7 C 36/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem - osobního motorového vozidla tovární značky název značky vozidla, registrační značky SPZ, VIN: VIN kód, - osobního motorového vozidla tovární značky název značky vozidla, registrační značky SPZ, VIN: VIN kód, - osobního motorového vozidla tovární značky název značky vozidla, registrační značky SPZ, VIN: VIN kód, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 114 422,2 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem ve výroku I specifikovaných vozidel, a to vozidla tovární značky název značky vozidla, registrační značky SPZ, VIN: VIN kód (dále též jako „vozidlo název značky vozidla“), vozidla tovární značky název značky vozidla, registrační značky SPZ, VIN: VIN kód (dále též jako „vozidlo název značky vozidla“), a vozidla tovární značky název značky vozidla, registrační značky SPZ, VIN: VIN kód (dále též jako „vozidlo název značky vozidla“), všechna společně též jako „Vozidla“. Podanou žalobu odůvodnil tím, že vozidlo název značky vozidla nabyl na základě kupní smlouvy ze dne datum a vozidlo název značky vozidla na základě kupní smlouvy ze dne datum, přičemž vždy jejich vlastníkům při převzetí vozidla uhradil kupní cenu. To činil jako fyzická osoba za finanční prostředky žalované, které byl v té době jediným společníkem, a tedy i vlastníkem. Vozidlo název značky vozidla bylo směněno s jméno FO za vozidlo název značky vozidla, které bylo v jeho vlastnictví a nabyl ho na základě kupní smlouvy. Následně Vozidla vložil do majetku společnosti, a to z důvodu jejich výhodnějšího pojištění jako flotily, načež došlo k převodu společnosti na jeho otce. Vozidla byla pronajata žalované nájemní smlouvou o nájmu dopravního prostředku ze dne datum ve znění dodatku ze dne datum, a ta se tak stala jejich uživatelem, předána jí byla oproti předávacím protokolům. Zápis žalované jako vlastníka Vozidel v registru vozidel podle žalobce její vlastnictví neprokazuje, žalobce své vlastnické právo k Vozidlům nikdy nepozbyl. Vozidla název značky vozidla a název značky vozidla byla na základě rozhodnutí Policie ČR, která se o ně zajímala na základě trestního oznámení podaného žalovanou, uložena do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 7, řízení o vydání vozidel je vedeno pod sp. zn. spisová značka. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví žalobce spatřuje v tom, že žalovaná je jako vlastník Vozidel zapsána v registru vozidel a technických průkazech, byť to neodpovídá faktickému stavu. Požadované určení by současně mohlo odvrátit spor o vydání věci.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalobcem namítanou skutečnost, že žalovaná nedisponuje nabývacími tituly k Vozidlům a neprokazuje k nim své vlastnické právo odůvodnila tím, že se nachází v likvidaci, pročež její likvidátor má pouze omezené množství důkazních prostředků a je závislý na tom, jaké listiny mu předá a skutečnosti sdělí poslední statutární orgán žalované, resp. jediný společník, tedy otec žalobce. Žalobce sice tvrdí a prokazuje, že se stal vlastníkem vozidel název značky vozidla a název značky vozidla na základě kupních smluv uzavřených dne datum a datum, avšak nikterak nedoložil, že jeho vlastnické právo trvá i ke dni podání žaloby, resp. rozhodnutí soudu v předmětné věci. Žalobce přitom vlastnické právo k oběma jmenovaným vozidlům převedl na žalovanou, která byla následně v registru vozidel zapsána jako jejich vlastník a provozovatel. Žalobce rovněž není vlastníkem vozidla název značky vozidla, jehož dřívějším vlastníkem byl jméno FO. Jmenovaný jako vlastník směnil vozidlo název značky vozidla za vozidlo ve vlastnictví žalované název značky vozidla. Nadto ke dni převodu (datum) žalovaná neměla statutární orgán. Vlastníkem vozidla název značky vozidla je tak stále jméno FO, neboť nedošlo k platnému převodu vlastnického práva, či případně žalovaná, neboť jméno FO potvrdil, že při směně jednal s žalovanou jako směňující stranou a vlastníkem směňovaného vozidla. Tvrzení o nájmu Vozidel považovala žalovaná za účelová a zpochybnila rovněž pravost jednotlivých převodních smluv.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná je vedena v evidenci silničních vozidel jako vlastník vozidla název značky vozidla, vozidla název značky vozidla a vozidla název značky vozidla.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující:

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že žalobce byl jednatelem a jediným společníkem žalované od datum do datum. Od datum do datum byl jednatelem a jediným společníkem otec žalobce pan jméno FO. Poté žalovaná již neměla statutární orgán. Dne datum byl zapsán do obchodního rejstříku likvidátor žalované, jméno likvidátora.

6. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum č. j. spisová značka bylo zahájeno řízení o zrušení žalované, byla nařízena její likvidace, a za tím účelem byl jmenován likvidátorem jméno likvidátora.

7. Podle osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) název značky vozidla bylo vozidlo poprvé registrováno v České republice datum, jeho vlastníkem byl jméno FO. Dne datum byla jako vlastník zapsána žalovaná. Podle výpisu z evidence vozidla název značky vozidla je od datum vlastníkem a provozovatelem žalovaná. Podle žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla název značky vozidla ze dne datum byl původním vlastníkem pan jméno FO. Novým vlastníkem byla uvedena žalovaná. Žádost podal a podepsal žalobce, který k tomuto byl zmocněn na základě plné moci ze dne datum jméno FO.

8. Podle osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) název značky vozidla bylo vozidlo poprvé registrováno v České republice dne datum, vlastníkem je zapsána žalovaná. Podle žádosti o zápis silničního vozidla do registru silničních vozidel ze dne datum požádala žalovaná o zápis vozidla název značky vozidla do registru silničních vozidel.

9. Podle osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) název značky vozidla bylo toto vozidlo poprvé registrováno v České republice dne datum, vlastníkem je od datum zapsána žalovaná. Podle žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla název značky vozidla ze dne datum byl dosavadním vlastníkem pan jméno FO. Novým vlastníkem i provozovatelem byla uvedena žalovaná, která jako žadatel listinu podepsala.

10. Žalobce podal k policejnímu orgánu žádost o vrácení dvou osobních motorových vozidel ze dne datum, kterou se domáhal vrácení vozidel název značky vozidla a název značky vozidla, neboť jsou v jeho vlastnictví. Usnesením Policejního orgánu ze dne datum, č. j. číslo jednací, bylo rozhodnuto, že vozidla název značky vozidla a název značky vozidla se ukládají do úschovy zdejšího soudu, neboť na ně uplatňuje vlastnické právo jiná osoba a existují zde pochybnosti o tom, komu vlastnické právo svědčí. Policie ČR ve věci jednala na základě trestního oznámení likvidátora, který měl za to, že žalovaná vyvedla Vozidla ze svého majetku a poškodila tak věřitele. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že jméno FO uvedl, že byl předchozím vlastníkem vozidla název značky vozidla, dne datum došlo k výměně tohoto vozidla za vozidlo název značky vozidla, prvé vozidlo bylo převedeno na žalovanou, druhé vozidlo bylo převedeno z žalované na jméno FO. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo rozhodnuto, že řízení ve věci soudní úschovy vozidla název značky vozidla se vylučuje k samostatnému projednání.

11. Likvidátor žalované vyzval jejího bývalého jednatele jméno FO dopisem ze dne datum k vydání Vozidel, případně k doložení nabývacích dokumentů k vozidlům, pokud jsou v jeho vlastnictví. Současně požádal o sdělení, jakým způsobem byly uhrazeny kupní ceny, eventuálně kam byly uhrazeny včetně doložení dokladů.

12. V dopisu ze dne datum jméno FO likvidátorovi žalované sdělil, že Vozidla uvedená v jeho výzvě jsou ve vlastnictví žalobce, nikoli žalované. Důvodem registrace vozidel na žalovanou byl smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou. Podle podacího lístku byl dopis odeslán dne datum.

13. Z osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) název značky vozidla se podává, že jako vlastník byla ode dne datum zapsána žalovaná, provozovatelem pak jméno FO.

14. Z dodatku k pojistné smlouvě – Anonymizováno (ev. č. vozidla hodnota) a záznamu k jednání ze dne datum soud zjistil, že Anonymizováno jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely tento dodatek k pojistné smlouvě Anonymizováno č. hodnota vozidla název značky vozidla s tím, že jako vlastník tohoto vozidla byla uvedena žalovaná. Z dodatku k pojistné smlouvě – Anonymizováno (ev. č. vozidla hodnota) a záznamu k jednání ze dne datum soud zjistil, že Anonymizováno jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely tento dodatek k pojistné smlouvě Anonymizováno č. hodnota vozidla název značky vozidla s tím, že jako vlastník tohoto vozidla byla uvedena žalovaná. Ze smlouvy č. hodnota a záznamu z jednání ze dne datum soud zjistil, že Anonymizováno jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely komplexní pojištění vozidla název značky vozidla s tím, že jako vlastník byla uvedena žalovaná. Ze smlouvy č. hodnota a záznamu z jednání ze dne datum soud zjistil, že Anonymizováno jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely komplexní pojištění vozidla název značky vozidla s tím, že jako vlastník byla uvedena žalovaná.

15. Soud podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) hodnotil v řízení provedené důkazy jednotlivě i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle § 134 o.s.ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

16. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil názor (srov. nález ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 1463/11, nález ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 561/12 a usnesení ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. III. ÚS 812/06), že „otázku vlastnických práv k vozidlu lze určit rychle a jednoduše, neboť vlastnictví k vozidlu podléhá registraci příslušnými orgány státu a je prokazováno veřejnou listinou (technickým průkazem, osvědčením o registraci vozidla)“. To, že je technický průkaz veřejnou listinou dovodil i Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 694/2006. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. I ÚS 2906/12, pokud nejsou dány žádné konkrétní okolnosti zpochybňující pravdivost údaje o vlastnictví uvedeného na veřejné listině, měly být tyto údaje považována za pravdivé. V opačném případě soudy svým postupem a názorem vyjadřují apriorní nedůvěru v pravdivost údajů o vlastnictví vozidel uvedených v přihlášce k registraci vozidla, a tím i v registru silničních motorových vozidel, čímž zpochybňují i důvěru v samotný registr silničních motorových vozidel a částečně popírají jeho smysl. Registr byl podle záměru zákonodárce, vyjádřeného i v důvodové zprávě (k návrhu zákona č. 56/2001 Sb.), koncipován jako veřejný seznam, do něhož má každý právo nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, s tím, že „Technický průkaz vozidla je dokladem, kterým okresní úřad osvědčuje a stvrzuje vlastnictví vozidla… Technický průkaz je dokladem nezbytným k nakládání s vozidlem, tímto dokladem provozovatel vozidla prokazuje vlastnictví k vozidlu…“ (srov. obecnou část důvodové zprávy). Je-li veřejná listina osvědčením nebo potvrzením, pak se při posuzování správnosti uplatňuje vyvratitelná domněnka, že pravdivé je to, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Aby uspěl ten z účastníků, proti němuž tato veřejná listina svědčí, musí unést plný důkaz opaku (srov rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 22 Cdo 871/2025).

17. Je-li tedy veřejná listina pravá, potom se s ní pojí vyvratitelná domněnka pravdivosti jejího obsahu, tj. skutečností, které v ní byly potvrzeny nebo osvědčeny. K vyvrácení domněnky pravdivosti veřejné listiny je nutno podat důkaz opaku. V projednávaném případě je žalovaná vedena jako vlastník všech Vozidel v technickém průkazu i registru vozidel. Uvedené vyplývá též z jednotlivých pojistných smluv, kde se žalovaná deklarovala jako vlastník Vozidel. Zároveň byla žalovaná vedena v technickém průkazu jako vlastník vozidla název značky vozidla. Bylo tak na žalobci, aby v řízení tvrdil skutečnosti, z kterých se podává, že vlastníkem Vozidel je právě žalobce namísto žalované, a tato tvrzení prokázal.

18. Žalobcem tvrzené skutečnosti a označené důkazy však vlastnické právo žalované nikterak nezpochybňují. Žalobce založil žalobu na tvrzení, že se považuje za vlastníka Vozidel, neboť je nabyl do vlastnictví na základě kupních a směnné smlouvy. V uvedené době byl jediným společníkem žalované a vozidla nabyl za finanční prostředky žalované. V případě vozidla název značky vozidla pak směnou za vozidlo v jeho vlastnictví. Následně vložil Vozidla do majetku žalované z důvodu výhodnějšího pojištění, nicméně se stále považuje za vlastníka vozidel.

19. Uvedená tvrzení, a k tomu označené důkazy, však nijak nezpochybňují (naopak jej potvrzují) vlastnické právo žalované. Žalobce tvrdí, že poté, co na něj bylo převedeno vlastnické právo (ani to však nebylo prokázáno, viz níže) k Vozidlům, došlo k převodu vlastnického práva na žalovanou, která v souladu s uvedeným byla zapsána jako vlastník v technickém průkazu a registru vozidel. Důvodem tohoto převodu bylo výhodnější pojištění vozidel jako flotily. Nicméně tato tvrzení, i kdyby byla prokázána, nijak vlastnické právo žalované, jež vyplývá z veřejné listiny, nezpochybňují, neboť následně měl žalobce převést vlastnické právo k Vozidlům na žalovanou. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že samotná tvrzení žalobce jeho vlastnické právo vylučují.

20. Žalobce však v řízení ani neprokázal, že na něj bylo převedeno vlastnické právo k Vozidlům. V případě vozidla název značky vozidla žalobce k prokázání uvedeného tvrzení označil jako důkaz kupní smlouvu ze dne datum uzavřenou žalobcem a jméno FO. Žalobce nejprve předložil soudu smlouvu označenou jako Kupní smlouva, kterou jméno FO prodává vozidlo jméno FO právnická osoba kupujícímu jméno FO. Uvedená smlouva však není podepsaná prodávajícím, a soud z ní tak nezjistil žádnou pro řízení podstatnou skutečnost. Následně k výzvě soudu žalobce při jednání předložil totožnou smlouvu z téhož dne, kde jako kupující je uveden pan jméno FO, otec žalobce. Uvedená smlouva je podepsána oběma smluvními stranami. Žalobce k uvedenému sdělil, že účinky této smlouvy nikdy nenastaly, což dovozuje z nájemní smlouvy. Lze tak uzavřít, že v případě vozidla název značky vozidla žalobce skutečnost, že uvedené vozidlo zakoupil od jméno FO neprokázal.

21. V případě vozidla název značky vozidla žalobce tvrdil, že jej směnil s panem jméno FO za název značky vozidla, které bylo v jeho vlastnictví. Soud z osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) název značky vozidla zjistil, že jako vlastník byla ode dne datum zapsána žalovaná. Což koresponduje s žádostí o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla ze dne datum, jež byl podepsán jmenovaným a žalovanou, a kterým se navrhuje jako nový vlastník vozidla název značky vozidla společnost Jméno žalované. Skutečnost, že směnná smlouva byla uzavřena s žalovanou dále vyplývá z odůvodnění usnesení Policejního orgánu ze dne datum, č. j. číslo jednací, podle kterého jméno FO uvedl, že jednal o směně vozidel s žalovanou, za kterou jednal jméno FO, vozidla se převáděla z právnické osoby Jméno žalované na jmenovaného a obráceně.

22. V případě vozidla název značky vozidla žalobce navrhl k důkazu smlouvu označenou jako Kupní smlouva ze dne datum. Žalovaná v řízení zpochybnila pravost mimo jiné uvedené kupní smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, formuloval a odůvodnil právní názor, podle něhož je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. Soud v projednávaném případě nevyzval žalobce k označení důkazu, že uvedená smlouva pochází od v ní uvedených kontrahentů, neboť prokázání její pravosti by nemělo žádný vliv na rozhodnutí ve věci. I kdyby žalobce v řízení prokázal, že dne datum uzavřel uvedenou smlouvu, kterou mělo dojít k převodu vlastnického právo na žalobce, nejedná se o skutečnost a důkaz, který je způsobilý vyvrátit domněnku vlastnického práva žalované (viz výše).

23. Soud neprovedl důkazy výslechy svědků jméno FO, jméno FO a jméno FO, neboť skutečnosti, které měly být jejich výslechem prokázány, nemohly vést k jinému rozhodnutí ve věci. I kdyby žalobce prokázal, že byly jednotlivé smlouvy o převodu vozidel skutečně uzavřeny, s ohledem na tvrzení žalobce, že byly následně z důvodu pojištění převedeny na žalovanou, což vyplývá zejména z jednotlivých technických průkazů, nemohl by být v řízení úspěšný, a provádění těchto důkazů by tak bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Ze shodného důvodu soud neprovedl ani další navrhované důkazy (smlouva mezi jméno FO a jméno FO, směnná smlouvou uzavřená mezi žalobcem a jméno FO, sdělením žalobce ze dne datum, e-mailovou komunikací žalobce, výpisem Cebia – historie nájezdů kilometrů a výpisem z evidence k vozidlu r. z. SPZ). V případě výslechu jméno FO soud uvádí, že prokazovanou skutečnost v řízení zjistil jinak (viz bod 21). Soud z uvedených důvodů nepřistoupil k navrhovanému účastnickému výslechu žalobce, když v jeho případě nebyly též splněny podmínky dané § 131 odst. 1 o.s.ř.

24. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne datum, z dodatku č. hodnota ke smlouvě o nájmu dopravního prostředku ze dne datum, z předávacího protokolu k vozidlu název značky vozidla ze dne datum, z předávacího protokolu k vozidlu název značky vozidla ze dne datum a z předávacího protokolu k vozidlu název značky vozidla ze dne datum soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí podstatnou skutečnost, neboť uvedené listiny jsou v rozporu s ostatními v řízení provedenými důkazy, a soud jim neuvěřil. Podle smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne datum měl žalobce jako vlastník mimo jiné vozidel název značky vozidla a název značky vozidla, tato přenechat do nájmu žalované. Uvedené je však v rozporu s údaji v technickém průkazu těchto vozidel, podle kterých byla ode dne datum (vozidlo název značky vozidla), respektive ode dne datum (vozidlo název značky vozidla), zapsána v technickém průkazu jako vlastník žalovaná, a dále výše uvedenými pojistnými smlouvami včetně záznamů z jednání, ve kterých byla jako vlastník těchto vozidel uvedena žalovaná, a to ke dni 28. 4. 2021 (vozidlo název značky vozidla), respektive ke dni datum (vozidlo název značky vozidla). Žalovaná si tak měla pronajmout vozidla, u kterých byla vedena v technickém průkazu jako vlastník, a která později jako vlastník pojistila. Soud též nezjistil ničeho z faktury – daňového dokladu ze dne datum č. hodnota, která byla vystavena žalované společností právnická osoba na částka Kč, v popisu faktury je uvedeno „Fakturuji Vám použitý Anonymizováno“. Soudu není zřejmé, ani po vyjádření žalobce, jaké skutečnosti by měly být z této listiny zjištěny.

25. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná je v technickém průkazu vedena jako vlastník všech předmětných Vozidel.

26. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

27. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda má žalobce na určení vlastnického práva k předmětnému Vozidlům naléhavý právní zájem, neboť podle ustanovení § 80 odst. c) o.s.ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem dán je. Žalovaná je jako vlastník Vozidel vedena v registru silničních vozidel, a v případě úspěchu ve věci by rozhodnutí soudu bylo podkladem pro správný zápis vlastníka do uvedeného registru. Vedle toho je dán též veřejný zájem na tom, aby se údaje zapsané v registru silničních vozidel shodovaly se skutečným soukromoprávním stavem (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 33 A 27/2019-45).

28. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobcem tvrzené skutečnosti a k nim označené důkazy, vlastnické právo žalované vyplývající z veřejné listiny – technického průkazy, nijak nezpochybňují (viz výše).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 114 422,2 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 600 000 Kč. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22 „při určení tarifní hodnoty ve sporech o určení vlastnictví či neplatnosti právních úkonů soud primárně vychází z ceny věci, která je předmětem sporu. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká“. V projednávané věci se žalobce domáhal určení vlastnictví výše uvedených Vozidel, přičemž při projednávání smírného řešení sporu, k němuž nakonec nedošlo, byla Vozidla oceněna částkou 600 000 Kč a minimálně do výše této částky není o předmětu řízení mezi účastníky sporu. Soud tedy v souladu s ustálenou judikaturou, kdy je při určení tarifní hodnoty nutné preferovat cenu věci, která je předmětem sporu a až sekundárně přistoupit k určení tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a) a. t., vyšel při určení tarifní hodnoty z částky 600 000 Kč (když k vlastnímu ocenění z důvodu procesní ekonomie řízení nepřistupoval, neboť by za tím účelem bylo nutné vyžádat odborné vyjádření či ustanovit znalce, čímž by se celé řízení neúměrně prodloužilo) sestávající z 6 úkonů právní služby, konkrétně z částky 10 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 700 Kč za vyjádření k žalobě ze dne datum podle § 11 odst. 1 písm. d), odst. 3 a. t., z částky 10 700 Kč za účast na jednání soudu dne datum podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 10 700 Kč za účast na jednání soudu dne datum, z částky 10 700 Kč za návrh na přerušení řízení ze dne datum podle § 11 odst. 1 písm. d), odst. 3 a. t. a z částky 10 700 Kč za účast na jednání soudu dne datum podle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., tedy celkem 64 200 Kč spolu s 3 paušálními náhradami výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 a. t., tj. 66 450 Kč a dále za náhradu za promeškaný čas zástupkyně žalované v souvislosti s její cestou ze sídla advokátní kanceláře v adresa na jednání soudu a zpět ve dnech datum, datum a datum v celkové výši 54 půlhodin podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., ve výši 8 100 Kč, cestovné zástupkyně žalované k jednání soudu dne datum z adresa při ujetí 770 km za jednu cestu tam a zpět vozidlem o průměrné spotřebě 8 l benzinu/100 km, náhrada za použití vozidla a za pohonné hmoty činí 6 671,3 Kč při sazbě 5,8 Kč za 1 km a ceně pohonných hmot 35,8 Kč/litr kdy žalobkyně takto cestovala k soudu i na jednání dne datum a datum, pročež celkem cestovné činí 20 013,8 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 94 563,81 Kč ve výši 19 858,4 Kč.

30. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci zaplatit žalované náklady řízení k rukám jejího zástupce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo návrhem na nařízení exekuce.