8 C 246/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: žalobkyně ., IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem advokát sídlem adresa proti žalovaným: 1. žalovaný ., IČO IČO sídlem adresa 2. žalovaná , narozená datum narození bytem adresa o zaplacení 15 793 Kč s příslušenstvím, pro uznání

I. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 15 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 793 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 15 793 Kč s příslušenstvím, a to s tvrzením, že dne , datum, uzavřela s žalovanou 1. smlouvu o pronájmu nebytových prostor. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované 1.k užívání kancelář na adrese , adresa, , a dále že žalované pro účely zápisu do Obchodního rejstříku zprostředkuje souhlas s umístěním sídla žalované 1. na této adrese, a to oproti závazku žalované 1. platit žalobkyni úplatu ve výši , částka, bez DPH za každých, byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla žalované 1. na zprostředkované adrese. Oprávnění mít danou adresu zapsanou jako sídlo bylo žalovanou 1. předplaceno do , datum, . Nezamýšlela-li žalovaná 1. po uplynutí předplaceného období danou adresu jako sídlo nadále užívat, byla v souladu se smlouvou povinna učinit kroky, které by vedly k výmazu dané adresy jakožto jejího sídla. z Obchodního rejstříku. Pokud tak žalovaná 1. neučinila, zavázala se v souladu s čl. II odst. 1 smlouvy do 5. dne následujícího kalendářního měsíce od uplynutí předplaceného období, zaplatit žalobkyni opět úplatu ve výši , částka, bez DPH, přičemž se oprávnění žalovavé 1. užívat danou adresu jako sídlo prodloužilo o dalších 12 měsíců. Žalovaná 1. porušila svou smluvní povinnost, když po uplynutí přeplaceného období nezaplatila žalobkyni úplatu za následující období, přičemž současně ani neučinila kroky vedoucí k výmazu zprostředkované adresy jakožto jejího sídla z Obchodního rejstříku. V čl. IV odst. 2 smlouvy se žalovaná 1. zavázala, že případě prodlení s úplatou za užívání zprostředkované adresy, provede pravomocný výmaz zprostředkované adresy jakožto jejího sídla z Obchodního rejstříku. Z důvodu porušení naposledy uvedené povinnosti, je žalovaná 1. povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, za každý započatý měsíc prodlení se splněním této povinnosti. Celková výše smluvní pokutu činí , částka, , a to za období od března 2023 do července 2023, tedy za období celkem 5 měsíců. Uhrazení dlužné částky nárokuje žalobkyně vedle žalované 1., na žalované 2., která se ručitelským prohlášením ze dne , datum, zavázal za žalovanou 1. uspokojit závazky vyplývající z uzavřené smlouvy, v případě že žalovaná 1. své závazky vůči žalobkyni nesplní. Žalobkyně žalovanou 1. o zaplacení dlužné částky opakovaně upozornila, ta však zůstala nekontaktní a žalované ničeho neuhradila. Dne , datum, byla žalované 1. zaslána předžalobní upomínka, ta však ani navzdory zaslané předžalobní upomínce žalobkyni ničeho neuhradila. Jelikož žalovaná 1. žalobkyni po opakovaných urgencí ničeho neuhradila, obrátila se žalobkyně s výzvou k plnění na žalovanou 2. jakožto ručitele žalované 1. Žalovanému 2. byla dne , datum, zaslána písemná výzva k úhradě, ta však žalobkyni k dnešnímu dni na dlužné částce ničeho neuhradila.

3. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byly žalované 1., 2. v souladu s § 114b o. s. ř. vyzvány, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřily ve věci samé k žalobě, která je připojena, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznávají, ve vyjádření vylíčily rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a k vyjádření připojili listinné důkazy, jichž se dovolávají, popřípadě označily důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byly soudem žalované 1., 2. poučeny o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

4. Uvedené usnesení bylo žalované 2. doručeno do vlastních rukou dne , datum, . Žalované 1. bylo usnesení doručeno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky fikcí dne , datum, . Lhůta stanovená k tomu, aby se žalované 1., 2. k žalobě vyjádřily či sdělily soudu, jaký závažný důvod jim v tom brání, marně uplynula žalované 2. dne , datum, a žalované 2. dne , datum, .

5. S ohledem na výše uvedené, kdy žalovaným 1., 2. marně uplynula lhůta k vyjádření má soud v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalované 1., 2. nárok, který byl proti nim žalobou uplatněn, uznaly. Soud proto ve věci dále postupoval dle § 153a o. s. ř. a zkoumal, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Aby mohl být rozsudek pro uznání vydán, bylo nutné posoudit, zda vedle základního zákonného předpokladu v podobě, byť fiktivního, uznání nároku žalovanými 1., 2., byly dle § 153a odst. 2 o. s. ř. naplněny i další zákonné podmínky pro vydání tohoto rozsudku, a to že je ve věci možné uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1, 2 o. s. ř. Dle naposledy jmenovaného ustanovení lze řízení skončit soudním smírem, pokud to povaha věci připouští, přičemž však soud smír neschválí, i když je jeho uzavření z hlediska povahy věci přípustné, je-li smír, resp. jeho obsah v rozporu s kogentními právními předpisy. Lze tedy shrnout, že meze možnosti rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání jsou určeny stejnými kritérii, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit smír, tudíž není možné vydat rozsudek pro uznání, pokud povaha věci nepřipouští, aby byl mezi účastníky smír uzavřen, či by rozsudek pro uznání odporoval kogentním právním předpisům. Jak doktrínou, tak ustálenou judikaturou obecných soudů je zastáváno, že povaha věci připouští soudní smír tam, kde jsou předmětem řízení práva, jimiž mohou účastníci volně nakládat, tedy ze subjektivních práv především práva majetková. Uzavření smíru je naopak zcela nemyslitelné u práv osobních a statusových, u kterých je volné nakládání s nimi vyloučeno. Vydání rozsudku pro uznání není dále přípustné ani ve věcech upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“), jak vyplývá z § 25 tohoto zákona.

6. S ohledem na právě uvedené soud uzavírá, že má v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalované 1., 2. nárok, který byl proti nim uplatněn žalobou, uznaly. Současně byl předmětem věci spor z inominátní smlouvy – označené jako smlouva o pronájmu nebytových prostor, kterou žalobkyně s žalovanou 1. platně uzavřela podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaná 1. v rozporu s uzavřenou smlouvou nezaplatila žalobkyni úplatu ve výši , částka, bez DPH, kterou byla povinna žalobkyni uhradit za každých, byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění jejího sídla na žalobkyní zprostředkované adrese. Strany si dále ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z. platně ujednaly smluvní pokutu. Žalovaná 1. porušila smluvní povinnost, když ačkoliv byla v prodlení se zaplacením dlužné úplaty žalobkyni, nezajistila pravomocný výmaz zprostředkované adresy z Obchodního rejstříku v k tomu stanovené lhůtě. Žalobkyně má proto právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, za každý, byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení žalované 1. se splněním naposledy uvedené smluvní povinnosti. Vzhledem k tomu, že se žalovaná 2. za žalovanou 1. platně zaručila písemným ručitelským prohlášením, má žalobkyně podle § 2018 ve spojení s § 2021 odst. 1 o. z. právo požadovat uspokojení neuhrazeného dluhu žalované 1. na žalované 2. Na základě právě uvedeného lze proto shrnout, že je nepochybné, že předmětem věci jsou subjektivní majetková práva, se kterými mohou účastníci volně nakládat a povaha věci tak připouští, aby byl mezi účastníky uzavřen a schválen smír. Rozsudek, ani neodporuje kogentním právním normám. Soud proto rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř.

7. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť podle §153a odst. 4 o. s. ř. platí, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .