4 C 112/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Mottlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 54 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 878 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 878 Kč od 25. 2. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 878 Kč od 25. 3. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 878 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 878 Kč od 25. 5. 2019 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 35 027,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému žalobní částky s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč (dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z důvodu, že mezi ní a žalovaným byla dne 14. 1.2016 uzavřena nájemní – servisní a materiálová smlouva [číslo] 2016 (dále jen„ nájemní smlouva“), kterou se žalovaný zavázal hradit měsíční nájemní za nájem kopírovacího stroje typu Konica Minolta bizhub [příjmení] C1060L (dále jen„ kopírovací stroj“) s příslušenstvím ve výši 10 878 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil nájemné za období leden až květen 2019, a to ani přes výzvu a předžalobní upomínku ze dne 27. 5. 2019.

2. Žalovaný se proti žalobě bránil tím, že v průběhu měsíců července a srpna 2018 nebyla předmětná tiskárna funkční, a to z důvodu závady tzv. developeru, který zanechával na papíře barevné pruhy a následně byl reklamován u výrobce. Z tohoto důvodu vzniklo žalovanému právo na slevu na nájemném ve výši pevné složky nájemného za uvedené období ve výši 21 755,80 Kč. Dále žalobkyně v rozporu s nájemní smlouvou včas neodstraňovala nahlášené závady ani nevyměňovala řádně a včas spotřební materiál, v důsledku čehož opakovaně docházelo k výraznému zhoršení kvality tisku, náhodnému ulpívání toneru na papíře a podobně. Žalobkyně nevyměňovala tonery a další spotřební materiál včas, ale nechávala je v tiskárně dlouho po jejich životnosti. Toto jednání žalobkyně bylo v rozporu s nájemní smlouvou a představovalo vadné plnění. Z tohoto důvodu požadoval žalovaný slevu na nájemném ve výši 27 % pevné složky nájemného, za období leden 2016 až září 2019 celkem ve výši 61 677,63 Kč. Vady kopírovacího stroje žalovaný uplatnil dne 9. 9. 2018 a dne 24. 4. 2019 prostřednictvím emailových zpráv, reklamoval skutečnost, že developery v tiskárně jsou ponechávány dlouho přes svou životnost, tyto vady nebyly k 24. 4. 2019 vyřešeny. Právo na slevu na nájemném uplatnil žalovaný e-mailem ze dne 24. 4. 2019. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně nesprávně účtovala pohyblivou složku nájemného podle smlouvy, podle níž pohyblivá složka nájemného měla být stanovena za každý průjezd papíru tiskárnou bez ohledu na jeho formát. V případech tisku na nestandardní formát papíru však tiskárna započítávala jeden průjezd papíru vícekrát (až šestkrát), žalobkyně tak účtovala pohyblivou složku nájemného podle počítadla průjezdů papíru na tiskárně, to však neodpovídalo skutečnému počtu průjezdů. Pohyblivá složka nájemného byla tak účtována zčásti neoprávněně. Skutečný počet průjezdů papíru při barevném tisku činil 244 541 průjezdů, žalobkyně však fakturovala počet průjezdů papíru tiskárnou 402 645, rozdíl činil 158 104 průjezdů, cena za každý průjezd při barevném tisku činila 1,28 Kč; neoprávněně účtovaná částka dosáhla výše 1,28 krát 158 104, celkem 202 373,12 Kč, včetně DPH 244 871,48 Kč. Při černobílém tisku činil skutečný počet průjezdů 10 862 průjezdů, fakturovaný počet průjezdů činil 12 494, rozdíl byl 1 632 průjezdů, cena za průjezd 0,38 Kč; neoprávněně účtovaná částka dosáhla výše 0,38 krát 1 632, celkem 620,16 Kč, včetně DPH 750,39 Kč. Žalovaný takto uplatnil svůj protinárok v celkové výši 329 055,30 Kč jako procesní obránu – námitku započtení a navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v následných podáních v reakci na obranu žalovaného uvedla, že měsíční nájemné se v souladu se smlouvou skládalo z pevné složky nájemného (ve výši 10 878 Kč měsíčně včetně DPH) a dále pohyblivé složky nájemného, jejíž výše se odvíjela od počtu strojem pořízených černobílých a barevných kopií či tisků v daném období, přičemž cena jedné černobílé kopie činila 0,38 Kč bez DPH a jedné barevné kopie 1,28 Kč bez DPH, zatímco předmětem tohoto řízení je úhrada pouze pevné složky nájemného za uvedené období. Tvrzení žalovaného o nefunkčnosti kopírovacího stroje v průběhu měsíců července a srpna 2018 se netýkalo předmětného období, za nějž je požadováno nájemné, chtěl-li žalovaný uplatnit slevu na nájemném za měsíc červenec a srpen 2018, měl tuto slevu na nájmu uplatnit proti vyúčtování za nájemné v roce 2018. Kopírovací stroj byl funkční po celou dobu jeho nájmu žalovanému a vady, které žalovaný nahlásil, byly vždy bez prodlení opraveny. Žalobkyně žalovanému od roku 2016 účtovala za pronájem kopírovacího stroje žalovanému stejnou částku ve výši 10 878 Kč měsíčně a žalovaný nikdy vyúčtování pevné složky nájemného nesporoval ani vůči němu neměl námitky. Údajné překročení životnosti válců kopírovacího stroje neznamenalo, že by nebyl bezchybný provoz stroje. Případný nárok na slevu z nájemného za měsíc červenec a srpen 2018, včetně slevy z nájemného ve výši 27 % za období leden 2016 až květen 2019, nebyl žalovaným uplatněn včas v šestiměsíční lhůtě stanovené § 2208 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníků (dále jen „o. z.“), žalobkyně vůči této části nároku žalovaného vznesla námitku promlčení. Vůči zbytku započtené části slevy ve výši 27% na nájemném za měsíc červen 2019 až září 2019 žalobkyně uvedla, že nájemní smlouvu řádně vypověděla bez výpovědní doby dne 24. 6. 2019, a je tak v rozporu se zákonem i dobrými mravy, aby žalovaný za neoprávněně zadržovaný kopírovací stroj započítával slevu na nájemném, které navíc ani jako bezdůvodné obohacení do dnešního dne žalobkyni neuhradil a které žalobkyně ani v rámci tohoto řízení nepožaduje. Žalovaný namítá špatný výpočet pohyblivé složky nájemného, tento také započítává proti nároku žalobkyně, ač pohyblivá složka nájemného není předmětem tohoto řízení; přitom žalovaný uplatnil zápočty proti údajnému chybnému výpočtu pohyblivé složky nájemného v řízení o pohyblivé složce nájemného, které je mezi účastníky rovněž vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 267/2019. Žalobkyně uzavřela, že i kdyby žalovaný své tvrzení ohledně nefunkčnosti kopírovacího stroje v roce 2018 prokázal, z ustanovení § 2208 o. z. vyplývá, že bylo možné učinit započtení maximálně do výše nájemného za jeden měsíc a dále, že tento zápočet je třeba učinit do šesti měsíců ode dne, kdy jej nájemce zjistil nebo mohl zjistit, jinak mu jej soud nepřizná. Žalovaný provedl zápočet nájemného až v rámci tohoto řízení, které bylo, ve vztahu k tvrzeným vadám, zahájeno o více než rok později. Žalovaný navíc dosud neuhradil žalobkyni nájemné za tři měsíce roku 2018, prováděl-li by zápočet nájemného za údajnou nefunkčnost kopírovacího stroje v roce 2018, měl tak učinit vůči neuhrazeným platbám za období roku 2018. Stejně tak nesprávný výpočet pohyblivé složky nájemného žalovaný započítává proti nároku žalobkyně na pevnou část nájemného, ač pohyblivá složka nájemného není předmětem tohoto řízení, a ač již tento nárok započítává v řízení o pohyblivé složce nájemného vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 267/2019.

4. Soud ve věci zjistil provedeným dokazováním a z nesporných (shodných) tvrzení obou účastníků následující skutkový stav.

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 1. 2016 předmětnou nájemní smlouvu, kterou žalobkyně jakožto pronajímatelka přenechala žalovanému coby nájemci do užívání kopírovací stroj na dobu 48 měsíců, tj. od 14. 1. 2016 do 13. 1. 2020 a žalovaný se zavázal za to platit žalobkyni nájemné ve výši 8 990 Kč měsíčně (tzv. pevná složka nájemného či„ cena základního pronájmu“) a dále„ cenu kopií“ při černobílém tisku ve výši 0,38 Kč a při barevném tisku 1,28 Kč za„ průjezd“ (smlouvou označováno též jako„ pohyblivá složka nájemného“), s tím, že ceny byly uvedeny ve smlouvě„ bez DPH“. Splatnost„ pevného nájemného“ byla stanovena nejpozději do 10. dne měsíce, za nějž bylo nájemné hrazeno, splatnost„ pohyblivé složky nájemného“ byla splatná jednou za tři měsíce na základě fakturace žalobkyně (zjištěno z citované nájemní smlouvy).

6. Dále soud zjistil z elektronické korespondence žalobkyně a žalovaného, že e-mailem ze dne 8. 12. 2017 žalovaný vytýkal žalobyni nekvalitu tisku a chyby, které se v tisku objevují, s tím, že tento stav trvá od července 2017 E-mailem ze dne 9. 9. 2018 žalovaný vytýkal žalobkyni problémy se službami, nedodání spotřebního materiálu – barev, nevyměňování přenosových válců, které jsou za hranicí životnosti. Dále tímto e-mailem žalovaný rozporoval vyúčtování pohyblivé složky nájemného ohledně 51 127 stran barevného tisku a 1 961 stran černobílého tisku. E-mailem ze dne 11. 9. 2018 žalobkyně odpovídala žalovanému na výtky, omluvila se za„ delší dobu“, než byly technicky vyřešeny červené pruhy v tisku, neuznala za opodstatněné výtky k výměně spotřebního materiálu, přičemž v souhrnu neuznala nárok na kompenzaci tisku za oprávněný. E-mailem ze dne 31. 10. 2018 žádal žalovaný žalobkyni o výměnu žlutého přenosového válce, který byl„ ve stavu 140 %“ a„ pruhoval“, žalobkyně odpověděla e-mailem z téhož dne, že pošle technika na výměnu. E-mailem ze dne 24. 9. 2019 žalovaný„ navázal na e-mail z 9. 9. 2018“, polemizoval s jeho obsahem, uzavřel, že nežádá o kompenzaci za zmařené zakázky či ušlý zisk, ale pouze za čas, kdy nemohl stroj využívat. Dále žalovaný tímto e-mailem namítal nesprávné účtování průjezdů papíru s tím, že není fakturováno za skutečné průjezdy, ale jinak přičemž v důsledku chybného počítání průjezdů je mu částka 201 202,68 Kč účtována neoprávněně. E-mailem ze dne 24. 6. 2019 žalobkyně zaslala žalovanému výpověď nájemní smlouvy.

7. Z dokumentu označeného jako„ ukončení smlouvy [číslo] 2016“ ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vypověděla žalovanému nájemní smlouvu ke dni 24. 6. 2019 z důvodu prodlení s úhradou nájemného za dobu delší než 30 dní. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného nájemného (pevné složky) ve výši„ 8 990 Kč + DPH“ za období od ledna do května 2019, v celkové výši 54 390 Kč.

8. Soud provedl ještě důkazy tabulkami označenými jako„ vyúčtování smlouvy [číslo] 2016“ za období od 14. 1. 2016 do 2. 11. 2018 a k nim připojenými tzv.„ count listy“, dále snímky obrazovky označenými jako„ cykl. životnosti“ datovanými 14. 1. 2016 až 10. 5. 2018, zjištění o skutečnostech rozhodných pro právní posouzení věci z nich neučinil, neboť z hlediska aplikovaného právního posouzení nešlo o důkazy k rozhodným skutečnostem, jak bude níže vysvětleno.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěru o skutkovém stavu projednávané věci. Žalobkyně pronajala žalovanému předmětný kopírovací stroj na dobu od 14. 1. 2016 do 13. 1. 2020, žalovaný se zavázal za to platit žalobkyni pevné nájemné ve výši 8 990 Kč měsíčně (bez DPH), nájem zanikl ke dni 24. 6. 2019 výpovědí žalobkyně pro neplacení nájemného žalovaným. Žalovaný nezaplatil žalobkyni nájemné za období od ledna do května 2019, ač byl o to před podáním žaloby upomenut. Žalovaný v průběhu nájmu vytýkal žalobkyni vady předmětu nájmu a nesprávnost účtování pohyblivé složky nájemného.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

11. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § [číslo] oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby (odstavec 1). Nájemce má právo započíst si to, co může podle odstavce 1 žádat od pronajímatele, až do výše nájemného za jeden měsíc; je-li doba nájmu kratší, až do výše nájemného (odstavec 2). Neuplatní-li nájemce právo podle odstavce 1 do šesti měsíců ode dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit, soud mu je nepřizná, namítne-li pronajímatel jeho opožděné uplatnění (odstavec 3).

13. Podle § 1987 k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odstave 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odstavec 2).

14. Žalobkyně uplatnila v této věci žalobou nárok na úhradu nájemného z předmětné nájemní smlouvy (pevné složky) za období od ledna do května 2019 ve výši 10 878 Kč měsíčně (včetně DPH), celkem 54 390 Kč. Jelikož má soud za prokázáno, že v tomto období nájemní vztah trval, nájemné zaplaceno nebylo, je žaloba důvodná, právně opodstatněná ustanovením § 2201 o. z.

15. Na druhou stranu soud neshledal opodstatněnou obranu žalovaného proti žalobě spočívající v uplatnění nároků žalovaného kompenzační námitkou. Nároky uplatněné žalovaným proti žalobnímu nároku lze ve skutkové rovině rozčlenit následovně. Žalovaný staví proti žalobnímu nároku jednak 1) svůj požadavek na slevu z nájemného z důvodu nefunkčnosti předmětu nájmu v období měsíců července a srpna 2018 ve výši 21 755,80 Kč, dále 2) slevu z nájemného za neodstraňování nahlášených závad předmětu nájmu a nevyměňování spotřebního materiálu, kvůli čemuž docházelo k zhoršení kvality tisku, ve výši 27 % pevné složky nájemného, za období leden 2016 až září 2019 celkem ve výši 61 677,63 Kč a konečně 3) nárok z nesprávně účtované pohyblivé složky nájemného ve výši 244 871,48 Kč při barevném tisku a 750,39 Kč při černobílém tisku.

16. Jde-li o nároky ad 1) a 2) z titulu požadované slevy na nájemném, lze k nim společně konstatovat, že poprvé byly vyčísleny až v průběhu tohoto soudního řízení, a to v rámci odporu žalovaného ze dne 15. 10. 2019 a jeho doplnění ze dne 20. 11. 2019, jimiž byly zároveň započteny proti žalobní pohledávce. Takové započtení je jednak v rozporu s ustanovením § 1987 odst. 1 o. z., podle něhož k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem – tedy pohledávky splatné, jakož i se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4561/2011, podle nichž„ jednostranně nelze započíst nesplatnou pohledávku žalovaného vůči splatné pohledávce žalobce, když v jedné listině nelze vyzvat žalobce k zaplacení pohledávky a zároveň platně započítat tuto pohledávku na pohledávku žalovaného. Započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávaná pohledávka splatná.“ V tomto případě žalovaný své nároky poprvé vyčíslil (kvantifikoval) až v rámci citovaných procesních podání, aniž by kdykoliv před tím (v době před zahájením řízení) je vůči žalobkyni uplatnil a výzvou k plnění zesplatnil. Soud konstatuje, že žalovaný použil k zápočtu proti splatné žalobní pohledávce své nesplatné pohledávky, které v době započtení nebyly způsobilé k uplatnění před soudem – jelikož žalobkyně nebyla vyzvána k jejich plnění, nezačala běžet lhůta k plnění a nenastala tedy jejich splatnost.

17. Zároveň lze přitakat argumentaci žalobkyně, že započítává-li žalovaný proti žalobní pohledávce na nájemné za období od ledna do května 2019 svou pohledávku na slevu z nájemného za období července a srpna 2018, jde o opožděně uplatněný nárok na slevu z nájemného dle § [číslo] odst. 3, když jednak po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy žalovaný vadu zjistil nebo mohl zjistit, přičemž žalobkyně opožděné uplatnění namítla. Nadto je zřejmé, že žalovaný do své pohledávky z titulu vad předmětu nájmu za období července a srpna 2018, jakož i za období leden 2016 až září 2019 započítává vždy celé měsíční nájemné, tj. celkem 8 měsíců v celkové výši 83 433,43 Kč (21 755,80+ 61 677,63 Kč), což pak staví proti pohledávce žalobkyně na nájemné za období 5 měsíců od ledna do května 2019. Tím žalovaný uplatňuje k započtení více, než mu umožňuje ustanovení § 2208 odst. 2 o. z. Soud tak uzavírá k oběma protipohledávkám žalovaného ad 1) a 2) na slevu z nájemného, že nejde o započtení řádné a tedy platné.

18. Pokud jde o pohledávku ad 3) použitou k započtení žalovaným z titulu nesprávně účtované pohyblivé složky nájemného, ta byla sice vyčíslena částkou 201 202,68 Kč v rámci e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným (e-mailem ze dne 24. 4. 2019), avšak ani tato komunikace neobsahuje výzvu k úhradě a lhůtu k plnění, pročež vznikají pochybnosti, zda jde o pohledávku splatnou a způsobilou k započtení. I kdyby však soud„ s přivřením očí“ posoudil tuto komunikaci jako zesplatnění pohledávky a její uplatnění u žalobkyně, má dále soud za to, že tato pohledávka naplňuje hypotézu § 1987 odst. 2 o. z. coby pohledávka nejistá a neurčitá, k jejímuž postavení na jisto by bylo zapotřebí rozsáhlejšího objasnění, tedy především dokazování; jako taková pohledávka není způsobilá k započtení. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, vyslovil, že„ lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o. z.)“. Soud konstatuje v intenci tohoto rozhodnutí, že žalovaný proti jasné a určité pohledávce žalobkyně (na zaplacení pevné složky nájemného za období od ledna do května 2019) staví svou pohledávku na nesprávně účtovanou pohyblivou složku nájemného (zřejmě) za celé období trvání nájmu, pohledávka žalovaného je tak nejasná ve svém skutkovém základu, přičemž její postavení na jisto (jaké průjezdy papíru předmětný kopírovací stroj počítal oproti způsobu, jakým je počítá žalovaný), je řešením otázky odborné, mající původ v technické stránce věci, pročež dokazování by obnášelo i odborné posouzení – což by právě představovalo nepřiměřenou zátěž řízení v náhledu vyloženém Nejvyšším soudem. Za takové situace posoudil soud započtení jako neplatné. To však nebrání tomu, aby žalovaný svou pohledávku uplatnil před soudem žalobou jakožto nárok se samostatným skutkovým základem, případně aby ji uplatnil jako obranu v řízení tam, kde se žalobkyně proti žalovanému domáhá zaplacení právě pohyblivé složky nájemného, v němž se otázka počtu průjezdů bude řešit jako otázka meritorní. To však není toto řízení. Z tohoto důvodu soud ani nevyvozoval závěry z důkazů předložených žalovaným k otázce nesprávnosti účtování průjezdů papíru (tabulkami označenými jako„ vyúčtování smlouvy [číslo] 2016“, dále„ count listy“, snímky obrazovky„ cykl. životnosti“ datovanými 14. 1. 2016 až 10. 5. 2018), byť je k důkazu provedl.

19. Soud uzavírá, že žalobní nárok shledal opodstatněným, obranu žalovaného nikoliv, pročež žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství – zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 027,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 176 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 390 Kč sestávající ze sedmi úkonů právní služby po 3 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, písemná podání ve věci samé ze dne 26. 2. 2020, 2. 12. 2020 a 17. 2. 2021, účast na jednání soudu dne 5. 10. 2020 a 26. 3. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t.) a jednoho úkonu po 1 650 Kč (jednoduchá výzva k plnění ze dne 27. 5. 2019 dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t.), včetně osmi paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 150 Kč ve výši 5 701,50 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.).

21. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).