4 C 65/2021

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Vodákovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 53.421Kč s přísl.,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23.420,76 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. od 16.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částkou 30.000Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16.12.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 53.421Kč s příslušenstvím představující majetkovou škodu ve výši 23.421Kč a peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30.000Kč a to z následující důvodů. Rozhodnutím Městského úřadu Chabařovice, odboru správního a majetku města ze dne 31.7.2019 [číslo jednací] – [anonymizováno] byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 69 odst. 1 písm. a) zákona č. 185/2011 Sb. o odpadech, kterého se úmyslně dopustil tím, že v době od 2.5.2016 do 12.6.2019 na pozemku parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] v obci [obec] v k.ú. [část obce] a dále na pozemku parc. č. st. 40 a parc. [číslo] v obci [obec] v k.ú. [část obce] se zbavil autovraků nebo umístil vozidla vyřazená z registru vozidel v rozporu se zákonem o odpadech. Současně byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 66d odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), kterého se úmyslně dopustil tím, že v době od 2.5.2016 do 12.6.2019 na pozemku parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] v obci [obec] v k.ú. [část obce], které užíval na základě nájemní smlouvy, neudržoval čistotu a pořádek, kdy zde nechal chátrat a zarůstat plevelem autovraky a vozidla vyřazená z registru vozidel a od přesně nezjištěné doby do 12.6.2019 na pozemku parc. č. st. 40 a pozemku parc. [číslo] v obci [obec] v k.ú. [část obce], které z poloviny vlastní a z poloviny užívá na základě nájemní smlouvy neudržoval pořádek, když zde nechal chátrat autovraky a vozidla bez registračních značek a tím narušil vzhled obce. Za spáchání uvedených přestupků bylo žalobci uloženo podle § 35 písm. b), § 46 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a dle § 66d odst. 4 zákona o obcích v souladu s § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, správní trest pokuty ve výši 100.000Kč, která byla splatná do tří dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí na účet Městského úřadu Chabařovice. Současně bylo žalobci také uloženo uhradit náklady řízení ve výši 1.000Kč. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal dne 23.8.2019 odvolání a na základě tohoto odvolání bylo rozhodnutí MÚ [obec] zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno], č.j. [spisová značka] – 5 a věc byla vrácena k novému projednání. Odvolací orgán shledal zásadní pochybení, jež se týkalo společného řízení v případě obou projednávaných přestupků obviněného a v nesprávném vymezení skutkové podstaty. Městský úřad Chabařovice, odbor správní a majetku města následně dne 5.3.2020 vydal rozhodnutí pod [číslo jednací] – [anonymizováno], kterým žalobce uznal vinným z přestupku podle § 66d odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, kterého se úmyslně dopustil tím, že v době od 3.5.2016 do 12.6.2019 nechal chátrat autovraky a vozidla vyřazená z registru vozidel bez udržování čistoty a pořádku v prostoru kolem nich na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v obci [obec] k.ú. [část obce], které užíval na základě nájemní smlouvy a od přesně nezjištěné doby do 12.6.2019 nechal chátrat autovraky a vozidla bez registračních značek na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v obci [obec] v k.ú. [část obce], které z jedné poloviny vlastní a z druhé poloviny užívá na základě nájemní smlouvy a dále tím, že v době od 1.1.2017 do 12.6.2019 nechal chátrat autovraky a vozidla vyřazená z registru vozidel bez udržování čistoty a pořádku v prostoru kolem nich na pozemku parc. [číslo] v obci [obec] k.ú. [část obce], kterou užíval na základě nájemní smlouvy, čímž narušil vzhled místní části [část obce] v [obec]. Za spáchání uvedeného přestupku byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 95.000Kč a současně bylo žalobci také uloženo zaplatit náklady řízení ve výši 1.000Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 26.3.2020 odvolal a následně Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor správních činností a krajský živnostenský úřad vydal dne 2.6.2020 pod č.j. [spisová značka] rozhodnutí, kterým rozhodnutím Městského úřadu Chabařovice, odboru správního a majetku města [číslo jednací] – [anonymizováno] ze dne 5.3.2020 dle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil a řízení zastavil. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 8.6.2020, přičemž se stalo pravomocným.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že pro vedení řízení o přestupku od počátku neexistoval žádný důvod a již samotné oznámení o obvinění a zahájení přestupkového řízení lze považovat za nezákonné, neboť nikdy nebylo správně a srozumitelně vymezeno, z čeho je žalobce obviněn. Pro žalobce byla celá situace značně stresující, když v případě, že by byl žalobce odsouzen, musel by vynaložit značné náklady na úpravu pozemků, které užívá a vlastní a to navíc nad rámec pokuty, která mu byla nezákonně uložena. Postup správního orgánu považoval žalobce za nezákonný, neboť správní úřad celou dobu jednal cíleně s úmyslem žalobce uznat vinným a z obce ho tak i vyštvat. Navíc musel žalobce na náklady právní zastoupení vynaložit značnou částku, když původní správní trest pokuty ve výši 100.000Kč by pro něj byl likvidační. Žalobce kvůli celému řízení měl psychické problémy, nemohl spát a z celého postupu správního orgánu byl frustrovaný, když se fakticky stal cílem úřední svévole, která usoudila, že žalobce je z nějakého jemu neznámému důvodu v obci nepohodlnou osobou. Z obou rozhodnutí odvolacího správního orgánu jsou dle žalobce patrná zásadní pochybení správního orgánu prvního stupně, která musela být opakovaně napravena až před orgánem odvolacím. Z uvedeného důvodu požadoval žalobce peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30.000Kč. Žalobce dále v žalobě uplatnil nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve správním řízení, když tvrdil, že pro svou obhajobu ve správním řízení musel být právně zastoupen a náklady za právní zastoupení představují škodu, která žalobci vznikla v souvislosti se správním řízením, které považuje za nezákonné. Svůj nárok opíral o nález Ústavního soudu ČR ze dne 3.9.2019 sp. zn. [ústavní nález], když dle názoru žalobce je na obě rozhodnutí Městského úřadu Chabařovice třeba hledět jako na nezákonná, neboť konečným rozhodnutím v dané věci bylo rozhodnuto o zastavení řízení. Žalobce má za to, že by mu tedy měla být přiznána náhrada škody v podobě náhrady nákladů právního zastoupení, které mu v příčinné souvislosti s vedením řízení o přestupku vznikly. Dále žalobce odkázal i na nález ústavního soudu [ústavní nález] ze dne 13.3.2012, ve kterém Ústavní soud uvedl, že deliktní odpovědnost státu za způsobenou materiální i nemateriální škodu představuje objektivní odpovědnost, které se stát nemůže zprostit. Konečně odkazoval i na nález ústavního soudu [ústavní nález] ze dne 5.5.2015, kde Ústavní soud uvádí, že pokud se správní orgány v přestupkovém řízení dopustily procesních pochybení v intenzitě, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé a proto bylo odvolací správní rozhodnutí zrušeno krajským soudem, nicméně po uplynutí zákonní prekluzivní lhůty pro projednání přestupku již nemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena zjištěná procesní pochybení, nelze tuto okolnost klást k tíži stěžovatele v tom směru, že mu nenáleží nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení podle zákona o odpovědnosti státu. Žalobce tvrdil, že přestupkové řízení s ním bylo zahájeno neoprávněně, což konstatoval i odvolací správní orgán, když pro zásadní procesní pochybení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zastavil. Žalobce v souvislosti se správním řízením vynaložil částku 23.421Kč, která představuje uhrazené náklady na právní zastoupení žalobce ve správním řízení. Jedná se o následující úkony a to: -) dne 7.8.2019 - převzetí mandátu, porada s klientem- hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 26.8.2019 - prostudování spisu- hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 23.8.2019 – odvolání+ doplnění 27.8.2019 hodnota úkonu 1000Kč, -) dne 7.11.2019 – druhá porada s klientem + příprava na jednání- hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 8.11.2019 – účast při jednání na Městském úřadě [obec] hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 8.11.2019 – cestovné z [obec] do [obec] a zpět (2x 7,5 km) v částce 89Kč, -) dne 8.11.2019 – promeškaný čas na cestě [obec] – [obec] a zpět (2x12 minut) v částce 2x100Kč, -) dne 8.11.2019 – námitka podjatosti + doplnění z 28.11.2010 hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 28.11.2019 – účast na jednání na Městském úřadě [obec] hodnota úkonu 1.000Kč, -) -dne 28.11.2019 – cestovné z [obec] do [obec] a zpět (2x 7,5 km) v částce 89Kč, -) dne 28.11.2019 – promeškaný čas na cestě z [obec] do [obec] a zpět (2x12 minut) v částce 2x100Kč, -) dne 14.1.2020 – účast při jednání na Městském úřadě [obec] hodnota úkonu 2x 1.000Kč, -) dne 14.1.2020 – cestovné z [obec] do [obec] a zpět (2x7,5 km) v částce 89Kč, -) dne 14.1.2020 – promeškaný čas na cestě z [obec] – [obec] a zpět (2x12 minut) v částce 2x100Kč, -) dne 17.1.2020 – účast při jednání na Městském úřadě [obec] (2x 1.000Kč), -) dne 17.1.2020 – cestovné z [obec] do [obec] a zpět (2x7,5 km) v částce 89Kč, -) dne 17.1.2020 – promeškaný čas na cestě [obec] – [obec] a zpět (2x 12 minut) v částce 2x100Kč, -) dne 27.1.2020 – třetí porada s klientem –hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 7.2.2020 – závěrečný návrh +doplnění –hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 26.3.2020 – podání odvolání + doplnění v částce 1.000Kč, -) paušální poplatek dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v částce 14x300- Kč, celkem bez DPH 19.356Kč, s DPH v částce 4.064,76 Kč představuje celkové náklady na právní zastoupení částku 23.420,76 Kč tj. 23.421Kč.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a namítala, že předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody a na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. je naplnění všech podmínek stanovených zákonem tj. vydání pravomocného rozhodnutí orgánu státu zrušené či změněné pro nezákonnost, vznik škody případně nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi zrušeným či změněným nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou případně nemajetkovou újmou. Důkazní břemeno ohledně prokázání těchto podmínek v daném případě leží na žalobci. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. platí, že nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán a účastník své náklady. Po posouzení relevantního spisového materiálu a všech okolností daného případu žalovaná tvrdila, že neexistuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb., to znamená, není zde pravomocné rozhodnutí, které by bylo příslušným orgánem zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Obě nepravomocná rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byla zrušena na základě využití řádného opravného prostředku tj. na základě žalobcem podaného odvolání a odvolacím orgánem nebylo ani konstatováno, že by se žalobce skutků, z nichž byl obviněn, nedopustil. Navíc v minulosti byl za narušování vzhledu obce uznán žalobce vinným, viz rozhodnutí města Chabařovice, komise pro projednání přestupků [číslo jednací] – [anonymizováno] ze dne 20.3.2017, které nabylo právní moci dne 12.5.2017. Pokud žalobce odůvodněnost jím uplatněného nároku opíral o nález Ústavního soudu pod sp. zn. II ÚS 1099/19 ze dne 3.9.2019, pak žalovaný namítal, že citovaný nález není na daný případ přiléhavý, neboť v tomto nálezu se Ústavní soud zabýval zcela jinou situací. Přestupkové řízení je založeno na dvouinstančnosti řízení, čehož bylo žalobcem v daném případě řádně využito. V rámci odvolacího řízení bylo s ohledem na pochybení správního orgánu prvního stupně jeho rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno. Nadto Ústavní soud zdůraznil, že každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, není možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup respektive nezákonné rozhodnutí zakládající bez další odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.. Pokud jde o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalovaný namítal, že žalobce tvrzenou nemajetkovou újmu žádným způsobem neprokázal, ačkoliv byl k tomu žalovaným v rámci předběžného projednání nároku vyzván. Pokud jde o požadovanou náhradu škody, která spočívá v nákladech vynaložených na právní zastoupení v řízení o přestupku, pak podle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. platí, že účastník správního řízení si nese své náklady sám. Proto žalovaná trvala na tom, že nebyly splněny zákonné předpoklady vedoucí ke vzniku nároku žalobce na náhradu škody a na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

4. V daném případě byly předmětem řízení dva nároky a to jednak nárok na náhradu majetkové škody spočívající v žalobcem vynaložených nákladech za právní zastoupení ve správním řízení a dále požadavek žalobce na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vedením správním řízení měla vzniknout. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy, byl žalovaný u jednání dne 8.10.2021 dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván, aby vylíčil konkrétní dopady správního řízení do osobnostní sféry žalobce, do jeho života a aby označil k těmto tvrzením důkazy. Žalobce v následném doplnění tvrzení zdůrazňoval, že mu ve správním řízení hrozila velmi vysoká pokuta 100.000Kč, což byl rozsah majetku, kterým nedisponoval,musel by si na případnou úhradu pokuty půjčovat. Šlo o jeho další budoucnost. V řízení rozhodovaly podjaté osoby, což je patrné i z odůvodnění správního rozhodnutí, které bylo vůči žalobci až na cti utrhačné. Pro samotného žalobce by bylo vedení těchto řízení velmi složité, proto musel využít právního zastoupení, a byla to v podstatě právní bitva. Nemohl z toho spát a obával se o svou další existenci. Žalobci byl v obci ztížen život, neboť jde o malou obec, kde se všichni znají a žalobce narážel na to, že detaily z jeho přestupkového řízení byly kdekomu známé. Délka přestupkového řízení dosáhla bezmála dvou let a tedy i délka a rozsah prožívání přestupkového řízení tímto trváním byl ovlivněn, když žalobce celé řízení vnímal intenzivně. Někteří obyvatelé obce byli na žalobce v průběhu správního řízení velmi nepříjemní a chovali se i povýšenecky.

5. Mezi nesporné skutečnosti mezi účastníky řízení patřila pouze skutečnost, že nárok žalobce byl předběžně řádně projednán a nebyla sporná ani existence správního přestupkového řízení [anonymizována dvě slova] [rok] a sp.zn. [anonymizována dvě slova] [rok] a rozhodnutí, která byla v rámci správního řízení vydána, tj. tedy ta, která žalobce uváděl v žalobě.

6. Spornou zůstala otázka, zdali ve správním řízení byla vydána nezákonná rozhodnutí či zdali je v postupu správního orgánu možné dovodit nesprávný úřední postup a zdali v důsledku případných nezákonných rozhodnutí či nesprávného úředního postupu byla žalobci způsobena majetková škoda a nemajetková újma.

7. Žalobce důvodnost obou svých nároků opíral především o konečné rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru správních činností a krajského živnostenského úřadu ze dne 2.6.2020 č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o tom, že se rozhodnutí Městského úřadu Chabařovice, odboru správního a majetku města [číslo jednací] – [anonymizováno] ze dne 5.3.2020 se dle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušuje a řízení se zastavuje. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.6.2020 Krajský úřad Ústeckého kraje v konečném rozhodnutí konstatoval, že shledal zásadní pochybení, které se týká samotného vymezení předmětu řízení. Popis skutku ve výroku rozhodnutí byl koncipován tak, že obviněný (žalobce) se v uvedených časových obdobích na zmíněných pozemcích dopustil toho, že„ nechal chátrat autovraky a vozidla vyřazená z registru vozidel bez udržování čistoty a pořádku v prostoru kolem nich“, přičemž odvolací orgán uváděl, že v tomto směru působí výrok rozhodnutí dosti zmatečně, neurčitě, nepřesně, nesrozumitelně a zavádějícím dojmem, kdy není zcela zřejmé, zda je předmětem řízení nechání chátrání autovraků a vozidel vyřazených z registru vozidel nebo to, že kolem nich neudržoval čistotu nebo zda obojí. S touto námitkou odvolatele se Krajský úřad ztotožnil a dále konstatoval, že samotné řešení otázky ponechání chátrání autovraků a vozidel vyřazených z registru vozidel, jeví se toto definování jako sporné, když v tomto ohledu není ani žádná opora v dokazování. Výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak není v souladu s § 68 odst. 2 správního řádu. Odvolací správní orgán vytknul prvostupňovému rozhodnutí také to, že došlo k pochybení již při samotném vymezení předmětu řízení při zahájení řízení o přestupku a jelikož předmět řízení nelze dále zásadně upravovat ani rozšiřovat, není možné již tuto vadu v odvolacím řízení zhojit. Jakákoliv další úprava předmětu řízení ve smyslu rozšíření a úpravy popisu skutku by měla za následek nezákonnost každého dalšího následně vydaného rozhodnutí. V daném případě orgán prvního stupně ve snaze řešit narušování vzhledu obce Chabařovice respektive části [část obce] nesrozumitelně vymezil samotný předmět řízení tak, že ten ne zcela odpovídá smyslu a záměru daného přestupku. Z uvedeného odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje jasně plyne, že správní řízení již od počátku trpělo zásadní vadou vymezení předmětu řízení a tuto vadu nebylo možné odstranit v průběhu správního řízení. Proto odvolacím orgánům nezbylo, než napadené rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušit a řízení zastavit. Pokud odvolací orgán hodnotí prvostupňové správní rozhodnutí slovy, že:“ bylo zmatečné, neurčité, nepřesné, nesrozumitelné a zavádějící“, pak je zřejmé, že správní řízení trpělo vadami nesprávného úředního postupu.

8. Na tomto místě je třeba přisvědčit námitce žalovaného, že se v daném případě nejedná o situaci dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1990 Sb. tedy o vydání pravomocného rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, k takové situaci v napadeném správním řízení nedošlo. Žalobce sice hovoří v žalobě o nezákonném rozhodnutí, ale také tvrdí, že byl nezákonně obviněn z přestupku a že mu vedením správního řízení vznikla majetková škoda a nemajetková újma. Zdali k této škodě a újmě došlo v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo v důsledku nesprávného úřední postupu je pak na posouzení soudu.

9. V této souvislosti shledal soud přiléhavé rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález], kde Ústavní soud konstatoval, že ne každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, který by nevyústil v pravomocné meritorní rozhodnutí o shledání viny za spáchání přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup respektive nezákonné rozhodnutí zakládající odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů lze považovat za nesprávný úřední postup respektive nezákonné rozhodnutí a zda tedy vzniká nárok na náhradu škody. Ústavní soud se zabýval i analogickou aplikací závěrů Ústavního soudu vztahujících se k náhradě škody v trestním řízení a konstatoval, že nelze ztrácet ze zřetele, že v trestním řízení je obvinění vystaven riziku uplatnění řadu omezujících institutů, které jsou daleko závažnější, než v přestupkovém řízení. Obecně pak v trestním řízení oproti řízení o přestupku hrozí citelnější tresty, což platí zejména o trestu odnětí svobody, který v přestupkovém řízení není možné uložit. Navíc vedení trestního řízení zpravidla představuje pro obviněného větší psychickou zátěž v porovnání s přestupkovým řízením a kromě toho u méně závažných přestupků navíc o znatelné psychické zátěži spojené s jejich vedením nelze ani uvažovat. [příjmení] fakt trestního stíhání má na obviněného navzdory zásadě presumpce neviny nezřídka difamační dopad, což pro přestupkové řízení neplatí. Za ústavně přijatelný Ústavní soud v bodě 13 odůvodnění usnesení ze dne 4.6.2019 sp. zn. [ústavní nález] označil závěr, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s trestním řízením nezakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek. Ústavní soud v minulosti shledal neústavnost v rozhodnutí soudu, které zamítly žalobu na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na zastoupení v přestupkovém řízení, bylo-li takové řízení stiženo zřetelným pochybením správního orgánu (konkrétně šlo o zastavení přestupkového řízení, kdy pro absenci důležitých orgánů ve spisovém materiálu v důsledku pochybení Policie České republiky nebylo možno v přestupkovém řízení pokračovat). Dále také v případě zastavení přestupkového řízení, jemuž předcházelo trojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí v odvolacím řízení pro nedostatečné objasnění právně relevantních okolností (nález sp. zn . ÚS 2841/19). V dalším případě šlo o zastavení přestupkového řízení, jemuž předcházelo dvojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí v odvolacím řízení pro nedostatek opory skutkových závěrů v dokazování respektive nedostatek skutkových důvodů (nález sp. zn . ÚS 2841/19). V dalším případě šlo o zastavení přestupkového řízení, jemuž předcházelo dvojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí v odvolacím řízení pro nedostatek opory skutkových závěrů v dokazování respektive nedostatek skutkových důvodů (nález sp. zn. III ÚS 917/21).

10. V posuzovaném případě bylo nejprve rozhodnuto v prvním stupni Městským úřadem Chabařovice, odborem správním a majetku města dne 31.7.2019, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku a toto rozhodnutí bylo následně k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje, když odvolací orgán shledal zásadní pochybení, jež se týkalo společného řízení v případě obou projednávaných přestupků a v nesprávném vymezení skutkové podstaty. Správní orgán prvního stupně tj. Městský úřad Chabařovice pak rozhodl opětovně dne 5.3.2020 o tom, že uznal žalobce vinným z přestupku dle § 66d odst. 1 písm. b zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, přičemž žalobce se znova odvolal a k jeho odvolání pak Krajský úřad Ústeckého kraje dne 2.6.2020 toto rozhodnutí zrušil a řízení definitivně zastavil a to z důvodů, které jsou popsány shora tj. pro pochybení, která učinil správní orgán již od samotného začátku ve vymezení předmětu řízení, přičemž tuto vadu nebylo možné dále ve správním řízení jakkoliv zhojit.

11. I s ohledem na závěr Ústavního soudu v rozhodnutí sp. zn. IV ÚS [číslo] došel soud k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu správního orgánu, neboť zastavení přestupkového řízení předcházelo dvojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a to opakovaně pro zásadní pochybení ve vymezení předmětu řízení, kdy výrok rozhodnutí působil zmatečně, neurčitě, nepřesně, nesrozumitelně a zavádějícím dojmem. V daném případě totiž nedošlo ke zrušení správního rozhodnutí a k zastavení řízení například pouze proto, že by nebylo žalobci prokázáno, že by se přestupku dopustil, ale ke zrušení rozhodnutí a zastavení řízení došlo pro zásadní procesní pochybení na straně správního orgánu prvního stupně a to navíc opakovaně a takovým způsobem, že vadu, kterou způsobil správní orgán prvního stupně, nebylo možné v řízení napravit.

12. Jelikož soud došel k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci napadeného správního řízení, zjišťoval dále, zdali tímto nesprávným úředním postupem byla žalobci způsobena škoda respektive nemajetková újma.

13. Podle ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem 14. Podle ustanovení § 13 odst. 1 o.s.ř. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ustanovení § 13 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla zákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Žalobce tvrdí, že za účelem ochrany svých práv byl ve správním řízení právně zastoupen a to svým zástupcem JUDr. [jméno] [příjmení] a že jeho zástupce v řízení vykonal následující úkony: -) dne 7.8.2019 - převzetí mandátu, porada s klientem- hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 26.8.2019 - prostudování spisu- hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 23.8.2019 – odvolání+ doplnění 27.8.2019 hodnota úkonu 1000Kč, -) dne 7.11.2019 – druhá porada s klientem + příprava na jednání- hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 8.11.2019 – účast při jednání na Městském úřadě [obec] hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 8.11.2019 – cestovné z [obec] do [obec] a zpět (2x 7,5 km) v částce 89Kč, -) dne 8.11.2019 – promeškaný čas na cestě [obec] – [obec] a zpět (2x12 minut) v částce 2x100Kč, -) dne 8.11.2019 – námitka podjatosti + doplnění z 28.11.2010 hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 28.11.2019 – účast na jednání na Městském úřadě [obec] hodnota úkonu 1.000Kč, -) -dne 28.11.2019 – cestovné z [obec] do [obec] a zpět (2x 7,5 km) v částce 89Kč, -) dne 28.11.2019 – promeškaný čas na cestě z [obec] do [obec] a zpět (2x12 minut) v částce 2x100Kč, -) dne 14.1.2020 – účast při jednání na Městském úřadě [obec] hodnota úkonu 2x 1.000Kč, -) dne 14.1.2020 – cestovné z [obec] do [obec] a zpět (2x7,5 km) v částce 89Kč, -) dne 14.1.2020 – promeškaný čas na cestě z [obec] – [obec] a zpět (2x12 minut) v částce 2x100Kč, -) dne 17.1.2020 – účast při jednání na Městském úřadě [obec] (2x 1.000Kč), -) dne 17.1.2020 – cestovné z [obec] do [obec] a zpět (2x7,5 km) v částce 89Kč, -) dne 17.1.2020 – promeškaný čas na cestě [obec] – [obec] a zpět (2x 12 minut) v částce 2x100Kč, -) dne 27.1.2020 – třetí porada s klientem –hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 7.2.2020 – závěrečný návrh +doplnění –hodnota úkonu 1.000Kč, -) dne 26.3.2020 – podání odvolání + doplnění v částce 1.000Kč, -) paušální poplatek dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v částce 14x300- Kč, celkem bez DPH 19.356Kč, s DPH v částce 4.064,76 Kč představuje celkové náklady na právní zastoupení částku 23.420,76 Kč tj. 23.421Kč.

18. Shora tvrzené úkony zástupce žalobce byly prokázány správním spisem sp.zn. [anonymizována dvě slova] [rok] a sp.zn. [spisová značka]. Pokud žalovaný namítal, že za nedůvodný úkon považuje prostudování spisu ze dne 26.8.2019, pak má soud za to, že tato námitka není na místě, když po převzetí mandátu zástupcem žalobce bylo prostudování spisu nezbytné, neboť v opačném případě by zástupce obtížně mohl vypracovat odvolání, které bylo v daném případě potřeba podat za účelem ochrany práv žalobce a kterému bylo následně vyhověno. Za nedůvodný úkon považoval žalovaný i námitku podjatosti podanou dne 8.11.2019 ve správním řízení a to proto, že nebyla správním orgánem shledána důvodnou. Soud má však za to, že neúspěšnost takové námitky jí nutně nečiní účelovým úkonem navíc, když byla v celém řízení podána pouze jednou. Kromě toho sám žalovaný u jednání soudu dne 8.10.2021 uváděl, že pokud žalobce považoval osoby, které rozhodovaly ve správním řízení za podjaté, měl se tomu bránit prostředky správního práva, třeba námitkou podjatosti. V daném případě žalobce v podstatě postupoval dle úvahy žalovaného a v situaci, kdy považoval osoby za podjaté, námitku podjatosti podal. Pokud by tuto námitku podával opakovaně, bylo by ji možné považovat za obstrukční, to se však v daném případě nestalo. Navíc z rozhodnutí Městského úřadu Chabařovice, odboru správy a majetku města ze dne 31.7.2019 [číslo jednací] – [anonymizováno] resp. z jeho odůvodnění plyne, že podezření žalobce na určitou podjatost osob mohlo být oprávněné, když v odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou obsaženy velmi neobvyklé expresivní výrazy typu, že žalobce„ zahnojuje vesnici“ nebo že správní orgán„ souhlasí s názorem rodáků, kteří byli zděšeni stavem vesnice, kterou si nechali zahnojit jediným člověkem, že nejprve byl ten hnus jen dole na návsi a teď, že to zaneřáďuje i na vjezdu“. Z těchto dle názoru soudu velmi nevhodných výrazů je možné žalobce chápat, že námitku podjatosti podal, jelikož takovéto vyjadřování je na hranici pochybnosti o nezaujatosti rozhodujících osob.

19. Ze shora uvedených důvodů proto soud došel k závěru, že veškeré úkony, které zástupce žalobce ve správním řízení pro žalobce učinil, byly vykonány důvodně. Jelikož správní řízení zjevně vykazovalo takové vady, pro které je možné postup správního orgánu považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1990 Sb., má soud za to, že nárok žalobce na náhradu majetkové škody spočívající v uhrazených nákladech za právní zastoupení je důvodný. V řízení bylo totiž prokázáno, že správní řízení trpělo takovými procesními vadami, pro které lze postup správního orgánu považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a žalobci v souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem vznikla majetková škoda spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení, neboť existuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem tj. postupem správního orgánu a vznikem škody na straně žalobce. Nebýt totiž nesprávného úředního postupu, žalobci by majetková škoda nevznikla případně, pokud by správní orgán postupoval řádně a řádně by své rozhodnutí zdůvodnil, nemuselo by být k odvolání žalobce opakovaně rozhodnutí rušeno, a nebyl by důvod pro úvahu o nesprávném úředním postupu. Je sice pravdou, že ve správním řízení si účastníci nesou náklady každý samostatně, jak na to upozorňoval žalovaný, nicméně za situace nesprávného úředního postupu vzniká účastníku, který náklady na právní zastoupení vynaložil, škoda, kterou je v případě odpovědnosti státu třeba nahradit. Tato škoda spočívá v nákladech, které musel žalobce vynaložit na právní zastoupení. Žalobce v této souvislosti prokázal, že uhradil svému zástupci dne 7.8.2019 částku 7.000Kč (prokázáno příjmovým pokladním dokladem ze dne 7.8.2019 [číslo]) a dne 7.1.2020 uhradil částku 8.000Kč (prokázáno příjmovým pokladním dokladem dne 7.1.2020 [číslo]). Současně zástupce žalobce vystavil fakturu dne 23.3.2020 na částku 6.000Kč (prokázáno fakturou 2020 – [číslo]) a dne 20.4.2020 vystavil fakturu na částku 3.075Kč (prokázáno fakturou 2020 – [číslo]), přičemž z obou těchto faktur plyne, že žalobce je již uhradil, což jeho zástupce potvrdil přímo na fakturách. Těmito doklady žalobce prokázal, že zaplatil svému zástupci celkem 24.075Kč, tj. ještě více, než uplatňuje podanou žalobou, kdy požaduje celkem k úhradě 23.420,76 Kč. Jednotlivé úkony vychází z ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.. Současně uplatnil žalobce k zaplacení i náhradu hotových výdajů ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300Kč za jeden úkon právní služby. Pokud jde o požadovanou náhradu za promeškaný čas, pak i tento požadavek žalobce je v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.. Pokud jde o uplatněné cestovné, pak žalobce v této souvislosti doložil osvědčení o registraci vozidla -technický průkaz k vozidlu reg. zn. [anonymizována dvě slova] 4747 a při výpočtu cestovného vycházel soud z ustanovení § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., neboť se jednalo o cestu zástupce žalobce na jednání na Městském úřadě [obec] dne 8.11.2019, 28.11.2019, 4.1.2020 a 17.1.2020. Soud při výpočtu cestovného dále vycházel z průměrných cen pohonných hmot a paušální sazby základních náhrad za používání osobních silničních motorových vozidel dle vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí a to vyhl. č. 358/19 Sb. a vyhl. č. 589/2020 Sb. Celkem se tedy jednalo o 14 úkonů právní služby po 1.000Kč, kdy odměna za úkon právní služby vychází z tarifní částky ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 vyhl. č. 177/1906 Sb. tj. 14x 1.000Kč tj. [číslo] + 14x 300Kč režijní paušál dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. tj. 4.200č, celkem bez DPH 19.356Kč a s 21% DPH ve výši 4.064,76 Kč činí celková částka odměny a náhrady na hotových výdajů za právní zastoupení včetně cestovného a promeškaného částku 23.420,76 Kč.

20. Žalobce se dále v řízení domáhal peněžitého zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V této souvislosti soud provedl dokazování výslechem žalobce, ze kterého soud zjistil, že žalobce žije v obci [část obce], která má zhruba 250 obyvatel, ale tato obec je součástí obce Chabařovice. V obci [část obce] existuje osadní výbor. Žalobce má soukromou sbírku vozidel, které umísťuje na svoje vlastní pozemky a pozemky, které jsou zčásti pronajaté. Problém s jeho sbírkou trvá zhruba od roku 2010 a poslední 4 roky je to problém velmi intenzivní, neboť politici nechápou jeho koníček, nechápou sběratelství. S bezprostředními sousedy žalobce problém nemá, nikdo mu ovšem do očí nikdy nic neřekne. Někteří občané z obce jsou nespokojeni a stěžují si na žalobce u veřejných orgánů. O situaci žalobce se mluví jak v místní hospodě, tak na osadním výboru. Žalobce vozidla sbírá zhruba od roku 2000 a v nějaké větší intenzitě pak od roku 2015. Žalobce se v obci nachází v postavení, které se zhruba od roku 2018 nezměnilo, resp.se poslední 4 roky pořád zhoršuje. K jeho pozemkům se sjíždí zpravidla před volbami různí politici a slibují občanům, že situaci vyřeší, dokonce do obce zavítal i pan [příjmení]. Žalobce tvrdil, že napadené správní řízení bylo specifické tím, že mu hrozila vysoká pokuta, ta byla v obci zcela bezprecedentní. Byla to v podstatě likvidační pokuta, proto byl žalobce ve velké nejistotě ohledně budoucnosti. Na pokutu by si musel půjčovat případně nějaký svůj majetek prodat, čímž by se zasáhlo do jeho práva vlastnit majetek. Žalobci se mu v průběhu správního řízení zhoršil spánek, měl správního řízení plnou hlavu. V podstatě byl správním řízením nucen se přizpůsobit nějaké politické představě o tom, jak by měl žalobce žít, jak by měl nakládat se svým majetkem. Jeho postavení v obci se navíc ještě zhoršilo, neboť správní řízení bylo v podstatě věcí veřejnou, na žalobce byly vytvářeny tlaky a toto řízení bylo vyústěním těch tlaků, neboť nikdy se doposud žádné tak závažné řízení vůči žalobci nevedlo.

21. Předpokladem vzniku nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je nesprávný úřední postup, který byl v tomto případě zjištěn. Nemajetková újma sama o sobě je subjektivní kategorie, je velmi obtížně definovatelná a objektivně komplikovaně vyjádřitelná a o to složitěji prokazatelná. Podmínkami nároku na náhradu za nemajetkovou újmu jsou základní předpoklady odpovědnosti a tedy existence nesprávného úředního postupu, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. V daném případě žalobce sám ve svém výslechu uvedl, že vozidla sbírá již od roku 2000 a zhruba od roku 2010 se před jeho domem objevují různí politici, kteří se tam fotí a hlásají, že vyřeší problém s jeho auty. Sám žalobce dále uváděl, že poslední 4 roky se v obci (pokud jde o jeho postavení) situace velmi zhoršila a že jeho postavení v obci, v jakém se nyní nachází, trvá zhruba od roku 2018. Žalobce připustil, že nejen správní orgány řeší problém žalobcových aut, ale i řada občanů, kteří mu sice do očí nic neřeknou, ale problém vyžadují řešit. Z výslechu žalobce soud zjistil, že proti žalobci vystupují nejen správní orgány, ale například i městská policie, která jej velmi často kontroluje při stěhování vozidel. Z uvedené vyplývá, že situace žalobce se výrazně zhoršuje již od roku 2018, tj. ještě předtím, než bylo zahájeno napadené správní řízení v březnu 2019. Navíc z fotodokumentace, která je založena ve správním spise sp. zn. OSPP 1/ 2019 a OSPP 2/ 2019, který byl předmětem dokazování, je zřejmé, že žalobce dlouhodobě shromažďuje velké množství vozidel na svých pozemcích, které sousedí s veřejnou komunikací, přičemž tyto pozemky nejsou opatřeny neprůhledným plotem, tudíž z veřejně přístupných míst v obci je na pozemky žalobce vidět. Jelikož vozidla umístěná na pozemcích žalobce jsou zjevně z větší části vraky, které zarůstají různými náletovými dřevinami a trávou, je pohled na pozemky žalobce velmi neutěšený a v rozporu se standardním způsobem, jakým si občané udržují pozemky kolem svých domovů. I z tohoto důvodu je tedy pochopitelné, že někteří občané vyjadřují svoji nelibost z nestandartního sběratelského koníčka žalobce a jeho laxního přístupu k údržbě pozemků v okolí domu, z čehož pro žalobce logicky plyne řada nepříjemností, které jeho postavení v obci nepříznivě ovlivňují. Žalobce se však v této situaci, jak sám uvádí, nachází již řadu let, ve zhoršené situaci je již od roku 2018. Proto má soud za to, že napadené správní řízení na postavení žalobce v obci již nemohlo nic více změnit respektive zhoršit, neboť se žalobcem se nejrůznější správní řízení vedou již řadu let. Pokud žalobce obvyklým způsobem svoje pozemky a okolí domu neudržuje, pak musí přijmout, že jeho postavení v obci také není obvyklé a že je jeho přístup k údržbě pozemků ze strany ostatních obyvatel podrobován kritice. Judikatura, kterou žalobce odůvodňoval nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích v analogii s trestním řízení, není v daném případě na místě, neboť nelze srovnávat průběh trestního řízení s řízením správním, kdy žalobci nehrozil žádný trest odnětí svobody a ani pokud pokuta, kterou žalobci právní orgán prvního stupně původně udělil, nebyla ve srovnání s tresty v trestním řízení srovnatelná. Lze připustit, že vzhled žalobcova domu a stav okolních jeho pozemků obležených autovraky je tristní a celkem pochopitelně vyvolává v obci nevoli. Z uvedeného lze uzavřít, že postavení, jaké žalobce má v obci, není v příčinné souvislosti s napadeným správním řízením, tudíž chybí příčinná souvislost mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a napadeným správním řízením. Pokud žalobce tvrdí, že byl v určité nejistotě ohledně výsledku správního řízení, pak tato nejistota je přirozenou součástí každého takového správního řízení.

22. Vzhledem k shora uvedenému soud uzavřel, že žalobcem uplatněný nárok na náhradu majetkové škody je důvodný tak, jak soud vyložil shora, avšak požadavek na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu důvodný není. Soud proto postupoval tak, že žalobci přiznal právo na úhradu částky 23.420,76 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 16.12.2020 do zaplacení dle ust. § 1970 z.č. 89/2012 Sb. a žalobu co do částky 30.000Kč představující peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu zamítl.

23. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný pouze zčásti, postupoval soud ohledně nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl neúspěch zhruba v polovině požadované částky.