8 C 129/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 27 275 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 27 275 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal pohledávky vznikla na základě Smlouvy o úvěru [číslo] mezi žalobcem a žalovaným uzavřené dne 11.4.2022 distančním způsobem na adrese [webová adresa] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 20000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru [anonymizováno] hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené [anonymizováno] a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. [anonymizováno] – [anonymizováno 5 slov], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací ([anonymizováno] a [anonymizováno] registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence [anonymizováno] – [anonymizována čtyři slova] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí [mezinárodní organizace] o platebních službách ([anonymizováno]) – [anonymizována dvě slova] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015 [číslo], kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 31329 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Smlouva byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl Žalobci vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce společnosti [právnická osoba] v částce 20000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: služba“ [anonymizována dvě slova] za poplatek ve výši 110 Kč, služba“ [anonymizováno] za poplatek ve výši 165 Kč, žalovaný požádal 1 krát o odklad splatnosti úvěru celkově o 14 dní a splatnost úvěru nastala tedy dne 25.5.2022. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne 26.5.2022 Částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby, a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobce dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek žalobce. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobci nesplacenou pohledávku ve výši: 26455 Kč, jistina: 20000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru: 5200 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“: 110 Kč, poplatek za službu„ [anonymizováno]“: 165 Kč, účelně vynaložené náklady: 980 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za sjednání úvěru v původní výši 5200 Kč sjednaný v souladu s čl. [příjmení] Smlouvy a čl. 1 Sazebníku, poplatek za možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce – služba„ [anonymizována dvě slova]“ Žalobce je v případě prodlení oprávněn požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, a to paušálně ve výši 35 Kč denně (tato částka je dána rozpočtením nákladů na osoby, které se podílejí na řešení prodlení Žalovaného, a to prostřednictvím telefonu, e-mailu či korespondence), maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Žalobce může posílat zpoplatněné upomínky, vždy za částku 105 Kč za jednu upomínku. Žalobce má právo na náhradu takto účelně vynaložených nákladů dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku. Za období od 2022 [číslo] do 2022 [číslo] celková částka účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky po započtení příchozích plateb určených na umoření účelně vynaložených nákladů je 980 Kč. Věřitel dlužníka opakovaně upomínal prostřednictvím emailů a sms. Věřitel tedy uplatňuje celkem částku 980 Kč, která se skládá z 28 dní krát paušální náhrada 35 Kč denně, v období od 2022 [číslo] do 2022 [číslo], maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. [příjmení] je složena z následujících položek: 33 SMS, 38 emailů a 4 telefonátů. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobce obohatil. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobce se rozhodl, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal dne 2022 [číslo]. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 2022 [číslo] do 2022 [číslo].

2. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: dne 11.4.2022 byla mezi stranami sporu uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 20 000 Kč, která byla dle smlouvy uhrazena na účet žalované dle smlouvy (smlouva ze dne 11.4.2022, přehled bankovních transakcí). Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti na jméno žalovaného, činí výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 8 000 kč, na bydlení 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Výše„ ověřeného“ příjmu 31 329 kč a čistého příjmu uvedeného spotřebitelem 31 000Kč. Počet členů domácnosti není uveden, rezerva pro výdaje 750 Kč, minimální výdaje 6 175 Kč, disponibilní příjem 20 700 Kč.

3. Dle výpisu z účtu žalovaného předloženého žalobcem jako důkaz o ověření úvěruschopnosti žalovaného činily měsíční příjmy žalovaného za březen 2022 částku 65 242,38 Kč, ovšem z toho zjevně částky 11 100 ([právnická osoba]) a 2 000 ([právnická osoba]) jsou další půjčky, tedy příjmy činí toliko 52 142,38 Kč a jeden z příjmů je vklad 11 000 Kč do bankomatu, tedy bez bližšího určení. Oproti tomu výdaje činí 73 367,12 Kč s několika vyššími platbami do zahraničí. Rozdíl je tedy v neprospěch účtu žalobkyně přinejmenším 20 000 kč měsíčně. Rovněž v hodnocení uvedený příjem neodpovídá, když zaměstnavatel poslal na účet pouze 24 829 Kč nikoliv uváděných 31 000 Kč.

4. Vyjma zásadního rozdílu v příjmech proti uváděným částkám soud musí dále konstatovat, že částky 1 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč na ostatní nezbytné výdaje měsíčně se jeví jako nereálné při současných cenách a vzhledem k tomu, že jako člen domácnosti není uvedena žádná další osoba.

5. Další důkazy s ohledem na níže uvedené závěry soud nepovažuje za relevantní.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně odkázal na standardní lustraci klienta týkající se běžných rejstříků. V registračním formuláři byly uvedeny jen velmi kusé údaje a příjmu bez jakékoliv analýzy výdajů. Výpis z účtu sice má vypovídající hodnotu, nicméně žalobce zde uvedené údaje zjevně blíže zjevně nezkoumal a jak již uvedl soud výše, transakce na účtu po výdajové stránce zjevně přesahují stránku příjmovou. Z důkazů nevyplývá, že by žalobce prověřil výdaje a situaci v domácnosti apod., tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. <i>1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>2. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> 3. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 4. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Soud tak má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá též výsledek. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, a již z tohoto důvodu je nahlížení na smlouvu uzavřenou při porušení dané povinnosti jako pouze relativně neplatnou (ve smyslu citovaného § 586 o.z.) problematické. Stejnou (ne-li větší) měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora.

8. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést … k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ 9. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

10. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] 2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít a jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného ani nedošlo.

11. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované).

12. Z hlediska výpočtu dlužné částky však žalobce neunesl důkazní břemeno. Ve své žalobě bez bližšího upřesnění uvádí, že„ částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru.“ Tyto částky však nebyly v žalobě nijak specifikovány ani prokázány. Nelze tak najisto určit výši bezdůvodného obohacení a vzhledem k nedostavení se žalobkyně k jednání, nemohl být tento nedostatek odstraněn ani poučením soudu u jednání.

13. Jelikož tedy nemohla být soudem stanovena výše bezdůvodného obohacení, nemohl soud žalobě vyhovět ani v odpovídající části. Proto byla žaloba zamítnuta.

14. Žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.