29 C 260/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Koberou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce d) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce e) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně f) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce g) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně všichni zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Policie České republiky,

I. Konstatuje se, že příkazem Policie České republiky dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, kterým bylo žalobcům dne [datum] uloženo nevstupovat do míst trasy pochodu Prague Pride 2014 do 16:00 hodin a od 16:00 hodin do 22:00 hodin nevstupovat na Letenskou pláň, došlo k zásahu do práva žalobců pokojně se shromažďovat ve smyslu čl. 19 Listiny základních práv a svobod.

II. Žaloba o zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 8,05% ročně od 10. 8. 2015 do zaplacení každému z žalobců se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců a), c), d), e), f, g) náhradu nákladů řízení ve výši 45 021,76 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 53 741,02 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobci v podané žalobě uvedli, že dne 16. srpna 2014 se v Praze konal pochod představitelů komunity sexuálních menšin nazvaný Prague Pride. Žalobci s konáním pochodu, resp. obecně se způsobem veřejné presentace této komunity, nesouhlasí a měli v úmyslu proti tomu protestovat. Ještě předtím, než mohli svůj protest započít, však žalobce [číslo] spolu s větší skupinou osob zadržela přímo v ulicích Prahy Policie České republiky. Po perlustraci, která trvala nepřiměřeně dlouhou dobu, bylo žalobcům [číslo] – stejně jako dalším zadržovaným osobám – sděleno, že jim policie po zbytek dne zakazuje vstup do míst, kde se pochod koná. K intensivnějšímu zásahu do práv došlo u žalobce [číslo] který byl zadržen a na dobu několika hodin zajištěn v policejní cele, aniž by k tomu existoval zákonný důvod. Popsaný postup nemá oporu v zákoně a představuje neoprávněnou preventivní represi, jež vyústila v zásah do ústavně chráněných politických práv žalobců. Žalobci v souladu s ustanovením § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vyzvali žalovanou k zaplacení zadostiučinění v penězích ve výši 20 000 Kč v případě žalobců [číslo] a 50 000 Kč v případě žalobce [číslo] s úrokem z prodlení. Žalovaná na tyto výzvy reagovala společným stanoviskem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], v němž nárok odmítla, žalobcům proto nyní nezbývá než obrátit se žalobou na soud. Náleží k základním atributům demokratického právního státu, že pravomoci státních orgánů, včetně orgánů represivních, jsou taxativně vymezeny zákonem, přičemž mezi pravomoci policie na úseku prevence kriminality nepatří potlačování politických projevů a shromažďovacího práva popsaným postupem, tedy preventivní detencí osoby v cele nebo zákazem do blízkosti shromáždění, proti němuž má tato v úmyslu vyjádřit protest, vůbec vstoupit. Na věc plně dopadají závěry nálezu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. června 2006 ve věci Öllinger v. Rakousko (stížnost [číslo]). Z judikatury českých soudů má význam, inter alia, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Pyrotechnika – dýmovnice – se našla nikoli u dvou osob, které cestovaly do Prahy spolu se žalobcem [číslo] jak uvádí stanovisko, nýbrž toliko u osoby jedné, a tento fakt nemůže být dostatečným důvodem pro několikahodinovou detenci žalobce [číslo] v cele na policejní služebně, neboť tato skutečnost není tomuto žalobci prima facie přičitatelná. I kdyby byla správná domněnka policie, že touto pyrotechnikou měl být narušen veřejný pořádek při pochodu, je reakce z její strany, směřovaná nadto vůči jiným osobám, naprosto neadekvátní a neodůvodněná. Protože zásah do právní sfery žalobců nelze již odčinit jinak – jejich možnost zúčastnit se s protestem dané akce byla nevratně zmařena –, je na místě žádat zadostiučinění v penězích. U všech žalobců je relutární satisfakce požadována za zmaření politického protestu, u žalobce [číslo] pak dále za jeho nedůvodnou šikanu – detenci v policejní cele.

2. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě mj. uvedla, že neuznává žalobou uplatněný nárok. Cílem Policie ČR bylo zajištění veřejného pořádku, bezpečnosti a pokojnosti všech v souvislosti s průvodem oznámených shromáždění. Z veřejných zdrojů a z diskuse, jíž tento průvod každoročně vyvolává, vyplynulo riziko střetů odpůrců Prague Pride 2014 s tímto průvodem nebo napadení tohoto průvodu. V rámci přípravy na bezpečnostní opatření policisté zařazení u služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen„ SKPV“) Krajského ředitelství policie hl. města Prahy (a nejen tito policisté) shromáždili veškeré dostupné informace a provedli operativní šetření. Bylo zjištěno, že ze strany žalobců a dalších sympatizantů krajní pravice dojde k narušení veřejného pořádku v průběhu předmětného průvodu, a to mimo jiné též za použití pyrotechniky, přičemž může dojít v důsledku jejího nekontrolovatelného použití (tj. vhození mezi účastníky průvodu, ale i mezi přihlížející) k ohrožení majetku, zdraví a života účastníků průvodu a dalších osob, neboť zúčastněné osoby v počtu cca 17.000 lidí se budou pohybovat na malé ploše, ve velmi členitém a pro policejní zákrok obtížném terénu centra Prahy, ve velké hustotě a v různých kostýmech z převážně snadno hořlavého materiálu. Vzhledem k tomu, že mezi úkoly Policie ČR patří též zajišťování veřejné bezpečnosti a pořádku, a to i preventivně, přičemž stát má navíc poskytovat dostatečné záruky k tomu, aby každý mohl bez obav realizovat svoje právo shromažďovat se a projevovat svoje názory, právo na protidemonstraci nesmí převážit nad právem na demonstraci, když stát se má též aktivně v co nejvyšší míře podílet na zamezení střetů názorových odpůrců, musela Policie ČR na místě průvodu jednat. Z výše uvedených důvodů bylo následně přistoupeno ze strany příslušníků SPJ Krajského ředitelství policie hl. města Prahy k jednotlivým služebním zákrokům spočívajícím v prokázání totožnosti kontrolovaných osob. Poté byl v cca 11:40 hodin zajištěn žalobce [celé jméno žalobce] podle ust. § 26 odst. 1 písm. a) citovaného zákona v ulici Opletalova, Praha 1. Jmenovaný žalobce nejprve celou akci avizoval na internetu, připravil ji a poté utajeně organizoval sraz ve Vrchlického sadech u Hlavního nádraží, Praha 1, kde předával instrukce jednotlivým zúčastněným skupinám, které se měly podílet na narušení veřejného pořádku. Pak se vydal směrem k horní části Václavského náměstí, kde byl před vstupem na náměstí policisty zastaven. Po provedené perlustraci došlo k eskortě jeho osoby na služebnu Policie ČR v Křižíkově ulici, kde byl umístěn do policejní cely. Na pokyn vedení štábu bezpečnostního opatření byl dotčený žalobce společně s dalšími osobami propuštěn neprodleně v okamžiku, kdy pominuly důvody zajištění, a to v 16:30 hodin. O zajištění žalobce [celé jméno žalobce] (a dalších dvou osob) bylo rozhodnuto z důvodu zjištěného výsledku operativních šetření, potvrzených z několika zdrojů, ze kterých vyplynulo, že hrozí přímé ohrožení veřejného pořádku, života a zdraví nejen účastníků pochodu, ale i nezúčastněných osob v případě střetu jednotlivých extrémistických skupin (tj. krajní pravice zastoupené převážně osobami žalobců proti krajní extremistické levici). Po celou dobu zákroku Policie ČR bylo postupováno v souladu se zásadou přiměřenosti, o čemž svědčí rovněž to, že tvrdší postup (tj. zajištění) nebyl použit u všech žalobců. V této souvislosti pak žalovaná podotýká, že pyrotechnika v počtu 5 ks byla skutečně nalezena u jedné ze zajištěných osob, která se nacházela ve skupině instruované žalobcem [celé jméno žalobce]. V případě dalšího služebního zákroku příslušníků Policie ČR, ke kterému došlo v cca 13.40 hodin na nám. Republiky a v Dlouhé ulici proti dalším v předmětném žalobním návrhu uvedeným osobám, bylo po provedené kontrole osob a jejich perlustraci dle ust. § 63 odst. 2 písm. l) zákona č. 273/2008 Sb., která trvala standartní časový úsek, přistoupeno k vydání výzvy ve smyslu § 13 citovaného zákona s odkazem na § 53 odst. 2 citovaného zákona, aby se dotčené osoby nepokoušely narušit veřejný pořádek. Současně bylo dotčeným osobám v souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona přikázáno, aby v určitém časovém úseku nevstupovaly na místa konání průvodu a aby se nezdržovaly na určitém místě dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona Tyto osoby výzvy uposlechly a následně místo opustily. O tomto postupu Policie ČR v dané věci bylo opět rozhodnuto na základě výsledku operativních šetření, potvrzených z několika zdrojů, ze kterých vyplynulo, že hrozí přímé ohrožení veřejného pořádku, života a zdraví nejen účastníků pochodu, ale i nezúčastněných osob, a to v případě střetu rozdílných, proti sobě namířených extrémistických skupin. Zajištění žalobce [celé jméno žalobce] proběhlo v souladu s § ust. 26 odst. 1 písm. a) zákona o Policii ČR, tedy z toho důvodu, že osoba svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život, život nebo zdraví jiných osob anebo majetek. Policie ČR měla informace, které ji vedly k závěru, že žalobce [celé jméno žalobce] bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví jiných osob anebo majetek. Pojem„ Bezprostředně ohrožuje“ je pak třeba vykládat v kontextu nastalé situace, kdy hrozí, že pokud nebude policista jednat, dojde v důsledku toho k porušení některé z chráněných hodnot. Je vždy třeba poměřovat charakter hrozby v poměru k silám a prostředkům aktuálně dostupným daným policistům v konkrétní situaci. U hromadných akcí proto tento titul pro zajištění vznikne dříve, nežli by vznikl při hrozbě střetu několika málo jedinců. Žalobce [celé jméno žalobce] je znám ze svých aktivit jako sympatizant DSSS a neonacistického hnutí a rovněž jako osoba vyznačující se nenávistnými postoji vůči menšinám. V roce 2013 byl svolavatelem několika pochodů, jež byly svým zaměřením zacíleny proti Romům. Z relevantního spisu vyplývá, že Policie ČR měla k dispozici informace o tom, že žalobce [celé jméno žalobce] s dalšími osobami chtěli napadnout účastníky pochodu Prague Pride. V ulicích Prahy se tohoto průvodu a protestních akcí účastnilo zhruba 20.000 osob. Ustanovení § 43 zákona o Policii ČR umožňuje znepřístupnit určité místo v případě, že to vyžaduje splnění určitého konkrétního úkolu Policie ČR. V posuzovaném případě tak Policie ČR jednala v rámci zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti během hromadné akce a rovněž plnila aktivní povinnost státu zajistit pokojnost oznámeného shromáždění. Policie ČR měla dostatek věrohodných poznatků o tom, že skupina osob bude narušovat pochod Prague Pride, když riziko narušení veřejného pořádku, případně ohrožení života a zdraví, byla-li by použita pyrotechnika vůči účastníkům pochodu, bylo tak vysoké, že Policie ČR využila oprávnění podle ust. § 43 zákona o Policii ČR. Pokud žalobcům skutečně šlo nikoli o narušení pochodu Prague Pride, ale o vyjádření svých názorů na pochod představitelů a příznivců sexuálních menšin, mohli svůj protest vyjádřit na kterémkoliv jiném místě mimo místa, kam jim byl zakázán vstup, tedy mimo místo konání samotného průvodu Prague Pride, což stále představuje velkou škálu vhodných míst v rámci Prahy. Přestože místo a načasování shromáždění je z hlediska vyjádření jiného názoru důležité, neznamená to automaticky, že může být vyjádřen pouze a jen v konkrétním místě. Podstatné je, zdali je možné daného cíle dosáhnout i na jiném prostranství. Odlišný názor na sexuální menšiny tedy mohli žalobci pokojně vyjádřit i jinde a vzhledem k velké medializaci, vysoké účasti a velkém povědomí o pochodu by cíl jejich protestu byl dosažen. O tom svědčí ostatně i to, že jedno ze shromáždění, které vyjadřovalo odlišný názor na sexuální menšiny„ Pochodem pro rodinu“, bylo oznámeno do zcela jiné části Prahy, než byl oznámen pochod Prague Pride, přesto zcela jednoznačně bylo daného cíle, tj. poukázat na stav společnosti, kdy zájmy tradiční rodiny nejsou dostatečně hájeny, dosaženo. Z poznatků Policie ČR však vyplývá, že žalobci zájem o pokojné vyjádření odlišného názoru neměli, naopak svolávali se za účelem napadení části průvodu pyrotechnickými prostředky, případně jiným násilným atakem jednotlivců, po kterém by místo útoku rychle opustili. Takovémuto jednání však žádná ústavněprávní ochrana nenáleží. Rovněž je nutné zdůraznit pozitivní závazky státu na ochranu pokojného shromáždění, zejména pak pochody sexuálních menšin, před tím, aby byly napadány ze strany odpůrců, které jsou obsaženy v ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Závazek zajistit efektivní výkon svobody shromažďování se promítá do povinnosti státu poskytnout ochranu proti útokům kontrademonstrantů.

3. O věci samé rozhodl zdejší soud rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], když žalobci [celé jméno žalobce], který byl zajištěn Policií ČR, přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč a náhradu nákladů řízení, žalobu ostatních žalobců zamítl. Zdejší soud dospěl k závěru, že žalobce [celé jméno žalobce] byl v podstatě preventivně Policií zajištěn s úmyslem propustit jej ze zadržení až poté, kdy průvod skončí, zákonné důvody pro zajištění žalobce [celé jméno žalobce] však dány nebyly, když ustanovení § 26 odst. 1 písm. a) zákona o policii vyžaduje za všech okolností bezprostřední hrozbu v podobě ohrožení života, zdraví či majetku. V případě ostatních žalobců měl soud za to, že policie postupovala v souladu se zákonem, když policie disponovala určitými informacemi o tom, že je ze strany tzv.„ pravicových extrémistů“ plánováno narušení daného pochodu, jednotliví policisté speciální pořádkové jednotky (SPJ) sami na místě vyhodnocovali jednotlivé skupinky osob, přičemž následně byly vůči některým těmto osobám vydávány výzvy dle § 43 zákona s tím, aby nevstupovali do trasy pochodu. Jednalo se o legitimní opatření, které mělo smysl z hlediska udržení veřejného pořádku a zabránění násilí.

4. Odvolací řízení bylo zastaveno ve vztahu ke všem žalobcům krom [celé jméno žalobkyně] pro nezaplacení soudního poplatku, odvolací soud následně rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozsudkem soudu I. stupně ve vztahu k [celé jméno žalobkyně] potvrdil. Tento rozsudek byl zrušen nálezem Ústavního soudu [ústavní nález] ze dne [datum] Ústavní soud ve vztahu k výzvám dle § 43 zákon o Policii mj. uvedl, že rizikem verbálního napadání, nebylo-li by v řízení před soudem prokázáno, že stěžovatelka hodlala účastníkům pochodu vyhrožovat násilím, nebylo možno ústavní souladnost výzvy odůvodnit. Aby bylo možno posuzovanou výzvu vůči stěžovatelce považovat za ústavně souladnou, musela by policie mít důvodný předpoklad opřený o dostatečná zjištění, že stěžovatelka má v úmyslu vystoupit proti shromáždění násilně, vyhrožovat účastníkům násilím či jim jinak znemožnit výkon jejich svobody se pokojně shromažďovat. V rozhodnutí obecných soudů přitom nebyly popsány žádné konkrétní poznatky v daném směru. Poznatek o organizování určitého druhu protestu, nikoli však násilného, nepředstavoval ve vztahu ke stěžovatelce dostatečné zjištění o jejím úmyslu vystoupit proti shromáždění násilně, vyhrožovat účastníkům násilím či jim jinak znemožnit výkon jejich svobody se pokojně shromažďovat. Obvodní soud dále zjistil, že u osob v jiné skupince byly nalezeny dělobuchy, nebyla však identifikována jejich vazba na stěžovatelku, která byla ve zcela jiné skupince. Aby bylo možno posuzovanou výzvu dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o policii považovat za ústavně souladnou, muselo by být prokázáno, že policie měla důvodný předpoklad opřený o dostatečná zjištění, že stěžovatelka má v úmyslu vystoupit proti shromáždění násilně, vyhrožovat účastníkům násilím či jim jinak znemožnit výkon jejich svobody se pokojně shromažďovat. Takové zjištění však obecné soudy neučinily.

5. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl následně rozsudku soudu I. stupně ve vztahu k [celé jméno žalobkyně] zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

6. Nálezem Ústavního soudu [ústavní nález] ze dne [datum] bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zastavení odvolacího řízení zbylých žalobců pro nezaplacení soudního poplatku), následně Městský soud v Praze usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se odvolací řízení nezastavuje, a konečně Městský soud v Praze usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušil rozsudek soudu I. stupně i ve vztahu k ostatním žalobcům (z důvodů vyjádřených v předmětném nálezu Ústavního soudu ve věci žalobkyně [celé jméno žalobkyně]).

7. V dalším řízení soud ve smyslu nálezu Ústavního soudu poučil žalovanou dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání k otázce, zda existoval důvodný předpoklad opřený o dostatečná zjištění, že žalobci, vůči nimž směřovala výzva dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o policii, měli v úmyslu vystoupit proti shromáždění násilně, vyhrožovat násilím nebo jinak znemožnit výkon svobody se pokojně shromažďovat, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení, žalovaná byla současně poučena o možných následcích nevyhovění výzvě. Další tvrzení žalovaná však nedoplnila a další důkazy k prokázání svých tvrzení taktéž nedoplnila.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. Dne 16.8.2014 se v Praze konal tzv.„ průvod Prague Pride 2014“, jehož oznamovatelem byl Prague Pride z.s. s ohlášeným účelem shromáždění„ Gay Pride – pochod rovnosti a tolerance“ a s předpokládaným počtem 10.000 účastníků. Průvod se konal v době od 12:00 do 15:00 po trase Václavské náměstí – Na Příkopě – nám. Republiky – Revoluční – Řásnovka – Klášterská – Dvořákovo nábř. – nám. Curieových – Čechův most – nábř. Edv. Beneše – Letná (sdělení Magistrátu hl. m. Prahy).

10. Žalobce [celé jméno žalobce] byl dne 16.8.2014 v 11:40 omezen na osobní svobodě a zajištěn dle § 26 odst. 1 písm. a) zákona o policii v ulici Opletalova. Jako„ popis skutku“ úřední záznam uvádí, že byl žalobce zajištěn dle pokynu policistů 9. odd. OOK Krajského ředitelství hl. m. Prahy (úřední záznam o zajištění žalobce [celé jméno žalobce]). Téhož dne byli zajištěni [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], přičemž u [jméno] [příjmení] byly nalezeny 4ks dělbuchů, 1ks stroboskop, samolepky s motivy„ good night gay pride“,„ good night left side“,„ love football hate antifa“,„ nacionalisté praha“ (úřední záznam prap. [jméno] [příjmení]).

11. Žalobci byli společně s dalšími osobami vyzváni hlídkou k prokázání totožnosti (na nám. Republiky před OD Kotva a v Dlouhé ulici) s tím, že po lustraci jim policista dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o policii přikázal, aby po dobu trvání pochodu, t.j. do 16:00, nevstupovali do trasy pochodu (kterou vyjmenoval) a od 16:00 do 22:00 nevstupovali na Letenskou pláň (videozáznamy).

12. V úředním záznamu ze dne [datum] uvedl mjr. [příjmení], že před uskutečněním akce policisté SKPV prováděli šetření jednak operativní, jednak v tzv. otevřených zdrojích na internetu, dle jejich poznatků [celé jméno žalobce] organizoval protiakci k pochodu Prague Pride 2014 s cílem násilně narušit toto shromáždění a blokádu pochodu. Cca po 10:30 měl pan [celé jméno žalobce] sraz s dalšími osobami ve Vrchlického sadech, kde měl uskutečnit několik telefonátů a předat instrukce s tím, že následně se měli odpůrci pochodu pokusit proniknout v malých skupinkách do průvodu, celkem měl kontaktovat cca 25 osob. V 11:30 byl pan [celé jméno žalobce] zajištěn, čímž mělo být přerušena koordinace akce. Hlídky SKPV následně vyhledávaly a kontrolovaly osoby z [celé jméno žalobce] skupiny, policisté dávali výzvy dle § 43 a dohlíželi nad veřejným pořádkem. [celé jméno žalobce] organizoval obdobnou akci proti pochodu Prague Pride 2013 s tím, že sraz byl hromadný a cílem byla nenásilná blokace v ulici Dlouhá, byly užity výzvy dle § 43 a nikdo nebyl zajištěn. Operativní informace získané před akcí se potvrdily, vzhledem k přijatým opatřením nedošlo k narušení veřejného pořádku (úřední záznam).

13. Dne 2. srpna 2014 [celé jméno žalobce] na sociální síti sdílel článek„ Postavme se deviantům na odpor!“ ze serveru svobodnyodpor.info. Dne 13. září 2014 sdílel [celé jméno žalobce] na sociální síti výzvu„ kdo chce trochu zatopit policii a chce si stěžovat na její protizákonný postup 16.8.2014 při pochodu buzerantů, ať mi pošle celé jméno, telefon a mail, zejména ti z Milošovy skupiny.. Bude je pak kontaktovat právník…“ (snímky sociální sítě).

14. Dle„ souhrnných informací k osobě [celé jméno žalobce]“ Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu je tento žalobce dlouholetým aktivistou krajně-pravicové scény a sympatizantem organizace Národní odpor.

15. Policie ČR od rána předmětného dne monitorovala pohyb osob, u kterých měla za to, že chtějí demonstraci narušit, žalobce [celé jméno žalobce] byl zajištěn proto, že organizoval a připravoval narušení samotného pochodu. Oproti roku 2013 se ta skupina nesešla pohromadě, byla organizována na tři až čtyři další skupiny, některé řídil pan [celé jméno žalobce] telefonicky, některé osobně. Potom co byl zjištěn pan [celé jméno žalobce] byly jednotlivé skupiny prohledány, pokud u někoho byla nalezena pyrotechnika, byl zajištěn, ostatní byli podle § 43 vykázáni z místa trasy pohybu. Konkrétní policisté SPJ, kteří činili výzvy podle § 43 neměli žádný konkrétní pokyn vůči jakým konkrétním osobám tyto výzvy mají učinit, pouze sami jednali podle svého uvážení, to znamená pakliže v osobách rozpoznali pravicové extrémisty (svědek mjr. [příjmení]).

16. Dne 12. ledna 2015 žalobci vyzvali žalovanou k plnění – odškodnění nemajetkové újmy (výzvy žalobců k plnění žalované ze dne 12.ledna 2015), žalovaná plnění odmítla (stanovisko žalované).

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o policii vyžaduje-li to splnění konkrétního úkolu policie, je policista oprávněn přikázat každému, aby po nezbytnou dobu nevstupoval na policistou určené místo.

19. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným předním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 31a citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práv by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (…)

21. Předmětem žaloby je postup policie vůči žalobcům, když těmto policista dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Policii přikázal, aby po dobu trvání pochodu, t.j. do 16:00, nevstupovali do trasy pochodu a od 16:00 do 22:00 nevstupovali na Letenskou pláň. Ve věci žalobce [celé jméno žalobce] bylo již řízení pravomocně skončeno, když mu byla přiznána nemajetková újma ve výši 5 000 Kč za nezákonné zajištění po dobu 11:40 až 16:30.

22. Ze závěrů nálezů Ústavního soudu vyplývá, že aby byla předmětná výzva ústavně konformní, muselo by být prokázáno, že policie měla důvodný předpoklad opřený o dostatečná zjištění, že žalobci měli v úmyslu vystoupit proti shromáždění násilně, vyhrožovat účastníkům násilím či jim jinak znemožnit výkon jejich svobody se pokojně shromažďovat. Z tohoto důvodu byla žalovaná poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tyto skutečnosti tvrdila a označila důkazy k jejich prokázání, a to jak ve formě písemného předpoučení, tak následně u ústního jednání. Žalovaná však po poučení tvrzení nedoplnila a další důkazní prostředky neoznačila. Ze zjištěného skutkového stavu pak nevyplývá, že by zde byl důvodný předpoklad o záměru násilného narušení demonstrace, vyhrožování násilím nebo jiného než verbálního protestu, což ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu v rámci hodnocení ústavní souladnosti výzvy výslovně konstatoval i Ústavní soud. Ze zjištěného skutkového stavu totiž plyne, že zde byl důvodný předpoklad o tom, že žalobce [celé jméno žalobce] organizuje protest proti danému shromáždění, konkrétní indicie k úmyslu užít násilí ze zjištěného skutkového stavu nevyplývají, a tím méně ve vztahu k jednotlivým žalobcům, vůči nimž byly vydány výzvy ve smyslu § 43 zákona o Policii. Za této situace nelze dle názoru zdejšího soudu než dospět k závěru, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá souladnost předmětné výzvy dle § 43 zákon o policii s ústavním pořádkem, přičemž současně žalovaná přes výzvu a poučení svá tvrzení a důkazní prostředky v tomto smyslu nedoplnila, a tedy, že vůči žalobcům došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v podobě výzvy dle § 43 zákona o Policii.

23. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práv se jeví jako dostatečnou satisfakcí pro žalobce, a to zejména z důvodu, že žalobci [celé jméno žalobce] byla pravomocně přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč, a to za výrazně podstatnější zásah do práv, když žalobce [celé jméno žalobce] byl nezákonně zajištěn a po dobu od 11:40 do 16:30 zbaven osobní svobody. Ve srovnání s tím bylo ostatním žalobcům„ pouze“ přikázáno nevstupovat po dobu trvání pochodu Prague Pride 2014 do trasy pochodu. Ačkoliv tento postup nebyl zákonný (viz výše), zásah do práv žalobců byl podstatně méně intenzivní než v případě žalobce [celé jméno žalobce]. Z tohoto důvodu soud konstatoval zásah do práv žalobců a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců zamítl. Pokud jde o prokazování samotné újmy a její výše, soud má za to, že pakliže je ze zjištěného skutkového stavu zřejmé, že došlo k zásahu do ústavního práva žalobců, nemajetková újma na straně žalobců vyplývá již z této skutečnosti sama o sobě. Navržené účastnické výslechy žalobců již proto soud neprováděl, neboť skutečnost, že v důsledku nesprávného úředního postupu došlo k zásahu do práv žalobců a k nemajetkové újmě, již měl soud za prokázánu ze samotného faktu, že žalobcům bylo zkráceno právo pokojně se shromažďovat ve smyslu čl. 19 Listiny základních práv a svobod.

24. Pokud jde o náklady řízení, ačkoliv bylo pouze konstatováno porušení práv a žaloba o zadostiučinění v penězích byla zamítnuta, ve smyslu judikatury se jedná o žalobní úspěch, a tedy soud žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a to včetně nákladů řízení odvolacího.

25. Ve věci byly uskutečněny následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t.: příprava a převzetí, žaloba, replika 24.3.2016, replika 15.9.2016, ÚJ 3.4.2017 v délce přesahující dvě hodiny, replika 19.5.2017, replika 27.7.2017, účast ÚJ 26.9.2017 přesahující 2 hodiny, účast na vyhlášení rozsudku (dle § 11 odst. 2 a.t.), odvolání ve věci samé, odvolání ze dne 3.4.2018 nikoliv ve věci samé (dle § 11 odst. 2 a.t.), účast u ÚJ odvolacího soudu 19.6.2018 – zastoupení pouze jedné žalobkyně, replika 16.4.2021, účast ÚJ 20.4.2021). Všechny tyto úkony pak byly činěny právním zástupcem v zastoupení všech žalobců, do vyhlášení prvního rozsudku soudu I. stupně bylo žalobců celkem 8, po nabytí právní moci rozhodnutí ve vztahu k žalobci [celé jméno žalobce] 7, krom účasti u ÚJ odvolacího soudu dne 19.6.2018, jež byl činěn v zastoupení pouze žalobkyně [celé jméno žalobkyně] (vzhledem k v tu dobu pravomocnému rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení ve vztahu k ostatním žalobcům pro nezaplacení [příjmení]).

26. Tarifní hodnota činí 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a.t., hodnota úkonu tak činí 3 100 Kč, v případě zastoupení více žalobců krácená o 20% dle § 12 odst. 4 a.t. Tam, kde byl úkon činěn v zastoupení více žalobců, činí náklady právního zastoupení pro jednoho z žalobců 2 480 Kč za úkon.

27. Žalobcům a) a c) až g) tak náleží celkem 14 úkonů po 2 480 Kč, celkem 34 720 Kč.

28. Žalobkyni b) náleží celkem 14 úkonů po 2 480 Kč a 1 úkon po 3 100 Kč, celkem 37 820 Kč.

29. Paušální náhrada pak náleží právnímu zástupci pouze jedna i v případě, že byl úkon činěn v zastoupení více žalobců. Celkem tak náklady právního zastoupení tvoří 14 režijních paušálů po 300 Kč. 9 úkonů bylo činěno v zastoupení 8 žalobců (do vyhlášení prvního rozsudku soudu I. stupně), tedy 37,50 Kč na jednoho žalobce, 4 úkony v zastoupení 7 žalobců, tedy 42,86 Kč na jednoho žalobce) a 1 v zastoupení jedné žalobkyně, tedy 300 Kč.

30. Žalobcům a) a c) až g) tak náleží celkem paušální náhrada 9*37,50 (337,50 Kč) + 4* 42,86 Kč (171,44 Kč) = 508,94 Kč.

31. Žalobkyni b) náleží paušální náhrada 9*37,50 + 4* 42,86 Kč + 300 Kč, celkem 808,94 Kč.

32. Náklady cestovného v řízení před soudem I. stupně do vyhlášení rozsudku včetně činí 8 377 Kč (vzdálenost 211x6 km, průměrná spotřeba 9,1 l motorové nafty /100 km, cena paliva 28,60 Kč / l a paušální náhrada 3,9 Kč / km) a dále náhrada za zameškaných 30 půlhodin ve výši 3 000 Kč, celkem 11 377 Kč Tyto náklady představují pro každého z 8 žalobců částku 1422,13 Kč.

33. Náklady cestovného dne 19.6.2018 činí 2 806 Kč (vzdálenost 209x2 km, průměrná spotřeba 9,1 l motorové nafty /100 km, cena paliva 29,80 Kč / l a paušální náhrada 4 Kč / km) a dále náhrada za zameškaných 10 půlhodin ve výši 1 000 Kč, celkem 3 806 Kč Tyto tvoří pouze náklady žalobkyně b).

34. Náklady cestovného dne 20.4.2021 činí 2 901 Kč (vzdálenost 211x2 km, průměrná spotřeba 9,1 l motorové nafty /100 km, cena paliva 27,20 Kč / l a paušální náhrada 4,4 Kč / km) a dále náhrada za zameškaných 10 půlhodin ve výši 1 000 Kč, celkem 3 901 Kč Tyto náklady představují pro každého z 7 žalobců částku 557 Kč.

35. Žalobcům a) a c) až g) tak náleží 34 720 Kč za úkony + 508,94 Kč paušální náhrada + 1422,13 Kč cestovné + 557 Kč cestovné, celkem 37 208,07 Kč, po zvýšení o DPH 45 021,76 Kč.

36. Žalobkyni b) náleží celkem 37 820 Kč za úkony + 808,94 Kč paušální náhrada + 1422,13 Kč cestovné + 3 806 Kč cestovné + 557 Kč cestovné, celkem 44 414,07 Kč, po zvýšení o DPH 53 741,02 Kč.

37. Ačkoliv se právní zástupce domáhal i přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, tento požadavek nemá oporu v právních předpisech, když náhradu nákladů za řízení před Ústavním soudem zdejšímu soudu nepřísluší přiznávat. Dle § 62 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Dle odst. 4 téhož ustanovení Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení, k čemuž však v posuzovaném případě nedošlo, přičemž oprávněným subjektem o rozhodnutí o nákladech řízení před Ústavním soudem je pouze Ústavní soud (viz též nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. [ústavní nález] ze dne 3.3.2020).

38. Lhůtu k plnění ve vztahu k nákladům řízení soud na žádost žalované prodloužil na 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).