4 C 100/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem titul Tomášem Mottlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného vedlejší účastník: právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 574 730,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 574 730,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a vedlejšímu účastníkovi 58 346,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta vedlejšího účastníka.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 574 730,25 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 26. 9. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako advokát od r. 2012 pro žalobkyni poskytoval právní službu spočívající v zajištění skončení pracovního poměru zaměstnance žalobkyně [jméno] [příjmení]. V důsledku chybné formulace výpovědí z pracovního poměru ze dne 11. 8. 2014 a 29. 6. 2015 žalovaným byly tyto výpovědi soudem shledány jako neplatné, a to pravomocnými rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 9. 2015, č. j. 8 C 451/2014-40 a ze dne 31. 5. 2016, č. j. 8 C 339/2015-46. Z důvodu neplatného skončení pracovního poměru žalobkyně jakožto zaměstnavatel vyplatila [jméno] [příjmení] coby zaměstnanci za dobu do doby řádného skončení jeho pracovního poměru náhradu mzdy ve výši stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 10. 2017, č. j. 19 C 412/2015-153, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, č. j 30 Co 96/2018-178, jakož i zákonné odvody na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a úroky z prodlení. Do doby pravomocného skončení soudních sporů o určení neplatnosti výpovědi a na určení výše náhrady mzdy nemohla žalobkyně náhradu mzdy hradit, neboť se nemohla vystavovat nebezpečí, že provede úhradu, resp. úhradu vyšší, než by byla povinna, když o povinnosti úhrady a její výši mohl rozhodnout pouze soud. Žalovaný uplatnil požadavek žalobkyně na náhradu škody jako pojistné plnění z titulu pojištění advokáta spojeného s výkonem advokacie u pojišťovny (vedlejšího účastníka), která jej uznala jen co do částky 114 410 Kč, jež byla následně žalobkyni uhrazena. Co do zbytku pojišťovna odmítla plnění z důvodu promlčení. Žalobkyně vyplatila [jméno] [příjmení] na náhradě mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru a úrocích z prodlení částku 606 148,25 Kč a odvedla s tím spojené povinné odvody zaměstnavatele na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení ve výši 82 992 Kč, po snížení částky uhrazené pojišťovnou z titulu pojištění žalovaného zbývá k úhradě žalobní částka, jež představuje škodu způsobenou žalobkyni žalovaným při výkonu advokacie.

2. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně se k žalobě vyjádřili tak, že v první řadě nepovažovali za spornou skutečnost, že žalovaný jako advokát při výkonu advokacie chybně formuloval předmětné výpovědi z pracovního poměru udělené žalobkyní jejímu zaměstnanci, přičemž právě způsob formulace předmětných výpovědí (jakožto podmíněných právních jednání) byl důvodem, pro nějž byly výpovědi následně soudem shledány neplatnými; a že v důsledku toho žalobkyně byla nucena zaplatit zaměstnanci náhradu mzdy a související odvody a dále náhradu nákladů soudního řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. [ulice] účastník, jak je uvedeno v žalobě, považoval nárok žalobkyně za částečně důvodný a částečně proto vyplatil pojistné plnění ve výši 114 410 Kč.

3. Žalovaný i vedlejší účastník vznesli námitku promlčení žalobního nároku s tím, že žalobkyně požaduje náhradu újmy vzniklé vyplacením náhrady mzdy, jakož i odvodů na sociální a zdravotní pojištění za období od listopadu 2014 do května 2016, přičemž nárok byl uplatněn u soudu dne 26. 9. 2019 v době, kdy již byl promlčen. Žalobkyně si totiž nejpozději dne 25. 4. 2016 byla vědoma, že text výpovědi žalovaný formuloval chybně, když v tento den udělila pokyn žalovanému, aby uznal skutečnost, že výpověď daná žalobkyní zaměstnanci je neplatným právním jednáním. Žalobkyni bylo rovněž známo, že text výpovědí, jejichž neplatnost byla konstatována v soudním řízení, pro žalobkyni připravil právě žalovaný. Žalovaný a vedlejší účastník argumentovali, že promlčecí lhůta u práva na náhradu škody (újmy) trvá tři roky (§ 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), jedná se o lhůtu subjektivní, která počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 o. z.), přičemž spočívá-li škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu (§ 2952 o. z.). Podle žalovaného i vedlejšího účastníka je nepochybné, že dne 25. 4. 2016 byly žalobkyni známy okolnosti rozhodné pro běh promlčecí lhůty vůči žalovanému, neboť v tento den dala žalobkyně pokyn žalovanému k procesnímu uznání nároku zaměstnance žalobkyně, který se v soudním řízení domáhal proti žalobkyni neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Nejpozději v tento den žalobkyně znala všechny okolnosti rozhodné okolnosti rozhodné pro běh promlčecí lhůty vůči žalovanému a mohla své právo vůči žalovanému uplatnit u soudu. Pokud pak žalobu vůči žalovanému podala žalobkyně až dne 26. 9. 2019, je její nárok nepochybně promlčen.

4. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nebylo sporu o skutkovém základu žalobního nároku jakožto nároku na náhradu škody způsobené žalovaným při výkonu advokacie v rámci poskytování právních služeb žalobkyni v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru zaměstnance žalobkyně [jméno] [příjmení] (strany považovaly za nesporné, že důvod neplatnosti předmětných výpovědí spočíval v tom, že byly žalovaným při jejich sepisu formulovány jako právní jednání podmíněná, což zákon nepřipouští a bylo to jako důvod neplatnosti vysloveno soudem ve shora citovaných soudních řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru a o náhradu mzdy), přičemž nebylo mezi nimi ani sporu o výši způsobené újmy v podobě vyplacené náhrady mzdy zaměstnanci a souvisejících odvodů na sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění, jakož ani o okolnostech příčinné souvislosti (že k vyplacení předmětných plnění došlo v důsledku pochybení advokáta a udělení neplatných výpovědí) soustředil se soud na posouzení námitky promlčení vznesené žalovaným a vedlejším účastníkem na jeho straně.

5. Soud provedeným dokazováním zjistil následující skutečnosti. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 25. 4. 2016 soud zjistil, že jím žalobkyně udělila pokyn žalovanému jako svému advokátovi, aby v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 29. 6. 2015 (vedeném Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 339/2015 – poznámka soudu) souhlasil s vydáním rozsudku pro uznání s tím, že tato výpověď je stižena týmiž důvody neplatnosti, jako předchozí výpověď ze dne 11. 8. 2014 (o jejíž neplatnosti bylo rozhodnuto v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 451/2014 – poznámka soudu). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 10. 2017, č. j. 19 C 412/2015-153, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, č. j. 30 Co 96/2018-178, byla žalobkyni uložena povinnost k zaplacení náhrady mzdy [jméno] [příjmení] za období od ledna 2014 do května 2016 z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru [jméno] [příjmení] výpověďmi ze dne 11. 8. 2014 a 29. 6. 2015, a to včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení běžícího od splatnosti jednotlivých měsíčních náhrad mzdy popsaných ve výroku I naposledy citovaného rozsudku Městského soudu v Praze – počínaje náhradou mzdy za leden 2014 splatnou od 11. 2. 2014 do zaplacení a konče náhradou mzdy květen 2016 splatnou dne 11. 6. 2016.

6. Rozhodný závěr o skutkovém stavu projednávané věci lze shrnout tak, že žalovaný sepsal pro žalobkyni jako advokát v souvislosti s poskytováním právních služeb neplatné výpovědi z pracovního poměru zaměstnance žalobkyně, na jejich základě vznikl zaměstnanci nárok na náhradu mzdy (za rozhodné období listopad 2014 až květen 2016, jež je předmětem tohoto řízení) splatný počínaje dnem 11. 12. 2014 za listopad 2014 a konče náhradou mzdy splatnou dne 11. 6. 2016 za květen 2016. Dne 25. 4. 2016 žalobkyně udělila pokyn žalovanému k uznání nároku [jméno] [příjmení] na určení neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 29. 6. 2015 s tím, že se jedná o téže důvody neplatnosti, pro něž je neplatná předchozí výpověď z pracovního poměru ze dne 11. 8. 2014.

7. Uvedený skutkový stav posoudil soud následovně se zřetelem k vznesené námitce promlčení.

8. Podle § 2952 o. z. platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

9. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odstavec 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odstavec 2).

11. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

12. Soud konstatuje, že námitka promlčení žalobního nároku vznesená žalovaným a vedlejším účastníkem na jeho straně je opodstatněná.

13. V projednávané věci škoda na straně žalobkyně vznikla ve smyslu citovaného ustanovení § 2952 o. z. již tím, že se její majetková sféra umenšila o vznik povinnosti (dluhu) vůči jejímu zaměstnanci [jméno] [příjmení] k výplatě náhrady mzdy (a s tím souvisejících odvodů na jeho sociální zabezpečení a zdravotní pojištění). Výše náhrady mzdy a povinnost k jejímu placení je dána zákonem, a to ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, podle něhož platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

14. Z citovaných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze ve věci žaloby [jméno] [příjmení] proti žalobkyni o náhradu mzdy z předmětných výpovědí vyplynulo (a v tomto ohledu mají rozhodnutí soudu deklaratorní charakter, nikoliv konstitutivní, neboť povinnost k náhradě mzdy uložená zaměstnavateli je soudním rozhodnutím deklarována a nikoliv zakládána), že splatnost náhrady mzdy v rozhodném období vůči zaměstnanci nastala náhradou mzdy za listopad 2014 splatnou od 11. 12. 2014 do zaplacení a skončila náhradou mzdy květen 2016 splatnou dne 11. 6. 2016. Lze tedy uzavřít, že ke vzniku škody na straně žalobkyně docházelo postupně tak, jak se každá měsíční náhrada mzdy za rozhodné období stávala splatnou, neboť tím okamžikem vznikal a především dospíval dluh žalobkyně vůči [jméno] [příjmení]; tím docházelo k újmě na její majetkové sféře. Není v této souvislosti relevantní námitka žalobkyně, že až dnem nabytí právní moci rozsudku o povinnosti žalobkyně k náhradě mzdy vůči [jméno] [příjmení], resp. dokonce až vyplacením náhrady mzdy podle něho, došlo ke vzniku škody; ke vzniku škody došlo již vznikem (splatností) povinnosti žalované k náhradě mzdy.

15. Jelikož z hlediska počátku běhu promlčecí doby k náhradě škody není v intenci ustanovení § 619 odst. 2 a § 620 odst. 1 o. z. rozhodný jen okamžik vzniku škody, ale i vědomost (poškozeného) o škodě a osobě povinné k její náhradě – respektive okamžik, kdy se o nich oprávněná osoba dozvědět měla a mohla. Vzhledem k tomu, že v tomto případě byl škodou dluh žalobkyně na náhradě mzdy vůči [jméno] [příjmení] a souvisejících odvodech na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, včetně s tím spojených úroků z prodlení (později dle nesporných žalobních tvrzení uspokojený platbami žalobkyně provedenými v roce 2018), rozhodující pro posouzení počátku běhu promlčecí doby je nalezení okamžiku, kdy žalovaná věděla (vědět měla a mohla), že jí škoda vznikla a kdo za ní odpovídá. V tomto případě soud souhlasí s argumentací žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně, že tímto okamžikem mohl být den 25. 4. 2016, kdy udělila pokyn žalovanému, aby uznal v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 6 skutečnost, že výpověď ze dne 29. 6. 2015 je neplatná z týchž důvodů, jako výpověď ze dne 11. 8. 2014. Respektive lze vyslovit možná ještě přesněji, že ve vztahu k výpovědi ze dne 11. 8. 2014 tím okamžikem byla již právní moc rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 5. 2015, č. j. 8 C 451/2014-40 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, č. j. 23 Co 51/2016-66, kterým bylo určeno, že je neplatná výpověď z pracovního poměru ze dne 11. 8. 2014 (právní moc nastala dnem 5. 4. 2016), neboť tímto okamžikem se žalobkyně dozvěděla, že výpověď ze dne 11. 8. 2014 je neplatná a musela vědět, že jí vzniká s tím spojená povinnost k náhradě mzdy vůči [jméno] [příjmení] v zákonné výši z titulu neplatného skončení pracovního poměru. Ve vztahu k druhé z výpovědí ze dne 29. 6. 2015 pak je tím okamžikem den 25. 4. 2016, kdy udělila pokyn žalovanému, aby uznal v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 6 vedeném pod sp. zn. 8 C 339/2015 skutečnost, že výpověď ze dne 29. 6. 2015 je neplatná z týchž důvodů, jako výpověď ze dne 11. 8. 2014, neboť s tím spojený následek byl zřejmý – ukončení řízení o neplatnost výpovědi v důsledku uznání nároku (rozsudkem pro uznání) a opět s tím spojený vznik povinnosti k náhradě mzdy v zákonné výši. Opět není relevantní námitka žalobkyně, že okamžik nabytí vědomosti o povinnosti k náhradě mzdy a její konečné výši se váže až k právní moci rozhodnutí soudu o žalobě [jméno] [příjmení] proti žalobkyni o zaplacení náhrady mzdy v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 412/2015, když výše náhrady mzdy je daná zákonem, jak uvedeno shora a případné důvody pro její omezení – jež měla žalobkyně v řízení uplatnit, a které nadto nebyly soudem shledány – nepředstavovaly důvod, jež by otřásal povědomostí žalobkyně o škodě a o osobě povinné k náhradě, což jsou jediné rozhodné skutečnosti z hlediska počátku běhu promlčecí doby. Bez ohledu na to, jakou měla žalobkyně pochybnost o konečné výši náhrady mzdy, jež bude nakonec povinna zaměstnanci platit, nejpozději k uvedenému dni 25. 4. 2016 musela mít vědomost, že povinnost k náhradě mzdy ve výši průměrného výdělku jí v každém případě vznikla ve vztahu k oběma výpovědím (se splatností dnem 11. 12. 2014 ohledně mzdy za listopad 2014 a následně za další měsíce trvání pracovního poměru zaměstnance do doby řádného skončení, přičemž splatnost náhrady mzdy se odvíjí od termínů splatnosti mzdy sjednaných pracovní smlouvou). Jelikož o škodě a osobě povinné musela žalobkyně (a měla) vědět nejpozději uvedeným dnem, je žalobní nárok na náhradu škody uplatněný u soudu žalobou podanou dne 26. 9. 2019 vůči žalovanému jakožto advokátu, jenž za škodu odpovídá z titulu odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou při výkonu advokacie, promlčený.

16. Jelikož soud shledal námitku promlčení vznesenou ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka vůči žalobnímu nároku opodstatněnou, žalobu v celém rozsahu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, jakož i vedlejšímu účastníkovi na jeho straně, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

18. Náhrada nákladů řízení žalovaného činí 1 500 Kč, přičemž výše náhrady je stanovena dle s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle níž účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů (sepis vyjádření k žalobě a účast u dvou jednání soudu včetně přípravy účasti na jednání) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

19. Výše náhrady nákladů řízení vedlejšího účastníku na straně žalované činí 58 346,39 Kč Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 574 730,25 Kč ve výši po 10 620 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 16. 9. 2020 a dne 1. 2. 2021, dle § 11 odst. 1 písm. a), d) g) a. t., včetně čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. připadající na uvedené úkony právní služby. Advokátovi vedlejšího účastníka dále náleží cestovní náhrada v celkové výši 4 540,16 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 9. 2020 k jednání soudu, a to náhrada 2 269,79 Kč za 264 ujetých km v částce 1 469,79 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,3 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 2. 2021 k jednání soudu náhrada 2 270,37 Kč za 264 ujetých km v částce 1 470,37 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. Náhrada nákladů řízení je navýšena o náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 220,16 Kč ve výši 10 126,23 Kč, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1 o. s. ř.).

20. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); je-li účastník řízení zastoupen advokátem, náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).