30 C 232/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyní: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno obě zastoupeny advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 jako správce pozůstalosti Jméno zainteresované osoby 3/0 , nar. Datum narození zainteresované osoby 3/0 , zemřelé dne 10. 10. 2021 naposledy bytem Adresa zainteresované osoby 3/1 zastoupený advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 2. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 3/0 Anonymizováno Anonymizováno zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 advokátem sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 o určení dědického práva I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně jsou dědičkami po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelém dne , datum, .II. Žalobkyně jsou povinny uhradit žalovanému , Jméno zainteresované osoby 2/0, společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , Ph. D., náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .III. Žalobkyně jsou povinny uhradit , jméno FO, republice - Obvodnímu soudu pro , adresa, společně a nerozdílně náhradu nákladů státu ve výši stanovené samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhaly, aby bylo určeno, že jsou dědičkami ze zákona v rámci prvé dědické třídy po zůstaviteli , jméno FO, zemřelém dne , datum, (dále také jen „zůstavitel“). Svou žalobu odůvodnili tím, že je zůstavitel jako nepominutelné dědičky neprávem vydědil, neboť o něj neměly jevit opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měly. Žalobu podali poté, co byly k jejímu podání odkázány v rámci pozůstalostního řízení po zůstaviteli notářem. K obraně vznesené prvním žalovaným namítly, že tato není důvodná, neboť žalovaným odkazovaná judikatura se týká případů, kdy zůstavitel pořídil závětí o celé své pozůstalosti. Tak tomu však v posuzované věci není. Poukázaly na to, že zůstavitel závětí pořídil závětí pouze o části svého majetku v , jméno FO, republice, nikoliv však o majetku ve Spojených státech amerických, k němuž by jim tak příslušelo dědické právo coby dědičkám ze zákona. K otázce majetku zůstavitele ve Spojených státech amerických zůstavitelky potvrdily, že ten zůstavitel vložil do tzv. Revocable , právnická osoba, , nad kterým nyní vykonávají správu.

2. První žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to s odůvodněním, že v pozůstalostním řízení nebyla napadena platnost závěti zůstavitele, ale pouze listina o vydědění, respektive důvody, pro které byly zůstavitelky vyděděny. Neexistence či nepravdivost důvodu vydědění však nezpůsobuje neplatnost závěti. Opomenutý nepominutelný dědic pak není dědicem, ale věřitelem těch, kteří byli zůstavitelem za dědice povoláni, a má tedy vůči dědicům zůstavitele pohledávku na finanční vyrovnání. Z tohoto důvodu nejsou žalobkyně oprávněny po soudu požadovat určení, že jsou dědičkami zůstavitele ze zákonné dědické posloupnosti.

3. Druhý žalovaný se věci samé nevyjádřil.

4. Provedeným dokazováním a ze skutečností mezi stranami nesporných, které vzal soud za svá skutková zjištění, zjistil soud následující skutkový stav věci:

5. Z rodného listu druhé žalobkyně soud zjistil, že ta je dcerou zůstavitele.

6. Z listin, které jsou součástí obsahu pozůstalostního spisu Obvodního soudu pro , adresa, značky , spisová značka, (dále také jen „pozůstalostní spis“) soud zjistil níže uvedené.

7. Z úmrtního listu soud zjistil, že zůstavitel zemřel dne , datum, v , adresa, .

8. Ze závěti zůstavitele založené na čl. 24 pozůstalostního spisu soud zjistil, že zůstavitel dne , datum, pořídil závěť, v níž uvedl, že jí chce rozdělit a zůstavit své vlastnictví v , jméno FO, republice s tím, že majetek ve Spojených státech amerických je rozdělen závětí psanou anglicky s nadpisem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ a ošetřen legálním nástrojem zvaným Revocable , právnická osoba, , který se jmenuje „, jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a má , Anonymizováno, ID, tel. číslo, . Zároveň zůstavitel v závěti uvedl, že jí ruší všechny předchozí závěti a dodatky k nim, listina o vydědění zůstává beze změny a je užita v této závěti. Dále v této závěti zůstavitel specifikoval svůj majetek v , jméno FO, republice s tím, že uvedl, že listinou o vydědění ze dne , datum, vyloučil své děti z podílu na českém majetku s tím, že vědomě pomíjí svého staršího bratra , jméno FO, . Mladšímu bratru , jméno FO, , zůstavil pro případ, že bude naživu, či jeho družce , jméno FO, , pokud by jej přežila, částku , částka, vyplacenou z jeho bankovního účtu. Své manželce , Jméno zainteresované osoby 3/0, (původní první žalovaná, pozn. soud) pak zůstavil všechen svůj majetek. Zároveň touto závětí ustanovil správcem své pozůstalosti nynějšího prvního žalovaného.

9. Z listiny o vydědění na čl. 30 pozůstalostního spisu pak soud zjistil, že tuto zůstavitel pořídil , datum, , přičemž uvedl, že má tři dospělé děti, a to obě žalobkyně a druhého žalovaného, s tím, že tito o něj neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli, resp. Nora neprojevuje žádný zájem, proto se rozhodl vydědit všechny své děti a jejich potomky.

10. Z protokolu na čl. 78 pozůstalostního spisu soud zjistil, že prvá žalobkyně prohlásila, že neuznává českou závěť a testament zůstavitele za pravou a platnou, stejně tak listinu o vydědění, a to z důvodu, že rozporuje důvody vydědění a s těmito důvody nesouhlasí. Toto následně prvá žalobkyně upřesnila v e-mailu na čl. 79 pozůstalostního spisu tak, že není pravdou, že potomci neprojevovali o zůstavitele opravdový zájem. Uvedla, že zůstavitel v listině o vydědění záměrně lhal, aby obešel občanský zákoník, a sám se o své vůli odstěhoval z USA, z časové zóny a z kontinentu, kde žili všichni jeho potomci, čímž učinil běžnou komunikaci a osobní styk komplikovanější. Jeho potomci s ním nadále komunikovali, udržovali osobní styk podle daných možností.

11. Notář vykonávající v pozůstalostním řízení po zůstaviteli funkci soudního komisaře následně rozhodl o přerušení pozůstalostního řízení a uložil žalobkyním a druhému žalovanému, aby podali žalobu proti závětní dědičce , Jméno zainteresované osoby 3/0, na určení, že jsou dědici po zůstaviteli a byli vyděděni neprávem, což bylo odůvodněno skutečnostmi uvedenými prvou žalobkyní v rámci jednání u notáře a následně upřesněnými v jejím e-mailu (usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ).12. , jméno FO, stranami pak není sporu o tom, že žalobkyně nenapadly pravost a platnost zůstavitelovy české závěti, pouze sporují důvody, pro které byly zůstavitelem vyděděny. Stejně tak mezi stranami není sporu, že zůstavitel měl v době své smrti obvyklý pobyt v , jméno FO, republice.

13. Ze zbylých důkazů, které byly soudem provedeny, nezjistil soud skutečností pro věc významých.

14. Soud zamítl ostatní stranami navržené důkazní návrhy, a to s ohledem na to, že shora označenými důkazy byl skutkový stav spolehlivě zjištěn v rozsahu umožňujícím věc právně posoudit a ve věci rozhodnout. Ostatní navržené důkazy pak byly navrženy zejména k prokázání tvrzení žalobkyň o neoprávněnosti jejich vydědění zůstavitelem, avšak provádění takových důkazů by s ohledem na právní hodnocení věci soudem, jak bude rozvedeno níže, bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou rychlosti a ekonomie řízení.

15. Po stránce právní posoudil soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) následovně:

16. V řízení nebylo sporu o tom, že ze strany žalobkyň nebyla v rámci pozůstalostního řízení napadena pravost či platnost zůstavitelovi závěty, tudíž žalobní argumentace stojí toliko na tom, že žalobkyně popírají existenci důvodu, pro který je zůstavitel vydědil, s tím, že zůstavitelem nebylo závětí pořízeno o celé pozůstalosti, ale pouze o části majetku v , jméno FO, republice, přičemž ve vztahu k majetku zůstavitele ve Spojených státech amerických by žalobkyně v pozůstalostním řízení měly postavení dědiců v první zákonné třídě (§ 1635 odst. 1 o. z.).

17. Takové argumentaci žalobkyň však nelze přisvědčit, jelikož, jak se podává z obsahu české závěti zůstavitele, vedle této závěti měl zůstavitel pořídit závětí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, též o zbylé části svého majetku v USA, tudíž lze usuzovat, že o pozůstalosti zůstavitele bylo pořízeno závětí jako celku.

18. I kdyby tomu však tak nebylo, samy žalobkyně potvrdily, že majetek zůstavitele v USA byl vložen do tzv. „Revocable , právnická osoba, “ (Revocable Living Trusts in California - FindLaw), který samy žalobkyně nyní spravují – tedy byl-li majek zůstavitele v USA vložen do tohoto trustu, nepřipadá v úvahu, aby tento majetek byl vůbec součástí zůstavitelovy pozůstalosti (§ 1475 odst. 2 o. z.) a předem pozůstalostního řízení už ze samé podstaty tohoto právního nástroje, jíž je určení, jakým způsobem bude spravován majetek určité osoby během jejího života a potom, co tato osoba zemře, přičemž tohoto nástroje je využíváno zejména proto, aby se předešlo zdlouhavému a nákladnému řízení o pozůstalosti. Pokud tedy zůstavitel jako tzv. „grantor“ (zakladatel) vložil svůj majetek ve Spojených státech amerických do trustu – což žalobkyně i v průběhu řízení potvrzovaly – jehož správkyněmi („trustees“), tedy osobami majícími titul ke svěřenskému majetku, které jsou povinny trust užívat pro účely stanovené zakladatelem, jsou právě žalobkyně, připadá v úvahu jako jediný do pozůstalosti spadající majetek zůstavitele jeho majetek v , jméno FO, republice, o němž bylo v plném rozsahu pořízeno českou závětí zůstavitele.

19. I kdyby však zůstavitel nepořídil závětí o majetku ve Spojených státech amerických, ani jej nevložil do trustu, tudíž by zde byl majetek zůstavitele ve Spojených státech amerických, který by mohl do pozůstalosti připadnout, nesvědčila by českým soudům pravomoc k projednání této části pozůstalosti. , jméno FO, republikou a Spojenými státy americkými není sjednána mezinárodní smlouva, která by otázky mezinárodní pravomoci soudů v případě dědictví v přeshraničním prvkem upravovala, pročež je třeba vyjít z úpravy obsažené v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Byť měl zůstavitel v době své smrti v , jméno FO, republice obvyklý pobyt (§ 74 odst. 1 ZMPS), který je základní podmínkou pro určení mezinárodní pravomoci soudů v pozůstalostním řízení s přeshraničním prvkem, uplatní se též podmínka stanovená v § 75 ZMPS, a sice že jde-li o majetek, který je v cizině, projedná český soud dědictví jen tehdy, jestliže cizí stát vydává takový majetek k projednání českým soudům, nebo přiznává právní účinky rozhodnutím českých soudů v těchto věcech, přičemž dle skutečností známých soudu z jeho činnosti Spojené státy americké nevydávají majetek k projednání českým soudům ani nepřiznávají právní účinky rozhodnutím českých soudů v těchto věcech. Za takového stavu věcí je nutno za pozůstalost, o níž je pozůstalostní řízení po zůstaviteli v , jméno FO, republice vedeno, považovat pouze jmění zůstavitele v , jméno FO, republice, o kterém zůstavitel zcela pořídil svou česky psanou závětí. Skutečnost, že českým soudem nebude v rámci pozůstalostního řízení po zůstaviteli projednáván majetek zůstavitele ve Spojených státech amerických, pak podporuje i dosavadní průběh pozůstalostního řízení, v rámci nějž notář dle pozůstalostního spisu ani nečinil žádných kroků ke zjištění takového majetku.

20. Při výše popsaných závěrech za situace, kdy se žalobkyně domáhají určení svého dědického práva na základě toho, že pouze sporují důvody svého vydědění, aniž by sporovaly platnost či pravost zůstavitelovy závěti, je třeba říci, že se žalobkyně jako dcery zůstavitele nachází v postavení nepominutelných dědiček (§ 1643 odst. 1 o. z.), které tvrdí neplatnost svého vydědění, pročež by jim v případě prokázání neplatnosti vydědění svědčilo právo na povinný díl (§ 1650, § 1642 o. z.), nikoliv však na podíl z pozůstalosti (§ 1654 odst. 1 o. z.). Nepominutelný byť neprávem vyděděný dědic tedy není v postavení dědice zůstavitele, ale pouze v postavení věřitele, jemuž svědčí pohledávka na povinný díl. Vzhledem k tomuto postavení žalobkyň se tak v posuzované věci nejedná o spor o dědické právo (§ 1672 o. z.), tudíž žalobkyně ani neměly být notářem postupem dle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, odkázány k podání žaloby na určení jejich dědického práva. K uvedeným závěrům soud odkazuje na např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či jeho usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

21. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal prvnímu žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty určené dle § 9 odst. 3 písm. a) AT částkou , částka, (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1052/21) sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky , částka, za vyjádření k žalobě ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky , částka, za vyjádření k doplnění žaloby z , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky , částka, za vyjádření k doplnění žaloby z , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky , částka, za žádost o pokračování v řízení s právním nástupcem z , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky , částka, za vyjádření k žalobě z , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky 3 x , částka, za tři účasti na jednání soudu dne , datum, , , datum, a , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a z částky , částka, za vyjádření k žalobě z , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně deseti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 AT a náhrady DPH z přidané hodnoty v sazbě 21 % z nákladů zastoupení , částka, , tj. ve výši , částka, . Soud prvému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů za překlady listin v částce , částka, , neboť ty se týkaly otázky prokázání důvodu vydědění žalobkyň, přičemž se s ohledem na právní posouzení věci nejednalo o věc podstatnou, tudíž nelze takové náklady hodnotit jako vynaložené účelně.

23. Žalobkyním pak byla dále uložena podle § 149 odst. 2 o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů, které v řízení vznikly státu, a to nákladů vynaložených státem na zastoupení druhého žalovaného ustanoveným zástupcem. Vzhledem k tomu, že výše těchto nákladů nebyla ke dni rozhodnutí známa, neboť o odměně zástupce druhého žalovaného nebylo doposud rozhodnuto, rozhodl o nich soud pouze co do základu.