29 C 90/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Vodákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 825 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 825 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 3 910 EUR od 11. 3. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 3 915 EUR od 18. 3. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 720 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že si u ní žalobce objednal autobusovou přepravu do [obec] v termínu od 22. 2. 2019 do 24. 2. 2019 a autobusovou přepravu do [příjmení] [jméno] v termínu od 1. 3. 2019 do 3. 3. 2019. Za uvedené služby žalobkyně vyfakturovala žalovanému částku 3 910 EUR za cestu do [obec] a částku 3 915 EUR za cestu do [příjmení] [jméno]. Žalovaný požádal o možnost splatit dlužnou částku v měsíčních splátkách po 500 EUR (první splátka 700 EUR) splatných ke každému 30. dni v měsíci. Žalovaný uvedl, že by splácel od 15. 10. 2019. Žalovaný však z dlužné částky neuhradil ničeho, přestože byl žalobkyní upomínán. Žalovaný zůstal nečinný a ve věci se nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listin (výpis z Obchodného registru žalobkyně, výpis z registru živnostenského podnikání žalovaného, závazná objednávka, e-mailová objednávka ze dne 26. 2. 2019, společný cestovní lístek ze dne 26. 2. 2019, společný cestovní lístek ze dne 12. 3. 2019, faktura [číslo] faktura [číslo] žádost o splátkový kalendář, upomínka [číslo] upomínka [číslo] upomínka [číslo] předžalobní upomínka ze dne 11. 6. 2021) pak vyplývá následující skutkový závěr: Žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je kromě jiného provozování veřejné i neveřejné silniční osobní dopravy. Žalovaný je fyzickou osobou podnikající se sídlem v České republice. Předmětem podnikání je provozování cestovní agentury. Žalovaný si u žalobkyně objednal autobusovou přepravu do [obec], a to v termínu 22. 2. 2019 do 24. 2. 2019. V termínu od 22. 2. 2019 do 24. 2. 2019 žalobkyně zprostředkovala pro žalovaného přepravu autobusem [obec]. Za tuto cestu žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] splatnou 10. 3. 2019 znějící na částku 3 910 EUR. Žalovaný si dále emailem ze dne 26. 2. 2019 objednal autobusovou přepravu na karneval do [obec], a to v termínu 1. 3. 2019 až 3. 3. 2019. V termínu od 1. 3. 2019 do 3. 3. 2019 žalobkyně zprostředkovala pro žalovaného přepravu autobusem do [příjmení] [jméno]. Za tuto cestu žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] splatnou 17. 3. 2019 znějící na částku 3 915 EUR. Žalovaný následně požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaný v žádosti uvedl, že by chtěl splácet od 15. 10. 2019, s tím, že první splátka by činila 700 EUR a každá další splátka by činila 500 EUR [ulice] plátky by byly splatné ke každému 30. dni v měsíci. Žalobkyně následně žalovaného upomínala k zaplacení dlužné částky. Žalovaný byl upomínán upomínkou ze dne 4. 5. 2021, upomínkou ze dne 11. 5. 2021 a upomínkou ze dne 18. 5. 2021. Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2021. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatil. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, kdy žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem na Slovensku, zabýval se soud nejdříve otázkou, zda má pravomoc věc rozhodnout a jakým právem se daný vztah řídí. Z ust. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon [číslo] Sb.“) pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Dle ust. § 84 o.s.ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Dle ust. § 85 odst. 2 o.s.ř. je obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Jelikož sídlo žalovaného je v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 7 a věc se týká podnikatelské činnosti žalovaného, je dána i místní příslušnost zdejšího soudu a rovněž je tak dána pravomoc zdejšího soudu věc projednat a rozhodnout. Ohledně určení práva rozhodného pro posouzení věci soud aplikoval čl. 4 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ([ulice] úmluva). Jelikož měl žalovaný na území ČR v době uzavření smlouvy o přepravě sídlo a účastníci si výslovně nesjednali, jakým právem se bude smlouva řídit, smluvní vztah účastníků se řídí právem českým. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalobkyně provedla přepravu cestujících dle objednávky žalovaného a vzniklo jít tak právo na zaplacení cestovného. Žalovaný však neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z.. Zákonná výše úroku z prodlení je stanovená nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však požadovala úroky z prodlení ve výši nižší než stanovené uvedeným předpisem. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 720 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 120 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.