4 C 32/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Trebatickou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa anonymizováno stát. instituce anonymizováno , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa žalované o nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč a omluvu

I. Řízení ve věci žaloby ze dne 27.11.2017, doručené soudu dne 29.11.2017, s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši [číslo] - Kč za dehonestující výroky žalobce o jeho psychické nemoci ze dne 12.4.2014 a aby žalovaná zaslala žalobci písemnou omluvu ve znění, že žalovaná se omlouvá žalobci za nepravdivé a dehonestující výroky ze dne 12.4.2014, se zastavu je.

II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši [číslo] - Kč za dehonestující výroky o žalobci a jeho psychické nemoci ze dne 12.4.2014 a dále, aby žalovaná byla povinna v písemné omluvě žalobci uvést, že dehonestující výrok ze dne 12.4.2014 bude stažen, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 800 - Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 20.11.2017 domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 500 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy a omluvy s odůvodněním, že při jeho zajištění Policií ČR dne 10.3.2014 došlo k protiprávnímu použití donucovacího prostředku, kdy žalobci byla nasazena pouta a byl připoután jednou rukou k lavice a druhou rukou k mříži na policejní stanici v [část obce]. Žalobce má za to, že připoutáním žalobce došlo k porušení jeho základních práv a svobod zaručených Ústavou, LZPS a Úmluvou o lidských právech a základních svobodách. Žalobce proto požaduje po žalované náhradu nemajetkové újmy v uvedené výši a omluvu žalované za toto nezákonné jednání Policie ČR.

2. Žalobce podal dále dne 27.11.2017 žalobu ke zdejšímu soudu, kterou se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč na žalované za dehonestující výroky o žalobci o jeho psychické nemoci ze dne 12.4.2014 a dále se domáhá, aby žalovaná zaslala žalobci písemnou omluvu ve znění, že„ žalovaná se omlouvá žalobci za nepravdivé, dehonestující výroky a žalovaná sděluje, že dehonestující výrok bude stažen“. Soud zjistil, že shodný nárok již žalobce uplatnil dříve u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 54/2016, kde již bylo nepravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že shodný návrh žalobce podal v řízení vedeném pod sp.zn. 4 C 32/2017 až 27.11.2017, tvoří dřívější žaloba o stejném nároku žalobce pod sp.zn. 5 C 54/2016 překážku zahájeného řízení ve smyslu ustanovení § 83 o. s. ř. Z tohoto důvodu bylo řízení o později podaném návrhu zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

3. Žalovaná ve věci vyjádřila tak, že navrhuje, aby soud žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku žalobce. Žalovaná dále uvedla, že kromě promlčení nároku žalobce, nepovažuje žalobcem uplatněný nárok za důvodný. Žalovaná uvedla, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 26.2.2018, kdy požadoval omluvu a odškodnění ve výši 1 000 000 Kč. Dopisem žalované ze dne 22.3.2018 č.j. MV-27033-2/P-2018 byl žalobcův nárok zamítnut jako nedůvodný. Žalovaná uvedla, že pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy je nutné naplnění tří podmínek, za kterých je odpovědnost státu dána. První a nezbytnou podmínkou je samotná existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu orgánu veřejné moci, druhou podmínkou je vznik nemajetkové újmy v přesně specifikované výši a třetí podmínkou je příčinná souvislost mezi vzniklou nemajetkovou újmou a nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. V daném případě však k nesprávnému postupu ze strany státu nedošlo a žalobce vznik nemajetkové újmy žádným způsobem neprokázal.

4. Rozsudkem Obvodního soudu ze dne 21.1.2019 č.j. 4 C 32/2017-121 byla zamítnuta žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši [číslo] - Kč jako kompenzaci za porušení předpisů a porušení čl. 3 Úmluvy o lidských právech a svobodách a zákona o Policii České republiky, kdy žalobce neměl být bez odůvodnění připoután (výrok I.). Dále byla výrokem II. zamítnuta žaloba s tím, aby žalovaná zaslala žalobci písemnou omluvu ve znění,„ žalovaná se omlouvá osobě žalobce za způsobenou újmu připoutáním, kdy došlo k porušení zákonného ustanovení zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky“. Výrok III. byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

5. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18.10.2017 č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal, aby bylo konstatováno, že žalovaná se vůči žalobci dopustila pomluvy v rámci neplatného řízení v termínu od 12.4.2014 do 1.5.2014 šířením pomluvy o žalobci a aby byla dále povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč včetně nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a dále, aby byla žalovaná povinna se žalobci veřejnou cestou omluvit za toto pochybení takto: Žalovaná se žalobci omlouvá za nepravdivé a urážlivé výroky uveřejněné v úředním záznamu Policie České republiky ze dne 12.4.2014, které mohly mít negativní vliv na posuzování jeho osoby při úkonech trestního řízení žalobci (výrok I). žalobci bylo výrokem II. uloženo uhradit žalované náklady řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2019 č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18.10.2017 č.j. [číslo jednací] potvrzen.

6. V projednávané věci na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč z důvodu nezákonného postupu Policie ČR ze dne 10.3.2014 u žalované dne 26.2.2018. Uvedená skutečnost vyplývá z dopisu žalobce ve věci uplatnění náhrady škody za nezákonný postup Policie ČR ze dne 26.2.2018. Žalovaná sdělila žalobci dopisem ze dne 22.3.2018, že na základě šetření nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu spáchaného příslušníkem PČR a dále nebylo prokázáno, že by došlo k jednání, které by vykazovalo znaky kázeňského či jiného přestupku. Tuto skutečnost soud zjistil z dopisu žalované ze dne 22.3.2018 č.j. MV-27033-2/P-2018. Z e-mailů žalobce ze dne 9.3.2014 a dne 10.3. 2014 soud zjistil, že žalobce dne 9.3.2014 a dne 10.3. 2014 poslal na [příjmení] intervenci Policejního prezidia e-mail, ve kterém popisuje svoji těžkou životní situaci a psal o možném ublížení na zdraví blíže neurčeným osobám. Žalobce se doznal i k napadení bezdomovce. Z úředního záznam ze dne 17.4.2014 [číslo jednací], úředního záznamu ze dne 10.3.2014 [číslo jednací], úředního záznamu ze dne 10.3.2014 [číslo jednací], úředního záznamu ze dne 11.3.2014 [číslo jednací], úředního záznamu ze dne 11.3.2014 [číslo jednací], úředního záznamu ze dne 11.4.2014 [číslo jednací], úředního záznamu ze dne 10.3.2014 [číslo jednací], záznamu o střežení a předání zajištěné osoby ze dne 10.3.2014 soud zjistil, že na základě výše uvedených e-mailů žalobce byla do místa, kde se žalobce zdržoval, vyslána hlídka Policie ČR, žalobce byl zajištěn a převezen na Místní oddělení policie [část obce], kde mu byla přiložena služební pouta z důvodu, že by mohl být nebezpečný sobě i okolí. Žalobce byl vyslechnut policistou z SKPV Obvodního ředitelství policie [obec] III, kdy žalobce uvedl opětovně svá tvrzení z e-mailu o napadení bezdomovce u [anonymizováno] nádraží v [obec]. Policista nedohledal, že by se takový případ stal. Žalobce nebyl v dobrém psychickém stavu, proto byla přivolána RZS, když lékař označil stav žalobce za akutní a rozhodl o jeho převozu do [anonymizováno] léčebny v [část obce] Hospitalizace žalobce trvala do 10. 4. 2014. Po propuštění žalobce z psychiatrické léčebny bylo ve výslechu žalobce pokračováno, kdy žalobce uvedl, že si vše vymyslel, aby na sebe upozornil. Z usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 19.5.2014, KRPA - [číslo] soud dále zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání jako obviněnému ze spáchání přečinu omezení osobní svobody s tím, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 17. 4. 2014. Žalobce se měl dopustit uvedeného přečinu tím, že dne 12.4.2014 v době od 02.24 hod. do 02.45 hod.žalobce v [obec a číslo] v ulici [ulice] nejprve přistoupil ke zde ležícímu muži ve spacím pytli, přičemž držel v obou rukách kuchyňské nože a bránil muži v užívání jeho osobní svobody se slovy„ že se nemá hnout, jinak jej bodne, že nemá bezdomovce rád, jednoho již má na svědomí a že je jeho rukojmí.“ Po příjezdu policejní hlídky začal žalobce na policisty křičet, aby zůstali stát, protože má u sebe zbraň a rukojmího. Přítomnými policisty byl žalobce vyzván k upuštění od svého protiprávního jednání, což neučinil, a proto bylo ze strany policistů použito donucovacího prostředku hrozby namířenou střelnou zbraní, načež žalobce položil oba nože na zem a pak je v souladu policistům vydal. Žalobce byl poté převezen do [anonymizováno] léčebny v [část obce], kde byl opětovně hospitalizován. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.3.2015 sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 17,5 roků za zvlášť závažný zločin vraždy ve stadiu pokusu dle § 140 odst.2, odst.3 písm. j) a dle § 21 odst. 1 tr. zákona, neboť žalobce se dopustil těchto jednání: -) dne 12.4.2014 v době od 02.24 hod. do 02.45 hod. v [obec a číslo] v ulici [ulice] nejprve přistoupil ke zde ležícímu muži ve spacím pytli, přičemž držel v obou rukách kuchyňské nože a bránil muži v užívání jeho osobní svobody se slovy„ že se nemá hnout, jinak jej bodne, že nemá bezdomovce rád, jednoho již má na svědomí a že je jeho rukojmí.“ Po příjezdu policejní hlídky začal žalobce na policisty křičet, aby zůstali stát, protože má u sebe zbraň a rukojmího. Výzvy policistů, aby odhodil nože, uposlechl až po použití donucovacích prostředků, kdy svým jednáním nezpůsobil poškozenému žádné zranění ani majetkovou škodu a dále -) dne 29.6. 2014 žalobce napadl ve [anonymizováno] sadech u [anonymizováno] nádraží v [obec] spícího bezdomovce a způsobil mu jedním ze tří přinesených nožů řezná zranění, kdy k dalším zraněním a usmrcení poškozeného nedošlo díky mužově aktivní obraně, zlomení nože a volání napadeného muže o pomoc a zejména díky příchodu svědka [jméno] [příjmení], který volání poškozeného zaslechl a přispěchal na pomoc, kdy žalobce pod vlivem těchto okolností útoku zanechal, avšak nejpozději v tento okamžik se rozhodl získat činem majetkový prospěch a pokusil se z místa uprchnout i s taškou poškozeného, kdy na útěku byl zadržen hlídkou [anonymizováno] policie [obec]. Poškozený byl odvezen do nemocnice, kdy v případě neposkytnutí včasné předlékařské a následné lékařské pomoci by došlo k nadměrným krevním ztrátám s následnému pokrvácivému šoku a případně i ke smrti. Žalobci byl uvedeným rozsudkem uložen také trest zákazu pobytu na území hl.m. [obec] po dobu 10 let. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie ze dne 19.11.2014 vypracovaného znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] a PHDr.Jiřím [příjmení], PhD. soud zjistil, že posuzovaný má smíšenou poruchu osobnosti, což jeho postoje a skutky trvale ovlivňuje. Při spáchání výše uvedené trestné činnosti byla jeho racionalita zachovalá avšak asociální a zvrácená, kdy svůj čin heroizuje, je na své chování hrdý a obhajuje je. Znalci konstatovali, že resocializace obviněného je téměř vyloučena. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] bezpečnostních sborů ze dne 16.6.2016 [číslo jednací], Návrhu na uložení spisového materiálu ze dne 25.8.2015 a dne [číslo] soud zjistil, že dne 1.7.2015 bylo na [anonymizována dvě slova] bezpečnostních sborů postoupeno [stát. instituce] [anonymizováno] [část obce], OŘP [obec] III trestní oznámení podané žalobcem na policisty, kteří se mimo jiné měli dopustit na žalobci trestného činu pomluvy tím, že o něm některý z nich měl prohlásit, že je„ psychicky nemocný a to je zas ten debil.“ Provedeným šetřením nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu spáchaného příslušníkem bezpečnostního sboru ani takového jednání, které by vykazovalo znaky kázeňského či jiného přestupku ani nesprávného úředního postupu.

7. Právně soud věc posuzoval podle následujících ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci dále jen („ zákon“). Podle ust. § 31a odst. 1 až 3 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle ust. § 35 odst.1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle ust. § 54 zákona č. 273/2008 Sb., o policii ČR platí, že policista je oprávněn použít pouta a prostředek k zamezení prostorové orientace také ke spoutání osoby zajištěné, zadržené, zatčené, dodávané do výkonu trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo ochranné výchovy, nebo převzaté policistou k provedení procesních úkonů z vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo ochranné výchovy, je-li důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku anebo že se osoba pokusí o útěk. Policista je oprávněn použít pouta ke vzájemnému připoutání dvou nebo více osob.

8. Výrokem I. tohoto rozsudku bylo řízení ve věci žaloby ze dne 27.11.2017, doručené soudu dne 29.11.2017, s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši [číslo] - Kč za dehonestující výroky žalobce o jeho psychické nemoci ze dne 12.4.2014 a aby žalovaná zaslala žalobci písemnou omluvu ve znění, že žalovaná se omlouvá žalobci za nepravdivé a dehonestující výroky ze dne 12.4.2014, zastaveno, neboť tentýž nárok v rozsahu 50 000 Kč byl uplatněn v řízení vedené pod sp.zn. [spisová značka], které bylo již pravomocně ke dni rozhodnutí soudu ukončeno. Podle ustanovení § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení soud přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). K podmínkám řízení patří též požadavek, aby o téže věci neprobíhalo u soudu jiné řízení (§ 83 o. s. ř.). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Pravomocné rozhodnutí soudu o tomto nároku žalobce v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o.s.ř, podle kterého jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Z tohoto důvodu řízení o tomto nároku bylo zastaveno.

9. Jde-li o nárok žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy v další výši [číslo] - Kč za dehonestující výroky o žalobci a jeho psychické nemoci ze dne 12.4.2014 a dále, aby žalovaná byla povinna v písemné omluvě žalobci uvést, že dehonestující výrok ze dne 12.4.2014 bude stažen, k tomu soud uvádí, že žalovaná v řízení uplatnila námitku promlčení nároku žalobce. Soud tedy nejprve posuzoval, zda tvrzený nárok žalobce byl promlčen a shledal, že k jeho promlčení došlo. Z listiny [anonymizována čtyři slova] ze dne 25. srpna 2012 - Návrh na uložení spisového materiálu a přípisem [anonymizována dvě slova] bezpečnostních sborů ze dne 16. června 2016 adresovaným Ministerstvu vnitra má soud za prokázané, že dne 1. 7. 2015 bylo na [anonymizována čtyři slova] postoupeno trestní oznámení z [anonymizováno] oddělení [anonymizováno] [část obce], OŘP P – III, které podal žalobce, a v němž žalobce sděloval, že příslušníci Policie ČR se vůči němu dopustili trestného činu pomluvy, poněvadž označili žalobce za duševně chorého a ve špatném psychickém stavu. Z uvedeného vyplývá, že žalobce se dozvěděl o vzniku tvrzené nemajetkové újmy nejpozději dne 1. 7. 2015. Dnem následujícím, tj. 2. 7. 2015 počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věta prvá zákona, která skončila dříve, než byla podána žaloba dne 29.11.2017. V tomto období ke stavění promlčecí doby nedošlo, neboť v této době žalobce svůj nárok u žalované předběžně neuplatnil.

10. Žalobce k námitce žalované o promlčení práva žalobce uvedl, že k promlčení jeho nároku nedošlo, neboť se jedná o porušení jeho práv na ochranu osobnosti podle občanského zákoníku. Žalobce namítal, že nezákonným postupem policistů spočívajícím v žalobcem tvrzeném připoutání žalobce k mříži došlo k ponižujícímu a nelidskému zacházení, což je v rozporu s Listinou základních práva svobod a Úmluvou o lidských právech a základních svobodách. Soud má za to, že nárok žalobce je nutné posuzovat podle hledisek zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, kdy soud se v řízení zabývá otázkou, zda nezákonným či nesprávným postupem orgánů veřejné moci byla způsobena žalobci nemajetková újma, které se lze domáhat podle citovaného zákona jako součásti náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci. Uvedený závěr je podpořen stanoviskem odvolacího soudu uvedeném v usnesení ze dne 7.5.2019 č.j. 19 Co 114/2019-133, podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb. nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podole občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti státu za škodu v zákoně 82/1998 Sb. je speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti v případech, kdy bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci. Soud shledal na základě výše uvedeného, že námitka žalované o promlčení nároku žalobce je důvodná, a proto soud žalobu v této části zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

11. Z důvodu promlčení nároku žalobce soud již jako nadbytečný neprováděl žalobcem navržený důkaz vyžádat spis [anonymizována čtyři slova], a proto byl tento důkazní návrh žalobce zamítnut. S ohledem na posouzení otázky promlčení nároku žalobce a posouzení počátku běhu této promlčecí lhůty, soud dále jako nadbytečný hodnotil další žalobcem navržený důkaz, aby si soud vyžádal trestní spis Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. [spisová značka] a úřední záznam ze 17.7.2017, který byl čten k důkazu na veřejném zasedání, neboť dle názoru žalobce z obsahu toho trestního spisu případně i výpisu info soud k této věci je zřejmé, že dne 17.7.2017 se konalo veřejné zasedání, v rámci kterého se žalobce měl možnost seznámit s postupem policie a od tohoto data žalobce odvozuje svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy. Jak je uvedeno výše soud shledal, že žalobce se dozvěděl o vzniku tvrzené nemajetkové újmy nejpozději dne 1. 7. 2015, kdy dne 1. 7. 2015 bylo na [anonymizována tři slova] sborů [anonymizováno] trestní oznámení z [anonymizováno] oddělení [anonymizováno] [část obce], [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], které podal žalobce, a v němž žalobce sděloval, že příslušníci Policie ČR se vůči němu dopustili trestného činu pomluvy, nikoli dne 17.7.2017, jak tvrdí žalobce.

12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. l o. s. ř., kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení ve výši 900 Kč jsou tvořeny 6x paušální náhrada po 300 Kč (2 x příprava účasti na jednání, vyjádření ve věci, vyjádření k odvolání, 2 x účast na jednání) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.