18 C 171/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Moravce a přísedících Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o žalobě na ochranu osobnosti I. Zamítá se žaloba co do uložení povinnosti žalované zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění:„Omluva Tímto se Vám omlouváme za újmu, která Vám byla způsobena diskriminací Vaší osoby na pracovišti z důvodu náboženství a národnosti Vašeho rodinného příslušníka. Taktéž se omlouváme za snížení důstojnosti a dobré pověsti Vaší osoby, ke kterým došlo v důsledku umožnění nerovného zacházení s Vaší osobou na pracovišti. Zejména se omlouváme za incident, při kterým jste byl označen jako bezpečnostní riziko pro , Anonymizováno, službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a za nepříjemnosti jím způsobené.“II. Zamítá se žaloba co do uložení povinnosti žalované zveřejnit na její náklady na internetových stránkách https://www., Anonymizováno, .cz/clanek/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -zpravodajstvi., Anonymizováno, omluvu ve znění:„Omluva Tímto se omlouváme , jméno FO, za újmu, která mu byla způsobena diskriminací jeho osoby na pracovišti z důvodu náboženství a národnosti jeho rodinného příslušníka. Taktéž se omlouváme za snížení důstojnosti a dobré pověsti jeho osoby, ke kterým došlo v důsledku umožnění nerovného zacházení s jeho osobou na pracovišti. Zejména se omlouváme za incident, při kterým byl , jméno FO, označen jako bezpečnostní riziko pro , Anonymizováno, službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a za nepříjemnosti jím způsobené.“III. Žalobce je povinen uhradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal toho, aby mu žalovaná zaslala omluvu ve znění uvedeném pod výrokem I. tohoto rozsudku, a dále zveřejnění omluvy, jak je uvedeno pod výrokem II. tohoto rozsudku. Důvodem uvedl, že byl zaměstnán jako , Anonymizováno, technik u , Anonymizováno, služby , Anonymizováno, , Anonymizováno, , naposledy na letišti , adresa, , a to do , datum, , kdy ukončil pracovní poměr výpovědí. Za dobu svého zaměstnání zaznamenával žalobce řadu méně závažných, ale i závažných pochybení na pracovišti ze strany zaměstnavatele, ať už z hlediska dodržování předpisů na úseku bezpečnosti práce, odměňování za práci a proplácení přestávek a přesčasů, zajišťování vhodných podmínek pro výkon práce ze strany zaměstnavatele či na úseku diskriminace. V drtivé většině případů ovšem zaměstnavatel nepřijal opatření k nápravě těchto pochybení, namísto toho docházelo ze strany vedoucích i řadových pracovníků ke kritice, ostrakizaci a šikaně žalobce, to vše při vědomí zaměstnavatele bez přijetí příslušných opatření k zamezení takového zacházení se žalobcem. Žalobce se stal pro nadřízené nepopulárním, což se projevovalo např. tím, že se snažili poukázat na jím údajně nekvalitně odváděnou práci žalobcem, což v konečném důsledku vedlo k uložení důtky žalobci. Vedle toho docházelo k ostrakizaci žalobce v rámci pracovního kolektivu. Dále byl žalobce diskriminován pro původ a náboženské vyznání své snachy, pro které byl označen i za bezpečnostní riziko, což vedlo k tomu, že se mu ostatní pracovníci stranili. Žalobci přestaly být jako jedinému z techniků vypláceny prémie, byl vulgárně osočen, když upozornil na krácení revizí vrtulníků, došlo k pokusu o jeho fyzické napadení, byly mu šikanozně přidělovány směny v , Anonymizováno, , byl bezdůvodně kritizován za neschopnost. Žalobce tak raději ukončil svůj pracovní poměr, aby nemusel snášet šikanu a nepřátelské pracovní prostředí. Při skončení pracovního poměru pak nedostal ani finanční odměnu při odchodu do důchodu. I poté rezonovaly důsledky zacházení s žalobcem na pracovišti uvnitř jeho rodiny, což v konečném důsledku vedlo k rozhodnutí žalobcova syna a snachy k odstěhování se z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Uvedené jednání mělo výrazný dopad jednak na důstojnost žalobce, jednak do jeho rodinné sféry, když způsobilo odcizení rodiny. Újmu na svých osobnostních právech spatřuje žalobce zejména v tom, že za desítky let práce u zaměstnavatele si vybudoval dobrou pověst, která mu byla nezákonným chováním zaměstnavatele ničena. Žalobce vždy přistupoval k výkonu práce odpovědně, svědomitě a se vší péčí, proto pociťuje jako zásah do cti to, že mu zaměstnavatel bezdůvodně vytýkal porušení pracovních povinností a že ho popotahoval za oznamování nedostatků a závad na pracovišti. Mimo to byl žalobce tímto jednáním žalovaného nepřímo donucen ukončit pracovní poměr a předčasně odejít do důchodu. V neposlední řadě se léta šikany a nepříznivých pracovních podmínek projevila i v osobním životě žalobce, kdy došlo k rozporům v rodině a zpřetrhání vazeb. K žalovanou vznesené námitce promlčení uvedl, jeho nárok na omluvu byl vznesen jako nárok restituční, nikoliv nárok satisfakční, přičemž restituční nárok promlčení nepodléhá, nadto je vznesená námitka v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Namítla, že nárok žalobce je promlčen, k meritu věci pak uvedla, že tvrzení uváděná žalobcem se nezakládají na pravdě. Žalobce byl za svou práci v několikrát odměněn, bylo mu navýšeno osobní ohodnocení a předána medaile ředitele , Anonymizováno, služby. Zároveň však při přezkoušení neprokázal požadované znalosti, na což byl upozorněn, jakož i na pochybení při kontrole dotažení ocasního rotoru vrtulníku , adresa, . Žalobci bylo skutečně dáno písemné upozornění na pracovní pochybení, protože dne , datum, , z důvodu neznalosti provozních předpisů zneschopnil vrtulník v plné pohotovosti, který byl v plně letuschopném stavu. Zaměstnavatel žalobci vycházel v jeho požadavcích vstříc, stejně jako ostatním zaměstnancům. Zaměstnavateli není znám žádný případ, kdy by byl žalobcem upozorněn na závažné pochybení na pracovišti ze strany zaměstnanců, ať už z hlediska dodržování předpisů na úseku bezpečnosti práce, odměňování za práci a proplácení přesčasů, zajišťování vhodných podmínek pro výkon práce ze strany zaměstnavatele či na úseku diskriminace. tvrzení žalobce, že se všichni kolegové dohodli, že mu nebudou při výkonu zaměstnání pomáhat, je nepravdivé. Spolupráce/součinnost na pracovišti je vzhledem k jeho charakteru nezbytná a tvrzení žalobce o její absenci není pravdivé. Žalovaná popřela, že by docházel k jakékoli diskriminaci žalobce z důvodu náboženství. Pokud jde o ukončení pracovního poměru žalobce, ten svou výpověď odůvodnil odchodem do starobního důchodu. Důvodem neudělení odměny byl fakt, že žalobce nedoložil podklady pro její udělení (výměr důchodu), ač byl o potřebě jejich doložení informován.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav:

4. Žalobce byl od , datum, zaměstnán u , Anonymizováno, služby , Anonymizováno, , Anonymizováno, jako , Anonymizováno, technik (pracovní smlouva), přičemž od , datum, bylo jeho místo výkonu práce na , Anonymizováno, v , adresa, (nesporné). Žalobce dne , datum, podal výpověď z pracovního poměru, což zdůvodnil tím, že má nárok na řádný starobní důchod a k , datum, do něj chce odejít (výpověď žalobce z pracovního poměru)., právnická osoba, ohledem na vznesenou námitku promlčení, jíž shledal soud důvodnou, jak bude odůvodněno níže, zamítl soud návrhy na provedení ostatních navržených důkazů, neboť zjišťování skutečností, k jejichž prokázání byly navrženy, by bylo s ohledem na závěr o promlčení žalobního nároku nadbytečným.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, (dále jen „AZ“) následovně:

7. Podle § 10 odst. 1 AZ dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

8. Podle § 81 je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

9. Podle § 82 odst. 1 o. z. má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

10. Podle § 612 o. z. se v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.

11. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

12. Podle § 620 odst. 1 o. z. zahrnují okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

13. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

14. Žalobce se v rámci žaloby domáhal, aby mu za v žalobě a jejím doplnění tvrzené diskriminační jednání, resp. jednání zasahující do jeho práva na ochranu osobnosti byla dána omluva, a to jednak formou osobního dopisu, jednak aby byla zveřejněna na webu , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

15. Soud se v rámci právního posouzení věci nejprve zabýval otázkou promlčení žalobního nároku. V rámci toho se neztotožnil s argumentací žalobce o nepromlčitelnosti žalobního nároku, neboť je ve shodě s žalovanou názoru, že právo na poskytnutí omluvy je právem promlčitelným. Pokud k tomu bylo žalobcem poukazováno na doktrinální názor prezentovaný v komentovaném ustanovení § 17 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, in Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, je třeba upomenout, že komentované ustanovení odkazuje na judikaturu k této otázce vztaženou k právní úpravě obsažené v § 13 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) účinného do , datum, , přičemž obč. zák. skutečně promlčení nároků plynoucích z práva na ochranu osobnosti dle § 13 odst. 2 obč. zák. nestanovil (a contrario § 100 odst. 2 obč. zák., podle kterého se promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického). Na posuzovanou věc použitelná úprava obsažená v § 612 o. z. však již výslovně stanoví, že se v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva promlčují práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech (nároky satisfakční), které se promlčují v obecné tříleté subjektivní promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. Tomuto právnímu názoru pak konvenuje i současná doktrína, jak se podává z komentovaného ustanovení § 612 o. z. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, a podporu pro tento názor lze nalézt též v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který se sice po stránce věcné týká promlčení dle zákona 82/1998 Sb., avšak obiter dictum se vyjadřuje i k otázce promlčení v režimu o. z.: „Ostatně i nový občanský zákoník předpokládá promlčení také jiných práv, než majetkových, stanoví-li tak zákon (srov. § 611, věta druhá, zákona č. 89/2012 Sb.), a pokud by tento nárok žalobkyně (na náhradu nemajetkové újmy ve formě písemné omluvy a zveřejnění omluvy – pozn. soud) časově spadal do působnosti nového občanského zákoníku, nebylo by o jeho promlčení pochyb (srov. § 612 zákona č. 89/2012 Sb.).“16. Je sice skutečností, že restituční nároky – tedy nároky na odstranění následků diskriminačního zásahu, resp. zásadu do práva na ochranu osobnosti – se nepromlčují a promlčuje se pouze nárok satisfakční, nicméně soud je toho názoru, že nároky na poskytnutí písemné omluvy a zveřejnění omluvy, jak jsou v této věci žalobcem uplatněny, nejsou ze své povahy nároky restitučními, ale satisfakčními, neboť omluva ze své podstaty není způsobilá restituovat právní stav před tvrzeným neoprávněným zásahem do práv žalobce, naopak je způsobilá nahradit či zmírnit nemajetkovou újmu na osobnosti žalobce. Účelem restitučního nároku: „…je odstranit následky, které neoprávněný zásah do absolutního osobnostního práva přivodil, a tak obnovit (restituovat) právní stav, který před tímto neoprávněným zásahem existoval. Podmínkou uplatnění tohoto nároku je tedy existence protiprávního stavu, byť samotné závadné jednání případně již pominulo. Jedná se zejména o nárok ve vztahu k hmotným předmětům, u nichž existuje souvislost s porušením (výjimečně ohrožením) osobnosti. Ani v případě restitučního nároku občanský zákoník nepodává demonstrativní výčet jednotlivých typových nároků, kterých se může dotčená osoba domáhat. Může se jednat například o stažení podobizen, písemností osobní povahy či zvukových nebo obrazových záznamů člověka, popř. nosičů difamující či soukromé informace (ať již v elektronické, či jiné podobě, stažením hmotných rozmnoženin či nehmotného sdělování veřejnosti z odbytových kanálů, smazáním difamující informace z počítačové sítě apod.)…“ (srov. komentář k § 82 o. z. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022). O takový nárok se však v případě žalobcem požadované omluvy dle mínění soudu nejedná.

17. Zároveň nelze přisvědčit argumentaci žalobce o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. V posuzované věci nelze dle názoru soudu dospět k závěru, že hlavním a přímým úmyslem státu při uplatnění námitky promlčení by bylo poškození žalobce, jakož ani k závěru o existenci mimořádných a zvláštního zřetele hodných okolností, které na straně žalobce vytvořily závažnou překážku, jež mu ve včasném uplatnění jeho nároku zabránila a pro kterou by závěr o promlčení uplatněného nároku byl pro něj nepřiměřeně tvrdý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Ve světle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak nelze opomenout ani to, že jím posuzovaná věc se týkala námitky promlčení vznesené v režimu zákona č. 82/1998 Sb., kdy promlčecí lhůta byla toliko šestiměsíční, přičemž v nyní posuzované věci se uplatní promlčecí lhůta tříletá, tedy šestinásobně delší. Sám žalobce pak uvedl, že mu žádné zvláštní okolnosti v dřívějším uplatnění nároku nebránily. I když soud chápe, že s ohledem na charakter věci se jednalo o věc pro žalobce citlivou, což mohlo být důvodem, proč uplatnění nároku delší dobu zvažoval, nelze opomenout, že každý je povinen střežit svá práva, pro což tříletá subjektivní promlčecí lhůta skýtá dostatečný prostor.

18. V řízení bylo prokázáno (a nebylo o tom mezi stranami sporu), že pracovní poměr žalobce na pracovišti, kde mělo dle jeho tvrzení docházet k jednání porušující jeho právo na ochranu osobnosti skončil jím danou výpovědí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne , datum, (§ 50 odst. 3, § 51 ZPr). Nejpozději tehdy tedy žalobce opustil pracoviště, čímž muselo být nezbytně ukončeno i tvrzené protiprávní jednání zaměstnavatele zasahující do práva žalobce na ochranu osobnosti, tudíž nejzazším datem pro počátek běhu obecné tříleté subjektivní promlčecí lhůty (§ 619, 620, 629 o. z.) je datum , datum, , tudíž promlčecí lhůta nejpozději uplynula dne , datum, . Žaloba však byla k soudu podána až , datum, , tj. téměř rok po uplynutí promlčecí lhůty.

19. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu ohledně obou žalobních nároků zamítl. K tomu pak soud pouze pro úplnost poznamenává, že závěr o promlčení neznamená, že k žalobcem tvrzenému jednání ze strany zaměstnavatele nedocházelo – tyto skutečnosti však s ohledem na promlčení žalobních nároků již nebyly soudem zjišťovány.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a právo na jejich náhradu ve výši , částka, přiznal procesně zcela úspěšné žalované. Její náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., počítané podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška”) ve výši , částka, (§ 2 odst. 3 vyhlášky) za každý ze tří vykonaných úkonů dle § 1 odst. 3 vyhlášky, a to za vyjádření k žalobě, přípravu na účast na jednání soudu a účast na jednání soudu.