7 C 1/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 300 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 140 408,5 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 na náhradě nákladů řízení částku 1 460 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet zdejšího soudu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedl, že s žalovaným , datum, uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému zapůjčil 450 000 Kč. Smlouva jako taková byla uzavřena v restauraci hotelu , Anonymizováno, . Částka byla poskytnuta tak, že žalobce po uzavření smlouvy v hotelu tuto částku vybral či zaslal z účtu společnosti , právnická osoba, , kde byl žalobce jednatelem na pobočce , právnická osoba, ., a žalovanému týž den předal, nebo mu ji poslal na účet. O peníze žalovaný žádal, neboť chtěl podnikat v oblasti správy nemovitostí ve vlastnictví (přímém či nepřímém) , Anonymizováno, . Žalovaný měl částku vrátit do , datum, , ale nevrátil ničeho. Dne , datum, vrátil částku 150 000 Kč. Strany se následně písemně v listině ze dne , datum, dohodly, že žalovaný dlužnou částku 300 000 Kč uhradí do , datum, . Listinu žalobce považoval za uznání dluhu. Přes opakované výzvy žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že podpisy na smlouvě o zápůjčce ze dne , datum, a listině ze dne , datum, nejsou jeho podpisy, listiny poprvé viděl až v rámci soudního jednání. V žalobě tvrzené prostředky od žalobce nikdy neobdržel. V rozhodné době neměl žádný důvod žádat zápůjčku. Žalovaný namítal, že závazek nemohl být ze strany žalovaného posouzen jako smlouva o zápůjčce. Ze strany žalobce nebyly tvrzeny ani žádné další rozhodné skutečnosti, jako například rozhodné právo s ohledem na státní příslušnost Ruská federace obou účastníků řízení. Listina ze dne , datum, nemohla být uznáním dluhu, neboť neobsahovala vůli žalovaného uznat konkrétní dluh co do důvodu a výše. I pokud by dluh existoval, byl promlčen. Znalecký posudek , jméno FO, považoval za nepřezkoumatelný, neboť neobsahoval přílohy. Závěry posudku měl za protichůdné, když na jedné straně byl avizován závěr v rovině střední pravděpodobnosti a v samotném závěru bylo uvedeno, že sporné podpisy byly pravděpodobně pravými podpisy. Posudek neobsahoval měření znaků podpisů (poměr výše, šířek, procentuální srovnání četnosti výskytu velikosti jednotlivých podpisů). Posudek se nijak nevěnoval vyhodnocení dílčích odlišností podpisů a neobsahoval ani vyhodnocení podobnosti podpisů. Posudek hodnotil dynamický tlak, aniž by bylo zřejmé, jakou metodou znalkyně tento hodnotila.

3. Jelikož jsou žalobce i žalovaný státními příslušníky Ruské federace, zabýval se soud otázkou mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť ke dni podání žaloby žalovaný pobýval a nadále pobývá na území České republiky, a nejedná se o věci, na které se vztahují ustanovení oddílu 3 až 7 citovaného nařízení, když Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená vyhláškou č. 95/1983 Sb., pravomoc soudu a rozhodné právo v dané věci neupravuje. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české.

4. V listině označené jako „Zázavek“ ze dne , datum, včetně znění textu smlouvy sepsaného v ruském jazyce azbukou s tím, že české názvy jsou uvedeny česky latinkou (překladatelská doložka připojena , jméno FO, ) žalovaný prohlásil, že od žalobce převzal 450 000 Kč, které měl vrátit do , datum, .

5. V listině označené jako „smlouva“ ze dne , datum, včetně originálu v ruském jazyce (překladatelská doložka připojena , jméno FO, ) účastníci uvedli, že se dohodli, že prostředky zapůjčené žalobcem žalovanému dne , datum, ve výši 450 000 Kč s lhůtou k vrácení , datum, byly k , datum, vráceny pouze ve výši 150 000 Kč. Zbývající část 300 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit do , datum, .

6. Předžalobní výzvou k uhrazení pohledávky ze dne , datum, byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k úhradě částky 300 000 Kč, když tuto do , datum, nevrátil. K výzvě byla připojena plná moc. Podle detailní informace k zásilkám a podací stvrzenky byla výzva zaslána na adresu žalovaného „, adresa, (na tuto adresu doručeno , datum, ), a , adresa, .

7. Z odpovědi , právnická osoba, . (č. l. 36) vyplynulo, že z účtu společnosti , právnická osoba, nedošlo na pokladně pobočky v , adresa, , k žádnému výběru hotovosti ve výši , částka, . Podle odpovědi , právnická osoba, . (č. l. 116 – 117) však byla dne , datum, zaslána z účtu jmenované společnosti k pokynu žalobce částka , částka, s poznámkou „půjčka“ na účet č. , č. účtu, . Podle sdělení , právnická osoba, . (č. l. 119) byla částka , částka, na uvedený účet připsána , datum, . Majitelkou účtu byla paní , jméno FO, . Soudu je z jeho činnosti známo, že jmenovaná (též psáno jako , jméno FO, ) je matkou žalovaného (výpis z ISZR č. l. 9 – 10 spisu).

8. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví zpracovaného , jméno FO, vyplývá, že podpisy žalovaného na listině „Zázavek“ ze dne , datum, , a listině „smlouva“ ze dne , datum, , jsou v rovině střední pravděpodobnosti pravými podpisy žalovaného. Na těchto závěrech znalkyně trvala i v rámci svého výslechu, ničeho na nich nezměnila.

9. Po provedeném dokazování soud přistoupil k hodnocení jednotlivých důkazů, které hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti.

10. Co se týče znaleckého posudku, měl soud o jeho závěrech pochybnosti, neboť posudek pracoval s odbornými pojmy, které nebyly vysvětleny, některá v něm obsažená tvrzení se zdála neúplná, nevysvětlená. V posudku bylo sice uvedeno, jak byly znalkyní zhodnoceny sporné podpisy žalovaného na listinách „Zázavek“ ze dne , datum, a „smlouva“ ze dne , datum, (podpis byl posouzen jako nacvičený, graficky velmi zjednodušený na úrovni parafy), a že srovnávací materiál byl z velké části vyhovující ke srovnání, avšak nebylo už uvedeno, jaká přesně část srovnávacího materiálu byla či nebyla ke srovnání vyhovující. Nebylo vysvětleno, co jsou obecné i zvláštní roviny zkoumání, jaké jsou znaky těchto rovin, které je třeba zkoumat a nebylo zcela jasné, jaké tyto znaky byly ve sporných a srovnávacích podpisech zjištěny. Znalkyně v posudku navíc uvedla, že došlo ke vzájemnému porovnání analýz sporných a srovnávacích podpisů; tyto analýzy v posudku absentovaly, a nebylo zjevné, v jakých všech podpisech a proč byly nalezeny shodné znaky vyjmenované na straně 3 posudku. V posudku nebyly vyobrazeny/využity veškeré srovnávací podpisy, které znalkyně v posudku označila jako srovnávací.

11. Znalkyně však v rámci svého výslechu pochybnosti soudu o závěrech posudku zcela rozptýlila. Přesvědčivě zodpověděla velmi podrobné dotazy soudu a žalovaného, odpovědi byly adekvátní, přesvědčivé, náležitě vysvětlené. S veškerými námitkami proti posudku (ať již ze strany soudu tak ze strany žalovaného) se znalkyně vypořádala. Vysvětlila, že pracovala se všemi srovnávacími podpisy. Pokud by se některé podpisy absolutně vymykaly, bylo by v posudku uvedeno, že pro porovnání použity nebyly. To nebylo zjištěno, a aby posudek nebyl nepřehledný, použila pro ilustraci závěrů pouze některé ze srovnávacích podpisů. Znalkyně vysvětlila pojmy obecná a zvláštní rovina zkoumání, co všechno se v těchto rovinách zkoumá. Přesvědčivě vysvětlila jednotlivé grafické ukazatele obsažené v posudku na straně č. 4, týkající se porovnání shodných a odlišných znaků sporných podpisů a srovnávacích podpisů. Tyto byly obsaženy i ve srovnávacích podpisech, které nebyly uvedeny v posudku, aby nebyl nepřehledným. Přílohy posudek neobsahoval. Příloha by musela být originálem listiny předložené ke srovnání, což nebylo možné. Prostá kopie listin by přezkoumatelnosti posudku nepomohla. Znalkyně vysvětlila, co znamená, že sporné podpisy žalovaného jsou v rovině střední pravděpodobnosti jeho pravými podpisy, a proč v posudku v závěru výslovně uvedla pouze, že podpisy žalovaného jsou pravděpodobně pravými podpisy. Konkrétně, pokud na jedné straně pomyslné škály je závěr „je pravým podpisem“, na druhé straně „nejedná se o podpis pravý“ a uprostřed je „nelze určit“, jde o závěr učiněný v rozmezí pravděpodobnosti mezi „nelze určit“ a „je pravým podpisem“, kdy ještě pravděpodobnost pravosti podpisu lze odstupňovat na nízkou, střední a vysokou pravděpodobnost, a pokud v posudku uvedla pouze „jsou pravděpodobně pravými podpisy“ učinila závěr o střední pravděpodobnosti. Závěr by nezměnilo ani větší množství srovnávacího materiálu, neboť podpis žalovaného byl jednoduchý, a vliv by nemělo ani posuzování pravosti celé listiny „Zázavek“ ze dne , datum, . Význam by nemělo použití ani grafometrické metody (měření délky a výšky podpisu), neboť ve srovnávacím materiálu byly nalezeny podpisy se shodnými nebo obdobnými údaji nebo odpovídající dané škále. Významné by to mohlo být, pokud by se sporný podpis nějakým způsobem této škále vymykal z pohledu velikosti. V projednávaném případě podle znalkyně bylo předloženo takové množství srovnávacího materiálu, že nebylo třeba zkoumat ani momentální podmínky při vyhotovení podpisu, které na vyhotovení podpisu mají vliv. Vysvětlila též, jak a proč byl zkoumán dynamický tlak (jde o zkoumání optické linie tahu), a že dílčí odlišnosti podpisu bylo možné přisoudit variabilitě používaných podpisů než písařskému projevu padělatele; konkrétní dohledané odlišnosti, byly dohledány ve srovnávacích podpisech a v těchto byly dohledány i znaky shodné se spornými podpisy. Nebyly tedy nalezeny znaky nasvědčující padělání podpisu.

12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud proto nemá jakýchkoli pochyb o závěrech znaleckého posudku, a v důsledku uvedeného ani o tom, že žalovaný listiny „Zázavek“ ze dne , datum, a „smlouva“ ze dne , datum, vlastnoručně podepsal. Ve věci se navíc nejednalo o situaci, kdy by závěr o pravosti podpisu žalovaného v rovině střední pravděpodobnosti byl učiněn pouze ve vztahu k jednomu z jeho podpisů; spornými byly totiž dva podpisy žalovaného na dvou různých listinách, a v obou případech bylo shledáno, že jde pravděpodobně o jeho podpis. Znalkyně neshledala znaky nasvědčující jejich padělání. Protože byl závěr učiněn shodně ke dvěma sporným podpisům žalovaného, je soud o to více přesvědčen, že žalovaný shora uvedené listiny vlastnoručně podepsal. Ve prospěch toho, že obě listiny žalovaný vlastnoručně podepsal, a že mu tedy skutečně byly zapůjčeny prostředky ve výši 450 000 Kč, hovoří i skutečnost, že dne , datum, byla k pokynu žalobce odeslána z účtu společnosti , právnická osoba, částka , částka, s poznámkou „půjčka“.

13. Skutečnost, že se částka byla zaslána na účet paní , jméno FO, , matky žalovaného, shora uvedené závěry též potvrzuje. V listině označené jako „Zázavek“ ze dne , datum, sám žalovaný uvádí, že od žalobce převzal , částka, , a je tak zjevné, že to musel být žalovaný, kdo žalobci sdělil, na jaký účet mají být finanční prostředky převedeny. Žalobce by finanční prostředky na daný účet nepřevedl, pokud by mu tento účet žalovaný neoznačil, a žalovaný by žalobci nepotvrdil, že od něj finanční prostředky převzal, pokud by s nimi nemohl disponovat.

14. Z výše uvedených důvodů má soud tvrzení žalobce, že žalovanému poskytl částku 450 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do , datum, , avšak jelikož vrátil pouze část poskytnuté částky, dohodl se s žalobcem na vrácení zbývající části ve výši 300 000 Kč do , datum, , za prokázaná.

15. S ohledem na shora uvedené je vyloučeno, že by podpisy na listinách nebyly pravými podpisy žalovaného, přestože závěr znalkyně byl učiněn pouze v rovině střední pravděpodobnosti. Soud proto nepovažoval za nutné provést důkaz revizním znaleckým posudkem a znaleckým posudkem zkoumajícím pravost celé listiny „Zázavek“ ze dne , datum, , neboť by na zjištění skutkového stavu neměly vliv, a jejich provádění by bylo nehospodárné. Proto tyto návrh žalovaného soud zamítl. Stejně tak soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem matky žalovaného pro nadbytečnost, neboť by nemohl změnit závěry soudu o skutkovém stavu.

16. Prokázání existence důvodů pro zapůjčení finančních prostředků je pro rozhodnutí věci nepodstatné. Nedůvodná je námitka, že žalobce netvrdil rozhodné právo, neboť bylo na vůli účastníků, zda se na rozhodném právu v rámci smluvní volnosti dohodnou či nikoli, a žalobce nemá povinnost rozhodné právo v žalobě či v průběhu řízení tvrdit. Význam pro rozhodnutí nemá ani skutečnost, že částka byla zaslána z účtu společnosti , právnická osoba, , neboť poskytnutí těchto prostředků společností žalobci je samostatným právním vztahem nezávislým na vztahu mezi žalobcem a žalovaným.

17. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu, ze kterého vyplývá, že žalobce žalovanému dne , datum, poskytl částku 450 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do , datum, . Jelikož k , datum, bylo žalobci vráceno pouze 150 000 Kč, dohodly se strany na vrácení částky 300 000 Kč do , datum, . Žalovaný tuto částku žalobci nevrátil ani na základě výzev.

18. Po právní stránce soud vycházel z této právní úpravy:

19. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2393 odst. 1 věta první o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

21. Podle § 1901 o.z. stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností.

22. Podle § 1757 odst. 1 o.z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí.

23. V posuzovaném případě soud shledal, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, v ústní formě uzavřena smlouva o zápůjčce (§ 2390 o.z.), když žalobce žalovanému přenechal částku 450 000 Kč a žalovaný se ji zavázal žalobci do , datum, vrátit (§ 2393 odst. 1 věta první a contrario o.z.). Obsah tohoto závazku strany následně písemně potvrdili v listině označené jako „Zázavek“ ze dne , datum, (§ 1757 odst. 1 o.z.). To, že se jedná o potvrzení již uzavřeného závazku a nikoli o samotnou smlouvou, vyplývá ze skutečnosti, že v listině je uvedeno, že žalovaný částku, Anonymizováno, 450 000 Kč převzal a zavázal se ji vrátit do , datum, , nikoli že se žalobce zavázal částku 450 000 Kč žalovanému poskytnout a poskytl ji při podpisu.

24. Jelikož ze strany žalovaného nedošlo k včasnému vrácení shora uvedené částky, strany si v listině označené jako „smlouva“ ze dne , datum, ujednaly změnu splatnosti závazku (§ 1901 o.z.) tak, že dosud neuhrazenou částku 300 000 Kč je žalovaný povinen vrátit do , datum, (§ 2393 odst. 1 věta první a contrario o.z.). Tato dohoda o změně splatnosti závazku obsažená v listině označené jako „smlouva“ ze dne , datum, obsahuje též náležitosti uznání dluhu (§ 2053 o.z., srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4603/2009). V listině je v písemné formě závazek, jehož se týká, jednoznačně a nezaměnitelně identifikován, je patrný důvod a výše dluhu, listina je vlastnoručně podepsána žalovaným. Z té části, že nevrácenou částku 300 000 Kč se žalovaný zavazuje vrátit nejpozději do , datum, lze jednoznačně usuzovat vůli žalovaného dluh uznat. Proto nelze souhlasit s názorem žalovaného, že by listina označená jako „smlouva“ ze dne , datum, nebyla uznáním dluhu.

25. Námitku promlčení vznesenou žalovaným soud shledal nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh uznal s tím, že jej splní do , datum, , mohlo se právo žalobce promlčet nejdříve , datum, (§ 639 o.z.). I pokud by se o uznání dluhu (§ 2053 o.z.) nejednalo, nebyla by námitka důvodná. Jelikož jde o dluh uplatnitelný u orgánu veřejné moci, počala promlčecí lhůta běžet od , datum, , kdy mohlo být právo uplatněno u orgánu veřejné moci poprvé (§ 619 odst. 1, 2 o.z.). Žaloba byla podána dne , datum, , a 3letá subjektivní promlčecí lhůta nebyla překročena (§ 629 odst. 1 o.z.).

26. Pro úplnost soud dodává, že účet č. , č. účtu, , jehož majitelkou byla paní , jméno FO, (, jméno FO, ), kam byla částka 450 000 Kč zaslána, je třeba považovat za místo splnění závazku, na kterém se strany dohodly (§ 1954 o.z.).

27. Soud tak žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 300 000 Kč, jako dosud neuhrazenou jistinu zápůjčky (§ 2390 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), uložil soud žalovanému též povinnost k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), ode dne následujícího po dni splatnosti dosud neuhrazené části jistiny zápůjčky, tj. od , datum, .

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náhrada nákladů řízení je představována (i.) soudním poplatkem ve výši 15 000 Kč, (ii.) spotřebovanou zálohou na důkaz znaleckým posudkem ve výši 30 000 Kč (složená v souladu s usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 7. 2024, č. j. 7 C 1/2024 – 67) a (iii.) odměnou advokáta.

29. Odměnu advokáta soud přiznal za 8 úkonů právní služby [příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání dne , datum, , dne , datum, dne , datum, v rozsahu přesahujícím 2 hodiny, dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“)]. Výše odměny těchto úkonů se lišila v závislosti na tom, zda byly provedeny před , datum, či později.

30. Před 1. 1. 2025 učinil zástupce žalobce 5 úkonů právní služby, a sazba mimosmluvní odměny za tyto úkony činila , částka, za úkon (§ 7 bod 6 AT ve znění do , datum, ), paušální náhrada hotových výdajů pak , částka, (5krát , částka, podle § 13 odst. 4 AT ve znění do , datum, ), tj. celkem , částka, . Po , datum, učinil zástupce žalobce 3 úkony právní služby, a sazba mimosmluvní odměny za tyto úkony činila , částka, za úkon (§ 7 bod 6 AT ve znění od , datum, ), paušální náhrada hotových výdajů pak , částka, (3krát , částka, podle § 13 odst. 4 AT ve znění od , datum, ), tj. celkem , částka, . Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, byla odměna mu přiznána navýšena o 21 % (§ 14a odst. 1 AT), tj. o , částka, .

31. Celkem soud na náhradě nákladů řízení žalobci přiznal částku , částka, a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému tuto částku uhradit k rukám zástupce žalobce.

32. Soud nepřiznal odměnu za podání žalobce došlá soudu dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, , neboť žalobce by nebylo nutno k těmto podáním vyzývat, pokud by žaloba od počátku tato tvrzení obsahovala. Stejně tak soud neshledal důvody pro navýšení odměny za úkon příprava a převzetí zastoupení na dvojnásobek mimosmluvní odměny v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) AT. Ve své podstatě se jednalo o skutkově jednoduchou věc, a přestože k úkonu mohlo být potřeba použití cizího jazyka, nejde o věc mimořádně náročnou či složitou vyžadující zvýšené odborné či profesní nároky na advokáta; samotné použití cizího jazyka advokátem nepředstavuje důvod pro navýšení mimosmluvní odměny (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4016/2016).

33. Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř. Náklady státu jsou představovány znalečným, jehož úhrada nebyla pokryta žalobcem složenou zálohou. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2024, č. j. 7 C 1/2024 - 82, soud přiznal znalkyni odměnu , částka, . Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2025, č. j. 7 C 1/2024 – 114, soud přiznal znalkyni odměnu , částka, . Znalečné celkem činí , částka, . Žalobcem byla složena záloha , částka, v souladu s usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 7. 2024, č. j. 7 C 1/2024 - 67. Náklady státu tak činí , částka, (, částka, – , částka, ) a v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen tuto částku uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 na ve výroku specifikovaný účet.

34. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.