8 C 115/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 208 648 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 8 648 Kč a příslušenství, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 324 Kč za dobu od 1.6.2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 324 Kč za dobu od 7.1.2021 do zaplacení, podle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavuje, neboť žalobce vzal žalobu v této části zpět.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 1. 6. 2020 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 67 357,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky shora uvedené s odůvodněním, že žalovanému, jakožto svému dlouholetému příteli, na základě jeho žádostí v minulosti opakovaně zapůjčil peněžní prostředky, které mu žalovaný postupně dle vzájemné domluvy vracel. Dne 14. 6. 2018 poskytl žalobce žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 200.000 Kč, dne 19. 11. 2018 pak bezúročnou zápůjčku ve výši 4.324 Kč a dne 23. 9. 2020 bezúročnou zápůjčku opět ve výši 4.324 Kč. K předání půjčky ve výši 200 000 Kč došlo v hotovosti za přítomnosti Ing. [celé jméno svědka]. [příjmení] ve výši 204.324 Kč byla dle vzájemné domluvy účastníků splatná dne 31. 5. 2020. Během několika osobních schůzek žalovaný vždy přislíbil brzkou úhradu svého dluhu, avšak svůj slib nikdy nedodržel.

2. Žalovaný dlužnou částku popřel s tím, že si žádné peníze od žalobce nikdy nepůjčil a žalobce mu žádné takové částky nepředal. SMS navržené žalobcem jako důkaz jsou zprávy ke zcela jiným životním situacím. V průběhu jednání pak žalovaný doplnil skutková tvrzení, že to byl [celé jméno svědka], který žalovanému půjčil 750 000 Kč, a tyto peníze byly vráceny, včetně zbývajících 200 000. Žalobce vystupoval jako zmocněnec p. [celé jméno svědka]. Po provedeném dokazování audionahrávkami žalovaná strana změnila své stanovisko a tvrdila, že peníze nedluží žalovaný, ale [jméno] [příjmení].

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. Dle textové komunikace na [anonymizována dvě slova] (multiplatformní aplikace umožňující výměnu zpráv a multimediálních souborů mezi vlastníky smartphonů pomocí internetu) dne 13.6.2018 (konkrétní data ověřena u jednání z telefonu) žádá žalovaný žalobce:“ ..ven prosím ty peníze pro tchána..,“ žalobce odpovídá„ …zítra dohodneme mám 200.“ Dne 14.4.2020 se žalobce dotázal žalovaného zda bude schopen vrátit zbývajících„ 200 klacku.“ Žalovaný odpovídá„ ….ano, udělám pro to všechno!“ Dne 25.5.2020 žalobce píše:“ …připomínám ty dvě kilča, konec května se blíží a 1.

6. To musím poslat na 100% dal,„ žalovaný reaguje:„ vím v sobotu jedu do [obec]“ Žalobce pak doplňuje:„ hele víš to dva měsíce..,“ žalovaný reaguje.„ Já vím…. dělám pro to co můžu.“ 4. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že zná žalobce i žalovaného zhruba 10 let. Sám žalovanému nějaké peníze půjčoval. Bylo to celkem 600- 700 000 Kč. K dnešnímu dni již má všechny půjčky uhrazeny. To, že si pan [celé jméno žalovaného] půjčoval, bylo veřejným tajemstvím. Půjčoval si i od pana [celé jméno žalobce]. Naposledy to bylo něco kolem 200 000 asi před třemi lety. Pokud ví, půjčka vrácena nebyla. Žalobce půjčoval žalovanému, aby mohl vyrovnat půjčku tchánovi. Žalobce pro svědka půjčky nevymáhá ani jej k tomu nezmocnil. Svědek byl přítomen několikrát předávání peněz, někdy to byly desítky tisíc, někdy i větší částky. Peníze předával žalobce žalovanému. Svědek nejdříve uvedl, že u předání sporné částky nebyl, později si vzpomněl, že přítomen byl a k předání peněz došlo v hotovosti, v obálce v budově [anonymizováno], kde měl žalovaný kavárnu. Rozpor vysvětlil tím, že transakcí bylo více, byl u hodně půjček. Žalovaný nabízel žalobci úhradu hodinkami. Dle svědka vše proběhlo před třemi lety, později upřesnil, že před covidem v roce 2019. Bylo dohodnuto vrácení peněz, nicméně neví o tom, že peníze byly vráceny. Bylo veřejný tajemstvím, že pan [celé jméno žalovaného] má finanční problém.

5. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že se žalobcem i žalovaným měl přátelské vztahy, znali se z práce z [část obce] asi 8 let. Vztahy nedopadly lidsky dobře. X krát se půjčovalo a vracelo. Až nastala tato půjčka, která se přestala splácet. Byly nabízeny hodinky, které měly převyšovat nominální hodnotu, avšak hodinky tuto cenu neměly. Půjčoval pan [celé jméno žalobce] panu [celé jméno žalovaného]. Svědek byl v té době šéfkuchař, pan [celé jméno žalovaného] majitel, pan [celé jméno žalobce] provozní. K půjčce uvedl, že se jednalo se o částku. 200 000- 220 000 Kč, může to být zhruba tak 2 roky. Neustále se to řešilo, [celé jméno žalovaného] byl neustále na dluh upozorňován a tvrdil, že situaci řeší. Nakonec to vyšumělo a pak i přestal zvedat telefon. U předání peněz svědek nebyl. [příjmení] viděl. Vše se řešilo v [anonymizováno]. S placením byl věčný boj. Neustále se půjčovalo a vracely se peníze.

6. Z nahrávek rozhovorů pořízených žalobcem soud zjistil, že mezi stranami probíhala diskuze o výši dluhu, přičemž co do částky 200 000 Kč žalovaný dluh potvrzoval slovy:„ …na to si pamatuji (reakce na sdělení žalobce, že žalovanému fyzicky půjčil a žalovaný mu to chtěl vrátit v květnu),“„ …s touhle částkou nemám nejmenší problém,“„ ..já se Ti omlouvám…prachy budou v pondělí.“ 7. K důkazu nahrávkami rozhovorů je třeba uvést, že pořizování zvukových nebo obrazových záznamů fyzických osob bez jejich vědomého souhlasu, ať už za jakýmkoliv účelem, se vždy dostává do kolize s právem na ochranu osobnosti a nedotknutelnosti soukromí. Posouzení oprávněnosti pořízení těchto záznamů a jejich následného použití jako důkazu je proto nutné podrobit testu proporcionality. V nálezu spis.zn. II. ÚS 1774/14 z 9.12.2014 Ústavního soudu uvedl, že„ [ulice] právo na spravedlivý proces zahrnuje i povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a do práva na soudní ochranu. Respektuje se tak základní funkce důkazního řízení v občanském soudním procesu, které obsahuje provedení důkazů, jejich hodnocení a ústí ve zjištění skutkového stavu“. Podle názoru Ústavního soudu není možné v civilním řízení a priori vyloučit provedení důkazu jen proto, že obsahuje skutečnosti osobní povahy protistrany a byl pořízen bez jejího souhlasu. Současně ovšem Ústavní soud vyslovil i limity přípustnosti pořízení takového důkazu:„ Střet zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje (a posléze použije) nelze ovšem řešit v obecné rovině. Rozhodování o tom, do jaké míry je určitý zájem v dané konkrétní situaci převažující, je třeba ponechat na zvážení obecnému soudu, a to v každém jednotlivém případě. Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, bude rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby“. Obdobně připustil důkaz Nejvyššího soud v rozsudku spis.zn. 22 Cdo 3717/2008 z 23.6.2010, který se zabýval přípustností použití zvukového záznamu jednání společníků obchodní společnosti o problémech této společnosti jako důkazu v soudním řízení, když v průběhu řízení předcházejícímu podání dovolání nebyl tento důkaz připuštěn z důvodu ochrany osobnosti dotčeného společníka. Nejvyšší soud uzavřel, že provedení důkazu zvukovým záznamem a přípustnost takto navrženého důkazu je nutno posuzovat vždy s ohledem na individuální okolnosti daného případu.

8. V tomto případě byla významnou skutečnost, že audionahrávka byla zásadním důkazem pro prokázání skutečností tvrzených v žalobě. Ačkoliv zároveň byli vyslechnuti dva svědci, jeden ze svědků předání peněz přítomen nebyl a druhý sice uvedl skutečnosti, které by mohly vést k posouzení pravdivosti skutkových tvrzení žalobce, nicméně s odstupem času a s ohledem na větší množství proběhlých zápůjček obsahoval výpověď určité nepřesnosti (zda se jednalo o totožnou částku a kdy byla zapůjčena). Samotná nahrávka pak zásadně nezasahuje do osobnostních práv žalovaného a její obsah se ve větší míře týká pouze právě předmětu sporu, když setkání, které bylo nahráváno, bylo učiněno právě za účelem řešení splacení pohledávky. Proto ji soud po zhodnocení výše uvedených okolností připustil jako důkaz.

9. Ke svědecké výpovědi [celé jméno svědka] soud uvádí, že si je vědom určitých nepřesností zejména ohledně uvedení času předání peněz. Nicméně není neobvyklé u svědků s ohledem na odstup času a i větší množství půjček, že v tomto směru dojde k omylu. Svědek vypovídal spontánně a přesvědčivě. Neměl zároveň žádný zjevný důvod žalovaného poškodit, když jak sám uvedl, měl veškeré půjčky od žalovaného uhrazeny. Ve zbývající části výpověď svědka koresponduje s ostatními důkazy a soud tedy neshledal jeho výpověď nedůvěryhodnou.

10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze svědeckých výpovědí a zpráv doplněných o nahrávku rozhovoru je nepochybné, že žalobce zapůjčil (přenechal) žalovanému částku 200 000 Kč v roce 2018, přičemž žalovaného vyzýval k úhradě dluhu s tím, že od 1. 6. 2020 musí již penězi disponovat. Výzva k úhradě dluhu byla učiněna dva měsíce před urgencí ze dne 25.5.2020. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. Zároveň nebylo prokázáno, že by zapůjčená hotovost byla určena jiné osobě, či že by žalobce poskytl tuto částku jménem jiné osoby. Je tedy dána aktivní legitimace žalobce a pasivní legitimace žalovaného.

11. Podle ust. § 2390 z.č. 82/2012 Sb. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § [číslo] (1) Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Dle odst. (2) Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pro smlouvu o zápůjčce zákon nestanoví žádnou formu, takže může být uzavřena písemně, ústně, nebo také konkludentně. Vydlužitel není povinen vrátit tutéž věc, která mu byla přenechána, ale je povinen vrátit věc stejného druhu (idem genus). Zákon nijak neupravuje otázku, jakým způsobem má vydlužitel zápůjčku vrátit. V případě peněžité zápůjčky přichází v úvahu vrácení přenechaných peněžních prostředků v hotovosti nebo bezhotovostním převodem na účet úvěrujícího. Ve smlouvě si smluvní strany obvykle sjednají termín splacení zápůjčky. Pro případ, že tak neučiní, tj. pokud se jedná o zápůjčku na dobu neurčitou, zákon stanoví pravidlo, že zápůjčka se stane splatnou výpovědí, kterou může učinit jak zapůjčitel, tak vydlužitel. Smlouvu lze vypovědět, jakmile je uzavřena. Zákonná výpovědní doba je šest týdnů, strany však mohou ujednat jinou výpovědní dobu. Ustanovení odstavce 2 navazuje na odstavec 1 komentovaného paragrafu. Uvedené ustanovení tak platí jen pro smlouvy o zápůjčce, ve kterých není sjednáno, kdy má být zápůjčka vrácena, tj. pro smlouvy o zápůjčce na dobu neurčitou. ([příjmení], [anonymizováno] § 2393 (Splatnost zápůjčky). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014)

13. Mezi žalobcem a žalovaným byla tedy ústně uzavřena smlouva o zápůjčce bez stanovení termínu splatnosti s tím, že žalobce vyzval žalovaného k vrácení peněz, což soud vyhodnotil jako výpověď. Žalovaný zapůjčené peníze v zákonem stanovené lhůtě nevrátil. Přinejmenším od [číslo] se tedy dostal do prodlení s placením závazku, a proto soud žalobci zároveň přiznal příslušenství pohledávky v zákonné výši s odkazem na ust. § 1968 a násl. o.z. a navazujícího nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 357,06 Kč, přičemž tato částka představuje 91,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 433 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 208 648 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 20. 1. 2021, z částky 9 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 2. 2021, z částky 9 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 7. 2021, z částky 9 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 2. 2022 a z částky 9 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 5. 2022 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 52 070 Kč ve výši 10 934,70 Kč.