30 C 359/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Koberou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy

I. Zamítá se žaloba o určení, že žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobkyni, a sice finanční částky ve výši 294 503,46 Kč složené do soudní úschovy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 42 Sd 94/2015.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 35 574 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že u zdejšího soudu probíhá řízení o úschově pod sp. zn. 42 Sd 94/2015, jehož předmětem je vydání předmětu úschovy – peněžních prostředků ve výši 294.503,46 Kč účastníkům tohoto řízení (žalobkyně, žalovaná, [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]). Žalobkyně se touto žalobou domáhá nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy žalobkyni. Žalobce se současně v jiném řízení domáhá nahrazení souhlasu [právnická osoba] s vydáním předmětu úschovy žalobkyni. Předmět úschovy byl do soudní úschovy u nadepsaného soudu složen na základě usnesení Policie České republiky - Obvodního ředitelství policie [obec a číslo] ze dne 31. 3. 2015, č. j. KRPA-397729-99/TČ-2013-001192-7- („ PČR“ a„ Usnesení PČR“), a to z důvodu pochybností o právu na věc konkrétní osoby ve smyslu § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád 7. Z odůvodnění Usnesení PČR vyplývá, že Předmět úschovy, resp. jeho původní hodnota ve výši 699.676,07 Kč, představovala částku zajištěnou PČR pro účely trestního řízení na bankovním účtu [právnická osoba]. Z odůvodnění Usnesení PČR dále vyplývá, že na Předmět úschovy si vedle [právnická osoba] činí nárok rovněž žalovaná. Na základě exekučního příkazu Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro [část Prahy] dne 25. 8. 2016, č. j. 6546577/16/2001-80541-110760, byla z titulu pohledávky státu za [právnická osoba] provedena exekuce přikázáním pohledávky z úschovního účtu ve výši 404.427,87 Kč. V soudní úschově se k dnešnímu dni nachází konečná částka ve výši 294.503,46 Kč. Usnesením ze dne 7. 2. 2019, č. j. 42 Sd 94/2015-44, nadepsaný soud rozhodl, že pokud se o Předmět úschovy nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení, připadne uschovaná peněžní částka státu.. Podáním ze dne 17. 4. 2019 požádala o vydání Předmětu úschovy žalovaná. Nadepsaný soud usnesením ze dne 23. 5. 2019, č. j. 42 Sd 94/2015-62, Předmět úschovy žalovanému nevydal, jelikož [právnická osoba] jakožto další účastník řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělila potřebný souhlas k jeho vydání, a odkázal žalovaného na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS. Podáním ze dne 10. 2. 2020, které bylo doplněno podáním ze dne 2. 3. 2020, požádal o vydání Předmětu úschovy žalobce, který se tak jako přihlašovatel stal účastníkem [příjmení] o úschově. Nadepsaný soud usnesením ze dne 24. 4. 2020, č. j. 42 Sd 94/2015-89, Předmět úschovy žalobci nevydal, jelikož žalovaný ani [právnická osoba] jakožto ostatní účastníci řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělili potřebné souhlasy k jeho vydání, a žalobce odkázal na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS. Podáním ze dne 6. 8. 2020 opětovně požádala o vydání předmětu úschovy žalobkyně, neboť nesouhlas [právnická osoba] s vydáním předmětu úschovy její osobě byl nahrazen rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2020, č. j. 12 C 194/2019-32. Zdejší soud usnesením ze dne 18. 9. 2020, č. j. 42 Sd 94/2015-142, Předmět úschovy žalované nevydal, jelikož žalobkyně jakožto další účastník řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělila potřebný souhlas k jeho vydání, a žalobkyni odkázal na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS. Žalobkyně má na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, č. j. 46 Cm 25/2009-18 („ Rozsudek“) za [právnická osoba] vykonatelnou pohledávku spočívající v povinnosti [právnická osoba] zaplatit žalobci (i) částku 725.500 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) a (ii) náklady soudního řízení ve výši 92.272 Kč („ Pohledávka“). Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2020 uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. B [číslo]. Žalovaná tvrdí, že má za [právnická osoba] pohledávku plynoucí z uzavřené smlouvy o dílo, přičemž cena prováděného díla měla být ze strany žalovaného jakožto objednatele přeplacena platbami provedenými na bankovní účet [právnická osoba] jakožto zhotovitele. Ve vztahu k žalované žalobkyně uvádí, že tato v Řízení o úschově uplatňuje nárok na vydání Předmětu úschovy z titulu údajného přeplacení smlouvy o dílo. Žalobkyně má tedy za to, že ona i žalovaná uplatňují vůči Předmětu úschovy nárok stejné povahy, plynoucí z určitého (kvazi) obligačního poměru mezi nimi jednotlivě a [právnická osoba], a tedy uplatňují nárok na uspokojení svých pohledávek vůči této společnosti z Předmětu úschovy. Žalobkyně ovšem upozorňuje, že pohledávka žalovaného vůči [právnická osoba] dosud nebyla uplatněna žalobou u soudu, a tudíž je pohledávkou pouze tvrzenou a nejistou. Naproti tomu, jak je uvedeno výše, má žalobkyně za [právnická osoba] Pohledávku uznanou pravomocným a vykonatelným Rozsudkem. Ve smyslu výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3697/2018 tak žalobkyni svědčí přednostní právo na vydání Předmětu úschovy a tímto vydáním žalobkyni bude naplněno její vykonatelné právo k majetku složenému do úschovy nadepsanému soudu. Žalobkyně tedy disponuje silnějším titulem k uspokojení své Pohledávky z předmětu úschovy než žalovaná, a tudíž právo uspokojit svou pohledávku z Předmětu úschovy náleží žalobkyni.

2. Žalovaná v podané žalobě uvedla, že nárok žalobkyně na vydání předmětu úschovy zcela neuznává, neboť žalobkyně nedisponuje vlastnickým ani jiným právem k předmětu úschovy ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 11.10.2006, č. j. Cpjn 203/2005 (dále jen“ stanovisko NS“), ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27.08.2019, č. j. 21 Cdo 3697/2018-204 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2020, č. j. 21 Cdo 2304/2019-279. Žalobkyně odvozuje nárok na vydání předmětu úschovy z titulu vykonatelné pohledávky [právnická osoba] a.s. za [právnická osoba], s.r.o., přiznané pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.04.2010, č. j. 46 Cm 25/2009-18, která byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 03.02.2020 postoupena na žalobkyni. Podle stanoviska NS z povahy a účelu úschovy věcí, o jejichž uložení do úschovy rozhodl orgán činný v trestním řízení, vyplývá, že neslouží ke splnění dluhu, ale že jde o právní prostředek k odstranění pochybností o tom, která z dotčených osob má k věci vlastnické nebo jiné právo a které z nich má být z titulu tohoto práva věc vydána. Podle rozsudku NS ze dne 27.08.2019, č. j. 21 Cdo 3697/2018-204, je účelem řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy posouzení otázky, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud předmět úschovy vydá, přičemž takovým jiným právem nemůže být právo na uspokojení vykonatelné pohledávky vůči účastníkovi řízení o vydání předmětu úschovy, neboť účelem tohoto řízení není provádět výkon rozhodnutí a nahrazovat tak řízení exekuční. Podle rozsudku NS ze dne 11.05.2020, č. j. 21 Cdo 2304/2019-279 má být složená částka vydána tomu, komu svědčí vlastnické právo k předmětu úschovy, přičemž toto právo musí vycházet ze vztahu mezi složitelem a příjemcem, neboť právě pro příjemce je určena částka složená v úschově. Právo příjemce (zde [právnická osoba]) nebo jiného přihlašovatele (zde žalobkyně) k předmětu úschovy se tak musí upínat toliko ke vztahu mezi složitelem (zde analogicky žalovanou) a příjemcem nebo jiným přihlašovatelem (věřitelem složitele) a nemůže se odvíjet od jiného právního vztahu. Má-li tedy věřitel (zde žalobkyně) vykonatelnou pohledávku proti příjemci, kterému nebyl předmět úschovy doposud vydán, může se domáhat též uspokojení z předmětu úschovy, nejde zde ovšem o právo k předmětu úschovy, jak ho má na mysli řízení o úschovách, a způsobilým právním prostředkem tu proto není žaloba ve smyslu ustanovení § 299 odst. 1 z. ř. s., ale jen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí postižením majetkových práv příjemce podle § 320 o. s. ř. Ve smyslu shora uvedeného tak vykonatelná pohledávka žalobkyně za [právnická osoba], s.r.o. není relevantním titulem pro vydání předmětu úschovy žalobkyni, respektive složené finanční prostředky nebyly určeny pro žalobkyni a ani od žalobkyně nepochází, tedy nemají původ v právním vztahu mezi složitelem (zasílatelem) a příjemcem. Z usnesení PČR ze dne 31.03.2015, č. j. KRPA-397729-99/TČ-2013-001192-7-, naopak vyplývá, že účelem zde projednávané úschovy je odstranění pochybností, komu svědčí právo k předmětu úschovy, zda [právnická osoba] s.r.o. jako majiteli účtu, ze kterého byly finanční prostředky do úschovy vydány, nebo majiteli účtu, ze kterého byly tyto finanční prostředky odeslány, tedy žalované, přičemž je nepochybné, že veškeré finanční prostředky uložené do úschovy pochází od žalované. Z pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 02.05.2020, č. j. 12 C 194/2019-32 (dále jen„ rozsudek“), navíc vyplývá, že žalovaná zaslala zajištěné finanční prostředky na účet [právnická osoba], s.r.o. z titulu uzavřené smlouvy o dílo, tedy ve smyslu rozsudku NS ze dne 11.05.2020, č. j. 21 Cdo 2304/2019-279, na základě právního vztahu mezi složitelem a příjemcem, od kterého následně dle rozsudku platně odstoupila, čímž jí vznikl nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků z této smlouvy. Výše uvedené tak nepochybně vyvrací tvrzení žalobkyně o jakémsi jejím přednostním právu na vydání předmětu úschovy a o spekulativním či nejistém charakteru pohledávky žalované vůči [právnická osoba], s.r.o., neboť je to naopak žalovaná, která ve světle zmíněné judikatury NS disponuje silnějším právem k předmětu úschovy než žalobkyně. Žalobkyni nelze podle žalované vydat předmět úschovy rovněž pro překážku věci rozsouzené, neboť i ona k jejímu vydání potřebuje souhlas příjemce, tedy [právnická osoba], s.r.o., která jej však již udělila žalované, respektive její souhlas byl nahrazen pravomocným a vykonatelným rozsudkem. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, když tento byl mezi účastníky fakticky nesporný:

4. Předmět úschovy byl do soudní úschovy u nadepsaného soudu složen na základě usnesení Policie České republiky - Obvodního ředitelství policie [obec a číslo] ze dne 31. 3. 2015, č. j. KRPA-397729-99/TČ-2013-001192-7- („ PČR“ a„ Usnesení PČR“), a to z důvodu pochybností o právu na věc konkrétní osoby ve smyslu § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Z odůvodnění Usnesení PČR vyplývá, že Předmět úschovy, resp. jeho původní hodnota ve výši 699.676,07 Kč, představovala částku zajištěnou PČR pro účely trestního řízení na bankovním účtu [právnická osoba]. Na základě exekučního příkazu Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro [část Prahy] dne 25. 8. 2016, č. j. 6546577/16/2001-80541-110760, byla z titulu pohledávky státu za [právnická osoba] provedena exekuce přikázáním pohledávky z úschovního účtu ve výši 404.427,87 Kč. V soudní úschově se k dnešnímu dni nachází konečná částka ve výši 294.503,46 Kč. Usnesením ze dne 7. 2. 2019, č. j. 42 Sd 94/2015-44, zdejší soud rozhodl, že pokud se o Předmět úschovy nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení, připadne uschovaná peněžní částka státu. Podáním ze dne 17. 4. 2019 požádala o vydání Předmětu úschovy žalovaná. Zdejší soud usnesením ze dne 23. 5. 2019, č. j. 42 Sd 94/2015-62, Předmět úschovy žalované nevydal, jelikož [právnická osoba] jakožto další účastník řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělila potřebný souhlas k jeho vydání, a odkázal žalovanou na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS. Podáním ze dne 10. 2. 2020, které bylo doplněno podáním ze dne 2. 3. 2020, požádala o vydání Předmětu úschovy žalobkyně, která se tak jako přihlašovatel stal účastníkem [příjmení] o úschově. Nadepsaný soud usnesením ze dne 24. 4. 2020, č. j. 42 Sd 94/2015-89, Předmět úschovy žalobkyni nevydal, jelikož žalovaná ani [právnická osoba] jakožto ostatní účastníci řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělili potřebné souhlasy k jeho vydání, a žalobkyni odkázal na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS. Podáním ze dne 6. 8. 2020 opětovně požádala o vydání předmětu úschovy žalobkyně, neboť nesouhlas [právnická osoba] s vydáním předmětu úschovy její osobě byl nahrazen rozsudkem nadepsaného soudu ze dne 21. 5. 2020, č. j. 12 C 194/2019-32. Nadepsaný soud usnesením ze dne 18. 9. 2020, č. j. 42 Sd 94/2015-142, Předmět úschovy žalované nevydal, jelikož žalobkyně jakožto další účastník řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělila potřebný souhlas k jeho vydání, a žalobkyni odkázal na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS (obsah spisu 42 Sd 94/2015).

5. Žalobkyně má na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, č. j. 46 Cm 25/2009-18 za [právnická osoba] vykonatelnou pohledávku spočívající v povinnosti [právnická osoba] zaplatit žalobkyni (i) částku 725.500 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) a (ii) náklady soudního řízení ve výši 92.272 Kč („ Pohledávka“). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. B [číslo] (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, č. j. 46 Cm 25/2009-18, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2020).

6. Žalobkyně zaslala dne 14.8.2020 žalované předžalobní výzvu (výzva, doručenky).

7. Jiné návrhy na doplnění dokazování účastníci neměli.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle § 298 odst. 1 z. ř. s. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

10. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. Soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.

11. Podle rozsudku NS ze dne 27.08.2019, č. j. 21 Cdo 3697/2018-204, je účelem řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy posouzení otázky, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud předmět úschovy vydá, přičemž takovým jiným právem nemůže být právo na uspokojení vykonatelné pohledávky vůči účastníkovi řízení o vydání předmětu úschovy, neboť účelem tohoto řízení není provádět výkon rozhodnutí a nahrazovat tak řízení exekuční.

12. Z odůvodnění Usnesení PČR vyplývá, že Předmět úschovy, resp. jeho původní hodnota ve výši 699.676,07 Kč, představovala částku zajištěnou PČR pro účely trestního řízení na bankovním účtu [právnická osoba]. Z rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 12 C 194/2019 je zřejmé, že zdejší soud nahradil souhlas [právnická osoba], s.r.o. s vydáním předmětu úschovy žalované, když dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, žalobkyně (zde žalovaná) podle smlouvy uhradila zálohu na cenu díla v celkové výši 4 000 000 Kč, a to na bankovní účet [právnická osoba]. Smlouva o dílo byla právním titulem pro držbu zmíněné zálohy. Část těchto prostředků byla zajištěna v rámci trestního řízení a následně složena do úschovy zdejšího soudu, kde se aktuálně nachází částka 294 503,46 Kč. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně (zde žalovaná) od smlouvy platně odstoupila ve smyslu § 346 odst. 1 a 2 ObchZ, pro nepodstatné porušení smlouvy, když mezi stranami byl již ve smlouvě sjednán termín dokončení díla a z provedené emailové komunikace je zřejmé, že žalobkyně (zde žalovaná) poskytla [právnická osoba] dostatek času k jeho dodatečnému splnění, avšak marně, kdy navíc [právnická osoba] opakovaně deklaruje, že dílo nedokončí. Odstoupením vzniklo žalobkyni (zde žalované) právo žádat vrácení složených záloh podle § 351 odst. 2 ObchZ. Zdejší soud tedy ve věci sp. zn. 12 C 194/2019 dospěl k závěru, že právo k úschově svědčí žalované, proto nahradil souhlas [právnická osoba] s jejím vydáním.

13. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právo k předmětu úschovy svědčí žalované, když tímto právem je skutečnost, že se u finančních prostředků zajištěných na účtu [právnická osoba] jednalo o zálohu složenou žalovanou, přičemž platným odstoupením od smlouvy vzniklo žalované právo na vrácení těchto prostředků. Jak konstatoval Nejvyšší soud, právem, které by mohlo svědčit pro vydání úschovy, není právo na uspokojení vykonatelné pohledávky vůči účastníkovi řízení, tedy v daném případě pohledávky žalobkyně vůči [právnická osoba], neboť účelem řízení o úschovách není provádět výkon rozhodnutí a nahrazovat tak řízení exekuční. Z tohoto důvodu soud podanou žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 574 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 294 503,46 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, vyjádření, účast u ÚJ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 400 Kč ve výši 6 174 Kč.