18 C 38/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o návrhu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze dne 7. 7. 2021 z nájmu bytové jednotky [číslo] jejíž součástí je byt o velikosti 3+1 v 6. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze dne 7. 7. 2021 z nájmu bytové jednotky [číslo] jejíž součástí je byt o velikosti 3+1 v 6. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa]. Napřed uvedl, že na něj nájem bytu přešel z jeho matky [jméno] [příjmení], [datum narození], zem. [datum], postupem podle § 2282 zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”). Již dne 24. 6. 2020 žalovaný oznámil společnosti [společnost] [anonymizováno], [IČO], která vykonává pro žalovanou správu budovy, v níž se byt nachází, skutečnost, že je dědicem [jméno] [příjmení], jakož i to, že zemřela, pročež nájem bytu přechází na něj, k čemuž doložil i kopii úmrtního listu [jméno] [příjmení]. Na to nebylo ze strany [společnost] [anonymizováno] nijak dále reagováno, a žalobce tak měl za to, že učinil vše potřebné pro přechod nájmu na jeho osobu. Řízení o pozůstalosti bylo skončeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví po [jméno] [příjmení] žalobci a [titul] [celé jméno žalobce]. Na to žalobce dne 19. 2. 2021 opětovně informoval společnost [společnost] [anonymizováno] o úmrtí [jméno] [příjmení], že je jejím dědicem a že nájem nepřešel na jiné členy její domácnosti, a dále žádal o podpis nové nájemní smlouvy a potvrzení přijetí zaslaných informací. Přesto nebylo na jeho e-mail nijak reagováno. Dne 14. 7. 2021 pak obdržel od žalované výpověď z nájmu bytu s tím, že se žalovaná o tom, kdo je dědicem [jméno] [příjmení], dozvěděla až 1. 7. 2021. Žalobce má za to, že výpověď žalované je opožděná, neboť se žalobkyně o všech okolnostech podstatných pro počátek běhu lhůty pro podání výpovědi dle § 2283 odst. 1 o. z. dozvěděla již dne 24. 6. 2020, nejpozději pak 19. 2. 2021. Již bezprostředně po úmrtí [jméno] [příjmení] bylo žalované zřejmé, že žalobce je jejím dědicem v první třídě dědiců, nad to dědicem nepominutelným. Žalovaná musela o existenci žalobce vědět, neboť již řadu let před smrtí [jméno] [příjmení] hradil za byt nájemné. Vedle toho žalobce shledává výpověď v rozporu s dobrými mravy, neboť byla podána až 13 měsíců po smrti původní nájemkyně a více než rok poté, co žalobce informoval žalovanou o skutečnostech významných pro přechod nájmu bytu, což činil za účelem dát možnost žalované nájem vypovědět, jelikož chtěl mít po smrti původní nájemkyně otázku budoucnosti nájmu bytu za co nejdříve vyřešenou. V současné době žalobce a jeho rodina přizpůsobili řešení bytové situace tomu, že žalobci byt v nájmu zůstane, neboť lhůta pro podání výpovědi již uplynula. Zároveň žalobce poukázal na možnost žalobkyně byt vyklidit podle § 2284 o. z. Pokud tak tedy žalovaná v době šesti měsíců od úmrtí původní nájemkyně neučinila, je tím potvrzeno to, že žalované byl dědic [jméno] [příjmení] znám. Též má ta to, že žalobkyně měla vyvinout iniciativu ke zjištění okruhu dědiců [jméno] [příjmení] sama. Ač je tříměsíční lhůta pro podání výpovědi z nájmu podle § 2283 odst. 1 o. z. lhůtou subjektivní, má žalobce za to, že tato nemůže být prodlužována na lhůtu objektivně neomezenou a je dle žalobce absolutizována lhůtou dle § 2284 o. z., po jejímž uplynutí již výpověď podat nelze. Žalobce poukázal též na to, že byt je v užívání jeho rodiny historicky a [jméno] [příjmení] v něm žila od roku 1945 až do doby krátce před svým úmrtím. Žalobce měl zájem zajistit kontinuitu užívání bytu, neboť k němu má citovou vazbu a sám v něm žil po dobu 30 let. Byt byl místem setkávání významných osobností veřejného života. Žalovaná ničeho na základě jím podaných informací nenamítala. V září 2020 tak měl postaveno najisto, že na něj nájem bytu přešel, neboť měl za to, že lhůta pro podání výpovědi již uplynula, a proto byl podanou výpovědí překvapen. Má za to, že nebylo třeba, aby žalovanou vyrozuměl o celém okruhu dědiců.

2. Následně žalobce v průběhu řízení přistoupil ke změně žaloby, kdy uvedl, že má za to, že se stal nájemcem bytu již za života [jméno] [příjmení], když na něj, jeho matku a jeho otce v roce 1979 přešlo právo osobního užívání bytu z jeho babičky [jméno] [příjmení]. Otec žalobce nemohl vyloučit projev vůle žalobce a zbavit jej nájemního práva. Přechod práva osobního užívání bytu na žalobce je pak osvědčen veřejnou listinou v podobě dohody o odevzdání a převzetí bytu. Žalobce má za to, že právo žalobkyně na vznesení námitky promlčení jeho nájemního práva je promlčeno s ohledem na to, že žalobce je nájemcem bytu již déle než 40 let a žalobkyně vznáší námitku promlčení až v tomto řízení. Zároveň má za to, že se jeho nájemní právo nemohlo promlčet, jelikož byl vedle [jméno] [příjmení] společným nájemcem bytu a závazky ze společného nájmu bytu byly po celou dobu řádně plněny, v posledních letech pak nájem hradil sám žalobce. Na této skutečnosti ničeho nemění, že v bytě fakticky nebydlel. Sám pak uvedl, že z bytu se odstěhoval již před 31. 12. 1991, kdy sice s manželkou, s niž uzavřel manželství v roce 1986, neměli vlastní byt, ale bydleli přechodně v jiném bytě v [ulice] [anonymizováno] v [obec a číslo], přičemž se nedá říci, že by byt, o nějž v tomto řízení jde, před tímto datem opustil, neboť jej navštěvoval, měl zde své věci, přespával zde. K definitivnímu odstěhování došlo až v roce 1993, nejméně jedenkrát týdně však svou matku v bytě navštěvoval, a to až do její smrti v roce 2020.

3. Žalovaná má výpověď z nájmu za platnou a oprávněnou, neboť byla podána ve lhůtě dle § 2283 odst. 1 o. z. O úmrtí [jméno] [příjmení] se žalovaná dozvěděla dne 24. 6. 2020, současně v té době věděla, že ke dni jejího úmrtí není v bytě hlášen další člen její domácnosti. O tom, kdo je dědicem [jméno] [příjmení] se však žalovaná dozvěděla až 1. 7. 2021, kdy jí bylo Obvodním soudem pro Prahu 7 doručeno usnesení ze dne 2. 2. 2021, č. j. [číslo jednací]. Žalobce své tvrzení, že je dědicem, ve svých e-mailech z 24. 6. 2020 a 19. 2. 2021 nijak nedoložil, přičemž z toho, že je synem [jméno] [příjmení], neplyne, že je jejím dědicem. Zároveň tvrzení žalovaného, že je jediným dědicem, není pravdivé, neboť vedle něj je dalším dědicem [příjmení] [celé jméno žalobce], vůči němuž byl nájem z bytu též vypovězen. Usnesení o dědictví je pak nezbytnou podmínkou nabytí dědictví. Lhůta pro podání výpovědi z nájmu bytu podle § 2283 odst. 1 o. z. tak pronajímateli nemůže uplynout dříve, nežli nabyde usnesení o dědictví právní moci. To, že byla výpověď dána až 13 měsíců po úmrtí [jméno] [příjmení], je dáno délkou pozůstalostního řízení a nelze to klást k tíži žalované. Lhůta podle § 2284 o. z. pak žalovanou v dání výpovědi podle § 2283 odst. 1 o. z. nijak neomezuje – možnost vyklidit byt ve smyslu § 2284 o. z. je právem, nikoliv povinností pronajímatele. K tomu žalovaná odkázala i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], kdy byla jako včasná posouzena výpověď pronajímatele daná 14 měsíců po úmrtí původní nájemkyně ve lhůtě počítané ode dne, kdy se pronajímatel dozvěděl o výsledku pravomocně skončeného pozůstalostního řízení. Žalovaná je toho názoru, že iniciativu ke zjištění okruhu dědiců vynaložila, když kontrolou databáze InfoSoud zjišťovala stav pozůstalostního řízení, přičemž 7. 6. 2021 zjistila, že toto bylo 3. 3. 2021 pravomocně skončeno (což však ještě ke dni 23. 5. 2021 nebylo v databázi zaznamenáno). Ihned na to proto žalovaná požádala o zaslání usnesení o dědictví notářku [titul] [příjmení], načež se po komunikaci s notářskou kanceláří obrátila s touto žádostí dne 1. 7. 2021 na Obvodní soud pro Prahu 7. Žalovaná tak má za to, že nepostupovala v rozporu s dobrými mravy. Je si vědoma starousedlické vazby, avšak vzhledem k proběhlým privatizacím došlo ke zmenšení jejího bytového fondu pro sociální účely. Komunikace společnosti [společnost] [anonymizováno] nebyla vůči žalobci dobrá, nicméně uvedená společnost neřeší otázku nájemních vztahů.

4. K tvrzení žalobce o tom, že se stal nájemcem bytu již za života [jméno] [příjmení] přechodem práva osobního užívání bytu, pak žalovaná uvedla, že toto je účelové a právně nesprávné. Proces získání užívacího práva byl dvoufázový, kdy ke vzniku užívacího práva bylo třeba v první řadě vydání rozhodnutí místního národního výboru, či právní skutečnosti zakládající přechod tohoto práva, a dále uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu. Žalovaná má za to, že dohodu o odevzdání a převzetí bytu by museli podepsat všichni uživatelé bytu, tj. žalobce a jeho rodiče, avšak na dohodě je pouze jediný podpis, a to [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobce a manžela [jméno] [příjmení], který nejspíše manželku při tomto právním jednání zastupoval, přičemž bylo předem žádáno o vystavení dekretu na byt ve prospěch [jméno] [příjmení], která byla nadále vedena v evidenčních listech jako uživatelka bytu a její manžel a syn (žalobce) pak pouze jako osoby bydlící v bytě, nikoliv jako společní uživatelé bytu. Vůlí [příjmení] po smrti [jméno] [příjmení] tak zjevně bylo, aby se jedinou uživatelkou bytu stala [jméno] [příjmení], která minimálně roku 1997 komunikovala se správními firmami jako jediný nájemce. Sám žalobce pak v komunikaci uváděl, že zadával platbu nájemného„ za maminku” a to, že je nájemcem, začal tvrdit až nyní. Pokud by však bylo dovozeno, že se žalobce stal uživatelem bytu již v roce 1979, má žalovaná za to, že se jeho nájemní právo promlčelo tím, že jej desítky let nevykonával, přičemž minimálně od 28. 4. 1993 měl trvalý pobyt na jiné adrese. Má pak za to, že je na místě, aby žalovaný prokázal, že ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] s ní žil ve společné domácnosti. Má za to, že námitky vznesené proti její námitce promlčení jsou irelevantní, když právo vznést námitku promlčení nemůže být předmětem promlčení, jelikož námitku nebylo možno uplatnit dříve, nežli v tomto řízení, a dále je toho názoru, že skutečnost případného společného nájmu bytu nebrání promlčení nájemního práva jednoho ze společných nájemců.

5. Soud provedl k důkazy listiny navržené účastníky, přičemž potřeba dalšího dokazování najevo nevyšla a účastníci návrhů na doplnění dokazování neměli.

6. Provedeným dokazováním, jakož i ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal soud za svá skutková zjištění, zjistil soud následující skutkový stav.

7. Dne 21. 9. 1945 byl za přítomnosti svědků sepsán protokol na věčnou paměť o ústně sjednané nájemní smlouvě, podle které byl byt přenechán do nájmu [jméno] [příjmení] a jeho manželce [jméno] [příjmení] s počátkem nájmu od 1. 10. 1945 (prokázáno protokolem na věčnou paměť na čl. 76).

8. Dne 1. 10. 1964 byla mezi OPBH v [obec a číslo] a [jméno] [příjmení] sepsána dohoda o odevzdání a převzetí bytu, kdy jako uživatelka bytu byla uvedena [jméno] [příjmení], přičemž v dohodě absentuje označení rozhodnutí o přidělení bytu (prokázáno zápisem o dohodě o odevzdání a převzetí bytu na čl. 75).

9. Dopisem z 23. 1. 1979, doručeným ONV v Praze 7 dne 25. 1. 1979 informoval [titul]. [jméno] [příjmení] o tom, že 10. 1. 1979 zemřela [jméno] [příjmení], která byla uživatelkou bytu s tím, že se podle § 179 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1992, (dále jen„ obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1992) stala uživatelkou bytu její dcera [jméno] [příjmení], která ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] s ní a se svým manželem [titul]. [jméno] [příjmení] a synem, který studuje, žila ve společné domácnosti. Žádal proto o vystavení nového dekretu na byt na jméno [jméno] [příjmení] (prokázáno dopisem na čl. 49).

10. Listinou ze 27. 2. 1979, [značka bytu] [číslo] [rok] [číslo], vzal ONV v [obec a číslo], [obec] bytového hospodářství, na vědomí, že se podle § 179 odst. 1 a § 181 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1992 stali uživateli bytu po [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] se synem [celé jméno žalobce] (prokázáno listinou na čl. 44).

11. Dne 28. 3. 1979 byla sepsána dohoda o odevzdání a převzetí bytu mezi ONV v [obec a číslo] a [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] se synem [celé jméno žalobce], kteří jsou v dohodě označeni jako uživatelé bytu. Dohoda byla podepsána [titul]. [jméno] [příjmení] (prokázáno zápisem o dohodě o odevzdání a převzetí bytu na čl. 45).

12. Jako uživatelka bytu byla nadále ke dní 28. 3. 1979 evidována [jméno] [příjmení]. Žalobce a jeho otec byli evidováni jako osoby v bytě bydlící vedle uživatele bytu (prokázáno evidenčním listem na čl. 50).

13. Žalovaný měl od 28. 4. 1993 evidován trvalý pobyt na adrese [adresa] (prokázáno potvrzením na čl. 53). Žalobce sám však uvedl, že se svou manželkou uzavřel manželství v červenci 1989 a následně společně bydleli ve sdíleném bytě na adrese [adresa]. Neměl však zcela odstěhovány své věci z bytu, o nějž v tomto řízení jde, část týdne v něm přespával a definitivně své věci odstěhoval až v roce 1993.

14. V roce 1997 byla evidována jako nájemce a jediná osoba žijící v bytě [jméno] [příjmení] (prokázáno evidenčním listem na čl. 59), stejně tak letech 2000 (prokázáno rozpisem na čl. 54 p. v., evidenčním listem na čl. 58 p. v.), 2011 (prokázáno rozpisem úhrad na čl. 58) a 2017 (prokázáno evidenčním listem na čl. 56, 57).

15. V mezidobí byla komunikace o záležitostech týkajících se nájmu bytu vedena právě se [jméno] [příjmení] (prokázáno dopisem ve věci finančního vyrovnání na čl. 54, zvýšení nájemného na čl. 55, usnesením o snížení nájemného na čl. 62, dopisem ve věci vrácení nájemného na čl. 62 p. v., žádostí o zaslání slevy na nájemném na čl. 63, dopisy ke zvýšení nájemného na čl. 64 a 65).

16. V roce 2017 komunikoval žalobce se společností [společnost] [anonymizováno] ohledně úhrady nájemného za [jméno] [příjmení] (prokázáno e-maily na čl. 61). 17. [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] (prokázáno úmrtním listem na čl. 8).

18. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce informoval společnost [společnost] [anonymizováno], která vykonává pro žalovanou správcovskou činnost ve vztahu k bytu, e-mailem dne 24. 6. 2020, že [jméno] [příjmení] dne 7. 6. 2020 zemřela a že je jejím dědicem. Tato informace byla zprostředkována přímo žalované. Z e-mailu z daného dne na čl. 9 pak plyne, že v daném e-mailu uvedl, že je dědicem jediným.

19. Dále není mezi účastníky sporu o tom, že dne 19. 2. 2021 žalobce e-mailem informoval společnost [společnost] [anonymizováno], že na něj přešel nájem jakožto na dědice zůstavitelky. Z e-mailu z daného dne na čl. 26 pak plyne, že žádal informaci, jak dále postupovat, aby získal doklad o tom, že je nájemcem bytu a zároveň žádal o potvrzení přijetí e-mailu. Mezi stranami není sporu o tom, že společnost [společnost] [anonymizováno] na e-maily žalobce nereagovala, avšak žalovaná byla s obsahem e-mailu obeznámena.

20. Nabytí dědictví po [jméno] [příjmení] bylo potvrzeno žalobci a [titul] [celé jméno žalobce] coby jejím závětním dědicům pravomocně ke dni 3. 3. 2021 (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7, vydaným [titul] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], coby soudní komisařkou dne 2. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], na čl. 32).

21. O tom, že dědici [jméno] [příjmení] jsou žalobce a [titul] [celé jméno žalobce] se žalovaná dozvěděla dne 1. 7. 2021 poté, co jí bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], zasláno Obvodním soudem pro Prahu 7 (prokázáno přípisem jmenovaného soudu na čl. 35 s doručenkou na čl. 30).

22. O zaslání tohoto usnesení žádala žalovaná pověřenou notářku [titul] [jméno] [příjmení] dne 7. 6. 2021 (prokázáno přípisem na čl, 38 s doručenkou na čl. 31).

23. Dopisem ze dne 7. 7. 2021 žalovaná vypověděla žalobci nájem bytu odkazem na § 2283 odst. 1 o. z. a poučila žalobce o právu vznést proti výpovědi námitky podle § 2286 o. z. a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem podle § 2290 o. z. ve lhůtě dvou měsíců od doručení výpovědi. Zároveň žalovaná v dopisu uvedla, že je žalovaný povinen byt vyklidit do pěti dnů po skončení výpovědní doby a protokolárně jej předat prostřednictvím 7U s.r.o. (prokázáno výpovědí na čl. 18). Žalovaný sám uvedl, že výpověď mu byla doručena dne 14. 7. 2021.

24. Z týchž důvodů byla dána výpověď z nájmu bytu též druhému z dědiců [jméno] [příjmení] [titul] [celé jméno žalobce] (prokázáno výpovědí na čl. 36 s dodejkou na čl. 37).

25. Z provedeného dokazování a tvrzení mezi účastníky nesporných, jež vzal soud za svá skutková zjištění, plyne skutkový závěr, že byt, o nějž v tomto řízení jde, užívala rodina žalobce nejméně od roku 1945, kdy jej užívali jeho prarodiče. V roce 1964 byla sepsána dohoda, podle které byl byt odevzdán do užívání [jméno] [příjmení], babičce žalobce, avšak sepsání této dohody nepředcházelo vydání rozhodnutí. [jméno] [příjmení] v roce 1979 zemřela, přičemž v ke dni jejího úmrtí spolu s ní užívali byt rodiče žalobce a žalobce sám. To vzal ONV v [obec a číslo] na vědomí. Žalobce se z bytu zcela odstěhoval v roce 1993, přičemž již po sňatku se svou manželkou v roce 1989 spolu s ní užíval sdílený byt v [ulice] [anonymizováno] v [obec a číslo]. Definitivně odstěhoval své věci z bytu v roce 1993 a od té doby v bytě nebydlel, bydlela v něm pouze jeho matka [jméno] [příjmení], za níž po určitou dobu před jejím úmrtím hradil nájem bytu. Ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] 7. 6. 2020 nebylo nikoho, kdo by s ní žil ve společné domácnosti. Žalobce dne 24. 6. 2020 informoval o úmrtí své matky žalovanou, a že je jejím jediným dědicem. Dne 19. 2. 2021 pak informoval žalovanou, že na něj přešel nájem bytu jakožto na dědice a chtěl získat doklad o tom, že je nájemcem. Na to nebylo žalovanou reagováno. Dne 1. 7. 2021 se žalovaná dozvěděla o okruhu dědiců [jméno] [příjmení] a dne 7. 7. 2021 přistoupila k podání výpovědi z nájmu žalobci, kdy tato mu byla doručena dne 14. 7. 2021. Z téhož důvodu pak dala výpověď též druhému dědici [jméno] [příjmení] [titul] [celé jméno žalobce].

26. Soud věc právně posoudil podle ustanovení o. z. a obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991.

27. Podle § 3074 odst. 1 o. z. se nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

28. Podle § 2282 o. z. nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí.

29. Podle § 2283 odst. 1 o. z. pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost.

30. Podle § 154 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 rozhodnutím o přidělení bytu vydaným místním národním výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospodaření s byty, anebo jinými skutečnostmi stanovenými tímto zákonem vznikne občanovi právo, aby s ním organizace uzavřela dohodu o odevzdání a převzetí bytu.

31. Podle § 155 ve znění účinném do 31. 12. 1991 právo užívat byt vznikne dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem (odst. 1). O dohodě o odevzdání a převzetí bytu se sepíše zápis, který podepíše ten, kdo jednal za organizaci, a občan, který s organizací dohodu uzavřel. V zápisu musí být zejména uvedeny rozhodnutí o přidělení bytu, předmět a rozsah práva užívat byt včetně jeho příslušenství, určena výše úhrady za užívání a za služby, popřípadě uveden způsob určení úhrady, a popsán stav bytu. Organizace je povinna vydat občanovi opis zápisu (odst. 2).

32. Podle § 179 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 jestliže uživatel zemře a nejde-li o byt ve společném užívání manželů, stávají se uživateli jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Uživateli se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého uživatele nebo na něho byli odkázáni výživou, jestliže s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu jednoho roku před jeho smrtí a nemají vlastní byt.

33. Platnost výpovědi z nájmu bytu soud posuzoval podle o. z., k když vznikl ta účinnosti obč. zák., a to s poukazem na přechodné ustanovení dle § 3074 odst. 1 o. z.

34. Návrh na přezkoumání platnosti výpovědi z nájmu bytu byl podán včas ve lhůtě podle § 2290 o. z.

35. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce vznesenou v rámci změny žaloby, a sice že mu od roku 1979 v důsledku smrti jeho babičky náleželo k bytu právo jeho osobního užívání ve smyslu § 152 a násl. obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, které na něj přešlo podle § 179 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991. Takové právo pak od 1. 1. 1992 v souvislosti s novelizací obč. zák. provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. transformovalo v nájem (§ 871 odst. 1).

36. Ohledně této námitky žalobce dospěl soud k závěru, že jí na základě skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním nelze přisvědčit.

37. Žalobce byl ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzván, aby uvedl a doložil, na základě jakého titulu užívala ke dni své smrti předmětný byt jeho babička [jméno] [příjmení], neboť podmínkou pro to, aby na žalobce mohlo právo osobního užívání bytu ve smyslu § 179 obč. zák ve znění účinném do 31. 12. 1991 přejít, je mj. to, aby nositelem tohoto práva byl i jeho právní předchůdce (k tomu srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky, z 10. 6. 1982, sp. [spisová značka], zveřejněné pod sbírkovým číslem [spisová značka] civ.), tj. jeho babička [jméno] [příjmení].

38. Ze zápisu na čl. 75 sice plyne, že dne 1. 10. 1964 byla mezi [jméno] [příjmení] a OPBH v [obec a číslo] uzavřena ve smyslu § 155 obč. zák ve znění účinném do 31. 12. 1991 dohoda o odevzdání a převzetí předmětného bytu, avšak navrženými důkazy nebylo prokázáno, že by bylo též vydáno rozhodnutí o přidělení bytu ve smyslu § 154 odst. 1 obč. zák ve znění účinném do 31. 12. 1991 – ostatně v záhlaví dohody není ani rozhodnutí označeno a pole pro něj jsou prázdná. Takové rozhodnutí předcházející dohodě je pak pro platnost dohody podle § 155 obč. zák ve znění účinném do 31. 12. 1991 condictio sine qua non a dohoda uzavřená bez tohoto rozhodnutí je absolutně neplatná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. [spisová značka], ze dne 9. 8. 1999, sp. zn. [spisová značka], ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. [spisová značka], či jeho usnesení ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 20. 7. 2004, sp.zn. [spisová značka]). Vzhledem k absenci předcházejícího rozhodnutí podle § 154 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 coby podmínky vzniku práva osobního užívání bytu ve prospěch [jméno] [příjmení] nelze uzavřít, že by [jméno] [příjmení] vzniklo platně právo osobního užívání předmětného bytu, tudíž toto nemohlo podle § 179 obč. zák ve znění účinném do 31. 12. 1991 platně přejít právní skutečností v podobě jejího úmrtí na žalobce jakožto jejího spolužijícího vnuka.

39. I kdyby však v řízení bylo prokázáno, že se žalobce stal úmrtím [jméno] [příjmení] uživatelem předmětného bytu podle § 179 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, má soud za to, že ke dni 1. 1. 1992 nebyly splněny podmínky pro to, aby jeho právo osobního užívání transformovalo v nájem v souladu s § 871 odst. 1 zákona č. 509/1991 Sb., neboť se z vyjádření samotného žalobce podává, že předmětný byt opustil již před tímto datem, když – jak uvedl při jednání dne 17. 12. 2021 – žil se svou manželkou, s níž uzavřel sňatek v červenci 1989, mimo předmětný byt ve sdíleném bytě na adrese [adresa]. Žalobce sice dle svého tvrzení měl v bytě ještě část svých věcí, také v něm část týdne přespával a nebyl z něj zcela vystěhován, avšak z tvrzení žalobce a jím popsaného vývoje bytové situace, kdy se z bytu v [ulice] [anonymizováno] následně s manželkou odstěhoval do bytu na adrese [adresa], kde měl dle potvrzení provedeného k důkazu od 28. 4. 1993 evidován trvalý pobyt, lze usuzovat, že již neměl v bytě, o nějž v tomto řízení jde, úmysl se zdržovat jako ve svém bydlišti. Soud proto má za to, že jeho právo osobního užívání bytu by v takovém případě zaniklo podle § 181 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 opuštěním bytu před 1. 1. 1992, a proto by nemohlo transformovat v nájem, přičemž podmínkou transformace v nájem byla právě existence práva osobního užívání k rozhodnému dni (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. [spisová značka]).

40. S přihlédnutím ke shora popsaným závěrům se soud již dále věcně nezabýval námitkou promlčení nájemního práva žalobce vznesenou žalovanou.

41. Za dané situace je potřeba hledět na žalobce jako na nájemce, na kterého nájem přešel podle § 2282 o. z. až v důsledku úmrtí jeho matky [jméno] [příjmení] coby nájemkyně bytu, neboť po její smrti nebyly splněny podmínky pro přechod práva nájmu bytu na členy nájemcovy domácnosti ve smyslu § 2279 o. z., jelikož ke dni jejího úmrtí nebylo osoby, na kterou by nájem mohl přejít podle daného ustanovení, o čemž mezi stranami není sporu. Proto přešel nájem podle § 2282 o. z. na dědice zůstavitelky. Tím však není pouze žalobce, ale vedle něj též vnuk zůstavitelky [titul] [celé jméno žalobce], [datum narození], jak se podává z usnesení o dědictví.

42. Z hlediska formálních náležitostí soud dospěl k závěru, že žalobci daná výpověď z nájmu splňuje všechny náležitosti dle § 2286 o. z.

43. K platnosti výpovědi z hlediska naplnění předpokladů stanovených § 2283 odst. 1. o. z. pak soud uvádí, že v řízení nebylo před výzvu danou žalobci podle § 118a odst. 1., 3 o. s. ř. prokázáno, že by se žalovaná dozvěděla o okruhu dědiců zůstavitelky či o tom, kdo spravuje pozůstalost, dříve než 1. 7. 2021, kdy jí bylo stran Obvodního soudu pro Prahu 7 doručeno usnesení o dědictví. Dřívějšími zprávami ji sice žalobce informoval o tom, že je dědicem, avšak nebylo prokázáno, že by ji informoval o celém okruhu dědiců – který je postaven najisto až okamžikem právní moci usnesení o dědictví – a sice o tom, že vedle něj je dědicem též [titul] [celé jméno žalobce], [datum narození], nebo o tom, kdo je – do pravomocného skončení pozůstalostního řízení – správcem pozůstalosti ve smyslu § 1677 o. z., neboť do doby pravomocného skončení pozůstalostního řízení je právě správce pozůstalosti osobou, vůči níž může pronajímatel vypovědět nájem podle § 2283 odst. 1 o. z. [příjmení] vědomost o okruhu dědiců zůstavitelky tak žalobkyně nabyla právě až na základě zaslaného usnesení, přičemž v návaznosti na něj byla žalovanou oběma dědicům [jméno] [příjmení] dána v rámci tří měsíční lhůty počítané od 1. 7. 2021 výpověď z nájmu ve smyslu § 2283 odst. 1 o. z. Žalované nelze klást k tíži to, že sama dříve nečinila kroky ke zjištění okruhu dědiců či toho, kdo je správce pozůstalosti v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], k čemuž lze odkázat na žalobkyní zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], kdy byla výpověď z nájmu dána též ve lhůtě počítané od okamžiku, kdy byl pronajímatel vyrozuměn o výsledku pravomocně skončeného pozůstalostního řízení, a sice 14 měsíců od úmrtí nájemce. Tím je vypořádána i úvaha žalobce, že byť pro výpověď podle § 2283 odst. 1. o. z. není stanovena žádná objektivní lhůta, je tuto nutno vyvozovat z § 2284 o. z. upravující právo pronajímatele vyklidit byt, není-li nájemcův dědic znám ani do šesti měsíců ode dne nájemcovy smrti, čímž nájem zaniká. Takovýto výklad nelze dle názoru soudu přijmout, neboť v § 2284 o. z. je zakotveno právo nájemce, kterého může či nemusí využít, kdy jeho případné nevyužití se nijak neprojevuje na možnosti dát výpověď podle § 2283 odst. 1 o. z. – k tomu je třeba poznamenat, že je notorietou, že velká část pozůstalostních řízení trvá déle, nežli šest měsíců, tudíž by při přijetí výkladu zastávaného žalobcem situace, kdy pronajímatel může dát platně výpověď podle § 2283 odst. 1 o. z. po skončení pozůstalostního řízení, nastávala v praxi pouze výjimečně.

44. Dle názoru soudu pak nelze usuzovat ani na neplatnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z. Je sice skutečností, že výpověď byla dána po více než roce od úmrtí [jméno] [příjmení], ale z toho nelze usuzovat na nemravné jednání ze strany žalované, která nedisponovala údaji nezbytnými pro to, aby nájem mohla vypovědět, přičemž tyto údaje získala až na základě vlastní iniciativy, když ji žalobce nesdělil údaje úplné. K tomu soudu opět poukazuje na již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]. To, že žalobce, že žalobce nevyhověl požadavkům podle § 2283 odst. 1 o. z., a sice že žalovanou neinformoval o všech skutečnostech rozhodných pro to, aby započal běh plynutí lhůty k podání výpovědi dříve, ať již o tom, kdo spravuje pozůstalost, nebo o celém okruhu dědiců, a to, že vycházel z mylné premisy, že učinil vše potřebné a nájem mu tak již nemůže být vypovězen, je nutno klást k jeho tíži, nikoliv k tíži žalované, která jej v jeho přesvědčení, že v nájmu bude pokračováno, nijak neutvrzovala. V souladu se zásadou„ práva bdělým“ („ vigilantibus iura“) měl žalobce usilovat o to, aby měl stran žalované dáno najisto, že mu bude nájem zachován, tím spíše za situace, kdy dle tvrzení jeho samého nebylo na jeho informativní e-maily stran žalované reagováno. Ve vztahu k posouzení platnosti výpovědi z hlediska souladu s dobrými mravy pak soud ještě poznamenává, že žalobce byt k uspokojování svých bytových potřeb již zjevně dle svých vyjádření v řízení neužívá, tudíž skončením nájemního vztahu není ohroženo uspokojování jeho bytové potřeby. K tomu, že žalobce případně přenechal byt k užívání třetím osobám, byť z okruhu jeho rodiny, pak nelze přihlížet – naopak by bylo možno zvažovat, zda přenechání bytu nájemcem, který v bytě trvale nebydlí, k užívání třetí osobě (byť bezplatně) bez souhlasu pronajímatele není porušením nájmu. Soud plně rozumí tomu, že žalobce má s přihlédnutím k rodinné vazbě na daný byt bez pochybností silný citový vztah, přestože v něm již nadále nebydlí. Ani tato citová vazba však nemůže odůvodnit závěr o neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy, neboť nelze činit nájmy nevypověditelnými toliko na základě silné starousedlické vazby. Nelze pak odhlédnout ani od toho, že byt je ve vlastnictví Městské části Praha 7, která užívá svůj bytový fond primárně k uspokojování bytových potřeb osob, u nichž je to nezbytné s ohledem na jejich nepříznivou sociální situaci.

45. S ohledem na shora popsané soud žalobu zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které jí coby účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 800 Kč představující 300 Kč (§ 2 odst. 3 cit. vyhlášky) za každý z šesti úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a), b) c) cit. vyhlášky (dvě vyjádření ve věci samé, jednou příprava na jednání soudu, třikrát účast na jednání soudu).