7 C 69/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 474 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 099 Kč, jejíž splatnost se určuje na jeden měsíc ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 875 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 375 Kč od 9. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 19 474 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 9 000 Kč. Dále mu s ohledem na žádosti žalovaného o navýšení zápůjčky poskytla dne , datum, dalších 2 500 Kč a dne , datum, dalších 1 300 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 575 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 1 701 Kč, kterou žalobkyně použila na úhradu smluvní pokuty. V důsledku prodlení žalovaného mu vznikla povinnost uhradit také úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z částky 12 800 Kč od , datum, do , datum, , což činí 4 800 Kč, po odečtení úhrady žalovaného 3 099 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

4. Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně jako věřitel touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní částku odpovídající výši zápůjčky dle podmínek ve smlouvě a uhradit poplatek, a to bezhotovostním převodem na účet žalobkyně. Poplatek byl sjednán ve výši 2 340 Kč za předpokladu, že zápůjčka bude vrácena řádně a včas v celé výši do , datum, a zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku. Platby žalovaného budou započteny nejprve na náklady spojené s uplatněním pohledávky, úrok z prodlení, smluvní pokuty, poplatky a jistinu. Pokud žalovaný vyčerpá zápůjčku okamžitě v plné výši a splatí ji do 30 dnů, činí RPSN 2969% a celková splatná částka bude 11 340 Kč, v případě marketingové akce činí RPSN 0%. Součástí smlouvy byl i Sazebník účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného a ujednání o smluvní pokutě.

5. Z dodatku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému navýšit bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 2 500 Kč, takže její celková výše bude činit 11 500 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 813 Kč, oboje se splatností , datum, .

6. Z dodatku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému navýšit bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 1 300 Kč, takže její celková výše bude činit 12 800 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 423 Kč, oboje se splatností , datum, .

7. Z výpisu z běžného účtu , č. účtu, bylo zjištěno, že z účtu odešla dne , datum, úhrada ve výši 9 000 Kč na účet č. , č. účtu, , , datum, úhrada ve výši 2 500 Kč na stejný účet a dne , datum, ve výši 1 300 Kč také. Dne , datum, přišla na tento účet z účtu č. , č. účtu, úhrada ve výši 1 Kč formou bezhotovostní vkladu.

8. Z přípisu , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný a na účtu jsou od žalobkyně evidovány platby ve výši 9 000 Kč dne , datum, , 2 500 Kč dne , datum, a ve výši 1 300 Kč dne , datum, .

9. Z upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o úhradu splátek zápůjčky.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 579 Kč jakožto pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Z ostatních předložených listin soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné. Výše uvedené listinné důkazy soud považoval za věrohodné, neboť žádný z účastníků nezpochybnil jejich pravost nebo pravdivost.

12. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

17. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

18. Soud v rámci přípravy jednání usnesením ze dne 30. 12. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila rozhodná tvrzení tak, že uvede, jakým způsobem a jaké získala informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, aby k takto doplněným tvrzením označila důkazy, na což žalobkyně reagovala tak, že skutková tvrzení doplňovat nebude, a žádala, aby jí byla přiznána alespoň jistina, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, a to včetně úroku z prodlení. Z jednání nařízeného na 25. 2. 2026 se žalobkyně omluvila, a nemohla tak být opětovně při jednání poučena podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Žalobkyně v řízení přes výzvu soudu neuvedla žádná tvrzení k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Ze strany žalobkyně tak nebylo vyhověno požadavkům § 86 ZSU, tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele.

19. S ohledem na znění ZSÚ a již ustálenou judikaturu je třeba hledět na smlouvu o zápůjčce při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknout (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020-119), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale: „ Stejnou (ne-li větší) měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv. „úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“20. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem.

21. Důsledkem postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ a z toho plynoucí omezení nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to konkrétně § 2991 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, protože žalovaný se bezdůvodně obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (z neplatné smlouvy). V projednávané věci se jedná o neuhrazenou jistinu zápůjčky ve výši 11 099 Kč, tedy celkovou částku jistiny ve výši 12 800 Kč poníženou o 1 701 Kč, které žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh uhradil.

22. S ohledem na shora popsané skutečnosti soud rozhodl tak, že výrokem II. žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 375 Kč (smluvní pokuta 3 099 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 575 Kč, jistina v části úhrady žalovaného ve výši 1 701 Kč), náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 375 Kč od , datum, do zaplacení, zamítl. Důvodem zamítnutí příslušenství v podobě úroku z prodlení je skutečnost, že soud rozhoduje s přihlédnutím k § 87 ZSÚ o nedospělé pohledávce, jejíž splatnost bude teprve stanovena, jak bude rozvedeno dále. Vzhledem k nedospělosti pohledávky nelze uvažovat o prodlení žalovaného ve smyslu § 1968 o. z.

23. Výrokem I. pak soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 11 099 Kč. Podle § 87 ZSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž ve věci je s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení dán mezi stranami spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného. S přihlédnutím k výši dluhu a době, která již uplynula od původně sjednané splatnosti dluhu mezi stranami, je soud přesvědčen, že splatnost v délce jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku je odpovídající možnostem žalovaného, neboť ten si musel být nezbytně vědom toho, že minimálně poskytnutou jistinu bude muset žalobkyni vrátit. Měl tak dostatečný časový prostor, aby odpovídající částku pro tento účel ušetřil.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla úspěch jen v nepatrné části.