8 C 138/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: žalobce ., IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem advokát sídlem adresa proti žalované: žalovaná , narozená datum narození bytem adresa pro zaplacení 13 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající.

2. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátila a dostala se tak do prodlení. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Podle žaloby k ověření úvěruschopnosti žalované požadoval původní věřitel doložení příjmu žalovaného, případně mohla žalovaná využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Původní věřitel poskytl žalované úvěr dne , datum, převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , platbu identifikoval uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .

3. Účastníci se k jednání nařízenému na den , datum, nedostavili, žalobkyně se omluvila.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a společností , žalobkyně, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Z bankovního výpisu soud zjistil, že , datum, byla na účet žalované připsána částka , částka, .

5. Soud věc posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření předmětné úvěrové smlouvy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je povinností soud z úřední povinnosti soudu se zabývat v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované).

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně učinila v žalobě pouze obecná tvrzení o možnostech zkoumání úvěruschopnosti bez uvedení konkrétních důkazů. Žádné relevantní listiny označeny a předloženy ani na výzvu soudu nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. K jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být tedy soudem poučena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Soud tak má s ohledem již ustálenou judikaturu a na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

12. V dané věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, respektive tuto skutečnost neprokázala. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění celého dluhu, žalovaná neprokázala, že na tuto výzvu reagovala. Proto soud vedle zbytku jistiny úvěru žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení.

13. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .