4 C 254/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Vodákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení

I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 200.000Kč <b>se zamítá.</b>

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 200.000Kč s příslušenstvím představující peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku průtahů v řízení o zrušení jejího povolení k trvalému pobytu na území České republiky vedené žalovanou pod [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok], které bylo zahájeno dne 15.7.2013 a pravomocně skončeno dnem 22.3.2021. Žalobkyně tvrdila, že správní řízení pro ní mělo zvýšený význam a trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, během které žalobkyně psychicky trpěla, byla v nejistotě, neboť se obávala o svůj pobyt na území České republiky a to především s ohledem na skutečnost, že na území České republiky dlouhodobě žije, má zde rodinu a považuje Českou republiku za svůj domov. Dle žalobkyně bylo správní řízení jediným velkým průtahem. Žalobkyně zdůrazňovala, že postupem správního orgánu bylo porušeno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny s tím, že vzniklá nemajetková újma se neprokazuje, vzniká samotným porušením základního práva či svobody. Navíc podle žalobkyně správní řízení nemělo být vůbec zahajováno, jelikož bylo zahájeno dle ustanovení § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., podle kterého může Ministerstvo zrušit platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující tři roky, anebo byl cizinec opakovaně pravomocně soudem České republiky odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. V daném případě však takovéto podmínky nebyly splněny. Žalobkyně poukazovala na nález Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález], který uzavřel, že ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. platí vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a důkazy se v tomto ohledu v zásadě nevyžadují. Je věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit a pokud tak učiní, výsledné odůvodnění musí být dostatečné. Žalobkyně tvrdila, že správní řízení pro ní mělo zvýšený význam, neboť v České republice žije velmi dlouho a žijí zde i její děti, které jsou občany České republiky. Žalobkyně rovněž poukazovala na skutečnost, že nepřiměřená délka správního řízení nemá žádnou spojitost s jejím odsouzením v rámci trestního řízení, neboť žalovaný toto trestní řízení nevedl a není ani předmětem nároku, který je žalobou uplatňován. Žalobkyně namítala, že se žalovaný svými„ jedovými“ slovy o odsouzení žalobkyně snaží pouze odvést pozornost od své odpovědnosti za nepřiměřenou délku správního řízení, za kterou odpovídá.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala žalobu zamítnout z následujících důvodů. Předně zdůrazňovala, že pro oprávněnost nároku uplatněného podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba naplnění tří předpokladů, kterými jsou vydání nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup orgánu státu, vznik škody respektive nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vznikem škody respektive nemajetkové újmy a nesprávným úředním postupem nebo vydáním nezákonného rozhodnutí, přičemž je na žadateli, aby prokázal splnění uvedených předpokladů. Současně musí žadatel spolehlivě prokázat i výši nemajetkové újmy či škody. Žalovaná poukazovala na skutečnost, že řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu občana třetího státu bylo v případě žalobkyně zahájeno podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zák.č 326/1999 Sb. (cizineckého zákona), které nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nelze uvažovat o poskytnutí nemajetkové újmy automaticky za celkovou délku správního řízení, když postižitelné jsou pouze jednotlivé průtahy či série průtahů podle ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Existenci nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správních řízení nelze presumovat u těch správních řízení, která nespadají do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti žalovaná poukazovala zejména na nález Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález] ze dne 14.10.2010, ve kterém soud dovodil, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle názoru žalované se však v případě správního řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu na území České republiky nejednalo o základním právu či svobodě žalobce dle Listiny ani Úmluvy. Je totiž svrchovaným právem každého suverénního státu rozhodovat o povolení vstupu a pobytu cizích státních příslušníků na jeho území. Právo pobývat na území cizího státu v žádném případě není možno kvalifikovat jako základní lidské právo každého člověka. Proto úvaha žalobkyně, že v každém správním řízení o pobytovém režimu cizince na území České republiky resp. o zrušení trvalého pobytu podle cizineckého zákona je rozhodováno o základních právech cizinců, je podle právního názoru žalované nesprávná a takový výklad žalobkyně nemá oporu ani v zákoně ani v ústavním pořádku. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůrazňoval, že Ministerstvo vnitra zahájilo dne 15.7.2013 z moci úřední řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu občana třetího státu podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona a to na základě obdrženého podnětu – rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 7.6.2012, kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu k trestu odnětí svobody v délce dvou let se zkušební dobou v délce 4 roků. Správní řízení tak bylo zahájeno v souladu se zákonem, neboť žalobkyně opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 7.6.2012 byl následně napaden odvoláním, přičemž byl odvolacím Vrchním soudem v Praze zrušen v celém rozsahu a trestní věc byla vrácena k novému projednání. Městský soud v Praze pak dne 22.1.2016 vydal ve věci sp. zn. [spisová značka] nový odsuzující rozsudek, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze č.j. [spisová značka] dne 16.3.2018, když odvolání žalobkyně zamítl, čímž se věc stala pravomocnou. Žalobkyně byla tímto rozhodnutím pravomocně odsouzena jednak pro trestný čin účasti na zločinném spolčení a to k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou v trvání pěti roků a současně k peněžitému trestu ve výměře 500.000Kč a zabrání věci. Dle názoru žalované tak podmínka pro zrušení povolení k trvalému pobytu občana třetího státu zůstala nadále naplněna. Žalovaná také poukazovala na to, že ukončení správního řízení záviselo na rozhodnutí v trestní věci žalobkyně a proto žalovaný opakovaně správní řízení přerušil, aby vyčkal rozhodnutí v trestní věci, která však skončila až dne 16.3.2018 tj. až 4,5 roku od zahájení správního řízení. Délka správního řízení tak závisela na délce soudního řízení a vydání pravomocného rozhodnutí v trestní věci. Dne 22.3.2021 bylo správní řízení zastaveno podle ustanovení § 66 odst. 2 správního řádu, neboť žalovaný dospěl k názoru, že zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života účastníka řízení. Žalovaná v tomto kontextu poukazovala na skutečnost, že žalobkyni byl již dne 20.11.2017 vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky, tedy jiný druh pobytového oprávnění než ten, který jí měl být správním řízením vedeným pod [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [rok] potenciálně zrušen. Pokračování správního řízení o zrušení trvalého pobytu občana třetího státu bylo tudíž již bezpředmětné a bylo formálně zastaveno. Žalovaná zdůrazňovala, že žalobkyně nebyla po celou dobu předmětného správního řízení nijak omezena na svých právech, nebylo nijak zasaženo do jejího pobytového statusu a možnosti cestování, ani nebylo zasaženo do práv a pobytových statusů jejích rodinných příslušníků. Naopak Ministerstvo vnitra vydalo dne 20.11.2017 žalobkyni na její žádost průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky s platností do 14.11.2027, který nahradil její dosavadní doklad o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu. Žalovaný konečně namítal i skutečnost, že žalobkyně ani její tehdejší právní zástupkyně se během celého správního řízení nijak nevyjádřili, nežádali přerušení nebo zastavení správního řízení a nevyužili žádné možnosti ochrany před nečinností, které jim dává k dispozici správní řád v ust. § 80 a nečinili žádné úkony vůči správnímu orgánu. Požadavek žalobkyně uvedený v žalobě žalovaná navíc považovala za nemorální a neetický, když žádá satisfakci po České republice v situaci, kdy se tu žalobkyně dopouštěla závažné úmyslné trestné činnosti, kdy z trestního rozsudku vyplývá, že žalobkyně byla členkou zločinného spolčení a zúčastňovala se jeho činnosti a tato organizovaná skupina páchala závažnou trestnou činnost na území České republiky. V důsledku jejich činnosti na úseku peněžních služeb prováděla skupina osob nelegální převody finančních částek ve výši nejméně 103.807.395,72 USD a 33.766.869 Eur, přičemž z této částky získala čistý zisk minimálně ve výši 22.9810,50 Kč.

3. Nejprve soud vycházel z tvrzení, která během řízení učinili účastníci nesporným. Nesporná byla skutečnost, že dne 15.7.2013 bylo s žalobkyní zahájeno správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu v České republice vedené pod [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] a pravomocně bylo toto řízení skončeno dnem 22.3.2021, nesporná je i skutečnost, že žalobkyně na území České republiky dlouhodobě žije a má zde děti, které jsou občany České republiky. Nebylo sporu ani o tom, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podáním ze dne 15.4.2021 a že žalovaná se k požadovanému nároku vyjádřila stanoviskem ze dne 4.10.2021 pod [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok].

4. Ke sporným tvrzením provedl soud dokazování, ze kterých zjistil následující skutečnosti. Z rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 7.6.2012 soud zjistil, že žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce dvou let se zkušební dobou v délce 4 roků za spáchání úmyslného trestného činu. Tento rozsudek byl napaden odvoláním a odvolacím Vrchním soudem v Praze byl zrušen v celém rozsahu a trestní věc byla vrácena Městskému soudu k novému projednání, přičemž Městský soud v Praze vydal dne 22.1.2016 ve věci sp. zn. [spisová značka] nový odsuzující rozsudek, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] dne 16.3.2018, kdy bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a věc se stala pravomocnou. Žalobkyně byla tímto rozhodnutím pravomocně odsouzena pro trestný čin účasti na zločinném spolčení a to k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zkušební dobou v trvání pěti let a k peněžitému trestu 500.000Kč a zabrání věci.

5. Z usnesením ze dne 30.8.2013 [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaná přerušila správní řízení na dobu 180 dnů.

6. Z usnesení ze dne 27.5.2014, [číslo jednací] [číslo] [rok] soud zjistil, že bylo přerušeno správní řízení na dobu nejdéle do 31.12.2014.

7. Z dopisu ze dne 19.9. 2013 soud zjistil, že žalobkyně požádala o nahlédnutí do spisu [číslo jednací] [anonymizováno] [rok].

8. Z výzvy ze dne 5.11.2013 soud zjistil, že žalovaný vyrozuměl žalobkyni o možnosti nahlédnout do spisu [číslo jednací] [rok].

9. Z dopisu žalobkyně podané dne 12.9.2016 u žalované soud zjistil, že žalobkyně žádala o vydání rozhodnutí nebo zastavení správního řízení [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok].

10. Z dopisu žalobkyně ze dne 24.1.2017 soud zjistil, že žalobkyně žádala o nahlédnutí do spisu [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok].

11. Z výpisu ze systému CIS-TDU vedeném žalovanou soud zjistil, že žalobkyni byl dne 20.11.2017 vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky [číslo] s platností do 14.11.2027.

12. Z žádosti o zaslání trestního příkazu ze dne 30.7.2013 soud zjistil, že žalovaný požadoval po Městském soudu v Praze pro potřeby správního řízení zaslání rozsudku v trestní věci sp. zn. [spisová značka].

13. Z žádosti adresované Vrchnímu soudu v Praze dne 15.8.2013 soud zjistil, že žalovaný žádal o zaslání rozsudku [spisová značka] s vyznačením doložky právní moci mimo jiné k osobě žalobkyně a dále soud zjistil, že žalovaný dne 21.3.2017 zaslal Vrchnímu soudu v Praze žádost o zaslání odvolání k rozsudku sp. zn. [spisová značka] s vyznačenou právní moci.

14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí soudu v této věci. Nad rámec provedených důkazů žalobkyně požadovala, aby soud provedl důkaz spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], což však soud z důvodu nadbytečnosti zamítl, neboť z nesporných skutečností a dosud provedených důkazů učinil skutková zjištění dostačující pro právní posouzení a rozhodnutí ve věci.

15. Z provedeného dokazování a skutečností, které účastníci mezi sebou učinili nespornými, vyplynuly následující skutková zjištění. Dne 15.7.2013 bylo žalovaným zahájeno správní řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1909 Sb. z důvodu, že žalobkyně opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek nebo práva a svobody jiných. Zahájení tohoto řízení bylo doručeno žalobkyni dne 5.8.2013. Podnětem pro zahájení tohoto řízení byl nepravomocný rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 7.6.2012, kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu k trestu odnětí svobody v délce dvou roků se zkušební dobou v délce 4 roků. V průběhu správního řízení žalovaný dvakrát správní řízení přerušil z důvodu vyčkání na pravomocné rozhodnutí v trestní věci. Naposledy tak učinil usnesením ze dne 27.5.2014 a to do doby 31.12.2014. Žalobkyni byl dne 20.11.2017 na její žádost vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky č [číslo] s platností do 14.11.2027, který nahradil její dosavadní doklad o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu, jehož zrušení bylo předmětem napadeného správního řízení. Správní řízení nakonec bylo ukončeno až usnesením ze dne 22.3.2021 [číslo jednací] [anonymizováno] [rok], kterým bylo správní řízení zastaveno. Během správního řízení žalobkyně podáním ze dne 12.9.2016 žádala o vydání rozhodnutí nebo zastavení správního řízení a podáním ze dne 19.9.2013 a ze dne 24.1.2017 žádala o nahlédnutí do správního spisu, avšak ve správním spise absentuje jakýkoliv záznam o tom, že by žalobkyně nakonec do spisu kdy vůbec nahlédla.

16. Podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen cizinecký zákon) ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek práva a svobody druhých, nebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu.

17. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škody (odst. 2).

19. Podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za níž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne-li se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. V daném případě se žalobkyně domáhá peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu tj. porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.. S ohledem na výsledky dokazování má soud za to, že správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobkyně v České republice bylo žalovanou zahájeno dne 15.7.2013 ve smyslu ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona důvodně, když žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2012 č.j. [spisová značka] nepravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu. Je třeba zdůraznit, že to byla právě žalobkyně, jejíž protiprávního jednání bylo příčinou zahájení trestní řízení a v jeho důsledku poté řízení správního. Pokud by žalobkyně na území České republiky nepáchala úmyslnou trestnou činnost, nedošlo by k zahájení napadeného správního řízení, které z logiky věci bylo závislé na pravomocném rozhodnutí v trestní věci a proto správní orgán musel vyčkat takového rozhodnutí, které však bylo učiněno až ke dni 16.3.2018. Ačkoli správní řízení vyčkávalo na rozhodnutí v trestní věci, minimálně od okamžiku právní moci trestního rozsudku tj. od března 2018 již nic nebránilo žalovanému, aby ve věci řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobkyně rozhodl, což ale učinil až po třech letech v roce 2021. I přes délku správního řízení však soud uzavřel, že nárok žalobkyně není po právu a to z vícero důvodů. Předně není žalobkyně jakožto cizinec nositelem žádného„ základního lidského práva trvalého pobytu“. Ústava ani Listina žádné základní lidské právo pobývat na území cizího státu nezná. Z tohoto důvodu se nemůže na žalobkyni a na její právo pobývat na území České republiky vztahovat judikatura, která se základních lidských práv a svobod týká. Současně je třeba upozornit na to, že správní řízení vůči žalobkyni ohledně zrušení povolení k trvalému pobytu na území České republiky bylo zahájeno z jiného důvodu, než který tvrdila žalobkyně v žalobě, kde uváděla, že správní řízení bylo zahájeno na základě ustanovení § 77 odst. 1 písm. h) cizineckého zákona, což není pravdou, neboť správní řízení bylo zahájeno na základě ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona a to ze shora popsaných zákonných důvodů. Byla to právě žalobkyně, která svým jednáním zahájení správního řízení zapříčinila, když na území České republiky páchala trestnou činnost, za níž pak byla následně stíhána. Navíc žalobkyně během celého správního řízení nebyla nijak na svém pobytu v České republice omezena, mohla zde neomezeně pobývat a mohla rovněž i cestovat, což ostatně žalobkyně ani nesporovala. Pokud žalobkyně tvrdila, že byla během správního řízení v nejistotě ohledně své další budoucnosti v České republice, pak je třeba tuto nejistotu přičítat především probíhajícímu trestnímu řízení. Navíc nelze opomenout skutečnost, že již v průběhu trestního řízení v listopadu 2017 žalobkyně získala oprávnění k trvalému pobytu, které platí až do roku 2027. Minimálně tedy od listopadu 2017 nemohla být žalobkyně v nejistotě ohledně svého budoucího pobytu, neboť měla vydané nové povolení k trvalému pobytu z jiného důvodu, než pro který byl vydán její původní průkaz o povolení k pobytu, jenž byl předmětem napadeného správního řízení. Správní řízení se tak od listopadu 2017 již stalo pouze formálním a nemělo žádný vliv na další pobytový status žalobkyně.

21. Lze tedy shrnout, že ani v důsledku několikaleté délky správního řízení nemohla žalobkyni vzniknout újma, kterou by bylo třeba odškodňovat. V daném případě soud aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.11.2015 sp. zn. [spisová značka] (o tom, že lze nemajetkovou újmu, která je dána vnitřními prožitky člověka prokazovat jen obtížně, pročež se zpravidla její vznik dovodí tehdy, pokud by jakákoliv osoba ve stejném postavení mohla vnímat výkon veřejné moci úkorně) a má za to, že pocit nejistoty žalobkyně ohledně jejího dalšího pobytu v České republice pramenil především z trestního řízení, které bylo zákonným a důvodným podnětem pro zahájení správního řízení. I v případě, že by se uplatnila domněnka vzniku nemajetkové újmy, byla tato úspěšně vyvrácena, jelikož žalobkyně byla od listopadu 2017 držitelem nového průkazu o povolení k pobytu na území České republiky a proto ani žalobkyně ani jiná osoba v jejím postavení by nemohla pociťovat jakoukoli újmu spočívající ve formálním přetrvávání správního řízení, které mělo zrušit její povolení k pobytu vydané z jiného důvodu. Pokud byla žalobkyně v určité pochopitelné nejistotě ohledně svého dalšího pobytu v České republice po dobu trestního řízení (a souběžně probíhajícího správního řízení) pak to jde plně k tíži samotné žalobkyně, která svým protiprávním jednáním zahájení trestního řízení zapříčinila. Žalobkyně si musela být vědoma skutečnosti, že pokud páchá na území České republiky úmyslný trestný čin, celkem pochopitelně se vystavuje nebezpečí zrušení povolení k pobytu či takové jednání pro ní může mít jiné nepříjemné důsledky. Jakékoli pocity nejistoty žalobkyně ohledně jejího dalšího pobytu na území ČR proto byly především důsledkem jejího protiprávního jednání. Ještě v průběhu trestního řízení žalobkyně obdržela nový průkaz o povolení k trvalému pobytu, čímž dle názoru soudu nejistota žalobkyně ohledně jejího dalšího pobytu v České republice každopádně skončila. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by na její straně vznikla jakákoli nemajetková újma, kterou by bylo třeba odškodňovat, a proto soud žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1200Kč představující 4x částku 300Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží podle § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. částka 300Kč za každý úkon, což v daném případě spočívá ve vyjádření k žalobě, přípravě na jednání soudu a 2x účast na jednání před soudem.