30 C 125/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Koberou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 429 Kč s příslušenstvím

I. Soud schvaluje smír tohoto znění: Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 429 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 547,64 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 721,34 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 15 080,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 080,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, náhradu nákladů řízení ve výši 12 003,20 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, to vše ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto usnesení nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalobkyni se vrací na soudním poplatku částka 58 Kč. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, s tím, že tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, kterou řádně a včas nesplácel. Účastníci podáním ze dne 30. 12. 2020 shodně navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzované věci se jedná o spor z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni podle ustanovení 1879 a násl. o. z. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval. O vrácení poměrné části soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.