18 C 1/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající v ČR prostřednictvím organizační složky název žalované pobočka Česká republika, IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vyloučení majetku z exekuce

I. Žaloba na vyloučení částky 69 227,17 Kč z exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. [spisová značka] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13 496,15 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou z Okresního soudu v Českých Budějovicích, následně postoupenou z důvodu místní nepříslušnosti soudu zdejšímu, se žalobkyně domáhala po žalované vyloučení částky 69 227,17 Kč z exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. [spisová značka] s odůvodněním, že se jedná o prostředky náležející žalobkyni, nikoliv povinné [příjmení] & Co., v.o.s., [IČO], (dále také jen„ povinná“) proti které je exekuce vedena ve prospěch žalované k vymožení povinnosti povinné z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. [spisová značka] Tyto prostředky soudní exekutor postihl exekučním příkazem ze dne 22. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], jímž rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávek z účtu povinné č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba] Povinná je advokátní kancelář, která zastupuje žalobkyni v řádě exekučních a insolvenčních řízení jako věřitele a při výkonu advokátní činnosti je platebním místem určeným k úhradě shora uvedených peněžních prostředků na základě dohody se žalobkyní za účelem vedení evidence stavu pohledávek žalobce. Poté je povinna předmětné finanční prostředky převést žalobkyni, která je jejich vlastníkem. Správu pohledávek činěnou povinnou pro její klienty nelze kvůli jejím specifikům vykonávat za užití úschovního účtu, nicméně je zřejmý tok peněz na účet povinné u peněžního ústavu, kdy se jedná o prostředky přijaté mj. z exekucí.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že v první řadě má za to, že je předčasná, neboť nebyl podán návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Dále pak uvedla, že peněžní prostředky postižené exekučním příkazem nemohou být ve vlastnictví žalobkyně, ale jsou ve vlastnictví peněžního ústavu, vůči kterému svědčí povinné toliko pohledávka na jejich výplatu, k čemuž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. [spisová značka], ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. [spisová značka], a konečně ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. [spisová značka], kdy je zřejmé, že nejde ani o účet advokátní úschovy, neboť na něm by musely být podle stavovských předpisů vedeny prostředky odděleně od prostředků jiných klientů a musel by být jako úschovní výlučně označen. Nad to jsou ve vztahu k prostředkům uloženým na tomto účtu vedeny proti žalované další řízení o excindačních žalobách jiných klientů povinné.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky. Potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla, účastníci návrhy na provedení dalších důkazů neměli. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.

4. Provedeným dokazováním jakož i nespornými tvrzeními účastníků byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky není sporu o tom, že je soudním exekutorem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Plzeň - město, na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. [spisová značka], vedena pod sp. zn. [spisová značka] ve prospěch žalované coby oprávněné exekuce proti povinné, v rámci které soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 22. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávek povinné z účtu č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], na základě kterého byly na tomto účtu povinné zablokovány peněžní prostředky ve výši 69 227,17 Kč (prokázáno exekučním příkazem na čl. 5). V době od 29. 10. 2020 do 3. 12. 2000 bylo na účet povinné č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba] připsáno celkem 18 plateb v souhrnné výši 69 227,17 Kč, kdy jako klient je uvedena žalobkyně, k platbám jsou přiřazena čísla jednací, resp. spisové značky exekučních příkazů, resp. exekucí (prokázáno výpisem z účtu na čl. 6). U Obvodního soudu pro Prahu 7 byla proti žalované dále podána žaloba společnosti [právnická osoba], [IČO], datovaná dne 13. 5. 2021, jíž se [právnická osoba] domáhá proti žalované vyloučení částky 1 063 146,06 Kč z téže exekuce, kdy soudní exekutor týmž exekučním příkazem rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávek povinné z účtu č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], který však podle žaloby slouží toliko jako platební místo na základě mandátní smlouvy a smlouvy o spolupráci při vymáhání pohledávek uzavřených mezi [právnická osoba] a povinnou, přičemž prostředky, jejichž vyloučení se [právnická osoba] žalobou domáhá, měly být uloženy právě na daném účtu a následně postiženy citovaným exekučním příkazem (prokázáno žalobou na čl. 43).

6. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že soudní exekutor rozhodl v exekuci vedené ve prospěch žalované coby oprávněné pod sp. zn. [spisová značka] o provedení exekuce přikázáním pohledávek povinné z účtu č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], na kterém byly uloženy mj. peněžní prostředky složené ve prospěch žalobkyně v celkové výši 69 227,17 Kč. Na daný účet povinné u peněžního ústavu však měly být poukazovány též prostředky ve prospěch dalšího klienta povinné, a to [právnická osoba], který též podal proti žalované vylučovací žalobu na vyloučení peněžních prostředků z exekuce.

7. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“).

8. Podle § 267 o. s. ř. lze uplatnit právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

9. Soud nejprve k námitce žalované o předčasnosti excindační žaloby vzhledem k tomu, že nebyl podán návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu ve smyslu § 68 zákona č. 120/2001, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen„ e. ř.“) uvádí, že taková námitka je bezpředmětná s ohledem na to, že daný postup se uplatní toliko v případě vedení exekuce prodejem movitých věcí podle § 66 e. ř., resp. § 52 odst. 1 e. ř. ve spojení § 321 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) neboť toliko v takovém případě se uplatní institut soupisu věcí, ať již na místě samém (§ 325 a násl. o. s. ř.) či ve formě jiného soupisu (§ 327a o. s. ř) prováděného tzv.„ od stolu“. Nadto ani v případě pojetí věcí do soupisu nepředstavuje prvotní návrh na jejich vyškrtnutí podle § 68 e. ř. condictio sine qua non pro podání excindační žaloby dle § 267 o. s. ř. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. [spisová značka]).

10. Pokud jde o argumentaci strany žalující, vyplynulo z k důkazu provedeného výpisu z účtu povinné č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], že na něj byly skutečně uloženy mj. peněžní prostředky složené ve prospěch žalobkyně v celkové výši 69 227,17 Kč, načež byla pohledávka povinné na jejich výplatu postižena exekučním příkazem. V tomto ohledu je však nutno zohlednit již ustálenou judikaturu, jež stanoví, že v případě vedení exekuce dle exekučního příkazu přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu je zcela nerozhodné, čí peněžní prostředky byly na účet povinného připsány, neboť okamžikem jejich připsání na účet se tyto stávají vlastnictvím peněžního ústavu a povinnému vzniká toliko pohledávka za peněžním ústavem na jejich výplatu, přičemž právě tato je předmětem exekučního postihu. K tomu Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. [spisová značka] uvedl:„ Plní-li banka podle exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu, plní„ ze svého“ (nikoli za použití peněžních prostředků majitele účtu) a na úhradu dluhu majitele účtu (nikoli svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění zaniká pohledávka majitele účtu za bankou. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu za peněžním ústavem, je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. [spisová značka] (uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)) .” V citovaném rozsudku Nejvyšší soud též uvedl, že je zcela irelevantní, zda byly prostředky na účet povinného připsány v souvislosti se správou cizího majetku, a to s odůvodněním, že úschova peněz na bankovním účtu mimo režim advokátní úschovy je tzv. nepravidelnou úschovou, při níž předmět úschovy náleží do vlastnictví schovatele, neboť se svěřené finanční prostředky smísí s jeho vlastními penězi, a proto může s předmětem úschovy nakládat a je posléze povinen vrátit toliko stejné množství věcí téhož druhu. Takové judikatorní závěry pak zcela přiléhavě dopadají na projednávanou věc, kdy žalobkyně odůvodňovala svou žalobu právě skutečností, že povinná pro ní vykonávala správu pohledávek a prostředky, jejichž vyloučení z exekuce se žalobou domáhá, jsou prostředky vymožené pro žalobkyni v exekucích či insolvenčních řízeních. Je přitom zřejmé, že se z hlediska poměru mezi žalobkyní a povinnou jednalo právě o shora popsanou nepravidelnou úschovu. Jiný režim – a z něj jiné plynoucí právní dopady z hlediska posouzení důvodnosti excindační žaloby – by měla úschova peněz formou úschovy advokátní, avšak jak uvedla sama žalobkyně, režim správy pohledávek, který měla sjednaný s povinnou, takový druh úschovy vylučoval. Vedle toho, je zřejmé, že se o advokátní úschovu nejednalo, již z toho, že na předmětný účet u peněžního ústavu byly ukládány též prostředky jiných klientů povinné, jak vyplynulo z excindační žaloby [právnická osoba] provedené k důkazu, což by bylo s advokátní úschovou neslučitelné (srov. § 56a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).

11. S ohledem na shora konstatované nelze uzavřít jinak, než že žalobkyně nemůže být se svou žalobou úspěšná, neboť peněžní prostředky, na účtu, jejichž vyloučení z exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. [spisová značka] se domáhá, nejsou v majetku majitele účtu (povinné), v jejíž prospěch byl účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu, a žalobkyně se tak uspokojení své pohledávky na výplatu pro ní povinnou spravovaných peněžních prostředků musí domoci jiným způsobem. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení v částce 13 496,15 Kč. Tyto náklady sestávají z v prvé řadě mimosmluvní odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) AT) sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 2 500 Kč za vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Dále náklady právního zastoupení žalobkyně tvoří tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrada cestovného (§ 13 odst. 5 AT) a náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu (§ 14 odst. 3 AT). Náhrada cestovních výdajů advokáta za cestu osobním automobilem BMW 440i xDrive, [registrační značka], z jeho sídla na jednání před soudem a zpět, tj. celkem za 300 km, činí 1 953,84 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při normované kombinované spotřebě 7,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 589/2020 Sb.). Náhrada za promeškaných osm půlhodin strávených cestou ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět pak činí 800 Kč Celkem tak náklady právního zastoupení žalobkyně dosahují výše 11 153,84 Kč, náhrada DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.) z nich pak činí 2 342,31 Kč, v souhrnu tedy náklady řízení žalované dosahují částky 13 496,15 Kč. Jejich platební místo je dáno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Lhůta k plnění dluhu i nákladů byla ponechána obecná třídenní dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud v řízení neshledal důvod pro jinou lhůtu.