4 C 348/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Vodákovou v právní věci žalobkyně: celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem: adresa , PSČ obec právně zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení příjmení , se sídlem: ulice a číslo , obec a číslo proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem: adresa žalované , o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu,

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 29.000Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25.8.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 31.381Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 29.000Kč s příslušenstvím z následujících důvodů. Žalobkyně je státním zaměstnancem zařazeným k výkonu státní služby do [anonymizována tři slova] (dále jen [anonymizováno]). Dne 17.12.2019 vydala [jméno] [příjmení] rozhodnutí č.j. 05090 – [číslo] – [anonymizováno], jejímž rozhodla, že se žalobkyně podle § 62 odst. 1 zákona o státní službě ode dne následujícího po doručení tohoto rozhodnutí nejdříve však od 1.1.2020 zařazuje mimo výkon služby z organizačních důvodů. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 18.12.2019. Dne 10.2.2020 vydal náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutí [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizováno] – [rok], jímž bylo rozhodnutí [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizováno] na základě odvolání žalobkyně zrušeno pro nezákonnost. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 14.2.2020. Vydáním nezákonného rozhodnutí [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizováno] byla žalobkyni způsobena nemateriální újma a to v podobě psychické újmy na ztrátě zaměstnání, hrozícího rizika výpadku příjmu a ztráty možnosti obživy, možnosti vykonávat odpovídající zaměstnání, zamezení možnosti profesní realizace a ničím neopodstatněné diskreditace žalobkyně u podřízených a zejména v odborných kruzích. Tuto újmu vyčíslila žalobkyně na částku ve výši 500Kč denně za každý den trvání účinků zmíněného rozhodnutí tj. za 58 dní. Účinky nezákonného rozhodnutí č.j. 05790 – [číslo] – [anonymizováno] spočívající ve způsobování výše popsané újmy žalobkyně trvaly od jeho doručení žalobkyni do data doručení rozhodnutí [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizováno] – 2020, jímž bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno. Žalobkyně uplatnila u [anonymizována tři slova] nárok na náhradu škody a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podáním ze dne 24.2.2020. Rozhodnutím č.j. 05790 – [číslo] – [anonymizováno] ze dne 28.4.2020 [jméno] [příjmení] uplatněný nárok na náhradu škody a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu zamítla. Žalobkyně uváděla, že v důsledku jednání žalovaného i Rady [anonymizováno], které se nevztahovalo pouze k nezákonně vydanému rozhodnutí, ale i k dalším úkonům žalovaného nebo Rady [anonymizováno], která byla diskriminační a šikanózní, byla žalobkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti způsobené dlouhodobým stresem. Žalovaný (skrze svůj příslušný orgán, kterým byla [jméno] [příjmení]) totiž na konci roku 2019 rozhodl o personálních změnách v [anonymizováno], jejichž jediným účelem bylo pomocí změny závazné systemizace se zbavit nepohodlných státních zaměstnanců. Žalobkyně byla v době, kdy jí bylo doručeno nezákonně vydané rozhodnutí o postavení mimo výkon služby, na pozici ředitelky sekce regulace a následkem jednání [anonymizováno] byla v permanentní obavě o svém dalším pracovním či služebním uplatnění způsobené ztrátou zaměstnání. Spolu s obavami ze ztráty zaměstnání žalovaný způsobil psychickou újmu žalobkyni rovněž tím, že jí hrozil výpadek příjmů a možnosti obživy stejně jako ztráta profesní realizace. Žalobkyně ze strany [anonymizováno] čelí také profesní diskreditaci, dehonestaci a degradaci, přičemž jiný důvod, než zájem vedení žalované se žalobkyně zbavit, neexistuje. [anonymizováno] následně s účinností od 15.4.2020 rozhodl ve věci zařazení žalobkyně na jiné služební místo a to na pozici referenta na odboru obnovitelných zdrojů energie, což dále prokazuje šikanózní jednání směrem k žalobkyni. Účinky nezákonného rozhodnutí spočívající ve způsobování výše popsané újmy žalobkyni trvaly od jeho doručení žalobkyně do data doručení rozhodnutí, jímž bylo napadené nezákonné rozhodnutí zrušeno tedy celkem 58 dnů.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala a to z následujících důvodů. Žalovaná předně namítala, že sice v případě žalobkyně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, avšak po posouzení a zohlednění veškerých kritérií zde nejsou důvody pro poskytnutí peněžní satisfakce, když není zřejmé, jaká závažná újma měla žalobkyni vzniknout, přičemž konstatování nezákonnosti rozhodnutí [anonymizováno] odvolacím orgánem, doplatek platu a poskytnutou morální satisfakci ve formě omluvy považuje žalovaná za zcela dostačující. V této souvislosti odkazovala žalovaná na vyrozumění o vyřízení nároku ze dne 22.6.2022 [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizováno] – [rok], v němž žalovaná konstatovala, že rozhodnutí Rady [anonymizována tři slova] pod [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizováno] ze dne 17.12.2019, kterým byla žalobkyně zařazena mimo výkon služby z organizačních důvodů, bylo ze strany [anonymizováno] vydáno v rozporu s právními předpisy a za toto se žalobkyni omluvila. V daném případě tedy považovala žalovaná žalobkyni poskytnutou morální satisfakci ve formě konstatování porušení práva a omluvy za dostačující a navrhla žalobu zamítnout.

3. Mezi žalobkyní a žalovanou je nesporné, že: - dne 17.12.2019 vydala [jméno] [příjmení] rozhodnutí č.j. 05090 – [číslo] – [anonymizováno], jejímž rozhodla, že se žalobkyně podle § 62 odst. 1 zákona o státní službě ode dne následujícího po doručení tohoto rozhodnutí nejdříve však od 1.1.2020 zařazuje mimo výkon služby z organizačních důvodů a že toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 18.12.2019 (dále také nezákonné rozhodnutí) - dne 10.2.2020 vydal náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutí [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizováno] – [rok], jímž bylo rozhodnutí [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizováno] na základě odvolání žalobkyně zrušeno pro nezákonnost a že toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 14.2.2020 - žalobkyni bylo doručeno vyjádření žalované ze dne 22.6.2022 [číslo jednací] – [číslo] – [anonymizována dvě slova] [rok], ve kterém žalovaná konstatuje, že rozhodnutím Rady [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo jednací] – [číslo] ze dne 17.12.2019, kterým byla žalobkyně zařazena mimo výkon služby z organizačních důvodů, bylo ze strany [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vydáno v rozporu s právními předpisy a za toto se jí omluvil. Mezi stranami je tedy nesporné, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost nadřízeným orgánem zrušeno.

4. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

5. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

6. Podle ustanovení § 5 písm.a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, které bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízením, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

7. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

8. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 téhož ustanovení, byla-li škoda způsobená nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

9. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na zda, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona rovněž přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou není sporu o tom, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je v dané věci dán a proto tato skutečnost nebyla předmětem dokazování. Nezbytným předpokladem pro vznik nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí dle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. je naplnění všech podmínek stanovených zákonem: 1) rozhodnutí orgánu státu zrušené či změněné pro nezákonnost, 2) vznik nemajetkové újmy, 3) přímá příčinná souvislost mezi zrušeným či změněným nezákonným rozhodnutím a tvrzenou nemajetkovou újmou. Existence všech těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném tj. na žalobkyni.

11. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že v [anonymizována čtyři slova]) začala působit od 1.7.2019 nová [jméno], která začala na žalobkyni vyvíjet nátlak s cílem donutit žalobkyni k odchodu ze zaměstnání. Tento nátlak spočíval v tom, že si [jméno] nevážila práce žalobkyně, opakovaně ji znevažovala, což vyústilo v oficiální výtku týkající se výkonu práce žalobkyně. Tato výtka následně byla v rámci obrany žalobkyně shledána nezákonnou, nicméně po celém [anonymizováno] probíhala nepříjemná šeptanda o tom, že se [jméno] snaží žalobkyně zbavit a tento nátlak probíhal od srpna 2019, přičemž některé náznaky tu byly již od výměny jednoho ze členů Rady v srpnu 2017. Od srpna 2019 byla žalobkyně v obrovském stresu ze ztráty zaměstnání a strachu z budoucnosti v důsledku dehonestace a probíhající šikany ze strany rady [anonymizováno], přičemž její tělo jelo v bojovém režimu, jelikož měla obrovské přesčasy a zároveň do zaměstnání dojížděla každodenně z [obec]. Když jí bylo dne 18.12.2019 doručeno nezákonné rozhodnutí, situace se nijak nezměnila, neboť to bylo před koncem roku před vánoci, pouze se radila s právníkem o dalším postupu s tím, že v rámci podaného odvolání pak bylo nezákonné rozhodnutí dne 10.2.2020 zrušeno. Ani zrušení nezákonného rozhodnutí však dle vyjádření žalobkyně situaci nijak nezlepšilo a nadále byla ve velkém stresu, neboť to, co bylo příčinou vydání nezákonného rozhodnutí, byla nová systemizace, která dle názoru žalobkyně je nezákonná a díky které měla být žalobkyně a spolu s ní dalších 40 lidí ze zaměstnání v [anonymizováno] odejito. Žalobkyně se sice od podzimu 2017, kdy byla ve velkém stresu, nesložila psychicky, ale velký stres a nejistota se propisovala do fyzického zdraví, kdy jí začaly velké bolesti zad a od února 2020 již necítila spodní část nohou. Vzhledem k tomu, že byla v uvedené době postavena mimo výkon služby a byla doma na překážkách v práci na straně zaměstnavatele, neměla oficiálně vystavenu neschopenku. V pracovní neschopnosti byla až od dubna 2020 (od doby, kdy měla nastoupit na místo řadového referenta) do dubna 2022. Poté žalobkyně čerpala až do 7.7.2022 dosud nevybranou dovolenou za předchozí roky. Již v průběhu podzimu 2019 dopadal na žalobkyni značný stres ze špatné situace v zaměstnání, kdy byla velmi podrážděná. Ovládaly ji výbuchy vzteku a přestávala mluvit. Tato situace měla dopad i na rodinný život. Ani v současné době žalobkyně není po psychické ani fyzické stránce v pořádku. Nadále se léčí se svým psychickým zdravím, bere antidepresiva a rehabilituje se zády. Žalobkyně dále uvedla, že od srpna 2019 bylo zřejmé, že si s novou [jméno] [příjmení] pracovně nerozumí a že [jméno] nesouhlasí s jejími odbornými názory. Proti [anonymizováno] vede žalobkyně celou řadu sporů, ve kterých ve své podstatě brojí proti (dle jejího názoru) nezákonné systemizaci, která je příčinou všech potíží žalobkyně. V současnosti vykonává žalobkyně v [anonymizováno] pozici běžného referenta, což je o několik úrovní nižší pozice než původní manažerský post.

12. V daném případě se žalobkyně domáhá peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí dne 17.12.2019. Odpovědnost státu za vzniklou škodu je dána za současného splnění tří podmínek a to existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Soud po posouzení nesporných tvrzení mezi účastníky a provedeného dokazování výslechem žalobkyně uzavřel, že v posuzované věci není dána příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a tvrzenou nemajetkovou újmou v rozsahu, jak žalobkyně tvrdí. Z výslechu žalobkyně totiž soud zjistil, že psychická újma v podobě stresu, nejistoty a obav ze ztráty zaměstnání vznikla již na podzim 2019, neboť již od srpna 2019 se žalobkyně dostávala do konfliktu s novou [jméno] [příjmení], v důsledku čehož byla žalobkyně pod značným stresem a jak sama uvedla, tento stav existoval již před doručením nezákonného rozhodnutí a neskončil ani po zrušení nezákonného rozhodnutí v únoru 2020, neboť se nepříznivý zdravotní stav žalobkyně po fyzické a psychické stránce nijak nezlepšil, naopak vyústil v dlouhodobou pracovní neschopnost. Ani v současné době není stav žalobkyně dle jejího vlastního tvrzení dobrý. Přestože žalobkyně tvrzení o svém špatném fyzickém a psychickém zdraví od podzimu 2019 do doby zrušení nezákonného rozhodnutí kromě svého výslechu ničím neprokázala, má soud za to, že i v případě, že by žalobkyně veškerá svá tvrzení ohledně své špatné psychické a fyzické situace, nejistoty a obav prokázala, bude nadále chybět jeden ze základních kamenů odpovědnosti státu za škodu, což je v daném případě příčinná souvislost mezi vydaným nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou tak, jak žalobkyně popisuje. [jméno] žalobkyně totiž uvádí, že psychické a fyzické následky stresu, který pociťovala, se projevovaly ještě mnohem dříve, než bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a naopak neustaly ani se zrušením nezákonného rozhodnutí. Ohledně finančního zajištění živobytí žalobkyně nemohla být žalobkyně v tíživé situaci, neboť po dobu platnosti nezákonného rozhodnutí pobírala 80% svého platu, který ke dni 1.1.2020 činil částku 93.936 Kč. Ze sporů mezi žalobkyní a [anonymizováno] je zřejmé, že účastníci mezi sebou vedou celou řadu právních bitev, které ve svém souhrnu nepochybně vedou ke značnému stresu žalobkyně a není to pouze toto jedno jediné žalobou napadené nezákonné rozhodnutí, které žalobkyni způsobilo újmu na psychickém a fyzickém zdraví. Pokud zdravotní potíže žalobkyně počaly již před vydáním napadeného nezákonného rozhodnutí, těžko je přičítat právě tomuto rozhodnutí. [obec] újmy žalobkyně jak na psychickém tak fyzickém zdraví má mnohem širší souvislosti a napadené nezákonné rozhodnutí tak rozhodně není jedinou přímou příčinou tvrzené rozsáhlé nemajetkové újmy. Je třeba přisvědčit žalované v tom smyslu, že vydání každého nezákonného rozhodnutí svým způsobem působí určitou nemajetkovou újmu a nejistotu týkající se práv konkrétního účastníka. Pokud se žalovaná žalobkyni ve svém vyjádření ze dne 22.6.2022 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] – [anonymizováno] – [rok] omluvila a konstatovala, že nezákonné rozhodnutí bylo ze strany [anonymizováno] vydáno v rozporu s právními předpisy, pak má soud za to, že tato konstatace a poskytnutá omluva je přiměřeným zadostiučiněním s ohledem na následky vzniklé nezákonným rozhodnutím a soud proto požadavku žalobkyně na peněžitou satisfakci za vzniklou nemajetkovou újmu nevyhověl. Pokud snad žalobkyně po dobu zmíněných 58 dní, které uplynuly mezi doručením napadeného nezákonného rozhodnutí a doručením rozhodnutí, kterým bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno, cítila určitou míru nejistoty (vyplývající ale především z tvrzené systemizace a špatných vztahů mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení]), pak tato újma dle názoru soudu byla nahrazena zadostiučiněním v podobě konstatace porušení práva a omluvy ze strany žalované.

13. S ohledem na skutečnost, že však k omluvě a konstataci porušení práva došlo až v průběhu tohoto řízení tj. po podání žaloby, má soud za to, že žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně v průběhu tohoto řízení dosáhla toho, že jí bylo poskytnuto zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím a přitom nehraje roli, že žalobci nebylo přiznáno požadované peněžité plnění (srovnej rozhodnutí [název soudu] ze dne 22.6.2022 č.j. [číslo jednací]). Náklady řízení vynaložené žalobkyní v souvislosti s tímto řízením spočívají v zaplaceném soudním poplatku za podání žaloby ve výši 2.000Kč a dále náklady za zastupování žalobkyně advokátem, které sestávají z odměny právního zástupce žalobkyně za celkem 9 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, 2x návrh na provedení procesního úkonu, odvolání proti rozhodnutí o místní nepříslušnosti, odvolání proti usnesení o zastavení řízení, vyjádření ze dne 8.8.2022, porada s klientem a účast u jednání dne 1.12.2022) po 2260 Kč a 9x režijní paušál 300Kč, 21% DPH tj. celkem 29.878,40 Kč. Součástí nákladů řízení je i náhrada jízdních výdajů žalobkyně za cestu k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět (2x110km) vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] při spotřebě pro kombinovaný provoz 5,9l [číslo] km, ceně nafty 36,10 Kč a sazbě základní náhrady4,70 Kč/km, tj. celkem 1502,60 Kč. Celkové přiznané náklady tak činí částku 31.381 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu za cestu jejího zástupce na jednání soudu, když sídlo advokátní kanceláře zástupce žalobkyně se nachází ve stejném obvodu [obec] cca 15 minut pěšky od sídla zdejšího soudu.