52 C 124/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Čvančarou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu újmy

I. Žaloba o zaplacení částky 29 358 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 3 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 7, na nákladech státu částku 98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 29 358 Kč a náhrady nákladů řízení, s tvrzením, že dne 21. 2. 2015 se před restauraci Sportovka na adrese [adresa], v rámci zákroku příslušníka Policie - nprap. [celé jméno svědka], zraněn úderem teleskopickým obuškem do hlavy. Dovozuje, že užití donucovacího prostředku bylo nepřiměřené a v rozporu se zákonem, neboť v daný okamžik neohrožoval bezpečnost osob ani majetek. Podotkl, že obsah úředního záznamu sepsaného J. [celé jméno svědka] neodpovídá jeho zraněním a není pravdou, že na teleskopický obušek naběhl. V důsledku úderu do hlavy utrpěl těžký otřes mozku s trvalými následky ve formě silné bolesti hlavy, závratí, ztráty paměti, občasné apatie, úzkosti, poruchami pozornosti a nespavostí. Od 17. 4. 2015 byl v pracovní neschopnosti. Uvedený zákrok hodnotil žalobce jako nesprávný úřední postup přičitatelný žalované s tím, že v jeho důsledku mu vznikla škoda spočívající v nákladech na léky (1 534 Kč), nákladech na dopravu do zdravotnických zařízení (1 250 Kč) a ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (26 574 Kč). Nárok uplatnil u žalované. Ta však plnit odmítla s tím, že si zranění měl neúmyslně zavinit sám jednáním pod vlivem alkoholu. Žalobce poukázal na to, že přestože mu při dechové zkoušce mu byla naměřena hodnota alkoholu 1,34 promile, nemůže to, samo o sobě, vést ke zproštění odpovědnosti žalované. V této souvislosti poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout s tím, že po prověření věci má za to, že při zákroku příslušníků pořádkové jednotky policie České republiky (dále jen PČR) proti fotbalovým fanouškům (včetně žalobce) dne 21. 2. 2015 v Mladé Boleslavi nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Příslušníci pořádkové tehdy prováděli v okolí stadionu monitoring pohybu fanoušků, přičemž kolem 16:30 hodin se v ulici [ulice] začala shromažďovat větší jejich skupina, která páchala protiprávní jednání provoláváním„ [příjmení] [příjmení]“, zvedání pravé ruky nad úroveň hlavy, čímž veřejně projevovali sympatie k hnutí směřujícímu paní lidských práv a svobod – fašismu. PČR vyzvala, aby protiprávního jednání zanechali, což se nestalo a shlukující se dav začal postupovat proti policistům. Sám žalobce se v podnapilém stavu pohyboval v tomto davu a byl tímto davem vržen proti nprap. [celé jméno svědka], který držel v ruce teleskopický obušek. Zdůraznila, že dotčený policista donucovací prostředek nepoužil. Poukázala na to, že fanoušci aktivně narušovali zákrok policistů, vzájemně se strkali směrem na policisty, přičemž byli zjevně pod vlivem alkoholu a měli problémy s motorikou. Prostor, v němž zákrok probíhal, byl stísněný, a protože fanoušci neuposlechli výzvy policistů, vznikla tlačenice. Zdůraznila, že žalobce po zranění nevyužil svého práva na ošetření dne 21. 2. 2015 ani na vyšetření § 24 odst. 5 zákona o policii. Naopak záchrannou službu mu přivolala PČR. Při dechové zkoušce v nemocnici v 18:37 hodin mu byla naměřena hodnota 1,34 ‰ alkoholu v decu. Žalovaná vznesla námitku promlčení a uzavřela, že postup příslušníků pořádkové jednotky PČR byl zcela v souladu se zákonem a interními akty policie. Žalobce neprokázal, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu a podotkla, že žalobce si zranění přivodil sám svým jednáním pod vlivem alkoholických nápojů a vlastní nedbalostí.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, která mezi nimi nebyla sporná (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) a z provedených důkazů, soud zjistil následující:

4. Žalobce přijel dne 21. 2. 2015 do Mladé Boleslavi se svým známým, aby se jako divák zúčastnit fotbalového utkání celky Hradce Králové a Mladé Boleslavi (nesporné). Na utkání neměl předem zakoupený lístek (viz úřední záznam o podání vysvětlení žalobce ze dne 26. 2. 2015, [číslo jednací] [číslo], úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 23. 3. 2015, [číslo jednací] [číslo]). Před utkáním popíjel alkoholické nápoje již po cestě a následně v restauraci Sportovka (nesporné).

5. Od 15:10 hodin v bezprostředním okolí restaurace Sportovka monitorovala PČR chování skupiny 15 - 30 fotbalových fanoušků.

6. Kolem 16:10 hodin skupinka fanoušků vyšla z restaurace Sportovka a začala narušovat veřejný pořádek. Neuposlechli mnohokráte opakované výzvy PČR, aby jednání zanechali a prostor opustili. Jejich jednání se stávalo agresivnějším, když házeli na policisty menší předměty a naskakovali proti nim tělem. Policisté drželi řadu. Někteří měli připraveny obušky, někteří štíty (viz výpověď svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], úřední záznam [titul]. [jméno] [celé jméno svědka] [číslo jednací]).

7. Žalobce se po opuštění restaurace minimálně 3- 5 minut v podnapilém stavu pohyboval ve skupině těchto fotbalových fanoušků (viz úřední záznam [titul]. [jméno] [celé jméno svědka] [číslo jednací], úředním záznamem ze dne 21. 2. 2015, [číslo jednací], včetně výsledku alkoholtestu Dragger).

8. Žalobce následně utrpěl zranění hlavy (nesporné). Zranění vzniklo při kontaktu s teleskopickým obuškem, policisty nprap. [celé jméno svědka]. Zásah tohoto policisty nebyl veden přímo proti žalobci a nezahrnoval použití donucovacího prostředku (teleskopického obušku), který byl pouze připraven v pohotovostní poloze. Žalobce byl při strkanici vržen proti policistovi neznámou osobou z řad fanoušků (viz výpověď svědka [celé jméno svědka] a jím sepsaný úřední záznam ze dne 21. 5. 2015, č.j. KRPS-63364-3/ČJ-2015-010717).

9. Žalobce dne 21. 2. 2015 utrpěl lehký otřes mozku (posttraumatická cefalea) s tržnou ranou ve vlasové části hlavy a následně se u něj objevovala nevolnost, částečná amnézie a bolest hlavy (viz zpráva – zdravotní záznamy [titul]. [jméno] [příjmení] za období 9. 1. 2015 – 11. 5. 2015, čl. 20-22, záznam ošetřujícího lékaře pro pojišťovnu Uniqa, zprávy [právnická osoba] ze dne 18. 3. 2015, 12. 5. 2015, 26. 5. 2015, 1. 6. 2015, 10. 2. 2016, 7. 12. 2016, 16. 1. 2017, lékařské zprávy ze dne 3. 4. 2015, 5. 8. 2015 a 13. 3. 2017, zpráva oblastní nemocnice [obec] ze dne 21. 2. 2015, zpráva [právnická osoba] [obec] ze dne 9. 3. 2015). Soud dodává, že sám žalobce svému lékaři uvedl, že k zásahu teleskopickým obuškem mělo dojít omylem (viz zpráva ze dne 3. 3. 2015). V předmětný den, 21. 2. 2015, v nemocnici v [obec] žalobce uváděl, že byl zraněn teleskopickým obuškem při fotbale (zpráva oblastní nemocnice Mladá Boleslav ze dne 21. 2. 2015). Dále soud poukazuje na to, že žalobce stěžující si pravidelně na bolesti hlavy skákal na trampolíně (viz zpráva Centra neurologické péče ze dne 7. 12. 2016), 10. Žalobci v souvislosti s léčbou svého zranění vynaložil 1 534 Kč za léky, 1 250 Kč na dopravu do zdravotnických zařízení. Dále utrpěl ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, v níž byl od 17. 4. 2015 do 7. 6. 2015 (36 dní) ve výši 26 574 Kč (nesporné, potvrzeno vyjádřením [jméno] [příjmení] ze dne 8. 12. 2015, účtenkami za léky a rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 17. 4. 2015 včetně potvrzení o trvání ze dne 30. 4. 2015, 29. 5. 2015 a 7. 6. 2015)

11. Žalobce požádal žalovanou o náhradu újmy dne 6. 6. 2016. Žalovaná žádosti nevyhověla a ničeho nezaplatila (viz vyjádření žalované ze dne 15. 7. 2016)

12. Krom následujících výjimek, neměl soud o pravosti a pravdivosti provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), žádné pochybnosti.

13. V prvé řadě je třeba poukázat na to, že soud neuvěřil výpovědi žalobce, neboť jeho verze okolností zranění se měnila, když bezprostředně po zranění uváděl, že vycházel z restaurace a dostal ránu obuškem od běžícího policisty z ničeho nic (úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 21. 2. 2015 v 18:31 hodin). V žalobě pak uváděl, že byl udeřen obuškem v rukou [celé jméno svědka] po té, co se otočil za znepokojivým hlukem. Při jednání dne 16. 5. 2019 pak uvedl, že si úder nevybavuje. Pochybnosti o žalobcově věrohodnosti vzbuzuje také to, že podle jednoho ze zadržených fanoušků ([celé jméno žalobce] Laciny) měli přijet společně a po opuštění restaurace Sportovka společně postávat u vchodu do restaurace asi 3-5 minut (viz úřední záznam [titul]. [jméno] [celé jméno svědka] [číslo jednací]). Soud přihlédl i k tomu, že lékařům při ošetření žalobce sám uvedl, že měl být zasažen omylem a po té uváděl, že byl zasažen při fotbale. Navíc soud přihlédl k tomu, že žalobce zřejmě vyhledává konflikty, což je zřejmé i z toho, že po výše uvedeném zranění hlavy, ošetření v nemocnici a následujícím výslechu na PČR, šel na fotbalový zápas bez vstupenky a vyvolal tam proto konflikt s bezpečnostním pracovníkem, jehož neváhal nepravdivě obvinit, že jej napadl (viz úřední záznam o podání vysvětlení žalobce ze dne 26. 2. 2015, [číslo jednací] [číslo], úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 23. 3. 2015, [číslo jednací] [číslo] a rozhodnutí Magistrátu Města Mladá [jméno] ze dne 13.5.2015, [číslo jednací]).

14. Soud dále neuvěřil výpovědi svědka [jméno] [příjmení], neboť v rozporu s obsahem svého čestného prohlášení ze dne 7. 9. 2017, kde uvedl, že viděl, jak policista udeřil žalobce obuškem do hlavy, u jednání soudu dne 16. 5. 2019 (po poučení o následcích křivé výpovědi) uvedl, že to, jak došlo ke zranění žalobce, neviděl a věc si pouze vydedukoval. Svědek byl tedy při vypracování svého čestného prohlášení veden snahou pomoci žalobci.

15. Naopak výpověď svědka [celé jméno svědka] soud považuje za věrohodnou, byť svědek s odstupem času a v důsledku prodělaného zranění přiznal, že si již událost nevybavuje, a to proto, že po předložení jím sepsaného úředního záznamu o průběhu incidentu potvrdil jeho správnost.

16. Pokud svědek [příjmení] uváděl, že proti žalobci mělo dojít k použití donucovacího prostředku, zohlednil soud, že tuto nepřesnou informaci měl od velitele družstva (svědek [celé jméno svědka]), který však situaci nemohl vidět, neboť sám zasahoval v podchodu.

17. K vyjádření [jméno] [příjmení] soud dodává, že přestože nese razítko znalce, neobsahuje znaleckou doložku ve smyslu § 13 odst. 4 vyhl. č. 37/1967 Sb., soud proto důkaz provedl a posoudil, jako důkaz listinou.

18. Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Námitku promlčení soud neshledal důvodnou, nárokovaná škoda žalobce je majetkového charakteru a jestliže předmětnému zranění došlo 21. 2. 2015 a žaloba byla podána 20. 2. 2018, stalo se tak nepochybně v 3 leté promlčecí době, a to s přihlédnutím k tomu, že o celé výši škody se žalobce dozvěděl než dne 21.2.2015 (§ 620 odst. 1 a § 630 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

21. Podle § 1 odst. zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ZoOdpŠk) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 5 ZoOdpšk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 13 ZoOdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

24. Předpokladem odpovědnosti státu podle shora citovaných ustanovení tedy je, že bude v řízení žalobcem prokázán nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi.

25. Ačkoliv soud nemá pochybnost o tom, že žalobce utrpěl shora popsané zranění a v této souvislosti i výše popsanou škodu, nebylo v řízení prokázáno, že by na straně policie došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který žalobce spatřoval v nepřiměřeném a tedy neoprávněném použití donucovacího prostředku. Výslechem policistů bylo naopak prokázáno, že teleskopický obušek, co by donucovací prostředek, použit k zákroku proti žalobci nebyl. Žalobce byl proti svědku [celé jméno svědka] nejpravděpodobněji vržen neznámou osobou z řad fanoušků po té, co několik minut situaci sledoval a přesto neuposlechl výzvy PČR. Fyzické útoky většího počtu fanoušků proti policistům navíc vyžadovali použití štítu a v případě další eskalace i teleskopických obušků. Ani za předpokladu, že by použití obušku bylo prokázáno (což se nestalo), by se za daných okolností nejevilo soudu jako nepřiměřené. Soud však zdůrazňuje, že teleskopický obušek měl svědek [celé jméno svědka] pouze v pohotovosti a k jeho aktivnímu použití nedošlo. Pokud by připraveného obušku využil ke krytu před vrženým tělem žalobce (pasivní použití), nebylo by ani takové použití okolnostem nepřiměřené (takový mechanizmus vzniku zranění žalobce však nebyl prokázán. Tvrzeno bylo aktivní nepřiměřené užití donucovacího prostředku).

26. Použití donucovacího prostředku dovozoval žalobce také z toho, že policista sepsal úřední záznam. Podle § 57 odst. 2 zákona č. 273/2008, o Policii ČR je sice policista, který provedl zákrok za použití donucovacího prostředku nebo zbraně povinen sepsat o tom úřední záznam. Z výpovědi policistů však vyplývá, že takový záznam sepisují také, pokud během zákroku dojte ke zranění. Ze samotné skutečnosti, že byl sepsán úřední záznam tak použití donucovacího prostředku policistou v rámci zákroku proti konkrétní osobě nelze dovozovat. Nadto obsah předmětného záznamu aktivní použití donucovacího prostředku vyvrací.

27. Je tedy třeba uzavřít, že žalobce neprokázal jednu z podmínek odpovědnosti žalované, a to nesprávný úřední postup. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

1. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu, kterou tvoří paušální náhrada hotových výdajů podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 zák. č. 254/2015 Sb. za 11 úkonů (sepis vyjádření, účast na jednání dne 4. 4. 2019, 2 x dne 1. 5. 2019, 3. 9. 2019, 31. 10. 2019, 14. 1. 2020, 2. 7. 2020, 20. 10. 2020, 4. 2. 2021 a 4. 5. 2021) po 300 Kč, tj. celkem 3 300 Kč.

2. Náklady státu tvoří svědečné svědka [celé jméno svědka], jemuž stát uhradil jízdné ve výši 98 Kč. S ohledem na neúspěch žalobce ve věci samé, uložil mu soud zaplatit náhradu nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. O třídenní lhůtě, ke splnění obou povinností žalobce, bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.