8 C 259/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Punčocháře a přísedících a ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru ze strany žalované ze dne 23.8.2019 je neplatná, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 13 552 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Tvrdil, že je zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2007 na vedoucí pracovní pozici finanční ředitel („ CFO“). Pracovní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Dne [datum] obdržel žalobce od žalovaného odvolání z pozice finančního ředitele spolu s výpovědí z pracovního poměru. Na základě těchto dokumentů byl žalobce jednak v souladu s čl. I. odst. 4 pracovní smlouvy a ust. § 73 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce odvolán z funkce finančního ředitele a dále bylo žalobci sděleno, že žalovaný nemá pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Dle posledně uvedeného tvrzení žalovaného byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Dále žalovaný podpůrně připojil další výpovědní důvod s odkazem na ust. § 52 písm. f) zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že žalobce s výpovědí nesouhlasí a má za to, že mu byla dána neoprávněně, podal žalobu na určení její neplatnosti. Dne [datum] vydal Městský soud v Praze rozsudek pod č.j. [číslo jednací], kterým rozhodl o neplatnosti této výpovědi. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2019. V návaznosti na výše uvedený Rozsudek zaslal žalobce dne 5. 4. 2019 žalovanému výzvu k tomu, aby mu žalovaný přiděloval práci odpovídající pracovní smlouvě, resp. aby mu navrhl změnu jeho dalšího pracovního zařazení. Na tuto výzvu žalovaný reagoval dopisem ze dne 12. 4. 2019, ve kterém žalobci nabídl pracovní pozice, které však žalobce neakceptoval a v rámci vzájemné výměny názorů navrhoval uzavřít dodatek k pracovní smlouvě, kterým by došlo ke změně pracovního poměru ohledně dohodnutého druhu práce na mzdového účetního. Žalobce poukazoval na předchozí negativních zkušenosti s jednáním žalovaného stran trvání pracovního poměru žalobce a s ním spojených nároků, zejména pak opakované podávání trestních oznámení s tím, že měl žalobce důvodné obavy ohledně vážnosti žalovaným učiněných nabídek, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný výslovně uvedl, že nabídku činí výhradně v reakci na rozsudek. Dne 2. 5. 2019 zaslal žalovaný žalobci dopis, jehož přílohou je dohoda o změně pracovní smlouvy a pracovní smlouva. V reakci na dopis zaslal žalobce žalovanému dne 10. 5. 2019 výzvu k tomu, aby žalovaný připravil takový dodatek stávající pracovní smlouvy, který bude směřovat toliko ke změně druhu práce, resp. převedení na jinou práci, jelikož žalovaným zaslaný dodatek ke smlouvě neobsahuje dohodu o změně druhu práce, nýbrž pouze nadbytečná konstatování současného stavu, která zcela jistě nemají být obsahem pracovní smlouvy a nemají vztah k případnému novému druhu práce. Znění pracovní smlouvy, kterou žalovaný žalobci poskytl, obsahuje celou řadu ujednání podstatně měnících či značně přesahujících ujednání stávající platné pracovní smlouvy. Na základě výše uvedeného zaslal žalovaný žalobci dne 29. 5. 2019 odpověď, na kterou žalobce reagoval ve svém přípisu ze dne 2. 6 2019. Žalobce považuje tvrzení žalovaného, že nabízené druhy práce v dopise ze dne 12. 4. 2019 jsou jediné volné pozice, za nepravdivé, neboť je žalobce přesvědčen, že je dosud neobsazené pracovní místo generálního ředitele společnosti, které zcela jistě odpovídá kvalifikaci a zdravotnímu stavu žalobce, a to dokonce mnohem více než původně nabídnuté pracovní pozice, a přesto žalobci nebyla nabídnuta. Žalobce se tak důvodně domnívá, že se u žalovaného nachází více takových vhodných pracovních míst, která mu pouze nebyla nabídnuta. Na závěr svého dopisu žalobce žalovaného vyzývá k vyhotovení takového dodatku stávající pracovní smlouvy, který bude směřovat k převedení na jinou práci s tím, že změna jakýchkoli dalších smluvních ujednání může být následně předmětem jednání mezi žalobcem a žalovaným. Dopisem ze dne 24. 4. 2019 žalobce vyzval žalovaného k doplnění nabídky. Dopisem ze dne 2. 6. 2019 a dopisem ze dne 7. 6. 2019 žalobce reagoval na nabízené pozice ze strany žalovaného, kdy explicitně uvedl, že nabídku v žádném případě neodmítá. Žalobce coby zaměstnanec pouze namítal, že nabízený dodatek k pracovní smlouvě podstatným způsobem mění ustanovení platné pracovní smlouvy, přičemž nabídka má směřovat pouze k dohodě o změně druhu vykonávané práce.

2. Dne 23.8.2019 zaslala [celé jméno] [jméno] [příjmení], advokátka, žalobci do datové schránky ISDS listinu – výpověď z pracovního poměru datovanou dnem 19.7.2019, a to z důvodu, že žalobce v poskytnuté lhůtě žádnou z nabídnutých pracovních pozic nepřijal, a proto je žalovaný považoval za odmítnuté. Výpovědním důvodem je tak podle žalovaného ust. § 52 písm. c) zákoníku práce ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Datová zpráva zaslaná advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] obsahuje substituční plnou moc udělenou [titul] [jméno] [jméno], avšak neobsahuje plnou moc udělenou [titul] [jméno] [jméno] žalovanou. Takto není zřejmé, v jakém rozsahu a k jakým úkonům je [titul] [jméno] žalovanou zplnomocněn a zda je oprávněn dále zmocňovat další osoby. Ze zaslaných listin tedy není možné určit, zda je [titul] [příjmení] oprávněna činit jménem žalované právní úkony vůči žalobci. S uvedenou výpovědí žalobce zásadně nesouhlasí, neboť skutečnosti tvrzené ze strany žalovaného se nezakládají na pravdě, což žalobce žalovanému také sdělil ve svém dopise ze dne 3. 9. 2019, ve kterém současně žalovanému v souladu s ust. § 69 zákoníku práce oznámil, že na dalším zaměstnávání ze strany žalovaného trvá. Není pravdou, že by žalovaný neměl jiné pracovní pozice, které odpovídají zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce a které by žalobci mohl nabídnout. Žalobce žalovaného dvakrát vyzval k návrhu relevantního dodatku k pracovní smlouvě. Zároveň si žalobce dovoluje poukázat na to, že jako přílohu dopisu ze dne 7. 6. 2019 sám přiložil návrh relevantního dodatku k pracovní smlouvě, kdy se však ze strany žalovaného nedočkal žádné reakce na tento návrh. Jedinou reakcí žalovaného bylo zaslání výpovědi z pracovního poměru. Žalobce má za to, že žalovaný dále pochybil i co se týče doručování předmětných dokumentů, jelikož tyto byly doručovány jeho právnímu zástupci, ač tento neměl pro vyřizování daných úkonů od žalobce udělenou plnou moc a korespondence probíhala pouze mezi žalobcem samotným a žalovaným. I přes tuto skutečnost žalovaný doručoval právnímu zástupci opakovaně, a to i přes upozornění, která žalobce ve svých přípisech učinil. Příkladem jest podání žalobce ze dnů 24.4.2019, 2.6.2019 či 3.9.2019. Doručování žalobci pak nemůže být účinné s ohledem na ustanovení § 335, odst. 4 Zákoníku práce. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že výpověď ze dne 19.7.2019 je neplatná..

3. V důsledku některých rozporů ve skutkových tvrzeních žalobce (v žalobě bylo napadáno doručení výpovědi do datové schránky dne 23.8.2019 ačkoliv petit žaloby směřoval k neplatnosti žaloby ze dne 19.7.2019) byl tento u jednání konaného dne 15.11.2021 vyzván k upřesnění svých tvrzení. Žalobce u téhož jednání navrhnul změnu žaloby v tom smyslu, že se nadále domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 23.8.2019. Změna žaloby byla soudem u jednání připuštěna.

4. K pozdější námitce právní zástupkyně žalobce, kterou odvolala návrh na změnu žaloby, soud nepřihlížel, neboť procesní úkon, se považuje za odvolaný jen tehdy, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně (tj. ve stejný den) s odvolávaným procesním úkonem. Z § 41a odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že nelze odvolat procesní úkon, který účastník učinil při jednání (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 258 – 266).

5. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě v celém rozsahu neuznává a navrhuje to, aby soud žalobu zamítl. Žalovaná podniká v oblasti poskytování služeb závodního stravování a doplňkového prodeje zboží v kantýnách a prodejních automatech. Do roku 2017 žalovaná působila pod obchodní značkou [název] s tím, že od roku 2004 je žalovaná součástí mezinárodní skupiny [název] [anonymizováno]. Žalobce je bývalým zaměstnancem Žalované, který byl dne 22. května 2013 podle § 73a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce odvolán z funkce CFO (finanční ředitel). Žalobci byla zároveň s odvoláním a v souladu s § 73a odst. 2 Zákoníku práce doručena výpověď z pracovního poměru, a to na základě skutečnosti, že žalovaná neměla pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Žalobce následně podal žalobu na určení neplatnosti výpovědi. Nakonec k odvolání Žalobce vydal Městský soud v Praze dne 26. února 2019 rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým předchozí zamítavá rozhodnutí změnil tak, že výpověď 2013 je neplatná. Nad rámec uvedeného sporu o určení neplatnosti výpovědi z roku 2013 inicioval žalobce vůči žalované a dalším společnostem ze skupiny [název] [anonymizováno] minimálně dvacet dva soudních sporů. Bizarnost postupu žalobce vůči žalované umocňuje to, že žalobce se (jako bývalý vysoce postavený a nadstandardně odměňovaný manažer) prezentuje jako nemajetná osoba, v uvedených řízeních žádá o osvobozování od soudních poplatků, má nahlášený trvalý pobyt na adrese Úřadu městské části Praha 1, kde nepřebírá poštu, trvale se zdržuje na adrese [adresa], a trvá na komunikaci prostřednictvím datové schránky, kterou nicméně vede záměrně tak, aby nemohlo dojít k formálnímu naplnění podmínek účinnosti doručení ve smyslu ustanovení § 335 Zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že rozsudek o neplatnosti výpovědi z roku 2013 se stal formálně pravomocným a vykonatelným, musela žalovaná postupovat ve smyslu ustanovení § 73a odst. 2 Zákoníku práce a žalobci nabídnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Co se týče předmětné žaloby, žalobce jejím prostřednictvím napadá platnost výpovědi z pracovního poměru dané ze strany Žalovaného dne 19.7.2019. Důvodnost žaloby opírá Žalobce o to, že Žalovaná údajně nikdy nesplnila svoji nabídkovou povinnost ve smyslu ustanovení § 73a zákoníku práce tím, že žalobci nenabídla pozici generálního ředitele a dále tím, že žalovanou nabízený dodatek k pracovní smlouvě podstatným způsobem mění ustanovení platné pracovní smlouvy. Žalobce dále tvrdí, že mu výpověď nebyla nikdy účinně doručena z důvodů uvedených v ustanovení § 335 odst. 4 Zákoníku práce. Dle žalované je žaloba neurčitá. Žalobce žalobu opírá o údajné nesplnění nabídkové povinnosti žalované a dále o to, že výpověď nebyla Žalobci účinně doručena. Neúčinně doručená výpověď neexistuje, tj. neúčinně doručenou výpověď nelze (logicky) prohlásit za neplatnou. Pokud žalobce tvrdí, že mu výpověď nikdy účinně doručena nebyla, předkládá soudu taková tvrzení, která jsou v rozporu nejen s jeho ostatními tvrzení, ale především v rozporu se samotným žalobním návrhem. Bez ohledu na uvedené se žalovaná v tuto chvíli alespoň v obecné rovině vyjádří k té části tvrzení a právních závěrů žalobce, které souvisejí s údajným nesplněním tzv. nabídkové povinnosti žalované. Co se týče údajně volné pozice generálního ředitele, žalovaná k tomu uvádí, že pozici generálního ředitele v zaměstnaneckém poměru v rámci své organizační struktury nemá. V souladu s rozhodovací praxí soudů nejvyšší místo ve společnosti žalované vykonává jednatel v rámci obchodního vedení, a to mimo pracovní poměr. Z tohoto důvodu není a nebylo možné ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce takovou pozici žalobci nabídnout. Navíc je žalovaná přesvědčena, že by žalobce pro takovou pozici neměl kvalifikaci. Žalobce totiž nikdy pozici generálního ředitele nezastával a podle dostupných informací není již šest let nikde zaměstnán ani na manažerské a ani na jakéhokoliv jiné pozici. Co se týče údajných dalších nedostatků nabídky žalované, žalovaná je přesvědčena, že postupovala v souladu s platným právem, resp. zákoníkem práce. Žalovaná ve svém nabídkovém dopise řádně specifikovala nabízenou pracovní pozici a podmínky s ní spojené. Žalobce měl tedy o nabízené pozici veškeré informace relevantní pro jeho informované rozhodnutí. Žalovaný upozornil na fakt, že žalobce v žalobě žaloby uvádí, že mu dne 23.8.2019 zaslala zástupkyně žalovaného do datové schránky výpověď datovanou 19.7.2019. Toto tvrzení žalobce je však zjevně nepravdivé. Výpověď I. byla žalobci doručována doporučeným dopisem prostřednictvím provozovatele poštovních služeb – Česká pošta, s.p. – a to na adresu trvalého pobytu žalobce, kterou žalobce pravidelně uváděl jako kontaktní ve své komunikaci s Žalovaným ([ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]). Současně byla předmětná výpověď informativně zaslána k rukám letitého právního zástupce žalobce. K tomuto postupu doručení přistoupil žalovaný z toho důvodu, že žalobce v rozhodné době fakticky nedocházel na pracoviště, kde by mu mohla být výpověď I. osobně předána, a ostatní opakované pokusy žalovaného o osobní doručení v místě domnělého bydliště žalobce selhaly. Žalovaný proto považuje doručení výpovědi I. ve smyslu § 336 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1.1.2007 do 29.7.2020, po všech stránkách za řádné a účinné. Vzhledem k obstrukcím Žalobce při doručování a jeho celkově nepoctivému jednání vůči žalovanému, přistoupil žalovaný z opatrnosti k opakovanému dávání výpovědí, a to například výpovědi datované 23.8.2019 nebo výpovědi datované 31.10.2019 Poslední výpověď je předmětem řízení o určení neplatnosti vedeného soudem I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], které je nyní přerušeno. Vzhledem k obsahu žaloby, o které je vedeno toto řízení, je nezbytné dovozovat, že žalobce právě touto žalobou napadá výpověď II., což zjevně vyplývá například z následujících skutečností: všechna žalobní tvrzení – zejména co se týče procedury doručování – ve výsledku deklarují neúčinnost výpovědi napadené touto žalobou s odkazem na § 335 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, takto byla doručována pouze výpověď II. Skutečnost, že se žalobce v tomto řízení„ brání“ výpovědi II. vyplývá i ze vzájemné komunikace s žalovaným, kde ve svém dopisu ze dne 3.9.2019 napadá právě výpověď II. zaslanou prostřednictvím datové schránky. Ve vztahu k ní pak vyzývá žalovaného, aby jej nadále zaměstnával, což naopak ve vztahu k výpovědi I. žalobce nikdy neučinil. Žalobce napadá zmocnění [titul] [jméno] [příjmení], [titul], která výpověď II. činila v zastoupení žalovaného, přičemž výpověď I. činil žalovaný prostřednictvím svých statutárních zástupců. K výpovědi II. tedy žalovaný uvádí, že skutečně z důvodu dlouhodobého obstrukčního a nepoctivého jednání žalobce vůči žalovanému nepotvrdil žalobce doručení výpovědi II. v souladu s § 335 odst. 4 ZP – ačkoli o doručování touto formou požádal – a po formální stránce tak nelze považovat doručení za řádné. Z titulu odkazované judikatury a skutečnosti, že doručení nebylo řádně potvrzeno, by měla být žaloba bez ohledu na případnou nápravu žalobního petitu v celém rozsahu jako neopodstatněná zamítnuta.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. Žalobce byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy na vedoucí pracovní pozici finanční ředitel (pracovní smlouva) Pracovní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Prostřednictvím datové schránky byla žalobci dne 23. 8. 2019 dodána zpráva, jejíž součástí byla výpověď z pracovního poměru datována 23. 8. 2019 a podepsaná [titul] [jméno] [příjmení], včetně substituční plné moci advokáta [titul] [jméno] [jméno] udělené dne 22.8.2019 [titul] [jméno] [příjmení] a průvodního dopisu (výpis z datové schránky ID zprávy [číslo] včetně příloh). V průvodním dopise je uvedeno, že výpověď spolu s dopisem je doručována prostřednictvím datové schránky a žádost o potvrzení doručení do 3 dnů dle ust. § 335 (4) zákoníku práce. Oba účastníci u jednání shodně uvedli, že žalobce doručení této datové zprávy nepotvrdil.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a shodných prohlášení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaný se pokusil doručit výpověď z pracovního poměru žalobci dne 23.8.2019 prostřednictvím datové schránky, avšak žalobce převzetí této výpovědi nepotvrdil.

8. Podle ustanovení § 335 z.č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (Doručování zaměstnavatelem prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací) odst. (1) Prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může zaměstnavatel písemnost doručit výlučně tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas a poskytl zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování. (2) Písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem. (3) Písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je doručena dnem, kdy převzetí potvrdí zaměstnanec zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem. (4) Doručení písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu zaměstnance vrátila zaměstnavateli jako nedoručitelná nebo jestliže zaměstnanec do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil zaměstnavateli její přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.

9. Podle § 72 neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

10. Zaměstnanci může zaměstnavatel doručovat svá pracovněprávní jednání učiněná v elektronické podobě jen tehdy, jestliže zaměstnanec: sdělil zaměstnavateli svoji elektronickou adresu (adresu elektronické pošty nebo identifikátor datové schránky), a současně vyslovil písemný souhlas s tímto způsobem doručování. Vyslovil-li zaměstnanec souhlas s doručováním písemností na svoji elektronickou adresu nebo do datové schránky, může mu zaměstnavatel tímto způsobem doručovat, aniž by se předtím musel pokusit o osobní doručení písemnosti (srov. též komentář k § 334). Současně však musí přihlédnout k tomu, že účinnost doručení provedeného tímto způsobem závisí též na ochotě adresáta potvrdit převzetí zaslané písemnosti (datové zprávy) na tzv. elektronické doručence. Zaměstnavatel proto zpravidla doručuje zaměstnanci své písemnosti v elektronické podobě jen tehdy, nehrozí-li zmeškání lhůty k provedení takového právního jednání určené, například lhůty k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru (srov. § 57 a 58 a komentář k nim). K průkazu doručení projevu vůle učiněného v elektronické podobě (datové zprávy) je třeba, aby zaměstnanec (jako adresát) potvrdil jeho převzetí. Musí k tomu dojít do 3 dnů od odeslání písemnosti na adresu elektronické pošty zaměstnance, a to datovou zprávou (tzv. elektronickou doručenkou), opatřenou uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance. Bylo-li doručováno prostřednictvím datové schránky, je pracovněprávní jednání doručeno adresátu okamžikem, kdy potvrdí zaměstnavateli jeho převzetí prostřednictvím datové schránky (§ 18a odst. 2 ElÚkon). V případě, že zaměstnanec převzetí písemnosti nepotvrdí vůbec, že jím odeslané potvrzení nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, že potvrzení bylo odesláno po uplynutí lhůty 3 dnů, jakož i tehdy, vrátila-li se písemnost (datová zpráva) zaslaná na adresu elektronické pošty zaměstnance jako nedoručitelná zpět zaměstnavateli, je doručení písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací neúčinné; totéž platí, nepotvrdí-li adresát doručení jednání do své datové schránky. Znamená to, že doručení nemá žádné právní následky, i kdyby zaměstnanec písemnost (datovou zprávu) opravdu obdržel a s jejím obsahem se seznámil; tento závěr bez dalšího vyplývá již z pouhé skutečnosti, že doručení datové zprávy nelze prokázat výše uvedeným způsobem stanoveným zákonem. (PUTNA, Mojmír. § 335 (Doručování zaměstnavatelem prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací). In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, marg. č. 3)

11. Má-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec za to, že výpověď z pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které mu dal druhý účastník pracovního poměru, anebo mezi nimi uzavřená dohoda o rozvázání pracovního poměru, jsou postiženy vadou, která způsobuje neplatnost těchto pracovněprávních jednání, musí své právo (právo na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou) uplatnit žalobou u soudu. Neplatné je totiž jen takové rozvázání pracovního poměru, jehož neplatnost byla určena pravomocným rozhodnutím soudu. V případě, že nedošlo k určení neplatnosti podané výpovědi, učiněného okamžitého zrušení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zkušební době anebo uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru pravomocným rozhodnutím soudu, skončil pracovní poměr podle tohoto pracovněprávního jednání, i kdyby bylo postiženo vadou, která způsobuje jeho neplatnost. Od neplatnosti rozvázání pracovního poměru je třeba důsledně odlišovat stav, k němuž dochází tehdy, jestliže výpověď z pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zkušební době nebyly řádně doručeny druhé straně pracovního poměru. V případě, že tato pracovněprávní jednání nebyla řádně doručena druhé straně pracovního poměru, není to – na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2011 – důvodem jejich neplatnosti; nyní platná právní úprava vychází z toho, že dokud – jak se uvádí v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 365/2011 Sb. –„ nebyl právní úkon doručen, neexistuje“. Nedostatek řádného doručení výpovědi z pracovního poměru, okamžitého zrušení pracovního poměru a zrušení pracovního poměru ve zkušební době druhé straně má proto za následek, že vůbec nenastaly (nemohly nastat) jejich právní účinky, tedy – řečeno jinak – že„ tu výpověď z pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zkušební době vůbec nejsou“, a že proto pracovní poměr nadále trvá, i když nebyla (a ani nemohla být) určena jejich neplatnost pravomocným soudním rozhodnutím. Dovozuje-li tedy zaměstnavatel nebo zaměstnanec, že jim výpověď z pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zkušební době učiněné druhé straně pracovního poměru nebyly řádně (zákonem stanoveným způsobem) doručeny, nemohou tuto okolnost úspěšně uplatňovat u soudu žalobou o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru; případný nedostatek řádného doručení těchto pracovněprávních jednání druhé straně pracovního poměru může být posuzován kdykoli v jiném soudním řízení (například v řízení o žalobě o určení, zda tu pracovní poměr je či není, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem) jako předběžná otázka. (DRÁPAL, Ljubomír, NOVOTNÝ, Zdeněk. § 72 (Uplatnění neplatného rozvázání pracovního poměru u soudu). In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, marg. č. 1)

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Výpověď ze dne 23. 8. 2019, kterou se pokusil žalovaný doručit prostřednictvím datové schránky žalobci, nebyla žalobci řádně doručena. Proto soudu nezbývá, než žalobu na určení neplatnosti této výpovědi zamítnout.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 552 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 200 Kč ve výši 2 352 Kč.