě trpí úzkostí, kterou pociťuje především v souvislosti s přetížením v práci, kde má potíže se šéfkou, cítí konflikt mezi nutností být v práci a nutností trávit čas s manželem, postrádá čas pro sebe, který zároveň neumí nalézt ani využít. Závěr prvního sezení byl takový, že pacientka dlouhodobého úzkostného ladění přichází za účelem intervence panických úzkostí, byla mapována situace, pacientka edukována a bylo naplánováno 5 setkání (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 21.6.2019). Na dalším setkání se pacientka cítí lépe, do práce začala chodit s větším klidem, omezila medikaci Lexaurinem, o víkendu se probudila před budíkem a myslela na to, že už nechce do práce, úzkosti se vyskytují pořád, ale v menší míře, starost jí dělá tlak manžela na to, aby s ním trávila dostatek času, hovoří o proměně vztahu. Terapeutem bylo zhodnoceno, že pacientka přichází v poměrně dobré náladě, je přítomen časový přes z práce, připouští obavu z prosazení svých potřeb v práci i před manželem, hovoří o možnosti vlastní potřeby s manželem komunikovat, což pacientka akceptuje a tak verbalizují a plánují jejich diskusi (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 25.6.2019). Na dalším setkání přichází pacientka s úlevou od tenze, kterou pociťuje v partnerském vztahu, neví, čím si má zlepšení vysvětlit, dokonce si nemusela vzít Lexaurin, je jí lépe, soužití s manželem hodnotí jako komplikované, komunikaci vnímá jako nerovnou, tuší, že jí manžel tají svůj zdravotní stav, má obavu o jeho ztrátu, bojí se, že zůstane sama (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 9.7.2019). Na dalším setkání se shrnuje dosavadní období, pacientka hovoří o proměně manželského vztahu, cítí se vyčerpaná, ale v práci popisuje klidnější období, Lexaurin nebere, je ráda (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 20.8.2019). Na dalším setkání pacientka pojmenovává své aktuální potřeby (žít, mít volný čas, nenudit se), legalizují pacientčino právo na uspokojení daných potřeb bez nutnosti udání důvodu, hovoří o průběhu terapie, která pacientce supluje potřebu trávení času bez manžela a dělání„ něčeho pro sebe“. Pacientka má náhled na svou obvyklou strategii řešení problémů, která spočívá v tajení svých potřeb před ostatními z důvodu ztráty jejich důvěry (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 27.8.2019). Na dalším setkání si pacientka stěžuje na velké množství práce, které ji zároveň uspokojuje a ulevuje od stereotypu v partnerském soužití. Terapeutka stav hodnotí tak, že pacientka má dobrý náhled na své prožívání, uvědomuje si zatěžující ruminace týkající se obavy o manžela, které pacientku vedou k úlevě v zátěži (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 13.9.2019). Na další setkání přichází pacientka po delší době v dekompenzovaném stavu, cítí se unavena tlakem všech problémů (práce, partnerský vztah), odkrývají další pacientčinu strategii řešení problémů, což je vyhýbání se řešení problémů. Pacientka nyní tráví čas nejraději sama, což se jí daří (golf). Medikaci nevyužívá, na Lexaurin nemá čas si vzpomenout (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 8.10.2019). Na další setkání přichází pacientka po náročném období, obává se vlastní nekompetence, kterou v manželství dlouhodobě popisuje (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 5.11.2019). Na další setkání přichází pacientka v úlevě po pracovní cestě+ v Egyptě, cítí uspokojení v partnerském vztahu, ráda by pokračovala na svém seberůstu. Pacientka je informována o časovém omezení terapie, které bude do Vánoc limitováno, s nabídkou zahájení návazné péče mimo ústav, s tímto pacientka souhlasí (viz zpráva z psychosociální péče ze dne 25.11.2019).

12. Z výslechu svědkyně, paní [celé jméno svědkyně], zjistil soud následující. Svědkyně je manželkou žalobce. Žalobce zná od roku 1999 s tím, že s ním žije od roku 2010, manželé jsou 14 let. Zpočátku žili velmi pohodově, šťastně, hodně cestovali, měli spoustu společných zájmů. Ohledně trestního řízení zvedla, že ví, jak se k tomu manžel dostal, ale byla pracovně vytížená v té době, takže se jí zcela nesvěřoval. Trestní stíhání začalo v roce 2012, byl jim pozastaven majetek a byla provedena domovní prohlídka. Na domovní prohlídce nebyl zajištěn žádný majetek. Prohlídce nebyla přítomna, začala v ranních hodinách, ona se připravila a šla do práce. Když se vrátila, už tam nebyli. Byly prohledány veškeré šuplíky, skříňky, osobní věci, ale nebylo to tak, že by byl byt otočen naruby. K dotazu, kdy manžel řekl, že je obviněn, uvedla, že přesný rok již neví, ale soudy začaly probíhat a on ji nechtěl těmi problémy zatěžovat. Už totiž navštěvovala psycholožku z jiných důvodů. Část nákladů na rodinu šla v průběhu trestního stíhání na ni, snížilo to jejich standard. Rodinný život trestní stíhání ovlivnilo tak, že předtím nepociťovala stresy týkající se rodinných vztahů, ale v průběhu nebyla šťastná, ale nechtěla manžela opustit. Omezili určité aktivity, nicméně měla pracovní cesty, na které brala manžela, aby si odpočinul. Náklady byly více na ni, musela si upřít některé své aktivity, např. se nevěnovala golfu, nenakupovala tolik, jak byla zvyklá, ale to se netýkalo jídla. Období bylo více hádkové. Stav manžela vnímala tak, že se změnil osobnostně, ale nedával to tolik znát. Bylo z něj cítit, že nemůže provozovat své aktivity, na které je zvyklý, což se projevovalo i zdravotně. K dotazu, jak se změnila intimní sféra manželů, uvádí, že k tomuto nechce vypovídat, je to její soukromá věc. Dále uvedla, že žalobce je stálý kuřák, to je beze změny, skleničku si dá každý, jeho stav se v souvislosti s trestním stíháním v tomto nezměnil, ani nebral žádné prášky. Ohledně současného zdravotního stavu uvedla, že žalobce má Parkinsonovu chorobu, příznaky se začaly objevovat na jaře minulého roku, diagnostikována byla na podzim minulého roku. Dále uvedla, že neví přesně, od kdy je manžel ve starobním důchodu, ví, že odešel do předčasného důchodu asi o dva roky. Po obstavení účtu byl žalobci starobní důchod vyplácený. Ohledně zdravotního stavu žalobce kolem roku 2011 uvedla, že žalobce užívá prášky spojené s tlakem, chodil na pravidelné prohlídky do IKEMu. Trestního řízení se účastnila až na poslední výpovědi, kdy odpovídala na otázky v podstatě jako tady.

13. Z výslechu žalobce coby účastníka řízení zjistil soud následující. O tom, že jsou policisté činní v předmětné trestní kauze, se dozvěděl v roce 2012, bylo vyšetřováno hodně lidí, takto trvalo dlouhou dobu. Minimálně rok byl v kontaktu s policií, než ho obvinili. Trestním řízením se cítil ohrožen, nicméně nepředpokládal, že by došlo na trestní stíhání. Sdělení obvinění bylo pro něj překvapení, šok, domovní prohlídka taky není nic příjemného. Život začal být stísňující. Bývalý přítel ho podstrčil do této situace, obrátilo mu to život. Měl naspořené peníze na stáří a tyto byly zajištěny, snažil se přivydělávat si polovičním úvazkem. Co se týká rodinného života, tak samozřejmě největší problémy jsou, když chybí finance, ale manželka jej morálně i finančně podporovala celou dobu. Ohledně toho, jak se změnil život ve společné domácnosti, se ztotožňuje s tím, co řekla manželka, zasáhlo to i intimní život, ale to nebude rozebírat. K předchozímu životu (pozn. před trestním stíháním) uvádí, že cestovali v rámci možností, 18 let hrají se ženou golf, i když on už tedy ne. Měli stejné zájmy a tímto byli dost omezeni ve sportu a v dalším pohodovém životě. Trestní stíhání pro něj znamenalo napětí, stres, nebere léky na spaní apod., ale promítlo se to v kvalitě odpočinku a spánku. Musel omezit cestování, sport, něco, co se platí, např. také lyže. Snažil se, co si mohl dovolit, ale moc si toho dovolit nemohl. Manželku se do toho snažil nezatahovat, zatajoval, co mu hrozí, ale přesto nešlo zcela potlačit. Mělo to následky v intimním životě. Ve vztahu cítil napětí, narazili na problémy, které by jinak asi vyřešili v klidu. Nyní tedy pociťuje úlevu, ale projevuje se nemoc, takže nemůže být pořád v tak dobré náladě. Ohledně zdravotních problémů uvedl, že před trestním stíháním byl. Pacientem na preventivní kardiologii, sledoval se jeho stav, nasazovaly se léky, zkoumaly se jejich účinky. Měl vysokou hypertenzi, to má tedy dodnes a k tomu se přidal Parkinson. Sdělení obvinění mu na zdravotním stavu nepřidalo, nechal si zvýšit dávky léků na tlak, zdravotní potíže se zhoršují průběžně. Dále uvedl, že zajištěn byl běžný účet a nemovitost – byt v osobním vlastnictví a potom nějaké hektary louky z dědictví, to ale nebylo podstatné. Na účtu byla zajištěna částka půl milionu Kč, měl obavu, že o byt a peníze přijde. Příznaky Parkinsonovy choroby se objevily dva roky zpět. Začaly se mu klepat ruce, měl závratě, projevovala se námořnická chůze, až se nechal diagnostikovat. Nejprve na klinice Mariánských lázních, kde pracuje jeho bývalá manželka a potom v Motole, kde diagnózu potvrdili a doporučili mu vyhledat neurologa, kterého tedy má. Parkinson byl diagnostikován neoficiálně před dvěma lety, oficiálně loni. Co se týká docházky do IKEMu, uvedl, že tam chodil na pravidelné prohlídky, EKG, tlak, Holter. Zkoušeli se různé nové léky, byl takový pokusný králík.

14. Soud neprováděl a zamítl návrhy na provedení důkazu spisem PČR sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [číslo] [anonymizována dvě slova] a spisem Městského soudu Praha sp. zn. [číslo], respektive všemi listinami těchto spisů, jakož i důkaz protokolem o hlavním líčení ze dne 17. dubna 2019, protokolem o hlavním líčení ze dne 15. září 2020, protokolem o výslechu obviněného ze dne 10. března 2016, úředním záznamem na č. l. 29 – 45. Pokud se týká návrhů na provedení důkazů spisem PČR sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [číslo] [anonymizována dvě slova] a spisem Městského soudu Praha sp. zn. [číslo], respektive všemi listinami těchto spisů, vychází soud z toho, že nelze provádět důkaz souhrnně spisem, takové provedení důkazu je vadné (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 29.5.2002, sp. zn. [spisová značka]). Je na účastníkovi řízení (v tomto případě žalobci), aby v souladu se svým břemenem důkazním specifikoval konkrétní listiny daného spisu, které mají být k důkazu provedeny. Žalobce však toto ani po poučení ze strany soudu, které mu bylo poskytnuto při přípravném jednání dne 14.12.2022, neučinil, nespecifikoval konkrétní listiny spisu PČR a Městského soudu v Praze, které navrhuje k důkazu. Své povinnosti označit konkrétní listiny, které mají být provedeny k důkazu, se snažil vyhnout tím, že v návaznosti na poučení poskytnuté ze strany soudu navrhl k důkazu všechny listiny předmětných spisů. Tímto však své povinnosti nedostál, jen se ji snažil obejít. Jelikož tedy žalobce neoznačil konkrétní listiny z předmětných spisů PČR a Městského soudu v Praze, které by měly být k důkazu provedeny, byl návrh žalobce na provedení důkazu těmito spisy zamítnout, když není zřejmé, jaké části spisu by měl soud k důkazu provádět. Nadto soud uvádí, že provedení dalších důkazů z předmětných spisů než ty, které byly provedeny k návrhu žalované, je nadbytečné, když závěr o existenci, resp. neexistenci nezákonného rozhodnutí je možné provést již na základě důkazů, které byly provedeny.

15. Pokud se týká návrhů na provedení důkazu protokolem o hlavním líčení ze dne 17. dubna 2019, protokolem o hlavním líčení ze dne 15. září 2020, protokolem o výslechu obviněného ze dne 10. března 2016, úředním záznamem na č. l. 29 – 45, jak navrhovala žalovaná, soud rovněž tyto důkazy neprováděl a návrh na jejich provedení zamítl. Žalovaná důkazy navrhla k prokázání tvrzení, že žalobce si na nepříznivý zdravotní stav stěžoval již před zahájením trestního stíhání. Vzhledem ke skutečnosti, že tvrzení, k jehož prokázání byly důkazy navrhovány, nepovažoval soud z hlediska svého rozhodnutí ve věci samé za podstatné, návrh na provedení předmětných důkazů zamítl jako nadbytečný.

16. Žalobce vznesl námitku týkající se všech listin, které žalovaná založila v kopii, rozporoval jejich pravost a obsah. Soud tuto námitku žalobce považuje za ryze účelovou. Žalobce ve věci neposkytoval zásadně žádnou součinnost k tomu, aby věc mohla být řádně a bez průtahů projednána. Z činnosti soudu bylo zjištěno, že předmětný trestní spis nelze zapůjčit, jelikož věc je stále projednávána (viz sdělení MS v Praze ze dne 27.10.2022 ke sp. zn. [spisová značka] ve spise zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] na č.l. 30 souvisejícím s tímto řízením – žalobce se domáhá proti žalované zadostiučinění za nepřiměřenou délku totožného trestního řízení). Vyčkávání na zapůjčení trestního spisu by způsobilo průtahy v tomto řízení. Žalobce byl ze strany soudu i poučen, nechť navrhne k důkazu konkrétní listiny daného spisu. Jejich kopie by si soud pokusil z trestního spisu vyžádat tak, aby je mohl provést k důkazu. Žalobce však takové poučení ignoroval a uvedl, že nic zakládat nebude. Žalovaná soudu navrhla a předložila z trestního spisu kopie listin, kterých se dovolávala. Soud přitom nemá důvod pochybovat o jejich pravosti, když tyto listiny nijak nevybočují svým vzhledem a obsahem ze soudních písemností a jejich obsah je v souladu s tím, co je i samotným žalobcem v řízení tvrzeno. Sám žalobce přitom k důkazu zakládá toliko kopie listin (včetně kopie dovolání nejvyššího státního zástupce). Žalobce přitom rozporoval i pravost usnesení o zahájení trestního žalobce, které si soud vyžádal přímo u policejního orgánu. Námitka žalobce je tak zjevně vedena snahou toto řízení neúměrně zatěžovat. Soud proto k námitce žalobce ohledně pravosti a obsahu kopií listin předložených žalovanou nepřihlíží.

17. S ohledem na shodná tvrzení účastníků řízení a skutečnosti zjištěné z provedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci. Žalobce byl (je) trestně stíhán, a to na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne ze dne 30.10.2015, [číslo jednací] vydaného Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV. Následně probíhalo trestní řízení před soudem, Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které bylo ukončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5.10.2020, sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl tímto rozsudkem obžaloby zproštěn. Tyto skutečnosti ohledně řízení před Městským soudem v Praze byly mezi účastníky řízení s ohledem na jejich shodná tvrzení nesporná, a proto k tomuto soud ani neprováděl dokazování. Následně bylo proti prvostupňovému rozsudku Městského soudu v Praze podáno několik odvolání, mj. odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce. O podaných odvoláních rozhodoval Vrchní soud v Praze, a to rozsudkem ze dne 11.4.2022, sp. zn. [spisová značka]. Tato skutečnost vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze, který měl soud k dispozici a rovněž o tom nebylo mezi účastníky řízení sporu. V průběhu řízení se však ukázala spornou otázka, zda uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl potvrzen prvostupňový rozsudek Městského soudu v Praze ohledně zproštění obžaloby žalobce. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze, jeho výrokové části, je přitom zřejmé, že o odvolání státního zástupce proti prvostupňovému rozsudku v neprospěch žalobce nebylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto, resp. toto rozhodnutí není obsahem výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2022. Z důvodu chybějícího výroku ohledně odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce bylo též nejvyšším státním zástupcem podáno proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2022 dovolání s návrhem na doplnění chybějícího výroku ohledně odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.10.2020. Soud tedy uzavřel, že žalobce prozatím nemohl být pravomocně zproštěn obžaloby, když dosud nebylo právně závazným způsobem rozhodnuto o odvolání státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.10.2020 podaného v neprospěch žalobce. V době rozhodování soudu o žalobě tedy nelze uzavřít, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné, když žalobce dosud nebyl (resp. nemohl být) obžaloby pravomocně zproštěn.

18. Ohledně způsobené nemajetkové újmy tvrdil žalobce pouze obecně, že byla zasažena jeho práva, musel snášet psychické strádání, trestní stíhání mělo vliv na jeho psychický stav a na všechny jeho činnosti (ovlivňovalo to jeho život především avšak nikoliv jen v pracovní sféře, rodinné sféře a podepsala se i na zdraví žalobce, kdy žalobci byla diagnostikována Parkinsonova choroba). Po poučení ze strany soudu, nechť specifikuje podrobněji nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena (viz protokol o přípravném jednání ze dne 14.12.2022) v zásadě nic dalšího neuvedl, pouze doplnil, že trestní stíhání zasáhlo intimní život manželů a řeč tedy bude o četnosti souloží. Žalobce byl rovněž poučen, nechť doplní tvrzení a důkazy k tomu, kdy byla diagnostikována Parkinsonova choroba a jak trestní stíhání žalobce ovlivnilo její propuknutí. K tomuto byla založena k důkazu toliko zpráva z FN Motol, Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol, ambulance pro dospělé ze dne 31.5.2022.

19. Zasažení intimního života žalobce a jeho manželky v řízení nebylo prokázáno, jak žalobce tak i jeho manželka (svědkyně [celé jméno svědkyně]) v této věci nechtěli vypovídat. Pokud se týká Parkinsonovy choroby, ani její diagnostikování nebylo v řízení jednoznačně prokázáno. Zpráva z FN Motol ze dne 31.5.2022 zmiňuje toliko podezření na začínající Parkinsonovu chorobu a doporučuje neurologické vyšetření. Žádný jiný listinný důkaz k tomuto navržen nebyl. Parkinsonova choroba tak měla být prokázána toliko výslechem žalobce a jeho manželky. S ohledem na povahu účastnického výslechu coby podpůrného důkazního prostředku, jakož i vzhledem ke vztahu svědkyně [celé jméno svědkyně] k žalobci však soud nepovažuje skutečnost, že žalobce má diagnostikovánu Parkinsonovu chorobu za jednoznačně prokázanou. Nicméně i kdybychom vycházeli ze skutečnosti, že žalobce skutečně touto chorobou trpí, nebylo ze strany žalobce tvrzeno, natož pak prokázáno, jaký vliv mělo na propuknutí této choroby právě trestní stíhání žalobce a jaká je tedy příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a propuknutím této choroby. Nebyl prokázán ani žádný jiný přímý vliv trestního stíhání žalobce na jeho zdravotní stav. Žalobce v této souvislosti v rámci svého výslechu pouze zmínil, že se mu průběžně navyšují dávky léků na hypertenzi, tato skutečnost však jednak nebyla jednoznačně prokázána a jednak nebylo ani tvrzeno (natož aby bylo prokázáno), že navýšení léků bylo důsledkem trestního stíhání.

20. Žádnou další konkrétní vzniklou újmu přitom nelze dovodit ani z výslechu žalobce a jeho manželky, svědkyně [celé jméno svědkyně]. Manželé se toliko obecně vyjadřovali, že trestní stíhání mělo vliv na jejich rodinný a partnerský život, období bylo více hádkové. Ze zpráv o psychosociální péči paní [celé jméno svědkyně] je však zřejmé, že má potíže ve vztahu s partnerem (žalobcem) dlouhodobě, přičemž ve zprávách není vůbec zmiňováno, že by příčinou těchto problémů mělo být trestní stíhání žalobce. Ve vztahu k partnerskému životu je ve zprávách zmiňován konflikt mezi nutností být v práci a nutností trávit čas s manželem, postrádání času pro sebe, tlak manžela na to, aby s ním trávila dostatek času, obava z prosazení svých potřeb i před manželem, potřeba s manželem komunikovat, soužití s manželem je hodnoceno jako komplikované, komunikace s manželem nerovná, pacientka projevuje obavy z toho, že jí manžel tají zdravotní stav a obavy o jeho ztrátu, obavy, že zůstane sama, terapie supluje pacientce potřebu trávit čas bez manžela, zmiňován je i stereotyp v partnerském soužití, pacientka nejraději tráví čas sama, což se jí daří, v manželství pacientka popisuje dlouhodobě vlastní nekompetenci. Z předložených zpráv o psychosociální péči je tedy zřejmé, že manželé mají problémy v partnerském vztahu, avšak tyto nejsou způsobeny trestním stíháním, resp. tato skutečnost z předložených zpráv nevyplývá a soud tak uzavírá, že vliv trestního stíhání na rodinný a partnerský život žalobce nebyl prokázán.

21. Žalobce shodně jako jeho manželka pouze obecně uvedli, že v průběhu trestního stíhání byli omezeni v cestování a placených zájmech. Nic dalšího konkrétního však v rámci svých výslechu neuvedli a ze strany žalobce ani nebylo tvrzeno a prokázáno (např. jak často a kam cestovali před trestním stíháním a po jeho zahájení). Ani v tomto směru tedy soud nemůže učinit závěr o prokázání jakékoli nemajetkové újmy. Nadto je vůbec otázkou, jak by samotné trestní stíhání ovlivnilo možnost manželů cestovat a bylo tedy v příčinné souvislosti s případnou změnou v cestovatelských návycích manželů. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobce byl omezen v možnosti opustit ČR. Svědkyně [celé jméno svědkyně] naopak uvedla, že manžela v rámci svých služebních cest brala na dovolenou. Pokud žalobce a jeho manželka mj. i v této souvislosti zmiňovali nedostatek finančních prostředků v důsledku zablokování účtu žalobce s částkou půl milionu Kč a nemovitostí (byt a louky), potom má soud za to, že ze samotné skutečnosti ohledně zablokování tohoto majetku nelze dovodit omezení žalobce v cestování a jeho placených zájmech (ty nadto ani nespecifikoval, zmínil jen lyže). Zablokování nemovitostí na reálnou existenci finančních prostředků jako prostředků na cestování a placené zájmy žalobce vliv nemá a pokud se jedná o částku 500 000 Kč, tato mohla jen těžko sloužit jako dlouhodobý zdroj prostředků na cestování a placené zájmy žalobce. Žalobce přitom uvedl, že po dobu trestního stíhání mu nebyl blokován starobní důchod, žalobce tedy nebyl zcela bez příjmů. Nic dalšího konkrétního však nebylo tvrzeno, a proto se ani nelze blíže zabývat úvahou, zda finanční situace žalobce s ohledem na jeho příjmy a zablokovaný majetek mu skutečně omezovala jeho potřebu cestování a placených zájmů.

22. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoOdpŠk“ nebo„ zákon o odpovědnosti státu za škodu“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 1 odst. 3 ZoOdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) ZoOdpŠk Stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány. Podle ustanovení § 5 písm. a) ZoOdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

23. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. a) ZoOdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

24. Podle ustanovení § 7 odst. 1 ZoOdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 ZoOdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 8 odst. 3 ZoOdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

25. Podle ustanovení § 14 odst. 1 a 3 ZoOdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ustanovení § 15 odst. 2 ZoOdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle ustanovení § 31a odst. 1 ZoOdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ustanovení § 31a odst. 2 ZoOdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně se soud zabýval tím, zda žalobce v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 2 ZoOdpŠk řádně uplatnil nárok u žalované, která je orgánem příslušným k řešení otázky náhrady nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním (§ 6 odst. 2 písm. a) ZoOdpŠk). Žalobce nárok u žalované uplatnil přípisem ze dne 27.4.2022, přičemž žalovaná potvrdila doručení tohoto podání dne 27.4.2022. Žaloba byla podána již dne 19.10.2022, nicméně ke dni rozhodování soudu o žalobě již uplynula doba delší 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované, aniž by byl nárok žalobce plně uspokojen. Ačkoli žalobce nárok uplatnil zcela minimalistickým způsobem a žalované neposkytl další součinnost k předběžnému projednání nároku, má soud za to, že nárok u žalované uplatněn byl, když byl vymezen samotný požadavek na omluvu a úhradu konkrétní peněžité částky, jakož i bylo označeno řízení vedené Policí ČR, v rámci kterého došlo k zahájení trestního stíhání žalobce. Potud jsou tedy formální podmínky pro věcné posouzení nároku uplatněného žalobou splněny.

28. Dále se soud zabýval tím, zda jsou ve věci dány předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce dle zákona o odpovědnosti státu za škodu, tj. a) nezákonné rozhodnutí (resp. zprošťující rozsudek trestního soudu, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby a který tak odůvodňuje závěr o nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a následného trestního stíhání žalobce), b) vznik nemajetkové újmy a c) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (resp. nezákonným trestním stíháním žalobce) a vzniklou nemajetkovou újmou. Soud přitom dospěl k závěru, že tyto předpoklady nejsou dány. Jak je podrobněji uvedeno shora, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.10.2020, sp. zn. [spisová značka], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, nemohl vůči žalobci ještě nabýt právní moci, jelikož Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 11.4.2022, sp. zn. [spisová značka] nerozhodl o odvolání státního zástupce vůči prvostupňovému rozsudku, které bylo podáno v neprospěch žalobce. V případě žalobce tak ke dni rozhodnutí soudu nelze uvažovat o nezákonném trestním stíhání, když žalobce ještě nebyl obžaloby pravomocně zproštěn.

29. Ve věci přitom není naplněn ani další předpoklad vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím (nezákonným trestním stíháním), a to vznik nemajetkové újmy. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobce jednak nedostál své povinnosti tvrzení ohledně této nemajetkové újmy, natož pak povinnosti důkazní. V řízení o náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním přitom žalobce plně stíhá povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně vzniku nemajetkové újmy a její příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. V případě nezákonného trestního stíhání se totiž nemajetková újma žádným způsobem nepresumuje jako v případě nesprávného úředního postupu způsobeného nepřiměřenou délkou trestního řízení (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 16.9.2015, sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek NS ČR ze dne 3.7.2012, sp. zn. [spisová značka]).

30. Vzhledem ke skutečnosti, že předpoklady vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním nejsou v posuzované věci ke dni rozhodnutí soudu naplněny, nezbylo soudu, než aby žalobu zamítl v plném rozsahu (výrok I. tohoto rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. příprava na přípravné jednání dne 14.12.2022, účast na přípravném jednání dne 14.12.2022, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 16.1.2023, příprava na jednání dne 24.2.2023 a účast na jednání dne 24.2.2023). Sdělení žalované ze dne 25.11.2022 není vyjádřením ve věci samé, jedná se toliko o sdělení o zastupování žalované v řízení, za který náhrada dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nenáleží.