30 C 68/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Koberou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 115 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 56 062,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 062,50 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 58 937,50 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 58 937,50 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 19 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce v podané žalobě uvedl, že podal k Ministerstvu financí dne 5. 11. 2019 žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené neodůvodněnými průtahy v řízení. Dne 23. 8. 2012 navrhovatel nahlásil svému nadřízenému služebnímu funkcionáři poškození zdraví. Rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku č. [číslo] [číslo] ze dne 27. září 2012, bylo stanoveno, že Policie České republiky podle § 100 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neodpovídá za škodu na zdraví, kterou navrhovatel utrpěl, když dne [datum] v době služby špatně došlápl. Proti rozhodnutí podal navrhovatel dne 6. 11. 2012 odvolání. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. [číslo] [číslo] ze dne 7. března 2013 bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Proti pravomocnému rozhodnutí podal navrhovatel dne 24. 4. 2013 správní žalobu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 1. 2015 bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Řízení před soudem tak probíhalo 1 rok a 9 měsíců. Žalovaný podal dne 13. 4. 2015 proti rozsudku Městského soudu v Ostravě kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 20. srpna 2015 kasační stížnost zamítl. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 24. listopadu 2015, bylo navrhovatelovo odvolání opakovaně zamítnuto. Proti rozhodnutí podal navrhovatel dne 6. 1. 2016 opětovně správní žalobu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 4. 2018 bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Řízení před tak soudem probíhalo téměř 2 rok a 4 měsíce. Rozhodnutím náměstka ředitele KŘP Moravskoslezského kraje ze dne 7. 5. 2019, [číslo jednací], bylo po téměř sedmi letech rozhodnuto, že úraz ze dne [datum] je služebním úrazem. Navrhovatel žádá o odškodnění za řízení od 23. 8. 2012 (řízení ve věci služebního poměru, které bylo zahájeno oznámením události služebnímu funkcionáři) do 7. 5. 2019 (skončení řízení na základě rozhodnutí náměstka KŘP, který uznal předmětný úraz, jako úraz služební). Služebnímu funkcionáři tak trvalo téměř 7 let, než konečně správným způsobem posoudil úraz ze dne [datum]. Řízení však mohlo skončit již vydáním rozhodnutí 24. 11. 2015, pokud by žalovaný služební funkcionář respektoval názor Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven již v prvních rozsudcích. Krajský soud v Ostravě byl od zahájení řízení vyjma některých administrativních úkonů (výzva k zaplacení SOP, přeposlání žaloby apod.) nečinný v prvním případě rok a tři čtvrtě a ve druhém případě více jak dva a čtvrt roku. Tato délka soudního řízení na jednom stupni se sama o sobě jeví jako nepřiměřená. Je to ale zejména služební funkcionář, který zapříčinil tím, že hned napoprvé nerespektoval závěry Krajského soudu v Ostravě a NSS, že soudní řízení před KS muselo proběhnout 2x a odvolací řízení ve věcech služebního poměru dokonce 3x. V tomto bodě je třeba opětovně zdůraznit závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 4. 2018, který uvádí:„ Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zmatečné a nadále trpí vadou, která byla žalovanému vytýkána již předchozími rozsudky krajského soudu a NSS.“ Za průtahy v řízení lze tak označit i činnost služebního funkcionáře druhého stupně, jehož zarputilost, se kterou i po prvních rozhodnutí soudů setrval na tom, že předmětný úraz není služebním úrazem, vedla k tomu, že se celý spor protáhl na téměř neuvěřitelných 7 let. Navrhovatel, jako osoba poškozená nesprávným úředním postupem má dle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nárok na odškodnění. Navrhovatel tak má nárok na odškodnění nepřiměřené délky řízení přímo na základě čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod, dále jen„ Listina“, má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Při hodnocení přiměřenosti délky řízení a výše odškodnění je dle ustálené judikatury nutné vycházet ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) zákona č. 82/1998 Sb. Délka výše specifikovaného řízení činí od zahájení řízení ve věci služebního poměru do vydání rozhodnutí necelých 6 let a 9 měsíců. Jak bylo popsáno výše, průtahy v řízení byly způsobeny jak nečinností soudu, tak skutečností, že se odvolací orgán správným způsobem neřídil právním názorem KS a NSS a trvalo tak téměř 7 let než předmětný úraz po právní stránce správně vyhodnotil, což nelze přičítat k tíži účastníka řízení. Lze tak shrnout, že jak řízení ve věci služebního poměru, tak navazující soudní řízení je zatíženo průtahy. Z povahy věci přitom nevyplývá, že by složitost samotné věci byla nikterak veliká, neboť se jednalo o posouzení úrazového děje, zdali byl tento úrazem služebním či nikoliv. Služební funkcionář tak měl zjistit skutkový stav věci o kterém nejsou pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, zdravotní hledisko navrhovatele nechat posoudit odborníkem a na základě shromážděných skutečností vydat v souladu s judikaturou správních soudů věcně správné rozhodnutí. Složitost řízení tak v žádném případě neopodstatňuje délku řízení v takovém rozsahu, v jakém toto probíhalo a to ani po právní, skutkové či procesní stránce. Navrhovatel svým chováním nijak nepřispěl k extrémní délce řízení. Předmětem daného řízení byla otázka mající zcela zásadní vliv na fungování navrhovatele, neboť s autoritativním rozhodnutím o tom, že je předmětný úraz služebním úrazem se pojí potenciální nároky navrhovatele na náhradu škody na zdraví dle ust. § 101 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Nejistota navrhovatele ohledně posouzení úrazu a z toho vyplývajících nároků, které mohou dosahovat, vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel byl následně nucen skončit služební poměr pro ztrátu zdravotní způsobilosti, značných finančních částek, zásadním způsobem ovlivnila osobu navrhovatele, jeho rodinu a plánovanou budoucnost. Navrhovatel totiž očekával, že pokud utrpěl služební úraz, bude mu tento náležitě reparován, jediné co však navrhovatel po téměř 7 letech obdržel byla triviální částka 2.378 Kč za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě a to za dobu od 23. 8. 2012 do 12. 9. 2012. Navrhovatel tak podal dne 5. 11. 2019 žádost o přiznání náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti k výkonu služby podle § 103 citovaného zákona a jednorázového odškodnění podle § 105 zákona o služebním poměru, neboť navrhovatel byl rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru [číslo jednací] [číslo] ze dne 5. 12. 2012 propuštěn ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tato žádost byla navrhovateli následně služebním funkcionářem zamítnuta, kdy navrhovatel zvažuje další právní kroky ohledně svých zákonných nároků, které se pojí právě s autoritativním konstatováním, že předmětný úraz byl úrazem služebním, o což bojoval téměř 7 let. Nadto je třeba uvést, že neexistence okolností zakládajících předpoklad vyššího významu předmětu řízení pro poškozené nevede sama o sobě k závěru o nižším, ale o standardním významu řízení, které se z daného důvodu neprojeví snížením, ani zvýšením základní částky odškodnění. (srov. rozsudek NS ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek NS ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. [spisová značka]) K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře dovodil, že nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění je kritérium významu předmětu řízení pro účastníka. Význam řízení byl pro navrhovatele zcela zásadní, neboť se jednalo o předběžnou otázku (je úraz služebním úrazem?) ve vztahu k nárokům uvedeným ust. § 101 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Na její vyřešení pak navrhovatel čekal téměř 7 let. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se pak poskytuje za nejistotu spojenou právě s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). Samotné konstatování porušení práva je dostatečnou satisfakcí jen výjimečně, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro poškozeného pouze zanedbatelný. Aktuální judikatura Nejvyššího soudu pak dovozuje, že i výrazně snížený, nikoli však nepatrný význam předmětu řízení pro poškozeného by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému a že konstatace porušení práva je vyhrazena skutečně těm případům, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného toliko nepatrný (srov. např. rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). V souladu s judikaturou ESLP se u nepřiměřené délky soudního řízení a správního řízení, které prošlo výše uvedeným testem, vychází z toho, že je dána vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje nemajetkovou újmu. Nemajetková újma se neprokazuje a v případě nepřiměřené délky řízení platí pravidlo, že se jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích (viz např. nález [ústavní nález] ze dne 19. 5. 2010). Jak vyplývá z výše uvedené argumentace, nesprávný úřední postup značně zasáhl do práv navrhovatele. Podle jeho názoru v tomto případě nepostačuje pouhé konstatování porušení zákona. Navrhovatel tedy požaduje finanční zadostiučinění ve výši 115.000 Kč (2 x 10.000 Kč za první dva roky řízení, 4,75 x 20.000 Kč za další čtyři a tři čtvrtě roku řízení). Činí tak v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS].

2. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že pro oprávněnost nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba naplnění tří předpokladů, kterými jsou nesprávný úřední postup orgánu státu, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a nesprávným úředním postupem. Lze konstatovat, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích v řízení podle ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 27.9.2012 bylo vydáno 30. den po uplynutí 30 denní lhůty pro jeho vydání stanovené v § 175 odst. 5 zákona o služebním poměru. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru o odvolání č. [číslo] [číslo] ze dne 7.3.2013 bylo vydáno 36. den po uplynutí 90 denní zákonné lhůty pro jeho vydání stanovené v § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru o odvolání [číslo jednací] ze dne 24.11.2015 bylo vydáno 149. den, tedy téměř po pěti měsících po uplynutí 90denní zákonné lhůty pro jeho vydání stanovené v § 190 odst. 8 zákona služebním poměru. Rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 7.5.2019 bylo vydáno 225. den, tedy po více než 7 měsících po uplynutí 60 denní lhůty pro jeho vydání stanovené v § 175 odst. 5 zákona o služebním poměru. Žádost o náhradu nemajetkové újmy byla v části týkající se řízení ve věcech služebního poměru vyřízena dopisem ředitelky odboru právního Ministerstva vnitra [číslo jednací] ze dne 30.3.2020. V tomto dopise byla panu [jméno] [celé jméno žalobce] vyslovena omluva za nedodržení zákonných lhůt stanovených pro vydání rozhodnutí v § 175 odst. 5 a v § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru. Dále mu bylo v tomto dopise sděleno, že s ohledem na způsob odškodňování vyplývající ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky [stanovisko NS] ze dne 13. 4. 2011 a z Manuálu pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. vydaného Ministerstvem spravedlnosti v květnu 2006, když řízení před správními orgány i soudy má být dle současné judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. [spisová značka] ze dne 15.7.2015) posuzováno a odškodňováno jako jeden celek, nemůže být ze strany Ministerstva vnitra přiměřenost délky celého řízení včetně řízení vedeného před soudem posouzena. Byl proto odkázán na příslušný ústřední orgán státní správy, kterým bylo dle tehdejší aktuální soudní judikatury Ministerstvo financí. Vzhledem k tomu, že Ministerstva vnitra nedisponuje podklady, na základě kterých by mohlo podat vyjádření k žalobě ohledně tvrzené nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka], požádal odbor právní Ministerstva vnitra s odkazem na ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. o součinnost, tedy o stanovisko k tvrzené nepřiměřené délce soudního řízení odbor odškodňování Ministerstva spravedlnosti. Dne 30.4.2021 obdržel odbor právní Ministerstva vnitra stanovisko odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti č.j. [spisová značka] ze dne 29.4.2021, z něhož vyplývá následující. V soudním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., jelikož v činnosti soudu bylo shledáno období bezdůvodné nečinnosti soudu od 23.7.2013 do 29.1.2015, celkově toto soudní řízení trvalo téměř 1 rok a 11 měsíců. [ulice] řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] též došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., jelikož v činnosti soudu bylo shledáno období bezdůvodné nečinnosti soudu od 20.4.2016 do 23.4.2018, celkově toto soudní řízení trvalo téměř 2 roky a 4 měsíce. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že v posuzované věci došlo k nepřiměřené délce řízení, které trvalo ode dne 23.8.2012 do dne 7.5.2019, tedy 6 let, 8 měsíců a 14 dnů. Žalobce uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy za celkovou dobu řízení ve věcech služebního poměru a soudního řízení ve výši 115.000 Kč (2 x 10.000 Kč za první dva roky řízení, 4,75 x 20.000 Kč za další čtyři a tři čtvrtě roku řízení), a to s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [stanovisko NS] ze dne 13.4.2011 (dále jen„ Stanovisko“). Ministerstvo vnitra s požadovanou výší finančního zadostiučinění nesouhlasí, a to z následujících důvodů. Dle Stanoviska je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje mezi 15.000 Kč a 20.000 Kč. Základním východiskem pro výpočet zadostiučinění je celková délka nepřiměřeně dlouhého řízení, kdy počet let řízení se násobí roční částkou, kterou lze ještě modifikovat směrem nahoru či dolu podle intenzity naplnění kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Ustálená soudní praxe přitom vychází z Manuálu pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., který vypracovala Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva v květnu 2006, a podle něhož je základní částka 15 000 Kč za každý rok doby řízení. Tato výchozí částka pak má být modifikována dle jednotlivých kritérií, a to zhruba 20 % zvyšováním či snižováním podle stupně a intenzity každého z kritérií. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky Rc 58/2011 je pak pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení a dále je tato částka snižována za první dva roky řízení, kdy v těchto 2 letech se snižuje tato částka o polovinu. Při stanovení základní částky tak hlavní roli hraje celková délka řízení. Zejména tam, kde je řízení extrémně dlouhé, lze uvažovat o přiznání částky za jeden rok blížící se spíše horní hranci uvedených intervalů. Stěžejní závěry uvedené v Manuálu pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. na případy odškodňování průtahů v řízení pak byly začleněny do Stanoviska, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a odvolacích soudů v postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2010, sp. zn. [spisová značka]). Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlédnout rovněž ke konkrétním okolnostem případu ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Dle názoru žalované nebyla celková doba řízení extrémně dlouhá a řízení bylo složité, a to zejména ve fázi, kdy bylo nutné zadat znalecký posudek a provádět dokazování výslechem svědků a vyžádáním stanovisek. Soud by proto při stanovení výše finančního zadostiučinění neměl vycházet z horní hranice 20.000 Kč a měl by rovněž zohlednit skutečnost, že se Ministerstvo vnitra žalobci za nedodržení lhůt v řízení ve věcech služebního poměru omluvilo.

3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav (jež byl mezi účastníky co do průběhu správního řízení a řízení před správními soudy nesporný):

4. Dne 23.8.2012 oznámil vrchní asistent pprap. [celé jméno žalobce], služebně zařazený na Obvodním oddělení policie Frenštát pod Radhoštěm, Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje, že dne [datum] v průběhu služby při chůzi po chodníku špatně došlápl, v důsledku čehož mu něco přeskočilo v bederní oblasti zad, což se projevilo tupou bolestí zad, která se stupňovala. Od 23.8.2012 byl v pracovní neschopnosti.

5. Dopisem vedoucího skupiny služebních příjmů, platů a sociálních evidencí odboru personálního řízení a odměňování Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 6.9.2012 byl pan [celé jméno žalobce] požádán o zaslání kopie lékařské zprávy z primárního ošetření. Panu [jméno] [celé jméno žalobce] byl dopis doručen dne 12.9.2012 a lékařskou zprávu zaslal dne 20.9.2012. Dne 27.9.2012 vyhotovila náhradová komise Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje„ Zprávu o projednání škody na zdraví“, v níž byl obsažen závěr, že se nejedená o pracovní úraz, neboť dle sdělení ošetřujícího lékaře byl pan [celé jméno žalobce] se zády léčen od 27.2.2010 do 19.1.2012 a onemocnění zad tedy nevzniklo v souvislosti s výkonem služby.

6. Dne 27.9.2012 podepsal náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje rozhodnutí ve věcech služebního poměru [číslo jednací], v němž bylo uvedeno, že podle § 100 odst. 1 zákona o služebním poměru Česká republika – Policie České republiky neodpovídá za škodu, kterou utrpěl pan [celé jméno žalobce] a náhrada škody nebude poskytnuta. Rozhodnutí bylo zasláno panu [celé jméno žalobce] spolu s průvodním dopisem ze dne 11.10.2012.

7. Dne 6.11.2012 podal pan [celé jméno žalobce] v zastoupení advokátem [titul] [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí odvolání. Spolu s průvodním dopisem náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku [číslo jednací] ze dne 13.11.2012 bylo dne 13.11.2012 odvolání postoupeno řediteli Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje k vyřízení.

8. Dne 20.11.2012 určil předseda poradní komise ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje senát poradní komise k projednání odvolání s termínem doporučení senátu do 31.12.2012. Dopisem ze dne 3.12.2012 vyzvala předsedkyně senátu poradní komise právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] k vyplnění prohlášení o souhlasu se zproštěním zachování mlčenlivosti v souvislosti se zdravotními službami podepsané panem [celé jméno žalobce] [titul] [jméno] [příjmení] obdržel dopis dne 4.12.2012. Požadované prohlášení obdržel senát poradní komise dne 27.12.2012. Dopisy ze dne 4.1.2013 požádala předsedkyně senátu poradní komise lékaře [titul] [jméno] [jméno] a [titul] [jméno] [příjmení] o poskytnutí informace o zdravotním stavu pana [celé jméno žalobce]. Informaci od [titul] [jméno] [příjmení] obdržela předsedkyně poradní komise dne 15.1.2013 a informaci od [titul] [jméno] [jméno] dne 23.1.2013. Z informací vyplývalo, že bolesti zad [celé jméno žalobce] nelze dle lékařů spojovat se špatným došlápnutím dne [datum], neboť s bolestmi zad byl léčen v minulosti a 2 roky pobýval v pracovní neschopnosti.

9. Dopisem ze dne 29.1.2013 oznámila předsedkyně senátu poradní komise panu [celé jméno žalobce], že se dne 11.2.2013 uskuteční jednání senátu poradní komise. Dopis byl uložen na poště dne 1.2.2013 a pan [celé jméno žalobce] si jej vyzvedl dne 13.2.2013.

10. Dopisem ze dne 29.1.2013 oznámila předsedkyně senátu poradní komise právnímu zástupci [titul] [jméno] [příjmení], že se dne 11.2.2013 uskuteční jednání senátu poradní komise a dále ho vyzvala, aby předložil písemné vyjádření jím navrhovaných svědkyň k předmětné události s tím, aby účast potvrdil telefonicky do 3 pracovních dnů ode dne doručení pozvánky. Dopis byl advokátovi [titul] [příjmení] doručen dne 1.2.2013. Na dopise je poznamenáno, že [titul] [jméno] [příjmení] dne 1.2.2013 telefonoval, že se jednání senátu poradní komise nezúčastní a počká si na konečné rozhodnutí. Dne 7.2.2013 zaslal pan [celé jméno žalobce] e-mailem omluvu z jednání senátu poradní komise dne 11.2.2013 z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 8.2.2013 zaslal [titul] [jméno] [příjmení] senátu poradní komise písemné vyjádření navrhovaných svědkyň. Dopisem předsedkyně senátu poradní komise ze dne 12.2.2013 bylo panu [jméno] [celé jméno žalobce] oznámeno, že se dne 25.2.2013 bude konat 2. jednání senátu poradní komise. Dopis si pan [celé jméno žalobce] na poště vyzvedl dne 18.2.2013 Pan [celé jméno žalobce] zaslal dne 22.2.2013 e-mailovou zprávu, že se z důvodu pracovní neschopnosti jednání nezúčastní. Dopisem předsedkyně senátu poradní komise ze dne 12.2.2013 bylo právnímu zástupci [titul] [jméno] [příjmení] oznámeno, že se dne 25.2.2013 bude konat 2. jednání senátu poradní komise. Dopis byl [titul] [jméno] [příjmení] doručen dne 14.2.2013. Právní zástupce na oznámení nereagoval.

11. Ze záznamu předsedkyně senátu poradní komise vyplývá, že dotazem na odbor personálním Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje bylo zjištěno, že pan [celé jméno žalobce] je od 23.8.2012 v pracovní neschopnosti a že má povolené vycházky od 14:00 hod. do 18:00 hod. a že dne 6.12.2012 ukončil služební poměr. Dne 25.2.2013 vypracoval senát poradní komise doporučení ve věci odvolání se závěrem, že změna zdravotního stavu, ke které došlo dne [datum] u pana [celé jméno žalobce], není služebním úrazem, ale jedná se o akutní projev obecného onemocnění, a proto nebyly shledány důvody pro změnu odvoláním napadeného rozhodnutí. Dne 7.3.2013 podepsal ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje rozhodnutí č. [číslo] [číslo], kterým zamítl odvolání proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku [číslo jednací] ze dne 27.9.2012 a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že změna zdravotního stavu, ke které došlo dne [datum], není služebním úrazem, ale jedná se o akutní projev obecného onemocnění.

12. Dne 22.4.2013 podal pan [celé jméno žalobce] v zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u Krajského soudu v Ostravě žalobu na zrušení rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku [číslo jednací] ze dne 27.9.2012 a na zrušení rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. [číslo] [číslo] [anonymizováno] ze dne 7.3.2013. Přípisem ze dne 18.6.2013 vyzval Krajský soud v Ostravě ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje k podání vyjádření k žalobě a o zaslání správního spisu. Vyjádření k žalobě a správní spis byly soudu zaslány dne 3.7.2013. Dne 30.7.2013 zaslal právní zástupce [titul] [jméno] [příjmení] soudu repliku k vyjádření žalovaného. Dne 29.1.2015 vyhlásil Krajský soud v Ostravě rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým zrušil rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. [číslo] [číslo] ze dne 7.3.2013 z důvodu nesprávného zjištění skutkového stavu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek byl doručen Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje dne 31.3.2015 (viz zmínka v následně podané kasační stížnosti) a téhož dne nabyl právní moci.

13. Dne 13.4.2015 podal ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje proti rozsudku Krajského sudu v Ostravě kasační stížnost. Tato skutečnost však neměla vliv na povinnost vydat nové rozhodnutí o odvolání do 30.6.2015.

14. Dne 29.4.2015 určil předseda poradní komise ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje senát poradní komise k projednání odvolání s termínem předložení doporučení senátu dne 15.6.2015. Dopisem ze dne 28.5.2015 požádal předseda senátu poradní komise Obvodní oddělení policie Frenštát pod Radhoštěm o poskytnutí informací ohledně proškolení pana [celé jméno žalobce] v oblasti bezpečnosti práce. Obvodní oddělení policie Frenštát pod Radhoštěm poskytlo informace v dopise ze dne 5.6.2015. Dopisem ze dne 10.6.2015 požádal předseda senátu poradní komise Město Frenštát pod Radhoštěm o poskytnutí informace ke stavu chodníku, na němž se zvrtla noha pana [celé jméno žalobce] Město Frenštát pod Radhoštěm poskytlo požadovanou informaci v dopise ze dne 12.6.2015. Dopisem předsedy senátu poradní komise ze dne 18.6.2015 byl právní zástupce [titul] [jméno] [příjmení] vyrozuměn, že dne 2.7.2015 bude proveden výslech svědků. Dne 2.7.2015 proběhl výslech svědků, kterému byl přítomen i právní zástupce [titul] [jméno] [příjmení]. Dopisem ze dne 1.7.2015 požádal předseda senátu poradní komise Městskou policii Frenštát pod Radhoštěm o informaci ohledně chodníku. Městská policie Frenštát pod Radhoštěm poskytla informaci v dopise ze dne 28.7.2015. Dopisem ze dne 6.8.2015 vyzval předseda senátu poradní komise pana [celé jméno žalobce] o upřesnění místa úrazu. Výzvu si pan [celé jméno žalobce] na poště vyzvedl dne 17.8.2015.

15. Dne 20.8.2015 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek č.j. [spisová značka], kterým zamítl kasační stížnost. Nejvyšší správní soud se shodl se závěry Krajského soudu v Ostravě v tom, že v řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a že dosud shromážděné podklady ani na nich vystavěná argumentace neposkytují dostatečnou oporu pro závěr, že pan [celé jméno žalobce] neutrpěl služební úraz a že mu bezpečnostní sbor neodpovídá za škodu. V odůvodnění rozsudku mimo jiné Nejvyšší správní soud uvedl, že mechanismus, v jehož důsledku se u pana [celé jméno žalobce] projevila akutní bolest zad, by mohlo osvětlit jen odborné vyjádření, případně znalecký posudek. V závěru odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že pro služebního funkcionáře je v dalším řízení závazný právní názor Krajského soudu v Ostravě korigovaný právním názorem Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne 24.8.2015.

16. Dne 24.8.2015 obdržel senát poradní komise dopis právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] spolu s mapou, na níž bylo onačeno místo, kde došlo k úrazu pana [celé jméno žalobce]. Dopisem ze dne 21.10.2015 oznámil předseda senátu poradní komise právnímu zástupci [titul] [jméno] [příjmení], že se dne 10.11.2015 bude konat jednání senátu poradní komise. Dne 10.11.2015 proběhlo jednání senátu poradní komise, kterého se zúčastnil právní zástupce [titul] [jméno] [příjmení], který uvedl, že do 16.11.2015 podá písemné návrhy na doplnění dokazování. Další návrhy na doplnění dokazovaní právní zástupce [titul] [jméno] [příjmení] nezaslal. Dne 20.11.2015 vypracoval senát poradní komise doporučení [číslo jednací] se závěrem, že škodu na zdraví nelze hodnotit jako služební úraz a navrhl odvolání zamítnout.

17. Dne 24.11.2015 podepsal ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje rozhodnutí č. [číslo] [číslo], kterým odvolání proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 27.9.2012 opětovně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí bylo vydáno dne 26.11.2015, kdy bylo podáno do datové schránky právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení].

18. Proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. [číslo] [číslo] ze dne 4.11.2015 podal pan [celé jméno žalobce] v zastoupení advokáta [titul] [jméno] [příjmení] dne 6.1.2016 žalobu u Krajského soudu v Ostravě. Přípisem ze dne 2.2.2016 vyzval Krajský soud v Ostravě ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje k podání vyjádření k žalobě a k zaslání správního spisu. Vyjádření k žalobě a spis byly zaslány Krajskému soudu v Ostravě dne 1.3.2016. Právní zástupce [titul] [jméno] [příjmení] podal repliku k vyjádření žalovaného dne 28.3.2016. Dne 23.4.2018 vyhlásil Krajský soud v Ostravě rozsudek č.j. [spisová značka], kterým zrušil rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje č. [číslo] [číslo] ze dne 4.11.2015 z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje doručen dne 17.5.2018 a téhož dne nabyl právní moci.

19. Dne 24.5.2018 určil předseda senátu poradní komise ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje senát poradní komise. Dopisem ze dne 13.6.2018 oznámil předseda senátu poradní komise právnímu zástupci [titul] [jméno] [příjmení], že se dne 25.6.2018 bude konat jednání senátu poradní komise. Dne 25.6.2018 proběhlo jednání senátu poradní komise, kterého se zúčastnil pan [celé jméno žalobce] a [titul] [jméno] [příjmení] zmocněný právním zástupcem [titul] [jméno] [příjmení]. Senát poradní komise vypracoval dne 16.7.2018 doporučení [číslo jednací] se závěrem napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit služebnímu funkcionáři, který je vydal, k novému projednání s tím, že by měl být vypracován znalecký posudek v oblasti zdravotnictví, tak jak vyslovily soudy.

20. Dne 26.7.2018 podepsal ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje rozhodnutí ve věcech služebního poměru, kterým zrušil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 27.9.2012 a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí s doporučením nechat vypracovat znalecký posudek v oboru zdravotnictví.

21. Dne 6.9.2018 byl telefonicky kontaktován Institut pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví s dotazem, zda mají kapacitu pro vypracování znaleckého posudku ve věci a že bylo odpovězeno, že znalecký posudek vypracují s časovým horizontem nejméně 3 měsíce. Dopisem [číslo jednací] ze dne 5.10.2018 oznámil předseda komise k projednávání náhrad škod právnímu zástupci [titul] [jméno] [příjmení], že ve věci je nutné vyžádat vypracování znaleckého posudku a požádal ho, aby do 5 pracovních dnů od doručení dopisu zaslal případné otázky pro znalce. V dopise ze dne 15.10.2018 sdělil právní zástupce [titul] [jméno] [příjmení], že poskytnutá lhůta 5 dnů je zcela nedostatečná a požádal o její prodloužení o dalších 5 dnů. Usnesením [číslo jednací] ze dne 31.10.2018 ustanovil náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku znalecký ústav pro obor zdravotnictví Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví za účelem posouzení poškození zdraví pana [celé jméno žalobce], ke kterému mělo dojít dne [datum]. Z doručenky je zřejmé, že usnesení bylo uloženo na poště dne 5.11.2018, není však zřejmé, který den bylo napoště vyzvednuto, je zde pouze podpis vyzvedávající osoby.

22. Znalecký posudek byl vypracován dne 8.2.2019 a Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje jej obdrželo dne 14.2.2019. V závěru znaleckého posudku je uvedeno, že předpokládanou subluxaci sakroiliakálního skloubení vlevo lze považovat za důsledek úrazového mechanismu působícího při špatném došlápnutí při chůzi na chodníku dne [datum], ale že následné potíže byly důsledkem již přítomného chronického degenerativního onemocnění páteře, tedy onemocnění obecného a nikoliv způsobeného úrazovým mechanismem či při výkonu služby.

23. Spolu s průvodním dopisem tajemnice komise k projednávání škod na zdraví [číslo jednací] ze dne 19.2.2019 byl právnímu zástupci [titul] [jméno] [příjmení] zaslán znalecký posudek k seznámení. V dopise [číslo jednací] ze dne 19.2.2019 bylo právnímu zástupci [titul] [jméno] [příjmení] oznámeno, že se dne 14.3.2019 bude konat jednání komise k projednávání náhrad škod na zdraví. V dopise ze dne 12.3.2019 právní zástupce [titul] [jméno] [příjmení] sdělil, že se on i pan [celé jméno žalobce] z účasti na tomto jednání omlouvají. Ze Zprávy komise k projednávání náhrad škod na zdraví [číslo jednací] ze dne 14.3.2019 vyplývá, že bolest v oblasti bederní páteře v důsledku špatného došlápnutí na chodníku je služební úraz.

24. Dne 7.5.2019 podepsal náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje rozhodnutí ve věcech služebního poměru [číslo jednací]. V rozhodnutí je uvedeno, že dne [datum] pan [celé jméno žalobce] při chůzi po chodníku špatně došlápl na levou nohu, následkem čehož utrpěl zranění spočívající v subluxaci sakroiliakálního skloubení vlevo, která se projevila bolestí v bederní krajině vlevo a že toto zranění je pro účely rozhodnutí ve věcech náhrady škody služebním úrazem. Dále z rozhodnutí vyplývá, že se panu [jméno] [celé jméno žalobce] poskytuje náhrada za ztrátu služebního příjmu po dobu neschopnosti ke službě z důvodu služebního úrazu za dobu od 23.8.2012 do 12.9.2012 ve výši, která se spolu služebním příjmem rovná jeho průměrnému služebnímu příjmu před vznikem škody, tj. v částce 25.909 Kč, což činí 2.738 Kč. Rozhodnutí bylo vydáno dne 7.5.2019, kdy bylo dodáno do datové schránky právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.5.2019.

25. Navrhovatel podal k Ministerstvu financí dne 5. 11. 2019 žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené neodůvodněnými průtahy v řízení (žádost ze dne 5.11.2019).

26. Ministerstvo financí dospělo k závěru, že není příslušné pro vyřízení nároku, a žádost postoupilo Ministerstvu vnitra (pro část nároku týkající se správního řízení) a Ministerstvu spravedlnosti (pro část nároku týkající se řízení před správními soudy), o čemž žalobce vyrozumělo přípisem ze dne 18.11.2019 (postoupení žádosti o náhradu odškodnění ze dne 18.11.2019).

27. Žádost o náhradu nemajetkové újmy byla v části týkající se řízení ve věcech služebního poměru vyřízena dopisem ředitelky odboru právního Ministerstva vnitra [číslo jednací] ze dne 30.3.2020. V tomto dopise byla panu [jméno] [celé jméno žalobce] vyslovena omluva za nedodržení zákonných lhůt stanovených pro vydání rozhodnutí v § 175 odst. 5 a v § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru. Dále mu bylo v tomto dopise sděleno, že s ohledem na způsob odškodňování vyplývající ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky [stanovisko NS] ze dne [datum] a z Manuálu pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. vydaného Ministerstvem spravedlnosti v květnu 2006, když řízení před správními orgány i soudy má být dle současné judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. [spisová značka] ze dne 15.7.2015) posuzováno a odškodňováno jako jeden celek, nemůže být ze strany Ministerstva vnitra přiměřenost délky celého řízení včetně řízení vedeného před soudem posouzena. Byl proto odkázán na příslušný ústřední orgán státní správy, kterým bylo dle tehdejší aktuální soudní judikatury Ministerstvo financí (stanovisko ze dne 30.3.2020).

28. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

29. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovanou, soud věc posoudil takto:

30. Dle § 32 odst. 3 zákona: „Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.“ 31. Dle § 35 odst. 1 zákona:„ Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.“ 32. Promlčecí doba počala běžet dnem následujícím po právní moci rozhodnutí, tj. dnem 24. 5. 2019. Dne 5. 11. 2019 žalobce uplatnil nárok u Ministerstva financí Ministerstvo financí dospělo k závěru, že není příslušnou organizační složkou a žádost postoupilo Ministerstvu vnitra a Ministerstvu spravedlnosti Ministerstvo vnitra odmítlo žádost v části, která mu byla postoupena (průtahy ve správním řízení), dopisem ze dne 30. 3. 2020, jež byl právnímu zástupci doručen 1. 4. 2020 Ministerstvo spravedlnosti se nevyjádřilo nijak. Žaloba byla podána dne 23. 4. 2020. Ve vztahu k přerušení běhu lhůty„ do skončení předběžného projednání“ však má zdejší soud za to, že přípisem Ministerstva vnitra nebylo předběžné projednání ukončeno, neboť tato organizační složka se vyjádřila pouze k průtahům před správními orgány s tím, že v části týkající se řízení před soudy byla žádost postoupena Ministerstvu spravedlnosti, které se ve věci nevyjádřilo. Za této situace tak má soud za to, že námitka promlčení vznesena důvodně nebyla, neboť předběžné projednání bylo přípisem Ministerstva vnitra ukončeno pouze částečně (co do správního řízení, co do průtahů před správními soudy se stát v rámci předběžného projednání nevyjádřil).

33. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným předním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

34. Podle § 31a citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práv by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Soud postupoval při právním hodnocení dle intencí rozsudků Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 29.9.2015, [spisová značka] ze dne 1. 6. 2016 a stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [stanovisko NS]. V posuzované věci došlo k nepřiměřené délce řízení, které trvalo ode dne 23. 8. 2012 do dne 23. 5. 2019, tedy 6 let a 9 měsíců, hodnotí-li zdejší soud probíhající správní řízení a navazující řízení před správními soudy jako jeden celek, neboť předmětem řízení byl nárok svou povahou soukromoprávní (pracovní úraz), přičemž nepřiměřená délka správního řízení může způsobit účastníku řízení nemajetkovou újmu, jde-li o takové řízení, jež podléhá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících postupně před správními orgány a soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek, pokud na dané správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

36. Žalobce uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy za celkovou dobu řízení ve věcech služebního poměru a soudního řízení ve výši 115.000 Kč (2 x 10.000 Kč za první dva roky řízení, 4,75 x 20.000 Kč za další čtyři a tři čtvrtě roku řízení), a to s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [stanovisko NS] ze dne 13.4.2011. Soud jako přiměřenou náhradu hodnotí částku 15 000 Kč za jeden rok nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení, když předmětem posouzení je„ pouze“ správní řízení (a navazující řízení před správními soudy). Co do základu má proto žalobce právo na náhradu ve výši 86 250 Kč (2x 7 500 Kč + 4,75 x 15 000 Kč).

37. Z hlediska zákonných kritérií pak soud dospěl k následujícím závěrům:

38. Pokud jde o celkovou délku řízení, ačkoliv je správní a soudní řízení posuzováno jako jeden celek, nelze dle názoru zdejšího soudu ohlédnout od skutečnosti, že fakticky celková doba řízení zahrnuje jak samotné správní řízení, tak celkem dvě soudní řízení před správním soudem (a řízení před Nejvyšším správním soudem, jež však nemělo vliv na právní moc zrušujícího rozhodnutí správního soudu). S ohledem na tuto skutečnost soud snížil z hlediska celkového doby řízení náhradu o 20%, neboť s ohledem na skutečnost, že krom doby řízení před správním orgánem zahrnovala celková doba i celkem dvě soudní řízení, nejeví se celková doba řízení jako excesivní.

39. Pokud jde o složitost řízení, posouzení zda došlo či nedošlo k pracovnímu úrazu je věcí složitou, v posuzovaném případě byla tvrzení žalobce velmi obecná („ špatně došlápl při obchůzce“), úraz nehlásil bez zbytečného odkladu atd., bylo třeba získat lékařské zprávy. V řízení byli slyšeni svědci, byly vyžádány lékařské zprávy žalobce, zprávy o stavu předmětné komunikace, kde mělo dle tvrzení žalobce dojít k pracovnímu úrazu, byl zpracován znalecký posudek. Posouzení problematiky pracovních úrazů je řízením složitým a v posuzovaném případě tomu nebylo jinak. Soud proto z hlediska složitosti řízení náhradu snížil o 25%.

40. Poškozený svým jednání v podstatné míře nepřispěl k prodloužení řízení.

41. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci během řízení, soud neshledal důvody pro navýšení či ponížení náhrady.

42. Význam řízení pro poškozeného je zvýšený, neboť byla posuzovaná otázka pracovního úrazu, která byla současně předběžnou otázkou pro uplatnění jiných nároků žalobce. S ohledem na význam řízení pro žalobce proto soud náhradu navýšil o 10%.

43. S ohledem na shora uvedené soud částku 86 250 Kč po korekci dle § 31a zákona ponížil o 35% a ve věci úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 56 062,50 Kč (výrok I.) a co do zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, podání žaloby, replika, účast u ÚJ) a za dva úkony uvedené v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání nikoliv ve věci samé, účast na vyhlášení rozsudku) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Upřesnění vadného petitu soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby, stejně jako doplnění blanketního odvolání (výrok III.).