4 C 114/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Vodákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce právně zastoupen titul jméno příjmení , advokátkou AK se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného obec a číslo , právně zastoupena advokátem titul jméno příjmení , AK se sídlem adresa , o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy,

I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 200.000Kč, <b>se zamítá.</b>

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20.570Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25.2.2021 domáhal ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 200.000 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že v roce 2015 byl obviněn ze zločinu vraždy usnesením Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [číslo]. Dne 29.12.2015 žalovaný prostřednictvím internetového portálu [webová adresa] označil ve své reportáži žalobce za vraha. V reportáži bylo výslovně uvedeno, že [celé jméno žalobce], ročník 1976 uškrtil těhotnou ženu a pohodil ji na poli. Obsahem reportáže bylo v podstatě zjištění, že díky úspěchu DNA mohli středočeští kriminalisté dohledat pachatele jedné zvlášť brutální vraždy, kdy před 12ti lety u [obec] uškrtil muž těhotnou ženu a pohodil ji na poli. Muž ovšem zanechal na mrtvé ženě stopy vlastní DNA a ty přivedly kriminalisty ke jménu žalobce. Celé jméno žalobce pak bylo v reportáži opakovaně uvedeno i s rokem jeho narození. Žalobce nezpochybnil oprávnění žalovaného informovat veřejnost o probíhajícím trestním řízení, ale způsob, jaký zvolil žalovaný, byl dle názoru žalobce nepřípustný. Žalobce byl ze strany žalovaného výslovně označen za vraha a žalovaný tak v rozporu s principem presumpce neviny předjímal rozhodnutí soudu o vině žalobce, čímž nenávratně zasáhl do osobnostních práv žalobce. I když bylo trestní stíhání vedené proti žalobci následně zastaveno usnesením Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 27.4.2016, byla reportáž ze strany žalovaného stále nabízena k dispozici široké veřejnosti na internetovém portálu [webová adresa]. Žalobce se pokoušel mimosoudně spor vyřešit návrhem ze dne 3.2.2021, kdy žalovaného informoval o požadavcích žalobce z důvodu zásahu do jeho osobnostních práv. Žalobce požadoval urychlené stažení lživé a zavádějící zprávy, která se až do 3.2.2021 nacházela na portálu [webová adresa]. Současně žalobce po žalovaném požadoval i náhradu nemajetkové újmy ve výši 200.000Kč. Ze strany žalovaného však nebyla projevena žádná snaha omluvit se žalobci za zásah do jeho osobnostních práv, nicméně došlo k tomu, že žalovaný ze svého internetového portálu zprávu stáhl. Žalobce v odůvodnění žaloby dále poukazoval na to, že po zveřejnění zpráv v médiích, které se týkaly jeho osoby a které ho označovaly jako trojnásobného vraha (neboť zavražděná žena čekala dvojčata), podal v prosinci 2015 prostřednictvím svého tehdejšího zástupce [titul] [jméno] [příjmení] návrh na přezkoumání postupu policejního orgánu právě v souvislosti s informacemi, které byly o žalobci dne 29.12.2015 zveřejněny ve sdělovacích prostředcích, mimo jiné v [název] [příjmení], na serveru [webová adresa] i na [název] [anonymizováno]. Ze sdělení Krajského státního zastupitelství ze dne 18.1.2016 [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] vyplývá, že policejní orgán dne 16.12.2015 požádal o zveřejnění relace v médiích s cílem zjištění osob, které se s žalobcem zdržovaly v inkriminované době v ubytovně v [obec] a osob, které byly s žalobcem zaměstnány ve společnosti [právnická osoba]. V žádosti Policie ČR však nebylo uvedeno, že by se měl žalobce dopustit závažného násilného trestného jednání, nýbrž jeho osoba byla spojována výhradně se zjištěním svědků. Znění informace poskytnuté médiím ze strany oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje v [obec] bylo dle sdělení Krajského státního zastupitelství zcela v těchto intencích. Krajské Státní zastupitelství v Praze následně uvedlo, že je nepochybné, že uveřejněním informace ve vztahu k žalobci došlo k porušení jeho práv, nikoliv však ze strany policejního orgánu. Z informací policejního orgánu navíc vyplývalo podezření, že některé skutečnosti mohly být médii získány z jiných zdrojů. Zveřejněním informací o žalobci zasáhl žalovaný do ústavně zaručeného práva žalobce na soukromí tak intenzivním způsobem, že se vymyká účelu a smyslu informační povinnosti žalovaného. Žalovaný se citelně dotkl lidské důstojnosti žalobce, odkryl zcela jeho osobní identitu, označil ho za vraha, čímž vyvolal silné přesvědčení veřejnosti, že je žalobce bez důvodných pochybností usvědčeným pachatelem vraždy, k níž došlo na Kladensku v roce 2003. Žalovaný svým jednáním porušil právo žalobce na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo žalobce na soukromí dle čl. 10 odst. 1 Listiny, zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny, dle čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Jednání, kdy není respektována presumpce neviny a s žalobcem bylo zacházeno jako s pachatelem, je v rozporu s právem na ochranu osobnosti. O určité fyzické osobě jako o pachateli určitého trestného činu je přípustné informovat veřejnost až po pravomocném odsuzujícím rozsudku. Zásah žalovaného do práv žalobce nezpůsobil duševní útraty pouze žalobci, nýbrž také jeho blízkým. Zejména jeho družka a matka, ať se snažily býti žalobci oporou, samy velice špatně snášely následky zásahu žalovaného. Žalobce kromě psychické bolesti vnímal o to intenzivněji duševní útrapy své matky a družky. Žalobce byl pro své okolí trojnásobným vrahem, jeho matka matkou trojnásobného vraha a družka družkou trojnásobného vraha a toto vnímání žalobce pociťoval velmi intenzivně zejména v přítomnosti osob, které ho znaly již před odvysíláním reportáže, kdy více, jak polovina těchto osob je stále přesvědčena o jeho vině. Žalovaný svým jednáním záměrně závažným způsobem zasáhl do osobnostních práv žalobce, kdy mu svými zveřejněnými výroky na internetovém portále způsobil újmu, která bude velmi pravděpodobně dlouho přetrvávat a má negativní vliv na osobní a rodinný život žalobce a jeho blízkých. Od prosince 2015, kdy média žalobce před veřejností„ usvědčila“ z vraždy, se žalobcova přítelkyně, jeho bratr, sestra a rodiče s jejich partnery ocitli pod neustálým tlakem veřejnosti a známých. Neustálé narážky na reportáže, články v novinách a internetu způsobily nesnesitelnou psychickou zátěž pro nejbližší osoby žalobce. Po propuštění žalobce z vazby dne 27.4.2016 tento tlak žalobce ucítil naplno. Žalobce se nemohl pohybovat mezi lidmi, kteří si na něj ukazovali. Nesčetněkrát mu bylo odepřeno zaměstnání s tím, že vrahy neberou. Žalobce po svém propuštění z vazby bydlel se svou přítelkyní a oba byli pod neustálým tlakem. Psychické vypětí žalobce začal řešit tak, že se izoloval od lidí, zůstával doma a začal pít alkohol. Maminka žalobce se psychicky zhroutila, bála se chodit do obchodu, aby nebyla vystavena tlaku místních občanů a žalobce je přesvědčen, že právě toto psychické vypětí bylo příčinou její smrti dne [datum]. V současné době žalobce drží nad vodou jeho přítelkyně a syn.

2. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout, když především uváděl, že uplatněný nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu je promlčen. Žalobce se totiž o zveřejnění článku dozvěděl nejpozději počátkem roku 2016. Důkazem o této skutečnosti je dle žalovaného řízení vedené u Ústavního soudu pod [anonymizováno] [ústavní nález]. V rámci tohoto řízení žalobce žádal, aby Ústavní soud vyslovil, že„ uvolněním informací z trestního spisu umožňujících zjištění totožnosti stěžovatele zveřejněných dne 29.12.2015 ve vysílání televize [příjmení], televize [příjmení] [příjmení], na serveru [webová adresa] a deníku [název], policejní orgán provádějící vyšetřování v trestní věci [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] [anonymizováno] [rok] [číslo] a Krajské státní zastupitelství v Praze konající nad vyšetřováním trestní dozor, porušili v postavení orgánům moci veřejné základní právo žalobce na nedotknutelnost osoby a zásadu presumpce neviny“. Předmětný návrh podal žalobce Ústavnímu soudu již 26.1.2016 a následně Ústavní soud o návrhu rozhodl jeho odmítnutím dne 15.11.2016. Z uvedeného je dle názoru žalovaného zřejmé, že žalobce věděl o článku zveřejněném na portálu [webová adresa] nejpozději na podzim roku 2016 (kdy Ústavní soud o jeho stížnosti rozhodl) a od té doby ani jednou své výhrady nesdělil žalovanému, nepožádal ani o stažení článku ani o zveřejnění omluvy nebo odpovědi. Dle názoru žalovaného je třeba nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnit v obecné tříleté subjektivní promlčecí době tedy nejpozději tři roky poté, kdy se žalobce dozvěděl o způsobení škody a o osobě škůdce. Z uvedeného je nepochybné, že k uplynutí promlčecí doby došlo velmi dlouho před podáním žaloby. Žalobce věděl po dobu několika let o zveřejněném článku, ale neučinil žádný krok k tomu, aby poskytl žalovanému informaci, že předmětný článek je nepravdivý a že mu působí újmu. V takovém případě by žalovaný neprodleně přikročil k nápravě, o čemž svědčí i skutečnost, že poté, co obdržel dopis právní zástupkyně žalobce, obratem článek z internetu stáhl a byl ochoten jednat o mimosoudním řešení případu. K mimosoudní dohodě však nedošlo, neboť striktní požadavek žalobce na zaplacení 200.000Kč jako náhrady nemajetkové újmy je dle názoru žalovaného neoprávněný. Žalobce totiž věděl o zveřejnění předmětného článku minimálně od 26.1.2016, kdy podal návrh k Ústavnímu soudu na přezkoumání postup policejního orgánu. Žalovaný dále namítl, že žalobce nesplnil svou prevenční povinnost a to ve smyslu ustanovení § 2903 občanského zákoníku, když žalobce na jedné straně tvrdí, že mu umístění článku na internetu dlouhodobě způsobovalo újmu, a proto měl a mohl aktivně jednat takovým způsobem, aby tato újma byla co nejmenší. Žalobce však žalovaného o způsobování újmy až do února 2021 neinformoval a ten neměl možnost tuto skutečnost zjistit. Žalobce pak až téměř po pěti letech podal návrh na náhradu nemajetkové újmy.

3. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci a navíc si soud připojil i spisy, které projednávaly žalobu žalobce proti jiným mediálním subjektům, které zveřejnily totožné informace o žalobci jako v daném případě žalovaný. Jedná se o spisy zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud nejprve zabýval touto námitkou.

4. Podle ustanovení § 609 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník o.z.), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

5. Podle ustanovení § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li to dlužník, že je právo promlčeno.

6. Podle ustanovení § 611 o.z. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou případu stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to stanoví zákon.

7. Podle ustanovení § 612 o.z. v případě práva na život, důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobné osobní právo se promlčí jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.

8. Podle ustanovení § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo, kdy se o něj dozvědět měla a mohla.

9. Podle ustanovení § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

10. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o.z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

11. Za škodu, jež se promlčuje v režimu ustanovení § 620 je třeba pokládat i situace, při nichž zákon přiznává osobě, která byla postižena protiprávním jednání jiné osoby, právo na reparaci újmy, která nemá prvotně majetkový charakter například na tzv. přirozených právech člověka. I za takových okolností zákon hovoří o škůdci a poškozeném. Obecné předpoklady vzniku povinnosti hradit škodu mají platit i pro vznik povinnosti odčinit nemajetkovou újmu. V případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobné osobnostní právo se promlčují jen práva na finanční odškodnění této újmy způsobené na těchto právech. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta nároku na náhrady škody (odčinění újmy) běží ode dne, kdy poškozený získal představu o výši škody (újmy) a o tom, kdo za škodu odpovídá. Pro počátek subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda (újma) vznikla a kdo konkrétně je škůdcem. Vůči takovému pravděpodobnému škůdci od takového okamžiku běží poškozenému subjektivní promlčecí lhůta, po kterou může svůj nárok uplatnit u soudu, aniž by se vystavil námitce promlčení. Právo na finanční odškodnění za zásah do práva na život, zdraví, svobodu, soukromí a jiného osobnostního práva se promlčuje výhradně ve tříleté lhůtě subjektivní. Otázkou běhu promlčecí lhůty se zabývalo i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 17.12.2020, kdy Nejvyšší soud uzavřel, že každý tiskový článek dotýkající se osobnostních práv osob, o nichž se informuje nepřiměřeným a nedovoleným způsobem, zpravidla představuje samostatný zásah, který je odškodnitelný samostatnou částkou. Promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy počíná běžet nejdřív od okamžiku, kdy zásah vyvolá újmu tzn, že počátek běhu promlčecí lhůty je spojen s počátkem zásahu do osobnostního práva.

12. V daném případě je mezi stranami nesporné, že žalovaný zveřejnil dne 29.12.2015 prostřednictvím internetového portálu [webová adresa] reportáž, ve které žalobce (označeného celým jménem, příjmením a rokem narození) označil za vraha. Obsah reportáže a den zveřejnění je mezi stranami nesporný. Mezi stranami je rovněž nesporné, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě nemajetkové újmy, následkem čehož žalovaný dne 3.2.2021 z portálu [webová adresa] inkriminovanou reportáž týkající se žalobce odstranil.

13. Z dokazování provedeného listinami pak soud zjistil následující. Z usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2016 sp. zn. [ústavní nález] soud zjistil, že se stěžovatel, kterým byl žalobce, u Ústavního soudu domáhal, aby soud vyslovil, že uvolněním informací z trestního spisu umožňujících zjištění totožnosti stěžovatele, které byly zveřejněny dne 29.2.2015 ve vysílání [organizace] [příjmení], televize [příjmení] [příjmení], na serveru [webová adresa] a deníku [název], porušily orgány činné v trestním řízení jeho základní právo na nedotknutelnost osoby a zásadu presumpce nevinny. Již ze samotné stížnosti, kterou žalobce u Ústavního soudu uplatnil, je zřejmé a logické, že žalobce musel nutně nejpozději ke dni rozhodnutí Ústavního soudu dne 15.11.2016 spíše však ke dni, kdy samotnou stížnost k Ústavnímu soudu podal tj. ke dni 26.1.2016 (resp. ke dni 17.4.2016 a dni 28.4.2016, kdy ji doplnil), být informován o tom, že na serveru [webová adresa] byla zveřejněna informace týkající se žalobce, která zasáhla do jeho osobnostních práv, když o ní ve své stížnosti hovoří. V dané věci není rozhodné, že před Ústavním soudem byl žalobce zastoupen jiným právním zástupcem a to [titul] [jméno] [příjmení], a není ani rozhodné, v jakém rozsahu byla současná právní zástupkyně žalobce [titul] [jméno] [příjmení] od předchozího zástupce žalobce informována o rozsahu újmy žalobce případně, jakým způsobem jí byly podklady pro zastupování žalobce v této věci od předchozího zástupce poskytnuty a zdali byly úplné (jednalo by se případně o odpovědnost advokáta). Navíc sám žalobce (již zastoupen [titul] [jméno] [příjmení] jako v tomto případě) v průběhu promlčecí doby uplatnil vůči [organizace] [příjmení] u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. [spisová značka] a vůči společnosti [právnická osoba] (vydávající deník [název]) u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] právo na náhradu nemajetkové újmy za zveřejnění totožných informací, jaké byly o žalobci zveřejněny v daném případě žalovaným. Je třeba zdůraznit, že není zřejmé (a žalobce to ani v řízení nijak nezdůvodnil), z jakých důvodů žalobce nepodal žalobu i proti žalovanému (za újmu způsobenou mu článkem na [webová adresa]) již v průběhu promlčecí doby, když v roce 2017 a 2018 proti jiným mediálním subjektům ve věci stejné újmy žalobu podal. Námitka žalobce v tomto směru o tom, že nebyl schopen na internetu dohledat tento článek neobstojí, neboť z jeho vlastního vyjádření ve stížnosti k Ústavnímu soudu z ledna 2016 vyplývá, že o jeho existenci na serveru [webová adresa] věděl a tudíž věděl o subjektu, který do jeho osobnostních práv zasahuje, když tato svoje práva hájil u Ústavního soudu. Měl tedy ve smyslu ust. § 619 odst.2 o.z. a § 620 odst.1 o.z. vědomost o škodě (újmě) a o tom, kdo do ní zasahuje. Pokud byl schopen uplatnit svoje právo na náhradu nemajetkové újmy (vyčíslit výši peněžitého zadostiučinění za vzniklou újmu) ve věci žaloby proti [právnická osoba] a [právnická osoba] nebyl jediný důvod, pro který by tak nemohl učinit i ve věci proti žalovanému v této věci dříve.

14. Ze shora uvedeného plyne, že pro zahájení běhu promlčecí doby vůči osobě škůdce je ve smyslu ust. § 619 odst. 2 o.z. podstatný okamžik, kdy právo může být uplatněno poprvé, a to je tehdy, pokud se oprávněná osoba dozví o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo, kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Těmito okolnostmi jsou dle ust. § 620 odst. 1 o.z. vědomost o škodě (újmě) a o osobě povinné k její náhradě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nejpozději ke dni rozhodnutí Ústavního soudu v listopadu 2016 věděl o tom, že o tom, že mu reportáž na serveru [webová adresa] působí újmu a o tom, kdo tuto újmu způsobuje. Není přitom podstatné, že tuto reportáž nemohl fyzicky na internetu dohledat, ale věděl, že existuje a mohl tedy proti společnosti žalovaného, který portál [webová adresa] provozuje, zakročit, což však neučinil. Promlčecí doba, která je ve smyslu ust. § 629 odst. 1 o.z. tříletá, proto počala běžet nejpozději od listopadu 2016, kdy Ústavní soud ve věci rozhodl, a skončila v listopadu 2019, tedy dávno předtím, než byla v roce 2021 žaloba v této věci podána. V této souvislosti neobstojí námitka žalobce, že k promlčení nároku nemohlo dojít dříve, než došlo k ukončení samotného protiprávního jednání. Protiprávním jednáním v dané věci totiž bylo zveřejnění konkrétního dehonestujícího článku v prosinci 2015. Důvodná není ani námitka žalovaného, že výši peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu mohl žalobce určit až v důsledku ukončení sporu s televizí [název] (sp.zn. [spisová značka]), kdy byl žalobci potvrzen rozsah nemajetkové újmy ve výši tam přiznané. Promlčecí doba se totiž v tomto případě přeruší pouze podáním žaloby u soudu a je na žalobci nikoli soudu, aby výši újmy (peněžitého zadostiučinění) vyčíslil a uplatnil. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že právo žalobce na zaplacení peněžitého zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu bylo promlčeno v tříleté promlčecí době, která uplynula nejpozději již v listopadu 2019, přičemž žaloba v této věci by byla podána až dne 25.2.2021. Soud proto z důvodu promlčení žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20.570 Kč představující náklady za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm.a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, 2x vyjádření, 2x účast na jednání soudu), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.