4 C 22/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Mottlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa , PSČ obec a číslo 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa , PSČ obec a číslo pro zaplacení 180 250 Kč

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 180 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 77 949,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně jakožto nájemkyně bytu žalovaných [číslo] v domě [adresa], k. ú. [část obce], na ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] (dále jen„ byt“), se domáhala proti žalovaným jakožto pronajímatelům společně a nerozdílně zaplacení žalobní částky z důvodu, že si pronajal předmětný byt od žalovaných nájemní smlouvou ze dne 22. 2. 2012 (ve znění jejích dodatků [číslo] až 5) a byla nájemkyní bytu v období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018, kdy nájem bytu skončil uplynutím doby podle posledního dodatku ke smlouvě [číslo] ze dne 28. 2. 2017. Žalovaní byli podle čl. II. odst. 6 nájemní smlouvy jako pronajímatelé povinni vyúčtovávat žalobkyni jako nájemkyni úhrady za služby spojené s užíváním bytu, jež byly placeny zálohově, a to 1x ročně v předepsaných nebo dohodnutých lhůtách. Jelikož nebylo sjednáno jinak, žalovaní měli povinnost doručovat žalobkyni vyúčtování služeb dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), vždy nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tedy každoročně do 30.

4. Tuto svoji povinnost žalovaní za celou dobu trvání nájmu ani jednou nesplnili a žádná vyúčtování žalobkyni nedoručili. Proto se žalobkyně obrátila na soud a výše uvedená povinnost předložit žalobkyni vyúčtování záloh za služby byla žalovaným uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2019. Přesto žádné z vyúčtování nebylo žalobkyni do dnešního dne doručeno. Vzhledem k tomu, že žalovaní výše uvedenou povinnost dosud nesplnili, vznikl žalobkyni podle uvedeného právního předpisu nárok na úhradu pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý i započatý den prodlení, a to za dobu tří let před podáním žaloby. Takto žalobkyně požaduje zaplatit pokutu za nedodaná vyúčtování služeb za rok 2014 ve výši 54 700 Kč ([číslo] dnů prodlení od 10. 10. 2016 do 9. 10. 2019 po 50 Kč), za rok 2015 ve výši 54 700 Kč ([číslo] dnů prodlení od 10. 10. 2016 do 9. 10. 2019 po 50 Kč), za rok 2016 ve výši 55 550 Kč (891 dnů prodlení od 1. 5. 2017 do 9. 10. 2019 po 50 Kč) a za rok 2017 ve výši 26 300 Kč (526 dnů prodlení od 1. 5. 2018 do 9. 10. 2019 po 50 Kč); celková výše pokuty ke dni 9. 10. 2019 dosáhla výše 180 250 Kč. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě pokuty předžalobní výzvou ze dne 18. 9. 2019, žalovaní žalobkyni ničeho neuhradili.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že byli poskytovateli služeb spojených s nájmem předmětného bytu vůči žalobkyni. Nicméně služby neposkytovali osobně, ale prostřednictvím subdodavatelů (teplo, voda, osvětlení a úklid dmu, odvoz odpadu), přitom nikde není psáno, že by žalovaní museli vyúčtování vypracovat a předávat osobně. Proto žalovaní prostřednictvím společenství vlastníků jednotek v předmětném domě (Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], dále jen„ SVJ“) pověřili za úplatu odbornou [právnická osoba] [právnická osoba], aby provedla vyúčtování a jeho následné předání, což tato firma vždy splnila řádně a včas vhozením vyúčtování do domovních schránek u jednotlivých bytů. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018, byla vůči žalovaným vedena exekuce k vymožení povinnosti uložené rozsudkem předložit žalobkyni předmětná vyúčtování služeb, v rámci exekuce předali žalovaní soudnímu exekutorovi duplikáty všech požadovaných vyúčtování vyžádaných od Agentury [právnická osoba] Žalovaní mají za to, že tím byla jejich povinnost doručit vyúčtování žalobkyni splněna a žaloba tak není důvodná. Nadto žalovaní uvedli, že žalobkyně ze své domovní schránky vyúčtování služeb od Agentury [právnická osoba], vyzvedla a předávala je žalovaným, pročež nemůže žalobkyně tvrdit, že vyúčtování neobdržela.

3. Na vyjádření žalovaných odpověděla žalobkyně tak, že je právně bez významu, zda příslušné SVJ plnilo svoji povinnost vůči žalovaným vyúčtovat jim skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období a doručilo jim takové vyúčtování nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, případně jakým způsobem tuto povinnost vůči žalovaným plnilo. Proto je pro věc nerozhodné, zda a případně kdy SVJ vložilo do domovní schránky žalovaných zásilku určenou pro žalované, tj. vyúčtování služeb a záloh, které platili žalovaní ve prospěch SVJ. Naopak pro věc určující je skutečnost, že žalovaní byli podle čl. II. odst. 6 nájemní smlouvy uzavřené dne 22. 2. 2012 s žalobkyní (ve znění pozdějších dodatků), a především podle ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., jako pronajímatelé, povinni vyúčtovat žalobkyni, jako nájemkyni, skutečnou výši nákladů a záloh placených spolu s nájemným za jednotlivé služby (žalobkyně platila dle nájemní smlouvy zálohy na služby ve výši 2 500 Kč měsíčně), a to 1x ročně v předepsaných nebo dohodnutých lhůtách. Jelikož nebylo sjednáno jinak, byli žalovaní podle ustanovení § 7 Zákona povinni doručit žalobkyni vyúčtování služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tedy každoročně do 30.

4. Skutečností, že žalovaní nedoručili žalobkyni vyúčtování služeb, se zabýval Obvodní soud pro Prahu 7 v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 116/2018 a z výpovědi samotného žalovaného 1) zjistil, že„ žalovaný 1) sám osobně ani jinak žalobkyni vyúčtování nedával a ani žalovaná 2), neboť ta se o dům vůbec nezajímá“ (viz bod 6. odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33). Nejen na základě tohoto zjištění potom uvedený soud dospěl k závěru, že žalovaní výše uvedenou povinnost provést a žalobkyni doručit vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby za celou dobu trvání nájmu ani jednou nesplnili a žádná vyúčtování žalobkyni nedoručili. Proto byla v uvedeném řízení výše uvedená povinnost předložit žalobkyni vyúčtování záloh za služby žalovaným uložena i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2019. Žalobkyně zdůraznila, že za celou dobu trvání nájmu platila měsíční nájemné a zálohy ve sjednané výši 2 500 Kč měsíčně, nikdy nehradila žádné částky navíc (nedoplatky z vyúčtování) ani žádné platby od žalovaných neobdržela zpět (přeplatky z vyúčtování), a to ani v hotovosti, ani převodem a ani případným zápočtem proti platbám nájemného. Žalobkyně se naopak po žalovaných opakovaně marně domáhala předložení vyúčtování za jednotlivé roky a vrácení případných přeplatků z takových vyúčtování. Teprve až v rámci exekuce vedené proti žalovaným na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, žalobkyně obdržela v prosinci 2019 prostřednictvím soudního exekutora vyúčtování, která za období 2012 až 2018 vyhotovil správce domu Agentura [právnická osoba], a teprve z těchto vyúčtování žalobkyně zjistila skutečné výše nákladů za jednotlivé služby v uvedeném období. Zjistila také, že měsíční zálohy na tyto služby, jak byly sjednány v nájemní smlouvě uzavřené s žalovanými, nejsou ve stejné výši, v jaké tyto zálohy platili žalovaní správci domu, a že tato vyúčtování neobsahují řádné vyúčtování záloh (zaplacených žalobkyní žalovaným) za jednotlivé služby. Proto nelze považovat doručení těchto vyúčtování za splnění povinnosti žalovaných z ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb.

4. V projednávané věci nebyly mezi stranami sporné skutečnosti o vzniku, trvání a zániku nájemního vztahu k předmětnému bytu mezi žalobkyní jakožto nájemkyní a žalovanými coby pronajímateli, spor spočíval pouze v otázce, zda doručením vyúčtování služeb zpracovaných Agenturou [právnická osoba], za poskytovatele služeb Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] pro žalované coby příjemce služeb byla splněna povinnost žalovaných vůči žalobkyni coby nájemkyni předmětného bytu (bytové jednotky) ve vlastnictví žalovaných. Odpověď na uvedenou otázku zní nikoliv, jak bude níže vysvětleno.

5. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu projednávané věci (přičemž dokazování k nesporným skutečnostem ohledně existence nájemního vztahu k předmětnému bytu mezi žalobkyní a žalovaným a sjednaných podmínek nájmu nebylo třeba provádět – viz § 120 odst. 3 o. s. ř.), ostatně mezi stranami nebylo sporné ani to, že by žalobkyni byla doručena jiná vyúčtování služeb (ať už prostřednictvím exekuce žalovaných či jinak), než ta vyhotovená Agenturou [právnická osoba] Takto soud tedy vzal za zjištěné, že žalobkyně byla nájemkyní předmětného bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanými dne 22. 2. 2012 a jejích dodatků v období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018, přičemž na zálohách na služby platila částku 2 500 Kč měsíčně (viz čl. II bod 2. nájemní smlouvy), tyto zálohy na služby nebyly žalovanými žalobkyni nikdy vyúčtovány řádným vyúčtováním služeb, a to přes to, že tato povinnost byla žalovaným uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2019, spočívajícím na závěru, že žalovaní žalobkyni nepředložili ani v jednom případě po dobu trvání nájmu řádné vyúčtování, jak jim ukládal čl. II odst. 6 nájemní smlouvy ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících norem.

7. Podle § 2 zákona č. 67/2013 Sb. se pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy (písm. a), bod 1) a příjemcem služeb nájemce bytu (písm. b), bod 1).

8. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odstavec 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odstavec 2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (odstavec 3).

9. Podle § 135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

10. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odstavec 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odstavec 2).

11. V projednávané věci lze uzavřít, že žalovaní jakožto pronajímatelé a poskytovatelé služeb spojených s nájmem bytu nemohli vůči žalobkyni jakožto nájemkyni a příjemkyni služeb splnit svou povinnost dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období a doručit vyúčtování příjemkyni služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období tím, že jí bylo doručeno (ať už prostřednictvím SVJ či následně soudního exekutora) vyúčtování služeb vyhotovené správcem domu Agenturou [právnická osoba], jimiž za jednotlivé roky 2012 – 2017 uvedený správce domu prováděl vyúčtování služeb za poskytovatele služeb SVJ vůči příjemcům služeb – žalovaným. Jak plyne ze shora citovaného ustanovení § 2 zákona č. 67/2013 Sb., v případech domů rozdělených na jednotky přenechaných do nájmu nájemci, existují vždy dva vztahy z poskytování a přijímání služeb spojených s užíváním bytu. Na prvním místě je to vztah mezi společenstvím vlastníků jednotek jakožto poskytovatelem služeb a vlastníkem této jednotky, kdy poskytovatelem služeb je společenstvím vlastníků jednotek a příjemcem je vlastník jednotky. Tento vztah existuje vždy, bez ohledu, je-li byt přenechán do nájmu a pokrývá dodávky služeb ze strany společenství vlastníků vůči jednotlivým vlastníkům jednotek. Je-li však (bytová) jednotka v domě rozděleném na jednotky přenechána do nájmu nájemci, stává se z vlastníka jednotky ještě i pronajímatel a ten je zároveň poskytovatelem služeb vůči svému nájemci, jenž je jejich příjemcem. Domnívají-li se tedy v tomto případě žalovaní, že ve vztahu k žalobkyni bylo poskytovatelem služeb SVJ, a proto povinnost řádného vyúčtování služeb a jeho doručení žalobkyni je splněna předáním vyúčtování provedeném SVJ coby poskytovatelem služeb, mýlí se principálně, neboť ve vztahu z poskytování služeb mezi SVJ a žalovanými coby vlastníky a mezi žalovanými coby pronajímateli a žalobkyní coby nájemkyní, jde o dva odlišné vztahy. Povinnosti pronajímatele provést vyúčtování a doručit jej nájemci je samostatnou (odlišnou) povinností, jež nemá s dodávkami služeb ze strany SVJ vlastníkovi jednotek nic společného, a to ani za situace, kdy je předmětná jednotka přenechána nájemci k výlučnému užívání (jako v tomto případě), kdy se vlastník na spotřebě služeb nijak nepodílí. Zásadní odlišnost je v tomto případě založena již rozdílnou výší záloh, kterou dle nájemní smlouvy platila žalobkyně žalovaným, která nekoresponduje s výší záloh, jež platili žalovaní vůči SVJ. Už jen z tohoto důvodu není vyúčtování služeb ve vztahu k žalovaným ze strany SVJ„ přenosné“ na žalobkyni (i kdyby se odhlédlo od skutečně spotřebovaných služeb), neboť vyúčtování ve vztahu k žalovaným v příjmové stránce kalkuluje se souhrnem záloh zaplacených žalovanými a tato částka je odlišná od souhrnu záloh zaplacených žalobkyní vůči žalovaným. Nadto vyúčtování ve vztahu k žalovaným obsahuje předepsané zálohy na opravy domu, které se pojí s jejich vlastnictvím bytové jednotky a společných prostor v domě, což není službou, na níž by se měla žalobkyně podílet. Lze tedy nade vši pochybnost vyslovit závěr, že tím, že se vyúčtování služeb ze strany SVJ vůči žalovaným dostalo do dispozice žalobkyně, nebyla splněna povinnost žalovaných coby pronajímatelů a poskytovatelů služeb vůči žalobkyni coby nájemkyni a příjemkyni služeb, provést vyúčtování poskytnutých služeb řádně a včas (respektive vůbec).

12. O této otázce navíc existuje pravomocné rozhodnutí soudu, a to shora citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2019, který spočívá na závěru, že žalovaní žalobkyni nepředložili ani v jednom případě po dobu trvání nájmu řádné vyúčtování, jak jim ukládal čl. II odst. 6 nájemní smlouvy ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Ve světla shora uvedeného nejsou v tomto případě závěry uvedeného rozsudku nijak zpochybněny (naopak se znovu potvrzují) a soud z něj v této otázce může vycházet dle § 135 odst. 2 o. s. ř.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaní nesplnili vůči žalobkyni svou povinnost dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období a doručit vyúčtování příjemkyni služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, vznikla jim zákonná povinnost k pokutě dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Výše pokuty nebyla nájemní smlouvou nijak ujednána, proto dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

14. Žalovaní se ocitli v prodlení s doručením vyúčtování služeb vždy od 1. 5. roku následujícího po zúčtovacím období (kalendářní rok, v němž byly služby poskytovány), požadavek žalobkyně na zaplacení pokuty za období vymezená žalobou (viz bod 1 odůvodnění tohoto rozsudku) je důvodný a právně opodstatněný. Jelikož žalovaní povinnost k pokutě dobrovolně nesplnili, ačkoliv k tomu byli před podáním žaloby řádně vyzváni, soud žalobě vyhověl a žalovaným uložil povinnost rozsudkem, a to společně a nerozdílně vzhledem k tomu, že byli společnými pronajímateli.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 77 949,53 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 210 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 180 250 Kč sestávající z částky 8 340 Kč za každý z těchto 6 úkonů právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne 18. 3. 2020, účast na jednáních soudu konaných dne 7. 10. 2020 a dne 9. 4. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t.), včetně šesti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč připadající na provedené úkony právní služby (§ 13 odst. 4 a. t.). Dále náklady řízení tvoří cestovné advokáta žalobkyně v celkové výši 6 622,42 Kč, a to za cestu k jednání soudu ze sídla advokáta a zpět dne 7. 10. 2020 ve výši 3 306,30 Kč za 416 ujetých km v částce 2 306,30 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a za cestu k jednání soudu dne 9. 4. 2021 náhrada 3 316,12 Kč za 416 ujetých km v částce 2 316,12 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 462,42 Kč ve výši 12 277,11 Kč (§ 138 odst. 1 o. s. ř.).

16. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); je-li účastník řízení zastoupen advokátem, náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).