30 C 175/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 135 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 133 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

II. Co do zaplacení částky 1 350 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši stanovené v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou podanou původně u Obvodního soudu pro Prahu 1, posléze postoupenou z důvodu místní nepříslušnosti soudu zdejšímu, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 135 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení coby náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného před služebním funkcionářem. K tomu uvedl, že nejprve žádostí ze dne 28. 12. 2011 žádal o doplacení služebního příjmu za neoprávněně nařízenou službu přesčas za období roku 2007, 2008, 2010, a to vždy v rozsahu 150 hodin v každém kalendářním roce, a dále za rok 2009 v rozsahu 105 hodin. Sdělením ze dne 23. 2. 2012 mu bylo sděleno, že jeho žádosti nebude vyhověno. Následně žalobce podal žádost o doplacení služebního příjmu 21. 12. 2012, načež správní orgán zahájil správní řízení dne 20. 2. 2013. Podáním správnímu orgánu prvního stupně ze dne 16. 10. 2013 žalobce urgoval rozhodnutí o žádosti, na které bylo reagováno sdělením ze dne 30. 10. 2013, že doposud nebylo ukončeno shromažďování podkladových materiálů, a proto ve věci nelze rozhodnout. Rozhodnutím správního orgánu ze dne 11. 8. 2014 bylo řízení zastaveno z důvodu, že podání žádosti bylo shledáno zjevně právně nepřípustné, neboť že původní žádost navrhovatele ze dne 28. 12. 2011 byla vyřízena sdělením z 23. 2. 2012. Proti tomuto usnesení se žalobce odvolal a o jeho odvolání bylo rozhodnuto 2. 12. 2014. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího správního orgánu podal žalobce správní žalobu, o které bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě dne 26. 1. 2017, jehož rozhodnutím byla rozhodnutí správního orgánu druhého i prvního stupně zrušena a věc vrácena služebnímu funkcionáři prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná napadla rozsudek správního soudu kasační stížností, která byla zamítnuta 25. 10. 2017. Následně bylo rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 27. 12. 2018 žádosti žalobce částečně vyhověno, částečně byla jeho žádost zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce 15. 1. 2019 odvolání, jemuž bylo dne 6. 5. 2019 vyhověno a napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k novému rozhodnutí správnímu orgánu prvního stupně 16. 10. 2019. Následným prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci částečně přiznán doplatek za službu přesčas. Od podání první žádosti do konečného rozhodnutí uběhlo téměř 8 let, kdy způsobenými průtahy vznikla navrhovateli nemajetková újma, jejíž odškodnění žalobou žádá, a to z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení. K tomu žalobce dále uvedl, že nelze odhlížet ani od nepřiměřené délky soudního řízení správního, kdy o žalobě bylo rozhodnuto po více než dvou letech od jejího podání. Z povahy věci přitom vyplývá, že věc nebyla nijak složitá. Zároveň má za to, že sám nepřispěl k extrémní délce řízení. Tato byla způsobena zejména zjevnou nečinnostní služebního funkcionáře prvního stupně, a dále průtahy v soudním řízením správním. Předmětem správního řízení byla otázka, která měla značný vliv na fungování žalobce, neboť se jednalo o náhradu, a to v nezanedbatelné výši desítek tisíc Kč plus úroky z prodlení. Nejistota navrhovatele zasáhla negativním způsobem do jeho života, neboť každá tisícikoruna je pro něj podstatná z hlediska dostupnosti potravin, bydlení, pořízení dovolené apod. Žalobce je zároveň toho názoru, že průběh řízení neodpovídal složitosti, skutkové a právní náročnosti věci. Má za to, že samotné konstatování porušení práva je dostatečnou satisfakcí jen výjimečně, přičemž aktuální judikatura Nejvyššího soudu dovozuje, že konstatování porušení práva je vyhrazeno skutečně jen těm případům, kdy význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný. Proto požadoval zadostiučinění ve výši celkem 135 000 Kč (z toho 10 000 Kč za každý z prvních dvou roků řízení a 20 000 Kč za každý další rok řízení).

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, což zdůvodnila tím, že řízení probíhalo další období, avšak z důvodu, že bylo vedeno ve skutkově složité a časově náročné věci. Zároveň konstatovala, že došlo k porušení zákonné lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí podle § 175 odst. 5 a § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ služební zákon“). Za tento nesprávný úřední postup se žalovaná žalobci omluvila, přičemž konstatování porušení práva a omluvu považovat lze dle jejího názoru pokládat za dostačující formu zadostiučinění ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady, (dále jen„ ZoOdpŠk“).

3. Skutkový stav věci byl mezi účastníky nesporný. Není mezi nimi tak sporu, že dne 28. 12. 2011 učinil žalobce vůči Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje (KŘPMK) podání, kterým požádal o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas v letech 2007, 2008, 2010, a to vždy v rozsahu 150 hodin v každém kalendářním roce, a dále za rok 2009 v rozsahu 105 hodin, neboť tyto hodiny byly nařízeny a plánovány v rozporu s § 54 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a se stanoviskem Policejního prezídia ČR (PPČR). Sdělením KŘPMK ze dne 23. 2. 2012 pod [číslo jednací] byl žalobce vyrozuměn o tom, že jeho žádosti nebude vyhověno, neboť v období, za které požaduje doplatek přesčasových hodin, personální stav neumožňoval jinou možnost, než tu, že vedoucí operačního střediska naplánování přesčasových směn vyhodnotil jako důležitý zájem služby s tím, že vykonávaná služba žalobcem přesčas byla nařízena a plně spadá do limitu služby přesčas, k němuž je již přihlédnuto ve stanoveném služebním příjmu. Žalobce žádost opakoval dne 21. 12. 2012. Podáním ze dne 20. 2. 2013, [číslo jednací], bylo žalobci oznámeno zahájení řízení ve věci služebního poměru. Žalobce se dne 16. 10. 2013 obrátil na KŘPMK s urgencí o vydání rozhodnutí. Dne 11. 8. 2014 vydal ředitel KŘPMK rozhodnutí o zastavení řízení [číslo jednací], neboť žalobce podal žádost zjevně nepřípustnou. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 8. 2014. Proti rozhodnutí ze dne 11. 8. 2014 podal právní žalobce prostřednictvím svého advokáta dne 28. 8. 2014 odvolání, které bylo doručeno služebnímu funkcionář dne 29. 8. 2014. Služební funkcionář KŘPMK, který žalobcem napadené odvolání vydal, neshledal důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí a odvolání společně se svým stanoviskem předložil dne 15. 9. 2014 policejnímu prezidentovi jako odvolacímu orgánu. Dopisem ze dne 3. 10. 2014 upřesněným podáním ze dne 10. 10. 2014 byl žalobce informován o složení senátu poradní komise. Po projednání odvolání v senátu poradní komise policejního prezidenta bylo dopisem ze dne 24. 11. 2014, doručeným policejnímu prezidentovi 27. 11 2014, předloženo doporučení senátu poradní komise policejního prezidenta k rozhodnutí. Rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 2. 12. 2014, [číslo jednací], bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Proti uvedenému rozhodnutí policejního prezidenta podal žalobce žalobu ze dne 7. 1. 2015 ke Krajskému soudu v Ostravě. V průběhu řízení u Krajského soudu v Ostravě nebylo od 19. 3. 2015 do 26. 1. 2017 činěno ze strany soudu žádných úkonů. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 1. 2017, č. j. [číslo jednací], rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 2. 12. 2014, [číslo jednací], a rozhodnutí ředitele KŘPMK [číslo jednací] zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Rozhodnutí byla zrušena s tím, že správní orgány obou stupňů pochybily ve svém závěru, že sdělení ze dne 23. 2. 2012 má charakter meritorního rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 28. 12. 2011. Proti tomuto rozsudku byla v zákonné lhůtě podána ze strany policejního prezidenta kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], kasační stížnost zamítl. Policejní prezidium vrátilo spis KŘPMK přípisem [číslo jednací] ze dne 22. 11. 2017. Dne 27. 12. 2018 vydal ředitel KŘPMK rozhodnutí [číslo jednací] s tím, že žalobci bylo na základě jeho žádosti ze dne 29. 11. 2011 částečně vyhověno a částečně byla žádost zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 2. 1. 2019. Proti rozhodnutí ředitele KŘPMK ze dne 27. 12. 2018, [číslo jednací], podal žalobce prostřednictvím svého advokáta dne 15. 1. 2019 odvolání do všech výroků, které bylo správnímu orgánu doručeno 16. 1. 2019. Služební funkcionář KŘPMK odvolání se svým stanoviskem předložil policejnímu prezidentovi jako odvolacímu orgánu dne 8. 2. 2019 O tomto postupu byl žalobce informován podáním pod [číslo jednací] ze dne 1. 2. 2019. Dopisem ze dne 15. 2. 2019 byl žalobce informován o složení senátu poradní komise. Rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 6. 5. 2019, [číslo jednací], bylo rozhodnutí ředitele KŘPMK ze dne 27. 12. 2018, [číslo jednací], zrušeno a věc byla vrácena služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal, k novému projednání a rozhodnutí. Dne 3. 10. 2019 byl žalobce vyrozuměn o možnosti uplatnění práv účastníka řízení. Dne 15. 10. 2019 se dostavil k prostudování spisu a neměl ke shromážděným podkladům žádné připomínky. Dne 16. 10. 2019 vydal ředitel KŘPMK rozhodnutí [číslo jednací], s tím, že doplatek služebního příjmu za službu přesčas, kterou žalobce vykonal v kalendářním roce 2007 v rozsahu 150 hodin (30 221 Kč) a v kalendářním roce 2008 v rozsahu 108 hodin (22 000 Kč) zamítl výrokem I. a výrokem II. doplatek služebního příjmu za službu přesčas, kterou žalobce vykonal v kalendářním roce 2008 v rozsahu 42 hodin (8 552 Kč s úrokem z prodlení), v kalendářním roce 2009 v rozsahu 105 hodin (23 474 Kč s úrokem z prodlení) a v kalendářním roce 2010 v rozsahu 150 hodin (32 630 Kč s úrokem z prodlení) přiznal. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 18. 10.2019.

4. Mezi účastníky nesporný skutkový stav soud posoudil dle ZoOdpŠk s přihlédnutím ke služebnímu zákonu.

5. Podle § 170 služebního zákona se v řízení ve věcech služebního poměru se rozhoduje o právech nebo povinnostech účastníků.

6. Podle § 175 odst. 5 služebního zákona je služební funkcionář povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení.

7. Podle § 190 odst. 8 služebního zákona je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání.

8. Podle § 13 ZoOdpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

9. Podle § 31a ZoOdpšk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu a povinnosti k poskytnutí zadostiučinění ve smyslu shora citovaných ustanovení je nesprávný úřední postup (případně nezákonné rozhodnutí), dále vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Dalším předpokladem je uplatnění nároku u úřadu podle § 6 ZoOdpŠk, a to předtím, než je nárok uplatněn u soudu (§14 odst. 3 ZoOdpšk).

11. V řízení mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení před služebním funkcionářem, přičemž ze strany žalované ani nebylo sporováno, že v tomto řízení vznikly průtahy, kdy bylo vybočeno z rámce lhůt stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí, a to při rozhodování v obou stupních správního řízení (viz shora citované § 175 odst. 5 a § 190 odst. 8 služebního zákona). Služební funkcionář o podání žalobce ze dne 28. 12. 2011 rozhodl poprvé dne 11. 8. 2014, tedy s prodlením 897 dnů proti zákonem stanovené lhůtě. Odvolací orgán o podaném odvolání žalobce ze dne 28. 8. 2014 rozhodl dne 2. 12. 2014, tedy s prodlením 5 dnů. Řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí správního orgánu vedené u Okresního soudu v Ostravě trvalo 778 dnů. Řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu trvalo 215 dnů. Správní orgán prvního stupně poté rozhodl o žádosti opětovně dne 27. 12. 2018, tedy (i při zohlednění, že se jednalo o složitější případ) s prodlením 612 dnů. Odvolací orgán o podaném odvolání rozhodl dne 6. 5. 2019, tedy s prodlením 13 dnů. Správní orgán prvního stupně po zrušení jeho rozhodnutí odvolacím orgánem dne 6. 5. 2019 rozhodl dne 16. 10. 2019, tedy s prodlením 133 dnů. Délka řízení ve věcech služebního poměru spolu s délkou soudního řízení tak v souhrnu činila 7 let, 9 měsíců a 19 dnů. Ze strany žalované tak nebylo ani popíráno, že na straně státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá ZoOdpŠk, za kterou stát ve smyslu věty prvé tohoto ustanovení odpovídá. Spor mezi stranami z hlediska právního hodnocení věci se týká toliko otázky formy a případné výše poskytnutého zadostiučinění, kdy žalovaná je toho názoru, že v posuzované věci je konstatování porušení práva a žalobci již v rámci předsoudního uplatnění nároku poskytnutá omluva dostačující formou zadostiučinění.

12. Soud na straně žalobce shledal, že v důsledku průtažného řízení před služebním funkcionářem i v soudním řízení správním nepochybně došlo ke vzniku jím tvrzené újmy v podobě déledobě trvající nejistoty žalobce o tom, jak bude rozhodnuto o jeho nároku (když důvodně mohl předpokládat, že řízení před služebním funkcionářem bude v prvním stupni trvat maximálně 60, v druhém stupni pak 90 dní), kdy rozhodování o jeho platových nárocích, které byly předmětem tohoto řízení, se nepochybně promítlo do jeho majetkové sféry, a to tak, že mu byly jeho platové nároky – byť nikoliv zcela – přiznány až s mnohaletým zpožděním. Tím spíše pak bylo-li jeho nároku ve výsledku, byť nikoliv zcela, vyhověno. Tuto újmu žalobce nebyl povinen v řízení s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu prokazovat, neboť v případě porušení práva žalobce na to, aby jeho věc byla rozhodnuta v zákonem stanovené lhůtě, je dána vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), kdy tyto závěry je třeba vztáhnout i k nyní řešené věci. Žalovaná vznik újmy na straně žalobce nijak nevyvracela, naopak z toho, že žalobci byla poskytnuta omluva, lze seznat, že vznik újmy na straně žalobce byl státem uznán.

13. Ze shora popsaného se podává, že ve věci byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem státu, pročež se soud dále zabýval otázkou poskytnutí odpovídajícího zadostiučinění, přičemž postupoval ve smyslu § 31a ZoOdpŠk.

14. Soud při zohlednění kritérií nastolených v § 31a odst. 3 ZoOdpŠk pro účely stanovení odpovídající výše zadostiučinění vyšel z toho, že celková délka správního a soudního řízení, která se posuzují jako jeden celek, trvalo 7 a ¾ roku a zákonem stanovená lhůtě byla překročena mnohonásobě (§ 31a odst. 3 písm. a) ZoOdpŠk).

15. Pokud jde o složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) ZoOdpŠk), soud nezpochybňuje tvrzení žalované, že v rozhodném období mohlo být po celé České republice vedeno větší množství řízení ve věcech služebního poměru a navazujících soudních sporů ve věci proplácení služebního příjmu za službu přesčas, s tím že v této věci nebyla ustálená soudní judikatura, přičemž se vzhledem k absenci povinnosti evidovat důvody nařízení služby přesčas ani plány služeb, ale pouze evidovat dobu služby, a z toho plynoucí nutnost prostudovat a vyhodnotit obsáhlý podkladový materiál čítající několik stovek listů, jednalo o věc časově náročnou, pročež nelze řízení upřít jistou míru složitosti, nicméně skutečnost, že toto nebylo Policií ČR blíže evidováno, nelze klást významně k tíží žalobce, když i ve smyslu ustálené judikatury nelze odhlížet od toho, že toliko délka řízení stanovená zákonem je délka, jíž lze považovat za přiměřenou, kdy účastník daného řízení může legitimně očekávat, že o jeho žádosti rozhodnuto právě ve stanovené lhůtě.

16. Nelze pak konstatovat žádných skutečností vedoucích k závěru, že by celkové délce řízení přispěl sám žalobce, který v řízení nijak neobstruoval (§ 31a odst. 3 písm. c) ZoOdpŠk).

17. Je pak třeba přihlédnout k tomu, že sám správní orgán napřed postupoval prvotně procesně nesprávně, když sdělení, kterým byla vyřízena prvotní žádost žalobce, vyhodnotil jako meritorní rozhodnutí, což bylo důvodem pro to, aby byla rozhodnutí v rámci soudního přezkumu zrušena (§ 31a odst. 3 písm. d) ZoOdpŠk).

18. Újma žalobce byla vyvolána tím, že o jeho žádosti nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě, přičemž šlo o doplatek služebního příjmu za službu přesčas, tedy o okolnost s a priori zvýšeným významem pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) ZoOdpŠk), neboť jde o věc pracovního charakteru (k tomu srov. opět stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), konkrétně pak odměnu za jím vykonanou práci, k čemuž se přímo váží okolnosti majetkových poměrů a žalobce, přičemž se jednalo o částku cca 65 000 Kč, jíž nelze považovat za zanedbatelnou. Nad to je třeba podotknout, že tato mu byla přiznána až po téměř osmi letech vedení řízení, tudíž nelze odhlédnout od toho, že se k ní váží i zákonné úroky z prodlení, jakož i nelze odhlédnout od nákladů, které žalobce nepochybně vynaložil v souvislosti se svým zastoupením v řízení před služebním funkcionářem (v případě nákladů vynaložených na právní zastoupení v soudním řízení správním mu bylo přiznáno právo na jejich náhradu).

19. Při hodnocení újmy prizmatem shora popsaných skutečností soud dospěl k závěru, že„ pouhé“ konstatování porušení práva a omluvu, kterých se žalobci již dostalo, nelze považovat za dostatečnou satisfakci ve smyslu § 31a odst. 2 ZoOdpŠk – k tomu je na místě odkázat i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je poskytnutí jiného než peněžitého zadostiučinění na místě toliko v případech, kdy byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. [spisová značka], jeho rozsudky ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. [spisová značka]), přičemž již ze samotného pracovněprávního charakteru průtažného řízení lze dovodit, že jeho význam pro žalobce byl zvýšený již z povahy věci.

20. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění v penězích proto soud vyšel z částky 16 500 Kč za první dva a každý další rok řízení. Tato částka dle názoru soudu odráží ekonomickou realitu ČR a je současně přiměřená k základním částkám přisuzovaným obvykle v případech nepřiměřené délky řízení. Takto stanovenou základní částku ve výši 111 375 Kč (= 6,75 x 16 500 Kč) soud dále modifikoval s ohledem na shora konstatované konkrétní okolnosti případu (§ 31a odst. 2 a 3 ZoOdpšk). Zohlednil tak výše zmíněnou složitost věci (- 10%), chování správního orgánu (+ 10%) a význam věci pro žalobce (+ 20 %). Celkový modifikační koeficient tak činí 1,2 (= 1 + 0,2 - 0,1 + 0,1). Takto vypočtené přiměřené zadostiučinění tak činí v posuzované věci 133 650 Kč, a proto soud v rozsahu této částky žalobě vyhověl.

21. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl, neboť co do částky 1 350 Kč včetně zákonného úroku z prodlení již zadostiučinění nepovažoval za přiměřené.

22. V rámci přípravy písemného vyhotovení rozsudku bylo soudem zjištěno, že v rámci vyhlášení rozsudku bylo stran soudu opomenuto rozhodnutí o části předmětu řízení, a sice o uplatněném nároku na zaplacení úroku z prodlení, pročež o tomto bude rozhodnuto dodatečně doplňujícím rozsudkem.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 18 456 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT ze dne 25. 2. 2020, z částky 3 100 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ze dne 26. 8. 2020, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ze dne 21. 1. 2022 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ze dne 11. 3. 2022, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč.