8 C 178/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 3 819 062,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 3.819.062,50 Kč s úrokem z prodlení od 21. 3. 2018 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 187 997,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7 náhradu nákladů řízení ve výší 2.325,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobu ze dne 8. 3. 2019 domáhala zaplacení částky 3.819.062,50 Kč z neuhrazené pohledávky ze smlouvy o dílo na základě faktury č. 2018 ze dne 20. 2. 2018. Práce se měly týkat projektu nazývaného od roku 2013 Obytný soubor [název] [jméno] ([anonymizováno]). Původním investorem byla spol. [právnická osoba] (PP), později došlo ke změně investora, na základě prodeje společnosti, a změna názvu na [právnická osoba] (TT), [IČO]. Žalobce byl na základě uzavřené smlouvy o dílo hlavním autorem projektu a dále hlavním architektem, jakož i generálním projektantem a vyhotovil jednotlivé projektové stupně a další úkony v žalobě uvedené. Žalobkyně tvrdila, že jí vznikla vůči žalované pohledávka, spočívající v dlužné částce, kterou žalovaná neuhradil za práce, které si objednala. Žalobkyně všechny změny zpracovala, či zapracovala. Výsledkem těchto změn je pak buď vydané příslušné správní rozhodnutí – stavební povolení, nebo dokumentace, která předcházela skutečnému stavu na místě stavby dnes. V nabídce ceny se původně nepředpokládalo, že budou všechny objekty, tj. AB1, B2, B3, B4, E1, E2, F, G, C1-5 měněny a to tak, aby byly zásadně změněny funkční, prostorové a architektonické části jednotlivých domů. V daném případě pak zcela nestandardně navíc proběhly mezi územním rozhodnutím a stavebním povolením, na žádost investora, zásadní změny v požadovaném rozsahu. Dále žalobkyně uvedla, že v rámci obytné akce [název] [jméno] ([příjmení] [anonymizováno]) vyhotovila přepracování všech dispozic a fasád původně projektovaných v UR u všech domů tj. B1,B2,B3,B4,E1,E2,F,G,C1-5. Tyto práce pak probíhaly jedině a pouze na základě požadavků žalované zasílaných mailem, avšak odsouhlasených písemnou formou. Předání prací bylo uskutečněno osobně a mailem odsouhlaseno. Jednalo se o klientskou změnu, tedy změna, která je zadána klientem, v tomto případě uvedeným v záhlaví smlouvy. Žalobkyně tvrdí, že před vznikem pohledávky žalovaný před uzavřením smlouvy požádal o cenovou nabídku, schválenou dne [datum], kde se uvádí, že cena za návrh stavby = 0 Kč s poznámkou, že cena za návrh stavby platí za předpokladu zachování řešení z územního řízení, které již bylo krátce před tím (13.10.2013) vydáno. V daném případě byla dokumentace k územnímu řízení (DUR) změněna v celém rozsahu, tj. všechny objekty byly dispozičně i ve fasádách změněny. V nabídce se dále uvádí, že v ceně nejsou zahrnuty klientské změny. S ohledem na to, že se žalovaný se svou úhradou pohledávky nachází po splatnosti, vzniká žalobci nárok na příslušenství z pohledávky v podobě řádných úroků z prodlení a to od 21.3.2018.

2. U jednání žalobkyně uvedla, že práce, které jsou předmětem sporu, byly vyhotoveny na základě ústní objednávky před podpisem smlouvy. Tyto práce nebyly zahrnuty ve smlouvě. Byly provedeny v letech 2014 a 2015, otázka fakturace ústně nebyla dohodnuta. Žalobkyně fakturovala práce poté na základě písemné dohody. V průběhu jednání pak došlo ke změně skutkových tvrzení a žalobkyně uvedla, že ačkoliv došlo k dohodě před uzavřením písemné smlouvy, samotné práce byly vykonávány jako vícepráce podle písemně uzavřené smlouvy, a proto byly také podle písemné smlouvy fakturovány. Po poučení soudu k upřesnění žalobních tvrzení došlo opětovně ke změně skutkových tvrzení s tím, že tyto práce byly objednány průběžně zaměstnanci žalované jednak před uzavřením písemné smlouvy a následně i po uzavření písemné smlouvy, v průběhu kontrolních dnů. Práce účtovala dle sazebníku a hodin dle přílohy L smlouvy.

3. V písemné podání učiněném po opětovném poučení soudu o nutnosti doplnit a upřesnit skutková tvrzení žalobkyně uvedla, že v r. 2006 vyhrála soutěž a požádala za investora o změnu územního plánu, k čemuž byla vypracována honorovaná studie. V r. 2008 žalobkyně podepsala smlouvu s [právnická osoba] na vypracování dokumentace k územnímu rozhodnutí a získání EIA. Mezi 2008 2009 žalobkyně vypracovala variantu 1 dokumentace a podala ke zjišťovacímu řízení EIA a zároveň na pokyn žalované zahájila s variantou 1 inženýrskou činnost. Na základě požadavku odboru životního prostředí byla požadována úprava – snížení objektů a žalobkyně vypracovala novou variantu. Úprava dokumentace do varianty 2 byla provedena bezplatně, protože šlo o požadavek dotčených orgánů státní správy (dále DOSS). Žalovaná požadovala úpravy této varianty 2 do varianty 3 před opětovným podáním k DOSS, a poněvadž stanoviska k 1. variantě pozbyly platnosti, nebo již byly neplatné díky změnám mezi 1. a 3. variantou, opakovala žalobkyně i inženýrskou činnost. Varianta 3 byla projednána kladně u DOSS. Žalované se nepodařilo mezi lety 2006 - 2011 dosáhnout změny územního plánu, který si projednávala sama, a pozastavila platby k DUR. Na vydání změny územního plánu byly závislé další platby dle smlouvy. Změny územního plánu bylo dosaženo v roce 2012 a bylo možné dofakturovat dokumentaci k DUR. Na základě nových požadavků žalované v letech 2012 2013 byla provedena změna dokumentace na variantu 4. Tato varianta 4 včetně dalších činností směřujících k vydání UR, byla zpracována nad rámec smlouvy jako vícepráce. Žalobkyně v 05 / 2013 vyzvala mailem žalovanou o dodatek ke smlouvě, který by ochránil majitele dokumentace - žalobkyni - před zneužitím a to z toho důvodu, že žalovaná zvažovala prodat svůj podíl ve společnosti jinému majiteli. Žalovaná návrh dodatku odmítla, neboli, nereagovala na výzvy žalobkyně. Žalovaná požádala žalobkyni o předávání dokladů potenciálním novým majitelům. Varianta 4 byla opětovně projednána s DOSS kladně. Tato varianta byla podána k územnímu řízení. Žalobkyně vystavila fakturu č. 2013 za vícepráce spočívající v novém vypracování DUR – varianty 4 a opakované inženýrské činnosti na žádost žalované na základě hodinové sazby. Platbu žalovaná odmítla v dopise ze dne 8.7.2013 s tím, že na ni dle smlouvy žalobkyně nemá nárok. Žalobkyně byla požádána předat výsledky své práce na variantě 4 novému majiteli (dále žalovaná). Žalobkyně předala na základě protokolu dokumentaci s upozorněním, že je jejím majetkem. Na základě této varianty DUR bylo získáno územní rozhodnutí v právní moci. Ještě před vydáním ÚR (územní rozhodnutí) v právní moci 11/ 2013 poskytovala žalobkyně žalované součinnost při due diligence od 05/ 2013 a investorské činnosti a propagaci projektu ze svých vlastních podkladů. Nový majitel – žalovaná – nejdříve žádal o základní informace před nákupem společnosti. Žalobkyně tyto poskytovala na výzvu původního vlastníka – jednatele společnosti, projekt znala nejlépe, management původního vlastníka byl v té době již propuštěn. Žalovaná požádala mailem původního vlastníka o předání podkladů k due diligence, přesněji dokumentace k UR v *.pdf i *.dwg, plošné parametry prodejních ploch v *.xls, návrh businnes planu po etapách, výsledky inženýrské činnosti v tištěné podobě, marketingové materiály v *.jpg, atd. Po vydání územního rozhodnutí, byla zahájena jednání ohledně přípravy projektu DSP a začaly probíhat kontrolní dny k projektu již před podpisem smlouvy. Žalobkyně byla v rámci kontrolních dnů vyzvána k nabídce pro další výkonové fáze, začínající od fáze DSP (dokumentace pro stavební povolení), DPS (dokumentace pro provádění staveb), DVZ (tendrová dokumentace), AD (autorský dozor). Žalobkyně ocenila pro jistotu i fáze NS a DUR, o jehož rozsahu se začalo diskutovat a žalovaná se tvářila, že tyto fáze neexistují, nebo jich není potřeba, nebo je dostane dárkem (NS, DUR, spolupráce při kolaudaci) Žalobkyně podala nabídku žalované poprvé dne [datum], den po vydání ÚR. V nabídce uvádí, že jakékoliv změny vůči schválené DUR neboli změny klienta oproti vydanému ÚR a schválené DUR, která je nedílnou součástí rozhodnutí, nejsou v ceně zahrnuty. V nabídce přitom byla pro představu oceněna m.j. výkonová fáze NS = návrhu stavby tak, jak by měla být hodnocena, pokud by se prováděl nový návrh stavby dle nových požadavků klienta. Požadavek, jakým směrem se bude ubírat projekt a kolik času zaberou změny, jaké změny to budou, nebyl jasný ani před zadáním, ani po zadání změn, a ani v průběhu jeho zpracovávání, o novém nastavení projektu se neustále diskutovalo, nebylo známo, kolik procent zůstane nezměněno, a co vše se bude muset měnit, navrhovat znovu. Poprvé dne 28.11.2013 bylo projednáno na schůzce žalované s žalobkyní, že projekt DUR možná bude upravován s nejasnou představou žalované, co vše se jí„ nelíbí“. Žalobkyně byla žádána o nápady ekonomického řešení úprav, doporučení. Vše bylo využíváno k diskusím, k jednáním mezi žalovanou a žalobkyní, aby následně mohlo být formulováno zadání projektu, nebo ponecháno původní řešení, nebo kombinace obojího, což žalobkyně považuje za zřejmé vícepráce, neboli práce navíc oproti původnímu plánu žalované, zpracovat rovnou projekt DSP na podkladu předchozího stupně, což je standardní postup. Žalobkyně dále uvádí, že zadání mnohokrát urgovala, i kdyby neobsahovalo změny, ale potvrzovalo by předchozí stav, zadání se formovalo na základě interních porad žalované v průběhu prací před i po podpisu smlouvy, kdy se nové návrhy vytvářely, znovu rušily (nazvěme to alternativními řešeními) a dále pak vytvářely další varianty návrhů. Šlo evidentně o nadstandardní služby. Žalobkyně, která de facto provedla předchozí stupeň DUR schválený v řízení na vlastní náklad ne vlastní vinou, a který žalovaná využívala ve svůj prospěch, požádala žalovanou o objednávku prací, aby se neopakovala situace předchozí. Obdržela však pouze tzv. Letter of intent, kterým vyjádřila žalovaná zájem podepsat v budoucnu s žalobkyní smlouvu. V té chvíli již byl odsouhlasen harmonogram prací k návrhu smlouvy se zahájením prací 15.1.2014 A žalované se zase povedlo držet neoprávněně další část nového návrhu stavby. Žalobkyně z důvodu„ nejasného a zmateného“ postupu žalované ponechala ve své nabídce z 21.1.2014 v příloze smlouvy poznámku, že jakékoliv změny klienta nejsou v ceně zahrnuty a považovala tyto práce od začátku za vícepráce oproti vyjmenovaným fázím ve smlouvě. Návrh stavby probíhal zejména před podpisem smlouvy, a dále pak průběžně a paralelně se zpracováváním různých částí projektu, práce na různých výkonových fázích se prolínaly, což bylo smlouvou umožněno. Žalovaná dle komunikace z KD nebyla schopna vytvořit zadání bez toho, aby žalobkyně nezačala pracovat s předstihem a neprozkoumala možnosti řešení v alternativách. Dle žalobkyně žalovaná nadále zneužívá zásadní část práce, která se zhmotnila v technické řešení v DSP. V průběhu přípravy projektu byla žalobkyně několikrát vystavena tlaku konkurence ve snaze projekt převzít. Žalobkyně přes nátlak a hrozby podávala kvalifikované služby a pracovala i mimo své povinnosti pro dosažení kvalitní realizace díla. Pod hrozbami a slovním i fyzickým napadáním osobou [celé jméno svědka], managera odpovědného za vedení projektu [název] [jméno], žalobkyně odevzdala další soubory dwg s ujištěním jednatele žalované [příjmení] [jméno], že spolupráce je dobrá a nehodlá ji ukončit. Od října 2016 pak postupně žalobkyně ztratila velkou část zakázky (51%) bez korektního vyrovnání. Žalobkyně v situaci, kdy ztratila více, než polovinu zakázky, nadále poskytovala zbylé služby žalované až do 05/ 2018, pod hrozbami a nátlakem managementu žalované byla donucena předávat ještě nezaplacené části dokumentace zejména v editovatelné formě dwg již pro potřeby třetích stran. Hotové dílo v rámci plnění bylo odevzdáno až 05/ 2018 – tedy poslední kontrolní den na stavbě. Dokladem je zápis o KD.

4. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření uzvedla, že než se žalovaná stala součástí skupiny [název] [anonymizováno], poskytovala žalobkyně žalované projekční práce v souvislosti s projektem nyní označeným jako Obytný soubor [název] [jméno] (dále jen„ Projekt“), kdy v rámci této spolupráce pro žalovanou zhotovila projektovou studii a projektovou dokumentaci pro územní rozhodnutí (dále jen„ DUR“), na jejímž základě bylo dne [datum] vydáno územní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 15.11.2013. Za tyto služby byla žalobkyně plně honorována. V roce 2013 žalovanou koupila společnost ze skupiny AFI Europe, která rozhodla o dalším pokračování Projektu a v souvislosti s tím poptávala zhotovitele projektové dokumentace pro stavební povolení (dále jen„ DSP“). Žalovaná se rozhodla pro další stupně Projektu angažovat žalobkyni jako zpracovatelku DUR. Následně obě strany zahájily jednání o uzavření smlouvy, jejímž předmětem bylo mimo jiné zhotovení díla v podobě DSP. Před podpisem Smlouvy žalobkyně a žalovaná zároveň zahájily přípravné práce na Projektu spočívající v jednáních za účelem specifikace zadání a rozsahu architektonických a projekčních prací, které měly být poskytnuty žalobkyní na základě Smlouvy. V rámci těchto přípravných prací pak např. žalobkyně žádala žalovanou o podklady ke zpracování mixu kategorií bytů v jednotlivých domech. Mix kategorií bytů jako poklad nezbytný k zahájení přípravy DSP pak byl následně řešen a precizován mezi žalobkyní a žalovanou na dalších jednáních a prostřednictvím e-mailové komunikace. Dne 6.1.2014 žalobkyně zaslala žalované první návrhy mixu kategorií bytů. Následně žalobkyně předložený návrh dále upravovala dle připomínek žalované. Na základě specifikace zadání pak žalobkyně vyhotovila nabídku ze dne [datum] a dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o dílo – Design agreement (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí prací a služeb souvisejících s přípravou dokumentací od stupně DPS, a ve které si obě strany ujednaly, že Smlouva nahrazuje veškerá předchozí ujednání. Nabídka ze dne [datum] se pro obě strany stala závaznou jejím začleněním do přílohy D Smlouvy. Strany následně uzavřely celkem 5 dodatků ke Smlouvě. Nad rámec Smlouvy byly mezi žalobkyní a žalovanou ve vztahu k Projektu uzavřeny ještě dvě samostatné smlouvy/objednávky. Za činnosti dle Smlouvy a navazujících dodatků si strany sjednaly odměnu. Žalovaná uhradila žalobkyni odměnu za veškeré řádně poskytnuté a řádně vyfakturované činnosti, a to v plné výši, jak vyplývá z přehledu plateb. Strany si dále sjednaly výkon autorského dozoru, který probíhal od května 2015 do května 2018. Odměna za výkon autorského dozoru pro části Projektu dle Smlouvy byla sjednána ve výši 39.000 Kč za měsíc. Dodatkem č. 2 si strany sjednaly odměnu za výkon autorského dozoru v rozsahu staveb dle dodatku ve výši 850 Kč za hodinu. Odměnu za řádně provedený a řádně fakturovaný výkon autorského dozoru žalovaná uhradila. Dne 20.2.2018 žalobkyně vystavila fakturu [číslo] na částku 3.819.062,50 Kč s DPH s popisem„ Fakturujeme Vám dílčí plnění díla dle smlouvy ze dne 10.2.2014 za klientské změny bytů a nebytových prostor – objektů AB1, B2, B3, B4, C1-C5, F a G“. Fakturu žalobkyně odeslala spolu s průvodním dopisem žalované dne 20.2.2018 s komentářem, že se jedná o doúčtování akce Obytný soubor [název] [jméno] (současný název ([název] [anonymizováno]) dle smlouvy ze dne [datum]. Dne 19.3.2018 žalovaná vrátila žalobkyni zpět fakturu [číslo] s dopisem, ve kterém nárok žalobkyně odmítla s odůvodněním, že provádění projekčních prací realizovaných na základě klientských změn nespadá do rozsahu projekčních prací dle Smlouvy, jelikož klientské změny hradí budoucí vlastníci nebo nájemníci bytových nebo nebytových jednotek, kteří provedení klientské změny zadají. Závěrem žalovaná uvedla, že mimo výše uvedené námitky žalobkyně ani nedodržela způsob fakturace sjednaný přílohou E Smlouvy, tedy nebyla oprávněna vystavit fakturu nebo od žalované požadovat odměnu i kdyby byla oprávněna vykonat nebo již vykonala předmětné projekční práce uvedené v popisu faktury [číslo]. Předmětné práce měla žalobkyně provést dle svého tvrzení uvedeného v žalobě před uzavřením Smlouvy, tj. v období říjen 2013 až únor 2014, což vyplývá i z tvrzení žalobkyně, že Předmětné práce staly podkladem pro vypracování dalšího projektového stupně, kterým je DSP a další navazující projektové stupně. Dle žalované žalobkyně neprokázala existenci ústní objednávky Předmětných prací a dohody o ceně, resp. sjednání ceny nebo způsobu jejího určení, nepředložila provedené výstupy Předmětných prací, neprokázala jejich předání žalované, či neprokázala povahu Předmětných prací jako prací nad/mimo rámec předmětu Smlouvy. Žalovaná tvrdí, že žádnou ústní objednávku Předmětných prací v režimu mimo Smlouvu žalobkyni neučinila a ani neuzavřela se žalobkyní žádnou ústní dohodu v tomto smyslu. Žalovaná dále odmítá, že by měla vůli uzavřít se žalobkyní takovou dohodu/učinit objednávku bez určení ceny díla, či že by žalobou požadovanou odměnu se žalobkyní sjednala. Žalovaná rovněž nemá žádné informace o tom, že by jí žalobkyně předala jakékoliv výstupy své činnosti, které by nesouvisely a nebyly pokryty Smlouvou a honorovány odměnou žalobkyně ve Smlouvě sjednanou a žalobkyni uhrazenou. Žalovaná má za to, že Předmětné práce, pokud byly skutečně odvedeny, představují činnosti, které směřovaly k upřesnění a specifikaci zadání díla dle Smlouvy a cenové nabídky žalobkyně ze dne [datum], tj. jedná se o přípravné práce, které se staly součástí předmětu Smlouvy dle čl. 20 Smlouvy a/nebo práce, které byly předmětem Smlouvy, ať už od počátku či na základě později uzavřených dodatků ke Smlouvě. Ty byly samozřejmě pokryty ve Smlouvě ujednanou cenou, která byla žalobkyni dle Smlouvy za řádně provedené práce uhrazena dle jejích faktur. O tom, že sama žalobkyně považovala Předmětné práce za součást předmětu plnění dle Smlouvy, svědčí i popis plnění fakturovaného (byť neoprávněně) ve faktuře [číslo] ze dne [datum]. V takovém případě však žalovaná namítá, že faktura byla vystavena neoprávněně, neboť nebyly splněny podmínky pro vznik nároku žalobkyně na úhradu Předmětných prací a na vystavení uvedené faktury stanovené Smlouvou. Dle žalované Předmětné práce tak nepředstavují vícepráce/práce nad rámec Smlouvy (a žalobkyně ani konkrétně netvrdí, v čem spočívá onen nadstandard oproti činnostem pokrytým Smlouvou). Smlouvy představuje úplné a celé ujednání mezi stranami a nahrazuje veškerá ujednání předchozí. Pokud měla žalobkyně za to, že zhotovení nebo úprava vnitřních dispozic bytů byly nad rámec rozsahu domluvených projektových prací, tedy za ně měla náležet vyšší odměna, vyvstává otázka, z jakého důvodu tento závěr nepromítla do cenové nabídky datované ke dni [datum], tedy alespoň 3 týdny od obdržení podkladů, případně proč i po vytvoření cenové nabídky ze dne [datum] nevyvolala nové jednání o výši odměny, když k uzavření Smlouvy došlo až [datum]. K uzavření Smlouvy došlo až po údajném objednání Předmětných prací. Z podkladů ani tvrzení žalobkyně nevyplývá, z jakého důvodu došlo k vyúčtování Předmětných prací až 4 roky po jejich provedení. S ohledem na vše výše uvedené má žalovaná za to, že žalobní nárok žalobkyně není důvodný. Dále žalovaná namítala nepřezkoumatelnost, tedy oprávněnost a opodstatněnost výpočtu dlužné částky žalobkyní. Žalobkyně na jedné straně tvrdí, že požaduje odměnu za Předmětné práce provedené před uzavřením Smlouvy a mimo její režim, na druhou stranu pak odvozuje svůj nárok od faktury [číslo] ze dne [datum], v žalobě osvětluje pojem„ klientské změny“ jako vícepráce a poukazuje na Přílohu L Smlouvy upravující tzv. vícepráce (zde uveden jako„ Extra Works“). V případě, že by soud posoudil Předmětné práce jako plnění dle Smlouvy, žalovaná pro úplnost uvádí, že Předmětné práce nelze považovat za vícepráce dle Smlouvy, a že žalované nevznikl nárok na jejich úhradu, neboť pro to nebyly splněny smluvní podmínky. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že se za vícepráce nepovažuje předělání nebo úprava návrhů, které doposud nebyly žalovanou schváleny a byly žalobkyni vráceny k přepracování dle požadavků žalované. Dle odst. 3.14 Smlouvy má žalobkyně povinnost předem písemně vyrozumět žalovanou v případě, že obdrží pokyn k provedení vícepráce, a to před započetím zahájení prací. Z tvrzení ani podkladů předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalovanou prokazatelně vyrozuměla o tom, že udělený pokyn je pokynem k provedení víceprací. Z podkladů naopak vyplývá, že žalobkyně o udělení upřesnění zadání – pokynů sama požádala, a to ještě před uzavřením Smlouvy. Žalovaná dále poukazuje na odst. 2.1 přílohy L Smlouvy, který stanovuje postup pro stanovení výše odměny za vícepráce, které spočívají v úpravě nebo přepracování již schválených a implementovaných částí díla. Žalobkyně pak byla mj. povinna předložit žalované ke schválení kalkulaci odměny. Dle odst. 2.2 přílohy L Smlouvy měla žalobkyně povinnost předložit žalované nejpozději do 3 pracovních dní od přijetí pokynu detailní rozpis prací nutných pro provedení požadované vícepráce a jejich nacenění. Žalovaná rovněž poukazuje na poslední větu odst. 3.14 Smlouvy, dle kterého se v případě sporu nejedná o vícepráce, pokud není prokázán opak. Jelikož žalobkyně netvrdí ani neprokázala, které práce vyhotovené dle Smlouvy měla na základě pokynu žalované předělat, nelze dojít k závěru, že provedla vícepráce dle přílohy L Smlouvy. Ze smlouvy vyplývá, že pro vznik nároku žalobkyně na odměnu za vícepráce je nutné kumulativní splnění těchto podmínek: a) existuje písemný pokyn žalované k úpravě nebo přepracování části Díla, která již prokazatelně byla schválena a převzata žalovanou, b) žalobkyně žalovanou předem písemně upozorní, že pokyn je zadáním k provedení vícepráce dle přílohy L Smlouvy, přičemž žalobkyně zašle vyrozumění bez zbytečného odkladu po zjištění povahy zadání, a to nejpozději před zahájením provádění prací dle pokynu, c) odměna za vícepráce bude určena dle odst. 2.1, 2.2 nebo 2.3 přílohy L Smlouvy. Následně žalobkyně vystaví fakturu odpovídající výši takto určené částky. Z podkladů předložených žalobkyní plyne, že nebyla splněna ani jedna z výše uvedených podmínek pro vznik nároku na odměnu za vícepráce. Žalovaná tak má za to, že i pokud by Předmětné práce skutečně byly vícepracemi dle přílohy L Smlouvy, je nárok žalobkyně na odměnu za jejich provedení z důvodu nedodržení sjednaného postupu neoprávněný a pohledávka žalobkyně nikdy nevznikla. Žalobkyně dle žalované v žalobě špatně vykládá pojmy, zejména pojem klientských změn, které standardně znamenají změny zadané budoucím vlastníkem jednotky, nebo jejím budoucím nájemcem. Klientské změny jsou svojí povahou již spíše dílčí a většinou se jedná o drobné změny vnitřních dispozic bytové jednotky, kdy se již hotová a schválená projektová dokumentace musí upravovat, a proto jsou klientské změny zpravidla hrazeny zvlášť, kdy odměnu hradí klient – budoucí vlastník nebo budoucí nájemce dané jednotky. Nelze přijmout výklad žalobkyně, že se klientskou změnou nazývá jakákoliv změna, která je zadána žalovanou v pozici investora (žalovaná je ve Smlouvě označena jako„ Client“). Pokud by soud i přes vše výše uvedené došel k závěru, že Předmětné práce nebyly předmětem Smlouvy, a že za jejich provedení žalobkyni vznikl nárok na odměnu ve výši požadované v žalobě (či v jakékoliv jiné výši), žalovaná poukazuje na tvrzení žalobkyně, že Předmětné práce provedla v období od října roku 2013 až do února roku 2014. Pokud by tedy žalobkyni vznikl nárok na jakoukoliv odměnu za Předmětné práce, měla a mohla jej u žalované uplatnit okamžitě po jejich provedení, tj. nejpozději na konci února 2014, kdy si již byla vědoma jejich rozsahu a mohla provést kalkulaci odměny za jejich provedení. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána nadepsanému soudu až 8.3.2019, má žalovaná za to, že se tak stalo po uplynutí tříleté promlčecí doby dle ust. § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z procesní opatrnosti proto žalovaná z uvedeného důvodu vznáší námitku promlčení vůči nároku uplatněnému žalobkyní.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. Dle faktury [číslo] vystavené žalobkyní dne [datum] [rok] se splatností 20.3.2018 bylo žalované účtována„ dílčí plnění dle smlouvy ze dne [datum] za klientské změny bytů a nebytových prostor – objektů AB1, B2, B3, B4, C1-C5, F a G“ částka 3 819 062,50 Kč. Ze smlouvy (překlad tlumočníka [titul] [jméno] [příjmení] dle tlumočnické doložky ze dne [datum]) soud zjistil, že mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované byla uzavřena dne [datum] Smlouva o návrhu projektu. Předchůdce žalované jako objednatel si žalobkyni najal jako projektanta za účelem provedení všech projekčních prací projektu definovaného v příloze A za odměnu definovanou v příloze D. V příloze L jsou definovány vícepráce. Článek [číslo] smlouvy řeší, za jakých okolností mohou být provedeny vícepráce (písemný pokyn objednatele, vyrozumění o zahájení víceprací projektantem) s tím, že bez splnění podmínek není dán nárok na odměnu za vícepráce. Čl. [číslo] stanoví závazek stran uzavřít o ve vztahu k vícepracem samostatnou dohodu či dodatek se stanovením lhůt a dopadu na cenu. Dle článku [číslo] upravuje otázku odměny. Odměna je konečná a zahrnuje veškeré práce, dodávky a služby projektanta, jakož i další náklady včetně ceny práce konzultantů a dalších osob, stejně tak dle čl. 10 nenáleží odměna za opravy chyb a nedostatků. Dle čl. 20 tato smlouva představuje veškerá předchozí ujednání mezi objednatelem a projektantem a nahrazuje veškerá předchozí ústní nebo písemná ujednání, prohlášení nebo dohody. Smlouva může být změněna pouze písemným dodatkem.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, spočívající v projekčních pracích na developerském projektu. K uzavření dohody došlo [datum] přičemž součástí dohody je ujednání, že veškerá předchozí ujednání mezi objednatelem a projektantem a nahrazuje veškerá předchozí ústní nebo písemná ujednání, prohlášení nebo dohody. Smlouva může být změněna pouze písemným dodatkem. Žalobkyně dne [datum] [rok] vystavila faktury se splatností 20.3.2018, kterou bylo žalované účtováno„ dílčí plnění dle smlouvy ze dne [datum] za klientské změny bytů a nebytových prostor – objektů AB1, B2, B3, B4, C1-C5, F a G“ částka 3 819 062,50 Kč. <i>7. Podle ust. § 1721 z.č.89/2012 Sb. (dále o.z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 (1) o.z. Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Dle § 1725 o.z. Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Dle § 1759 o.z. smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.</i> <i>Podle § 1903 (1) o.z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. (2) Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.</i> <i>Podle § 2586 (1) o.z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. (2) Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek</i> 8. Skutková tvrzení žalobkyně v průběhu řízení byla značně rozporná a tento nedostatek se přes opakované poučení soudem nepodařilo odstranit. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti (teorie hovoří o břemeni tvrzení). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby. Výpověď účastníka je důkazním prostředkem, jehož prostřednictvím účastník hodlá soud přesvědčit o pravdivosti svých tvrzení; nelze ji proto zaměňovat s povinností tvrzení (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 651 s.). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil. Jen tehdy, byl-li účastník výše naznačeným způsobem řádně poučen, a přes poučení ne-sdělil svou skutkovou verzi rozhodné (tedy právně významné) skutečnosti, může soud vůči účastníku vyvodit závěr v podobě neunesení břemene tvrzení. Tento předpoklad má současně přímou vazbu na poučení soudu o povinnosti důkazní. O tom, že je třeba označit důkaz k prokázání určité skutečnosti, soud účastníka poučí jen tehdy, jestliže takovou skutečnost vůbec tvrdí. Ve vylíčení skutkových okolností účastník vyjadřuje, byť leckdy„ nevědomky“, svůj právní náhled na věc. Je na soudu, aby už při zkoumání náležitostí žaloby uvážil, jak bude takto vylíčený děj kvalifikovat a prostřednictvím které skutkové podstaty bude poměřovat úplnost skutkových tvrzení v žalobě či v obraně proti ní (Drápal, L., Bureš, J. a kol. soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009).

9. Z výše uvedených důvodů soud k navrhované výpovědi žalobkyně nepřistoupil, protože měl za to, že by do rozporných tvrzení nemohla vnést jasno a jako důkazní prostředek lze účastnickou výpověď použít jen v případech, jestliže nelze tvrzené skutečnosti prokázat jinak (§ 131 o.s.ř.). Nelze tedy tímto způsobem ani odstranit rozpornost skutkových tvrzení.

10. V daném případě sice skutková tvrzení žalobkyně, především po stránce“ právního hodnocení” vykazovala značné rozpory, i přes poučení soudu, nicméně bylo možno dospět k závěru, že se domáhá odměny za práce sjednané před uzavřením smlouvy o dílo. Zda tyto práce byly či nebyly předmětem písemné smlouvy o dílo je sporné, tvrzení o vícepracech pak ještě více, s ohledem na časovou souvislot s uzavřenou smlouvou o dílo, jak soud uvede níže.

11. Některé tvrzené skutečnosti žalobkyní byly rovněž v rozporu s předloženými důkazy. Ačkoliv žalobkyně v samotné faktuře, na jejímž základě podala žalobu, odkazuje na samotnou smlouvu s tím, že se jedná o„ plnění dle smlouvy,“ zároveň tvrdí, že se jedná o odměnu za práce, které byly vyhotoveny mimo rámec smlouvy na základě ústních dohod, ovšem zároveň připouští, že rozsah a o především odměna za tyto práce, nebyla ujednána. Vzápětí však označuje tyto práce za vícepráce, opět v rozporu s textem uvedeným ve faktuře„ klientské změny.“ Ačkoliv dle faktury se mělo jednat o plnění ze smlouvy, žalobkyně trvala na tom, že tyto práce byly sjednány ústně před uzavřením písmenné smlouvy o dílo a ve smlouvě nejsou zahrnuty. Ze shodných vyjádření obou stran se však soudu jeví jednání stran před uzavřením smlouvy jako příprava smlouvy samotné. Sama žalobkyně připouští, že na základě těchto jednání zaslala žalované mj.„ nabídku“ dne 14.10.2013. Ve svém vyjádření ze dne 10.5.2021 doslova uvádí, že byla žádána o nápady ekonomického řešení úprav, doporučení a skic, které byly využívány k diskuzím, k jednání mezi žalovanou a žalobkyní,„ aby mohlo být formulováno zadání projektu.“ I z tohoto tvrzení žalobkyně tedy vyplývá, že se jednalo o přípravnou fázi celého projektu. Žádná ze stran ve svých tvrzeních nevylučuje, že některé práce již byly zahájeny vzhledem ke složitosti a rozsahu s předstihem. Nebyl však znám ani rozsah ani odměna za dosud provedené práce. Nicméně, právě na tuto přípravnou fázi navazuje písemná smlouva o dílo, kde žalobkyně ke dni 10.2.2014 podepisuje mj. čl.

20. Tato smlouva odkazuje na veškerá předchozí ujednání mezi objednatelem a projektantem a nahrazuje veškerá předchozí ústní nebo písemná ujednání, prohlášení nebo dohody. I kdyby se tedy nejednalo pouze o koncipování návrhu smlouvy o dílo na základě požadavků objednatele, ale jednalo se o samostatné ústně uzavřené smlouvy o dílo týkající se totožného projektu, a pokud sama žalobkyně opakovaně tvrdí, že práce, jejichž zaplacení je předmětem tohoto sporu, byly objednány před uzavřením smlouvy o dílo, pak podpisem této smlouvy žalobkyně akceptovala, že odměna je stanovena i za veškeré dosud provedené práce. Zároveň však z toho, co strany shodně uvádějí, vyplývá spornost či pochybnost těchto dle žalobkyně ústně uzavřených smluv, neboť nebyl znám konkrétní rozsah a odměna za tyto práce.

12. Dle názoru tak strany dospěly k narovnání dle ust. §1903 o.z. Vychází se z toho, že o spornost se jedná v případě rozdílných názorů stran na vznik, obsah, rozsah, vymahatelnost či trvání povinnosti. Upravují-li si tedy strany práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné či pochybné, nevede to ke změně, nýbrž ke vzniku nového závazku, případně i k zániku závazku dosavadního. Právě v uvedeném smyslu má narovnání vždy funkci obligační, k níž obvykle přistupuje i funkce soluční. Předmětem narovnání může být jednotlivý závazek či jeho část, několik závazků či dokonce veškeré právní vztahy mezi stranami (§ 1905). Narovnána však mohou být pouze taková práva a povinnosti, s nimiž mohou účastníci disponovat. V první řadě to budou práva majetková. Předmětem narovnání přitom může být za určitých okolností i závazek, který z hlediska právního řádu platně nevznikl nebo již zanikl (Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 818 - 824). Uzavřením smlouvy tak žalované vzniknul závazek nový, uhradit ve smlouvě stanovenou odměnu.

13. Pokud by soud vzal v úvahu další skutková tvrzení žalobkyně, že se jednalo o vícepráce, pak těžko lze za vícepráce považovat takové práce, které byly dohodnuté před uzavřením smlouvy o dílo samotné, protože dosud nebyl znám rozsah díla a nebylo tedy možné ani určit, co je prací nad rámec tohoto díla. K námitce žalované strany ohledně nutnosti položkových rozpočtů ve vztahu k vícepracem sama žalobkyně uvedla, že písemně schválené položkové rozpočty od klienta nemám. Platí pak tedy to stejné ve vztahu k narovnání, co soud uvedl již výše. Proto soud dále nezkoumal, zda byly splněny podmínky pro uplatnění odměny za vícepráce dle smlouvy. Pokud sama žalobkyně tvrdila, že se jednalo o práce související s projektem (ostatně tato skutečnost vyplývá i z předmětné faktury), který byl předmětem smlouvy o dílo ze dne [datum], a pokud před uzavřením této smlouvy došlo ve vztahu ke všem dosud provedeným pracím žalobkyně k narovnání, odměna za tyto práce je součástí smlouvy o dílo a je stanovena určitým způsobem. Tato odměna, jak vyplývá opět ze shodných stanovisek stran, byla uhrazena. Nelze než dospět k závěru, že žalovaná žalobkyni ničeho nedluží. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že nárok uplatnění v žalobě není oprávněný a žalobu zamítnul.

14. Zbývající důkazy s ohledem na shora uvedené závěry soudu nebyl provedeny, protože sodu má za to, že by vzhledem ke skutkovým tvrzením žalobkyně nevedly ke zjištěním majícím vliv na posouzení sporu a provádění dalších důkazů by bylo v rozporu se zásadou ekonomie řízení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 187 997,70 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 819 062,50 Kč sestávající z částky 23 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 11 790 Kč za odpor proti platebnímu dle § 11 odst. 2 písm. h) a odst. (3) a. t. ze dne 16. 3. 2020, z částky 23 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 5. 2020, z částky 23 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 10. 2020, z částky 23 580 Kč za sepsání právního rozboru věci dle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. ze dne 17. 5. 2021, z částky 23 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 6. 2021 a z částky 23 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 6. 2021 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 155 370 Kč ve výši 32 627,70 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodnul podle ust. § 148 o.s.ř. vzhledem k neúspěchu žalobkyně ve věci a s přihlédnutím k usnesení, kterým bylo přiznáno svědkovi [celé jméno svědka] svědečné, byť v důsledku procesního postupu žalující strany nebylo jeho výslechu třeba, nicméně byl soudem k jednání předvolám a vzniknuly mu tak usnesením zdejšího soud přiznané náklady řízení.