29 C 147/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Vodákovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: ČR - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o: náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobené nesprávným úředním postupem

I. Řízení se co do částky , částka, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 48.750Kč do tří dnů od právní moci tohoto řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 27.555,20Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z následujících důvodů. Žalobce dne , datum, podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu z titulu rodinného příslušníka občana EU podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ke dni podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, již byl žalobce držitelem povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, s platností od , datum, do , datum, , které mu bylo uděleno, jelikož jeho matka (občanka , Anonymizováno, ) je od roku 2014 provdána za českého občana , jméno FO, a žalobce byl závislý na výživě poskytované jeho matkou a jejím manželem. Žalobce s ohledem na tyto rodinné vazby žádal o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť v době podání žádosti byl studentem , právnická osoba, a na své matce a jejím manželovi (českém občanovi) byl závislý výživou. Podmínky pro vydání povolení k přechodnému a trvalému pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, byly v posuzovaném případě shodné, téměř totožné, rozšířené pouze o potřebnou dobu pobytu na území České republiky. Splnění těchto podmínek bylo jednoznačně prokázáno již v řízení o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, a účastníkovi řízení tak bylo toto povolení vydáno. Za nezměněných skutkových okolností však žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen , Anonymizováno, ) zamítl, protože sice shledal, že žalobce je rodinným příslušníkem občana , právnická osoba, , ale současně dovodil, že podklady připojené k žádosti neprokazují závislost žalobce na výživě nebo nutné péči ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu bylo vedeno řadu let (více než 4 roky), během nichž správní orgány nadále požadovaly po žalobci prokázání skutečností, které již byly jednoznačně prokázány v předchozím řízení. Po podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, vydala Komise pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) na žádost žalobce dne , datum, opatření proti nečinnosti, neboť , Anonymizováno, nerozhodnul v zákonné lhůtě 60 dnů podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. , Anonymizováno, ve věci vydal rozhodnutí (až po uplynutí 30denní lhůty stanovené opatřením proti nečinnosti) ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „prvnostupňové rozhodnutí“), jímž byla žádost zamítnuta podle § 87k odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne , datum, odvolání, které doplnil dne , datum, . Odvolání proti prvnostupňovému rozhodnutí bylo Komisí zamítnuto rozhodnutím ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce se závěry , Anonymizováno, a Komise nesouhlasil, a podal tak proti rozhodnutí Komise žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud v Praze rozhodnutí Komise a prvostupňové rozhodnutí , Anonymizováno, zrušil rozsudkem ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , právnická osoba, /2018-42 a vrátil věc Komisi k dalšímu řízení. Soud spatřoval nezákonnost rozhodnutí Komise, potažmo , Anonymizováno, především v nesprávném výkladu § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Podle Soudu z dikce § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců nevyplývá, že by podmínkou statusu rodinného příslušníka EU byla závislost na občanovi EU nebo jeho manželovi jak z hlediska poskytování výživy, tak z hlediska nutné péče. Postačí naplnění pouze jednoho z obou hledisek. Jelikož byl , Anonymizováno, po zrušení prvostupňového rozhodnutí soudem opět nečinný, pokusil se žalobce přípisem ze dne , datum, vydání rozhodnutí urgovat. , Anonymizováno, namísto vydání rozhodnutí vydal výzvu k odstranění vad žádosti ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -2017, ve které opětovně požadoval doložení skutečnosti, že žadatel „je v současnosti rodinným příslušníkem EU.“ Tyto skutečnosti však již byly žadatelem v řízení jednou doloženy a , Anonymizováno, je svým nezákonným postupem, jehož nezákonnost soud potvrdil, odmítl a žádosti nevyhověl. Na tento fakt upozornil žalobce ve vyjádření ze dne , datum, . V době vydání prvoinstančního rozhodnutí žalobce podmínky, jejichž prokázání , Anonymizováno, požadoval, splňoval a , Anonymizováno, důkazy nezákonně odmítl. Od té doby však kvůli opakovanému překračování zákonných lhůt správními orgány uplynuly více než 4 roky a požadované skutečnosti již vzhledem k plynutí času objektivně nebylo možné prokázat. Je přirozené, že vztah závislosti žalobce tvořící jádro sporu se za 4 roky změnil tak, že skutečnosti, které mohl v roce 2017 přesvědčivě prokázat, již v roce 2021 objektivně prokázat nebylo možné. , Anonymizováno, výzvou ze dne , datum, nerespektoval závěry soudu a opakovaně se domáhal prokázání skutečnosti, jejíž prokázání svým nezákonným postupem sám objektivně znemožnil. Po vyjádření žalobce ze dne , datum, byl , Anonymizováno, opět nečinný, a žalobce se tak dne , datum, obrátil na Komisi s návrhem na provedení opatření proti nečinnosti. Tomuto návrhu Komise vyhověla, když dne , datum, vydala opatření proti nečinnosti č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a přikázala, aby , Anonymizováno, ve věci vydal rozhodnutí do 30 dnů. Správní orgány v řízení opakovaně postupovaly rozporu se zákonem, což svým rozsudkem potvrdil Krajský soud v Praze, a opakovaně překračovaly zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Řízení se tak protáhlo na více než 4 roky, ačkoliv lhůta pro vydání rozhodnutí je podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců 60 dnů. Vzhledem k tomu, že , Anonymizováno, svým nezákonným postupem žalobci objektivně znemožnil získat pobytové oprávnění žádostí podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, byl žalobce donucen žádost dne , datum, vzít zpět a pokusit se o legalizaci dalšího pobytu jiným způsobem. S ohledem na to bylo řízení o trvalém pobytu usnesením , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, TP-, Anonymizováno, zastaveno (toto usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne , datum, ). Správní orgán svou dlouhodobou nečinností v řízení o vydání povolení k pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, v konečném důsledku fakticky znemožnil žalobci žádajícím o pobytové oprávnění prokázání požadovaných skutečností (podmínky závislosti na výživě), jelikož tyto v důsledku plynutí času, po který se řízení vede, nelze prokázat. Takovým postupem správní orgán do budoucna upírá rodinnému příslušníkovi občana , právnická osoba, jeho právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členského státu , právnická osoba, , zaručené Směrnicí , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států , právnická osoba, . Žalobce zdůrazňoval, že vnitrostátní úprava vychází ze Směrnice a v jejím světle by měla být rovněž vykládána. Smyslem a účelem, výslovně vyjádřeným v bodě 5 preambule této směrnice, je zaručit rodinným příslušníkům občanů , právnická osoba, právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států , právnická osoba, . Žalobce přitom v době podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu splňoval definici rodinného příslušníka ve smyslu článku 2 odst. 1 písm. c) této směrnice, jímž je „potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami, a takoví potomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b);“. Žalobci tak po splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území členského státu svědčilo právo trvalého pobytu ve smyslu článku 16 směrnice. Jakkoliv unijní úprava podmiňuje právo trvalého pobytu nepřetržitou dobou pobytu na území členského státu v délce 5 let, vnitrostátní úprava (zákon o pobytu cizinců) přiznává rodinným příslušníkům občanů , právnická osoba, toto právo již po uplynutí 2 let. Jak vyplývá z bodu 29 preambule směrnice „Touto směrnicí by neměly být dotčeny příznivější vnitrostátní předpisy.“ Je tak zřejmé, že byl-li zákonem o pobytu cizinců okruh podmínek pro vydání povolení k trvalému pobytu oproti podmínkám pro vydání povolení k přechodnému pobytu rozšířen pouze o dobu pobytu na území České republiky v délce 2 let, svědčilo žalobci právo trvalého pobytu již po uplynutí 2 let jeho nepřetržitého pobytu na území České republiky. Výkladem vnitrostátní úpravy lze dospět k závěru, že při splnění stanovených podmínek je povinností členského státu , právnická osoba, „zaručit“ rodinným příslušníkům občanů , právnická osoba, právo pobytu na území daného členského státu , právnická osoba, . Tento závěr podporuje i jazykový výklad předmětného ustanovení, když ustanovení § 87h odst. 2 zákona o pobytu cizinců je uvozeno větou „, Anonymizováno, vydá rodinnému příslušníkovi občana , právnická osoba, podle § 15a odst. 1 nebo na jeho žádost povolení k trvalému pobytu“. Je zřejmé, že ani zákon o pobytu cizinců při splnění stanovených podmínek neponechává správnímu orgánu žádný prostor pro správní uvážení, zda povolení k trvalému pobytu vydat, či nikoliv. Splní-li tedy rodinný příslušník občana , právnická osoba, zákonné podmínky, vzniká mu nárok na vydání povolení k pobytu, jemuž odpovídá povinnost správního orgánu toto povolení k pobytu vydat. Žalobci tak sice vznikl nárok na vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, vyplývající mu ze směrnice i ze zákona o pobytu cizinců, avšak tento jeho nárok nebyl uspokojen v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu, v jehož důsledku mu vznikla škoda spočívající v nákladech řízení ve výši , částka, , které byly žalobcem vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu. Jedná se o náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) v souladu s ust. § 10 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši , částka, za úkon uvedený v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí), z částek , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 advokátního tarifu (2x návrh na provedení opatření proti nečinnosti), 3 paušální náhrady výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Současně se žalobce domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši , částka, způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí z.č. 82/1998 Sb., která odpovídá součtu částek , částka, za první dva roky řízení o povolení trvalému pobytu (tj. od 8. 2 2017 do , datum, ), částky , částka, za třetí rok řízení (od , datum, do , datum, ), částky 15 000 za čtvrtý rok řízení (od , datum, do , datum, ) a částky , částka, za období od , datum, do zastavení řízení , datum, . Žalobce měl za to, že je na místě odčinit nemajetkovu újmu peněžitým zadostiučiněním, neboť správní řízení namísto výše zmíněné zákonné lhůty 60 dnů trvalo více než 4 roky. , adresa, tedy byla překročena více než 23krát. Zákonnou lhůtu překročil , Anonymizováno, především jednak kvůli opakovaným výzvám k odstranění vad podání, které byly později označeny za nezákonné a v kterých , Anonymizováno, pokračoval i po vydání rozsudku. Kromě toho byly v řízení období, kdy , Anonymizováno, nečinil žádné kroky směřující k meritornímu rozhodnutí, a to ani poté, co se žalobce snažil řízení urychlit podáním několika návrhů na vydání opatření proti nečinnosti. Předmět řízení, tj. žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, nepředstavovala ve smyslu ust. § 31a odst. 1 písm. b) zákona odpovědnosti státu za škodu složitý předmět řízení a to i s ohledem na skutečnost, že spornou otázku závislosti na výživě později objasnil ve svých rozhodnutích soud a , Anonymizováno, závěry soudu nerespektoval, když opětovně požadoval doložení skutečností týkajících se sporné otázky. Žalobce naopak v rámci řízení žádným způsobem nezapříčinil extrémní délku řízení, ba naopak, vždy reagoval na výzvy správních orgánů, poslal žádost u urychlení řízení a využil i opatření proti nečinnosti. Řízení o udělení povolení k trvalému pobytu mělo pro žadatele zcela zásadní význam pro jistotu jeho dalšího legálního setrvání na území České republiky, kde má pevné rodinné a sociální vazby. Po celou dobu řízení se žadatel nacházel v nejistotě, zda bude moci na území ČR setrvat se svou rodinou i po skončení jeho přechodného pobytu s platností do , datum, . Žalobce zdůrazňoval, že postupem správního orgánu byl uveden do velmi nejisté pobytové situace, ačkoliv byl do české společnosti plně integrovaný, když mu byl do cestovního dokladu vylepen příjezdní příkaz. Nejistá pobytová situace žalobce ve spojení s nesprávným postupem žalovaného v průběhu čtyř let mu způsobily nadměrné psychické problémy, ale i komplikace při uplatnění na trhu práce. Jako rodinný příslušník občana České republiky disponoval volným přístupem na trh práce a jeho nejistota byla umocněna i nejednotou správní praxí na trhu práce v situaci, kdy zde v České republice pobýval na základě fikce pobytového oprávnění podle § 87 f odst. 2 ve spojení s § 87y zákona o pobytu cizinců. Žalobci byla nabízena z hlediska pracovního zařazení vyšší pracovní pozice se zajímavějším mzdovým ohodnocením, kterou však žalobce s ohledem na nejistou situaci ohledně výkonu práce na území České republiky nemohl přijmout. I když , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, svůj přístup k výkonu práce osobami v obdobném postavení žalobce později přehodnotilo, pracovní pozice nabízená žalobci jeho zaměstnavatelem byla již v mezidobí obsazena jinou osobou. Psychické obtíže žalobce byly způsobeny nejen vylepením výjezdního příkazu a nejistým pobytovým statusem v podobě pouhé fikce pobytového oprávnění, ale rovněž nepředvídatelností doby, po kterou bude tento stav trvat. Žalobce se totiž v předchozím řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, domohl spravedlnosti teprve soudní cestou. Žalobce tak byl vystaven neustálému strachu a obavám z dalšího řešení pobytové situace a z možnosti setrvání na území České republiky či případné nutnosti návratu na území , Anonymizováno, , kde žalobce neměl již žádné sociální zázemí ani rodinné vazby. Navíc musel žalobce po dobu více jak 4 let udržovat kontakt se svým právním zástupcem a vynaložit mimořádně vysoké náklady na právní zastoupení.

2. Přestože žalovaná průběh správního řízení nijak nesporovala, požadavek žalobce na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy uznala pouze zčásti, když připustila, že o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu nebylo rozhodnuto ve lhůtě stanovené k vydání rozhodnutí v ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, v čemž lze shledat existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu dle ustanovení § 13 odst. 1, věta druhá zákona č. 82/1998 Sb.. V důsledku toho tedy žalovaná konstatovala porušení práva a vyslovila žalobci omluvu za nedodržení zákonné lhůty v řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu, která mu byla zaslána doporučeným dopisem , Anonymizováno, , Anonymizováno, na adresu jeho pobytu a současně přiznala a uhradila žalobci část nákladů právního zastoupení v částce 1.936Kč, jež se skládá z částek 500Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 2 advokátního tarifu (2x návrh na provedení opatření proti nečinnosti), dvou paušálních náhrad po 300Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH. Žalovaná však žalobci neuhradila zbývající část požadované náhrady škody za jeden úkon právního zástupce žalobce uvedený v ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu (odvolání ze dne , datum, proti rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, ) a jeden režijní paušál po , částka, a 21% DPH, neboť na základě uvedeného nebylo rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, zrušeno, když odvolací orgán odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Navíc se jednalo o podání řádného opravného prostředku proti nepravomocnému rozhodnutí, jež nebylo vykonatelné bez ohledu na jeho právní moc. Pokud jde o požadavek žalobce na odčinění nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1, věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., pak žalovaný namítal, že délka soudního řízení správního u Krajského soudu v Praze, které trvalo od , datum, do , datum, byla nepřiměřená a tento nárok by měl být postoupen , Anonymizováno, , Anonymizováno, , neboť řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu nelze posuzovat jako jeden celek a žalovaný byl toho názoru, že jeho příslušnost podle ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 118/2020 Sb. od , datum, není dána. Žalovaný dále namítal, že i přes průběh správního řízení (nedodržení stanovených lhůt pro rozhodnutí) žalobce neprokázal, že mu vznikla tak závažná újma, kterou nelze reparovat morální satisfakcí tj. konstatací porušení práva a omluvou., právnická osoba, reakci na omluvu žalované poskytnutou žalobci v průběhu soudního řízení žalobce uváděl, že omluva ze strany žalované není dostačující formou zadostiučinění, neboť byla pouze formální a to v situaci, kdy význam předmětu řízení žalobce nebyl nepatrný, jelikož udělení trvalého pobytu pro něho představovalo zásadní existenční otázku. Navíc žalobce poskytoval správnímu orgánu veškerou součinnost, reagoval na výzvy státních orgánů a opakovaně podával žádosti a opatření proti nečinnosti, takže nepřiměřenou délku řízení žalobce žádným způsobem nezavinil. Výsledek správního řízení byl zásadní pro další pobyt žalobce na území České republiky a zachování rodinných, soukromých a ekonomických vazeb zde vytvořených a uplatnění žalobce na trhu práce.

4. Skutková zjištění soud učinil jednak z nesporných tvrzení účastníků, která se týkala průběhu správního řízení vedeném po podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne , datum, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Mezi účastníky tedy bylo nesporné, že dne , datum, podal žalobce žádost o vydání povolení k trvalému pobytu z titulu rodinného příslušníka občana EU dle ust. § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Jako účel pobytu v žádosti uvedl „sloučení rodiny“. Usnesením , Anonymizováno, pod č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , které bylo žadateli doručeno dne , datum, , byl žadatel vyzván k odstranění vad žádosti a řízení bylo přerušeno do doby odstranění vad žádosti. , adresa, pro odstranění vad žádosti byla stanovena do , datum, . Právní zástupce žalobce podal návrh na provedení opatření proti nečinnosti , Anonymizováno, . Dne , datum, vydala , Anonymizováno, , Anonymizováno, proti nečinnosti pod č.j. , adresa, , neboť , Anonymizováno, nerozhodl v zákonné lhůtě 60 dnů podle ust. § 169 odst. 1 písm. e) , Anonymizováno, , a přikázala , Anonymizováno, , aby do 30 dnů od doručení tohoto opatření vydal rozhodnutí o žádosti o , Anonymizováno, . Rozhodnutím , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (tj. po lhůtě stanovené v opatření proti nečinnosti) byla žádost o trvalý pobyt zamítnuta. , adresa, pro vydání rozhodnutí byla překročena cca o 4 měsíce. Dne , datum, podal právní zástupce žalobce proti rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, blanketní odvolání, které doplnil o odůvodnění na výzvu , Anonymizováno, ze dne , datum, podáním ze dne , datum, , doručeným dne , datum, , Anonymizováno, , a dále podáním ze dne , datum, , doručeným dne , datum, , Anonymizováno, . Dne , datum, postoupil , Anonymizováno, odvolání a příslušný správní spis Komisi, která rozhodnutím pod č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, odvolání zamítla a rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, potvrdila. Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Dne , datum, podal žadatel proti rozhodnutí o odvolání žalobu ke Krajskému soudu v , Anonymizováno, , který rozsudkem č.j. 43 , právnická osoba, /2018-42 ze dne , datum, rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, zrušil a vrátil věc Komisi k dalšímu řízení. Soud spatřoval nezákonnost rozhodnutí o odvolání a též rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, především v nesprávném výkladu ust. § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Podle soudu z dikce ust. § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců nevyplývá, že by podmínkou statusu rodinného příslušníka EU byla závislost na občanovi EU nebo jeho manželovi jak z hlediska poskytování výživy, tak z hlediska nutné péče. Postačí naplnění pouze jednoho z obou hledisek. Žadatel (žalobce) se již od podání žádosti považoval za závislého na výživě, a výkladem tohoto hlediska se tak soud dále zabýval. Soud s odkazem na evropské právo a judikaturu dovodil, že správní orgány nesprávně požadovaly prokázání existence závislosti na výživě ještě na území Ukrajiny. Soud nesouhlasil se závěry Komise, že „závislostí na výživě“ je nutno rozumět pouze faktický stav, který vznikl vlivem okolností na vůli cizince nezávislých, nikoliv cizince samotného. Za absurdní soud považoval způsob, jakým Komise požadovala prokázání příjmů „dostatečných k pokrytí nákladů na jeho případnou výživu“. Soud zdůraznil, že zákon o pobytu cizinců prokazování skutečnosti tohoto druhu vůbec nevyžaduje a Komise si tak tuto povinnost sama domyslela. Dne , datum, urgoval právní zástupce u , Anonymizováno, vydání rozhodnutí o žádosti o trvalý pobyt. Dne , datum, podal právní zástupce návrh na provedení opatření proti nečinnosti. Dne , datum, vydala Komise opatření proti nečinnosti pod č.j. , Anonymizováno, -, adresa, , Anonymizováno, , kterým přikázala , Anonymizováno, , aby do 30 dnů od doručení tohoto opatření proti nečinnosti vydal rozhodnutí o žádosti o trvalý pobyt. Dne , datum, byla právnímu zástupci žalobce zaslána ze strany , Anonymizováno, výzva k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne , datum, bylo na , Anonymizováno, doručeno podání ze dne , datum, , kterým žalobce žádal o ukončení přechodného pobytu a současně vzal žádost o trvalý pobyt zpět. Usnesením , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo řízení o žádosti o trvalý pobyt zastaveno. Rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne , datum, . Žalobce podal dne , datum, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle ust. § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, které bylo dne , datum, vyhověno, a žadatel ode dne , datum, pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu.

5. Z výslechu žalobce soud zjistil, že do České republiky přicestoval asi před devíti lety sám, protože jeho maminka již byla vdaná za českého občana a bydlela zde. Původně přijel pouze na návštěvu, ale pak zjistil, že zde má jeho , Anonymizováno, škola pobočku a že může vystudovat magisterské studium v České republice. Zpočátku měl pouze potvrzení o tom, že požádal o přechodný pobyt (překlenovací vízum, štítek), který ho opravňoval k pobytu , právnická osoba, . Po roce a půl získal žalobce průkaz o povolení k přechodnému pobytu. Magisterské studium žalobce studoval dva roky, kdy bydlel s maminkou, jejím manželem a jeho otcem. Žalobce se zhruba v červnu, v červenci 2018 od maminky odstěhoval, protože se v srpnu 2018 oženil, takže od té doby již bydlel sám ve městě , adresa, . Když v únoru 2017 podával žádost o povolení k trvalému pobytu, tak asi studoval, už si to přesně nepamatoval, ale v době podání žádosti žádný vlastní příjem neměl, živila ho maminka. Žalobce šel do zaměstnání po škole. Do doby, než byl žalobce zaměstnán, tak byl studentem. Po dobu řízení o povolení k trvalému pobytu byl žalobce zaměstnán, měl oficiální pracovní smlouvu u firmy , Anonymizováno, . Původně žalobce u společnosti , Anonymizováno, pracoval brigádně, zhruba 4, 5 měsíců předtím, než byl zaměstnán. Největší potíže měl žalobce v práci s tím, když mu skončil přechodný pobyt a požádal o trvalý, kterému však nebylo vyhověno, akže nastala situace, kdy neměl přechodný pobyt ani ten trvalý. Žalobce mohl být v práci povýšen, ale k tomu nakonec nedošlo právě proto, že nevěděl, jaký bude jeho další osud, pokud jde o povolení k tomu pobytu. Žalobce měl v souvislosti s řízením o trvalém pobytu stresy, nespal, protože nevěděl, co bude za dva měsíce. Žalobce byl , právnická osoba, 7 let a najednou neměl žádné doklady k pobytu a nevěděl, co bude. Na žalobce byla navázána jeho manželka, která je , Anonymizováno, a měla dvouletou pracovní kartu a kdyby musel odjet na , Anonymizováno, zpátky, musela by odjet ona také.

6. Shora uvedeným postupem správního úřadu bylo prokázáno, že , Anonymizováno, porušil svou povinnost vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.

7. Podle ust. § 1 odst. 1 z.č.82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle ust. § 1 odst. 3 z.č.82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

9. Podle ust. § 5 z.č.82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobenaa) rozhodnutím, které bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení , podezřelý výraz, ,b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle ust. § 13 odst. 1 z.č.82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (věta první). Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (věta druhá). Pokud zákon nestanoví pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (věta třetí). Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle ust. § 31a z.č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (odst. 1) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.(odst.2) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. V daném případě tedy nebylo mezi účastníky sporu o tom, že správní řízení bylo zahájeno dne , datum, a bylo ukončeno až na základě zpětvzetí žádosti žalobcem a to usnesením správního orgánu ze dne , datum, , které nabylo právní moci dnem , datum, . Bylo tedy nesporné, že správní orgán porušil svou povinnost vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě 60 dnů. Spor mezi účastníky však spočíval jednak v tom, zdali lze na správní řízení a navazující soudní řízení správní tzn. soudní přezkum hledět jako na jeden celek a zdali žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu tj. nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě vznikla tak závažná újma, kterou by nebylo možné reparovat pouze morální satisfakcí v podobě konstatace porušení práva a omluvy, kterou žalovaná žalobci poskytla.

13. Pokud jde o právní hodnocení správního řízení a navazujícího soudního správního řízení jako celku, vycházel soud ze skutečnosti, že dle čl. 2 odst. 2 písm. c) Směrnice Evropského parlamentu a Rady , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, o právu občanů , Anonymizováno, a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat na území členských států (dále jen pobytová směrnice) žalobce naplňoval definici rodinného příslušníka občana , právnická osoba, jako potomek manžela občana , právnická osoba, v přímé linii, který byl vyživovanou osobou. Výslechem žalobce bylo prokázáno, že žalobce v době podání žádosti dne , datum, studentem , právnická osoba, a byl závislý na své matce a jejím manželovi tj. českému občanovi výživou. Správní orgán je v řízení o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana , právnická osoba, povinen aplikovat právo , právnická osoba, a v takovém případě má účastník správního řízení právo na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě vyjádřené v čl. 47 Listiny základních práv , právnická osoba, , jehož obsah je téměř shodný s obsahem čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aniž by však toto bylo omezeno na spory týkající se občanských práv, závazků nebo obvinění. Čl. 47 Listiny základních práv , právnická osoba, se použije na akty českých správních orgánů vždy, když používají unijní právo, jak vyplývá z čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv , právnická osoba, . Je třeba vycházet z toho, že na azylová řízení se použije čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv a práv EU, který má o podobný obsah jako čl. 6 Úmluvy a proto i požadavky čl. 6 Úmluvy lze vztáhnout na věci spadající pod unijní právo. Unijní právo tedy vyžaduje využít závěry vztahující se k čl. 6 Úmluvy i na věci, které plně podléhají unijnímu právu a kde lze právo na rozhodnutí v přiměřené době dovodit z unijních předpisů jako je tomu v případě azylových věcí. Azylové věci tak lze podřadit, byť nepřímo pomocí unijního práva, pod čl. 6 Úmluvy a proto tedy postačí tvrzení, že průtahy ve správním řízení vedly k nehmotné újmě, aniž žadatel o přiměřené zadostiučinění musí dokládat příčinnou souvislost mezi průtahy a újmou. S ohledem na skutečnost, že se na azylové věci vztahují závěry k čl. 6 Úmluvy, pak lze na správní řízení a navazující soudní řízení nahlížet jako na jeden celek.

14. Vzhledem ke skutečnosti, že se ve správním řízení rozhodovalo o povolení k pobytu žalobce na území ČR, bylo předmětem řízení mimo jiné základní právo žalobce na respektování soukromého a rodinného života chráněné čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i svoboda pohybu a pobytu dle čl. 14 Listiny základních práv a svobod. Nesprávným úředním postupem správního orgánu tak došlo k porušení shora uvedených práv žalobce a rovněž k porušení pobytové směrnice, která přiznává rodinným příslušníkům státních občanů České republiky přihlášených k trvalému pobytu na území České republiky právo svobodného pohybu a pobytu na území členských států , právnická osoba, , přičemž došlo i k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě dle čl. 47 Listiny základních práv , právnická osoba, . Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 570/20 soud uzavřel, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva nepřiměřenou délkou takového řízení pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmou vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva, jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případná navazující soudní řízení je třeba z ústavně právního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

15. S ohledem na shora uvedené závěry soud uzavřel, že na správní řízení vedené na základě žádosti žalobce a na navazující soudní přezkum je třeba hledět jako na jeden celek, přičemž mezi účastníky není sporu o tom, že celková délka tohoto řízení byla nepřiměřená (namísto 60 dnů trvalo řízení více než 4 roky).

16. Žalobce v žalobě požadoval jednak uhradit škodu, která mu vznikla tím, že zaplatil svému právnímu zástupci odměnu za úkony, které pro něj zástupce ve správním řízení provedl a to jednak odměnu ve výši 1.000Kč za sepis odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu a dále 2x 500Kč za 2 návrhy na provedení opatření proti nečinnosti, a k tomu 3 paušální náhrady výdajů po 300Kč a 21% DPH. Uhrazení této částky svému zástupci žalobce prokázal příjmovými pokladními doklady ze dne , datum, a , datum, . Dále žalobce požadoval, aby mu žalovaná zaplatila částku 48.750Kč představující peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku nepřiměřeně dlouhého správního řízení.

17. Jelikož žalovaná nárok žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení co do částky 1.936Kč uznala a tuto částku žalobci po podání žaloby uhradila, vzal žalobce žalobu zpět. Soud proto postupoval dle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v této části zastavil (výrok I).

18. Pokud jde o zbývající část požadované náhrady škody v částce 1.573Kč za úkon zástupce žalobce spočívající v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu, pak soud došel k závěru, že i tato částka představuje škodu, jež žalobci vznikla tím, že musel vynaložit tyto náklady za účelem obrany ve správním řízení a sice podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu dne , datum, a přestože tomuto odvolání nebylo vyhověno, bylo podání tohoto řádného opravného prostředku nutné proto, aby žalobce mohl proti odvolacímu rozhodnutí správního úřadu podat žalobu ke Krajskému soudu v , Anonymizováno, , tzn., že žalobce musel vyčerpat řádné opravné prostředky, aby mohl pokračovat ve své obraně v řízení před správním soudem, ve kterém byl úspěšný a rozhodnutí odvolacího správního orgánu a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo v důsledku soudního řízení zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Byl to ze strany žalobce tedy účelně vynaložený náklad na nápravu nesprávného úředního postupu. Navíc nezákonnost postupu správního orgánu byla výslovně shledána právě v rozsudku Krajského soudu ze dne , datum, , č.j. 43 , právnická osoba, /2018 – 42.

19. Žalobce se dožadoval i zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřeně dlouhým správním řízením, jak bylo vyloženo shora. Ze shora uvedené judikatury a právní argumentace vyplývá, že vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost s nepřiměřenou délkou řízení se presumuje a v daném případě šlo pouze o zjištění rozsahu vzniklé nemajetkové újmy. V tomto směru soud vycházel z ustanovení § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. a přihlédl k hlediskům uvedených v tomto ustanovení. Celková délka řízení byla jednoznačně nepřiměřeně dlouhá, když namísto 60ti dnů trvalo správní řízení déle než 4 roky, ačkoli řízení o povolení k trvalému pobytu nebylo nijak zvlášť složité, neboť správní orgán měl k dispozici veškeré podklady pro rozhodnutí a z rozsudku správního soudu navíc vyplývá, že správní orgán si sám domyslel povinnost, kterou zákon o pobytu cizinců ani žádný právní předpis vůbec nestanovil, když po žalobci požadoval doložit doklady prokazující „dostatečné pokrytí nákladů na případnou výživu.“ Zákon o pobytu cizinců prokazování skutečnosti tohoto druhu vůbec nevyžadoval. Sám žalobce pak k průtahům v řízení nijak nepřispěl, naopak to byl žalobce, kdo se opakovaně pokoušel opatřeními proti nečinnosti přimět správní orgán k rozhodnutí a byl to právě správní orgán, který svým postupem zapříčinil nepřiměřenou délku řízení a to nejen před správním orgánem, ale i v rámci soudního přezkumu. Je třeba zdůraznit, že řízení trvalo na místo 60ti dnů 4 roky, tj. 23x déle. Navíc právní orgán v řízení zjevně nečinil kroky vedoucí k vydání meritorního rozhodnutí. Konečně, pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, pak je možné přisvědčit žalobci, že správní řízení pro něj mělo zcela zásadní význam. Žalobce zde pobýval řadu let na základě povolení k přechodnému pobytu se svojí rodinou resp. svojí matkou, jejím českým manželem a jeho rodinou, přičemž zde měl za dobu pobytu vybudované pevné rodinné a sociální vazby a zázemí, když navíc v době podání žádosti byl na své matce závislý výživou, jelikož studoval. Postup správního orgánu, který o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu dlouhodobě nebyl schopen rozhodnout, navíc vyžadoval předložení dokumentů, které ani zákon nevyžaduje, pak z logiky věci pro žalobce znamenal velkou psychickou zátěž, neboť byl uvržen do nejistoty ohledně jeho dalšího pobytu na území České republiky a to nejen on, ale i jeho rodinní příslušníci. Situace žalobce byla navíc komplikovaná skutečností, že na , Anonymizováno, již neměl žádné příbuzné, žádné zázemí a pokud by byl nucen vycestovat z ČR, ocitl by se ve velmi složité osobní a rodinné situaci. Výsledek správního řízení tak byl určující pro jeho další pobyt v České republice a jeho životní osud. Soud proto došel k závěru, že omluvu, kterou žalovaná poskytla žalobci, nelze považovat za dostatečné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a proto je na místě poskytnout žalobci peněžité zadostiučinění. V této souvislosti vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, podle kterého za první dva roky řízení se nemajetková újma ohodnocuje částkou 15.000Kč za oba roky dohromady a za každý další rok řízení 15.000Kč. V daném případě tak žalobci náleží za dobu od , datum, do , datum, přiměřené zadostiučinění v částce 15.000Kč, za dobu od , datum, do , datum, částka 15.000Kč a za dobu od , datum, do , datum, částka 15.000Kč, přičemž za zbývající tři měsíce březen, duben a květen částka 1.250Kč za jeden měsíc řízení, to znamená 3.750Kč, dohromady 48.750Kč.

20. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě co do požadované náhrady škody v částce 1.573Kč a požadovanému peněžitému zadostiučinění v částce 48.750Kč vyhověl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně úspěšný a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000Kč a odměnu za právní zastoupení za 6 úkonů právní služby po , částka, dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne ze dne , datum, a , datum, , účast u jednání dne , datum, a dne , datum, ), 6x x režijní paušál po 300Kč a 21% DPH tj. celkem , hodnota, . 555,20Kč.