6 C 1/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Mottlem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. titul celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované oba zastoupeni advokátem titul jméno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 23 264,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 23 264,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 140,80 Kč od 1. 4. 2018 a ve výši 8,5 % ročně z částky 2 124 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 475 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobce.

1. Žalobce coby společenství vlastníků jednotek se žalobou ze dne 27. 4. 2018 (po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 21. 3. 2019) domáhal na žalovaných zaplacení úhrady za teplo a teplou užitkovou vodu (dále jen„ TUV“) za období od dubna 2015 do března 2018 v celkové výši 23 264,80 Kč, neboť žalovaní jakožto spoluvlastníci bytové jednotky [číslo] (dále jen„ byt“) zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha s podílem na společných částech domu ve výši [číslo], nacházející se v domě spravovaném žalobcem, nezaplatili za předmětné období úhradu za uvedená plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu. Žalovaní jsou odpojeni od vnitřního rozvodu vytápění a rozvodu TUV v domě a mají vytápění a ohřev vody zajištěn vlastním kotlem. Žalobce má za to, že ačkoli jsou žalovaní odpojeni od vnitřního rozvodu vytápění a rozvodu TUV, musí se na jejich byt účtovat základní složku nákladů na vytápění v poměru započitatelné podlahové plochy a základní složku nákladů na ohřev TUV v poměru podlahové plochy jejich bytu, neboť základní složka nákladů je nezávislá na chování příjemců tepla a TUV a rozúčtuje se mezi vlastníky všech jednotek v domě bez ohledu, zda a kolik tepla a TUV pro svoji jednotku spotřebují. Základní složka pokrývá zejména na náklady související se společnými částmi domu. Žalovaní byli povinni hradit žalobci poplatek za teplo ve výši 438 Kč měsíčně a poplatek za TUV ve výši 270 Kč. Žalovaní dluží žalobci za teplo za období od dubna do prosince 2015 částku 3 942 Kč, za leden až prosinec 2016 částku 4 556,70 Kč, kdy byl v této částce zohledněn přeplatek z vyúčtování ve výši 699,30 Kč, dále za leden až prosinec 2017 částku 4 970 Kč, kdy byl v této částce zohledněn přeplatek ve výši 285,80 Kč a dále za období od ledna do března 2018 částku 1 314 Kč. Žalovaní byli povinni platit žalobci měsíčně poplatek za TUV ve výši 270 Kč. Žalovaní proto dluží žalobci za TUV za duben až prosinec 2015 částku 2 430 Kč, za leden až prosinec 2016 částku 2 507,20 Kč, kdy v této částce je odečten i přeplatek ve výši 732,30 Kč, za leden až prosinec 2017 ve výši 2 734,70 Kč, kdy v této částce je odečten i přeplatek ve výši 505,30 Kč a za období do ledna do března 2018 jde o dlužnou částku ve výši 810 Kč.

2. Žalovaní žalobou uplatněný neuznali ani z části. Uvedli, že vyúčtování žalobce bylo neoprávněné. Dne 15. 11. 2010 nabyli žalovaní předmětný byt do svého osobního vlastnictví. Ke dni 28. 4. 2011 došlo k rekonstrukci domu. V květnu 2011 byly odsouhlaseny stanovy společenství vlastníků. Dne 27. 2. 2012 shromáždění vlastníků odsouhlasilo, že všichni se budou podílet na úhradě nákladů na rekonstrukce topení. Rekonstrukce znamenala změnu způsobu vytápění, kdy na základě této zásadní změny ve způsobu vytápění se žalovaní rozhodli zajistit si teplou vodu a vytápění na základě vlastního přístroje, který si pořídili. Žalovaní začali topit elektrickou energií. Ze strany společenství vlastníků byl dán souhlas žalovaným, aby si záležitosti ohledně vytápění vyřešili vlastním způsobem. Žalovaní měli za to, že základní sazba za teplo a TUV je nedůvodná, neboť chybí právní titul pro vyúčtování tvrzené pohledávky žalobce. Následně na jednání soudu dne 1. 4. 2019 uplatnili námitku započtení pohledávky ve výši 23 264 Kč, která vznikla žalovaným vůči žalobci z důvodu zákonné pokuty za prodlení žalobce s plněním jeho povinnosti vypořádat námitku žalovaných proti vyúčtování služeb dle § 13 vyhl. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). Žalovaní uvedli, že dne 29. 4. 2016 podali žalobci námitky proti vyúčtování za rok 2015, které byly žalobcem přijaty nejpozději dne 3. 5. 2016 Tyto námitky nebyly žalobcem vypořádány včas (nejpozději do 30 dnů od doručení), ale jak vyplývá z dopisu žalobce ze dne 15. 2. 2018, stalo se tak až dne 15. 2. 2018. V souladu s ust. § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. tak mají žalovaní vůči žalobci nárok na pokutu v částce 50 Kč za každý započatý den prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaní uplatnili nárok na pokutu za období prodlení žalobce s vypořádáním námitek vůči žalobci na jednání soudu konaném dne 1. 4. 2019, tj. za období od 3. 6. 2016 do 15. 2. 2018 (celkem za 657 dnů), tedy ve výši 32 850 Kč, uplatňují tímto žalovaní námitku započtení v rozsahu 23 264,80 Kč.

3. K námitce započtení žalovaných žalobce ve svém vyjádření ze dne 13. 5. 2019 uvedl, že e-mail žalovaného 1) ze dne 29. 4. 2016 není námitkou ke způsobu a obsahu vyúčtování nákladů na teplo a TUV ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ale věcně jde o nesouhlas žalovaných s placením za teplo a TUV jako takového. Shromáždění SVJ ze dne 27. 2. 2012 rozhodlo, že základní složka nákladů za teplo a TUV se bude vyúčtovávat i u bytů, které se odpojily od společných rozvodů. Na shromáždění SVJ ze dne 26. 4. 2016 (tedy tři dny před e-mailem žalovaného ze dne 29. 4. 2016) odmítlo shromáždění hlasovat o této otázce s tím, že bude zajištěn právní rozbor této otázky, který byl žalovaným zaslán v předžalobní výzvě ze dne 3. 4. 2018. Žalobce má za to, že povinnost žalovaných platit základní složku za teplo a TUV vyplývá ze zákona a SVJ nemůže povinnosti vyplývající ze zákona změnit svým rozhodnutím.

4. Nalézací soud rozsudkem ze dne 12. 8. 2019, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok], žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku. Soud vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož všichni vlastníci bytových jednotek, i ti odpojení od centrálního vytápění mají povinnost k úhradě základní složky nákladů na teplo a TUV. Neuhrazením poplatků vyúčtované služby za období od dubna 2015 do března 2018 v odsouhlasené výši, tj. za teplo ve výši 438 Kč měsíčně a poplatek za TUV ve výši 270 Kč měsíčně, žalovaní porušili své povinnosti vlastníků bytových jednotek a jsou povinni zaplatit žalobci za teplo za období od dubna 2015 do března 2018 dlužnou částku v celkové výši 23 264,80 Kč včetně zákonných úroků z prodlení od 1. 4. 2018 do zaplacení.

5. Odvolací soud k odvolání žalovaných usnesením ze dne 8. 7. 2020, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že prozatím nejsou splněny podmínky pro jeho potvrzení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že se vůbec nezabýval důvodností námitky započtení, když zaujal názor, že námitku započtení není možné posoudit jako námitku započtení, neboť žalovaní nárok žalobce neuznávají. Žalovaní po celou dobu věděli, že žalobce k nároku žalovaných neplatit základní složku za teplo a TUV zaujímá zamítavé stanovisko a jejich nárok neuznává a dle soudu prvního stupně se tedy měli obrátit se žalobou na soud, který by posoudil oprávněnost jejich nároku. Odvolací soud proto uložil soudu prvního stupně, aby posoudil důvodnost námitky započtení uplatněné z titulu nároku na pokutu podle § 13 odst. 1, 2 zák. č. 67/2013 Sb. ve znění od 1. 1. 2016, kterou žalovaní uplatnili u soudu v tomto řízení, tudíž se na soud obrátili, a je třeba se s ní v tomto řízení, vypořádat a zkoumat, kdy nastala splatnost pohledávek, a zda dluh započtením zanikl a v jakém rozsahu.

6. Soud prvního stupně tedy v řízení pokračoval, věc dále projednal při jednání soudu konaném dne 5. 5. 2021, přičemž zjistil následující skutkový stav projednávané věci.

7. Z listinných důkazů bylo zjištěno následující: Z výpisu rejstříku společenství vlastníků jednotek ze dne 26. 4. 2018 soud zjistil, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek v bytovém domě [adresa] na pozemku par. [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 26. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaní jako manželé jsou spoluvlastníci jednotky [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha s podílem na společných částech ve výši [číslo].

8. Z vyúčtování služeb za rok 2010 a zápisu shromáždění [název žalobkyně] ze dne 27. 2. 2012 soud zjistil, že základní složka nákladů na vytápění byla dle § 4 odst. 1 vyhl. 372/2001 Sb. stanovena ve výši 40 %, kdy v bodu 3 programu byl odsouhlasen způsob vyúčtování za rok 2010, podle kterého náklady na vytápění byly rozděleny na základní složku ve výši 40 % a na spotřební složku ve výši 60 % s tím, že základní složka nákladů na teplo a TUV se bude účtovat i u bytů, které se odpojily od společných rozvodů, pro tento způsob vyúčtování hlasovalo 94,74 % z přítomných.

9. Ze zápisu shromáždění [název žalobkyně] ze dne 27. 2. 2012 (bod 3 čl. VI) a dopisu předsedajícího uvedeného shromáždění, zapisovatele a ověřovatele zápisu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 4. 2019 soud zjistil, že náklady na teplo pro vytápění pro rok 2011 a 2012 činila 40 % základní složky nákladů na teplo, tato výše byla projednána a odsouhlasena na shromáždění, avšak chybou při přepisu nebyla tato výše v protokolu uvedena. Tato výše základní složky nákladů na teplo byla účtována i ve všech následujících letech, kdy byla schválena vyúčtování služeb.

10. Z evidenčního listu vlastníka žalovaných za období 8/2014 a 4/ 2015 soud zjistil, že úhrada za teplo činila částku ve výši 438 Kč měsíčně a teplou užitkovou vodu ve výši 270 Kč měsíčně. Z vyúčtování služeb za rok 2015, rok 2016 a 2017 soud zjistil, že roční záloha za teplo činila u žalovaných částku 5 256 Kč (tj. 438 Kč měsíčně) a záloha za TUV činila ročně 3 240 Kč (tj. 270 Kč měsíčně).

11. Z e-mailu žalovaného 1) ze dne 29. 4. 2016 adresovaného [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný 1) nesouhlasil ze způsobem vyúčtování záloh za rok 2015 z důvodu započítání položek za teplo a TUV, které žalovaní neužívají. Z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne 3. 5. 2016 vyplynulo, že žalovanému 1) bylo sděleno, že jeho nesouhlas s vyúčtováním záloh za rok 2015 je považován za reklamaci vyúčtování a postup bude projednán s novým výborem s tím, že pokud nebude přijato jiné stanovisko, bude reklamace odmítnuta z důvodu přijatých pravidel pro rozúčtování dodávky služeb.

12. Ze zápisu shromáždění vlastníků jednotek ze dne 26. 4. 2016 soud zjistil, že předsedajícím byl žalovaný 1) a byla projednávána otázka způsobu rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu i odpojených jednotek od centrálního zdroje v rámci domu, kdy předkladatelem byl žalovaný 1), kdy bylo přítomnými členy společenství rozhodnuto o tomto bodu nehlasovat a nechat vypracovat právní rozbor ve věci rozúčtování tepla a TUV v případě odpojených jednotek od centrálního zdroje.

13. Z dopisu žalovaného 1) doručeného správci domu [právnická osoba] dne 17. 10. 2017 soud zjistil, že žalovaní odmítli hradit platby za teplo a TUV, neboť dle jejich názoru jsou žalobcem požadovány protiprávně, zálohy placené žalovanými nejsou zaúčtovány na úhradu jimi uvedených služeb, proto budou peníze za služby odkládat a budou uhrazeny po vzájemné dohodě či rozhodnutí soudu. Z upomínky správce domu [právnická osoba] ze dne 5. 1. 2018 adresovaný žalovaným soud zjistil, že žalovaní byli vyzváni k uhrazení zálohy na služby a fond oprav spojené s užíváním bytu [číslo] ve výši 161 222 Kč za období od listopadu 2012 do prosince 2017. Z dopisu správce [právnická osoba] ze dne 15. 2. 2018 soud zjistil, že žalobce neuznal důvody žalovaných na neplacení poplatků za teplo a TUV a odkázal na rozhodnutí členské schůze ze dne 27. 2. 2012 a vyhlášky č. 372/2001 Sb. a vyhlášky č. 269/2015 Sb.

14. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne 3. 4. 2018, včetně doručenky ze dne 4. 4. 2018, soud zjistil, že žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužné částky za teplo ve výši 28 906 Kč a TUV ve výši 16 206 Kč s objasněním způsobu výpočtu uvedených částek a důvodů, proč je povinností žalovaných hradit uvedené platby i přesto, že jsou žalovaní odpojeni od centrálního vytápění a přípravy TUV. Z e-mailové komunikace mezi právními zástupci žalobce a žalovaných z dubna 2018 soud zjistil, že žalovaní uhradili poplatky za služby, které nerozporovali, a o tuto částku byl ponížen nárok žalobce uplatněný touto žalobou. Z přehledu předpisů a plateb žalovaných za období od ledna 2011 do února 2018 a výpisu z účtu za období prosinec 2018 soud zjistil, že žalovaní neuhradili za teplo v období od dubna do prosince 2015 částku ve výši 3 942 Kč, za leden až prosinec 2016 částku ve výši 4 556,70 Kč, kdy byl v této částce zohledněn přeplatek z vyúčtování ve výši 699,30 Kč, dále za leden až prosinec 2017 ve výši 4 970 Kč, kdy byl v této částce zohledněn přeplatek ve výši 285,80 Kč a dále za období od ledna do března 2018 ve výši 1 314 Kč. Žalovaní dále dluží žalobci za TUV za duben až prosinec 2015 částku ve výši 2 430 Kč, za leden až prosinec 2016 částku ve výši 2 507,20 Kč, kdy v této částce je odečten i přeplatek ve výši 732,30 Kč, za leden až prosinec 2017 ve výši 2 734,70 Kč, kdy v této částce je odečten i přeplatek ve výši 505,30 Kč a za období do ledna do března 2018 jde o dlužnou částku ve výši 810 Kč.

15. Z dopisu právního zástupce žalobce z 8. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaní byli vyzváni k úhradě poplatků za služby, které nerozporují.

16. Z e-mailové komunikace ze září 2018 mezi žalovaným 1) a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný 1) žádal o evidenční listy z roku 2015 – 2017 a počty osob v jednotlivých bytech.

17. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následovně.

18. Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

19. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

20. Podle § 2 písm. b) bod 2. zákona č. 67/2013 Sb. je příjemcem služeb vlastník jednotky podle zákona upravujícího vlastnictví bytů, který je též osobou rozhodnou pro rozúčtování služeb (písm. g) bod 2).

21. Podle § 6 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2015 platilo, že náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Změna způsobu rozúčtování nákladů na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období (odstavec 1). Nedojde-li k ujednání, rozúčtují se náklady uvedené v odstavci 1 podle právního předpisu, kterým se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele (odstavec 2).

22. Podle § 6 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2016 platí, že náklady na vytápění v případě, že není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, a náklady na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu podle jiného právního předpisu se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Pokud k dohodě nedojde, rozúčtují se náklady na vytápění a společnou přípravu teplé vody podle jiného právního předpisu upravujícího podrobnosti pro rozúčtování nákladů na dodávku tepla a společnou přípravu teplé vody v domě. Změna způsobu rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům je možná vždy až po skončení zúčtovacího období (odstavec 1). Pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou (odstavec 2).

23. Povinnost instalace měřidel podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, vyplývá z ustanovení § 7 odst. 4 písm. g) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění novely provedené zákonem č. 103/2015 Sb. s účinností od 1. 7. 2015.

24. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2016, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odstavec 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odstavec 2).

25. Podle § 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, se zúčtovací jednotkou rozumí objekt nebo jeho část, popřípadě objekty nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení a společné měření nebo stanovení množství tepelné energie a nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody. Dle § 6 citované vyhlášky u bytů odpojených od vnitřního rozvodu je stanoven zvláštní způsob rozúčtování nákladů na tepelnou energii a vytápění. Základní složka je pak podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 3 téže vyhlášky rozdělena mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, základní složka nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Výši základní složky určí poskytovatel služeb. Podle § 4 citované vyhlášky základní složka nákladů na teplo spotřebované na poskytování teplé vody činí 30 % a spotřební složka 70 % nákladů. Základní složka nákladů na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody činí 0 % a spotřební složka 100 % nákladů.

26. Podle § 5 odst. 2 citované vyhlášky platí, že na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu vytápění rozúčtovává poskytovatel služeb základní složku nákladů na vytápění podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce; započitatelná podlahová plocha bytu nebo nebytového prostoru se přepočte na nepřímo vytápěnou započitatelnou podlahovou plochu podle přílohy č. 1 části A bodu 2 k této vyhlášce. Na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu teplé vody rozúčtovává poskytovatel služeb základní složku nákladů podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.

27. Podle § 8 odst. 2 téže vyhlášky případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

28. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. V posuzované věci soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a shledal, že nárok žalobce na zaplacení úhrad za teplo a teplou užitkovou vodu za období od dubna 2015 do března 2018 v celkové výši 23 264,80 Kč vůči žalovaným je důvodný. Protože v souzené věci nedošlo k ujednání všech vlastníků jednotek, byla základní složka nákladů na teplo a TUV rozúčtovávání mezi vlastníky všech jednotek v domě podle výše uvedených zákonných hledisek bez ohledu, zda a kolik vlastníci skutečně spotřebují tepla a TUV, neboť základní složka nákladů zahrnuje náklady na společné prostory domu, kdy spoluvlastníky těchto společných prostor jsou všichni vlastníci bytových jednotek v domě, tedy i ti vlastníci, kteří jsou odpojeni od centrálního vytápění. Základní složka nákladů na teplo a TUV není tedy určována podle množství tepla či TUV dodaných do bytových jednotek a podle stavu měřidel. Rozúčtování nákladů na základní složku a spotřební u tepla a TUV vychází z výše citované právní úpravy.

30. V projednávané věci bylo prokázáno, že shromáždění žalobce konané dne 27. 2. 2012 přijalo rozhodnutí, že nebudou poskytovány výjimky vztahující se k základní složce v rámci rozúčtování TUV a tepla pro jednotky, které byly odpojeny od společného systému, tedy, že základní složka se bude účtovat i těmto jednotkám. Základní složka nákladů na vytápění byla stanovena ve výši 40 %. Takto určená výše základní složky nákladů vytápění zůstala neměnná také pro další roky, což má soud za prokázané z vyúčtování služeb za rozhodné období (rok 2015 – 2018). Proto bylo povinností žalovaných za období od dubna 2015 do března 2018 zaplatit žalobci poplatky takto odsouhlasené, tj. za teplo ve výši 438 Kč měsíčně a poplatek za TUV ve výši 270 Kč měsíčně, což však žalovaní i přes výzvu žalobce neučinili. Žalovaní porušili své povinnosti vlastníků bytové jednotky hradit základní složku nákladů na teplo a TUV, proto jsou povinni zaplatit žalobci za teplo za období od dubna 2015 do března 2018 dlužnou částku v celkové výši 23 264,80 Kč včetně zákonných úroků z prodlení od 1. 4. 2018, kdy žalobce požaduje uhrazení zákonných úroků až od tohoto data, a to do zaplacení.

31. Soud v řízení zamítl návrh žalovaných na výslech svědka [titul] [jméno] [příjmení], původního vlastníka bytu žalovaných, který se měl vyjádřit k tomu, že žalovaným bylo přislíbeno při koupi bytu, že nejsou povinni se připojit k centrální soustavě vytápění a nebudou tak hradit poplatky za teplo a TUV, neboť výpověď tohoto svědka by nemohla zvrátit závěr soudu o tom, že žalovaní mají zákonnou povinnost platit základní složku nákladů na teplo a TUV. Tvrzený příslib tohoto svědka není pro posouzení dané věci relevantní.

32. Žalovanými byla při jednání soudu dne 1. 4. 2019 ústně do protokolu uplatněna námitka započtení ve výši 23 264,80 Kč. Žalobce se dle tvrzení žalovaných nevypořádal v zákonem stanovené 30 denní lhůtě jejich námitku proti vyúčtování za rok 2015, a tak žalovaným měl vzniknout nárok na zákonnou pokutu za období od 3. 6. 2018 do 15. 2. 2018 v celkové výši 32 850 Kč (657 dnů x 50 Kč za každý den prodlení), tj. od data 30 dnů po uplynutí lhůty k vyjádření do dne, kdy žalobce dopisem sdělil, že námitky neuznává. Soud dospěl k závěru, že e-mail žalovaného 1) ze dne 29. 4. 2016 adresovaný [titul] [jméno] [příjmení], členu představenstva [právnická osoba], kterým vyjádřil nesouhlas s vyúčtováním záloh za rok 2015 z důvodu„ započítání položek za teplo a teplou vodu, které nevyužívám“, není podle svého obsahu řádnou námitkou příjemce služeb ke způsobu a obsahu vyúčtování vůči poskytovateli služeb dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., ohledně níž by vznikala povinnost poskytovateli služeb k vypořádání námitky pod sankcí zákonné pokuty dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaný 1) v citovaném e-mailu ze dne 29. 4. 2016 nesporoval správnost vyúčtovaní, neměl výhrady vůči způsobu výpočtu úhrad za teplo a teplou užitkovou vodu. Pouze polemizoval s tím, zda vůbec má povinnost tyto složky platit, a to s ohledem na skutečnost že, bytová jednotka žalovaných nebyla připojena na centrální systém vytápění. Soud ponechává stranou, že uvedený e-mail vůbec nebyl adresován žalobci coby společenství vlastníků jednotek, které je vůči žalovaným v postavení poskytovatele služeb (viz § 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb.), nýbrž [titul] [jméno] [příjmení] zaměstnanci (členovi statutárního orgánu) firmy [právnická osoba], která smluvně vykonávala správu domu pro žalobce; soud považuje uvedený způsob komunikace v domě za obvyklý. Na druhou stranu však ani odpověď [titul] [jméno] [příjmení] žalovanému 1), kterou mu sdělil, že e-mail žalovaného 1)„ bere jako reklamaci vyúčtování“, nečiní z e-mailu žalovaného námitku ke způsobu a obsahu vyúčtování dle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., a to jednak proto, že případný obsah jednostranného právního jednání žalovaného 1) těžko může být určován následnou reakcí adresáta, avšak především proto, že určující je obsahová rovina tohoto právního jednání – kterou nebylo vznesení námitky proti způsobu výpočtu úhrady za teplo a TUV, nýbrž jen polemika s tím, zda taková povinnost k úhradě na straně žalovaného 1) či žalovaných vůbec je. Tato povinnost je ovšem nesporná, vyplývá ze samotné zákonné úpravy a týká se všech vlastníků jednotek, tedy i žalovaných, kteří nepochybně jsou příjemci služeb, ať už nepřímo prostřednictvím vytápění ostatními vlastníky. Soud vnímá smysl a účel zákonného institutu námitek do vyúčtování služeb jako zákonnou možnost obrany příjemce služeb vůči poskytovateli proti úhradám za služby plynoucím z chybného či nikoliv řádného vyúčtování, námitky proti vyúčtování přece neslouží k tomu, aby byla zpochybňována zákonná povinnost k úhradám za služby či plynoucí z rozhodovacích mechanismů společenství vlastníků jednotek příslušejících shromáždění vlastníků jednotek. Soud znovu připomíná, že žalovaní nesporovali způsob jakým byly služby vyúčtovány, pouze sporovali, zda jsou povinni jakožto vlastníci bytových jednotek tyto služby vůbec hradit, když nesouhlasili s vyúčtováním z toho důvodu, že započítané položky za vodu a teplo vůbec nevyužívají. Jestliže žalovaní nesouhlasili s rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek ze dne 27. 2. 2012, kterým bylo přijato rozhodnutí, podle něhož nebude poskytována výjimka pro účtování služeb pro jednotky odpojené od společných rozvodů, jakož ani s rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek ze dne 26. 4. 2016, které odmítlo předchozí rozhodnutí k návrhu žalovaného 1) revidovat, nebylo právním nástrojem ke zvrácení těchto rozhodnutí podání„ námitek“ proti vyúčtování (e-mailem ze dne 29. 4. 2016). Skutečnost, že žalovaného 1) vedlo k podání„ námitky“ právě to, že krátce před tím neuspěl se svým návrhem v nejvyšším orgánu společenství – na shromáždění vlastníků jednotek, svědčí o tom, že smyslem námitky nebylo ani tak dobrat se řádného vyúčtování – ve smyslu správně spočítaného, nýbrž vyvázat se zákonné povinnosti příjemce služeb za poskytované služby. A o tom, že žalovaní jsou vůči SVJ v postavení příjemců služeb, a to i tepla, byť jejich jednotka je odpojena od systému centrálního vytápění, nemůže být pochyb, neboť bytová jednotka je součástí centrálně vytápěného objektu, tedy vyměňuje si teplo i s okolními prostory a sousedními jednotkami, od nichž není izolována, a žalovaní zároveň v neposlední řadě jsou i spoluvlastníky společných prostor domu, které jsou rovněž centrálně vytápěny. Toto však soud uvádí toliko nad rámec věci, neboť povinnost k úhradám za teplo a TUV žalovaných zde plyne ze zákona a navazujících rozhodnutí shromáždění vlastníků.

33. Na základě uvedených důvodů soud uzavřel, že e-mail žalovaného 1) ze dne 29. 4. 2016 není podle svého obsahu námitkou ve smyslu § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. a žalovaným tak nárok na zákonnou pokutu dle § 13 odst. 1 a 2 téhož zákona nevznikl. Pokud pak žalovaní započetli jejich neexistující pohledávku z titulu zákonné pokuty proti žalobnímu nároku, nejde o způsobilé započtení, jehož následkem by byl zánik žalobní pohledávky. Obrana žalovaných postavená na námitce započtení tak není opodstatněná.

34. Soud z výše uvedených důvodů shledal, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl, včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

35. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. l o. s. ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení ve výši 27 475 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 1 363 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 249 Kč skládající se z částky 2 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), částečné zpětvzetí žaloby co do úroku z prodlení a doplnění odůvodnění žaloby odměna z částky do 500 Kč ve výši 300 Kč, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 3. 2019 odměna z částky do 3 880 Kč ve výši 1 000 Kč, dále odměna z tarifní hodnoty ve výši 23 264,80 Kč (odpovídající částce, o kterou byla žaloba vzata zpět) po 2 060 Kč za šest úkonů (účast na jednání soudu ze dne 1. 4. 2019, vyjádření ze dne 13. 5. 2019, účast na jednání soudu ze dne 12. 8. 2019, vyjádření ze dne 15. 1. 2020 k odvolání žalovaných, za jednání odvolacího soudu dne 8. 7. 2020 a za jednání soudu dne 5. 5. 2021), včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., 4 x náhrada jízdného k ústnímu jednání busem a vlakem [obec] [obec] a zpět ve celkové výši 92 Kč, náhrady za ztrátu času za cestu k ústnímu jednání 3 půl hod tam a zpět po 100 Kč dne 1. 4. 2019 celkem 600 Kč a náhrady za ztrátu času 4 x 3 půl hod tam a zpět po 100 Kč (600 Kč x 4) ve výši 2 400 Kč.

36. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); je-li účastník řízení zastoupen advokátem, náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).