18 C 178/2024
č. j. 18 C 178/2024-69
V PLATNOSTICitované zákony (5)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 9
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 3028
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2 § 19
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení Anonymizováno Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku , částka, s úrokem z prodlení , Anonymizováno, % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, a s úrokem z prodlení , Anonymizováno, % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve výši , Anonymizováno, % p. a., částečně kapitalizovaných za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , a dále od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne , datum, k uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku , částka, , jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatek za poskytnutí půjčky , částka, v , Anonymizováno, sedmidenních splátkách á , částka, s poslední splátkou splatnou , datum, . Žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas. Na dluh doposud uhradil celkem , částka, , dluh žalovaného tak činí , částka, na jistině a , částka, na poplatku. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla dne , datum, postoupena nynější žalobkyni. Žalovaný na dluh ničeho dále neuhradil, ač byl k úhradě dluhu před podáním žaloby vyzván. K otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím půjčky žalobkyně poukázala na to, že smlouva o půjčce byla uzavřena , datum, , přičemž povinnost ověřovat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru byla do českého právního řádu zanesena až zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s účinností od , datum, . Do té doby účinným zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., tato povinnost dána nebyla, a tak je otázka ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím půjčky zcela irelevantní.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán.
3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
4. V zákaznické kartě žalovaný dne , datum, uvedl, že žádá o poskytnutí , částka, , bydlí ve vlastním bydlení, nemá u právní předchůdkyně žalobkyně jinou půjčku. Jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Uvedl, že prostředky potřebuje na opravy/rekonstrukce. Dále uvedl, že nevlastní vozidlo, pracuje jako , Anonymizováno, v úklidových službách, což bylo ověřeno. Svůj měsíční příjem uvedl ve výši , částka, , další příjmy domácnosti , částka, , své výdaje , částka, nájem, , částka, inkaso, , částka, za telefon. Dále uvedl, že nemá nákupní úvěrovou kartu. Předložil nájemní smlouvu a , Anonymizováno, , též živnostenský list (zákaznická karta).
5. Následně se žalovaný dne , datum, dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně na tom, že mu tato poskytne peněžní prostředky ve výši , částka, , které mu byly předány v hotovosti, proti závazku žalovaného vrátit poskytnutých , částka, včetně souhrnného poplatku , částka, , tj. celkem , částka, , v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, a , Anonymizováno, . splátce , částka, , a to počínaje sedmým dnem od této dohody stran. , Anonymizováno, bylo uvedeno ve výši , Anonymizováno, % (smlouva o půjčce č. , hodnota, ).
6. Dne , datum, se žalobkyně a její právní předchůdkyně dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným dle smlouvy o půjčce č. , hodnota, na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou). To bylo žalovanému notifikováno a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do , Anonymizováno, dnů od doručení této výzvy (oznámení o postoupení pohledávky z , datum, vč. podacího lístku z , datum, ). Opětovně byl pak vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem z , datum, (předžalobní výzva vč. podacího lístku z , datum, ).
7. Dle výpisu z databáze , jméno FO, národní banky dostupné na , Anonymizováno, (důkaz opatřený soudem z moci úřední za účelem posouzení otázky platnosti smlouvy o půjčce) soud zjistil, že úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů činila v , Anonymizováno, , Anonymizováno, % p. a.
8. Po právní stránce soud posoudil právní poměr mezi účastníky v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.) dle právních předpisů účinných do , datum, . Postoupení pohledávky pak s ohledem na dobu, kdy k němu došlo, soud posoudil dle o. z.
9. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
10. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.
11. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
12. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Právní poměr založený mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dle smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, by bylo namístě posoudit jako smlouvu o půjčce dle § 657 obč. zák.
16. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nynější žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.).
17. Pokud jde o otázku ověřování úvěruschopnosti žalovaného coby spotřebitele před poskytnutím půjčky ve výši , částka, , uvádí soud následující:
18. Dle , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , , Anonymizováno, o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . , Anonymizováno, , 2011, s. 98–109). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i , Anonymizováno, , jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“19. Dle rozsudku , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí , částka, měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil , Anonymizováno, ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, již dne , datum, . Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru , Anonymizováno, . Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“20. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, resp. žalobkyně k výzvě soudu, aby uvedla, jak byla ze strany její právní předchůdkyně úvěruschopnost zkoumána žalobkyně sdělila, že uvedená skutečnost je irelevantní, neboť taková povinnost právní předchůdkyni žalobkyně nestíhala. S takovou argumentací se však nemohl ztotožnit.
21. Dle rozsudku , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, ze dne , datum, musí být články , Anonymizováno, a , Anonymizováno, směrnice , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice , Anonymizováno, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku , Anonymizováno, této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku , Anonymizováno, . Články , Anonymizováno, a , Anonymizováno, směrnice , Anonymizováno, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Ačkoliv smlouva o půjčce byla v nyní posuzované věci uzavřena za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který skutečně explicitně nezahrnoval povinnost věřitele prověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr/půjčku, bylo však i tak – jak plyne ze shora citované judikatury , Anonymizováno, – povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to i z toho důvodu, že je i v zájmu věřitele, aby dlužník byl schopen poskytnutou půjčku vrátit.
23. Za těchto okolností soudu nezbylo než posoudit smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák.
24. I kdyby nebylo závěru o neplatnosti smlouvy o půjčce z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím půjčky, byl by soud nucen konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně ve smlouvě o půjčce stanovila výši souhrnného poplatku (de facto úroku), která byla v dané době zcela nepřiměřená, a to za účelem generování maximálního zisku na úkor dlužníka - žalovaného, který takovou nevýhodnou smlouvu zpravidla uzavírá za situace, že od standardních peněžních ústavů (zejména bank) by žádnou půjčku již nezískal (podrobněji dále).
25. I kdyby tedy soud shledal smlouvu o půjčce jako platnou, shledal by neplatným pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. z důvodu nepřiměřené výše souhrnného poplatku (de facto úroku), který představoval při lineární úrokové sazbě úrok , Anonymizováno, % p. a., resp. , Anonymizováno, % p. a. či , Anonymizováno, % při nominální, resp. efektivní úrokové sazbě (, Anonymizováno, ). Otázkou nepřiměřenosti úroku ve spotřebitelských vztazích (jímž předmětná smlouva o půjčce bezesporu je, neboť z ničeho neplyne a nebylo ani tvrzeno, že by žalovaný – na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně – danou smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti) se zabýval v četných rozhodnutích i , Anonymizováno, , který definoval nepřiměřený úrok zpravidla jako úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, jako je tomu v posuzované věci, kdy sjednaná úroková míra převyšuje úrokovou míru v době uzavření smlouvy obvyklou (, Anonymizováno, %) minimálně (dle způsobu výpočtu) více jak pětinásobně. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák. (srov. např. rozsudek , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). I přes zvýšenou míru rizikovosti, kterou zde pro právní předchůdkyni žalobkyně představovala smlouva o půjčce uzavřená se žalovaným (z obecné zkušenosti je soudu známo, že na nebankovní instituce se dlužníci obracejí až v okamžiku, kdy jim není vyhověno ze strany bank), nelze považovat úrok v uvedené výši za přiměřený. Rovněž nelze připustit, aby případná nepříznivá ekonomická situace dlužníků byla zneužívána ke generování nepřiměřených zisků věřitelů. Soud tak i samotné ujednání o úroku (souhrnném poplatku) shledal absolutně neplatným.
26. Proto je třeba uzavřít, že nárok žalobkyně proti žalovanému je namístě posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.), kdy žalobkyni svědčí toliko právo na vrácení částky, která byla žalovanému poskytnuta (, částka, ) ponížené o dosavadní úhrady žalovaného (, částka, ), tudíž jí svědčí nárok na úhradu , částka, . Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení , Anonymizováno, dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne , datum, . Třetí pracovní den, tj. , datum, , se zásilka považuje za doručenou. Lhůta , Anonymizováno, dnů k úhradě tak uplynula dne , datum, (, datum, byla sobota, proto došlo posunu splatnosti na následující pracovní den, jímž bylo pondělí , datum, ). Vzhledem k tomu, že žalovaný k , datum, neuhradil ničeho, dostal se ke , datum, se splněním dluhu do prodlení, a proto soud žalobě vyhověl též co do úroku z prodlení v (žalobkyní žádané) výši , Anonymizováno, % ročně od , datum, do zaplacení. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 ve spojení s § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I).
27. Ve zbývající části soud ohledem na výše uvedené žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II).
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Větší procesní úspěch ve věci sice svědčí žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, nicméně žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.