30 C 199/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 400 Kč s příslušenstvím jako náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 490 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky od 28. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

II. Co do zaplacení částky 3 510 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky od 28. 7. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18 400 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení coby náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného před služebním funkcionářem. K tomu uvedl, že dne 20. 9. 2019 uplatnil u Ministerstva financí návrh na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup za časové období od 22. 5. 2014 do 20. 9. 2019, kdy spor následně probíhal u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. Ke skočení řízení před služebním orgánem došlo až rozhodnutím ředitele Ředitelství služby cizinecké policie [číslo jednací] ze dne 4. 8. 2020, které bylo žalobci doručeno až 28. 8. 2020, jímž byl žalobci přiznán doplatek služebního příjmu za vykonanou službu přesčas, pročež žalobce následně podal žádost o náhradu nemajetkové újmy za období od 21. 9. 2019 do 28. 8. 2020, které je předmětem jeho nynější žaloby. Celé řízení skončilo až více po jak šesti letech od jeho zahájení. Délka řízení má pro žalobce podstatný negativní význam, který by měl být odčiněn, přičemž nepostačuje samotné konstatování porušení práva, které je dostatečnou satisfakcí jen výjimečně, přičemž aktuální judikatura Nejvyššího soudu dovozuje, že konstatování porušení práva je vyhrazeno skutečně jen těm případům, kdy význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, pročež by mu mělo být poskytnuto zadostiučinění v penězích, a to ve výši 18 400 Kč za posledních 11 měsíců řízení (0,92 x 20 000 Kč).

2. Žalovaná navrhla, aby bylo nároku žalobce vyhověno v rozsahu, jak bylo vyhověno v řízení vedeném u Obvodního soud pro Prahu 1.

3. Skutkový stav věci byl mezi účastníky nesporný. Není mezi nimi tak sporu, že podáním ze dne 22. 5. 2014 požádal žalobce o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas, nařízenou v rozporu s ustanovením § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru, kterou vykonal v letech 2011 a 2012. Služebnímu funkcionáři trvalo přes 5 měsíců, než bylo o žádosti rozhodnuto. Rozhodnutím ředitele Policie České republiky Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru [číslo] ze dne 31. 10. 2014 byla, podle ustanovení § 181 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen„ služební zákon“) žalobcova žádost zamítnuta. Proti rozhodnutí služebního funkcionáře podal žalobce dne 19. 11. 2014 odvolání. Rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2016, vydaným po 23 měsících od podání žádosti, bylo odvolání zamítnuto. Soudní řízení bylo zahájeno dne 3. 5. 2016 podáním správní žaloby. Dne 5. 5. 2016 dal pověřený soudce pokyn k prvotním úkonům ve spisu (vyžádání správního spisu, výzva k zaplacení soudního poplatku, předložení plné moci žalobce a vyjádření k žalobě). Dne 7. 6. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě a správní spis. Dne 22. 6. 2016 bylo vyjádření žalovaného doručeno žalobci, dne 13. 7. 2016 podal žalobce repliku. Dne 2. 5. 2019 podal žalobce předsedovi Městského soudu v Praze stížnost na průtahy v řízení, která byla sdělením ze dne 31. 5. 2019 vyhodnocena jako důvodná. Místopředseda soudu se omluvil a sdělil, že rozhodnutí bude vydáno do konce září 2019. Dne 25. 9. 2019 byl žalobci doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým bylo podané žalobě vyhověno, dne 17. 12. 2019 vydal odvolací orgán rozhodnutí, kterým vyhověl podanému odvolání, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil služebnímu funkcionáři prvního stupně k vydání nového rozhodnutí, dne 28. 8. 2020 bylo navrhovateli doručeno rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie [číslo jednací] ze dne 4. 8. 2020, kterým byl navrhovateli přiznán doplatek služebního příjmu. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žádost o odškodnění za období od 21. 9. 2019 až do 28. 8. 2020 byla k žalované podána 1. 2. 2021 a byla vyřízena sdělením žalované z 23. 7. 2021, ve kterém žalovaná konstatovala, že ve věci bude náhrada vypočtena stejně, jako tomu bude v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka].

4. Mezi účastníky nesporný skutkový stav soud posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady, (dále jen„ ZoOdpŠk“) s přihlédnutím ke služebnímu zákonu.

5. Podle § 170 služebního zákona se v řízení ve věcech služebního poměru se rozhoduje o právech nebo povinnostech účastníků.

6. Podle § 175 odst. 5 služebního zákona je služební funkcionář povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení.

7. Podle § 190 odst. 8 služebního zákona je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání.

8. Podle § 13 ZoOdpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

9. Podle § 31a ZoOdpšk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu a povinnosti k poskytnutí zadostiučinění ve smyslu shora citovaných ustanovení je nesprávný úřední postup (případně nezákonné rozhodnutí), dále vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Dalším předpokladem je uplatnění nároku u úřadu podle § 6 ZoOdpŠk, a to předtím, než je nárok uplatněn u soudu (§14 odst. 3 ZoOdpšk).

11. V řízení mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení před služebním funkcionářem, přičemž ze strany žalované ani nebylo sporováno, že v tomto řízení vznikly průtahy, kdy bylo vybočeno z rámce lhůt stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí, a to při rozhodování jak v obou stupních správního řízení (viz shora citované § 175 odst. 5 a § 190 odst. 8 služebního zákona), tak v soudním řízení správním vedeném o žalobě žalobce proti rozhodnutí odvolacího služebního orgánu. Délka řízení ve věcech služebního poměru spolu s délkou soudního řízení tak v souhrnu činila šest let, tři měsíce a šest dní, přičemž pro účely tohoto řízení je relevantních posledních 11 měsíců, za které je zadostiučinění žádáno. Ze strany žalované pak nebylo ani popíráno, že na straně státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá ZoOdpŠk, za kterou stát ve smyslu věty prvé tohoto ustanovení odpovídá. Spor mezi stranami z hlediska právního hodnocení věci se týkal toliko otázky výše poskytnutého zadostiučinění.

12. Soud na straně žalobce shledal, že v důsledku průtažného řízení před služebním funkcionářem i v soudním řízení správním nepochybně došlo ke vzniku jím tvrzené újmy v podobě déledobě trvající nejistoty žalobce o tom, jak bude rozhodnuto o jeho nároku (když důvodně mohl předpokládat, že řízení před služebním funkcionářem bude v prvním stupni trvat maximálně 60, v druhém stupni pak 90 dní), kdy rozhodování o jeho platových nárocích, které byly předmětem tohoto řízení, se nepochybně promítlo do jeho majetkové sféry, a to tak, že mu byly jeho platové nároky – byť nikoliv zcela – přiznány až s mnohaletým zpožděním. Tím spíše pak bylo-li jeho nároku ve výsledku, byť nikoliv zcela, vyhověno. Tuto újmu žalobce nebyl povinen v řízení s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu prokazovat, neboť v případě porušení práva žalobce na to, aby jeho věc byla rozhodnuta v zákonem stanovené lhůtě, je dána vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), kdy tyto závěry je třeba vztáhnout i k nyní řešené věci. Žalovaná vznik újmy na straně žalobce nijak nevyvracela, naopak z toho, že žalobci byla poskytnuta omluva, lze seznat, že vznik újmy na straně žalobce byl státem uznán – v závěru pak žalovaná deklarovala vůli poskytnout peněžité zadostiučinění ve výši odpovídající výpočtu provedenému v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž bylo rozhodováno o zadostiučinění za dřívější období řízení.

13. Ze shora popsaného se podává, že ve věci byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem státu, pročež se soud dále zabýval otázkou poskytnutí odpovídajícího zadostiučinění, přičemž postupoval ve smyslu § 31a ZoOdpŠk.

14. Soud při zohlednění kritérií nastolených v § 31a odst. 3 ZoOdpŠk pro účely stanovení odpovídající výše zadostiučinění vyšel z toho, že celková délka správního a soudního řízení, která se posuzují jako jeden celek, trvalo 6 a 1/4 roku a zákonem stanovená lhůtě byla překročena mnohonásobě (§ 31a odst. 3 písm. a) ZoOdpŠk).

15. Pokud jde o složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) ZoOdpŠk), soud nezpochybňuje, že v rozhodném období mohlo být po celé České republice vedeno větší množství řízení ve věcech služebního poměru a navazujících soudních sporů ve věci proplácení služebního příjmu za službu přesčas, s tím že v této věci nebyla ustálená soudní judikatura, přičemž se vzhledem k absenci povinnosti evidovat důvody nařízení služby přesčas ani plány služeb, ale pouze evidovat dobu služby, a z toho plynoucí nutnost prostudovat a vyhodnotit obsáhlý podkladový materiál čítající několik stovek listů, jednalo o věc časově náročnou, pročež nelze řízení upřít jistou míru složitosti, nicméně skutečnost, že toto nebylo Policií ČR blíže evidováno, nelze klást významně k tíží žalobce, když i ve smyslu ustálené judikatury nelze odhlížet od toho, že toliko délka řízení stanovená zákonem je délka, jíž lze považovat za přiměřenou, kdy účastník daného řízení může legitimně očekávat, že o jeho žádosti rozhodnuto právě ve stanovené lhůtě. Je třeba však přihlédnout k tomu, že judikatura se ohledně posuzování jednotlivých důvodů pro nařízení služby přesčas během let postupně vyvíjela a za ustálenou ji lze považovat od roku 2018)

16. Nelze pak konstatovat žádných skutečností vedoucích k závěru, že by celkové délce řízení přispěl sám žalobce, který v řízení nijak neobstruoval, naopak se sám dvakrát úspěšně domáhal ukončení nečinnosti, čímž přispěl ke zkrácení doby řízení (§ 31a odst. 3 písm. c) ZoOdpŠk).

17. Je pak třeba přihlédnout k tomu, že během řízení byla dána významná období nečinnosti – v řádech měsíců před správním orgánem, v délce zhruba tří let před správním soudem (§ 31a odst. 3 písm. d) ZoOdpŠk).

18. Újma žalobce byla vyvolána tím, že o jeho žádosti nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě, přičemž šlo o doplatek služebního příjmu za službu přesčas, tedy o okolnost s a priori zvýšeným významem pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) ZoOdpŠk), neboť jde o věc pracovního charakteru (k tomu srov. opět stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod číslem 58/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), konkrétně pak odměnu za jím vykonanou práci, k čemuž se přímo váží okolnosti majetkových poměrů a žalobce, nicméně částku 35 000 Kč nelze shledat nikterak významnou.

19. Při hodnocení újmy prizmatem shora popsaných skutečností soud dospěl k závěru, že„ pouhé“ konstatování porušení práva a omluvu, kterých se žalobci již dostalo, nelze považovat za dostatečnou satisfakci ve smyslu § 31a odst. 2 ZoOdpŠk – k tomu je na místě odkázat i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je poskytnutí jiného než peněžitého zadostiučinění na místě toliko v případech, kdy byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. [spisová značka], jeho rozsudky ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. [spisová značka]), přičemž již ze samotného pracovněprávního charakteru průtažného řízení lze dovodit, že jeho význam pro žalobce byl zvýšený již z povahy věci.

20. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění v penězích proto soud vyšel z částky 15 000 Kč za rok řízení. Tato částka dle názoru soudu odráží ekonomickou realitu ČR a je současně přiměřená k základním částkám přisuzovaným obvykle v případech nepřiměřené délky řízení. Takto stanovenou základní částku ve výši 13 800 Kč (= 0,92 x 15 000 Kč) soud dále modifikoval s ohledem na shora konstatované konkrétní okolnosti případu (§ 31a odst. 2 a 3 ZoOdpšk). Zohlednil tak výše zmíněnou složitost věci (- 20%), chování správního orgánu (+ 20%) a přístup žalobce, kterým přispěl k odstranění průtahů (+ 5 %). Celkový modifikační koeficient tak činí 1,05 (= 1 - 0,2 + 0,2 + 0,05). Takto vypočtené přiměřené zadostiučinění tak činí v posuzované věci 14 490 Kč, a proto soud v rozsahu této částky žalobě vyhověl, a to včetně jí odpovídající části úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)

21. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl, neboť co do částky 3 510 Kč včetně zákonného úroku z prodlení již zadostiučinění nepovažoval za přiměřené.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 3 100 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.