52 C 100/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o náhradě majetkové a nemajetkové újmu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05% ročně od 9. 12. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 701 469 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 732 469 Kč od 13. 10. 2016 do 8. 12. 2016 a co do úroku z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 701 469 Kč od 9. 12. 2016 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se na žalované domáhá zaplacení majetkové újmy ve výši 32 469 Kč a nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč s tvrzením, že dne 30. 3. 2016 byl, při zaparkování svého vozidla před svým bydlištěm v Klatovech, kontrolován hlídkou Policie ČR (dále jen PČR) s tím, že u jeho vozidla nesvítí přední a zadní světlo. Když bylo zjištěno, že osvětlení vozidla v pořádku, hlídka přikročila k osobní kontrole na použití alkoholických nápojů a návykových látek. Ačkoliv byla žalobcem upozorněna, že žádné takové látky nepožil, a není možné, aby test byl pozitivním a přiměla žalobce, aby s nimi jel na vyšetření do nemocnice a následně na policejní stanici, kde mu byl zadržen řidičský průkaz. Dodal, že jednání hlídky v tomto případě hraničilo s šikanou. Další nesprávný úřední postup spatřoval žalobce v tom, že dne 1. 4. 2016 bylo zahájeno MÚ v Klatovech řízení o zadržení řidičského průkazu, v němž marně žádal o vrácení řidičského průkazu. Řidičský průkaz mu byl vrácen až 29. 4. 2016 na základě usnesení odboru MÚ v Klatovech ze dne 24. 9. 2016, neboť se neprokázalo podezření z řízení vozidla pod vlivem návykové látky. Správní orgán tak podle žalobce pochybil, když nerozhodl bez zbytečného odkladu o vrácení jeho řidičského průkazu, ačkoliv jej o to dne 11. 4. 2016 požádal. Dodal, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] vykonával práci v SRN, přičemž v důsledku odebrání řidičského průkazu byl nucen pracovní poměr ukončit, neboť výkon práce byl podmíněn dojížděním autem do SRN, a to do vzdálenosti 120 km od místa jeho bydliště. Tvrdil, že jeho průměrný měsíční výdělek činil 1 201 EUR tedy 30 469 Kč, při přepočtu dle kurzu ČNB k 31. 5. 2016. Požádal žalovanou o náhradu škody spočívající v náhradě mzdy za měsíc duben ve výši průměrného výdělku a zadostiučinění ve výši 700 000 Kč s odůvodněním, že následkem nesprávného úředního postupu je nevratné poškození velmi dobrého zaměstnání v SRN, které bude mít dlouhodobý vliv na finanční situaci osobní život žalobce. Při stanovení výše nemajetkové újmy vyšel z toho, že odmítnutím jeho nároku ze strany žalované byl uveden do absolutní nejistoty pocitu beznaděje stresu a deprese. V důsledku ztráty zaměstnání mu scházely finanční prostředky a byl nucven uzavírat půjčky, které nemohl splácet a upadl do insolvence. Příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a materiální i nemateriální újmou spatřoval v tom, že nedošlo-li by k zabavení řidičského průkazu, neztratil by nevratně své zaměstnání. žalobce následně svůj nárok rozdělil tak, že souvislosti s nesprávným úředním postupem Policie při zadržení řidičského průkazu požadoval materiální újmu ve výši 16 234,50 Kč a nemateriální újmu ve výši 350 000 Kč a v souvislosti s nesprávným úředním postupem správního orgánu, který mu měl nevrátit řidičský průkaz bez zbytečného prodlení požadoval rovněž materiální újmu ve výši 16 234,50 Kč a nemateriální újmu ve výši 350 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Odkázala na ustanovení zákona o silničním provozu s tím, že zadržení řidičského průkazu žalobce bylo zcela zákonné, neboť orientační výsledek testu na návykové látky byl pozitivní. Zdůraznil, že proti postupu PČR nebyla ze strany žalobce podána stížnost. Namítla, že žalobce byl od 11. 4. 2016 zaměstnán a nemohla mu tak vzniknout škoda na mzdě. Poukázala na to, že zaměstnání, které žalobce v SRN původně měl, bylo z hlediska mzdy spíše podprůměrné, neboť jeho mzda se pohybovala na hranici mzdy minimální. Dodala, že neexistuje příčinná souvislost mezi postupem Policie a správního orgánu a jakoukoliv škodou, která by snad žalobci vzniknout mohla. K insolvenčnímu řízení žalobce zdůraznila žalovaná, že většinu pohledávek představují půjčky a úvěry sjednané v době od [datum] do 17. 6. 2020 tedy v době, kdy již byl žalobci řidičský průkaz vrácen. Poukázala i na to, že součet takto čerpaných půjček a úvěrů je větší, než žalobcem uplatněná majetková škoda. Poukázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu ve věci [spisová značka] a [spisová značka] s tím, že při rozhodování o tom, zda bude žalobci zadržen řidičský průkaz, policie vycházela i z hodnocení v minulosti žalobce, který byl již několikrát policií projednáván a policii sdělil, že je pojištěn proti pokutám.

3. Z provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků soud následující zjištění 4. Žalobce byl zaměstnán jako svářeč u [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova], [číslo] [příjmení], ve [země] [anonymizováno] [země] na základě smlouvy ze dne [datum], kterou ukončil dohodu ze dne [datum]. Důvod ukončení pracovního poměru není v dohodě uveden. (viz pracovní smlouva žalobce ze dne [datum] a dohoda ukončení pracovního poměru ze dne [datum]). Žalobce v tomto pracovním poměru dosahoval následujících výdělků: v listopadu 2015 1301,72 EUR, v lednu 2016 1271,34 EUR a v únoru 2016 1 033,94 EUR (viz výplatní pásky a výpis z účtu žalobce za měsíce prosinec 2015, březen a únor 2016 a výpis z účtu žalobce ze dne 10. 5. 2016). tyto výdělky se pohybují pod hranicí minimální mzdy v SRN, která v červnu 2016 činil 1 440 EUR (viz článek minimální mzda v Německu – další zvýšení od 1. 1. 2021 ze serveru [webová adresa] a údaj o vývoji minimální mzdy za měsíce červen 2016 ze serveru [webová adresa]).

5. Žalobce byl od 11.4.2016 do 20.6.2017 zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [PSČ] [anonymizováno], ve [země] [anonymizováno] [země] (viz rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 29.9.2017 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova]).

6. Žalobce byl prověřován Policií v souvislosti s řadou přestupků na úseku dopravy v období před i po kontrole dne 30. 3. 2016, přičemž se opakovaně dopouští jednání, která následně PČR oznamuje správnímu úřadu k projednání v přestupkovém řízení (zpráva Policie České republiky ze dne 2.8.2021 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [číslo])

7. Ze spisu Městského úřadu Klatovy [číslo jednací] [spisová značka] [číslo] o (zejména z listin: potvrzení o zadržení řidičského průkazu ze dne 30.3.2016, oznámení o zahájení správního řízení ze dne 1.4.2016, [spisová značka] [spisová značka] [anonymizováno] [číslo], žádosti žalobce o vrácení řidičského průkazu ze dne 9.4.2016 na č.l. a usnesení Městského úřadu v Klatovech ze dne 29.4.2016 č.j. [spisová značka], přípisu Policie České republiky ze dne 28.4.2016 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [číslo], výsledek chemicko – toxikologického vyšetření moči žalobce ze dne 26.4.2016, protokolu o průběhu a obsahu dokazování mimo ústní jednání ze dne 29.4.2016 č.j. [spisová značka] Městský úřad Klatovy) soud zjistil, že, že řidičský průkaz žalobce č. ev. [číslo] [číslo] byl zadržen hlídkou PČR v obci Klatovy dne 30. 3. 2016, neboť v průběhu silniční kontroly se žalobce podrobil testu na přítomnost návykových látek v těle s pozitivním výsledkem na látku amfetamin/metamfetamin. Dne 31. 3. 2016 oznámila PČR tuto skutečnost správnímu orgánu a předala mu potřebné podklady pro zahájení správního řízení. Správní orgán dne 1. 4. 2016 zahájil řízení o zadržení řidičského průkazu, o čemž žalobce vyrozuměl přípisem č. j. [spisová značka]. Žalobce dne 11. 4. 2016 požádal správní orgán o vrácení řidičského průkazu. Dne 28. 4. 2016 vyrozuměla PČR správní orgán o tom, že v právní věci žalobce bylo následným chemicko–toxikologickým vyšetřením moči v Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice Plzeň zjištěno, že žalobce nebyl v době kontroly ovlivněn omamnou nebo psychotropní látkou, a že z tohoto důvodu byl přestupek dne 28. 4. 2016 odložen. Na základě těchto skutečností správní orgán dne 29. 4. 2016 usnesením č. j. [spisová značka] řízení o zadržení řidičského průkazu žalobce zastavil.

8. Řidičský průkaz byl žalobci vrácen dne 29. 4. 2016 (shodné tvrzení účastníků 9. Žalobce požádal žalovanou o odškodnění materiální a nemateriální újmy vzniklé mu zadržením a nevdáním řidičského průkazu dopisem ze dne 31. 5. 2016, který byl žalované doručen 8. 6. 2016 (viz žádosti žalobce o odškodnění ze dne 31. 5. 2016, vyrozumění Ministerstva vnitra ze dne 13. 6. 2016, vyjádření Ministerstva dopravy ze dne 7. 10. 2016).

10. K návrhu žalobce bylo dne 23. 11.2017 zahájeno insolvenční řízení vedené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. V insolvenčním řízení bylo přihlášeno 11 věřitelů s těmito pohledávkami: přihláška č. 1 [právnická osoba], personál finance z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] ve výši 3 946,37 Kč, přihláška č. 2 věřitele [jméno] [příjmení], soudního exekutora z titulu odměny soudního exekutora paušální náhrady nákladů exekutora ve výši 6 655 Kč, přihláška č. 3 věřitele město Nepomuk z titulu pokuty udělené Městským úřadem Nepomuk ve výši 1 500 Kč, přihláška č. 4 věřitele [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] z titulu smlouvy o poskytování kontokorentního úvěru ze dne 18. 5. 2016 ve výši 5 204,48 Kč, pohledávka [číslo] věřitele [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru uzavřené na základě rámcové smlouvy ze dne [datum] ve výši 5 759 Kč, pohledávka [číslo] věřitele [právnická osoba] z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] ve výši 11 000 Kč, pohledávka č. 7 věřitele [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši 102 472,80 Kč, pohledávka č. 8, věřitel [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši 12 500 Kč, pohledávka č. 9, věřitel [právnická osoba] z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 2. 2017 ve výši 7 168 Kč, pohledávka č. 10, věřitel [právnická osoba] z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum] ve výši 6 000 Kč, pohledávka č. 11, věřitel [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši 5 000 Kč. Insolvenční řízení bylo skončeno po splnění oddlužení dne 18. 2. 2020 (viz výpis z insolvenčního rejstříku ohledně žalobce a přihlášky jednotlivých věřitelů).

11. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 27. 3. 2021, [jméno] [příjmení] ze dne 27. 3. 2021 a [jméno] [příjmení] ze dne 27. 3. 2021 neučinil žádná skutková zjištění, neboť je považuje za zcela nevěrohodná. Prohlášení jsou psána ve stejném formátování a se stejnými slovními obraty a stejným popisem újmy žalobce. Soud má proto vážné pochybnosti, zda tato prohlášení nevypracoval sám žalobce a jmenovaným je nedal pouze podepsat, když i omluva samotného žalobce z jednání nese zcela totožné znaky.

12. Z listin: žádosti žalobce o odškodnění ze dne 10. 1. 2017 soud neučinil žádná významná skutková zjištění.

13. Soud zamítl důkazní návrh výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a to z toho důvodu, nadbytečnosti, když žalobce se svojí nepřítomností u jednání sám zbavil možnosti získat poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. aby tvrdil a prokázal další nemajetkovou újmu, resp. aby skutkově rozvedl svá obecná tvrzení o závažnosti nemajetkové újmy a jejích dopadech do jeho života.

14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: <i>15. Podle § 1 odst. 1 zýk. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen ZoOdpŠk) sát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.</i> <i>16. Podle § 5 ZoOdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.</i> <i>17. Podle § 13 ZoOdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).</i> <i>18. Podle § 14 ZoOdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).</i> <i>19. Podle § 15 odst. 2 ZoOdpŠk se domáhat náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.</i> <i>20. Podle § 31a ZoOdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> 21. Předpokladem odpovědnosti státu je v prvé řadě předchozí uplatnění nároku ve smyslu § 14 odst. 1a 3 ZoOdpŠk a jeho neuspokojení ve lhůtě 6 měsíců (§15 odst. 2 ZoOdpšk). Tyto podmínky byly splněny, neboť žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 8. 6. 2016 a jeho nárok nebyl ze strany žalované dosud uspokojen, a to ani z části.

22. Dalšími předoklady odpovědnosti státu za škodu podle shora citovaných ustanovení je (1) nesprávný úřední postup (příp. nezákonné rozhodnutí), přičemž v (2) příčinné souvislosti s ním vznikne (3) škoda (případně nemateriální újma).

23. Žalobce v řízení skutkově vymezil dva potenciálně nesprávné úřední postupy, a to jednak postup PČR při odebrání řidičského průkazů dne 30. 3. 2016 a dále postup správního orgánu, který bez zbytečného prodlení nereagoval na jeho žádost o vrácení řidičského průkazů. Původně jednotně uplatňovanou materiální újmu (škodu na mzdě) a nemateriální újmu následně rozdělil k jednotlivým tvrzeným nesprávným úředním postupům.

24. Ve vztahu k postupu správního orgánu při vydání zadrženého řidičského průkazu dospěl soud k závěru, že se o nesprávný úřední postup nejedná. Správní orgán je ve smyslu § 114 odst. 1 Zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu povinen vrátit řidičský průkaz bezodkladně poté, co rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění nebo zrušení pozastavení řidičského oprávnění nabylo právní moci po doručení oznámení o zrušení exekučního příkazu nebo o skončení exekuce pozastavením řidičského oprávnění, nebo poté, co pozastavení řidičského oprávnění pozbylo účinnosti. Den 28. 4. 2016 získal správní orgán povědomí o výsledku toxikologického vyšetření a následujícího dne vydal usnesení, kterým řízení zastavil a řidičský průkaz vrátil žalobci. Jednal tedy bezodkladně a nedošlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. není tak splněna podmínka odpovědnosti státu a soud proto žalobu, co do částky 16 234,50 Kč (ušlá mzda) a částky 350 000 Kč (nemateriální újma) zamítl. Je třeba dodat, že ve vztahu k ušlé mzdě by navíc nebyla dána příčinná souvislosti, neboť ukončení pracovního poměru žalobce nastalo dohodou z jeho vlastní vůle (viz níže).

25. Pokud se týče postupu PČR ve vztahu k odebrání řidičského průkazu žalobce, dospěl soud k závěru, že ačkoliv Policie postupovala v intencích § 118a a 118b zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu ve znění účinném k 30. 3. 2016, došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že byl použit orientační test na přítomnost návykových látek, který ve svém důsledku vrátil falešně pozitivní výsledek (výsledek oritentačního testu byl vyvrácen následným chemickotoxikologickým rozborem). Zcela totožná situace totiž byla řešena v judikatuře Ústavního soudu, který dospěl k závěru, že„ v demokratickém právním státě je nepřípustné, aby v důsledku toho, že orgán veřejné moci použije při silniční kontrole motorového vozidla orientační test na přítomnost drog v těle řidiče, jehož výsledky jsou falešně pozitivní, nesl jakékoliv negativní materiální následky jednotlivec.“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. [ústavní nález]) Lze dodat, že i v judikované věci byl stěžovateli zadržen řidičský průkaz na dobu pouhého 1 měsíce.

26. Žalobce měl za to, že mu v souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem vznikla opět škoda na mzdě a dále nemateriální újma v podobě nejistoty, kdy bude moci znovu řídit vozidlo. Ve vztahu ke tvrzené ušlé mzdě (16 234,50 Kč) má soud za to, že není dána příčinná souvislost. Žalobce sice tvrdil, že důsledkem zadržení jeho řidičského průkazu byla ztráta jeho zaměstnání v SRN, avšak pracovní poměr ukončil sám dohodou, aniž by důvod tohoto ukončení byl v dohodě zmíněn. Žalobce navíc i bezprostředně po ukončení tohoto pracovního poměru v dále SRN pracoval (viz rozhodnutí úřadu práce). Ikdyby tomu tak nebylo, mohl žalobce do práce dojíždět (i přes vzdálenost 120 km) s využitím hromadné přepravy nebo placené služby (taxi). Soud má navíc vážné pochybnosti o tom, že žalobce do práce skutečně dojížděl denně, když je obecnou zkušeností, že pracujícím ve stavebnictví zaměstnavatel obvykle zajišťuje možnost ubytování přímo v blízkosti staveniště.

27. Jiná je ovšem situace ve vztahu k nemajetkové újmě. Žalobce byl v důsledku shora uvedeného nesprávného úředního postupu vystaven nejistotě, kdy bude moci znovu řídit vozidlo a bylo tak zasaženo do práva žalobce na soukromý život. Tato nejistota trvala po dobu od zadržení dne 30. 3. 2016 do vrácení řidičského průkazu 29 4. 2016, tedy 31 dní. Výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka]).

28. Soudu se nepodařilo dohledat v judikatuře případ odškodnění imateriální újmy, který by se skutkově blížil projednávané věci. Současně dospěl k závěru, že pouhé konstatování porušení práva by v daném případě nezohlednilo postoj žalované, která setrvala na svém stanovisku, že postup PČR byl zcela zákonný. Při stanovení výše újmy proto vyšel z údaje o průměrné hrubé měsíční nominální mzdě přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za 4 čtvrtletí roku 2015 ve výši 28 152 Kč (zdroj: [webová adresa]). Tato částka odráží vztah vytrpěné újmy k ekonomické realitě ČR v daném období. Při přepočtu na jeden den proto soud vyšel z částky 1 000 Kč (po zaokrouhlení na celé 1 000 Kč). Za přiměřené zadostiučinění proto soud v daném případě považuje částku 31 000 Kč (= 31 dní x 1000 Kč za den). Tuto částku dál neupravoval, neboť význam věci pro žalobce byl pouze obvyklý. Žalobce sice tvrdil, že tento nesprávný postup měl pro jeho život vážné následky. Tyto následky však nijak nespecifikoval a soud musel vyjít pouze z toho, že žalobce pociťoval obvyklou nejistotu, kterou by pociťovala každá osoba v postavení žalobce.

29. Uváděl-li žalobce, že v důsledku zadržení řidičského průkazu ztratit dobře placenou práci v SRN a musel si brát úvěry a půjčky, které nemohl splácet, což rezultovalo v insolvenční řízení, je třeba poznamenat, že žalobce pracovní poměr ukončit nemusel, natož pak v příčinné souvislosti se zadržením řidičského průkazu. Rovněž nelze hovořit o tom, že by práce žalobce byla„ dobře placená“, neboť šlo o práci za mzdu pod úrovní minimální mzdy v SRN. Pokud se týče pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení, žalobce žádnou konkrétní souvislost těchto pohledávek ani netvrdil, když nijak neosvětlil, na co použil prostředky získané řadou drobných zápůjček a úvěrů. Nelze opomenout ani to, že některé pohledávky vznikly výlučně tím, že žalobce neplnil své povinnosti (viz pohledávky č. 2 a 3).

30. Lze proto uzavřít, že za částečně důvodný soud považuje pouze nárok žalobce na náhradu nemateriální újmy ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu Policie ČR při zadržení řidičského průkazu, a to co do částky 31 000 Kč. Ve zbytku proto žalobu zamítl.

31. Žalovaná byla v plnění vyzvána žádostí žalobce doručenou dne 8. 6. 2016 6 měsíční lhůta ve smyslu § 15 odst. 2 ZoOdpŠk uplynula 8. 12. 2016. Ode dne 9. 12. 2016 je tak žalovaná v prodlení s úhradou přiměřeného zadostiučinění (§ 1970 o. z.) a soud jí proto uložil zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze v nepatrné části předmětu řízení. Je proto povinen nahradit žalované náklady řízení v plném rozsahu. Náklady žalované tvoří paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (3x vyjádření a účast na ÚJ) po 300 Kč.