8 C 229/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně. Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro žaloba o určení

I. Žaloba, aby soud určil, že žalovaný Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, není dědicem po zůstavitelce jméno FO, nar. datum a zemřelé datum, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému rukám advokátky do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů soudního řízení ve výši částka.

1. Žalobkyně, jako babička zůstavitelky jméno FO, nar. datum, zemřelé datum, se domáhala, aby bylo určeno, že otec zůstavitelky není dědicem. Zůstavitelka spáchala sebevraždu a nezanechala závěť, žalovaný je jediným dědicem ze zákona. S tím však žalobkyně nesouhlasí, a proto v dědickém řízení vedeném Obvodním soudem pro adresa, soudní komisařkou notářkou tituly před jménem jméno FO, namítla podle ustanovení § 1481 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů dědickou nezpůsobilost žalovaného. Důvodem jeho dědické nezpůsobilosti je jednání žalovaného, které naplňuje podmínky ustanovení § 1481 obč. zák. pro jeho vyloučení z dědického práva, neboť se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu (zanedbání povinné výživy) proti zůstavitelce. Žalovaný v dědickém řízení toto tvrzení žalobkyně zpochybnil, a proto notářka tituly před jménem jméno FO usnesením č.j. spisová značka ze dne datum, které bylo zástupkyni žalobkyně, advokátce Jméno advokátky A, doručeno datovou schránkou dne datum, uložila babičce zůstavitelky-žalobkyni, aby do 2 měsíců od právní moci usnesení podala u Obvodního soudu pro adresa žalobu proti otci zůstavitelky – žalovanému, na určení, že žalovaný není dědicem zůstavitelky. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný se od 3 let věku se svojí dcerou téměř nestýkal, v jejích 3 letech se od rodiny odstěhoval, v jejích 6 letech pak sám bez rodiny emigroval do jméno FO. V letech 1978 až 1981, do 3 let věku jméno FO se otec nemohl finančně na péči o jméno FO ani na nákladech na bydlení rodiny nijak podílet, neboť od doby uzavření manželství s matkou jméno FO v roce 1976 postupně studoval 3 vysoké školy a jeho příjmem bylo pouze stipendium nebo byl bez příjmů. Studium žádné z vysokých škol nedokončil. Rodina byla v té době finančně podporována žalobkyní a jejím manželem, kteří také žalovaného finančně podporovali při studiu na vysoké škole, aby poté mohl živit rodinu. Žalovaný společně s matkou zůstavitelky v roce 1978 emigrovali do Anonymizováno. Na opakované naléhání žalobkyně a jejího manžela se žalovaný s manželkou do Československa nakonec vrátili ještě před narozením zůstavitelky. V roce 1980, když byly jméno FO 2 roky, musela jít její matka jméno FO nastoupit do práce, aby uživila rodinu; jméno FO vodila do jeslí. V roce 1981 žalovaný manželku a dceru jméno FO opustil; odstěhoval se od nich a bydlel jinde (v době jeho emigrace v r. 1984 měl trvalý pobyt na adrese adresa). Udržoval tehdy mimomanželský vztah s jinou ženou či s jinými ženami a o dceru jméno FO se od r. 1981 nezajímal. Teprve v roce 1983 v jeho 27 letech nastoupil žalovaný do svého prvního zaměstnání a to jako domovník u Anonymizováno s platem asi částka měsíčně čistého. Přesto, že měl ukončené středoškolské vzdělání s maturitou, lépe placenou práci si nenašel. Zřejmě pro něj byla prioritní volnost, kterou mu práce domovníka poskytovala. Práce na 8 hodin denně jej zjevně nelákala. Ani z tohoto svého příjmu výživné na jméno FO neplatil, neboť jej neměl tehdy ještě soudem vyměřené. Když bylo jméno FO necelých 6 let, tak žalovaný dne datum vycestoval do Anonymizováno a Anonymizováno, odkud pak emigroval. Matku zůstavitelky (svoji manželku) předem o své emigraci neinformoval. Manželce jméno FO, tuto skutečnost sdělil až dopisem z Anonymizováno ze dne datum poté, co trvale opustil republiku. V roce 1985 podala matka jméno FO návrh na rozvod manželství. Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa č.j. Anonymizováno právnická osoba/Anonymizováno ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum, bylo manželství jméno FO a jméno FO (v nepřítomnosti žalovaného) rozvedeno, jméno FO byla svěřena do výchovy matky a otci bylo vyměřeno výživné ve výši částka měsíčně. Toto výživné na jméno FO (stejně jako náklady rozvodového řízení) žalovaný nikdy neuhradil. Žalovaný neměl v jméno FO stálé zaměstnání, ale živil se jen příležitostnými pracemi a nebyl na tom finančně dobře. Posílat z jméno FO peníze do Anonymizováno ani nebylo před rokem 1989 dost dobře možné. On ale neplatil výživné na dceru ani po roce 1989, kdy už zde možnosti, jak výživné hradit, nepochybně byly. Pracoval dokonce jen občas, jak je zřejmé z jím založené SMS zprávy od zůstavitelky ze datum. Vyživovací povinnost měl přitom na dceru jméno FO od jejího narození v roce 1978 až do roku 2004, kdy jméno FO začala pobírat invalidní důchod z důvodu těžkého psychického onemocnění Anonymizováno. V průběhu rozvodového řízení vyšlo najevo, že na tehdy nezletilou jméno FO opakovaně poskytoval příspěvek na výživu Anonymizováno adresa. Od roku 1984 do roku 1990 s Anonymizováno a její matkou začal bydlet i její strýc jméno FO (bratr matky), který v Anonymizováno studoval. Všichni tři společně o víkendech jezdili do Anonymizováno či Anonymizováno k žalobkyni a k jejímu manželovi, kde poté dostávali jídlo na týden společně s penězi, které jim měly pomáhat v obtížné situaci. Veškeré prázdniny v době školní docházky trávila jméno FO zpravidla v Anonymizováno u žalobkyně a jejího manžela. V šesté třídě základní školy v roce 1990 byla jméno FO často nemocná, a proto bydlela u žalobkyně a jejího manžela v adresa také chodila do školy. V letech 1992 - 1996 studovala jméno FO gymnázium v adresa, Anonymizováno. I v této době bydlela jméno FO s matkou v jejich bytě v Anonymizováno. V roce 1996 po dokončení gymnázia navštívila jméno FO svého otce v jméno FO. Nebylo to proto, že by ji tam on pozval na návštěvu, ale proto, že ji k tomu přesvědčil její dědeček, manžel žalobkyně. jméno FO měla velmi dobrou znalost cizích jazyků, a tak byl manžel žalobkyně přesvědčen, že by jí pobyt v jméno FO pomohl zdokonalit se v angličtině. Letenky do jméno FO platila její matka jméno FO a otec nevzal jméno FO ani k sobě bydlet. Bydlela v jméno FO u otcovy přítelkyně. V letech 1996 až 1997 studovala jméno FO vysokou školu v Anonymizováno fakultu Anonymizováno - Anonymizováno. V Anonymizováno v té době bydlela na koleji. V letech 1997 až 2001 studovala jméno FO vysokou školu v Anonymizováno, konkrétně Anonymizováno fakultu právnická osoba. Bydlela doma v Anonymizováno. V roce 2000 na podzim odjela jméno FO na jeden semestr studovat do Anonymizováno. Ke konci semestru musel strýc jméno FO s její matkou jméno FO pro jméno FO do Anonymizováno dojet autem, protože jí nebylo dobře. Doma poté byla nekomunikativní a poprvé se u ní projevila její nemoc - chronická Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno ji omezovala natolik, že nemohla studium dokončit. V letech 2001 - 2004 po ukončení studia VŠ chodila jméno FO po různých krátkodobých brigádách, byla evidována na úřadu práce a byla také hospitalizována v podezřelý výraz nemocnici v Anonymizováno, kde jí diagnostikovali chronickou paranoidní schizofrenii. Při povodni v roce 2002 došlo k zaplavení Anonymizováno, a proto musely jméno FO s matkou narychlo opustit byt - obě pak bydlely u tety adresa a do práce dojížděly vlakem. Otec o tuto skutečnost nejevil zájem a neměl žádnou snahu o to jim v této nelehké situaci nějak pomoci. V roce 2004 jezdila jméno FO k sestřenici Anonymizováno psát na počítači, protože vlastní počítač neměla. jméno FO napsala v té době e-mail otci o tom, že jí byl přidělen invalidní důchod. Otec se jí v odpovědi vysmál a napsal doslova, že „to se máš čím chlubit“ Za celou dobu od emigrace žalovaného do jméno FO žalovaný jméno FO neposlal nic, žádné peníze ani žádný dárek, a to ani sám ani prostřednictvím jeho matky, jak se snažil v dědickém řízení po zůstavitelce tvrdit. Situace se nezměnila ani po roce 1989, kdy už mohl žalovaný z jméno FO, kde i nadále žil, Anonymizováno republiku občas navštěvovat. V letech cca 2008 až 2010 dostaly jméno FO s matkou jméno FO od manžela žalobkyně větší obnos peněz z prodeje jeho pozemků (jednalo se o částku přes 1 mil Kč, kterou měla zůstavitelka na účtech i v době její smrti). Peníze dostaly jako příspěvek na koupi bytu, kterou v té době jméno FO a její matka řešily, a také pro budoucí zabezpečení jméno FO, která již v té době byla neschopná práce a odkázána na nízký invalidní důchod. Část peněz využila matka jméno FO na splácení bytu, který je předmětem dědictví po zůstavitelce, a část uložila na účty pro jméno FO „na horší časy”. Mimo tyto dary od manžela žalobkyně podporovali prarodiče jméno FO po celou dobu od narození jméno FO, jak jméno FO, tak i její matku až do jejich smrti, jednak jim dávali uvařené jídlo, potraviny a různé zemědělské produkty, ale průběžně je podporovali i finančně nebo jim pomáhali s údržbou a opravami bytu. V roce 2015 jméno FO zemřela matka a jméno FO tak zůstala sama. Od té doby byla jméno FO v úzkém kontaktu s rodinou jméno FO - žalobkyně i tety jméno FO a jméno FO volali jméno FO denně, v úzkém kontaktu s ní byl i strýc jméno FO. Tak to bylo až do smrti jméno FO. jméno FO také občas půjčoval jméno FO finanční částky v řádu nižších jednotek tisíc Kč, pokud v některém měsíci nevyšla jméno FO s invalidním důchodem, protože na uložené peníze nechtěla jméno FO sahat. Měla od matky naučené, že je má až na ty nejhorší případy (na „horší časy”). Po smrti své bývalé manželky, matky jméno FO, jméno FO vyhledal v jejím bytě žalovaný. Neučinil tak proto, aby jméno FO v nelehké životní situaci nějak pomohl, ale proto, že věděl, že jméno FO s matkou měly k dispozici po roce 2008 poměrně dost peněz. jméno FO žalovanému důvěřivě ukázala, že jí zůstalo dost peněz, kdyby se dostala do nouze. Žalovaný hned zkoušel, zda by mu nějaké peníze nedala nebo alespoň nepůjčila. To naštěstí jméno FO neudělala, neboť si byla vědoma toho, že sama si další peníze díky svému neuspokojivému zdravotnímu stavu nevydělá, z nízkého invalidního důchodu nic víc nenašetří a že ty stávající má opravdu na ty „horší časy”. Když se žalovanému nepodařilo z jméno FO po smrti její matky vylákat její peníze, tak o ni úplně ztratil zájem a již ji sám více nekontaktoval. Opravdový zájem o ni však otec ani po smrti matky nejevil. V červenci 2021 byla jméno FO v natolik špatném psychickém stavu, že se poprvé pokusila o sebevraždu spolykáním nadměrného množství léků. Zachránili ji kolemjdoucí, kteří ji našli na adresa v bezvědomí a zavolali jí lékařskou pomoc. Následovala hospitalizace v Anonymizováno Anonymizováno nemocnici ve Anonymizováno a následně v podezřelý výraz nemocnici v Anonymizováno. Žalovaný dceru jméno FO po jejím prvním sebevražedném pokusu ani nenavštívil v nemocnici. V roce 2022 potkal žalovaného náhodně strýc jméno FO, zeť žalobkyně jméno FO. Dozvěděl se tehdy od něj, že je v ČR již asi 2 roky. ale že s Anonymizováno není v kontaktu. Příbuzní ze strany matky také zjistili, že něco není v pořádku, když se jméno FO nemohli od datum dovolat. Sestřenice jméno FO s manželem jméno FO proto dne datum kontaktovali Anonymizováno Anonymizováno a za její účasti nechali byt jméno FO hasiči otevřít a tam ji našli mrtvou (otrávenou). Pohřeb jméno FO objednávala a zajišťovala žalobkyně, žalovaný jej pak ale iniciativně zaplatil. Zároveň se začal intenzivně zajímat o majetek jméno FO a o to, co je předmětem dědictví. Chování otce zůstavitelky, který neplnil svoji vyživovací povinnost od datum (kdy se zůstavitelka narodila) až do roku 2001, kdy ukončila vysokoškolské studium, resp. do roku 2004, kdy byl zůstavitelce přiznán invalidní důchod, resp. i po tomto datu, protože své dluhy na výživném vůči zůstavitelce nikdy do doby její smrti neuhradil, bylo i podle právních předpisů platících v letech 1978 až 2004 trestným činem zanedbání povinné výživy podle 213 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, které má za důsledek jeho dědickou nezpůsobilost, kterou v té době upravovalo ustanovení 469 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Otec nezletilé se po celou dobu života zůstavitelky vyhýbal soustavně a v přímém úmyslu plnění své vyživovací povinnosti vůči zůstavitelce, čímž se dopustil úmyslného trestného činu zanedbání povinné výživy. Tvrzení žalovaného o příspěvcích zůstavitelce na dárky, oblečení a letenky, může být pravdivé maximálně zčásti. Tyto příspěvky, pokud vůbec kdy nějaké byly, však nemohly nahradit výživné, které žalovaný zůstavitelce nikdy nehradil.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasí. Vymezuje se proti tvrzení žalobkyně o tom, že nikdy neplatil výživné a byl sám živen matkou zůstavitelky. Žalovaný žil se zůstavitelkou a její matkou ve společné domácnosti do 6 let věku zůstavitelky, přičemž v průběhu tohoto období se aktivně podílel na úhradě nákladů na domácnost a výživu své dcery. Nepopírá, že v období 2-6 let věku zůstavitelky manželství nefungovalo. Z toho důvodu měli manželé oddělené ložnice. Je tedy pravdou, že se žalovaný ve 2 letech věku zůstavitelky odstěhoval, avšak pouze z manželské ložnice do obývacího pokoje stejného bytu, neboť s manželkou chtěli zachovat pevné rodinné zázemí pro malou dceru. Na chodu společné domácnosti a na vyživovací povinnosti zůstavitelky se přitom s tehdejší manželkou podíleli společně. V bytě v Tovární ulici žil žalovaný až do roku 1984. Ohledně svého zaměstnání žalovaný poznamenává, že studoval vysokou školu s úmyslem v budoucnu získat lepší možnosti zaměstnání. I přes náročné studium byl však žalovaný zaměstnán v pracovním poměru u tehdejší společnosti Anonymizováno a později u reklamních agentur. Je tedy nepochybné, že žalovaný finančně přispíval na výživu své dcery i na chod domácnosti podle svých možností a schopností, přičemž byla zachována stejná životní úroveň obou rodičů a jejich dcery (zůstavitelky). Nešlo o cílené rozhodnutí žalovaného vydělávat méně peněz, jak uvádí žalobkyně. Naopak se žalovaný ze všech sil snažil udržet si své zaměstnání, aby mohl zabezpečit rodinu. Žalovaný dále zdůrazňuje, že byť se žalobkyně snažila vykreslit velmi dlouhý a citově zabarvený příběh, podle kterého je žalovaný zcela nezodpovědný a neohleduplný otec a manžel, je tento nepravdivý v mnoha ohledech, neboť žalobkyně nemá všechny potřebné informace, nebo se je snaží cíleně zamlčet s úmyslem obohatit se v dědickém řízení na úkor žalovaného. Žalovaný se s matkou zůstavitelky oženil v roce 1976. O rok později se manželé dohodli, že spolu odejdou z Anonymizováno a usadí se v Anonymizováno, konkrétně v Anonymizováno. Za tímto účelem žalovaný zajistil pro sebe i manželku potřebný devizový příslib a ostatní záležitosti a dokumenty umožňující vycestování ze země. V dubnu roku 1978 vyrazili manželé vlakem do Anonymizováno. V té době již byla matka zůstavitelky v 7. měsíci těhotenství. V Anonymizováno jim pomohl tehdejší kamarád žalovaného. V Anonymizováno měli oba dobré vyhlídky pro další život, a to kvůli svému vzdělání a povolání, kdy matka zůstavitelky byla zdravotní sestřičkou. Krátce po příjezdu do Anonymizováno matku zůstavitelky telefonicky kontaktovali její rodiče, tedy žalobkyně s jejím manželem. Žalobkyně matce zůstavitelky vyčítala odjezd do Anonymizováno a přemlouvala ji, aby se vrátila zpět. Po zhruba pěti týdnech neustáleného přemlouvání se manželé rozhodli do Anonymizováno vrátit. Z toho důvodu, že byl pobyt v Anonymizováno delší o dva týdny, než byl původně formálně plánovaný, měli manželé problémy u místních státních orgánů. Delší pobyt proto odůvodňovali zdravotními problémy souvisejícími s těhotenstvím. Následně se v červnu roku 1978 narodila zůstavitelka. Matka žalovaného se později účastnila akce výměny bytů, kdy kvůli žalovanému a jeho rodině (zůstavitelce a její matce) vyměnila vlastní byt za menší, kde zůstala bydlet se svojí dcerou (sestrou žalovaného). Tím žalovanému pomohla zajistil dostatečné bydlení pro jeho rodinu. Žalovaný v této části zdůrazňuje, že žalobkyně ve své žalobě sice uvedla, že rodina žalovaného získala v Praze byt, tento byt byl získán z důvodu činnosti žalovaného a jeho matky. Po dohodě žalovaného s jeho manželkou (matkou zůstavitelky) se žalovaný skutečně v šesti letech věku zůstavitelky odstěhoval do jméno FO, přičemž s ohledem na politický režim se nemohl po určitý čas vracet domů, aby svou rodinu navštěvoval. Avšak okamžitě po pádu komunistického režimu žalovaný jezdil pravidelně do Anonymizováno republiky za zůstavitelkou. Ohledně rozvodu manželství pak žalovaný uvádí na pravou míru, že k němu nedošlo z důvodů vylíčených žalobkyní, ale po vzájemné dohodě žalovaného s matkou zůstavitelky z důvodu odloučení vzájemných zájmů, které bylo vyvoláno zejména emigrací žalovaného. Rozvod byl dopředu naplánován tak, aby k němu došlo po jeho emigraci do Anonymizováno států, neboť po rozvodu manželství by žalovanému nebylo povoleno vycestování ze země. To bylo jeho manželce známo, a proto souhlasila s pozdějším rozvodem na dálku, kdy průběh rozvodového řízení byl z důvodu nepřítomnosti žalovaného také snazší. S tím souvisí i chování manželů navenek po emigraci žalovaného, kdy se manželé museli chovat tak, že o odjezdu žalovaného manželka nevěděla. A to především proto, že se jednalo o vhodný důvod pro rozvod manželství a dále díky tomu bylo zachováno její sociální postavení ve společnosti. Z toho důvodu dopis ze dne datum, na který žalobkyně odkazuje je psán v tomto duchu. Takový dopis tedy nemůže sloužit jako podklad pro doložení skutečností tvrzených žalobkyní. Žalovaný zdůrazňuje, že s matkou zůstavitelky měli korektní vztah a vždy se dokázali na všem rozumně dohodnout, přičemž žádný spor neměli ani v otázce plnění vyživovací povinnosti k zůstavitelce. Rozvod z důvodu fyzického odloučení je zcela pochopitelný a často nevyhnutelný; nevypovídá nic o tom, že by byl vztah manželů jakkoliv špatný, nýbrž o tom, že je velmi nesnadné udržovat fungující manželství na dálku. Po emigraci žalovaného do zahraničí hradil žalovaný výživné prostřednictvím své matky, tedy babičky zůstavitelky. Žalovaný vždy při své každoroční návštěvě v Anonymizováno (zpravidla na Vánoce, po roce 1989) své matce předával peníze v hotovosti, neboť bankovní převody peněz ze zahraničí nebyly běžné a v té době byly velmi komplikované. Žalovaný zdůrazňuje, že proti tomuto způsobu úhrady výživného matka zůstavitelky nikdy neměla žádné námitky, naopak s ním výslovně souhlasila, což je ostatně patrné i z toho, že nikdy nevznesla žádné námitky, neobrátila se na soud či něco podobného. Žalovaný tak zůstavitelce přispíval na dárky, oblečení a letenky. Na začátku 90. let také žalovaný zajistil a uhradil zůstavitelce a její babičce (matce žalovaného) zájezd do Itálie. Dále o zůstavitelku pečovala také sestra žalovaného, jméno FO, která se zůstavitelku na žádost žalovaného jezdila na výlety. Žalovaný prokazuje své tvrzení o tom, že zůstavitelku v Anonymizováno republice navštěvoval, fotografií, na které je se zůstavitelkou na výletě v Anonymizováno Anonymizováno. Žalovaný uvádí, že matka zůstavitelky měla skutečně v době jejího dospívání problémy s alkoholem, nešlo o zdravotní problémy se zády, jak se žalobkyně pokouší tvrdit. Proto v letech 1992 až 1996 bydlela zůstavitelka u své druhé babičky, matky žalovaného. V těchto letech žalovaný plně hradil veškeré náklady související s výživou zůstavitelky. K prokázání svých tvrzení žalovaný předkládá fotografie zůstavitelky s její babičkou (matkou žalovaného) v domově babičky. Žalovaný dále zdůrazňuje, že zůstavitelce uhradil pobyty v jméno FO, oba v délce 2 měsíců, kdy se o zůstavitelku také staral. Zůstavitelka žalovaného navštívila ve Anonymizováno Anonymizováno celkem 2x, a to v roce 1992 společně s matkou žalovaného a dále v roce 1995, kdy její letenky plně uhradil žalovaný. Žalovaný doplňuje, že za posledních 30 let létá do Anonymizováno republiky pravidelně 2x ročně, přičemž zůstavitelka o jeho návštěvách vždy věděla. O tom svědčí tvrzení uvedené výše, že na něj ráda čekala na letišti a vždy se na jeho návštěvy těšila. Není pravdou, že by žalovaný se zůstavitelkou po propuknutí její nemoci nekomunikoval. Žalovaný v dědickém řízení předložil jak emailovou komunikaci napsanou zůstavitelkou, tak i komunikaci iniciovanou ze strany žalovaného. Žalovaný v této části dodává, že schizofrenie, která byla zůstavitelce diagnostikována je velmi komplikovaná nemoc. Samotná komunikace s člověkem, který trpí tímto onemocněním má svá specifika. Nemocné osobě se často střídají velmi odlišné nálady a také je taková osoba snadno ovlivnitelná ze strany ostatních. Z přiložené komunikace však vyplývá, že i přes velké snahy žalobkyně izolovat zůstavitelku od otce, zůstal se zůstavitelkou i nadále v kontaktu. Žalobkyně o těchto zprávách pravděpodobně nevěděla, a proto se snaží minimalizovat hodnotnost těchto důkazů. Z komunikace také vyplývá, že žalovaný udržoval se zůstavitelkou i pravidelný fyzický kontakt, kdy spolu např. jeli z adresa koupit nové auto. Žalovaný se dále ostře ohrazuje proti tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl zájem půjčit si od své dcery (zůstavitelky) finanční prostředky. K tomuto nikdy nedošlo. Žalovaný dále doplňuje, že snaha žalobkyně izolovat žalovaného od jakéhokoli kontaktu se zůstavitelkou vyvrcholila úmrtím zůstavitelky, kdy žalovaného nikdo z rodiny neinformoval o jejím úmrtí a o termínu pohřbu, přestože rodina věděla, že žalovaný již žije v Anonymizováno Anonymizováno. Žalovaný se o úmrtí dcery dozvěděl až na základě telefonátu od policie. Když žalovaný začal činit kroky k přípravám pohřbu, dozvěděl se od dané pohřební služby, že u nich v kanceláři byla krátce před telefonátem žalobkyně. Přičemž ta zajistila pohřeb, avšak jej neuhradila. Žalovaný také poznamenává, že za trestný čin zanedbání povinné výživy podle ustanovení § 213 zákona č. 140/1963 Sb., trestního zákona, nebyl nikdy odsouzen, a tedy není naplněna podmínka pro vznik dědické nezpůsobilosti podle ustanovení § 469 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Podle přechozí platné úpravy totiž platilo, že se potenciální dědic musel dopustil úmyslného trestného činu vůči zůstaviteli, aby se nemohl stát dědicem zůstavitele. V neposlední řadě pak žalovaný uvádí, že i v případě, kdy by soud skutečně vzal v úvahu otázku o možném spáchání trestného činu z důvodu důkazní nouze na straně žalovaného, zdůrazňuje žalovaný, že dědicky nezpůsobilý se může znovu stát dědicky způsobilým v případě, kdy mu jeho jednání zůstavitel sám promine, přičemž takové prominutí může být učiněno výslovně nebo konkludentně.

3. Ze shodných skutkových prohlášení stran soud zjistil následující. Žalovaný se s matkou zůstavitelky oženil v roce 1976. Dohodli, že spolu odejdou z Anonymizováno a usadí se v Anonymizováno. V té době již byla matka zůstavitelky těhotná. Na naléhání žalobkyně a jejího manžela se žalovaný s manželkou do Anonymizováno nakonec vrátili ještě před narozením zůstavitelky. Matka žalovaného se účastnila akce výměny bytů, kdy kvůli žalovanému a jeho rodině (zůstavitelce a její matce) vyměnila vlastní byt za menší, kde zůstala bydlet se svojí dcerou (sestrou žalovaného). V červnu roku 1978 se narodila zůstavitelka. V letech 1978 až 1981, do 3 let věku jméno FO se otec nemohl zásadním způsobem finančně na péči o jméno FO ani na náklady na bydlení rodiny přispívat, neboť od doby uzavření manželství s matkou jméno FO v roce 1976 studoval vysokou školu. Když bylo zůstavitelce necelých 6 let, žalovaný dne datum vycestoval do Anonymizováno a Anonymizováno, odkud pak emigroval do jméno FO. Posílat z jméno FO peníze do Anonymizováno ani nebylo před rokem 1989 dost dobře možné. V roce 1985 podala matka jméno FO návrh na rozvod manželství. V roce 2001 zůstavitelka ukončila studium. V letech 2008-2010 měla matka zůstavitelky (tvrzení žalobkyně ohledně prodeje pozemků a finanční pomoci) poměrně dost peněz, respektive po smrti 2015 matky měla zůstavitelka k dispozici poměrně dost peněz zděděných po matce.

4. Z listinných důkazů sodu zjistil následující skutečnosti: Zůstavitelka jméno FO zemřela datum (úmrtní list). Matka zůstavitelky jméno FO zemřela datum (úmrtní list). Usnesením č.j. spisová značka ze dne datum, uložila tituly před jménem jméno FO, notářka, žalobkyni, aby do 2 měsíců od právní moci usnesení podala u Obvodního soudu pro adresa žalobu proti otci zůstavitelky – žalovanému, na určení, že žalovaný není dědicem zůstavitelky. Podle potvrzení Správy sboru národní bezpečnosti žalovaný vycestoval datum do Anonymizováno a Anonymizováno, bez souhlasu úřadů se zdržuje v zahraničí. Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa sp.zn.. Anonymizováno právnická osoba/Anonymizováno ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum, bylo manželství jméno FO a jméno FO (v nepřítomnosti žalovaného) rozvedeno, jméno FO byla svěřena do výchovy matky a otci bylo vyměřeno výživné ve výši částka měsíčně. V odůvodnění je mj. uvedeno, že žalovaný dostával stipendium, začal žít vlastním životem a o rodinu se nestaral. V březnu 1984 vycestoval žalovaný do ciziny, manželka od něj nemá žádné zprávy. Na výživu dcery nepřispívá. Do zaměstnání nastoupil v roce 1983 jako domovník s příjmem částka čistého, soud vyšel při stanovení výživného z možného příjmu částka. V dopise matce zůstavitelky ze dne datum z Anonymizováno žalovaný píše, že je mu líto, že jí musí oznámit, že se rozhodnul nevrátit, že o tom s ní nikdy nemluvil, postavil ji neočekávaně před hotovou věc a že by jistě za ním nechtěla přijet. Prosí ji, aby jejich jménem podala žádost o rozvod z jeho viny. Doplňuje, že se mu stýská po jméno FO (zůstavitelce). právnická osoba posledním dvěma důkazům soud uvádí následující. Jak bude vyplyne z následujícího odůvodnění, žalující strana nepřesvědčila soud důkazy o tvrzeném postoji a přístupu žalovaného k dceři. K otázce emigrace a dopisu se žalovaný vyjádřil tak, že rozvod byl dopředu naplánován, aby k němu došlo po jeho emigraci do Anonymizováno Anonymizováno, neboť po rozvodu manželství by žalovanému nebylo povoleno vycestování ze země. To bylo jeho manželce známo, a proto souhlasila s pozdějším rozvodem na dálku. Průběh rozvodového řízení byl z důvodu nepřítomnosti žalovaného také snazší. Žalovaný dále uvedl, že s tím souvisí i chování manželů navenek po emigraci žalovaného, kdy se manželé museli chovat tak, že o odjezdu žalovaného manželka nevěděla. A to především proto, že se jednalo o vhodný důvod pro rozvod manželství a dále díky tomu bylo zachováno její sociální postavení ve společnosti. Z toho důvodu dopis ze dne datum, na který žalobkyně odkazuje je psán v tomto duchu. Je obecně známo, že nedovolené opuštění země, emigrace, mohlo mít v období socialismu vážné důsledky pro zůstávající příbuzné, zejména pro manželku a dceru. Text dopisu je navíc poměrně explicitní v tom smyslu, jak uvádí žalovaný. Zdůrazňuje skutečnost, že matka zůstavitelky o emigraci nevěděla, je to pro ni neočekávané a nemluvili o tom. Za situace, kdy v předchozím období manželé společně s úmyslem odejít do Anonymizováno opustili zemi, se jeví soudu logickým vysvětlení žalovaného o účelovosti tohoto dopisu i rozvodu tak, aby matka zůstavitelky měla co nejmenší problémy s úřady. Tento důkaz pak nelze v daném kontextu použít k tíži žalovaného.

6. Ze vzájemné komunikace (emaily, Anonymizováno) žalovaného a zůstavitelky soud zjistil, že tito vedli v různých časových obdobích (rok 2009, 2011, 2015, 2020 a 2021) osobní konverzaci. Zůstavitelka sdělovala otci (žalovanému) jak tráví svůj volný čas (kurzy háčkování, pc, roznášení letáků) a žalovaný obdobně (v práci, na chatě). Popisuje návštěvy babičky (datum) a svoje zklamání ze smrti maminky. Domlouvají se na setkání (datum), či způsobu vzájemné komunikace (datum). Žalovaný chodí do knihovny, aby mohl zůstavitelce psát emaily. Vyměnili si telefonní čísla. Zůstavitelka mj. sděluje, jak je těžké být bez maminky, a že se těší na příjezd otce do Anonymizováno. Co by chtěla zasadit na chalupě otce (datum) a domlouvají se na jejím příjezdu na chatu (datum). Otec zmiňuje výdaje za rekonstrukci, na dceru se těší. Ve zprávě ze dne datum dcera píše, ať je otec ohledně barev v práci opatrný, a že naštěstí nepracuje každý den. Dcera dále uvádí, že v neděli jede za babičkou, a že pozdravuje Anonymizováno a Anonymizováno a děkuje za oblečení. Píše otci, že jej má moc ráda a v další zprávě, že se na něj těší, upeče mu. Byli spolu na výletě v adresa pro auto, zůstavitelce to přišlo bezvadné. V emailové korespondenci z léta 2015 spolu probírají chalupu, trhání zubu a zubaře, práci zůstavitelky, co si vaří. V komunikaci z datum smrt babičky a další osobní věci. V dubnu téhož roku probíhá opět konverzace o obdobných záležitostech. Dcera oslovuje žalovaného tatínku, podepisuje se Anonymizováno.

7. Soud z kontextu sdělovaných zpráv dospěl k závěru, že v poznámce o práci („nepracuje každý den“) se nejedná o četnost zaměstnání žalovaného v jméno FO, jak namítá žalující strana, ale spíše naději, že není každý den vystaven riziku, tedy že nepracuje každý den v týdnu. Nelze ani přehlédnout poděkování zůstavitelky za oblečení, přičemž toto poděkování je v přímém rozporu s tvrzením žalující strany, že se o zůstavitelku nestaral.

8. Žalovaný rovněž doložil společné fotografie se zůstavitelkou z výletu a chaty, rovněž fotografie s matkou žalovaného, jak z Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, tak z jméno FO. Jedná o fotografie žalovaného, zůstavitelky, matky a přítelkyně žalovaného z jméno FO. Podle vzhledu zůstavitelky se jedná o různá časová období, což je ve shodě s tvrzením žalovaného, že v jméno FO byla dvakrát. Žalobkyně doložila celou řadu rodinných fotografií dokládajících, že se zůstavitelkou rodina trávila spoustu volného času od dětství.

9. Žalobkyně, babička zůstavitelky, ve své výpovědi uvedla, že vidí mrtvou dceru a vnučku, jak ji oblékli do bílého roucha. Vnučka s matkou žila do té doby, než matka zemřela v roce 2015. Po pohřbu se otec u zůstavitelky zajímal o úspory a prohlížel si je. Zůstavitelka to ukazovala žalobkyni a ta se na ní zlobila a stále ji vyzývala, aby si držela úspory. Měla i druhou babičku. Nemůže říct, že by babička byla špatná, ale otec jméno FO nebyl to, co měl být. K babičce chodila na návštěvu, ale měla svoji nemoc. Někdy mluvila, někdy nemluvila a pak už k babičce přestala chodit a nechtěla říct, proč. Zůstavitelka chodila do školy v Anonymizováno. Doktorka ji z důvodů zdravotních doporučila změnu prostředí a matka ji dala k žalobkyni do Ondřejova do školy asi na půl roku. Na střední školu chodila v Anonymizováno v Anonymizováno. V té době bydlela u matky. Nejmladší syn žalobkyně dokonce jeden čas, bydlel také u ní. Kdy to bylo přesně, to neví, ale když dělal střední školu. Na otázku, kdo se staral o vnučku v době, kdy matka byla handicapovaná, žalobkyně uvedla, že už byla velká. Žalovaný s jeho matkou nechtěli připustit, že je zůstavitelka nemocná, zavírali před ní dveře. Ona tam přišla, křičela. Když poprvé utekl žalovaný s dcerou žalobkyně jméno FO v 7. měsíci těhotenství, tak si myslel, že bude vydělávat peníze, protože je zdravotní sestra. Ona ale nemohla vydělávat peníze, protože byla těhotná a pak obtelefonovávali všechny známé a zjistili, že jsou u člověka, kterého žalobkyně znala, což byl Němec, protože u nich byl i na návštěvě. Na výslovný dotaz soudu, jak žalobkyně ví, že se otec tedy žalovaný o zůstavitelku nestaral, žalobkyně uvedla, že neví o tom, že by se staral. K dotazu soudu, zda babička vnučky žalobkyně jí nějakým způsobem pomáhala, zda poskytovala nějaké oblečení? Žalobkyně uvedla, že neví. Na dotaz soudu, zda za období od roku 1981, kdy jméno FO byly tři roky do roku 2004, kdy dostala invalidní důchod matka žalovaného zůstavitelce přispívala finančně stravou či oblečením, žalobkyně uvedla, že jídlo měla hlavně u nich, ale jestli něčím přispívala, to neví. Do kdy žil žalovaný s matkou zůstavitelky ve společné domácnosti nedokázala odpovědět. Jestli žalovaný platil nějaké peníze zůstavitelce a dával nějaké dárky, žalobkyně uvedla, že nic neviděla. Pamatuje si jen, že po roce 2015 byla u zůstavitelky a ta jí s radostí sdělovala, že jí táta koupil boty. Byly to lakýrky, ale dcera tvrdila, že si je vycpe a měla z nich radost.

10. K výpovědi žalobkyně musí soud konstatovat, že byla nekonzistentní a působila místy až zmateně. Výpověď byla rovněž značně emotivní.

11. Svědek jméno FO je synem žalobkyně. Zůstavitelky byl strýc a žalovaný je jeho švagrem. Viděli se prakticky na pohřbu a předtím nikdy. Pamatuje si, že když se narodila jméno FO, bylo mu zhruba 9 let. Sestra jméno FO tehdy přivedla domů žalovaného. Později k nim žalovaný přestal jezdit. V roce 1984 svědek nastoupil na průmyslovku a bydlel u sestry v podstatě od neděle do pátku po dobu 6 let, protože studoval 4 roky na střední a pak dva roky na Anonymizováno. Sestra byla zdravotní sestra. Moc peněz neměla. Byl teenager, sestra se o tom se ním nebavila. Jezdívali k nim na víkendy, buď domů nebo na chalupu, kde měli drůbež. Rodiče ji vybavovali drůbeží na týden, aby měli co jíst a dávali jí peníze. Vzali jméno FO k Anonymizováno na dovolenou. V té době byl již žalovaný v jméno FO a posílal pohledy třeba z jméno FO nebo z Anonymizováno. Tady byla totalita. Byl takový trochu šok. Sestra to tehdy komentovala, že je to hezký, ale že by nejraději viděla nějaké peníze, aby mohli vyjít. Někdy v 90. letech jméno FO jeden rok studovala v Ondřejově a o to se o ní starala žalobkyně. Po 90. roce musela sestra jméno FO na operaci s plotýnkami a žílami, což nějakou dobu zabralo. Neměli to tehdy lehké. Pak se svědek seznámil se svojí ženou, někdy v roce 1995. jméno FO ji doučovala, protože uměla dobře anglicky. jméno FO nastoupila na vysokou školu, načas vycestovala do Anonymizováno, ale byla nějaká špatná a přestala komunikovat. S Anonymizováno to bylo těžké. Nekomunikovala a nedostudovala. Pak jí byl přiznán i invalidní důchod. Matka zůstavitelky měla nízký plat kvůli zdravotním problémům. Musela nastoupit u sociální správy, kde mohla chodit. Později zemřela, což bylo pro jméno FO velká rána. Snažili se s Anonymizováno komunikovat. Snažili se obrátit ji k jméno FO. Doporučila to psychiatrička, protože v roce 2022 se pokusila o sebevraždu. Pokud ví, pan jméno FO sem nejezdil. Zda matce zůstavitelky dával či nedával nějaké peníze, neví. Zda s matkou pana jméno FO byla jméno FO v kontaktu a jak moc často, neví. Zda od ní dostávala nějaké peníze nebo ne, také neví. Nepamatuje se. Co se týče financování (výlet do jméno FO), rodiče na to přispěli, ale jestli to bylo celé nebo část, tak to neví. V Anonymizováno bydleli u nějaké přítelkyni pana jméno FO. Nepamatuje si, jak dlouho tam bydleli. Jenom ví, že zůstavitelka o tom nechtěla moc mluvit, o kontaktu s otcem nechtěla moc mluvit. Zůstavitelka říkala, že se otci pokouší napsat, ale on jí neodpovídá. Když se žalovaný vrátil z jméno FO, tak se jméno FO setkali. Říkal, že vlastní pickup a staví krby. Bylo to někdy v 90. letech. O jeho majetkové situaci v jméno FO nic neví.

12. Svědek jméno FO je zetěm žalobkyně. Májí dobré vztahy. Co se týče pana jméno FO, s tím prakticky žádné vztahy nemá. jméno FO poznal někdy v roce 1978. Dlouho se neviděli, až v roce 2002 jel na kole a říkal si, že se podívám na chatu pana jméno FO, protože mu tam pomáhal se stavbou. Žalovaný ho nejdříve vůbec nepoznal, pak se mu představil a začali si povídat o rodině. Svědek se ho ptal na dceru. Upozornil ho, že na tom není dobře, že by se o ní měl zajímat, protože mu sdělila, že s ní není v kontaktu. Řekl, že už tady pak nebude, že odlétá do jméno FO. Nezajímal se, co dceři je. Někdy v září 2022 je navštívila jméno FO, tak se jí ptal na otce a ona o něm nechtěla mluvit. Sdělila mu, že v kontaktu s ním není. Pak j se dozvěděli, že chtěla navštívit otce, ale otec tam již nebyl. Svědek byl v kontaktu s jméno FO, manželkou žalovaného. Ta mu sdělovala, že nikdy žádný dárek jméno FO neposlal a ani žádné peníze nepřispívá. Na dotaz, za jaké období, uvedl, že to nesledoval. Měli spolu možnost hovořit několikrát. Na dotaz soudu doplnil důrazným hlasem „Bylo to za období, do kdy měl platit, tedy do roku 2004.“ Mohlo být tak někdy v roce 2000, kdy mu jméno FO sdělila, že do té doby pan jméno FO neplatil. jméno FO mrzelo, že vztah není otcovský. Otec se o ní nestaral. Svědek to ví od tchýně a od jméno FO. Bylo to podle svědka zarážející, když pan jméno FO na chatě byl, tak kolikrát ani jméno FO nevěděla, že na té chatě je. K dotazu soudu, jak svědek věděl, že pan jméno FO byl na chalupě, svědek uvedl, že to nevěděl, dozvěděl se to až ze žaloby. Tam se dočetl, že žalovaný na tu chalupu jezdil. Svědek rovněž uvedl, že se vyjadřuje „k naší“ žalobě. Byl dále soudem dotázán, proč uvádí, že se jedná o „naši“ žalobu. Svědek Odpověděl se se žalobou seznámil. Asi mu ji dávala číst tchýně. Má za to, že by to věděli, protože jméno FO by jim to řekla. Dále uvedl, že neví o tom, že by jméno FO byla s otcem v kontaktu. Po upozornění na výlet do jméno FO svědek připustil kontakt žalovaného s dcerou.

13. Svědecká výpověď jméno FO vykazovala rozpory. Nejdříve popíral kontakt zůstavitelky s otcem, později tuto část výpovědi změnil. Vycházel rovněž z domněnek utvořených četbou žaloby a připustil svůj vztah k žalobnímu návrhu, když žalobu označil jako „naši.“ Popíral kontakt otce s dcerou přes existenci důkazů, emailů a zpráv doložených soudu. Svědecká výpověď ohledně sporné otázky výživného je zprostředkovaná, svědek tlumočí to, co mu sdělila sestra nebo tchýně, nikoliv vlastní poznatky. Svědkovu výpověď musí soud s ohledem na výše uvedené rozpory hodnotit jako tendenční a nedůvěryhodnou.

14. Svědkyně jméno FO je vnučkou žalobkyně. Vztahy mají dobré. Žalovaného viděla na pohřbu, nezná se s ním. Zůstavitelka jméno FO byla její sestřenicí. Vyrůstaly spolu, trávily spolu víkendy, prázdniny. adresa vztahy měla i s její mámou jméno FO. Vídaly se i v dospělosti. Pak ji s manželem našli v bytě mrtvou. Co se týče otce, o tom jméno FO moc nemluvila a ani o tom nechtěla mluvit, i když ležela na Anonymizováno. Po prvním pokusu o sebevraždu nechtěla, aby byl otec kontaktován. Svědkyně mluvila i s jméno FO, ale konkrétního o vztahu s otcem nic neví. Jenom ví, že nakupovali v sekáčích a máma jim i vypomáhala. Moc peněz neměli. Občas se jméno FO ptala. jméno FO tvrdila, že s tátou v kontaktu není, kromě toho, že jednou byla v Anonymizováno. Neví, zda si psali zprávy nebo nějaké emaily. O vyživovací povinnosti taky nic neví. Jediné, co si pamatuje, že v roce 2004 mu psala email, že má invalidní důchod a pan jméno FO reagoval tak, že se nemá z čeho radovat. Než byla zůstavitelka invalidní, léčila se v nemocnici v Anonymizováno, ale ani tam si svědkyně nepamatuje, že by se pan jméno FO objevil, nebo ho zmiňovala. Žalobkyně chtěla, aby se jméno FO stýkala i s rodinou z druhé strany. Ví, že se jméno FO stýkala s matkou pana jméno FO, že tam jezdila i na chalupu respektive vozili ji tam. Jenom si vybavuje, že se v rodině říkalo, že otec svědkyně výživné platil a jméno FO měla tvrdit, že její manžel na jméno FO neplatil, ale pamatuji si to někdy z období, kdy jí bylo 12 let. Říkala to žalobkyni, ale to byla svědkyně malá. Zda by se dostaly k jméno FO peníze nějakým jiným způsobem z rodiny pana jméno FO, svědkyně neví. Spolu to konkrétně neřešily. Zda dostávala od matky pana jméno FO dárky, neví.

15. Svědkyně jméno FO, dcera žalobkyně, uvedla, že žalovaný neplatil alimenty. Sestra (matka zůstavitelky) byla v nouzi poté, co je opustil, se sestrou jsme byli v denním kontaktu. Měli málo peněz. Hlídali jméno FO. Sestra si stěžovala od té doby, co žalovaný emigroval, to bylo v roce 1984, neměla peníze. jméno FO chodila do školy, studovala do roku 2001, pak onemocněla. I v té době jí její strana rodiny pomáhala. jméno FO jí řekla, že žádné dárky nedostávala, byla málomluvná. Zda mohl za otce platit výživné někdo jiný, svědkyně neví, ale nemyslí si. Dle svědkyně se jméno FO s otcem komunikovala, či stýkala se hrozně málo. Proběhlo několik stručných mailů, ale těch bylo hodně málo. Řekla jí to jméno FO, že to bylo málo, že to byla jedna věta nebo jedno slovo Když byla mladší, tak v 17 jednou byla za otcem v Anonymizováno. Probírali spolu osobní záležitosti, ale připouští, že byla málo sdílná. Když se jí člověk, ale zeptal, tak odpověděla. Se sestrou měli úzký vztah, denně jsme si volaly a navštěvovaly se. Svědkyně popřela, že by se podílela na žalobě, stejně jako její manžel. jméno FO ukončila jméno FO studium někdy v roce 2001 nebo 2002. V té době ještě neměla invalidní důchod, živila jí matka, jméno FO nebyla zaměstnána. Sociální dávky v tu dobu nepobírala, na úřadu práce nebyla. Poté změnila výpověď a uvedla, že po ukončení studiu byla jméno FO na úřadu práce byla, stejně ji musela živit matka. Na bydlení nepřispívala. Žalovaný nežil s matkou jméno FO již v roce 1982, kdy měli svatbu. Od roku 80 od doby žalovaný studoval, na výživné nepřispíval. V roce 1978 žalovaný sestru v době v rizikovém těhotenství odtáhl do Německa. Později uvedla, že odjeli. Sestra jí to neřekla, ohrozil by rodinu. jméno FO se s matkou žalovaného stýkala, doprovázela jí na dialýzu, ale jméno FO neřídila. Zda jí přispívala nějakým způsobem babička, neví, na to se jméno FO neptala, o tomto se ní jméno FO nemluvila.

16. Svědkyně jméno FO měla dle své výpovědi blízko k sestře a její dceři – zůstavitelce. Přesto je její výpověď v rozporu s provedenými důkazy, zejména emailovou komunikací zůstavitelky s otcem, kterou rozhodně nelze označit za sporadickou, jednoslovnou. Bylo rovněž prokázáno, že zůstavitelka byla na návštěvě otce v jméno FO dvakrát, nikoliv jednou. A manžel svědkyně připustil při své výpovědi podíl na přípravě žaloby, což svědkyně popírá. Tendenční vyjádření vyplývá i z bezprostředního použití pojmu „odtáhl“ při emigraci. Na druhou stranu veškeré informace měla svědkyně zjevně zprostředkované od sestry a zůstavitelky, a nebyla blíže obeznáme se vztahem matky žalovaného a zůstavitelky, tedy ani možností eventuálního placení výživného touto cestou. Svědeckou výpověď tedy soud vyhodnotil jako nepřesvědčivou.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně je babičkou zůstavitelky, paní jméno FO, nar. datum, zemřelé datum. Žalovaný je otcem zůstavitelky. Zůstavitelka spáchala sebevraždu a nezanechala závěť. Žalovaný se v roce 1978 pokusil s matkou zůstavitelky o emigraci krátce před jejím narozením, avšak vrátili se po telefonátech s rodiči matky. V letech 1978 až 1981, do 3 let věku jméno FO, otec studoval a měl minimální příjmy. Rodina byla v té době finančně podporována žalobkyní a jejím manželem. Po 6 letech žalovaný sám bez rodiny emigroval přes Anonymizováno a Anonymizováno do jméno FO. Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa sp.zn. 5 právnická osoba/85 ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum, bylo manželství jméno FO a jméno FO (v nepřítomnosti žalovaného) rozvedeno, jméno FO byla svěřena do výchovy matky a otci bylo vyměřeno výživné ve výši částka měsíčně. Posílat z jméno FO peníze do Anonymizováno ani nebylo před rokem 1989 dost dobře možné. V letech 1992 - 1996 studovala jméno FO gymnázium v adresa, Anonymizováno. V té době bydlela jméno FO s matkou v jejich bytě v Anonymizováno. V roce 1996 po dokončení gymnázia navštívila jméno FO svého otce v jméno FO. V letech 1996 až 1997 studovala jméno FO vysokou školu v Anonymizováno, fakultu filosoficko - přírodovědnou. V Anonymizováno v té době bydlela na koleji. V letech 1997 až 2001 studovala jméno FO vysokou školu v Anonymizováno, konkrétně Anonymizováno fakultu právnická osoba. Bydlela doma v Anonymizováno. V roce 2000 na podzim odjela jméno FO na jeden semestr studovat do Anonymizováno. U zůstavitelky se v době studia projevila nemoc, chronická Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno ji omezovala natolik, že nemohla studium dokončit. V letech 2001 - 2004 po ukončení studia vysoké školy chodila jméno FO po různých krátkodobých brigádách, byla evidována na úřadu práce a byla také hospitalizována v podezřelý výraz nemocnici v Anonymizováno, kde jí diagnostikovali chronickou Anonymizováno Anonymizováno. Po roce 1989 žalovaný nadále žil v jméno FO, Anonymizováno republiku navštěvoval. V roce 2015 jméno FO zemřela matka a jméno FO zůstala sama. Příbuzní ze strany matky kontaktovali Anonymizováno Anonymizováno a za její účasti nechali byt jméno FO hasiči otevřít a tam ji našli mrtvou (otrávenou). Pohřeb jméno FO objednávala a zajišťovala žalobkyně, žalovaný jej zaplatil.

18. Ve vztahu ke zjištěnému skutkovému ději soudu musí doplnit následující. Řada tvrzení uvedených v žalobním návrhu nebyla prokázána. Žádný ze svědků nepotvrdil, že by žalovaný nesdílel před vycestováním do jméno FO domácnost se zůstavitelkou a její matkou. K obsahu dopisu a rozvodového rozsudku se již soud vyjadřoval výše a vzhledem k okolnostem z těchto listin nelze vycházet. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný udržoval mimomanželské styky a o dceru se v té době nestaral. Sodu ovšem nezpochybňuje zjevnou zásadní péči ze strany rodiny matky zůstavitelky. Pochybnosti vyvolávají svědectví a tvrzení o nezájmu žalovaného o dceru (zejména svědek jméno FO a žalobkyně) nebo o snaze vylákat ze zůstavitelky peníze. Ačkoliv soud nemá k dispozici ucelenou korespondenci mezi zůstavitelkou a žalovaným, je zjevné, že tato probíhala po celou řadu let a oba se rovněž potkávali. Samotná zůstavitelka hodnotí vztahy hezky, těší se z nich. Obsah zpráv je v přímém rozporu s tím, co uvádí svědci a žaloba. Lze těžko uzavřít, zda tomu bylo tak, jak tvrdí svědci a žaloba a zůstavitelka, pod vlivem okolností a rodinných poměrů, že zůstavitelka raději o některých věcech nemluvila, či zda svědci skutečnosti vytrhují z kontextu a vypovídají tendenčně. Na jednu stranu je zde tvrzení, že žalovaný dceři neposlal nic, žádné peníze ani žádný dárek, sám ani prostřednictvím jeho matky, naproti kterému tomu stojí svědectví prakticky všech vyslýchaných osob v řízení. Na výslovný dotaz soudu, jak žalobkyně ví, že se otec tedy žalovaný o zůstavitelku nestaral, žalobkyně pouze uvedla, že to neví. Neví o tom, že by se staral. K dotazu soudu, zda babička (matka žalovaného) vnučky (zprostředkovaně) této nějakým způsobem pomáhala, zda poskytovala nějaké oblečení, žalobkyně uvedla, že neví. Na dotaz soudu, zda za období od roku 1981, kdy jméno FO byly tři roky do roku 2004, kdy dostala invalidní důchod, matka žalovaného zůstavitelce přispívala finančně stravou či oblečením, žalobkyně uvedla, že jídlo měla hlavně u nich, ale jestli něčím přispívala, to neví. Dokdy žil žalovaný s matkou zůstavitelky ve společné domácnosti nedokázala odpovědět. Jestli žalovaný platil nějaké peníze zůstavitelce a dával nějaké dárky, žalobkyně uvedla, že nic neviděla. Svědek jméno FO na dotaz, zda žalovaný matce zůstavitelky dával či nedával nějaké peníze, uvedl, že neví. Zda s matkou pana jméno FO byla jméno FO v kontaktu a jak moc často, neví. Tento svědek rovněž tvrdil, že zůstavitelka se pokouší otci napsat, ale on jí neodpovídá. Což je zjevně rozpor s provedenými důkazy. Ke svědectví jméno FO se soud již vyjadřoval. Soud tedy na závěr shrnuje, že tato svědectví nelze považovat za přesvědčivá a žádný konkrétní důkaz nesvědčí o tom, že by žalovaný nebyl se zůstavitelkou v kontaktu a nehradil jí, alespoň za období, kdy to bylo technicky možné, výživné. Žalovaný sice neprokázal, že by tak činil, jedná se pouze o tvrzení, ale důkazní břemeno je v tomto případě na straně žalující.

19. Pokud docházelo k určitým nepřesnostem v časovém zařazení jednotlivých událostí, soud podotýká, že se jedná od počátku o poměrně dávné období a žalující strana byla strana poučena, podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila svá skutková tvrzení a uvedla, za jaké období žalovaný na placení výživného měl, za jaké období neměl, že je třeba stanovit konkrétní období a konkrétní skutková tvrzení. U jednání pak žalobkyně opakovaně pouze uvedla a žalobu doplila tak, že má na mysli období od roku 1984 (kdy žalovaný emigroval) do roku 2015. K jednotlivým časovým úsekům s výjimkou prvních 3 let věku zůstavitelky se blíže nevyjádřila.

20. Od datum až do datum upravovalo dědickou nezpůsobilost ustanovení § 469 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ObčZ), ve znění pozdějších právních předpisů. Podle tohoto ustanovení nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.

21. Občanský zákoník (OZ), zákon ze dne datum č. 89/2012 Sb., ve svém ustanovení § 1481 účinný od datum stanoví, že z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

22. Vyživovací povinnost vznikla žalovanému podle dosavadních předpisů (§ 85 z.č. 94/1963 Sb. o rodině) a proto soud s přihlédnutím k přechodným ustanovením (§ 3028 OZ) aplikoval ust. § 469 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ObčZ), a zkoumal naplnění zákonných podmínek pro dědickou nezpůsobilost podle dosavadních předpisů. Trestný čin zanedbání povinné výživy je totiž trestným činem trvajícím, který trvá nepřetržitě po dobu, po kterou je udržován protiprávní stav (srov. R 27/1969) a dle žaloby měl být zahájen v roce 1984.

23. Soud přihlédnul i k tomu, že za účinnosti OZ, zákona ze dne datum č. 89/2012 Sb. (konkrétně ustanovení § 1481) účinného od datum, již byla zůstavitelka zletilá, v roce 2001 ukončila vysokou školu a zdědila v roce 2015 značnou částku po matce. Dle názoru soudu za účinnosti nového občanského zákoníku tedy již netrvala vyživovací povinnost.

24. Podle ust. § 85 z.č. 94/1963 Sb., o rodině, (1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. (2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. (3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

25. Podle ust. § 96 z.č. 94/1963 Sb., o rodině, (1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. (2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.

26. Ustanovení § 213 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, upravovalo trestný čin zanedbání povinné výživy do datum: (1) Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán odnětím svobody až najeden rok. (2) Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze.

27. Podle ust. § 196 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinného od datum, (1) Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (2) Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze.

28. Základními předpoklady dědění jsou smrt zůstavitele; existence majetku tvořícího dědictví po zůstaviteli; důvod dědění svědčící určité osobě (tj. dědický titul); skutečnost, že tato osoba zůstavitele přežila, že má zájem být zůstavitelovým dědicem (tj. dědictví neodmítla), že není dědicky nezpůsobilá ve smyslu § 469 OZ a že ani nebyla zůstavitelem platně vyděděna podle § 469a. V § 469 jsou taxativně vypočteny důvody, pro které ten, kdo by jinak byl dědicem ze zákona nebo ze závěti, nebude pro dědickou nezpůsobilost dědit. Ustanovení § 469 vymezuje dva okruhy důvodů, pro které se ten, kdo by jinak byl dědicem, stává dědicky nezpůsobilým. Nedědí ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům; nedědí také ten, kdo se dopustil zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Pojem trestného činu a zavinění je nezbytné vykládat ve smyslu § 3, 4 TrZ. Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Pro závěr o dědické nezpůsobilosti není rozhodné, zda pachatel byl za úmyslný trestný čin proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům odsouzen či nikoli; případně zda zanikla možnost trestního postihu v důsledku smrti pachatele, promlčení, amnestie, udělení milosti. Pravomocným rozsudkem trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo tento čin spáchal, je soud v řízení o dědictví samozřejmě vázán (§ 135 OSŘ). Dědická nezpůsobilost zaniká, jestliže zůstavitel čin, jehož důsledkem tato nezpůsobilost je, odpustí. Může se tak stát výslovně (např. povoláním dané osoby k dědění následně pořízenou závětí), ale i mlčky (konkludentně). V druhém uvedeném případě však musí být zjevné, že zůstavitel si byl vědom toho, že odpouští a co odpouští. Spor o to, zda zůstavitel čin, jehož důsledkem je dědická nezpůsobilost, odpustil, by soud řešil postupem podle § 175k OSŘ. (Anonymizováno, právnická osoba, jméno FO. § 469 [Důvod nezpůsobilosti]. In: Anonymizováno, jméno FO, Anonymizováno, jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, jméno FO a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. adresa: právnická osoba. Anonymizováno, 2009, s. 1410–1413, marg. č. hodnota.)

29. Jelikož se jedná o civilní spor, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum v zásadě platí, že nestanoví-li právní předpis jinak, stíhá důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu, tedy toho, kdo takovou skutečnost tvrdí, neboť z její existence vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. S ohledem na to, že dědická nezpůsobilost žalovaného je ku prospěchu žalobkyně, leží důkazní břemeno plně na ní. Pokud tedy žalobkyně tvrdí, že se žalovaný dopustil jednání, které vykazuje znaky trestného činu zanedbání povinné výživy, musí takovéto tvrzení prokázat.

30. Objektem trestného činu zanedbání povinné výživy je nárok na výživu, pokud je založen na ustanoveních zákona o rodině (nyní OZ). Toto ustanovení se totiž vztahuje pouze na takovou vyživovací povinnost, která plyne přímo ze zákona o rodině (srov. R 7/1953, právnická osoba/1982–17). Z toho vyplývá, že se zpravidla nevyžaduje, aby vyživovací povinnost a její rozsah byly určeny rozhodnutím soudu. O neplnění vyživovací povinnosti jde i tehdy, jestliže není plněno v tom rozsahu, jak to odpovídá § 96 odst. 1 ZOR. V tomto ustanovení jsou obsažena hlediska pro určení výše výživného (odůvodněné potřeby oprávněné osoby, schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného), což má zásadní význam i při rozhodování o odpovědnosti za trestný čin zanedbání povinné výživy pachatele. Soud totiž při posuzování trestní odpovědnosti pachatele za neplnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného ve smyslu § 213 není vázán rozhodnutím, kterým v občanském soudním řízení byla stanovena tato povinnost, včetně rozsahu výživného (srov. právnická osoba/1984, s. 76, právnická osoba/1983–16 a Anonymizováno 82/1995). Při rozhodování o vině posuzuje soud samostatně rozsah vyživovací povinnosti (§ 9 odst. 1 TrŘ), a může tedy vycházet z jiného rozsahu vyživovací povinnosti pachatele, než jaký byl určen pravomocným a dosud nezměněným občanskoprávním rozhodnutím. O trestný čin podle § 213 může jít jen při zaviněném neplnění zákonné vyživovací povinnosti nebo vyhýbání se takové povinnosti, které je soustavné a trvá po delší dobu. Zpravidla by mělo jít o dobu šesti měsíců, i když není vyloučeno, že v závislosti na okolnostech případu budou znaky tohoto trestného činu naplněny při době kratší, která by se však době šesti měsíců měla blížit (srov. R 49/1992, R 22/1964).

31. Předně je nutno konstatovat, že přes poučení soudem žalující strana neupřesnila období, po která nebyla plněna povinnost vyživovací ze strany žalovaného a trvala pouze na celé lhůtě v řádu let. Už v tomto smyslu bylo těžké určit, zda a za jaké období konkrétně se žalovaný trestného činu dopustil. Pachatelem trestného činu podle § 213 může být pouze osoba, která má povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Předpokladem trestnosti je, že povinná osoba byla vůbec v době, o niž jde, schopna výživné plnit (srov. R 81/1955, R 33/1960). Zároveň ve shodě se žalovaným žalobkyně potvrdila, že přinejmenším do roku 1989 bylo de facto nemožné platit pravidelné výživné ze zahraničí.

32. Pokud má soud posoudit, zda ze strany žalovaného došlo ke spáchání trestného činu, nelze opomenout ani pravidlo, in dubio pro reo, které přímo vychází z ústavního principu presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Jeho obsahem je požadavek, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného, kdy ani vysoký stupeň podezření sám o sobě ještě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Odsuzující rozsudek v trestním řízení může být vynesen až tehdy, pokud byly odstraněny všechny důvodné pochybnosti o vině obžalovaného, přičemž není-li vina plně prokázána, musí být obžalovaný zproštěn obžaloby, neboť nedokázaná vina má stejný význam jako dokázaná nevina.

33. Stejná zásada musí být uplatněna v civilním řízení, pokud soud zkoumá, zda se žalovaný dopustil trestného činu. Pokud by soud při rozhodování o dědické nezpůsobilosti neaplikoval zásadu in dubio pro reo, nemohl by objektivně posoudit, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu a zda jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o dědické nezpůsobilosti.

34. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že by trestný čin žalovaným byl spáchán. Ze žádného důkazu jednoznačně a bez pochybností nevyplynulo, že by žalovaný, byť za okolností ztížených emigrací, neplnil dle svých možností vyživovací povinnost. Pokud žalovaný tvrdí, že tuto povinnost plnil zprostředkovaně prostřednictvím své matky, bylo v řízení prokázáno, že kontakty mezi zůstavitelkou a matkou žalovaného probíhaly, a že svědci nevědí, zda byla tímto způsobem povinnost žalovaného vůči zůstavitelce realizována. Soud si je vědom, že situace je komplikovaná s odstupem času a smrtí zúčastněných osob, ale tyto skutečnosti nemohou být k tíži žalovanému. Pokud tedy žalobkyně neprokázala, že se žalovaný dopustil trestného činu zanedbání povinné výživy, nelze žalobě vyhovět. Tvrzení žalobkyně, že ze strany žalovaného jde o zneužití práva, kdy zákaz zneužití práva je typem protiprávního jednání, soud považuje za irelevantní, neboť žalovaný je dědicem ze zákona a z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se vytýkaného jednání dopustil.

35. Soud podotýká, že z ostatních provedených důkazů nezjistil žádné podstatné okolnosti, které by měli vliv na posouzení sporu. Neprovedl důkazy výslechem svědků Samcová a jméno FO, neboť jednak na těchto již strany netrvaly, jednak měly tyto důkazy osvědčit jen skutečnosti ve prospěch žalovaného, který je však ve sporu podle dosavadního průběhu řízení úspěšný. Rovněž tak sodu neshledal důvod pro provádění dokazování týkajícího se příjmů matky zůstavitelky či matky žalovaného (účty, vkladní knížky, důchod apod.), neboť žalovaný uvedl, že platby prováděl v hotovosti a nemusely se tedy vůbec v žádaných listinách projevit. Obdobně nepovažoval sodu za nutné řešit otázku prodeje majetku matky zůstavitelky ani vyslechnout ošetřující lékařku k duševnímu rozpoložení žalované před smrtí, neboť dané okolnosti nemají dle názoru soudu vliv na jednání žalovaného a pokud nebylo prokázáno, že se dopustil trestného činu, není třeba ani řešit případnou otázku odpuštění.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum, z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum, z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum a z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.