8 C 285/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně, zastoupený titul jméno příjmení, advokátkou, sídlem adresa, proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované, doručovací adresa adresa žalované, o zaplacení 6.551 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.551 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.551 Kč od 29. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za období od datum do datum, tedy po dobu 133 dní, a to konkrétně motorového vozidla registrační značka, jehož vlastníkem je žalovaná. Žalovaná je povinna platit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 168/1999 Sb.“). Žalovaná byla vyzvána žalobcem k zaplacení shora uvedeného příspěvku, avšak žalovaná neuhradila žalobci ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny, v důsledku čehož se jedná o soukromoprávní spor s mezinárodním prvkem, soud se proto předně musel zabývat otázkou mezinárodní pravomoci k projednání a rozhodnutí věci, jakož i rozhodným právem hmotným použitelným pro daný právní poměr. Zdejší soud vycházel z ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,ZMPS“). Třebaže je mezi Českou republikou a Ukrajinou uzavřena mezinárodní smlouva o právní pomoci pod č. 123/2002 Sb.m.s., ta však neupravuje nárok žalobce na zaplacení povinného ručení, neboť se jedná o mimosmluvní odpovědnost žalované spočívající v neuhrazení zákonného příspěvku žalobci na území České republiky, pročež je nutné v daném případě vycházet z přímo použitelného předpisu EU dle ust. § 2 ZMPS, jímž pro určení mezinárodní pravomoci soudu je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen,,Brusel I bis“). Jelikož žalovaná má na území České republiky bydliště (obvyklý pobyt), soud uzavřel, že je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 4 Brusel I bis.

4. Ve vztahu k určení rozhodného práva soud vycházel opětovně z přímo použitelného předpisu EU, neboť ani rozhodné právo není mezi smluvními státy speciálně upraveno mezinárodní smlouvou, a proto je třeba aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), konkrétně čl. 4, když k civilnímu deliktu jednak došlo na území České republiky, a rovněž oba účastníci řízení v okamžiku vzniku nároku mají obvyklé bydliště ve stejné zemi (na území České republiky), v důsledku čehož se na daný právní poměr aplikuje český právní řád.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč. Soud proto postupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodl na základě účastníky předložených listin. Soud z výzvy žalobce k úhradě příspěvku do garančního fondu číslo ze dne 12. 2. 2020 zjistil, že žalovaná byl vyzvána k úhradě částky 6.251 Kč v souvislosti s pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla registrační značka s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3 za období od datum do datum, tj. 133 dní při denní sazbě 47 Kč. V rámci této výzvy byla žalované poskytnuta lhůta v délce 30 dnů k zaplacení dlužné částky. Upomínkou ze dne 11. 6. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužného příspěvku spolu s náklady na jeho vymáhání v celkové výši 6.660,80 Kč do garančního fondu. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2021, včetně emailu o sledování zásilky, bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, jež byla zaslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb pod číslem zásilky číslo zásilky. Žalovanou nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobci něčeho plnila.

7. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

8. Podle ust. 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen,,osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle ust. § 1 odst. 2 cit. zákona. Podle odst. 2 cit. ustanovení při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 cit. ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 5 cit. ustanovení výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odst. 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 7 cit. ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáty o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí, kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen,,Vyhláška“), činí denní sazba příspěvku pro tuzemské motorové vozidlo podle ust. § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. částku 47 Kč. Podle ust. § 2a Vyhlášky výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle ust. § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., činí 300 Kč.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními má soud za prokázané, že žalobce je oprávněn k podání žaloby ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. a náleží mu příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené povinné ručení po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost v daném období, tj. motorové vozidlo provozované žalovanou nemělo uhrazené povinné ručení, vznikl žalobci oprávněně nárok na zaplacení příspěvku, který byl vyčíslen na částku 6.251 Kč (133 dní x 47 Kč). Rovněž soud přiznal žalobci náklady ve výši 300 Kč ve smyslu ust. § 2a Vyhlášky s ohledem na prokázaný nárok žalobcem. Protože se žalovaná dostala do prodlení se svým závazkem, soud přiznal žalobci i zákonný úrok dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, neboť peněžité plnění nepřesahuje částku 10.000 Kč. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů částku 1.489 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

12. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.