29 C 161/2004

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně a původní účastnice proti žalovaného: osobní údaje žalovaného zastoupený likvidátorem celé jméno účastnice , dat. datum narození , ulice a číslo , část obce , PSČ obec a číslo , pro vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 269 982,92 Kč s -) úrokem z prodlení ročně z částky 902 169,54,ve výši 2,5 % od 6. 10. 2004 do zaplacení -) úrokem z prodlení ročně z částky 3 834 220,57 Kč od 24. 8. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, od 1. 7. 2022 do 12. 7. 2022 ve výši 14 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, -) úrokem z prodlení ročně z částky 2 533 592,81Kč od 1. 8. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, od 1. 7. 2022 do 12. 7. 2022 ve výši 14 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 594,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povine zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 2 172,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se co do částky 3 142 945,08 Kč s přináležejícím příslušenstvím zamítá.

1. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení. Žalobce (dříve [země] - [stát. instituce]) se žalobou ze dne 6. 10. 2004 domáhal zaplacení částky 926 119, Kč s příslušenstvím. Nájemní smlouvou ze dne 19.12.1995 pronajal žalovanému tenisový areál skládající se z nemovitostí parc. [číslo] o výměře 789 m2, parc. [číslo] o výměře 588 m2, parc. [číslo] díl d) o výměře 4962 m2, objekt tenisové haly na pozemku parc. [číslo] klubovny [číslo] na parc. [číslo] vše kv k.ú. [část obce]. Dopisem ze dne 10. 10. 2003 žalobce nájemní smlouvu vypověděl a nájemní vztah skončil tříměsíční výpovědní lhůtou dne 31. 1. 2004. Dle žalobce žalovaný užíval nemovitosti nadále bez právního důvodu. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení za období od 1. 2. 2004 do 30. 9. 2004 vycházel z nejvyšší nabídky ročního nájemného ve výši 1 510 000 Kč.

2. Podáním ze dne 24. 8. 2007 žalobce rozšířil žalobu za období od 1. 10. 2004 do 31. 7. 2007 o částku 4 278 322 Kč s příslušenstvím. (Celkem 5 204 441 Kč)

3. Žalobou ze dne 16. 11. 2010 se žalobce domáhal ze shodných důvodů zaplacení bezdůvodného obohacení za období od 1. 8.2007 do 30. 9. 2010 ve výši 5 208 487 Kč (644 896 Kč za období od 1.8.2007 do 31.12.2007, 1 591 087 Kč za období 1.1.2008 do 31.12.2008, 1 691 325 Kč za období od 1.1.2009 do 31.12.2009, 1 281 179 Kč za období od 1.1.2010 do 30.9.2010) pod sp.zn. [spisová značka] zdejšího soudu. Usnesením ze dne 3. 11. 2011 byla věc spojena s věcí shora uvedenou.

4. Žalovaný namítal, že žalobce neprokázal vlastnictví nemovitostí, za jejichž užívání se bezdůvodného obohacení domáhá. Dle žalovaného je vlastníkem budov [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a nikoliv Česká republika, není tedy dána aktivní legitimace. Základem sporu je otázka vlastnictví budov, respektive právo hospodaření, kdy žalobci přísluší právo hospodaření s pozemky, nikoliv stavbami na těchto pozemcích. [příjmení] byl veden u tehdejšího Krajského obchodního soud v [obec] pod. sp.zn. [spisová značka]. Dále nesouhlasil se stanovením výše bezdůvodného obohacení vycházejícího z ušlého zisku odvozeného z nejvyšší nabídky nájemného. Ve vztahu k období do 16.11.2008, k žalobě podané dne 16.11.2010 sp.sn. [spisová značka], vznesl žalovaný námitku promlčení. Dále namítal, že tenisový areál byl ve velmi špatném technickém stavu, vlastník nevložil do areálu žádné prostředky, zatímco žalovaný měl značné náklady na udržení chodu, údržbu a opravy areálu. Navrhoval žalobu zamítnout.

5. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. [číslo jednací] (ve znění rozsudku [název soudu] ze dne 19.9.2007 č.j. [číslo jednací] a usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací]) soud zjistil, že žaloba na určení, že vlastníkem tenisové haly na pozemku parc. [číslo] budovy ev. [číslo] na parc. [číslo] tenisových kurtů a ochozů je [anonymizována dvě slova] [obec], byla zamítnuta. Rozsudkem [název soudu] ze dne 27.3.2019 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce [příjmení] [jméno], spolek, [IČO] je vlastníkem stavby [číslo] na parc. [číslo].

6. Ze souhlasného prohlášení stran sporu podle ust. §120 (3) o.s.ř. učiněného u jednání dne 3.11. 2011 a 18.11.2020 soud zjistil, že nájemní vztah skončil ke dni 31.4.2004, sporné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobce, respektive ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření žalobce (tato skutečnost byla prokázána výpisy z katastru nemovitostí [list vlastnictví]) a žalovaný areál užíval do 21.12.2010.

7. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že je předsedu žalovaného od roku 1996. Areál byl předán státu zhruba před pěti lety (výslech ze dne 3.12.2015). Žalovaný investoval do areálu značné částky, konkrétní částky si nepamatuje. Ve výpovědi uvedl pouze odhady cen oprav, rekonstrukce a kotle, údržby. Účetnictví nemá ani dokumenty, klub nemá žádný majetek. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v letech 1998 2010 byl sekretářem klubu. Zajišťoval příspěvky, údržbu, servis a opravy. Uvedl odhady cen investic. Seznam k dispozici nemá. [anonymizováno] nemá sídlo. Areál byl vyklizen v roce 2010. Nemá žádné faktury nebo doklady. Od výpovědi neplatili nájemné.

8. Znalkyně [celé jméno znalkyně] z oboru oceňování nemovitostí, odvětví ceny a odhady, vypracovala znalecký posudek [číslo] 2013 [číslo], ve kterém stanovila obvyklou cenu nájemného za užívání sporných pozemků a budov na těchto pozemcích za období od 1.2.2004 do 31.12.2010 dospěla k celkové částce 9 360 000 Kč. V posudku mimo jiné uvedla, že vlastník o tento areál v době vyhotovování posudku (2013) zjevně nepečuje. U jednání soudu doplnila, že přihlédla ke stavu areálu, dobrému jménu a jeho poloze ([obec] [anonymizováno]).

9. Ze zbývajících provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Po skončení nájemního vztahu žalovaný nadále užíval v období od 1.2.2004 do 21.12.2010 nemovitosti parc. [číslo] o výměře 789 m2, parc. [číslo] o výměře 588 m2, parc. [číslo] díl d) o výměře 4962 m2, objekt tenisové haly na pozemku parc. [číslo] klubovny [číslo] na parc. [číslo] k.ú. [část obce], vše ve vlastnictví státu s právem hospodaření žalobce.

11. K další námitkám žalovaného ohledně investic do sporných nemovitostí je třeba uvést, že žalovaný nebyl schopen vyčíslit tyto investice, stanovit jejich rozsah ani je doložit důkazy, takovým způsobem, aby soud mohl k tvrzeným skutečnostem přihlížet. Oba svědci pouze uváděli částky odhadem, konkrétní listinné či jiné důkazy předloženy nebyly. Vzhledem k pasivitě žalovaného v závěru řízení nemohl být tento ani řádně poučen k doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že žalobce vznesl vůči takto uplatněným nárokům námitku promlčení.

12. Soud vycházel z ust. § 3028 odst. (3) z.č. 89/2012 Sb. a v daném sporu aplikoval ust. § 451 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do konce roku 2013, dle kterého dle odst. (1) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. (2) bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. § 100 odst. (1) o.z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Dle ust. § 107 o.z. (1) právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: Občanský zákoník upravuje v § 451 odst. 2 jednotlivé skutkové podstaty bezdůvodného obohacení. Podle odstavce druhého tohoto paragrafu se rozlišuje bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, plněním z neplatného právního úkonu a majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Žalovaný užíval nemovitosti žalovaného (respektive se jedná o oprávnění žalobce s nemovitostmi hospodařit) po skončení nájemního vztahu, tedy bez právního důvodu, po dobu téměř sedmi let. Dle již ustálené judikatury (srov. Rc 14/91) výši bezdůvodného obohacení záležejícího v užívání nebytových prostor na základě neplatné nájemní smlouvy určí soud peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nebytových prostor, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy. V daném případě byl pro stanovení výše bezdůvodného obohacení vyhotoven znalecký posudek, ze kterého soud vycházel. Poměrem roků, případně měsíců v jednotlivý letech zjistil částky bezdůvodného obohacení dle znaleckého posudku za jednotlivé roky (jeden celý rok činí částku 1 353 254,32 Kč). Dále soud zohlednil, že žalobou ze dne 16. 11. 2010 se žalobce domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení za období od 1. 8.2007 do 30. 9. 2010, přičemž vzhledem k námitce žalované strany jsou nároky za období do 16. 11. 2008 (za rok 2007 celkem 644 896 Kč a poměrnou část roku 2008 1 374 522,37 Kč), s ohledem na dvouletou promlčecí lhůtu, promlčeny. Ze zbývajících částek uplatněných žalobními návrhy (v období od února 2004 do července 2007 ve výši 1 510 000 Kč za jednotlivý celý rok, případně v poměrné části podle počtu měsíců, v období od srpna 2008 do září 2010 dle specifikace v žalobě uvedené) soud stanovil rozdíl mezi takto uplatněnými částkami a výší bezdůvodného obohacení stanovenou znalkyní. Soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 7 269 982,92 Kč důvodná. Ve zbývající části s odkazem na závěry znalce o výši bezdůvodného obohacení a námitku promlčení byl nárok shledán jako neoprávněný.

14. Současně v návaznosti na přiznané částky soud rozhodnul o příslušenství pohledávky, úrocích z prodlení dle ustanovení § 517 o.z. a na to navazujícího provádějícího předpisu n.v. č. 142/1994 Sb. ve znění, kdy došlo k prodlení s placením bezdůvodného obohacení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zčásti úspěšný (69,82 % - 30,18% = 39,64%), nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části 594,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném dle z.č. 139/2015 Sb., ode dne 1. července 2015) za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z pěti úkonů (jednání dne 3.12.2015, 18.11.2020, odvolání 11.10.2021, jednání 25.4.2022 a 13.7.2022) dle uvedené vyhlášky s přihlédnutím k ustanovení § 355 o.s.ř.

16. O náhradě nákladů státu soud rozhodnul podle ust. § 148 o.s.ř., kdy žalobce v poměru jeho neúspěchu 30,18 % zavázal k úhradě nákladů znalečného vyplaceného na základě usnesení č.j. (6 500 Kč) a č.j. 29 C 161/2004-133 (700 Kč). Žalovaný byl usnesením č.j. 29 C 161/2004-105 od povinnosti platit soudní poplatky, a tedy i nákladů řízení státu ve smyslu ust. § 148 o.s.ř., osvobozen.