18 C 125/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1 celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši a náhradu škody

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 217 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši: -) 8,5 % ročně z částky 29 520 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, -) 8,5 % ročně z částky 14 760 Kč od 6. 1. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 29 520 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 73 800 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 29 680 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a -) 11,75 % ročně z částky 25 440 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 464 Kč a úroku z prodlení ve výši: -) 8,5 % ročně z částky 1 224 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, -) 8,5 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, -) 8,5 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, -) 8,5 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, -) 11,75 % ročně z částky 1 224 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, -) 8,5 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 10. 2021 do 5. 1. 2022, -) 8,5 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 11. 2021 do 4. 1. 2022, -) 8,5 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 12. 2021 do 4. 1. 2022, -) 11,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 1. 2022 do 17. 6. 2022, -) 11,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 2. 2022 do 9. 6. 2022, -) 11,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 3. 2022 do 9. 6. 2022, -) 11,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 4. 2022 do 9. 6. 2022, -) 11,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 5. 2022 do 9. 6. 2022, -) 11,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 1. 6. 2022 do 9. 6. 2022 a -) 11,75 % ročně z částky 25 440 Kč od 7. 6. 2022 do 9. 6. 2022.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, náhradu nákladů řízení v částce 89 472 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaných úhrady částky 175 824 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení za užívání bytové jednotky ve vlastnictví žalobkyně [číslo] vymezené v budově [adresa], bydlení, na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, k. ú. [část obce], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] (dále také jen„ byt“). Tento byt žalobci užívali na základě nájemní smlouvy na dobu určitou z 2. 6. 2015 opakovaně prolongované do 1. 5. 2021. Přes skončení nájmu žalobci byt nevyklidili a neodevzdali žalobkyni. O tom, že jim nájem nebude prodloužen, byli informováni již v lednu 2021 Poslední výše nájemného činila 14 760 Kč a výše záloh na služby spojené s užíváním bytu 1 224 Kč měsíčně. Žalovaní uhradili i nájemné za červen 2021, následně však již neuhradili ničeho. Žalobkyně žalobou žádala vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu v podobě měsíčního nájemného a záloh na služby za 11 měsíců v období od července 2021 do května 2022 Vedle toho se žalobkyně dále po žalovaných domáhala náhrady škody 55 120 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, kdy takto vzniklou škodu tvoří žalobkyni ušlý zisk za období od května 2021 do května 2022, tj. za 13 měsíců, po které žalovaní užívají byt bez právního důvodu, pročež žalobkyně nemohla pronajmout byt dalšímu nájemci, s nímž dne 22. 4. 2021 uzavřela nájemní smlouvu s nájem od 2. 5. 2021 při měsíčním nájemném 19 000 Kč, tj. o 4 240 Kč měsíčně vyšším, nežli sjednaném se žalovanými. Žalobkyni vzniklá škoda za dané období tak představuje tento rozdíl v nájemném za 13 měsíců. Žalovaní dluh neuhradili, byť k tomu byli vyzváni. K námitce žalovaných ohledně nepředložených vyúčtování žalobkyně uvedla, že žalovaným bylo vyúčtování předkládáno řádně, žalovaní jej převzali, podepsali, vzniklý nedoplatek žalovaní vždy bez námitek uhradili, případně jim byl vrácen přeplatek. Žalovaní nikdy předložená vyúčtování nesporovali, nevznesli proti nim námitek a nežádali ani nahlédnout do podkladů pro vyúčtování. Vedle toho vznesla žalobkyně námitku promlčení případných pohledávek z toho plynoucích. Pokud jde o další tvrzené pohledávky žalovaných, popřela žalobkyně, že by pro ni byly tyto služby provedeny a že by je žalovaným zadala. O nároku žalobců na náhradu nákladů rozhodčího řízení pak bylo již rozhodčím soudem pravomocně rozhodnuto.

2. Žalovaní navrhli žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V první řadě namítli, že ke skončení nájmu nedošlo, neboť ukončení nájmu je neplatné, a to pro rozpor s nájemní smlouvou obsahující opci na prodloužení nájemní smlouvy, dále pro rozpor s dohodami se žalobkyní a rozpor s dobrými mravy a zásadami soukromého práva. [jméno] žalobkyně je pak v prodlení s plněním svých povinností vůči žalovaným, kdy nepředložila řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu v zákonné formě, pročež mají žalobci za žalovanou pohledávky v celkové výši 542 300 Kč za nedoručená vyúčtování za roky 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020. Dále mají vůči žalobkyni pohledávky v souhrnné výši 1 628 850 Kč, a to za 560 000 Kč za střih, režii, produkce, zvuk a podílení se na scénáři k dokumentárním filmům, 96 500 Kč za skenování fotoarchivu, 120 000 Kč za skenování publikační činnosti a korektury, 300 000 Kč za správu webu, 216 000 Kč za založení a správu profilu na sociální síti [anonymizováno], 291 200 Kč za [anonymizováno] poradenství, 25 000 Kč za přípravu [anonymizováno] kampaně, 12 150 Kč za grafické práce a 8 000 Kč za ostatní práce. Dále pak mají za žalobkyní pohledávku 16 698 Kč za náhradu škody v podobě nákladů rozhodčího řízení, které bylo k námitkám žalovaných zastaveno. Konečně pak mají žalovaní za žalobkyní pohledávky z titulu prodlení žalobkyně s reinvesticí s pronajatou nemovitostí, oprav havarijního stavu elektřiny, plynu a kotlů, omezení užívacích práv společných prostor, hlukových emisí, neoprávněného odvozu osobního majetku ze dvora a psychické újmy. Žalovaní své pohledávky z titulu nepředložených vyúčtování vůči případné pohledávce z opatrnosti započetli. Dále pak žalovaní vytkli žalobkyni porušování jejích povinností coby nájemce, neboť nezajistila provedení potřebných revizí, přítomnost nástrojů protipožární ochrany, dále zakázala přístup na dvůr a zahradu a přestala prodlužovat nájemní smlouvy. Princip řetězení nájemních smluv na dobu určitou považuje žalobkyně za nemravný a nezákonný.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav.

4. Mezi účastníky není sporu o tom, že je žalobkyně vlastníkem bytu, stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] bylo doposud nepravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaných byt vyklidit.

5. Z nájemní smlouvy na čl. 8 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanými dne 2. 6. 2015, přičemž touto smlouvou se žalobkyně zavázala přenechat žalovaným na dobu od 1. 7. 2015 do 31. 7. 2019. Nájemné bylo sjednáno částkou 10 700 Kč měsíčně a záloha na služby spojené s užíváním bytu 696 Kč měsíčně. Smluvní strany se dále dohodly, že po vzájemné dohodě budou mít žalovaní přednostní právo na prodloužení doby nájmu.

6. Od února 2018 došlo dohodou stran ze 17. 2. 2018 ke zvýšení nájemného na 11 000 Kč měsíčně a ke zvýšení platby na vodné s stočné o 400 Kč, tudíž zálohy na služby spojené s užíváním bytu činily celkem 1 096 Kč měsíčně (dodatek [číslo] na čl. 5).

7. Od srpna 2019 došlo dohodou stran z 10. 6. 2019 ke zvýšení nájemného na 14 760 Kč měsíčně a prodloužení nájmu do 31. 7. 2020 (dodatek [číslo] na čl. 5).

8. Dohodou stran z 18. 12. 2019 došlo od 1. 1. 2020 ke zvýšení záloh na služby spojené s užíváním bytu na celkem 1 224 Kč měsíčně (úklid 300 Kč, kominické služby 24 Kč, UPC 40 Kč, osvětlení společných prostor 60 Kč, vodné a stočné 800 Kč) (dodatek [číslo] na čl. 5 p. v.). 9. [příjmení] stran z 15. 6. 2020 došlo k prodloužení doby nájmu do 1. 5. 2021 s tím, že byt bude k předání zcela vyklizen a proti původnímu ujednání nemusí být vymalován (dodatek [číslo] na čl. 6).

10. Mezi stranami bylo v souvislosti s nájemní smlouvou vedeno rozhodčí řízení u [anonymizováno 5 slov] [země] a [anonymizována dvě slova] [země], a to o žalobě žalobkyně proti žalovaným. Řízení bylo usnesením ze dne 27. 7. 2021 zastaveno z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky v nájemní smlouvě a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (rozhodnutí rozhodčího soudu na čl. 10 až 12).

11. Dopisem ze dne 8. 9. 2021 vyzval advokát žalobkyně žalované k úhradě částky 31 968 Kč s příslušenstvím, a to za užívání bytu bez právního důvodu za období července a srpna 2021, lhůta k úhradě byla stanovena do 17. 9. 2021 (výzva na čl. 15). Výzva byla odeslána 9. 9. 2021 (podací lístek na čl. 16).

12. Dopisem ze dne 23. 12. 2021 advokát žalobkyně vyzval žalované k úhradě další částky 31 968 Kč za užívání bytu v měsíci říjnu a listopadu 2021, dále pak vyzval zástupce žalobce žalované k úhradě náhrady škody 29 680 Kč coby ušlého zisku za květen až listopadu 2021, a to do 7. 1. 2022 (výzva na čl. 59). Tato byla žalovaným doručena dne 4. 1. 2022 (reakce zástupce žalovaných na čl. 44).

13. Dopisem ze dne 5. 1. 2022 advokát žalovaných vyzval žalobkyni k úhradě dlužné částky 1 724 848 Kč, a to z titulu sankce za nepředložená vyúčtování ve výši 79 300 Kč, střihu režie produkce a zvuku a podílení se na scénáři k dokumentárnímu filmu ve výši 560 000 Kč, skenování fotoarchivu ve výši 96 500 Kč, skenování tištěné publikační činnosti a korektury textu ve výši 120 000 Kč, správy webu ve výši 300 000 Kč, založení a správy profilu na sociální síti [anonymizováno] ve výši 216 000 Kč, [anonymizováno] poradenství ve výši 291 200 Kč, přípravu a realizaci crowdfundingové kampaně ve výši 25 000 Kč, grafických prací ve výši 12 150 Kč, ostatních prací ve výši 8 000 Kč a náhrady škody za náklady rozhodčího řízení 16 698 Kč. Zároveň bylo uvedeno, že žalovaní tyto své pohledávky započítávají na pohledávky žalobkyně (reakce zástupce žalovaných na čl. 44).

14. Dopisem ze dne 25. 1. 2022 zástupce žalobkyně mimo jiné vyzval žalované k úhradě náhrady za bezprávné užívání bytu za měsíc prosinec 2021 ve výši 14 760 Kč a 1 224 Kč, a to do sedmi dnů (výzva na čl. 49).

15. Z nájemní smlouvy na čl. 56 soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 22. 4. 2021 mezi žalobkyní jako pronajímatelem a [jméno] [příjmení] jako nájemcem, kdy předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně přenechat byt [jméno] [příjmení] k dočasnému užívání na dobu určitou od 2. 5. 2021 do 31. 5. 2023, přičemž sjednané nájemné činilo 19 000 Kč měsíčně.

16. Z přehledu plateb na čl. 7 neučinil soud žádné skutkové zjištění podstatné pro posouzení a rozhodnutí ve věci.

17. Soud zamítl návrh žalovaných na provedení důkazu výslechem žalovaných, SMS vyúčtováním z let 2018 až 2020, výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], spisem Obvodního soudu pro Prahu 7 zn. [spisová značka], spisem Obvodního soudu pro Prahu 4 zn. [spisová značka], replikou žalobců ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 zn. [spisová značka] ze dne 13. 6. 2022, nájemní smlouvou z 20. 5. 2011, protokolem [stát. instituce] z 13. 6. 2021, spisem [anonymizována dvě slova] Městské části [obec a číslo], podnětem stavebnímu úřadu k zahájení řízení za účelem prověření řádnosti a bezpečnosti stavby cihlové zdi, podnětem stavebnímu úřadu z 25. 3. 2020 a předžalobní výzvou z 25. 5. 2022, neboť soud dospěl k závěru, že důkazy doposud provedené postačují ke zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro posouzení a rozhodnutí ve věci, pročež by opatřování a provádění dalších důkazů navržených žalobci bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou ekonomie řízení.

18. Právně soud posoudil poměr účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

19. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

20. Podle § 2235 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

21. Podle § 2270 o. z. uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě (odst. 1). Co platí o nájemci, platí obdobně o společných nájemcích, není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).

22. Soud právně posoudil poměr mezi účastníky založený smlouvou ze dne 2. 6. 2015 jako nájem dle § 2201 o. z., specificky pak jako nájem bytu ve smyslu § 2235 a násl. o. z., když se danou smlouvou žalobkyně zavázala přenechat žalovaným jako společným nájemcům (§ 2270 o. z.) k zajištění jejich bytových potřeb a i členů jejich domácnosti byt k dočasnému užívání od 1. 7. 2015 do 31. 7. 2019 (§ 2201 o. z.). Následnými písemně číslovanými dodatky došlo k prodloužení nájmu až do 1. 5. 2021.

23. K posouzení předběžné otázky trvání nájmu bytu:

24. Soud se s ohledem na obranu žalovaných zabýval nejprve jako otázkou předběžnou otázkou trvání či skončení nájmu bytu k 1. 5. 2021.

25. Pokud žalovaní namítali opci nájmu bytu dle nájemní smlouvy, tak nájemní smlouva sice obsahuje ve svém čl. IV. odst. 2 ujednání o přednostní právu na prodloužení nájmu, avšak toto právo vzniká dle citovaného ustanovení„ po vzájemné dohodě“, tudíž dané ustanovení opci nájemního práva pro žalované a priori nezakládá.

26. Namítali-li dále žalovaní skončení nájmu jako rozporné s dobrými mravy a zásadami soukromého práva, nemůže se soud ani s těmito námitkami ztotožnit. V prvé řadě je třeba podotknout, že žalobci si museli být vědomi toho, že doba jejich nájmu je vždy limitována určitým časovým úsekem, naposledy do 1. 5. 2021 ve smyslu čtvrtého dodatku k nájemní smlouvě. Za dané situace je soud toho názoru, že v případě právního poměru sjednaného na dobu určitou nemůže žádná ze stran bez dalšího důvodně předpokládat, že tento poměr bude následně dále prodlužován – s každou smlouvou na dobu určitou a je spojen prvek právní jistoty spočívající v tom, že právní poměr jí založený skončí nejpozději uplynutím sjednané doby, a zároveň prvek právní nejistoty ohledně případné možné prolongace trvání tohoto poměru. Pakliže v minulosti došlo k opakovanému prodloužení nájmu vzájemnou dohodou stran, nezakládá tato skutečnost důvod pro to, aby se žalovaní oprávněně domnívali, že se tak bude dít stále. Je plným dispozičním právem žalobkyně coby vlastníka bytu v souladu s principem smluvní volnosti dojít k rozhodnutí byt žalovaným dále nepronajímat a nechat uplynout sjednanou dobu nájmu bez dalšího prodloužení – a to i třeba za účelem pronájmu bytu třetí osobě s cílem dosažení vyššího zisku z takového nájmu.

27. Ač si je soud vědom notoricky špatné bytové situace v rámci [obec], nelze považovat skončení nájmu uplynutím doby a neprodloužení nájemní smlouvy ze strany žalobkyně za jednání rozporné s dobrými mravy. Pro takový závěr pak nesvědčí ani žalovanými – v obecné rovině – tvrzené skutečnosti, že ze strany žalobkyně mělo docházet k porušování jejích povinnosti coby pronajímatele, jakož i případný komunitní život, jenž měl být mezi nájemci domu vybudován. Uvedené skutečnosti nezakládají důvod pro to, aby mělo být na nájem sjednaný výslovně na dobu určitou, nahlíženo jako na sjednaný na dobu neurčitou.

28. Jeví se pak až s podivem, že v případě, pokud by museli žalobci snášet po dobu trvání nájmu natolik úkorné jednání žalobkyně, které mělo vést až ke vzniku psychické újmy, se žalobci tomuto jednání žalobkyně nebránili dříve, ale tohoto namítají ke své obraně až v nyní vedených řízeních o vyklizení bytu a vydání bezdůvodného obohacení a náhradě škody.

29. Za shora popsaných okolností dospěl soud k závěru, že nájem bytu žalovanými skončil ke dni 1. 5. 2021 uplynutím sjednané doby.

30. K nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu:

31. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

32. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

33. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

34. Žalovaní v rozporu se svou povinností dle § 2292 o. z. neodevzdali žalobkyni byt dne 1. 5. 2021. Za dané situace tak žalobkyni náleží ve smyslu § 2295 o. z. za jí uplatněné období od července 2021 do května 2022 včetně náhrada ve výši posledního ujednaného nájemného 14 760 Kč měsíčně (viz dodatek [číslo]), tj. celkem částka 162 360 Kč, kdy jde o zvláštní případ bezdůvodného obohacení žalovaných ve smyslu § 2991 o. z., které jsou povinni vydat, a proto soud tomuto žalobnímu nároku vyhověl.

35. Žalobkyně se domáhala též úhrady úroku prodlení z náhrady dle § 2295 o. z. K tomu je třeba uvést, že splatnost náhrady dle § 2295 o. z. je dána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), pročež soud dospěl ohledně prodlení (§ 1968 o. z.) žalovaných s úhradou náhrad za jednotlivé měsíce k odlišným obdobím, nežli byla uplatněna žalobou, a to v případě měsíců září 2021 až května 2022. Náhradu za měsíc září 2021 lze považovat za splatnou až dnem následujícím po doručení žaloby, tj. od 5. 1. 2022, neboť jiná výzva k plnění nebyla žalobkyní doložena, pročež je prodlení žalovaných dáno až od 6. 1. 2022. Náhradu za měsíce říjen a listopad 2021 lze považovat za splatnou až dnem následujícím po doručení výzvy z 23. 12. 2021, která byla žalovaným (dle odpovědi jejich zástupce) doručena až 4. 1. 2022, pročež je prodlení žalovaných dáno až od 5. 1. 2022. Náhradu za měsíc prosinec 2021 lze považovat za splatnou až dnem následujícím po doručení rozšíření žaloby žalovaným, tudíž prodlení je dáno od 10. 6. 2022, neboť žalobkyně sice doložila soudu ohledně této náhrady výzvu z 25. 1. 2022, avšak nebylo doloženo její odeslání či doručení žalovaným. Náhrady za měsíce leden až květen 2022 lze považovat za splatné také až dnem následujícím po doručení rozšíření žaloby žalovaným, tudíž prodlení je dáno od 10. 6. 2022, neboť jiná výzva k plnění nebyla žalobkyní doložena.

36. Nároku na zaplacení úroku z prodlení tak soud nevyhověl pouze za období, kdy byl v případech shora uvedených žádán předčasně. V případě, kdy prodlení dle názoru soudu nastalo až po 1. 1. 2022, ač byl žalobou úrok žádán již od roku 2021, pak soud přiznal úrok z prodlení toliko v sazbě uplatněné žalobou, neboť nemohl přiznat úrok ve vyšší sazbě, která by odpovídala sazbě zákonné od 1. 1. 2022 (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), neboť by se jednalo o rozhodnutí překračující žalobní petit.

37. K nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku:

38. Jak bylo již konstatováno shora, žalobci porušili svou povinnost dle § 2292 o. z. odevzdat byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Tímto porušením byla založena jejich povinnost k náhradě škody ve smyslu § 2913 odst. 1 věta prvá o. z., dle kterého poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně.

39. Povinnost k náhradě ušlého zisku pak zakládá § 2952 o. z., přičemž v posuzované věci představuje ušlý zisk rozdíl mezi náhradou dle § 2295 o. z., k níž jsou vůči žalobkyni povinni žalovaní, a nájemným sjednaným dle nájemní smlouvy, jíž dne 22. 4. 2021 uzavřela žalobkyně s [jméno] [příjmení], dle které by [jméno] [příjmení] hradil žalobkyni za nájem bytu v rozhodném období od 2. 5. 2021 do května 2022 včetně částku 19 000 Kč měsíčně. Vzhledem k porušení povinnosti žalovaných dle § 2292 o. z. však nemohl být byt [jméno] [příjmení] ve smyslu nájemní smlouvy z 22. 4. 2021 přenechán, v důsledku čehož žalobkyni za každý z 13 měsíců v období od května 2021 do května 2022 ušel zisk 4 240 Kč (19 000 Kč – 14 760 Kč), tj. celkem 55 120 Kč. I tomuto žalobnímu nároku tak soud vyhověl.

40. I v případě náhrady škody se žalobkyně domáhala též úhrady úroku prodlení, přičemž i splatnost náhrady škody je dána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud tak dospěl ohledně prodlení (§ 1968 o. z.) žalovaných s úhradou náhrady škody za období prosince 2021 až května 2022 k odlišnému počátku prodlení, nežli bylo uplatněno žalobou (7. 6. 2022), neboť nebyla doložena výzva k plnění ohledně těchto měsíců, pročež lze prodlení počítat až ode dne následujícího po doručení změny žaloby žalovaným, jíž byly tyto nároky uplatněny, tj. od 10. 6. 2022. Soud tak ohledně požadovaného úroku z prodlení z náhrady ušlého zisku vyhověl s výjimkou úroku z částky 25 440 Kč za dobu od 7. 6. do 9. 6. 2022.

41. K obraně žalovaných v podobě námitky započtení:

42. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

43. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

44. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

45. K právní otázce určitosti právního úkonu zápočtu se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud na základě usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. [spisová značka] (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. [ústavní nález]), rozsudku ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka], a usnesení ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka], shrnul, že„ podle ustálené judikatury soudů je pro neurčitost (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“) neplatný právní úkon započtení (§ 580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by bylo patrno, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoli. K tomuto závěru se Nejvyšší soud dále přihlásil např. též v rozsudku ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. [spisová značka]. Uvedené závěry pak Nejvyšší soud dále rozvedl a upřesnil například v rozsudku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. [spisová značka], popřípadě v usnesení ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. [spisová značka], v nichž přijal a odůvodnil závěr, podle něhož„ o neurčitosti právního úkonu (jednání) započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Pokud však součet pohledávek započítávaných na obou stranách je shodný, nejde o případ uvedený v předchozím odstavci a neurčitost zápočtu nezpůsobuje ani to, že v něm není konkrétně uvedeno, které pohledávky proti kterým se započítávají, neboť za této situace všechny započítávané pohledávky zápočtem zaniknou“. Shora uvedené závěry přijaté podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, jsou aplikovatelné i na započtení řídící se právní úpravou o. z. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. [spisová značka]).

46. Žalovaní poprvé uvedli, že provádějí kompenzaci vůči pohledávkám žalobkyně, ve své reakci na výzvu žalobkyně z 5. 1. 2022, přičemž tam učiněné započtení nepochybně nevyhovuje požadavkům určitosti a je proto (s poukazem na shora citovanou judikaturu) zdánlivým právním jednáním, ke kterému nelze přihlédnout (§ 554 o. z.), neboť pohledávky užité k započtení (sankce za nepředložená vyúčtování ve výši 79 300 Kč, střih režie produkce a zvuku a podílení se na scénáři k dokumentárnímu filmu ve výši 560 000 Kč, skenování fotoarchivu ve výši 96 500 Kč, skenování tištěné publikační činnosti a korektury textu ve výši 120 000 Kč, správa webu ve výši 300 000 Kč, založení a správa profilu na sociální síti [anonymizováno] ve výši 216 000 Kč, [anonymizováno] poradenství ve výši 291 200 Kč, příprava a realizace crowdfundingové kampaně ve výši 25 000 Kč, grafické práce ve výši 12 150 Kč, ostatní práce ve výši 8 000 Kč, náhrada škody v podobě nákladů rozhodčího řízení 16 698 Kč) vysoce převyšují pohledávky žalobkyně, přičemž není specifikováno, v jakém rozsahu má ta která z pohledávek žalovaných užitých k započtení zaniknout. Tentýž závěr pak lze beze změny přijmout ve vztahu k započtení uvedenému ve vyjádření žalovaných k žalobě ze 17. 2. 2022.

47. Ve svém vyjádření z 18. 7. 2022 pak již žalovaní své započtení nadále omezili na pohledávky z titulu nepředložených vyúčtování služeb z let 2014 až 2020 (51 350 Kč za rok 2014, 51 350 Kč za rok 2015, 51 350 Kč za rok 2016, 51 350 Kč za rok 2017, 49 250 Kč za rok 2018, 30 950 Kč za rok 2019 a 12 700 Kč za rok 2020), celkem ve výši 298 300 Kč. Zároveň bylo uvedeno, že dne 10. 1. 2022 žalovaní započetli částečně své pohledávky z titulu nepředložených vyúčtování služeb z let 2018 až 2020 ve výši 51 309,51 Kč vůči nároku žalobkyně na zaplacení 47 952 Kč na jistině za bezdůvodné užívání bytu od července do září 2021 a 3 357,51 Kč na úroku z prodlení k 10. 1. 2022, pročež zbývající nárok žalovaných z titulu nepředložených vyúčtování služeb z let 2018 až 2020 činí 41 590,49 Kč. Dále žalovaní uvedli, že započítávají své pohledávky z titulu nepředložených vyúčtování služeb z let 2014 až 2020 vůči žalobkyni ve výši 190 873,55 Kč vůči nároku žalobkyně na zaplacení 190 873,55 Kč (127 872 Kč bezdůvodné obohacení za užívání bytu od října 2021 do května 2022, 55 120 Kč ušlý zisk + 7 881,55 Kč úrok z prodlení ke dni 20. 7. 2022).

48. Ze specifikace zápočtu ve vyjádření žalovaných z 18. 7. 2022 opět nelze dospět k závěru o jeho určitosti, neboť v případě tvrzených pohledávek žalovaných za nepředložená vyúčtování služeb ve výši 49 250 Kč za rok 2018, 30 950 Kč za rok 2019 a 12 700 Kč za rok 2020 nelze seznat, v jakém rozsahu má ta která z pohledávek žalovaných (jejichž celková výše činí k 18. 7. 2022 92 900 Kč) při započtení proti pohledávkám žalobkyně na zaplacení 47 952 Kč coby náhrady za bezprávné užívání bytu v období od července do září 2021 a úroku z prodlení 3 357,51 Kč k 10. 1. 2022 zaniknout. Totéž platí o zápočtu pohledávek ve výši 51 350 Kč za rok 2014, 51 350 Kč za rok 2015, 51 350 Kč za rok 2016, 51 350 Kč za rok 2017 proti pohledávkám žalobkyně na zaplacení 127 872 Kč za bezdůvodné obohacení za užívání bytu od října 2021 do května 2022, 55 120 Kč za ušlý zisk a 7 881,55 Kč na úroku z prodlení ke dni 20. 7. 2022, neboť i zde pohledávky žalobců užité k započtení převyšují pohledávky, vůči kterým jsou k započtení užity. V případě započtení podáním z 18. 7. 2022 tak nezbývá než – stejně jako v případech předchozích – přijmout závěr o tom, že takto učiněné započtení je ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. neurčité, a proto se k němu dle § 554 o. z. nepřihlíží.

49. Náklady řízení:

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla neúspěch jen v poměrně nepatné části (úspěch žalobkyně 94,17 %, úspěchu žalovaných 5,83 %) právo na náhradu nákladů řízení v částce 89 472 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 548 Kč a nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. Ty sestávají z mimosmluvní odměny vypočtené podle § 6 odst. 1, § 7 AT a § 8 odst. 1 AT. Sazba mimosmluvní odměny za úkony učiněné do rozšíření žaloby dne 7. 6. 2022 činí dle § 7 bod 5. AT při tarifní hodnotě 47 952 Kč částku 3 020 Kč za úkon, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), předžalobní výzvu (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), žalobu (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), repliku ze 7. 3. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a poradu s klientem dne 26. 5. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. c) AT). Za úkony učiněné po rozšíření žaloby dne 7. 6. 2022 činí sazba mimosmluvní odměny dle § 7 bod 6. AT při tarifní hodnotě 230 944 Kč částku 9 260 Kč za úkon, a to za změnu žaloby ze 7. 6. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), poradu s klientem dne 21. 7. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), účast na jednání soudu dne 22. 7. 2022 a 16. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) a vyjádření z 8. 8. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) Vedle mimosmluvní odměny advokáta v celkové výši 61 400 Kč je součástí nákladů právního zastoupení žalovaného náhrada paušálních hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč za každý celkem deseti úkonů právní služby, tj. ve výši 3 000 Kč, a dále náhrada DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) v sazbě 21 % z částky 64 400 Kč ve výši 13 524 Kč.