Obvodní soud pro Prahu 7 · Rozsudek

18 C 116/2022

č. j. 18 C 116/2022-106

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-06-23 · ZAMITNUTI,VYHOVENI

Citované zákony (10)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zadostiučinění za vykonanou vazbu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od 2. 6. 2022 do 2. 3. 2023 a z částky , částka, od , právnická osoba, . 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od 2. 2. 2022 do 1. 6. 2022 a z částky , částka, od 2. 6. 2022 do 2. 3. 2023 a z částky , částka, od , právnická osoba, . 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce (po částečném zpětvzetí žaloby co do jistiny v částce , částka, , která byla žalobci žalovanou v průběhu řízení uhrazena) domáhal zadostiučinění ve výši , částka, s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a to za výkon vazby v délce 296 dní, kterou vykonal v , podezřelý výraz, řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v němž byl následně obžaloby zproštěn z důvodu, že skutek, který mu byl obžalobou kladen za vinu a byl právně kvalifikován jako , podezřelý výraz, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, nebyl , podezřelý výraz, činem. Žalobce uvedl, že při stanovení výše náhrady ze vykonanou vazbu je při zohlednění judikatury, která stanoví, že základní výše této náhrady se pohybuje v rozmezí 500 až , částka, měsíčně, třeba přihlédnou též k růstu cenové hladiny, k němuž v mezidobí došlo, jakož i k věku žalobce, jeho vzdělání, bezúhonnosti, trestu, který mu hrozil, důvodu zproštění i jeho rodinným poměrům.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout s tím, že žalobci bylo za vykonanou vazbu poskytnuto , částka, , tj. , částka, za den, což se jeví vzhledem k okolnostem případu a osobě žalobce jako zadostiučinění odpovídající. Žalovaná též vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.

3. Provedeným dokazováním a ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal soud za svá skutková zjištění, zjistil soud následující skutkový stav věci:

4. Mezi účastníky je nesporným, že usnesením policejního orgánu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , odbor , adresa, , č. j. , Anonymizováno, , ze dne 26. 8. 2019, ve znění opravného usnesení policejního orgánu č. j. , Anonymizováno, ze dne 12. 9. 2019, bylo zahájeno , podezřelý výraz, stíhání žalobce pro jednání právně kvalifikované jako zvlášť závažný , podezřelý výraz, nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Následně byl žalobce stíhán vazebně po dobu 296 dní. Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 1. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , žalobce obžaloby zprostil podle § 226 písm. b) tr. řádu. Dne 1. 12. 2021 žalobce podal u žalované žádost o poskytnutí zadostiučinění za vykonanou vazbu, načež mu bylo žalovanou dne 2. 3. 2023 na tomto zadostiučinění vyplaceno , částka, .

5. Výslechem žalobce soud zjistil, že pochází z dobrých rodinných poměrů. Vzetí do vazby vnímá jako velký zásah do svého života, přičemž se pro něj jednalo o velkou změnu. Je vysokoškolsky vzdělán, avšak do nástupu vazby pracoval tak, že vypomáhal rodičům v krámku v , Anonymizováno, , ti jej živili. Rodičům též pomáhal např. s administrativními záležitostmi, jelikož neumí dobře česky. Když nastoupil do vazby, nemohl jim pomáhat a nemohl tak činit ani jeho bratr, který studoval v zahraničí. Po výkonu vazby začal podnikat v oblasti automobilů a dovozu zboží ze zahraničí. Do jeho rodinných poměrů vazba zasáhla tak, že mu rodina dávala za vinu, že s ním toto musela podstoupit. Nicméně jej během vazby podporovali a docházeli za ním rodiče a bratr, stejně tak i jeho tehdejší partnerka, se kterou si i téměř denně volali. Jeho vztah s ní během vazby skončil, před nástupem vazby udržovali vztah asi půl roku. Vazba pak ovlivnila jeho kontakt s širší rodinou ve Vietnamu, za kterou byl zvyklý každý rok cestovat. Poměry v rodinně však i po výkonu vazby zůstaly stále blízké přes to, že si po jeho zadržení někteří členové rodiny mysleli, že udělal něco zlého. Vazba měla dopad také na jeho denní režim, neboť nemohl mít jídlo a pití, jak chtěl, měl daný denní režim s jednou hodinovou vycházkou mimo celu. Během vazby byl na vazební cele postupně s dvěma muži ve výkonu vazby, kteří se měli dopustit násilných trestných činů. Dodnes nežije na stejné adrese, na jaké bydlel před výkonem vazby, neboť jej po výkonu vazby stíhala obava z toho, že si pro něj zase někdo přijde, stejně tak měl strach ze sledování. Odborné pomoci k řešení těchto pocitů nevyužil – řešit to svou socializací, přítomností rodiny a přátel, nicméně jeho touha po socializaci je snížená, je nyní introvertnější, dříve byl spíše extrovert. Nicméně si po výkonu vazby více váží věcí, které bral dříve za samozřejmé. Myšlenky na vazbu z jeho mysli nevymizí, avšak nemyslí na to každý den.

6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti pro právní posouzení a rozhodnutí věci podstatné.

7. Z provedeného dokazování a mezi účastníky nesporných skutečností plyne skutkový závěr, že žalobce vykonal vazbu v délce 296 dní v , podezřelý výraz, řízení, v němž byl stíhán pro zvlášť závažný , podezřelý výraz, , načež byl obžaloby zproštěn z důvodu, že skutek, který mu byl kladen za vinu, není , podezřelý výraz, činem. V průběhu vazby byl v kontaktu s nejbližší rodinou, pro niž před nástupem vazby pracoval a která jej živila. Jeho kontakt s širší rodinou v zahraničí byl po dobu vazby přerušen. Po výkonu vazby se začal věnovat podnikání.

8. Soud věc právně posoudil v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „ZOdpŠk“) následovně:

9. Soud se v prvé řadě zabýval vznesenou námitkou promlčení žalobního nároku, k níž je na místě přijmou závěr, že je nedůvodná. Žalobce nárok na poskytnutí zadostiučinění uplatnil u žalované (§ 14 ZOdpŠk) dva měsíce (1. 12. 2021) po vyhlášení rozsudku (1. 10. 2021), jímž byl obžaloby zproštěn. , adresa, k předběžnému projednání nároku žalovanou (§ 15 odst. 1 ZOdpŠk), po kterou se běh promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 ZOdpŠk staví, uplynula 1. 6. 2022, přičemž žaloba byla podána již 31. 5. 2022, tedy ještě před uplynutím lhůty k předběžnému projednání. Subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta (§ 32 odst. 3 ZOdpŠk) tak zcela jistě nemohla před podáním žaloby uplynout.

10. Co do základu je nárok žalobce po právu, neboť na něm v , podezřelý výraz, řízení byla po dobu 296 dní vykonávána vazba, načež byl obžaloby zproštěn z důvodu podle § 226 odst. b) tr. řádu (§ 9 odst. 1 ZOdpŠk), přičemž právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu plyne z § 31a odst. 1 ZOdpŠk, podle kterého se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Právo na zadostiučinění v penězích pak plyne z odst. 2 cit. ust., podle kterého se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Žalobci bylo žalovanou za vykonanou vazbu v průběhu řízení poskytnuto zadostiučinění ve výši , částka, , tj. , částka, ze den vazby.

12. Při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou (1.) povaha , podezřelý výraz, věci, (2.) celková délka omezení osobní svobody a (3.) následky v osobní sféře poškozené osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, ). Adekvátním odškodněním za výkon vazby, neskončilo-li , podezřelý výraz, řízení pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je dle ustálené judikatury částka v orientačním rozmezí , částka, až , částka, za jeden den trvání vazby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , spisová značka, ).

13. K prvému kritériu povahy , podezřelý výraz, věci je namístě zohlednit, že žalobce byl stíhán pro , podezřelý výraz, čin, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání 10 až 18 let, tedy ve značné délce, přičemž lze říci, že s ohledem na povahu a závažnost trestné činnosti bylo uložení vysokého trestu v případě jeho odsouzení reálně očekávatelné. Je pak na místě zohlednit též skutečnost, že žalobce byl ve výsledku obžaloby zproštěn z druhého nejpříznivějšího možného důvodu dle § 226 písm. b) tr. řádu, tedy že skutek, pro který byl žalobce stíhán, není , podezřelý výraz, činem, neboť i tato skutečnost je hlediskem, pro které je na místě na žalobce hledět tak, že újma mu vazbou způsobená je újmou vyšší, a je tak na místě zadostiučinění navýšit.

14. V rámci hodnocení druhého kritéria v podobě celkové délky omezení osobní svobody lze v posuzované věci uzavřít, že žalobce byl vazebně stíhán téměř po dobu 10 měsíců, tedy nikoliv krátkou dobu, a i tato skutečnost je tak důvodem pro navýšení zadostiučinění.

15. Pokud jde o hodnocení následků v osobní sféře žalobce, je třeba s poukazem na shora již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , spisová značka, , říci, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí a samo o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. V rámci stanovení výše zadostiučinění není na místě dle soudu zohlednit skutečnost, že výkon vazby je podroben určitému režimu, stejně tak to, že žalobce byl omezen v kontaktu s rodinou, neboť se jedná o okolnosti, které jsou vlastní výkonu každé vazby, a nelze tak říci, že by šlo o okolnosti samo o sobě újmu žalobce zvyšující. Pouto žalobce vůči rodinným příslušníkům či partnerce nebylo zjevně dle žalobcova výslechu narušeno nad rámec obvyklý výkonu každé vazby – žalobce uvedl, že jej rodina po celou dobu podporovala a navštěvovala a i po výkonu vazby panují v rodině žalobce blízké vztahy. Omezení žalobce v rodinných poměrech lze spatřovat v tom, že nemohl po dobu výkonu vazby cestovat za širší rodinou do Vietnamu, jak bylo jeho zvykem. V oblasti pracovního života žalobce nelze učinit závěr o tom, že by byl žalobce vazbou významněji poškozen, neboť před nástupem vazby dle své výpovědi de facto zaměstnán nebyl a byl živen rodiči, podnikatelskou činnost zahájil až po výkonu vazby. Psychická újma žalobce způsobená vazbou nebyla žalobcem před koncentrací řízení tvrzena, o této se žalobce poprvé zmínil až v rámci svého výslechu, jímž však nelze doplňovat neúplná či chybějící skutková tvrzení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11.1.2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03), tudíž se jedná o skutečnost, k níž nelze přihlížet, avšak i tak je soud názoru, že skutečnosti v tomto ohledu žalobcem vypovězené nepřekračují rámec dopadu jakéhokoliv výkonu vazby do psychiky člověka.

16. Na základě shora uvedeného tak nelze uzavřít, že by vykonaná vazba měla v osobní sféře žalobce následky, které by specificky v případě žalobce jeho újmy zvyšovaly.

17. Žalobce namítal, že orientační výše zadostiučinění za den vazby, jak byla v minulosti judikována, nezohledňuje změnu socioekonomické situace včetně růstu cenové hladiny, pročež by měl soud v rámci stanovení výše zadostiučiněné zohlednit princip valorizace a měl zadostiučinění navýšit tak, aby byla odpovídajícím způsobem zachována jeho kompenzační funkce. K této argumentaci soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud uvedl, že: „K posouzení otázky vlivu inflace na přiznané zadostiučinění se Nejvyšší soud opakovaně vyjadřoval. Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , spisová značka, ). Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud ve Stanovisku pod bodem VI., dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi , částka, až , částka, za rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Vzhledem k tomu, že výše uvedené Stanovisko bylo vydáno v roce 2011, nelze uvažovat o tom, že by od té doby došlo ke změně právního názoru zastávaného Nejvyšším soudem. Uvedené rozmezí je nadto pouze orientační, a byť jde o důležité východisko, nezbavuje obecné soudy nižších stupňů povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění, a to (eventuálně) i mimo rozpětí, jež stanovil Nejvyšší soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. , spisová značka, ).

18. Ze shora citovaného rozhodnutí tak nevyplývá, že by valorizace zadostiučinění pro změnu socioekonomické situace byla , právnická osoba, vyloučena, přičemž se lze ztotožnit s názorem žalobce, že k této změně během více než deseti let od vydání rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , spisová značka, , nepochybně došlo, což považuje soud za notorietu. Nicméně i při zohlednění této skutečnosti, jakož i při zohlednění dalších shora popsaných skutečností odůvodňujících zvýšení peněžitého zadostiučinění za žalobci způsobenou nemajetkovou újmu, se dle názoru soudu jeví ve věci žalobce odpovídajícím zadostiučiněním částka ve výši celkem , částka, za den výkonu vazby, tj. celkem , částka, , z čehož , částka, již bylo žalobci žalovanou vyplaceno.

19. Soud tak žalobě co do jistiny vyhověl v částce , částka, , čímž ve výsledku navýšil žalovanou doposud poskytnuté zadostiučinění na dvojnásobek. Dále vyhověl žalobě co do nároku na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, a to s odkazem na § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., počátek prodlení však na rozdíl od žalobce stanovil až ode dne následujícího po uplynutí lhůty dle § 15 odst. 1 ZOdpŠk, tedy od 2. 6. 2022, neboť až tehdy lze s ohledem na úpravu ZOdpŠk usuzovat na prodlení žalované, která své stanovisko k uplatněnému nároku ve lhůtě dle § 15 odst. 1 ZOdpŠk nevyslovila. Žalobci tak vedle jistiny náleží úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od 2. 6. 2022 do 2. 3. 2023 (den, kdy bylo žalovanou žalobci dobrovolně plněno , částka, ) a z částky , částka, od , právnická osoba, . 2023 do zaplacení.

20. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , právnická osoba, Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky , částka, za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky , částka, odvolání proti rozhodnutí soudu o místní nepříslušnosti dle § 11 odst. 2 písm. c) AT, z částky , částka, za částečné zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky , částka, za repliku k vyjádření žalované dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky , částka, za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) AT, z částky 2 x , částka, za dvě účasti na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a z částky , částka, za účast při vyhlášení rozsudku dle § 11 odst. 2 písm. f) AT včetně devíti paušálních náhrad hotových výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 AT a náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z nákladů právního zastoupení , částka, ve výši , částka, .

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.