18 C 39/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o náhradu škody ve výši Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalované se na žalované domáhala zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že na základě krizových opatření, konkrétně usnesení , Anonymizováno, České republiky z roku 2021 č. , hodnota, , 298 a 315, byl v určitých specifikovaných časech omezen, resp. v určitých dnech zcela zakázán maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách, přičemž v důsledku přijetí těchto krizových opatření poklesl v období od , datum, do , datum, její zisk o částku , částka, , a dále jí vznikly v důsledku přijatých opatření náklady spojené s právním zastoupením z důvodu často se měnících pravidel a v souvislosti s vypracováním žádosti o poskytnutí náhrady škody. K modelaci výše ušlého zisku vyšla dat pokladního a evidenčního systému , Anonymizováno, , a to srovnáním evidovaných tržeb v období od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, s tím, že došlo ke ztrátě zisku 38,334 %. Žalobkyně Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobkyně požádala žalovanou o náhradu škody, ta to však odmítla. Žalobkyně zdůraznila, že stát podle § 36 zák. č. 240/2000 Sb., krizový zákon, (dále jen „krizový zákon“) objektivně odpovídá za škodu vzniklou v důsledku přijatých krizových opatření, a to bez ohledu na to, zda jejich přijetí bylo správné či dokonce nezbytné.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Na svou obranu uvedla, že od března 2020 se na evropském kontinentě aktivně šířil nový typ koronaviru (dále jen covid-19). , Anonymizováno, České republiky proto dne , datum, vyhlásila nouzový stav, který byl následně prodlužován. V návaznosti na to přijala řadu krizových opatření k ochraně života a zdraví všech osob na území České republiky. Přijatými opatřeními byla omezena podstatná část podnikatelského a společenského života v České republice. Zdůraznila, že stát neodpovídá za škodu způsobenou prvním předpisem a poukázala na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Zdůraznila, že účelem ustanovení § 36 krizového zákona je nahradit škodu výhradně v důsledku těch opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétní osobě tzv. princip zvláštní oběti. Dodala, že při abstraktním - obecném vymezení adresátů by princip zvláštní oběti ztratil smysl koncept náhrady škody a byl by racionálně i ekonomicky neudržitelný. V této souvislosti poukázala na řadu judikátů vyšších soudů. Dále zdůraznila, že nahraditelná je pouze škoda vzniklá při provádění krizového opatření, přičemž současně musí jít o škodu věcnou. Přičemž pojem věcná škoda je třeba vykládat v souvislosti s tím, jak je tento pojem upraven v zákoně o pojištění odpovědnosti, který byl přijímán ve stejném roce a sdílí stejnou terminologii. Závěrem uvedla, že nárok žalobkyně nebyl založen individuálním krizovým opatřením, ke škodě nedošlo při činnosti orgánů provádějících krizové opatření a není dána ani příčinná souvislost mezi nimi. Poukázala rovněž na rozhodnutí s precedenčním významem ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, .

3. Mezi účastníky není po skutkové stránce sporu o tom, že krizovými opatřeními vydanými státem v období od 1. 3. do , datum, (usnesení , Anonymizováno, České republiky č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ) byl v době od 21:00 do 4:59 hod. a ve státní svátky a ostatní svátky po celý den byl zcela zakázán maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách. Mezi stranami též není sporu o tom, že žalobní nárok byl před podáním žaloby uplatněn u žalované dne , datum, , přičemž přípisem ze dne , datum, žalovaná odmítla poskytnout žalobkyni náhradu škody.

4. Soud zamítl návrh na provedení důkazu článkem na webových stránkách www., Anonymizováno, -, Anonymizováno, .cz, přehledy zisků z let 2019 - 2021, fakturou z , datum, a znaleckým posudkem z odvětví ekonomika, ceny a odhady, a to pro nadbytečnost navržených důkazů, neboť ty byly navrženy k prokázání škody, která měla vzniknout žalobkyni, avšak dle níže rozvedeného právního názoru soudu ve věci není dán právní základ po nárok žalobkyně na náhradu škody.

5. Po stránce právní soud věc posoudil v režimu krizového zákona.

6. Podle § 36 odst. 1 krizového zákona platí, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám. Podle § 36 odst. 4 pak náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.

7. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že se nelze přiklonit k důvodnosti žalobního nároku žalobkyně, a to z důvodu, že zde pro jeho přiznání není dán právní základ.

8. Odpovědnost státu za škodu vzniklou v souvislosti s přijatými krizovými opatřeními (příp. cvičeními) je upravena v § 36 krizového zákona. Jedná se o odpovědnost objektivní s možností liberace v případě, že si poškozený škodu způsobil sám (§ 36 odst. 1 věta druhá krizového zákona). Podmínky odpovědnost státu podle tohoto ustanovení představuje (1) přijetí krizového opatření za vyhlášeného nouzového stavu, (2) činnost orgánu provádějícího krizové opatření proti individuálně určenému subjektu, (3) vznik nahraditelné škody, (4) příčinná souvislost mezi zmíněnou činností orgánu a vznikem škody, (5) absence liberačního důvodu a (6) řádné uplatnění nároku v prekluzívní lhůtě.

9. Podmínky (1) a (5) jsou v tomto případě splněny, neboť za vyhlášeného nouzového stavu byla vládou přijata výše uvedená krizová opatření a nebylo ani tvrzeno, že by si škodu způsobila žalobkyně sama.

10. Podmínky (2) a (3) však již naplněny nejsou. Žalobkyně tvrdí, že jí škoda byla způsobena již přijetím výše uvedených krizových opatření, která nařizovala zákaz prodeje. Výslovně uvedla, že žádné individuální rozhodnutí ukládající jí poskytnout věcný prostředek v souvislosti s činností krizových orgánů vydáno nebylo a nevznikla jí ani újma na zdraví. Je proto třeba zdůraznit, že krizová opatření uvedená v odstavci 3. mají povahu obecně závazného právního aktu (právního předpisu), jsou pramenem obecné právní regulace, dopadající na neurčitý a individuálně neurčený okruh osob, jimž stanoví právní povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Není rozhodné, že pro určité subjekty existovaly v opatřeních výjimky. Lze proto přitakat názoru žalované, že stát v obecné rovině nenese právní odpovědnost za normotvorbu, za obsah právních předpisů, za újmu vzniklou osobám tím, že plní právní povinnosti založené právním předpisem; taková odpovědnost státu není zakotvena žádným právním předpisem a nebyla dosud dovozena ani soudní judikaturou (nejvyšších soudů či soudu Ústavního).

11. Stát zde odpovídá pouze za škodu způsobenou jeho činností při prováděním konkrétních krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Žádné krizové opatření nebylo směřováno individuálně vůči žalobkyni (nebyla vyzvána k poskytnutí věci, pomoci a nevznikla jí ani škoda na zdraví) jakožto konkrétní určité „oběti“, jež by byla učiněna v zájmu všech, pročež by vznikl důvod k náhradě škody (náhrady této oběti).

12. Jak již zdejší soud uvedl v rámci rozsudku ve věci sp. zn. , spisová značka, , kde bylo rozhodnuto o jiném žalobním nároku téže žalobkyně, přičemž od tam vyjádřeného právního názoru nemá důvod se odchylovat, soud se ztotožnil s výkladem § 36 odst. 1 krizového zákona dle ratia legis, jak jej předestřela žalovaná ve svém vyjádření, že smyslem zákona je v tomto případě odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti složek státu provádějících krizová opatření, při uloženém poskytnutí věcných prostředků nebo při cvičeních realizovaných dle krizového zákona. Tento závěr podporuje právě důvodová zpráva k zákonu, z níž plyne, že § 36 odst. 1 krizového zákona „vychází ze skutečnosti, že nositelem odpovědnosti za škodu je stát, jehož orgány převážně realizují krizové řízení a krizová opatření. V tomto ustanovení je upraveno řešení náhrady škody, která může vzniknout při výkonu uvedených činností, přičemž nemusí jít vždy o souvislost s řešením některé konkrétní krizové situace, protože ke škodě může dojít např. i při cvičeních složek integrovaného záchranného systému prováděných podle zákona.“ Takto pojatá odpovědnost vychází z principu „zvláštní oběti“, kdy je třeba rozlišovat mezi individuálním opatřením coby zásahem do individuálních práv a majetkové sféry jednotlivce ve prospěch celku při řešení krizové situace, jež zasluhuje odškodnění a plošným omezením určitých práv a svobod neurčitému okruhu osob přijatým obecně závazným právním předpisem při řešení krizového stavu. V tomto směru je třeba poukázat i na předpoklad racionálního zákonodárce (viz např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), neboť ad absurdum měl-li by zákonodárce v úmyslu odškodnit plošně veškerou škodu vzniklou již v důsledku přijatých krizových opatření povahy obecně závazného právního předpisu, vedlo k následkům popsaných ve vyjádření žalované, tedy k destabilizaci veřejných rozpočtů ohrožení základních funkcí státu (financování zdravotnictví, bezpečnosti či sociálních. Ve svém důsledku by takto pojatá odpovědnost státu vedla k odrazení státu od přijetí efektivních krizových opatření.

13. S ohledem na shora uvedené lze také uzavřít, že v řízení nebyl ani tvrzen vznik žádné škody, nahraditelné podle ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona. Neboť předmětem náhrady není veškerá škoda, ale pouze škoda věcná, čímž je třeba rozumět škodu spočívající ve zničení, ztrátě či poškození věci, ať už movité či nemovité (§ 36 odst. 2 krizového zákona), dále škoda spočívající v omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci náleží právnické nebo fyzické (§ 35 krizového zákona), případně újma na zdraví (§ 36 odst. 3 krizového zákona). Při výkladu pojmu věcná škoda je třeba se přidržet kromě gramatického výkladu textu zákona také výkladu historického, když ve stejném roce, jako v případě krizového zákona, byl poslanecké sněmovně předložen také zákon č. 239/2020 Sb. o integrovaném záchranném systému, (dále jen ZIZS) a zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. V posledně uvedeném předpise (ve znění účinném do , datum, ) byl pojem věcná škoda definován v § 6 odst. 2 písm. b) jako škoda vzniklá poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škoda vznikla odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

14. Je třeba také dodat, že žalobkyně se mýlí, argumentovala-li nutností analogicky aplikovat obecnou úpravu o náhradě škody obsaženou v občanském zákoníku. Z citovaného ustanovení § 36 krizového zákona je totiž zřejmý úmysl zákonodárce upravit odpovědnost státu za škodu podle krizového zákona odchylně a tento předpis tak má ve vztahu k občanskému zákoníku povahu lex specialis.

15. Pro úplnost lze dodat, že soud neshledal důvod k přímé aplikaci norem práva ústavního – zejména příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod upravujících právo na ochranu majetku či svobody podnikání, neboť soud tuto věc nepovažuje za případ, kdy by nedokonalá zákonná úprava znemožňovala žalobkyni přístup k soudu, vyprázdnila její právo na soudní ochranu a představovala odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae).

16. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na který odkazovala žalobkyně, naopak plyne správnost výše uvedených závěrů, kdy v judikované věci došlo k provedení krizového opatření a na základě příkazu primátora rozhodla povodňová komise o odstranění konkrétních podmáčených staveb (mimo jiné i stavby ve vlastnictví tam uvedeného žalobce). Nejvyšší soud v předmětné věci aproboval i závěr, že krizový zákon představuje speciální úpravu, jak vůči úpravě obecné, tak vůči zákonu č. 82/1998 Sb.

17. Vzhledem k tomu, že odpovědnost žalované má soud za vyloučenou již na základě shora uvedeného, nezabýval se z důvodu procesní ekonomie naplněním ostatních podmínek, ani konkrétní výší ušlého zisku. K tomu je třeba dodat, že žalobkyni by v tomto směru tížilo břemeno tvrzení nejen ohledně výše ušlého zisku ve vztahu k jednotlivým krizovým opatřením, ohledně příčinné souvislosti, ale také ohledně toho, kdy se o škodě ve vztahu k jednotlivým krizovým opatřením dozvěděla, neboť by bylo třeba posoudit, zda svůj nárok uplatnila v prekluzivní lhůtě (§ 36 odst. 5 KrZ).

18. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu, kterou tvoří paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (sepis vyjádření a účast u jednání) po , částka, , celkem tedy , částka, .