18 C 95/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 114 648 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 586 Kč, úroku z prodlení 10 % p. a. z částky 87 586 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty 27 062,29 Kč a úroku 88,2 % p. a. z částky 70 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 273 218 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z této částky od 31. 8. 2021 do zaplacení, a to ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 5 833,34 Kč splatných k rukám žalobkyně vždy do každého patnáctého dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že s poslední splátkou bude zaplacen i dopočtený úrok z prodlení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 85 373,90 Kč na jistině, smluvní pokuty 499 Kč, náhrady nákladů souvisejících s prodlením žalovaného 200 Kč, smluvní pokuty 27 062,29 Kč, úroku z částky 70 000 Kč ve výši 88,2 % p. a. od 21. 5. 2020 do zaplacení a úhrady pojištění schopnosti splácet ve výši 1 514 Kč, a to z titulu úvěrové smlouvy [číslo] podle které byla žalovanému dne [datum] poskytnuta částka 70 000 Kč, jíž se zavázal splatit v 42 anuitních splátkách á 6 178 Kč zahrnujících úrok 88,2 % p. a. a úhradu pojištění schopnosti splácet 757 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho. V souvislosti s prodlením žalovaného delším 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty 499 Kč, kdy tato se stala splatnou 10 dnů po vzniku práva na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo dále žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, neboť se u třetí splátky dostal do prodlení s úhradou o délce 65 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 85 373,90 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne 1. 11. 2020, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru 88,2 % p. a. běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami doloženými účastníky. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že žalobkyně je oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů (prokázáno výpisem na čl. 44).

4. Žalovaný dne [datum] požádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků v částce 70 000 Kč, a to proti závazku žalovaného prostředky vrátit spolu s úrokem 88,2 % p. a. v celkem 42 měsíčních anuitních splátkách á 6 178 Kč, splatných podle splátkového kalendáře vždy nejpozději ke 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci poskytnutí peněžních prostředků, přičemž výše splátek zahrnovala pojištění schopnosti splácet 757 Kč měsíčně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky po dobu 30 dnů byla ujednána povinnost žalovaného zaplatit za každou takovou splátku pokutu 499 Kč, splatnou 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k její úhradě. Dále bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátky po dobu 15 dnů ve výši 200 Kč za každou ze splátek v prodlení, kdy tato náhrada se stává splatnou 10 dnů ode dne vzniku práva na její uhrazení. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části po dobu 65 dnů bylo ujednáno zesplatnění poskytnutých prostředků k 65. dni prodlení s úhradou splátky, a to jistiny včetně doposud přirostlých úroků, smluvních pokut a náhrad (souhrnně„ nová jistina úvěru“) s tím, že žalobkyně byla povinna žalovanou před zesplatněním vyzvat k plnění a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ke dni zesplatnění byla žalovaná povinna hradit pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění až do úplného zaplacení. Ohledně komerčního úroku bylo ujednáno, že ten běží i po zesplatnění úvěru, a to z původní nesplacené jistiny zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby úplné úhrady (prokázáno návrhem smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru [číslo]). V hodnocení klienta žalovaný uvedl, že jeho příjmy ze zaměstnání na hlavní pracovní poměr činí 18 924 Kč měsíčně, celkové výdaje pak 4 710 Kč měsíčně (3 410 Kč životní minimum, 1 300 Kč nájemné), tudíž jeho volné zdroje činí 13 214 Kč měsíčně, přičemž žalované zároveň na formuláři prohlásil, že jím uvedené údaje jsou úplné a pravdivé (prokázáno hodnocením klienta na čl. 22, prohlášením klienta na čl. 36). Dále doložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou ve společnosti [právnická osoba] ze dne 10. 10. 2019 s hrubou měsíční mzdou 26 000 Kč + 4 000 Kč při odpracování alespoň 90 % měsíční docházky (prokázáno pracovní smlouvou žalovaného). Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v [název] se skóre 424 – nízké riziko (prokázáno výpisem na čl. 43) a [název], kde byl žalovaný bez negativního hodnocení (prokázáno výpisem na čl. 39). Žalovanému byl poskytnut předsmluvní formulář vztahující se k poskytnutí peněžních prostředků formou úvěru ve smyslu žádosti žalované (prokázáno předsmluvním formulářem na čl. 19). Dne 21. 2. 2020 žalovaný podepsal též přihlášku do pojištění schopnosti splácet úvěr při platbě 757 Kč měsíčně, kdy se zavázal hradit toto pojištění schopnosti splácet v rámci měsíčních splátek úvěru, do nichž byla úhrada tohoto pojištění zahrnuta (prokázáno přihláškou do pojištění schopnosti splácet na čl. 41 a přehledem pojištění schopnosti splácet na čl. 10).

5. Dne [datum] žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 70 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru na čl. 38) a přípisem z 25. 2. 2020 odeslaným žalovanému [datum] žalobkyně oznámila žalovanému schválení smlouvy o úvěru (prokázáno oznámením o schválení smlouvy o úvěru na čl. 8 s dodejkou na čl. 17)

6. První splátka úvěru byla splatnou dne 15. 3. 2020 (prokázáno splátkovým kalendářem na čl. 9).

7. Na splátky úvěru nejsou ze strany žalovaného evidovány žádné úhrady (prokázáno kartou klienta na čl. 15).

8. Výzvou z 15. 4. 2020 žalobkyně upozornila žalovaného na to, že se dostal do prodlení s úhradou první a druhé splátky, pročež po něm požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši celkem 200 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru (prokázáno výzvou na čl. 18).

9. Dopisem 19. 5. 2020 sdělila žalobkyně žalovanému, že tímto dnem došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy s tím, že celková dlužná částka k danému dni činí 87 586 Kč, z toho 70 000 Kč na původní jistině, 15 373,90 Kč na úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru, 499 Kč za neuhrazenou smluvní pokutu, 200 Kč za náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a 1 514 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr (prokázáno oznámením na čl. 16)

10. Žalovaný byl výzvou z 25. 8. 2021, odeslanou mu téhož dne, vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu (prokázáno výzvou na čl. 14 a podacím archem na čl. 40).

11. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně coby úvěrující poskytla žalovanému coby úvěrovanému dne [datum] na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve stanovených 42 měsíčních anuitních splátkách 6 178 Kč, zahrnujících jak splátku jistiny, tak sjednaného úroku 88,2 % p. a., tak splátku pojištění schopnosti splácet 757 Kč měsíčně, a to s první splátkou splatnou 15. 3. 2020. Žalovaný byl již od první splátky s úhradou v prodlení, kdy doposud neuhradil ničeho.

18. Pokud jde o právní hodnocení zjištěného skutkového stavu z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze odhlédnout od toho, že byť žalovaný neměl v rejstříku [název] žádný záznam, a v databázi [název] byl hodnocen kladně, hlediska ověřování výše výdajů žalovaného žalobkyně vyšla toliko z jeho prohlášení na formuláři, kdy údaje v něm uvedené se hlediska uspokojování základních životních potřeb jeví zcela mimo realitu, když bylo zohledňováno toliko životní minimum 3 410 Kč a náklady na bydlení 1 300 Kč (!) měsíčně, které jsou pouhým laickým pohledem fakticky nemožné a nemohou pokrýt běžné náklady na bydlení. Žádné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly, zejména nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného, byť k tomu byla žalobkyně vyzvána postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Dané situaci pak odpovídá i následný výsledek v podobě toho, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru od první splátky, třetí a další splátky již neuhradil vůbec.

19. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně žalobkyně nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně žalobkyně v posuzované věci rezignovala.

20. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. [číslo jednací]), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv.„ úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“ 21. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pak byla – vedle špatného skóre v databázi [název] – na místě i vzhledem k nereálným údajům o výdajích uvedeným ze strany žalovaného, a to bez ohledu na to, zda prohlásil, že tyto jsou pravdivé a úplné. Prohlášením žalovaného na příslušném formuláři nezbavilo žalobkyni povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného a neodůvodňuje možnost vycházet toliko z žalovaným uvedených a nijak nepodložených údajů, nadto zjevně neodpovídajících realitě, pročež se žalobkyně nemůže odvolávat na to, že vychází z premisy, že své klienty považuje za svéprávné osoby, a že případné uvedené nepravdivých údajů žalovaným jé nelze klást k tíži, a tak se fakticky odvolávat jen na„ nepoctivost“ žalovaného. U nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima, to lze jen stěží žalobkyni vyčítat (toto prokazovat), nicméně výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze doložit poměrně snadno. Jde tedy o údaje zjevně smyšlené. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že žalovaný nemá vůbec žádné výdaje na dopravu ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky, má-li podle prohlášení např. svůj mobilní telefon, emailovou adresu atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat. Výpisy z účtu, z nichž by mohly být určité výdaje (včetně plnění jiných dluhů) patrné, také nebyly požadovány.

22. Žalobkyně si vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními ohledně výdajové stránky. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů je ale u žalobkyně jasně účelové – ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

23. Důsledkem popsaného postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ a z toho plynoucí omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to konkrétně § 2991 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když se žalovaný bezdůvodně obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (z neplatné úvěrové smlouvy). Jeho dosud nevydané bezdůvodné obohacení představuje částka jistiny úvěru 70 000 Kč.

24. Pouze pro úplnost pak soud závěrem dodává, že žalobkyní sjednaný smluvní úrok téměř 88,2 % ročně považuje za zcela zjevně nemravný (lichevní). Obvyklý úrok je nutno posuzovat s přihlédnutím k úroku poskytovanému bankami v daném období s tím, že v případě nebankovního úroku nemusí být nepřiměřený ten úrok, převyšuje výši obvyklého úroku poskytovaného bankami více než dvakrát až třikrát, a to s ohledem na vyšší riziko, které je spojeno s půjčováním osobám, které by na úvěr u banky nemuseli dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], ze dne 27. 2. 2007). V únoru 2020 činil průměrný obvyklý úrok poskytovaný bankami na spotřebu kolem 8,05 % p. a. S přihlédnutím ke shora citované judikatuře tak lze za přiměřený úrok, za který mohou poskytovat úvěry nebankovní instituce, považovat úrok kolem 25 % p. a. Je proto zjevné, že sjednaný úrok ve výši 88,2 % p. a. je přípustné úrokové míře zcela nepřiměřený, když ji téměř jedenáctkrát převyšuje. Zjevně se tak příčí dobrým mravům, pročež je třeba na sjednanou úrokovou sazbu v rozsahu, v jakém převyšuje 25 % p. a. (§ 577 o. z.), hledět jako na ujednanou absolutně neplatně pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

25. S ohledem na shora popsané skutečnosti proto soud rozhodl tak, že pod výrokem ad I. žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 586 Kč, úroku z prodlení 10 % p. a. z částky 87 586 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty 27 062,29 Kč a úroku 88,2 % p. a. z částky 70 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 273 218 Kč, zamítl.

26. Výrokem ad II. pak žalovanému uložil zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 70 000 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 o. z, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) pak stanovil žalovanému k úhradě od 31. 8. 2021 coby dne následujícího po dni následujícím doručení předžalobní výzvy za užití domněnky doby dojití (§ 573 o. z.). Zároveň soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil, že se plnění může stát ve splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek, neboť v případě, kdy by byla žalovanému uložena povinnost dluh uhradit v obecné pariční lhůtě, by žalobkyně mohla být proti žalovanému v konečném výsledku zvýhodněna, když nelze odhlédnout od toho, že zejména v důsledku porušení její povinnosti byly žalovanému peněžní prostředky poskytnuty, ač se tomu tak primárně stát nemělo. Nelze pak odhlédnout od toho, že ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ je v případě neplatnosti úvěrové smlouvy ze shora popsaných důvodů spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž soud je toho názoru, že výše splátek 5 833,34 Kč měsíčně je odpovídající uvažovaným možnostem splácení průměrně majetkově situovaného člověka, přičemž rozložením splátek do 12 měsíců nemůže být žalobkyně poškozena, nad to nelze nepřihlédnout k tomu, že žalobkyně je notorietou, že žalobkyně patří na českém trhu k prominentním poskytovatelům nebankovních spotřebitelských úvěrů, tudíž nelze ani předpokládat, že takto nastavená splatnost dluhu by i s přihlédnutím k jeho výši mohla negativně ovlivnit její majetkové poměry.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně i žalovaný měli ve věci úspěch jen částečný.