18 C 207/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A k doručení tř. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení částky 55 500 Kč s příslušenstvím I. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:- částku , částka, s úrokem z prodlení:- ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , dále- ve výši 14,75 % ročně:- z částky , částka, od , datum, do , datum, ,- z částky , částka, od , datum, do , datum, ,- z částky , částka, od , datum, do , datum, ,- z částky , částka, od , datum, do , datum, ,- z částky , částka, od , datum, do , datum, , a dále- ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.II. Žalované jsou povinny uhradit žalobkyni k rukám advokáta , Jméno advokáta, společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaných úhrady shora uvedené částky s příslušenstvím. Důvodem uvedla, že žalované byly podle nájemní smlouvy ze dne , datum, nájemkyněmi bytu 1+1 s lodžií o výměře 51 m2 situovaného v 1. nadzemním podlaží rodinného domu č. p. , Anonymizováno, (dále také jen „byt“), který je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , ve společném jmění manželů žalobkyně a pana , jméno FO, . Povinností žalovaných bylo hradit nájemní , částka, měsíčně a fixní úhradu služeb spojených s užíváním bytu (dále také jako „fixní úhrada za služby“) ve výši , částka, měsíčně, a to do každého 25. dne měsíce předcházejícího měsíci, na který je nájemné a fixní úhrada hrazena. Nájemní smlouva skončila ke dni , datum, . Žalované neuhradili nájemné a fixní úhradu za měsíce leden 2024 až červen 2024, tj. celkem , částka, a dluh nesplnily, ač byly k jeho úhradě před podáním žaloby vyzvány. Po podání žaloby pak bylo na dluh splněno , částka, , které byly započteny na jistinu, pročež žalobkyně vzala žalobu v této části zpět spolu s přináležejícím příslušenstvím. Obranné námitky žalovaných jsou irelevantní a účelové. Úhrada služeb spojených s užíváním bytu byla platbou fixní, tudíž nedocházelo k vyúčtování těchto služeb, zároveň, pokud žalované tvrdí, že jim bylo stanovováno, kdy mohou a kde mohou sušit prádlo apod., tak takové ujednání ze smlouvy nevyplývá.

2. Žalované se ve věci vyjádřily tak, že druhou žalovanou odvezla rychlá záchranná služba, neboť jí prasklo slepé střevo, načež se s žalobkyní domluvily, že jim s úhradou nájemného posečká, což se však nelíbilo synovi žalobkyně panu , jméno FO, , který nebyl ani stranou nájemní smlouvy, přesto začal žalovaným škodit, vypínal jim elektřinu, vodu apod., o čemž žalobkyně ani nevěděla, než ji žalované informovaly. Věc řešila i , právnická osoba, . Poté, co jim byly synem žalobkyně vypínány energie, teplá voda apod., šly za žalobkyní ohledně úpravy výše záloh za služby spojené s užíváním bytu, v čemž jim ale nevyhověla. Dále jim např. určovala, kdy mohou pouštět pračku, jakým způsobem mají větrat a kde mohou sušit prádlo, které jim načichlo v důsledku toho, že syn žalobkyně pan , jméno FO, konzumoval omamné látky, a také jim zmizelo. Žalobkyně je také chtěla z bytu „vyhodit“ již v lednu 2024, ač na to neměla právo, a neumožnila jim po skončení nájmu vyzvednout si z bytu všechny věci. Zároveň jim žalobkyní nebyla vrácena složená jistota, která měla být úročena, a žalobkyně ji ani „nestrhla“.

3. Druhá žalovaná ve vztahu ke své osobě dále uvedla, že zde byla ústní dohoda mezi žalobkyní a paní , jméno FO, (partnerkou matky druhé žalované), že dluh odpovídající její části – tedy , částka, – za ni bude uhrazen, což se ji stalo, a pak po ní již nebude nárokováno ničeho.

4. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně a pan , jméno FO, jsou dle výpisu z katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci (v režimu společného jmění manželů) pozemku parc. č. , hodnota, zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, .

6. Žalobkyně a žalované se dne , datum, dohodly na tom, že žalobkyně coby vlastník bytu přenechá žalovaným byt k užívání, a to na dobu určitou počínaje dnem , datum, a konče dnem , datum, . Žalované se proti tomu zavázaly hradit žalobkyni nájemné ve výši , částka, měsíčně (čl. IV odst. 1.) a fixní úhradu plnění spojených s užíváním bytu (vodné, stočné, elektřina, ústřední topení, osvětlení společných prostor) ve výši , částka, měsíčně (čl. IV odst. 2.), a to v hotovosti nebo na účet s odkazem na číslo účtu, jež mělo být uvedeno v záhlaví smlouvy, kde však uvedeno nebylo. Splatnost těchto částek byla stanovena vždy k 25. dni měsíce předcházejícího měsíci, za který se nájem a fixní úhrada platí. Dále byla sjednána povinnost žalovaných uhradit nejpozději ke dni uzavření smlouvy jistotu , částka, (nájemní smlouva ze dne , datum, ).

7. Žalované byly před podáním žaloby o úhradu svého dluhu upomenuty (předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacích lístků).

8. Dne , datum, uhradila paní , jméno FO, za druhou žalovanou na účet žalobkyně částku ve výši , částka, , která byla zaúčtována na úhradu jistiny dluhu (výpis z účtu na č. l. 20)

9. Soud zamítl návrh na provedení důkazů výslechem svědkyně , jméno FO, a dále zápisy o rozhovorech z právní poradny, neboť provedení takových důkazů by bylo nadbytečné vzhledem k tomu, že skutečnosti rozhodné pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně již byly zjištěny z ostatních provedených důkazů. Ani případné prokázání dohody mezi žalobkyní a , jméno FO, o tom, že uhradí-li paní , jméno FO, za druhou žalovanou částku , částka, , nebude po druhé žalované již ničeho k úhradě žádáno, by na právním posouzení věci nemohlo ničeho změnit, jako bude rozvedeno dále. Zápisy z právní poradny žalované navrhly k prokázání svého tvrzení o tom, že konzultovali to, že je žalobkyně chtěla z bytu vystěhovat již v lednu 2024, avšak k tomuto vystěhování jednak zjevně nedošlo, v druhé řadě pak ani prokázání takového dřívějšího úmyslu žalobkyně je pro právní posouzení věci nerozhodné, jak bude též rozvedeno dále.

10. Po stránce právní posoudil soud poměr účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) následovně:

11. Mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanými jako společnými nájemkyněmi (§ 2270 o. z.) byla uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 o. z., jejímž předmětem byl nájem shora specifikovaného bytu (§ 2235 a násl. o. z.). Po dobu trvání nájmu byly žalované povinny hradit vedle sjednaného nájemného , částka, měsíčně též sjednanou fixní úhradu za služby ve výši , částka, měsíčně, která se nevyúčtovává (§ 2247 odst. 1 o. z. věta prvá před středníkem, § 9 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty). Nájemné i fixní úhradu za služby byly žalované povinny platit k 25. dni měsíce předcházejícího měsíci, na který byly hrazeny, a to až do konce nájmu, který nastal uplynutím sjednané doby , datum, .

12. Mezi stranami ani nebylo sporu o tom, že žalované neuhradily do zahájení řízení (, datum, ) nájemné a fixní úhradu za služby za leden 2024 v celkové výši , částka, (splatné , datum, ), únor 2024 v celkové výši , částka, (splatné , datum, ), březen 2024 v celkové výši , částka, (splatné , datum, ), duben 2024 v celkové výši , částka, (splatné , datum, ), květen 2024 v celkové výši , částka, (splatné , datum, ) a červen 2024 v celkové výši , částka, (splatné , datum, ), čímž žalované porušily svou povinnost z nájemní smlouvy danou § 2201, § 2246 a § 2247 o. z. Až po zahájení řízení (přesně , datum, ) došlo ze strany druhé žalované k úhradě poloviny celkového dluhu na jistině (, částka, z celkem , částka, ).

13. Vzhledem k tomu že žalované neuhradily nájemné a fixní úhradu za služby za jednotlivé výše uvedené měsíce v době jejich splatnosti, dostaly se dnem následujícím po sjednané splatnosti do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl nárok žádat po žalovaných vedle dlužné jistiny též úhradu úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) jehož zákonná výše (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) činila ohledně dlužných plateb splatných do konce roku 2023 15 % p. a., ohledně dlužných plateb splatných v průběhu prvního pololetí roku 2024 pak 14,75 % p. a.

14. Žalované jako společné nájemkyně jsou povinny hradit celý dluh na nájemném a fixní úhradě za služby vč. úroku z prodlení společně a nerozdílně, a žalobkyně jako věřitelka tak může požadovat celé plnění požadovat obou (§ 2271 o. z., § 1872 odst. 1 o. z.), je proto nerozhodné, že částka , částka, , tedy část dluhu připadající dle právní domněnky (§ 1875 o. z.) na druhou žalovanou, za ni byla uhrazena paní , jméno FO, . Taková úhrada druhou žalovanou – coby dlužnici zavázanou s první žalovanou společně a nerozdílně – nijak nezbavuje povinnosti uhradit dluh jako celek bez ohledu na to, jaký podíl celkového dluhu připadá na její osobu. Vypořádání solidárních dlužníků mezi sebou navzájem se řídí § 1876 o. z., avšak otázka toho, zda a jak se žalované mezi sebou vypořádají, je pro posouzení věci nerozhodná.

15. Irelevantní je pak námitka druhé žalované založená na tvrzení, že mezi paní , jméno FO, , která za druhou žalovanou uhradila oněch , částka, , mělo dojít k dohodě, že na druhé žalované nebude již ničeho žádáno. Stranou takové případné dohody totiž zjevně druhá žalovaná jako dlužnice sama nebyla, neboť se – dle jejího tvrzení předneseného při jednání soudu – mělo jednat o dohodu nikoliv mezi ní a žalobkyní, ale mezi žalobkyní a paní , jméno FO, coby třetí osobou stojící mimo právní poměr z nájemní smlouvy daný mezi žalobkyní a žalovanými, a tak by takový závazek žalobkyně vůči druhé žalované coby osobě na takové dohodě nezúčastněné nemohl mít žádných účinků z hlediska pasivní věcné legitimace druhé žalované v této věci.

16. Bez relevance pro posouzení oprávněnosti žalobního žádání jsou pak i žalovanými tvrzené skutečnosti týkající se rušení pokojného užívání bytu ze strany pana , jméno FO, , syna žalobkyně (tedy nikoliv manžela žalobkyně, jenž byl spolu s žalobkyní vlastníkem bytu), či tvrzeným jednáním žalobkyně samotné spočívajícím v určování doby, kdy mohou žalované prát, jak mají větrat, kde mohou sušit prádlo apod. Je skutečností, že podle § 2205 písm. c) o. z. bylo povinností žalobkyně coby pronajímatelky zajistit žalovaným coby nájemkyním nerušené užívání bytu po dobu nájmu (bez ohledu na případný dluh na nájemném a fixní platbě za služby), přičemž tato povinnost neznačí pouze povinnost pronajímatele zdržet se všeho, čím by užívaní bytu nájemcem rušil sám, ale i povinnost poskytnout nájemci ochranu proti zásahům třetích osob (na tom nic nemění skutečnost, že nájemce je sám oprávněn domáhat se ochrany dle § 2211 o. z.). Ani případné prokázané porušení této povinnosti žalobkyní by však nebylo jejímu nároku na úhradu dluhu na nájemném a fixní platbě na služby, neboť porušení takové povinnosti neznamená bez dalšího to, že by žalované nemusely nájemné či fixní platbu za služby hradit vůbec či v nižší výši. Důsledkem takového porušení povinnosti žalobkyně by totiž mohl být toliko vznik nároku žalovaných na slevu z nájemného (§ 2112 odst. 3 o. z.) či vznik povinnosti žalobkyně k náhradě újmy žalovaným ve smyslu § 2894 a násl. o. z. Právo na slevu z nájemného ve smyslu § 2112 odst. 3 o. z. by však žalované musely u žalobkyně nejprve uplatnit, tzn. musely by žalobkyni o slevu na nájemném z tohoto důvodu požádat, což však v řízení ani netvrdily – druhá žalovaná v průběhu jednání soudu uvedla pouze to, že po těchto incidentech žádaly žalobkyni nikoliv o slevu na nájemném, ale o úpravu výše „záloh“ (jimiž je zjevně míněna fixní platba na služby), jíž se však právo na slevu dle § 2112 odst. 3 o. z. při porušení povinnosti dle § 2205 písm. c) o. z. netýká. Pouhé oznámení žalovaných žalobkyni o rušení užívacího práva ze strany pana , jméno FO, (i kdyby toto oznámení skutečně bylo v řízení prokázáno) právo na slevu z nájmu nezakládá, byť je nezbytnou podmínkou pro jeho vznik. V neposlední řadě pak nelze opomenout, že samy žalované v průběhu jednání soudu uvedly, že o jednání pana , jméno FO, zpravily žalobkyni až následně (první žalovaná při jednání výslovně uvedla, že o tomto jednání pana , jméno FO, žalobkyně nevěděla), tudíž žalobkyně proti jeho tvrzenému jednání mohla ve prospěch žalovaných zakročit jen stěží. Proto soud při jednání žalované ani nevyzýval ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání těchto jejich tvrzení.

17. Pro posouzení oprávněnosti žalobního nároku je bez významu též tvrzení, že žalobkyně měla mít v úmyslu žalované vystěhovat z bytu již v lednu, aniž pro to byl právní důvod. Jak žalované uvedly při jednání soudu, byt užívaly až do skončení nájmu uplynutím sjednané doby, tj. do , datum, , přičemž žalobou uplatněný nárok je vznesen právě za dobu trvání nájmu. Pokud žalované dále tvrdily, že jim žalobkyně neumožnila vyzvednout po skončení nájmu z bytu všechny věci, je třeba upomenout, že to byly žalované, které byly povinny si všechny své věci z bytu ke dni skončení nájmu odstranit, což plyne z jejich povinnosti odevzdat byt ve stavu, v jakém jej převzaly (§ 2293 odst. 1 o. z.). I případné neoprávněné zadržování věcí žalovaných ze strany žalobkyně není žalobnímu nároku bez dalšího na újmu a je na žalovaných, aby se případnému protiprávnímu jednání žalobkyně bránily pořadem práva (§ 1040 o. z.).

18. Pokud žalované na svoji obranu tvrdily, že jim žalobkyně nevrátila složenou jistotu , částka, (§ 2254 o. z.), která měla být úročena, a tuto si ani nezapočetla, je i tato námitka pro posouzení věci nepodstatná, neboť možnost žalobkyně provést zápočet jistoty proti dluhu žalovaných (§ 2254 odst. 2 o. z.) je právem (nikoliv povinností) žalobkyně, kterého žalobkyně může (ale nemusí) využít. Pokud jsou žalované názoru, že jim žalobkyně složenou jistotu zadržuje neoprávněně, je opět na nich, aby se takovému jednání bránily pořadem práva.

19. Konečně bez jakékoliv relevance shledal soud tvrzení žalovaných, že žalobkyně požadovala úhradu nájemného v hotovosti, ač žalované chtěly nájemné hradit složenkou nebo bezhotovostním převodem na účet, neboť úhrada nájemného v hotovosti je v čl. IV odst. 3. nájemní smlouvy výslovně ujednána (je přitom nerozhodné, že zde byla zakotvena též možnost hradit nájemné bezhotovostním převodem na účet, jehož číslo však v záhlaví smlouvy uvedeno není).

20. Ohledem na shora uvedené soud žalobě v rozsahu, v jakém nebyla vzata zpět, jako zcela důvodné vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který byl žalobkyni přiznán ve výši jí žádané, která zákonnou výši úroku z prodlení nijak nepřevyšovala.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a podle 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, právo na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, který se vztahuje i na tu část nároku, který vzala žalobkyně v průběhu řízení zpět, neboť ke zpětvzetí došlo v důsledku chování žalovaných, které po podání žaloby polovinu žalobou původně žádané jistiny uhradily a důvod dalšího vedení řízení tak v tomto rozsahu odpadl, na což žalobkyně správně reagovala částečným zpětvzetím žaloby. Náklady řízení žalobkyně, které jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalované, sestávají ze zaplacené a nevrácené části soudního poplatku za žalobu , částka, a nákladů zastoupení advokátem. Náklady zastoupení žalobkyně advokátem tvoří v prvé řadě odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Za úkony převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. činí odměna, počítaná z tarifní hodnoty , částka, , , částka, za každý z nich. Odměna za úkony zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. pak byla vypočtena z tarifní hodnoty , částka, (v případě zpětvzetí žaloby se jedná o částku, o kterou byla žaloba vzata zpět, v případě účasti na jednání se jedná o částku, která po částečném zpětvzetí zůstala předmětem řízení) a činí , částka, za každý z těchto úkonů. Dále pak náklady zastoupení advokátem představuje paušální náhrada hotových výdajů, která ve vztahu ke třem úkonům právní služby vykonaným do , datum, činí podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do , datum, 300 Kč za úkon, v případě zbylých dvou úkonů právní služby vykonaných po , datum, pak dle cit. ust. ve znění účinném od , datum, 450 Kč za úkon. Konečně pak náklady zastoupení žalobkyně představuje náhrada DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] v sazbě 21 % z nákladů zastoupení ve výši , částka, [(, částka, + , částka, ) x , právnická osoba, 340 Kč + , částka, ) x 2], tj. , částka, (, částka, x 21 %).