8 C 139/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: žalobkyně , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem advokát sídlem adresa proti žalované: žalované , IČO IČO sídlem adresa o zaplacení 7 209 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 209 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 909 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 209 Kč s příslušenstvím. Dle žalobkyně jí tento nárok vznikl, když žalovaná neměla v období od 1. 9. 2020 do 25. 1. 2021 (celkem , číslo, dnů) uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k vozidlu – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , číslo, . Nárok žalobkyně sestává z příspěvku za dobu nepojištění vozidla 1. 9. 2020 do 25. 1. 2021 ve výši 6 909 Kč a dále z náhrady nákladů žalobkyni vzniklých v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

3. Usnesením ze dne 24. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , byla žalovaná v souladu s § 114b o. s. ř. vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která je připojena, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla soudem žalovaná poučena o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

4. Uvedené usnesení bylo žalované doručeno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky fikcí dne 6. 6. 2024, přičemž lhůta jím stanovená žalované k tomu, aby se k žalobě vyjádřila či sdělila, Anonymizováno, soudu, jaký závažný důvod jí v tom brání, marně uplynula dne 8. 7. 2024.

5. S ohledem na výše uvedené, kdy žalované marně uplynula lhůta k vyjádření dne 8. 7. 2024, má soud v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaná nárok, který byl proti ní žalobou uplatněn, uznala. Soud proto ve věci dále postupoval dle § 153a o. s. ř a zkoumal, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Aby mohl být rozsudek pro uznání vydán, bylo nutné posoudit, zda vedle základního zákonného předpokladu v podobě, byť fiktivního, uznání nároku žalovanou, byly dle § 153a odst. 2 o. s. ř. naplněny i další zákonné podmínky pro vydání tohoto rozsudku, a to že je ve věci možné uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1, 2 o. s. ř. Dle naposledy jmenovaného ustanovení lze řízení skončit soudním smírem, pokud to povaha věci připouští, přičemž však soud smír neschválí, i když je jeho uzavření z hlediska povahy věci přípustné, je-li smír, resp. jeho obsah v rozporu s kogentními právními předpisy. Lze tedy shrnout, že meze možnosti rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání jsou určeny stejnými kritérii, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit smír, tudíž není možné vydat rozsudek pro uznání, pokud povaha věci nepřipouští, aby byl mezi účastníky smír uzavřen, či by rozsudek pro uznání odporoval kogentním právním předpisům. Jak doktrínou, tak ustálenou judikaturou obecných soudů je zastáváno, že povaha věci připouští soudní smír tam, kde jsou předmětem řízení práva, jimiž mohou účastníci volně nakládat, tedy ze subjektivních práv především práva majetková. Uzavření smíru je naopak zcela nemyslitelné u práv osobních a statusových, u kterých je volné nakládání s nimi vyloučeno. Vydání rozsudku pro uznání není dále přípustné ani ve věcech upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“), jak vyplývá z § 25 tohoto zákona.

6. Soud uzavírá, že má v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaná nárok, který je proti ní žalobou uplatněn, uznala. Současně se v posuzované věci jedná o spor, ve kterém žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), které jí vzniklo v souvislosti s porušením zákonné povinnosti žalované mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace v registru silničních vozidel, jež je žalované uložena § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně má dále podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na zaplacení nákladů, které ji vznikly v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Nárok žalobkyně na příslušenství v podobě zákonného úrok z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Je proto nepochybné, že předmětem věci jsou subjektivní majetková práva, se kterými mohou účastníci volně nakládat a povaha věci tak připouští, aby byl mezi účastníky uzavřen a schválen smír. Nárok uplatňovaný žalobou není ani v rozporu s kogentními právními normami. Soud proto rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř.

7. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť podle §153a odst. 4 o. s. ř. platí, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 209 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.