18 C 109/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou titull jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou titul jméno jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství příjmení jméno příjmení jméno celé jméno manžela, datum narození, a celé jméno manžela, datum narození, uzavřené dne datum v město jméno anonymizována dvě slova, země, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

2. Manželka se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne datum v město jméno anonymizována dvě slova, země, s tím, že se manželé, oba státní příslušníci země, rozešli a nebydlí spolu od března 2020. Poslední společné bydliště měli manželé na adrese adresa, země, kde ke dni podání návrhu ani jeden z manželů nebydlí. Manželé se rozešli a nebydlí spolu od března 2020. Od té doby spolu nežijí a netvoří manželské a rodinné společenství. Manželka bydlí od 10. 8. 2020 v České republice, od 1. 4. 2021 pak na současné adrese. Manžel žije ve Francii Ani jeden z manželů manželské společenství obnovit nechce.

3. Manžel svým vyjádřením vše uvedené manželkou potvrdil a k návrhu na rozvod manželství se připojil.

4. Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu: 1. manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum v město jméno anonymizována dvě slova, země, 2. z manželství se nenarodily žádné děti, 3. manželé v průběhu řízení shodně prohlásili rozpad manželství.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

5. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) odrážka pátá nařízení Rady ES č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (nařízení Brusel II bis), platí, že ve věcech týkajících se rozvodu jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení. S ohledem na uvedené je ve věci dána pravomoc českých soudů.

6. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, (dále jen„ ZMPS“) se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.

7. Podle § 49 odst. 1 ZMPS platí, že osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.

8. S ohledem na shora citovaná ustanovení se rozvod manželství z hlediska práva hmotného řídí francouzským právním řádem.

9. Podle čl. 233 francouzského občanského zákoníku manželé mohou společně požádat o rozvod, pokud shodně prohlásí rozpad manželství bez ohledu na skutečnosti, které k rozpadu vedly. O takový rozvod může požádat jeden nebo druhý z manželů nebo oba, pokud každý z nich, zastoupen advokátem, prohlásil rozpad manželství soukromou listinou s prostým podpisem spolupodepsanou advokáty, kterou lze sepsat před zahájením řízení. Prohlásit rozpad manželství mohou manželé také kdykoli během řízení. Prohlášení nelze zrušit, a to ani prostřednictvím odvolání.

10. Podle čl. 234 francouzského občanského zákoníku pokud je soudce přesvědčen, že každý z manželů dal svobodně svůj souhlas, prohlásí rozvod a rozhodne o jeho důsledcích.

11. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky rozvodu manželství, jak jsou tímto zákonem definovány v jeho § 233 až 234, kdy manželé, oba zastoupeni advokáty, v průběhu řízení shodně prohlásili rozpad manželství, přičemž soud nemá důvod k pochybnostem o pravdivosti takového prohlášení, pročež soud rozhodl o rozvodu manželství účastníků, jak je uvedeno pod výrokem ad I.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z. ř. s.).