30 C 42/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Koberou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 20. 2. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že na základě pokynu strážníka Městské policie provedla dne [datum] odtah vozidla žalovaného [registrační značka], a to na parkoviště, kde si jej žalovaný dne [datum] vyzvedl. Dluh se tak skládá z částky 1900 Kč za odtah a 500 Kč za parkování vozidla na střeženém parkovišti. Dne 20. 1. 20214 žalovaný tento dluh uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit do 30 dnů, tj. do 19. 2. 2014. Ničeho však nezaplatil, ačkoliv byl upomenut s upozorněním na možnost soudního vymáhání. V žalobě jsou tak vylíčeny všechny podstatné skutkové okolnosti svědčící o oprávněnosti nároku žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (protokol o odtahu vozidla [číslo] uznání dluhu ze dne 20. 1. 2014, včetně čestného prohlášení, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 14. 1. 2015, včetně doručenky, usnesení Rady hl. m. Prahy ze dne 12. 2. 2013 [číslo] nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti č. 2, účinného od 1. 4. 2013) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byl proveden odtah motorového vozidla [registrační značka], které bylo zaparkováno na parkovišti žalobkyně a následující den vyzvednuto žalovaným. Žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o hl. m. Praze), jejímž hlavním účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, mj. výkon oprávnění hlavního města Prahy dle § 19b a § 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání. Rada hlavního města Prahy schválila nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Za odtah vozidla je maximální cena 1 900 Kč, tedy i za zpětný odtah. Dále za první až třetí i jen započatý den činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 250 Kč/den. Žalovaný dluh co do důvodu a výše uznal dne 20. 1. 2014 a zavázal se jej uhradit do 19. 2. 2014. Dlužnou částku však neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 7. 2020.

4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hl. m. Praze je zastupitelstvu hlavního města Prahy vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny. Podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rozpočtových pravidlech) územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk. Podle § 27 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pozemních komunikacích) je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a zákona o pozemních komunikacích, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 2 150 Kč, skládající se z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť žalobkyně opakovaně u zdejšího soudu vymáhá úhradu za odtahy vozidel včetně parkovného, přičemž se jedná o skutkově i právně obdobné věci, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení a peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč.

7. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.