18 C 57/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph. D. sídlem adresa o zaplacení 23 491 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 491 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 491 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 575 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 23 491 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2021 do zaplacení, a to s odůvodněním, že žalovaný dne 30. 12. 2018 ve 20:05 hodin v [obec a číslo], [ulice a číslo], na jižní straně budovy železniční stanice [obec] hlavní nádraží, u stanoviště vozidel [příjmení], za přítomnosti nejméně čtyř osob napadl poškozeného [celé jméno svědka], [datum narození], (dále také jako„ poškozený“ či„ svědek [celé jméno svědka]“) nejprve úderem levou rukou sevřenou v pěst do hlavy a následně několika údery pěstmi, sunul ho před sebou až ho narazil na zaparkované bílé vozidlo, následně jej kopl do varlat, uhodil ho pěstí do hlavy a srazil ho na zem, kde ho kopal do hlavy, čímž mu způsobil krevní výron víčka pravého oka, krevní výron do spojivky pravého oka, lehké pohmoždění pravého oka, krevní podlitinu a kožní oděrku v pravém obočí, kožní oděrky na horním a dolním rtu vpravo, pohmoždění hlavy, krevní podlitinu v krajině pravého ucha, otřes vnitřního ucha vpravo, tinnitus v pravém uchu, kožní oděrky krku vpravo a podvrtnutí krční páteře, což si vyžádalo pracovní neschopnost poškozeného v období od 31. 12. 2018 do 15. 4. 2019. Za toto jednání byl žalovaný pravomocně odsouzen v trestním řízení. V souvislosti se zraněními způsobenými žalovaným poškozenému vynaložila žalobkyně na náklady jeho léčení částku 23 491 Kč, jíž nyní žádá s odkazem na § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, (dále jen„ ZVZP“) nahradit po žalovaném. Má za to, že již v trestním řízení proti žalovanému bylo spolehlivě prokázáno, že ve věci není dáno spoluzavinění poškozeného, který útok nevyprovokoval, ani nedal první ránu, přičemž i v případě, že by ve věci bylo dáno spoluzavinění [celé jméno svědka] (dále také jako„ p. [celé jméno svědka]“ či„ svědek [celé jméno svědka]“), tak by se mezi ním a žalovaným jednalo o solidární odpovědnost, nikoliv odpovědnost dílčí, přičemž působení p. [celé jméno svědka] nebylo natolik intenzivní, aby jím mohla být způsobena popsaná újma na zdraví poškozeného. [příjmení] žalovaného, že jednal k obraně p. [celé jméno svědka], byla též vyvrácena již v trestním řízení. Pokud jde o vynaložené náklady na péči o zdraví poškozeného, byla tyto žalobkyně povinna uhradit, k čemuž poukázala na § 13 odst. 1 a § 17 odst. 4 ZVZP. K námitkám žalovaného ohledně diagnostických výkonů pak uvedla, že tyto je na místě provést i pro účely vyloučení dalších zranění.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, k čemuž uvedl, že žalovaný žádnou škodu ani v uvedeném rozsahu poškozenému nezpůsobil. Poškozený spolupůsobil při vzniku škody. Žalovaný nesporuje zranění, která jsou uvedena v trestním rozsudku, ale pokud byla ošetřena v rámci nároku žalobkyně i další zranění, je otázkou, kdo dal první ránu a zda je ve vztahu k tomu dáno případné spoluzavinění p. [celé jméno svědka]. Již v trestním řízení bylo konstatováno, že jednání bylo vyprovokováno ze strany poškozeného a je třeba se zabývá též skutečností, do jaké míry jedná v rozporu s dobrými mravy sám poškozený, což by mělo mít vliv i na nárok žalobkyně. Z žalobkyní předloženého vyúčtování pak neplyne, že by byly v něm uvedené náklady skutečně vynaloženy. Dále má žalovaný za to, že je vysoce sporné např. způsobením zhmoždění hrudníku, pro kterou neexistovaly žádné objektivní příznaky a při rentgenovém vyšetření 30. 12. 2018 nebyly prokázány žádné změny. Stejně tak je spornou i otázka způsobení otřesu mozku, kdy CT ze dne 30. 12. 2018 neprokázalo žádné ložiskové či difuzní změny. Dále uvedl, že poškozený se v minulosti několikrát pokusil o sebevraždu a psychiatricky se léčil.

3. Z kamerového záznamu označeného jako„ [číslo].“ soud zjistil, že tento zabírá dne 30. 12. 2018 ve 20:00:41 silnici u stanoviště taxi v jižní části železniční stanice [obec] – hl. nádraží. V kamerovém záznamu je patrný poškozený, který vystoupí ze svého vozidla, přičemž v pravé ruce drží u ucha mobilní telefon a levou rukou ukazuje někomu mimo obraz na vozidlo, kde nechal otevřené dveře u řidiče. V čase 20:00:55 se vrací ke svému autu, u nějž otevírá zadní dveře a následně je zase zavírá. V čase 20:00:59 přichází k poškozenému svědek [celé jméno svědka], který ukazuje rukou poškozenému prostor pozemní komunikace ve směru jízdy, poškozený pak ukazuje rukou na pozemní komunikaci v opačném směru jízdy. Svědek [celé jméno svědka] a poškozený opakovaně ukazují na daný prostor a v čase 20:01:12 svědek [celé jméno svědka] rozhodí ruce do stran a přiblíží se k poškozenému, který zaujímá obranný postoj, kdy oba muži jsou od sebe vzdáleni pár centimetrů. V čase 20:01:15 udeří svědek [celé jméno svědka] oběma rukama poškozeného do horní částí těla, kdy poškozený ustupuje několik kroků zpět. V čase 20:01:17 poškozený napřahuje pravou rukou proti svědku [celé jméno svědka], který ustupuje dozadu, před sebou má natažené obě ruce. V čase 20:01:21 přichází k poškozenému žalovaný, který poškozeného uhodí levou rukou do oblasti hlavy. Poté poškozený žalovaného kopne pravou nohou do spodní části těla. V čase 20:01:26 se svědek [celé jméno svědka] pokouší kopnout pravou nohou poškozeného, který se kopu vyhýbá a snaží se oběma rukama svědka [celé jméno svědka] odtlačit v blízkosti svého těla, načež svědek [celé jméno svědka] poškozeného odhazuje. Poté dochází k několika úderům mezi poškozeným a žalovaným, místo je zakryto sloupem. V čase 20:01:32 padá žalovaný na zem, následně stává a rozbíhá se proti poškozenému, který promáchne pravou rukou kolem hlavy žalovaného, který následně zasype poškozeného několika údery pěstmi, sune jej před sebou a naráží na služební vozidlo policie. V čase 20:01:38 poškozený a žalovaný spadnou za civilní vůz mimo kamerový záznam, což zpovzdálí sleduje svědek [celé jméno svědka]. Zde zjevně podle pohybů jeho těla pokračuje žalovaný v úderech a zjevně i kopech do poškozeného [příjmení] čase 20:01:45 se žalovaný zpoza vozu zvedá a odchází od poškozeného, který se po chvíli zvedá též a jde směrem k žalovanému a sbírá u svého vozidla nějaký předmět ze země a zavírá dveře u svého vozidla.

4. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – poškozeného – soud zjistil, že ten rozhodného dne zaparkoval u vchodu [anonymizováno] nádraží, jak je zachyceno na kamerovém záznamu, za účelem nákupu v obchodě [příjmení], kam se odebrala jeho přítelkyně, zatímco on čekal u vozu a telefonoval s ní. Posléze přijel na místo svědek [celé jméno svědka] a začal na něj troubit a chtěl po něm, aby si přeparkoval, byť poškozený [celé jméno svědka] ukazoval, že před ním je volné místo. Poškozený přiznal, že během verbální komunikace [celé jméno svědka] tykal, nicméně projev fyzické agrese byl dán jako první ze strany [celé jméno svědka], který jej též jako první strčil. Na to do konfliktu náhle vstoupil fyzickou agresí bez dalšího žalovaný, což koresponduje se zjištěními z kamerového záznamu, jak se podávají shora, a to včetně průběhu celého konfliktu, tudíž o věrohodnosti výpovědi poškozeného nemá soud pochyb. Poškozený byl psychiatricky léčen, a to již v době před incidentem a psychiatrickou pomoc musel vyhledat i po incidentu, kdy se jeho stav zhoršil a byla mu nasazena medikace, nicméně soud je toho názoru, že tato skutečnost je pro předmět projednávané věci irelevantní.

5. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že rozhodného dne vyzval poškozeného, aby odjel z místa, kde stál, neboť toto bylo vyhrazeno pro vozidla taxi. Jinak shledal soud výpověď tohoto svědka zcela nevěrohodnou, neboť svědek zprvu uváděl, že sám žádné napadení neviděl, načež začal k věci v hrubých rysech vypovídat o průběhu děje, nicméně tato výpověď se rozchází s kamerovým záznamem, když dle svědka [celé jméno svědka] měl žalovaný před prvotní inzultací poškozeného s poškozeným hovořit, což odporuje ostatním důkazům. V rozporu s kamerovým záznamem je pak vyjádření svědka, že„ dotyčný (míněno poškozený) na pana [celé jméno žalovaného] šel“, ač je na záznamu zachyceno, že napřed dochází k fyzickému kontaktu mezi poškozeným a [celé jméno svědka] (iniciovanému [celé jméno svědka]) a posléze do této potyčky rovnou násilně vstupuje žalovaný útokem proti poškozenému.

6. Žalovaný byl dne 6. 10. 2020 za jednání zachycené na kamerovém záznamu pravomocně odsouzen, když trestní soud dospěl k závěru, že žalovaný dne 30. 12. 2018 ve 20:05 hodin v [obec a číslo], [ulice a číslo], na jižní straně budovy železniční stanice [obec] hlavní nádraží, u stanoviště vozidel taxi, za přítomnosti nejméně čtyř osob napadl poškozeného nejprve úderem levou rukou sevřenou v pěst do hlavy a následně několika údery pěstmi, sunul ho před sebou až ho narazil na zaparkované bílé vozidlo, následně jej kopl do varlat, uhodil ho pěstí do hlavy a srazil ho na zem, kde ho kopal do hlavy, čímž mu způsobil krevní výron víčka pravého oka, krevní výron do spojivky pravého oka, lehké pohmoždění pravého oka, krevní podlitinu a kožní oděrku v pravém obočí, kožní oděrky na horním a dolním rtu vpravo, pohmoždění hlavy, krevní podlitinu v krajině pravého ucha, otřes vnitřního ucha vpravo, tinnitus v pravém uchu, kožní oděrky krku vpravo a podvrtnutí krční páteře, což si vyžádalo pracovní neschopnost poškozeného v období od 31. 12. 2018 do 15. 4. 2019, čímž spáchal jednak přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 TrZ, jednak přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 TrZ, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. [spisová značka]).

7. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení plyne, že za období od 30. 12. 2018 do 18. 4. 2019 v souvislosti s úrazem dne 30. 12. 2018 byly žalobkyni vyúčtována k úhradě náklady zdravotní péče o poškozeného v celkové výši 23 491,06 Kč, které byly žalobkyní v plné výši uhrazeny (rozpis plateb k náhradě nákladů za léčení).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem z 18. 2. 2021 k úhradě nákladů léčení do 15 dnů ode dne doručení výzvy, kdy tato písemnost byla žalovanému připravena k vyzvednutí na poště dne 25. 2. 2021, avšak žalovaný si písemnost nevyzvedl (dodejka).

9. Z provedeného dokazování plyne skutkový závěr, že žalovaný způsobil poškozenému napadením dne 30. 12. 2018 újmu popsanou v trestním rozsudku, kdy s fyzickým napadáním poškozeného sice započal svědek [celé jméno svědka], nicméně hlavní násilí proti poškozenému směřovalo právě od žalovaného, který náhle do rozmíšky poškozeného a [celé jméno svědka] vstoupil. Na úhradu nákladů zdravotní péče poskytnuté poškozenému v důsledku napadení žalovaným vynaložila žalobkyně částku, jejíž úhrada je předmětem tohoto řízení.

10. Soud zamítl návrhy na provedení důkazu výslechem žalovaného, protokolem z jednání ze dne 23. 5. 2022 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jakož i protokolem o výslechu MUDr. [anonymizováno] v tomto řízení, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci sp. zn. [spisová značka], výslechem svědka [jméno] [příjmení], znaleckým posudkem z oboru mechanoskopie a trasologie a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, zdravotnickou dokumentací poškozeného, znaleckým posudkem MUDr. [příjmení] ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], úředním záznamem o vyhodnocení kamerového záznamu ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] a výpisem řízení vedených ve věci poškozeného. Soud je toho názoru, že důkazy již provedenými byl skutkový stav věci zjištěn v rozsahu nezbytném pro posouzení a rozhodnutí věci, tudíž by provádění dalších navržených důkazů bylo nadbytečně a v rozporu se zásadou procesní ekonomie, případně navržené důkazy nijak nesouvisí s předmětem řízení (zejména pak důkazy směřující k posouzení psychického stavu poškozeného).

11. Soud věc právně posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) ve spoje 12. Podle § 2910 o. z. nahradí škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle § 2915 o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila (odst. 1). Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi (odst. 2).

14. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

15. Podle § 55 odst. 1 ZVZP má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

16. Podle § 13 ZVZP se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a) jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné, b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování (odst. 1). Hrazenými službami je v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem mj. zdravotní péče preventivní, dispenzární, diagnostická, léčebná, lékárenská, klinickofarmaceutická, léčebně rehabilitační, lázeňská léčebně rehabilitační, posudková, ošetřovatelská, paliativní a zdravotní péče o dárce krve, tkání a buněk nebo orgánů související s jejich odběrem, a to ve všech formách jejího poskytování podle zákona o zdravotních službách (odst. 2 písm. a)).

17. Podle § 17 odst. 4 ZVZP seznam zdravotních výkonů a dalších výkonů, které souvisí s poskytováním hrazených služeb, s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování (dále jen "seznam zdravotních výkonů") stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Seznam zdravotních výkonů se použije při vykazování zdravotních výkonů a dalších výkonů, které souvisí s poskytováním hrazených služeb a vykazují se za účelem provádění úhrad poskytovatelům a dalším subjektům poskytujícím hrazené služby, zajištění návaznosti hrazených služeb pro pojištěnce nebo vyhodnocování efektivity poskytování hrazených služeb (dále jen„ výkon s bodovou hodnotou“). Poskytovatel nebo jiný subjekt poskytující hrazené služby a zdravotní pojišťovna si mohou dohodnout jiný způsob vykazování.

18. V řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že žalovaný se dopustil vůči poškozenému úmyslného protiprávního jednání – fyzického napadení, jak je podrobně popsáno ve skutkové větě trestního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 shora – které naplnilo skutkovou podstatu jednak přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 TrZ, jednak přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 TrZ, kdy tímto jednáním způsobil žalovanému újmu na zdraví spočívající ve shora popsaných poraněních obsažených ve skutkové větě trestního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, tedy porušením povinnosti stanovené zákonem zasáhl do absolutního práva poškozeného. Pravomocným rozsudkem vydaným proti žalovanému v trestním řízení je soud vázán ve smyslu § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a to výrokem, že byl trestný čin spáchán, a výrokem o tom, kdo ho spáchal. Soud je přitom vázán právě výrokem, nikoliv odůvodněním trestního rozsudku, z výroku o vině je však nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. [spisová značka]).

19. S ohledem na shora uvedené není v možnostech žalovaného sporovat jakkoliv své protiprávní jednání vůči poškozenému a jeho následky na zdraví poškozeného, jak jsou popsány ve skutkové větě trestního rozsudku. Namítal-li však žalovaný, že ke vzniku újmy na zdraví došlo též spolupůsobením poškozeného, resp. působením svědka [celé jméno svědka], je na místě k této námitce (ohledně níž žalovaný nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní) přihlížet a otázkou spoluzavinění se v tomto řízení zabývat.

20. Ke spolupůsobení poškozeného na vzniku újmy dle § 2918 o. z. se přihlíží zejména v případech, kdy poškozený svým protiprávním jednáním trestný čin vyprovokoval, nebo tam, kde ke spáchání trestného činu došlo za situace, kdy pachatel odvracel útok poškozeného, aniž byly splněny podmínky nutné obrany (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. [spisová značka]). K takovému závěru však v posuzované věci dospět nelze. Z provedeného dokazování (výpovědi poškozeného, svědka [celé jméno svědka] a kamerového záznamu) se podává závěr, že nejprve došlo k verbálnímu sporu mezi poškozeným a svědkem [celé jméno svědka] ohledně toho, že poškozený zastavil na místě vyhrazeném pro vozidla taxislužby, odkud jej chtěl svědek [celé jméno svědka] vykázat. Nebylo sice již přesně zjištěno, jakým stylem poškozený se svědkem [celé jméno svědka] komunikoval (poškozený přiznal, že [celé jméno svědka] tykal), nicméně i kdyby jej oslovil kupříkladu vulgárně, není taková skutečnost ospravedlněním pro přenesení konfliktu z roviny verbální do roviny fyzické. Z kamerového záznamu se pak jednoznačně podává, že k přenosu konfliktu do fyzické roviny přispělo právě počínání svědka [celé jméno svědka], který jako první narušil osobní prostor poškozeného a poškozeného odstrčil. V tu chvíli poškozený sice napřáhl pěst proti svědku [celé jméno svědka], nicméně to lze chápat jako obranou reakci na prvotní fyzickou konfrontaci iniciovanou svědkem [celé jméno svědka]. V tu chvíli pak vstupuje na scénu žalovaný, který primárně útočí na hlavu poškozeného a hlavní fyzická konfrontace se již odehrává mezi nimi, kdy z průběhu potyčky, jak je zaznamenána na kamerovém záznamu, je zřejmé, že žalovaný zastává roli útočníka, kdežto poškozený zastává pozici nikoliv útočnou, ale obrannou vůči útoku žalovaného.

21. S ohledem na shora uvedeného námitka žalovaného o spolupůsobení poškozeného při vzniku újmy na zdraví nemůže obstát, když ten se bránil toliko jeho útoku, který lze stěží označit jako jednání k obraně svědka [celé jméno svědka]. Jakkoliv by se poškozený mohl dopustit protiprávního jednání spočívajícího v porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, pokud by stál na místě vyhrazeném pro vozidla taxislužby, jistě takové jeho v podstatě malicherné jednání – i kdyby se např. vůči upozornění svědka [celé jméno svědka] ohrazoval drze, arogantně či vulgárně – není důvodem, aby proti němu bylo ospravedlnitelně užito fyzického násilí, natož pak v takové intenzitě, aby mu způsobilo shora popsaná poranění.

22. Pokud jde o spolupůsobení svědka [celé jméno svědka] při vzniku újmy na zdraví poškozeného, které žalovaný též namítal ke své obraně, nelze ani tuto jeho námitku hodnotit s přihlédnutím k § 2915 o. z. jako relevantní. Jak již bylo řečeno výše, konflikt byl do roviny fyzické konfrontace sice nepochybně přenesen primárně jednáním svědka [celé jméno svědka], nicméně z kamerového záznamu je jednoznačně patrné, že fyzické působení svědka na poškozeného je minimální v porovnání s charakterem fyzického napadání, jejž se na těle poškozeného dopustil žalovaný, který se navíc do konfliktu zapojil zcela z vlastní iniciativy. Lze pak přisvědčit právnímu názoru žalobkyně, že v případě spolupůsobení svědka [celé jméno svědka] na vzniku újmy na zdraví poškozeného se jedná o povinnost škůdců k náhradě újmy solidární (§ 2915 odst. 1 o. z.) a o případném dělení odpovědnosti mezi žalovaného a svědka [celé jméno svědka] ve smyslu § 2915 odst. 2 o. z. nemůže být řeči, jelikož se jak svědek [celé jméno svědka], tak žalovaný vědomě účastnili na působení újmy tím druhým. Případná otázka vypořádání mezi oběma škůdci (§ 2916 o. z.) je pak otázkou, která není předmětem tohoto řízení.

23. Konečně je třeba vypořádat se s námitkou žalovaného ohledně opodstatněnosti zdravotních služeb, které byly poškozenému poskytnuty, a jejich úhrady žalobkyní. V tomto směru setrvala obrana žalovaného převážně v rovině zcela obecné a nekonkretizované, kdy žalovaný příkladem zpochybňoval pohmoždění hrudníku, které bylo stanoveno na základě subjektivních stesků poškozeného a nebylo objektivizováno, stejně tak otřes mozku. K tomu všemu pak žalovaný poukazoval na psychickou nevyrovnanost poškozeného. Též tyto námitky shledal soud neopodstatněnými. Vzhledem k charakteru útoku na žalovaného (údery směřující na horní část těla) lze dle názoru soudu za opodstatněné zdravotní výkony považovat i výkony diagnostické směřující k vyvrácení přítomnosti nikoliv primárně pouhým zrakem zjistitelných poranění. Vzhledem k tomu, jaký rozsah zranění byl žalovanému způsoben zejména na hlavě, bylo provedení CT ke zjištění přítomnosti otřesu mozku na místě, stejně tak případně vyšetření v oblasti hrudníku. K tomu soud poukazuje na shora citovaný § 13 odst. 2 písm. a) ZVZP, dle kterého jsou z veřejného zdravotního pojištění hrazeny i úkony diagnostické. Soud pak nemá pochybnost, že úkony zdravotních služeb vykázané ve výkazu zcela odpovídají § 13 odst. 1 a § 17 odst. 4 ZVZP, přičemž je na místě opětovně zdůraznit, že ohledně poškozenému poskytnutých zdravotních služeb zůstaly námitky žalovaného převážně v rovině zcela obecné, když blíže jednotlivé vyúčtované úkony nesporoval, přičemž vyúčtování samo o sobě nevzbuzuje žádné důvodné pochybnosti. Pokud dále rozporoval, že nebylo prokázáno jejich proplacení žalobkyní, je třeba i tuto námitku shledat irelevantní, když úhrada byla prokázána rozpisem plateb, který koresponduje s vyúčtováním zdravotní péče, k čemuž lze dále poukázat na to, že úhrada nákladů péče jejímu poskytovateli je plněním zákonné povinnosti žalobkyně bez ohledu na důvod, pro který byla péče poskytnuta.

24. Při shora popsaných závěrech dospěl soud k tomu, že v posuzované věci jsou naplněny podmínky regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému ve smyslu § 55 ZVZP. Z tohoto důvodu soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaný neuhradil dluh v době splatnosti stanovené výzvou, která se do jeho dispozice dostala 25. 2. 2021, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), pročež žalobkyni náleží též úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 975 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 175 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které žalobkyni, která nebyla zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložila výši hotových výdajů, náleží částka paušální náhrada ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky) za každý z osmi úkonů dle § 1 odst. 3 vyhlášky, a to za předžalobní výzvu, žalobu, 2 x vyjádření ve věci samé, 2 x přípravu na účasti na jednání soudu a 2 x účast na jednání soudu.