29 C 26/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Vodákovou v právní věci žalobce: celé jméno žalobce , datum narození , trvale bytem: ulice číslo , část obce , obec a číslo , zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem: adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy,

I. Žalovaný je povinen do 24 hodin od právní moci rozsudku odstranit svůj příspěvek ze dne 20.5.2021 umístěný prostřednictvím profilu [anonymizováno] na sociální síti [webová adresa], ve kterém označuje žalobce za zloděje anebo obyčejného zloděje.

II. Žalovaný je povinen do 24 hodin od právní moci rozsudku na svém profilu [anonymizováno] na sociální síti [webová adresa] uveřejnit a ponechat uveřejněnou po dobu 6ti měsíců omluvu v tomto znění:„ Dne 20.5.2021 jsem uveřejnil na svém profilu [anonymizováno] na sociální síti [webová adresa] příspěvek, ve kterém jsem nazval [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] obyčejnými zloději. Tento výrok byl nepravdivý a uvedeným se za něj omlouvám.“

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 26.684Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku z následujících důvodů. Žalobce je podnikatelem a investorem do různých startupových společností a projektů a také do digitálního vzdělávání. V minulosti zastával také politickou funkci, když byl členem zastupitelstva [územní celek]. Žalovaný je původní profesí novinář a působil v [anonymizováno] novinách a [anonymizováno] novinách, kde se zaměřuje na ekonomiku, digitální ekonomiku, investice a regulace v oblasti technologií. V současné době působí ve veřejných funkcích například na pozici národního koordinátora pro centra umělé inteligence [stát. instituce], jako poradce náměstka ministra pro finanční trhy a mezinárodní vztahy na [stát. instituce] nebo také jako expert v technické skupině evropské blockchain spolupráce při evropské komisi. Z titulu svých funkcí je proto žalovaný seznámen s osobou žalobce stejně jako s obsahem jeho podnikání v investiční činnosti v oblasti digitální ekonomiky. Žalovaný dne 20.5.2021 prostřednictvím svého profilu [anonymizováno] publikoval na sociální sítí [anonymizováno] příspěvek, ve kterém označil žalobce za„ zloděje“, případně také„ obyčejného zloděje“ a to z důvodu nespokojenosti se službami poskytovanými [právnická osoba]. Z obsahu příspěvku plyne, že žalovaný nebyl spokojen s objednanou službou- doručením zásilky, když ta mu údajně nebyla doručena a tudíž ji považoval za ukradenou. Za údajné zloděje své zásilky pak žalovaný označil mimo jiné právě žalobce, když na sociální sítí [anonymizováno] napsal tento příspěvek: [anonymizováno] jsou obyčejní zloději - zásilku převezmou, nechají zaplatit, nikdo nedoručí ani se neozve, číslo„ není dostupné“ … nikde žádný kontakt, hlásí doručeno čistě ukradeno. Opravdu„ budoucnost mobility“ a uber po česku.“ Účet žalovaného na sociální síti [anonymizováno] s profilem [anonymizováno] sleduje cca [číslo] sledujících, kteří jsou automaticky informováni o každém příspěvku žalovaného a mohou následně zobrazit, sdílet a dále šířit jeho obsah. Uživatelem je i žalobce s profilem [anonymizováno], jehož účet má cca 751 sledujících. Žalovaný se rozhodl svoji frustraci z nastalé situace řešit hanlivým osočováním osob, o kterých věděl, že mají nebo v minulosti měly co do činění se [právnická osoba], mimo jiné také právě žalobce, byť žalobce by nemohl vzniklou situaci jakkoliv ovlivnit ani v době, kdy ve [právnická osoba] působil jako investor. Navíc žalobce zásilku žalovanému ani osobně neukradl, což muselo být žalovanému jako odborníkovi a novináři známo. V návaznosti na hanlivé osočení žalobce informoval žalovaného, že již několik let v rámci [anonymizováno] nefiguruje a to ani jako investor a tudíž nemá a ani nemůže mít jakýkoliv vliv na podnikání [anonymizováno] a jeho každodenní provoz a ani na řešení zákaznických problémů. Žalobce vyjádřil lítost nad vzniklou situací a zdvořile požádal žalovaného o omluvu za jeho hanlivý výrok na svou adresu, když konkrétně uvedl:„ Z [anonymizováno] jsem jako investor úplně odešel před několika lety. Mrzí mě [příjmení] potíže se zásilkou, ale jako důvod pro mé označení zloděj to nevidím. Čekám, že se mi stejnou cestou veřejně omluvíte.“ Žalobce zdůrazňoval, že nevykonává žádnou funkci ve [právnická osoba], není jejím zaměstnancem a se soukromoprávním vztahem mezi žalovaným a [anonymizováno] neměl nic společného. Žalovaný se však za své chování a výroky neomluvil, naopak formuloval tvrzení o jakési doživotní odpovědnosti žalobce za činnost [právnická osoba] z titulu toho, že žalobce do společnosti historicky investoval. Konkrétně pak uvedl:„ Co jste postavil, za to odpovídáte. Když se všude chválí, tak se vezete, ale že záměrně neexistuje možnost zachránit ukradenou věc, to vás neštve, že? To nejsou„ potíže s doručením“ prostě to ukradl řidič firmy, kterou se chlubíte!“ [příjmení] si být přitom žalovaný vědom, že takové tvrzení nemá zjevně reálný základ. Na příspěvky žalovaného reagoval také [jméno] [příjmení], člen představenstva [anonymizováno], který žalovanému poradil možný postup při reklamaci služby. Ani tato reakce žalovaného neuspokojila a zopakoval své výroky o zlodějích tentokrát však pouze na adresu pana [příjmení]. Z reakcí na příspěvek žalovaného je zřejmé, že pan [příjmení] zajistil vyřízení reklamace služeb žalovaného a celou situaci tak napravil. Jakákoliv křivda či újma, kterou žalovaný mohl v důsledku problému s doručením pociťovat, byla tímto způsobem odčiněna. Po zdárném vyřešení situace mohlo a mělo dojít k deeskalaci veřejného osočování. Žalovanému byl proto opětovně poskytnut prostor k omluvě za své výroky na adresu žalobce, pana [příjmení] a dalších osob. Žalovaný se však za své výroky neomluvil, i přes výše uvedené stále pokračoval ve stejném tónu a na výzvu pana [příjmení] k omluvě uvedl na adresu všech zúčastněných:„ Především za peníze zákazníka jste nedoručili, ukradli a řešit to musí ve svém čase zákazník. [jméno] se ráno ozvat a omluvit? Nic. Nefunkční telefon? Nic. Chudák kdo ti nenapíše, že jsi zloděj, ničeho se nedovolá. Lituj, že jste postavili firmu na krytí krádeží. To je [příjmení] pověst.“ Žalobce se následně dne 26.5.2021 obrátil na žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce s předžalobní výzvou k odstranění příspěvku s hanlivými výroky na adresu žalobce a uveřejnění omluvy a zaplacení částky na dobročinné účely jako formu přiměřeného zadostiučinění za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Žalovaný však na výzvu žalobce nereagoval a předmětné příspěvky jsou dosud dostupné na sociální síti a výroky žalobce se tak mohou nadále volně šířit mezi veřejností. Žalobce zdůrazňoval, že s ohledem na poměrně vysoké veřejné funkce, které žalovaný zastává a reprezentuje na svém profilu na [anonymizováno], mají jeho příspěvky široký dosah. K uveřejnění těchto výroků navíc žalobce zvolil sociální síť s vědomím, že na této síti disponuje větším množstvím sledujících a jeho výroky se tak mohou šířit exponencionální rychlostí a osobnost žalobce tak nenapravitelně poškodil v očích široké veřejnosti. Kromě toho žalovaný ve své reakci na jeden z příspěvků naznačil, že difamující nepravdivý výrok zvolil vědomě s úmyslem svůj problém vyřešit rychleji:„ Chudák, kdo ti nenapíše, že jsi zloděj, ničeho se nedovolá.“ Měl třeba zohlednit i skutečnost, že žalovaný dlouhodobě působil na pozici redaktora případně editora a autora v celostátních novinových redakcích. Ze zkušeností z tohoto prostředí mu muselo být přitom dobře známo, jaké důsledky mohou nastat v případě bezdůvodné difamace a hanlivého osočování osob ve veřejném prostoru. Ani tato skutečnost žalovanému nezabránila v šíření hanlivých a lživých výroků na adresu žalobce. Nepravdivé označení jiného za zloděje nelze omlouvat právem na svobodu projevu. Žalobce není aktivním politikem. Za zloděje nebyl označen v souvislosti s výkonem politické funkce. Naopak byl za zloděje označen proto, že žalovaný chtěl vyřešit problém s nedoručenou zásilkou a difamující a lživé označení širokého okruhu osob za zloděje považoval ze sobeckých důvodů za nejefektivnější způsob řešení svého problému. Snaha získat pro sebe výhodu urážkou a lživým obviněním jiného není kryta právem na svobodu projevu. Navíc příspěvek žalovaného nelze označit ani za přípustnou kritiku. Jednání žalovaného představuje nepochybně neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti žalobce dle § 81 občanského zákoníku, neboť došlo popsaným jednáním ke snížení vážnosti, cti a důstojnosti a postavení žalobce ve veřejném i v soukromém životě ve značené míře: Žalobce považuje tuto újmu za závažnou i s ohledem na postavení žalovaného, který zastává relativně vysoké veřejné funkce, které reprezentuje i prostřednictvím svého profilu na [anonymizováno] a proto je jeho jednání a výrokům přičítána větší vážnost ze společnosti. Veřejné funkce žalovaného jsou způsobilé v očích veřejnosti dávat vážnost jinak zcela nedůvodným tvrzením a právě z tohoto důvodu je třeba klást o to větší požadavky na korektnost jeho veřejných sdělení. Zadostiučinění a odstranění následků jednání žalovaného spočívající v omluvě by proto nebylo dle žalobce dostačující a má proto nárok i na náhradu nemajetkové újmy v penězích, která mu byla shora uvedeným jednáním žalovaného způsobena. V této souvislosti žalobce vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu konkrétně z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2019 sp. zn. [spisová značka], v jehož rámci posuzoval Nejvyšší soud žalobu o ochraně osobnosti v souvislosti s uveřejněním článku s nepravdivými informacemi v celostátním periodiku. Jednáním ze strany žalovaného došlo v důsledku jeho hanlivých výroků na adresu žalobce k zásahu do práva na ochranu osobnosti. Zveřejňování hanlivých výroků na adresu žalobce je tudíž nedovoleným zásahem do práva na ochranu osoby žalobce zejména práva na ochranu vážnosti, cti a důstojnosti člověka. Navíc jde v případě výroku žalovaného zcela prokazatelně o nepravdivé výroky, jejíž jediným cílem byl právě útok na vážnost, čest a důstojnost žalobce jako jakási odplata za problém s doručením zásilky [právnická osoba] a snaha domoci se rychlejšího postupu v rámci reklamačního procesu. Žalobce se proto ze shora uvedených důvodů domáhal jednak odstranění příspěvku žalovaného ze sociální sítě [anonymizováno], dále uveřejnění omluvy na této sociální síti a zároveň i úhrady peněžitého zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že s touto žalobou nesouhlasí a to z následujících důvodů. Předně žalovaný uváděl, že byl v letech 2011 až 2018 novinářem, editorem, manažerem a komentátorem předních českých deníků se zaměřením na ekonomická témata zejména moderní technologie. Prostřednictvím zejména názorových textů se žalovaný vymezoval vůči obchodnímu modelu [právnická osoba] zejména její snaze prostřednictvím lobbingových aktivit udržet stav trhu s osobní přepravou (taxislužbou) v uzavřené podobě nevýhodné pro zákazníky a výhodné pro řidiče taxi, na kterých staví svůj obchodní model [právnická osoba]. Tato kritika obchodního modelu a lobbingových aktivit [právnická osoba], která odhalovala zákulisí českého byznysu v oblasti moderních technologií, nabourávala prostřednictvím oprávněné objektivní kritiky pracně a nákladně budovanou veřejnou image společnosti a s ní spojených investorů a dalších osob, jakož i ukázkové české inovativní firmy hodné podpory ze strany veřejných činitelů. Na kritiku tohoto postupu [právnická osoba] a jeho minimální etickou spornost reagovala dotčená společnost opakovaně ve snaze tuto oprávněnou kritiku zastavit nebo alespoň zmírnit prostřednictvím tlaku na publicitu novináře. Společnosti [anonymizováno] bylo nepříjemné, že žalovaný veřejně poukazoval na zákulisní lobbingové aktivity [právnická osoba], jejich investorů a osob s tím spojených ve snaze ovlivnit legislativu na národní i municipální úrovni ve svůj prospěch. Kritika uzavřeného systému taxislužby a vysokých cen za osobní přepravu, která vyhovovala obchodnímu modelu [právnická osoba], přitom nebyla pouze ze strany žalovaného, ale jednalo se o celospolečenskou debatu se značným zapojením novinářů a komentátorů převážně zastávajících pozice směrem k liberalizaci trhu s osobní přepravou. Žalovaný se tématu věnoval dlouhodobě a patřil k hlavním veřejným kritikům systému udržujícímu vysoké ceny. Předmětná žaloba tak dle žalovaného jednoznačně pokračuje ve snaze ukončit oprávněnou kritiku [právnická osoba] a jejího modelu ze strany žalovaného. Žalobce se tak podanou žalobou snaží umlčet žalovaného a žaloba tak ve skutečnosti hrubě zasahuje do základních práv žalovaného zejména práva na svobodu slova a informací zaručenou čl. 17 ústavního zákona č. 2/1993 Sb. Listiny základních práv a svobod, zejména odst.

2. Žaloba také vykazuje prvky msty za předchozí oprávněně kritická vyjádření žalovaného k podnikání [právnická osoba]. V době, kdy na [právnická osoba] mířila veřejná oprávněná kritika žalovaného, byl žalobce investorem a členem správní rady této společnosti. Na nastavení systému a provozu [právnická osoba] měl žalobce zásadní vliv a proto žalovaný adresoval veřejnou výtku na sociální síti [anonymizováno] právě i jemu. Vzhledem k omezenému počtu znaků v příspěvku na této sociální síti následně v konverzaci dovysvětlil, že se jedná právě o tento vliv na nastavení systému, jenž nebrání odcizování zásilek. Žalovaný přitom užil emotivní výrazové zkratky„ zloděj“, která mířila právě k odpovědnosti za vadné nastavení systému [právnická osoba] vůči zákazníkům, která se přitom chlubí právě důrazem na pozitivní zákaznickou zkušenost za vyšší cenu. Z tohoto pozitivního obrazu se přitom dlouhodobě snaží těžit i žalobce a kritika žalovaného tak mířila k jeho práci a výsledkům, kterými se veřejně prezentuje. Užití výrazu„ zloděj“ pak plně odpovídá nadsázce a zkratce běžně užívané na sociálních sítích a dané zejména omezeným prostorem k vyjádření. Žalovaný dále dovysvětlil, že kritika míří k vadnému nastavení systému a tím k manažersko investorskému selhání žalobce, v žádném případě pak nikoliv k odcizení zásilky samotným žalobcem. Rozdíl v tomto vyjádření byl jasný dle konverzace i žalobci a bylo jeho volbou, že na tuto kritiku veřejně žalobce dále nereagoval. Takovou kritiku přitom musí žalobce unést, pokud se stejnou prací ve stejné firmě veřejně chlubí a využívá ji ke svému pozitivnímu veřejnému obrazu a z něj plynoucímu potencionálnímu prospěchu pro sebe a své investice z její propagace. Žalovaný dále zdůrazňoval, že žalobce je veřejně exponovaná a kontroverzní osoba spojovaná se svým předchozím kontroverzním působením v celostátní skupině [anonymizováno]. Žalovaný upozorňoval, že aby došlo k újmě na dobré pověsti žalobce veřejným výrokem žalovaného, musí být tato dobrá pověst dlouhodobě na takové úrovni, aby jí bylo obdobné vyjádření na sociální síti způsobilé poškodit. Žalobce například nikdy jasně nedeklaroval úplný původ svého majetku a výši investic a výnosů z nich a další skutečnosti, které by úroveň dobré pověsti mohly zaručit. Žalobce je dlouhodobě veřejně exponovanou osobou nikoliv zcela soukromou a do veřejného prostoru opakovaně vstupuje sám a dobrovolně. Ze shora uvedených důvodů proto žalovaný usoudil, že předmětný výrok žalovaného na adresu žalobce nebyl způsobilý způsobit žalobci jakoukoliv neoprávněnou újmu na jeho dobrém jméně a pověsti.

3. Za účelem projednání věci nařídil soud dne 14.3.2022 první jednání na den 5.5.2022. Tři dny před jednáním dne 2.5.2022 se z jednání omluvil žalovaný s tím, že mu dne 27.4.2022 byl zaslán program workshopu, kterého se musí zúčastnit, neboť žalovaný je jedním z řešitelů projektu a realizace projektu představuje příjem žalovaného. Soud vyhověl žádosti žalovaného o odročení jednání a jednání dne 4.5.2022 odročil na 28.7.2022. Pár hodin před jednáním dne 28.7.2022 zaslal žalovaný soudu omluvu ze zdravotních důvodů, neboť mu vyšel pozitivní antigenní test, avšak výsledek [anonymizováno] testu nebyl schopen ke dni jednání doložit. I v tomto případě soud vyhověl žádosti žalovaného o odročení jednání a jednání odročil na 8.9.2022 v 15:00 hodin. Ve 13:44 dne 8.9.2022 zaslal žalovaný do datové schránky soudu omluvu s žádostí o opětovné odročení jednání a to ze zdravotních důvodů, neboť náhle onemocněl nezl. syn žalovaného a žalovaný s ním musel vyhledat neodkladnou lékařskou péči, neboť matka dítěte je pracovně dlouhodobě v zahraničí. I v tomto případě soud žalovanému vyhověl a jednání odročil na 28.11.2022, ale současně vyzval žalovaného, aby soudu ve lhůtě 5ti dnů zaslal potvrzení o ošetření nezl. syna žalovaného a o neodkladnosti tohoto ošetření. Výzva k doložení potvrzení o ošetření syna žalovaného byla doručena žalovanému dne 12.9.2022. Žalovaný však na výzvu soudu nejenže ošetření syna nedoložil, ale v den konání již 4. termínu jednání dne 28.11.2022 v 9:49 (opětovně bezprostředně před jednáním soudu) zaslal omluvu z jednání a žádost o odročení s tím, že má akutní respirační problémy a lékař mu neumožnil se jednání zúčastnit.

4. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Možnost účastnit se jednání je jedno ze základních procesních oprávnění účastníka řízení, nejedná se však o oprávnění bezbřehé. Soud může věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníka za splnění zákonných předpokladů a to je především, pokud byl účastník k jednání řádně a včas předvolán, přičemž účastník nepožádal z důležitého důvodu o odročení nařízeného jednání. Důležitost důvodu, pro který účastník požaduje odročení jednání, musí nejen tvrdit, ale současně i doložit. Při úvaze soudu, zda jednání odročí či nikoliv, posuzuje soud skutečnosti uváděné účastníkem se zřetelem ke všem okolnostem dané věci. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., ale k záměrným procesním obstrukcím sledujícím především bezdůvodné protahování řízení a zvyšování nákladů s tím spojených.

5. V daném případě soud ohledně jednání v nepřítomnosti žalovaného vycházel ze skutečnosti, že k projednávané věci byly nařízeny celkem 4 termíny jednání, přičemž ze všech se omlouval vždy žalovaný a ze tří z nich tak žalovaný učinil vždy bezprostředně v den jednání těsně před jeho zahájením, přičemž důvodnost omluvy žalovaného ze dne 8.9.2022 kvůli zdravotních potíží svého nezl. syna žalovaný přes výzvu soudu nijak nedoložil. Postup žalovaného, kdy se již 3x bezprostředně před jednáním omluvil, navíc naposledy svou omluvu ani přes výzvu soudu nedoložil, považuje soud za obstrukční s cílem oddalovat rozhodnutí v dané věci a proto došel k závěru, že nejsou důvody pro to, aby soud jednání opětovně odročoval. Soud proto rozhodl o tom, že bude jednat dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

6. V průběhu jednání dne 28.11.2022 provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil, že žalovaný dne 20.5.2021 na sociální síti [anonymizováno] ve svém profilu [anonymizováno] publikoval příspěvek v tomto znění: [anonymizováno] jsou obyčejní zloději - zásilku převezmou, nechají zaplatit, nikdo nedoručí ani se neozve, číslo„ není dostupné“ … nikde žádný kontakt, hlásí doručeno čistě ukradeno. Opravdu„ budoucnost mobility“ a po česku.“.

7. Z vlákna, které se rozvinulo pod příspěvkem na [anonymizováno] pak soud zjistil, že žalobce v reakci na příspěvek oznámil žalovanému, že ze [právnická osoba] jako investor odešel před několika lety a že nevidí důvod pro označení zloděj s tím, že čeká, že se mu žalovaný veřejně omluví. V reakci na žádost žalobce reagoval žalovaný tak, že uvedl:„ Co jste postavil, za to odpovídáte. Když se všude chválí, tak se vezete, ale že záměrně neexistuje možnost zachránit ukradenou věc, to vás neštve, že? To nejsou„ potíže s doručením“ prostě to ukradl řidič firmy, kterou se chlubíte!“ 8. Z vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 24.11.2021 plyne, že žalovaný žádným způsobem nesporuje, že publikoval žalobcem tvrzený příspěvek na sociální síti [anonymizováno]. [příjmení] žalovaného spočívá v ospravedlňování zveřejnění zmíněného příspěvku a vysvětlování důvodu, proč žalovaný příspěvek napsal.

9. Dle ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb. odst. 1 je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka a žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

10. Podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo se domáhat toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo, aby byl odstraněn jeho následek.

11. Podle ustanovení § 2956 zákona č. 89/2012 Sb. platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

12. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečné účinné odčinění způsobené újmy.

13. K zásahu do práva na ochranu cti, důstojnosti, soukromí či vážnosti člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Pokud jde o skutková tvrzení, tak ta se opírají o fakt- objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování a pravdivost tvrzení je ověřitelná. Kritika jako součást svobody projevu a veřejné informovanosti je důležitým nástrojem demokracie ve společnosti, ale svoboda projevu včetně práva pronášet kritiku musí mít v demokratické společnosti své meze, jejíž překročení vede k závažným nežádoucím újmám na právu na ochranu osobnosti kritizovaných fyzických osob. K neoprávněnému zásahu do osobnosti člověka nedojde výkonem práva kritiky jedině v případě, že jde o kritiku právem přípustnou respektive oprávněnou. Ta předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně to, že je taková kritika přiměřená co do obsahu formy i místa a nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného cíle. O věcnou kritiku nejde především tam, kde kritika vychází z nepravdivých podkladů a z nich dovozuje vlastní hodnotící úsudky. Obdobně, jsou-li v kritice k popisu určitých jevů a osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k síle kritiky, tj. je-li obsah kritiky zcela neadekvátní posuzovanému jednání kritizovaného, přičemž z ní vyplývá úmysl kritizovanou osobu znevážit či urazit, jde o kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby. Jestliže kritika v konkrétním případě postrádá právní přípustnost, není na místě upřednostňovat právo na kritiku před právem na ochranu osobnosti člověka (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2010 sp. zn. [spisová značka] Sb.). I svoboda projevu má své meze a je omezena právem na ochranu důstojnosti, cti a vážnosti a dobré pověsti dle čl. 100 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

14. V posuzovaném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný svým příspěvkem na sociální síti [anonymizováno] zasáhl do osobnosti žalobce, konkrétně došlo ke snížení vážnosti, cti a důstojnosti postavení žalobce ve veřejném i v soukromém životě, když žalovaný žalobce označil za„ zloděje“ v souvislosti s jeho stížností na obtíže spojené s doručováním jeho zásilky [právnická osoba]. Slovo„ zloděj“ má v obecné rovině difamační charakter, jelikož evokuje trestně právní odpovědnost určité osoby za společensky odsouzeníhodné jednání. Z vyjádření samotného žalovaného vyplynulo, že žalovaný věděl, že to nebyl přímo žalobce, kdo by zásilku, která mu nebyla doručena, skutečně ukradl, ale označení žalobce za zloděje žalovaný použil proto, že dovozuje jakousi historickou odpovědnost žalobce za nastavení systému služeb ve [právnická osoba] z důvodu jeho předchozí investice do této společnosti. Žalovaný ani poté, kdy ho žalobce upozornil na skutečnost, že nemá se [právnická osoba] v době zveřejnění příspěvku cokoliv společného, tento příspěvek nijak neodstranil ani se za něj neomluvil, naopak zdůrazňoval, že co žalobce postavil, za to zodpovídá. Navíc v reakci na následné vyřešení jeho reklamace doručované zásilky hodnotil použití slova„ zloděj“ jako účinný prostředek ke sjednání nápravy. Z postupu žalovaného je tak zřejmé, že si byl vědom toho, že žalobce reálně žádnou zásilku žalovaného neukradl a slovo„ zloděj“ použil záměrně s cílem vyvolat výraznou odezvu a domoci se vyřešení obtíží s doručováním jeho zásilky. Jelikož však žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že byl v letech 2011 až 2018 novinářem, editorem, manažerem a komentátorem předních českých deníků se zaměřením na ekonomická témata, moderní technologie a současně bylo zjištěno, že je zmocněncem pro evropská centra umělé inteligence při a je jedním ze spoluautorů národní strategie umělé inteligence, dlouhodobě se věnuje digitální ekonomice, investicím a regulaci, a je tudíž osobou, která se dlouhodobě pohybuje v internetovém prostředí a na sociálních sítích a především má rozsáhlé zkušenosti v publikační činnosti tištěných médií a současně jeho účet sleduje více než [číslo] sledujících, má soud za to, že si měl být žalovaný dobře vědom skutečnosti, jaký dopad bude mít zveřejnění jeho příspěvku na síti [anonymizováno] do osobnostní sféry žalobce. Žalovaný si navíc byl zjevně vědom i skutečnosti, že to nebyl žalobce, kdo zásilku dle jeho tvrzení tzv.„ ukradl“ a že to tudíž nemůže být žalobce, kdo je zmíněným„ zlodějem“ zásilky, o níž žalovaný ani nevěděl, zdali je ukradena či pouze ztracena.

15. Pokud v daném případě žalovaný označil žalobce za„ zloděje“ a toto svoje tvrzení žalovaný žádným způsobem neprokázal a navíc je zřejmé, že i žalovaný má za to, že žalobce nenaplnil obsah pojmu„ zloděj“ skutečnými činy, má soud za to, že žalovaný použil neodůvodněnou a ničím nepodloženou kritiku žalobce, která překročila meze věcné kritiky, čímž podstatným způsobem zasáhl do osobnosti žalobce resp.do jeho cti, vážnosti a dobré pověsti, což založilo právo žalobce, aby žalovaný odstranil svůj příspěvek ze sociální sítě [anonymizováno] (výrok I), aby žalovaný zveřejnil omluvu na sociální síti [anonymizováno] (výrok II). Jelikož jednáním žalovaného došlo k závažnému zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce ve veřejném i v soukromém životě a to ve značné míře, došlo i ke vzniku nemajetkové újmy, kteroužto je povinen odčinit žalovaný v penězích částkou 50.000Kč a to především proto, že žalovaný je novinářem a profesionálem, který se pohybuje v mediálním prostředí i na internetu a na sociálních sítích a musí si být vědom toho, že publikace příspěvků může významně zasáhnout do práv osob, o nichž se píše, zejména v případě nepodložené a nepřiměřené kritiky. Vzhledem k použité platformě, kde žalovaný zveřejnil svůj příspěvek, jej bylo možno rozšířit mezi širokou veřejnost a proto soud považoval za přiměřené zadostiučinění částku 50.000Kč, která má nejen funkci reparační, ale zároveň i preventivní. Žalovaný totiž užil bulvární a navíc nepravdivé výroky difamačního charakteru. Označení žalobce slovem„ zloděj“ neospravedlňuje ani tvrzení žalovaného o tom, že jeho cílem bylo kritizovat nastavení systému ve [právnická osoba], neboť kritiku [právnická osoba] nelze zaměňovat s kritikou žalobce, který nejen že ve [právnická osoba] v době zveřejnění příspěvku nepůsobil, ale ani jakožto původní investor [právnická osoba] nemohl jakkoliv ovlivnit obtíže žalovaného při doručování zásilky.

16. Neobstojí ani obrana žalovaného, že použití slova„ zloděj“ a zveřejnění příspěvku bylo oprávněné s ohledem na skutečnost, že měl žalovaný zájem vést věcnou veřejnou diskuzi k problému legislativní úpravy taxislužby a prosazování alternativních modelů jako je [anonymizováno] apod., neboť takovou diskuzi rozhodně nelze vést způsobem, který žalovaný zvolil, jelikož hanlivé označení žalobce slovem„ zloděj“ nemá s diskuzí o liberalizaci taxislužby nic společného.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch a proto má právo na náhradu nákladů řízení, které představují odměnu za právní zastoupení za 6 úkonů právní služby po 3100 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika k vyjádření žalovaného, účast u jednání soudu dne 8.9.2022 žalobce se k jednání dostavil, ale jednání bylo z důvodu omluvy žalovaného odročeno, a dne 28.11.2022), 6x režijní paušál á 300Kč, 2000 Kč soudní poplatek a 21 % DPH tj. celkem 26.684 Kč.