18 C 175/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem

I. Žaloba o zaplacení částka s úrokem z prodlení 15 % z této částky od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal proti žalované relutární satisfakce ve výši částka s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Anonymizováno Anonymizováno spočívajícím v tom, že dne datum zasahovali Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno při násilném a svémocném vyklizení bytu žalobce na adrese Adresa zainteresované osoby 0/0, který byl užíván žalobcem poté, co mu sice zanikl nájem bytu, avšak nebyla mu ze strany vlastníka bytu zajištěna bytová náhrada, pročež nebyl povinen do jejího zajištění byt vyklidit. Přesto vlastník bytu p. jméno FO přistoupil v rozporu ze zákonem ke svémocnému vyklizení bytu, ač je k tomuto oprávněn výlučně soudní exekutor v rámci exekuce, a to výlučně při přechozím zajištění bytové náhrady v podobě přístřeší, které nebylo za celou dobu doposud žalobci poskytnuto. Policisté přivolaní na místo žalobcem a jeho družkou tituly před jménem Anonymizováno měli zakročit k ochraně ústavou zaručeného práva žalobce na ochranu obydlí, přítomné osoby ztotožnit a vykázat je z bytu. Namísto toho Anonymizováno – nedbaje apelů žalobce, že vyklizení může provést pouze soudní exekutor – na místě setrvali pouze s tím, že do průběhu vyklizení nebudou zasahovat a budou toliko dohlížet na jeho klidný průběh. To vše vyústilo ve vyklizení žalobce (pokročilého věku) a jeho družky, kteří se následně nemohli do bytu navrátit, v důsledku čehož museli několik nocí spát v zimním období v autě, neboť si ani nemohli zajistit ubytování v ubytovacím zařízení z důvodu covidových restrikcí, jelikož žalobce nemohl být vlivem podezřelý výraz stavu očkován.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnou s argumentací, že postup Anonymizováno Anonymizováno nelze v kontextu souvislostí označit jako nezákonný, neboť v řízení o posesorní žalobě žalobce proti vlastníku bytu aproboval Ústavní soud závěr Městského soudu v Praze, že žalobce byl z nepravé držby bytu vypuzen vlastníkem po právu. Za daných okolností tak nelze hovořit o tom, že by postup policistů, kteří vlastníka bytu nepoučili o tom, že byt nemůže vyklidit svépomocí, byl nesprávný, ba naopak policisté postupovali správně, pakliže se rozhodli setrvat na místě za účelem střežení ochrany dodržování veřejného pořádku.

3. Provedeným dokazováním ze skutečností mezi účastníky nesporných zjistil soud následující skutkový stav:

4. Žalobce užíval byt na adrese adresa, ve vlastnictví jméno FO bez právního důvodu poté, co jeho dřívější nájem bytu skončil výpovědí. Soudem bylo vedeno řízení o určení neplatnosti výpovědi a následně o vyklizení bytu, v rámci kterého bylo žalobci pravomocně uloženo byt vyklidit proti poskytnutí přístřeší (nesporné). V řízení o žalobě na vyklizení bytu bylo projednávajícím soudem zjištěno, že žalobci (v daném řízení v procesním postavení žalovaného) bylo přístřeší zajištěno ke dni datum. Dále soud konstatoval, že řízení o vyklizení, jakož i předcházející řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, bylo zatíženo obstrukčním jednáním nynějšího žalobce (rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka na čl. 44 stížnostního spisu).

5. Nynější žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu proti vlastníku bytu jméno FO žalobu na ochranu držby, jíž se domáhal toho, aby vlastník bytu byt vyklidil, předal jej žalobci a zdržel se dalšího rušení držby, přičemž v prvním stupni bylo této žalobě vyhověno (usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, na čl. 94). Městský soud v Praze jako soud odvolací pak rozhodl k odvolání vlastníka bytu tak, že se žaloba zamítá, a to s argumentací, že vlastník bytu poskytl žalobci přístřeší, přičemž bylo dále v rámci řízení o posesorní žalobě zjištěno, že žalobce užíval byt navzdory zajištění přístřeší bez právního důvodu po dobu osmi let, aniž by za to čehokoliv hradil. Dále bylo v daném řízení prokázáno, že byt byl žalobcem zdevastován a učiněn neobyvatelným. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že k vypuzení žalobce z držby bytu jeho vlastníkem došlo po právu dle § 1007 odst. 2 o. z. (usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, na čl. 98). Toto usnesení odvolacího soudu napadl nynější žalobce ústavní stížností, jíž však Ústavní soud odmítl, neboť se přiklonil k argumentaci odvolacího soudu a dospěl k závěru, že nedošlo k porušení ústavně zaručených práv nynějšího žalobce, jehož námitku o neoprávněném zásahu do ústavně chráněného práva na ochranu obydlí dle čl. Anonymizováno Anonymizováno je třeba na základě dříve zjištěného skutkového stavu odmítnout. Pokud odvolací soud v daném řízení aproboval postup vlastníka bytu dle čl. Anonymizováno odst. Anonymizováno Anonymizováno, jednalo se ze strany vlastníka bytu o zásah, který byl v demokratické společnosti nezbytný pro ochranu jeho práv, která byla nynějším žalobce dlouhodobě a zásadně porušována (usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS Anonymizováno/Anonymizováno na čl. 45).

6. Ohledně vyklizení bytu byla proti žalobci vedena i exekuce (nesporné), v rámci které podal nynější žalobce (v exekuci v postavení povinného) návrh na její odklad (z důvodů sociálních) a zastavení (z důvodu mj. nezajištění přístřeší). Tyto jeho návrhy byly zamítnuty jako nedůvodné (usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, na čl. 103 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka na čl. 62 stížnostního spisu).

7. Z úředního záznamu na čl. 5 stížnostního spisu Anonymizováno a vyjádření na čl. 88, 90 a 94 stížnostního spisu, jakož i kamerových záznamů soud zjistil, že dne datum se dostavil na Anonymizováno adresa jméno FO, který oznámil, že bude provádět vyklizení bytu na adrese adresa, načež Anonymizováno přijala oznámení tituly před jménem Anonymizováno o tomto vyklízení a sporu mezi žalobcem a vlastníkem bytu. Na místo byla vyslána hlídka Anonymizováno, která na místě zjistila přítomnost žalobce, tituly před jménem Anonymizováno, vlastníka bytu p. jméno FO a dalších devíti osob, kdy na místě nedocházelo k narušování veřejného pořádku, pouze ke slovní výměně mezi p. jméno FO a tituly před jménem Anonymizováno. Přítomní byli poučeni o tom, že hlídka je na místě přítomna jako prevence narušování veřejného pořádku, za tímto účelem hlídka na místě setrvala (v průběhu byla vystřídána hlídkou druhou), do věci nijak nezasahovala, ač bylo zřejmé, že vyklizení bytu probíhá bez účasti soudního exekutora či vykonavatele, a ač se jejího zákroku žalobce s jeho družkou tituly před jménem Anonymizováno dovolávali a sdělovali hlídce, že vyklizení není prováděno v souladu se zákonem. Přítomný vlastník bytu hlídce vysvětloval, že k vyklizení bytu přistoupil pro vleklé spory s nynějším žalobcem, který byt nevyklidil, ač mu to bylo soudem uloženo, byt užívá bez právního důvodu, ničeho za jeho užívání nehradí a ve věci nekoná ani soudní exekutor, který byl vedením exekuce vyklizením bytu pověřen.

8. Během dne datum došlo ze strany vlastníka bytu p. jméno FO k vyklizení žalobce z bytu (nesporné).

9. Na popsaný postup Anonymizováno si žalobce stěžoval (stížnost na čl. 1 a 12 stížnostního spisu), přičemž stížnost byla ředitelem Anonymizováno adresa III vyhodnocena jako důvodná s tím, že policisté měli vlastníka bytu na místě poučit, že bude-li pokračovat ve vyklízení bytu svépomocí, může se dopustit protiprávního jednání, o čemž měl být vlastník bytu poučen již při oznámení svého záměru na Anonymizováno adresa, dále bylo shledáno pochybení v tom, že policisté v bytě neztotožnili všechny osoby (vyřízení stížnosti na čl. 25 stížnostního spisu).

10. Žalobce svůj nárok uplatnil u nejprve u žalované, ta žádosti o relutární satisfakci nevyhověla (nesporné).

11. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné.

12. Soud zamítl návrh na provedení důkazů výslechy svědků jméno FO, Anonymizováno Anonymizováno, jméno FO, tituly před jménem Anonymizováno, jakož i smlouvou o nabytí bytu, výzvou k uzavření této kupní smlouvy a výzvami žalobce vlastníku bytu k vydání věcí žalobce a sdělením jejich umístění. Stejně tak nevyhověl návrhu žalované, aby soud v rámci ediční povinnosti vyzval vlastníka bytu k předložení listin o tom, jak bylo naloženo s věcmi žalovaného po jejich vyklizení z bytu. S ohledem na zjištěný skutkový stav má soud za to, že provádění navržených důkazů by bylo nadbytečné, neboť otázka, zda bylo žalobci poskytnuto přístřeší, již byla opakovaně řešena v jiných řízeních (exekuci a řízení o posesorní žalobě), tudíž není na místě provádět výslech svědka jméno FO. Průběh zákroku policistů dne datum je pak mezi stranami v otázce, že ze strany policistů nebylo na místě nijak proti vyklizení zakročováno, mezi účastníky nesporný, samotný průběh je pak zadokumentován kamerovým záznamem provedeným k důkazu, proto je nadbytečný výslech svědků Anonymizováno a jméno FO i svědkyně Anonymizováno, která sice měla svědčit též o dalších skutečnostech, které však nejsou pro posouzení věci rozhodné, neboť ve věci není dán ani základ žalobního nároku, jak bude rozvedeno níže. Pro věc jsou pak zcela nerozhodné okolnosti nabytí bytu jeho vlastníkem, stejně tak není rozhodné, jak bylo vlastníkem bytu naloženo po vyklizení bytu s věcmi žalobce, neboť tato skutečnost jde mimo rámec případného odpovědnostního vztahu mezi žalobcem a žalovanou, tudíž není důvod provádět důkaz listinami k těmto skutečnostem.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Je skutečností, že exekuční titul znějící na vyklizení bytu lze realizovat toliko cestou soudního výkonu rozhodnutí ve smyslu části šesté o. s. ř. či cestou exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Lze se tak v základu ztotožnit s námitkou žalobce, že vlastník bytu není primárně oprávněn byt vyklidit svépomocí. Při absenci vedlejších okolností by tak bylo na místě přijmou závěr, že pasivní přístup policie (o němž mezi stranami není sporu a podává se i zejména z kamerových záznamů) při svémocném vyklízení bytu žalobcem by bylo možno kvalifikovat jako porušení základní povinnosti iniciativy vymezené v § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, dle kterého v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie, je policista ve službě nebo zaměstnanec policie v pracovní době povinen provést úkon v rámci své pravomoci nebo přijmout jiné opatření, aby ohrožení nebo porušení odstranil. Takový závěr však ve světle ostatních skutkových zjištění v posuzované věci přijmou nelze.

15. Jak bylo konstatováno v řízení o posesorní žalobě podané žalobcem proti vlastníku bytu (a je ostatně mezi stranami i nesporným), žalobce dlouhodobě užíval byt bez právního důvodu, aniž by za to jeho vlastníku – či v souvislosti s užíváním bytu obecně – čehokoliv hradil, čímž docházelo k jeho bezdůvodnému obohacování. Jak bylo též zjištěno v jiných řízeních, volil nynější žalobce v ostatních řízeních (o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, o vyklizení) obstrukčních taktik, jež lze vypozorovat i v exekuci (snaha výkon rozhodnutí oddálit návrhy na odklad a zastavení exekuce). Dále pak bylo v řízení o posesorní žalobě prokázáno, že žalobce byt zdevastoval a učinil jej neobyvatelným, což vedlo odvolací soud k závěru, že chování žalobce bylo natolik excesivní, že mu nelze poskytnout ochranu, a jednání vlastníka bytu v podobě svémocného vyklizení tak bylo vzhledem k okolnostem právoplatným vypuzením z držby dle § 1007 o. z. Tomuto závěru následně přisvědčil i Ústavní soud.

16. S ohledem na shora uvedené je soud toho názoru, že žalobní nárok, jak byl v tomto řízení uplatněn, nemůže být po právu ani co do samotného základu. Jednou ze základních podmínek pro vznik odpovědnosti státu za újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“) je, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu (§ 13 zákona), tedy mj. deliktnímu jednání způsobenému orgány a osobami uvedenými v § 3 zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (a tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí. Takovým nesprávným úředním postupem by nepochybně bylo porušení povinnosti iniciativy ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o policii, nicméně v intencích posuzované věci by bylo možno povinnost policistů zakročit proti vyklizení žalobce vlastníkem bytu dne datum seznat pouze tehdy, pakliže by sám vlastník bytu jednal protiprávně. Jestliže však bylo jednání vlastníka bytu vůči žalobci shledáno po právu, nelze shledat jako protiprávní postup policistů, kteří proti jeho jednání nezakročili (byť jim geneze vzájemných sporů mezi žalobcem a vlastníkem bytu mohla být známa výlučně na základě toho, co jim bylo sděleno v průběhu jejich zásahu) a na místě pouze dohlíželi na to, aby nedocházelo k narušování veřejného pořádku. Za takových podmínek je vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu právnická osoba vyloučen. V situaci, kdy otázka toho, že vlastníkem bytu bylo jednáno při vyklizení žalobce po právu, již byla dříve vyřešena v rámci řízení o posesorní žalobě (v rámci kterého byl tento závěr aprobován též v rámci ústavního přezkumu), již soud považuje za zcela nadbytečné, aby k této otázce bylo opětovně prováděno další dokazování v rámci tohoto řízení.

17. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žalobní nárok žalobci nesvědčí, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. Dle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., náleží žalované jako účastníku řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, celkem náhrada částka představující částka za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 citované vyhlášky, a to za dvě vyjádření ve věci samé a dvě účasti na jednání soudu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté o. s. ř., či exekucí podle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.